Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s Mezinárodním Ujednáním o vývozu koží, podepsaném v Ženevě dne 11. července 1928, jakož i s jeho Protokolem.

Při mezinárodním jednání o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, které se konalo v Ženevě v říjnu a listopadu 1927 na podnět Mezinárodní hospodářské konference z května téhož roku, bylo patrno, že řada států byla by ochotna upustiti bez dalšího od vývozních omezení, týkajících se obchodu koží, stane-li se tak po vzájemné dohodě a ve spojitosti s úpravou vývozních cel, kterých některé státy používaly na místě povolovacího řízení též v Československu platného.

Proto generální sekretář Společnosti Národů na poukaz Rady Společnosti Národů svolal do Ženevy v březnu 1928 konferenci zástupců nejvíce interesovaných států, kteří se dohodli na určitých doporučeních, jež byla předložena jednotlivým vládám ku schválení.

V jednání se pokračovalo koncem června 1928 a dne 11. července t. r. podepsáno bylo Mezinárodní Ujednání o vývozu koží.

Stručný obsah Ujednání je tento:

Mezinárodní Ujednání a vývozu koží ustanovuje, že smluvní strany od 1. října 1929 nebudou vývoz surových koží a kožešin podrobovati žádnému zákazu neb zamezení, a že od téhož dne nebude ponechána v platnosti vývozní clo, ani žádný jiný poplatek - kromě poplatku statistického. Ze zásady této připuštěna jen jediná výjimka: Rumunsko nemá závazku o vývozním cle. Nicméně dalo súčastněným státům ujištění, obsažené v Protokolu Ujednání.

Toto Ujednání bude ratifikováno.

Ratifikační listiny budou složeny do 1. července 1929 u generálního tajemníka Společnosti Národů, který oznámí neprodleně jejich přijetí všem členům Společnosti Národů a všem státům-nečlenům, jichž jménem bylo podepsáno toto Ujednání i Mezinárodní Úmluva o zrušení vývozních a dovozních zákazů a omezení z 8. listopadu 1927, anebo které k ní přistoupily.

Kdyby toto Ujednání nebylo ratifikováno do onoho dne některými členy Společnosti Národů anebo některými státy-nečleny, jichž jménem bylo podepsáno, vyzve generální tajemník Společnosti Národů smluvní strany, aby se dohodly o možnosti jeho uvedení v platnost. Zavazují se, že se súčastní této porady, která se musí konati do 1. září 1929.

Budou-li všichni členové Společnosti Národů a státy-nečlenové, jichž jménem bylo toto Ujednaní podepsáno, je ratifikovati do 1. září 1929, anebo usnesou li se, na základě postupu stanoveného v předešlém odstavci ti, jichž jménem bylo ratifikováno, na jeho uvedení v platnost, vstoupí v platnost 1. října 1929, což bude oznámeno generálním tajemníkem Společnosti Národů všem smluvním stranám tohoto Ujednání a Úmluvy z 8. listopadu 1927.

Od 1. ledna 1929 může přistoupiti k tomuto Ujednaní každý člen Společnosti Národů a každý stát-nečlen, na nějž se vztahuje článek 3.

Toto přistoupení se stane oznámením učiněným generálnímu tajemníku Společnosti Národů, které bude pak uloženo v archivech sekretariátu. Čl. 6., 7. a 8. jedná o výpovědi a o eventuelní revisi Ujednání.

Čl. B Dodatkové Dohody k Mezinárodní úmluvě o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení obsahuje stanovení pro případ, že by toto Ujednání nevešlo v platnost z nedostatku nutných ratifikací. Smluvní strany úmluvy pro odstranění zákazu a omezení v něm vyslovují souhlas, aby v případě shora uvedeném byla každá z nich oprávněna předložiti dodatečné žádosti o výhrady, jež podle ustanovení článku 6. Úmluvy a jejího Protokolu měla právo předložiti a nepředložila vzhledem k tomuto Ujednání.

Toto Ujednání bylo podepsáno kromě Československa také Německem, Rakouskem, Belgií, Velkou Britanií, Dánskem, Finskem, Francií, Maďarskem, Italií, Lucemburskem, Holandskem, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Švýcarskem.

Československo bylo na obou výše zmíněných konferencích zastoupeno svým zástupcem, a bylo mezi oněmi státy, které první poukázaly na úzkou souvislost vývozních zákazů a omezení a vývozních cel. Současným odstraněním vývozních cel i zákazů ve všech státech pro Československo v úvahu přicházejících bylo učiněno plně zadost československým požadavkům; nemá tudíž Československo důvodů, aby odmítnutím ratifikace zmařilo vstoupení Ujednání v platnost; k tomu ještě přistupuje, že kdyby Ujednáni v platnost nevešlo, by tím přestala jakákoliv vázanost ve výši cel, kterých Československa nemá, a zůstal by v platnosti závazek Československa (nebyla-li by mu ovšem přiznána zvláštní výhrada) k zrušení vývozních zákazů a omezení na základě Mezinárodní Úmluvy o odstranění dovozních a vývozních zákazů a omezení, jež byla podepsána dne 8. listopadu 1927 a nebyla posud ratifikována.

Toto Ujednání a jeho Protokol potřebují souhlasu Národního shromáždění, ježto jde o druh obchodní smlouvy.

Po stránce formální, předkládajíc toto Ujednání, jeho Protokol a Závěrečný akt současně oběma sněmovnám Národního shromáždění, vláda projevuje přání, aby tato předloha byla projednána v poslanecké sněmovně výborem zahraničním a výborem pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a v senátě výborem zahraničním a národohospodářským a žádá, aby o ní podaly zprávu v době co nejkratší.

President Německé říše; Spolkový president republiky Rakouské; Jeho Veličenstvo král Belgů; Jeho Veličenstvo král Velké Britanie, Irska a Britských dominií zámořských, císař Indický; Jeho Veličenstvo král Bulharů; Jeho Veličenstvo král Dánský; president republiky Finské; president republiky Francouzské; Jeho Nejjasnější Výsost správce Maďarska; Jeho Veličenstvo král Italský; Její Královská Výsost velkovévodkyně Lucemburská; Jeho Veličenstvo král Norský; Její Veličenstvo královna Nizozemská; president republiky Polské; Jeho Veličenstvo král Rumunský; Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců; Jeho Veličenstvo král Švédský; Spolková rada švýcarská; president republiky Československé; president republiky Turecké:

Přejíce si odstraniti překážky, které nyní brání obchodu jistými surovinami, a vyhověti přání vyslovenému v Závěrečném aktu Úmluvy z 8. listopadu 1927 o zrušení dovozních a vývozních zákazů a omezení, způsobem co nejpříznivějším pro výrobu a mezinárodní obchod,

jmenovali svými plnomocníky:

kteří, předloživše si navzájem své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že od 1. října 1929 nebude vývoz koží a kožišin syrových neb upravených podléhati žádnému zákazu neb omezení v jakékoli formě a pod jakýmkoli názvem.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že od téhož dne nebude ponecháno v platnosti ani zavedeno na zboží uvedené ve článku 1 žádné vývozní clo ani žádný poplatek - kromě poplatku statistického -, které by podle příslušných zákonů Vysokých Smluvních Stran neplatily pro všechny obchodní směny, jichž předmětem by bylo toto zboží.

Toto Ujednání, jehož francouzský i anglický text budou stejně směrodatnými ponese datum dnešního dne.

Bude moci býti podepsáno dodatečně do 31. prosince 1928 jménem každého člena Společnosti Národů a každého státu-nečlena, jemuž Rada Společnosti Národů vydá k tomu cíli exemplář tohoto ujednání.

Toto ujednání bude ratifikováno.

Ratifikační listiny budou složeny do 1. července 1929 u Generálního tajemníka Společnosti Národů, který oznámí neprodleně jejich přijetí všem členům Společnosti Národů a všem státům-nečlenům, jichž jménem bylo podepsáno toto Ujednání i Mezinárodní Úmluva o zrušení vývozních a dovozních zákazů a omezení z 8. listopadu 1927, anebo které k ní přistoupily.

Kdyby toto Ujednání nebylo ratifikováno do onoho dne některými členy Společnosti Národů anebo některými státy-nečleny, jichž jménem bylo podepsáno, vyzve Generální tajemník Společnosti Národů Vysoké Smluvní Strany, aby se dohodly o možnosti jeho uvedení v platnost. Zavazují se, že se zúčastní této porady, která se musí konati do 1. září 1929.

Budou-li všichni členové Společnosti Národů a státy-nečlenové, jichž jménem bylo toto Ujednání podepsáno, je ratifikovati do 1. září 1929, anebo usnesou-li se, na základě postupu stanoveného v předešlém odstavci ti, jichž jménem bylo ratifikováno, na jeho uvedení v platnost, vstoupí v platnost 1. října 1929, a bude to oznámeno Generálním tajemníkem Společnosti Národů všem Vysokým Smluvním Stranám, zúčastněným na tomto Ujednání a na Úmluvě z 8. listopadu 1927.

Od 1. ledna 1929 může přistoupiti k tomuto Ujednání každý člen Společnosti Národů a každý stát-nečlen, na nějž se vztahuje článek.

Toto přistoupení se stane oznámením učiněným Generálnímu tajemníku Společnosti Národů, které bude pak uloženo v archivech sekretariátu.

Generální tajemník vyrozumí neprodleně o tomto uložení všechny, kteří podepsali toto Ujednání anebo k němu přistoupili.

Podá-li po uplynutí dvouletého období od uvedení v platnost tohoto Ujednání alespoň třetina členů Společnosti Národů a států-nečlenů, na něž se tato Ujednání vztahuje, Generálnímu tajemníku Společnosti Národů žádost o revisi článku 2, zavazují se ostatní, že se súčastní každé porady, která by se k vůli tomu konala.

Každý člen Společnosti Národů a každý stát-nečlen, na nějž se vztahuje toto Ujednání, bude moci, v případě, kdyby tato porada skončila zamítnutím revise jím žádané, anebo kdyby usoudil, že nemůže přijmouti revidovaný článek 2, nabýti znovu volnosti jednání, pokud jde o předmět tohoto článku, za šest měsíců po zamítnutí revise anebo po uvedení v platnost revidovaného článku 2, s podmínkou, že o tom zpraví Generálního tajemníka Společnosti Národů.

Kdyby následkem výpovědí učiněných podle předešlého odstavce žádala jedna třetina členů Společnosti Národů a států-nečlenů, na něž se toto Ujednání vztahuje a kteří je nevypověděli, o novou poradu, zavazují se všechny Vysoké Smluvní Strany, že se jí zúčastní.

Každá výpověď učiněná podle výše uvedených ustanovení bude neprodleně oznámena Generálním tajemníkem Společnosti Národů všem ostatním Vysokým Smluvním Stranám.

Aniž by bylo prejudikováno ustanovením předešlého článku, týkajícím se výpovědi, může býti toto Ujednání vypověděno jménem každého člena Společnosti Národů anebo každého státu-nečlena po uplynutí pátého roku ode dne, kdy bylo uvedeno v platnost. Tato výpověď nabude účinnosti za dvanáct měsíců ode dne, kdy byla oznámena Generálnímu tajemníku Společnosti Národů.

Tato výpověď bude účinnou jen pro člena Společnosti Národů anebo státu-nečlena, jehož jménem byla učiněna.

Každá výpověď učiněná tímto postupem bude neprodleně oznámena Generálním tajemníkem Společnosti Národů všem ostatním Vysokým Smluvním Stranám.

Usoudí-li některá z Vysokých Smluvních Stran, že výpověď takto učiněná vytvořila novou situaci a podá Generálnímu tajemníku Společnosti Národů za tím účelem žádost, svolá tento Konferenci, které se ostatní Vysoké Smluvní Strany zavazují zúčastniti. Tato Konference bude moci buď rozvázati závazky plynoucí z tohoto Ujednání ve lhůtě, již sama určí, anebo změniti jeho ustanovení. Kdyby některý ze členů Společnosti Národů anebo některý ze států-nečlenů, který je zavázán tímto Ujednáním, usoudil, že nemůže přijmouti provedených změn, může býti zmíněné Ujednání vypověděno jeho jménem, a on bude pak zbaven svých závazků ode dne, kdy výpověď, jež vedla ku svolání Konference, nabude působnosti.

Ustanovení článků 4, 5, 7, 8, 9, 10, 11, 12 a 13 Úmluvy z 8. listopadu 1927 a ustanovení Protokolu, která pojednávají o těchto článcích, jakož i paragrafu Protokolu ad článek 1, budou se vztahovati k tomuto Ujednání, pokud tomu dovolují závazky tam obsažené a zboží, o němž pojednává. Pro provedení postupu stanoveného ve výše uvedeném článku 8, nebude činěn rozdíl mezi různými ustanoveními předešlých článků tohoto Ujednání.

Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci toto Ujednání.

Dáno v Ženevě, dne jedenáctého července roku tisícího devíti stého dvacátého osmého, v jediném exempláři, který se uloží v archivech sekretariátu Společnosti Národů; ověřený spis bude vydán všem členům Společnosti Národů.