Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. dr. Franke, Zeminové, Bergmanna, Hrušovského, Špatného a druhů vládě, o přeřazení obce Píšťan do vyšší skupiny míst činovného státních zaměstnanců,

II. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů vládě o sdělení zvýšeného nákladu na úpravu platů státních zaměstnanců a učitelů, vzniklého provedením zákonů ze dne 24. června 1926 č. 103 a 104 Sb. z. a n.,

III. posl. Mikuláše, Zeminové, Špatného, Bergmanna, dr. Klapky a druhů vládě republiky Československé o provedení pozemkové reformy v Nehvizdech,

IV. posl. Hakena a soudr. min. vnitra, že Tomáši Duškovi nepovolena státní příslušnost,

V. posl. Landové-Štychové a soudr. min. soc. péče o chystaných dalších zhoršeních nočního klidu práce v pekárnách,

VI. posl. Netolického, Slavíčka, Práška a druhů min. financí o zneužití úřední moci některými úředníky zemského finančního ředitelství v Praze,

VII. posl. Bergmanna, Zeminové, Špatného a druhů vládě o kritické situaci českých státních zaměstnanců v národnostně smíšených místech,

VIII. posl. Bečko, dr. Dérera, Brožíka, inž. Nečase a soudr. předsedovi vlády a min. veřejných prací, aby platnost předpisů zákona ze dne 28. března 1928 byla rozšířena i na Slovensko a Podkarpatskou Rus,

IX. posl. Bečko, dr. Dérera a soudr. min. vnitra o zákazu průvodů v jednotlivých obcích na 1. května t. r.,

X. posl. Langra, Pechmanové, Vlčka a druhů vládě republiky Československé o novelisaci zákona o válečných poškozencích,

XI. posl. Vlčka, Lance, Zeminové, Bergmanna, Sladkého a druhů min. železnic o zrušení slevy jízdného dělníků na trati autobusové linky Kladno - Praha,

XII. posl. dra Uhlíře a druhů min. školství a nár. osvěty o situaci české školy v Hořejším Starém Městě u Trutnova,

XIII. posl. Siegela a druhů min. financí o nepřípustných pokynech členům daňových komisí,

XIV. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o marném úsilí přiměti okresní úřad v Sušici, aby přiměl obecní úřad v Albrechticích u Sušice podle článku XVI obecního řádu ze dne 16. dubna 1864 čís. 17 a §§ů 103 a 104 tohoto zákona, aby splnil závazek, uložený mu v §§ 18 a 19 stavebního řádu,

XV. posl. Schweichharta, Leibla a soudruhů ministru národní obrany a min. vnitra o stranickém provádění zákona o náhradní záloze,

XVI. posl. Sehweichharta a soudr. min. spravedlnosti o zabavení časopisu "Nordböhmischer Volksbote",

XVII. posl. Pohla, Leibla a soudruhů vládě o opatřeních, aby se zlevnily životní potřeby,

XVIII. posl. Hackenberga a soudruhů vládě, aby byly co nejrychleji zahájeny a provedeny přístavby školní budovy v Praze-II., Štěpánská ulice, jichž jest třeba k bezvadnému umístění Jindřišského reálného gymnasia,

XIX. posl. dra Schollicha a druhů předsedovi vlády, aby bylo vydáno vládní nařízení k zákonu čís. 104/1926,

XX. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o nenáležitém a neodůvodněném chování četníka,

XXI. posl. inž. Junga, dra Wollschacka a druhů vládě, aby byla poskytnuta rychlá pomoc severomoravským a slezským krajům postiženým v poslední době těžkými živelními pohromami,

XXII. posl. Schäfera, Schweichharta, de Witte a soudruhů min. školství a národní osvěty o hrozící reakci ve školství,

XXIII. posl. Kirpalové a soudruhů min. vnitra, že okresní hejtman dr. Urfus od okresního úřadu v Űstí n. L. šikanoval obecního starostu Josefa Brucha z Maršova, okres Ústí n. L.,

XXIV. posl. Schäfera, Blatné, Kirpalové a soudruhů vládě o novelisaci zákona o válečných poškozencích.

Zákonem ze dne 24. června 1926 čís. 103 Sb. z. a n. byly do skupiny B činovného zařaděny německé Mariánské lázně se 6909 obyvateli, ale jediné největší lázně slovenské Píšťany, které měly v r. 1921 sice 9321 obyvatelů, ale nyní mají 13.029, do skupiny B. činovného zařaděny nebyly, ačkoliv jsou stejně jako Mariánské Lázně lázněmi světovými.

Vládním nařízením č. 163/28 byly do skupiny B činovného zařaděny obce německé, daleko menší, ale Píšťany byly opět opomenuty.

Od r. 1921 byly v Píšťanech zřízeny nové úřady, horní úřad, finanční expositura, okresní soud a byl sem přeložen 3. letecký pluk a oddíl 153. protiletadlového dělostřeleckého pluku, čímž se počet obyvatel téměř o 5.000 osob zvýšil.

Počet lázeňských hostů roste rok od roku a léčí se zde příslušníci všech národů a států, takže se Píšťany staly lázněmi světovými.

V r. 1918 bylo zde 11.592 hostí, v r. 1928 již 21.629 hostí.

Že tímto přílivem cizinců se enormně zdražily ceny veškerých životních potřeb, netřeba podotýkati. Svědčí o tom na př. jen ceny bytů:

Nájemné v městě z 1 pokoje zařízeného 4.000 Kč, na periferii 2.500 Kč,

nájemné v městě z kuchyně a pokoje nezařízených 2.500 Kč, na periferii 1.800 Kč,

nájemné v městě z kuchyně a z 2 pokojů 4.000 až 5.000 Kč, na periferii 2.800 - 4.000 Kč,

nájemné v městě z kuchyně a z 3 pokojů 6.000 až 8.000 Kč, na periferii 3.000 - 5.000 Kč,

nájemné v městě z kuchyně a ze 4 pokojů 9.000 až 12.000 Kč, na periferii 6.000 - 10.000 Kč.

Jsou proto dány pro zařadění Lázní Píšťan do skupiny B činovného podmínky, jaké měl na mysli zákonodárce v odst. 7. § 12 platového zákona.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest vláda ochotna měřiti slovenským světovým lázním stejně, jako měřila lázním německým a zařaditi Lázně Píšťany podle odst. 7. § 12 plat. zákona do skupiny B činovného státních zaměstnanců?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci zařídila, aneb učiniti hodlá?

V Praze, dne 4. června 1929.

Podepsaní tázali se dne 14. října 1926 naléhavou interpelací tisk č. 598 vlády, je-li ochotna sděliti oběma sněmovnám přesný výpočet zvýšeného nákladu provedeného převodu zaměstnanců do nových platů, přesný propočet, kolik jednotlivé kategorie z nových platových zákonů získaly, jaký počet zaměstnanců obdržel vyrovnávací přídavky a jaký je úhrnný zvýšený náklad všech zmíněných platových zákonů.

Předseda vlády odpověděl na tuto naléhavou interpelaci 27. listopadu 1926, tisk č. XVII/725, že udati číselně přesný náklad, jehož si vyžádal převod zaměstnanců do nových platů a zejména rozčlenění tohoto nákladu na jednotlivé zaměstnanecké kategorie, je toho času naprosto nemožno, ježto převod proveden mohl býti dosud jen u zaměstnanců pragmatikálních, soudců, osob učitelských a vojenských i četnických gážistů, kancelářského pomocného personálu a pomocných zřízenců ve státních úřadech a ústavech, kdežto převod ostatních zaměstnanců, zejména podnikových, bude lze provésti teprve po schválení a vydání služebních řádů. Zálohou vyplacené částky nemohou proto podati ani přibližného obrazu o skutečném nákladu. Z téhož důvodu nelze také udati přesný počet zaměstnanců, jimž při převodu vyplynou vyrovnávací přídavky.

Tím méně lze ciferně přesně udati zvýšený celkový náklad všech s platovým zákonem spojených opatření, neboť nemohla dosud býti provedena systemisace a s tím spojená jmenování a nemůže býti ani přibližně odhadnut náklad, jenž vznikne značným zvýšením pensijních základen.

Jakmile po schválení služebních řádů proveden bude i převod podnikových zaměstnanců do nových platů po schválení systemisace, bude provedeno i jmenování zaměstnanců na volná systemisovaná místa a bude lze již učiniti si obraz o nákladu, spojeném s platovými úpravami, jest předseda vlády ochoten pak o tom Národnímu shromáždění podati zprávu.

Od této doby uplynula téměř tři léta a byla již provedena veškerá opatření, o nichž mluví odpověď předsedy vlády, jen Národnímu shromáždění nebyla dosud podána předsedou vlády přislíbená zpráva o nákladu spojeném s platovými úpravami tak, jak to žádala naše interpelace ze dne 14. října 1926, tisk č. 598.

Po předložení státního závěrečného účtu za rok 1927 vyskytly se vážné pochybnosti o tom, zda platové zákony si vyžádaly skutečně zvýšeného nákladu 700 milionů Kč, pro něž bylo vyžádáno úhrady. Poukazujeme na vývody posl. Bergmanna v plénu sněmovním při projednávání státního závěrečného účtu za rok 1927, vývody senátora dra Baxy v "Národních listech" z 12. dubna 1929, na statistickou příručku III., vydanou v prosinci 1928, a konečně na článek v "Národní Politice" ze dne 19. května 1929, nadepsaný: "Je úprava platů státních zaměstnanců možna bez zvláštní úhrady?"

Byl učiněn pokus vysvětliti pokles osobních platů pro vydání zákonů platových, který se zrcadlí ve státním závěrečném účtě za nok 1927 tím, že prý ministerstvo školství preliminovalo v r. 1928 osobní platy učitelů, pro něž v r. 1927 bylo v rozpočtu zvýšení 560 mil. Kč, které nyní odpadlo následkem přesunutí nákladů učitelských do zemského rozpočtu. Tím nelze ale naprosto vysvětliti nápadný pokles osobních platů státní administrace v r. 1927 o 432 mil. Kč oproti r. 1925, nepočítaje v to státní podniky. Měla by tudíž vláda ve vlastním zájmu celé československé veřejnosti podati zprávu, jaký jest ve skutečnosti zvýšený náklad spojený s platovými zákony čís. 103 a 104/1926.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna ve smyslu přípovědi předsedy vlády dra Švehly ze dne 27. listopadu 1926 podati Národnímu shromáždění zprávu, jaký zvýšený náklad vyžádalo by si provedení platových zákonů a to:

a) Při převodu do nových platů zaměstnanců státní administrace?

b) Zaměstnanců státních podniků podle vydaných služebních řádů?

c) Při provádění normalisace a systemisace služebních míst a to odděleně pro státní administraci a státní podniky?

d) Jaký počet zaměstnanců pobírá - a v jaké výši - vyrovnávací přídavky ve státní administraci a státních podnicích?

e) Kolik činí úhrnný zvýšený náklad na provedení platových zákonů ve státní administraci a státních podnicích?

f) Kolik jednotlivé kategorie úhrnem z provedení platových zákonů získaly?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci učinila aneb zaříditi hodlá?

V Praze, dne 4. června 1929.

Podle disposic a rozhodnutí IV. odboru Státního Pozemkového úřadu mělo býti ode dvora Nehvizdy (majitel Lichtenstein) rozděleno při druhém přídělovém řízení 42 ha zemědělské půdy. Přes nesčetné intervence a protesty, dostalo se však drobným uchazečům při tomto druhém přídělovém řízení toliko 26 ha zemědělské půdy i se stavebními parcelami. 16 ha zemědělské půdy se ztratilo. Místní drobní uchazeči volající po nápravě tvrdí, že o tuto výměru byl zvětšen zbytkový statek p. Klingra, který vlastní 3 objekty, ve výměře 750 měr a sice: 1. dvůr Nehvizdy č. p. 17, 2. statek Beronských č. p. 32, 3. statek Kacův č. p. 26.

Ježto intervence stěžujících si drobných uchazečů u Státního Poz. úřadu vyzněly až dosud bezvýsledně, vyhovují podepsaní jejich žádosti o zákrok u vlády a táží se: Jest vláda ochotna uvedený případ dáti přísně vyšetřiti a po zjištění stavu věci sjednati nápravu?

V Praze, dne 6. června 1929.

Tomáš Dušek, rozený 28. prosince 1872 v Domaníně, příslušný tamže, byl zaměstnán od r. 1900 u ředitelství státních drah ve Vídni. V r. 1909 utrpěl závodní úraz, pročež mu byla vyměřena doživotní renta v částce 35 Kč měsíčně. V r. 1910 byl pak pensionován a vedle jmenované renty poskytnuta mu měsíční pense Kč 35.- vedle velké slevy na jízdenkách, uhlí za režijní cenu a jiných vedlejších požitků. Téhož roku nastěhoval se zpět na nynější území ČSR. do Trhových Svinů, kde bydlil nepřetržitě až do r. 1926.

V roce 1914 přeměnilo se mu domovské právo bez jeho přičinění na právo ve Vídni. Od převratu do r. 1921 byly mu všechny jmenované požitky ředitelstvím státních drah Praha-Jih poskytovány, avšak v r. 1921 pojednou zastaveny s tím, že prý není čsl. příslušníkem. Jeho žádost za udělení čsl. státní příslušnosti byla zamítnuta. V r. 1923 byla mu zastavena výplata drahotních přídavků. V r. 1924 požádal znovu o udělení čsl. státní příslušnosti a přípisem z 11. února 1924 čís. 28.705 ai 1924 zajistila mu Zemská správa politická v Praze udělení čsl. státního občanství na základě toho, že mu usnesením obecního zastupitelstva z 20. listopadu bylo přislíbeno přijetí do domovského svazku obce Trhových Svin, s podmínkou, že předloží průkaz o svém propuštění ze státního svazku rakouského, po případě příkaz o tom, že svého dřívějšího státního občanství pozbyl. Proto žádal Tomáš Dušek ihned magistrát ve Vídni, aby byl z rakouského státního svazku propuštěn a žádosti bylo vyhověno dne 7. června 1924.

Přes to jeho žádosti z 14. dubna 1923 za propůjčení státního občanství ČSR. bez udání důvodů vyhověno nebylo přípisem Zemské správy politické v Praze ze dne 23. listopadu 1925 čís. 452.790 ai 1925. Jeho podání presidentu republiky bylo 8. ledna 1926 postoupeno ministerstvu vnitra, ale tam není dosud vyřízeno.

Dne 31. ledna 1928 ředitelství státních drah Praha-Jih zastavilo výplatu zaopatřovacích požitků s tím, že se prý výplata ta přenáší od 1. února 1928 na správu rakouských spolkových drali ve Vídni, Nordbahnhof. Tato vyplatila mu sice zálohu 74 šilinků, ale přípisem z 25. června 1928 sdělila mu, že odevzdává likvidaci jeho pense od 1. srpna 1928 opět ředitelství státních drah Praha-Jih, protože prý vystoupil ze státního svazku rakouského. Dne 5. září 1928 sdělila mu Zemská správa politická v Praze, že mu rozhodně opatří státní občanství rakouské, ale věc zůstala dosud nevyřízena. Podle přípisu z 26. září čís. 4123-IX-28 odevzdalo ředitelství státních drah Praha-Jih výplatu jeho požitků opět rakouským spolkovým drahám.

Tak svalují čsl. úřady svou povinnost na úřady rakouské a opačně a Tomáš Dušek je v důsledku toho, že Zemská správa politická v Praze nedostála svému závazku z r. 1924 a vylíčených nepořádků úplně beze všech prostředků a práv.

Ptáme se ministra vnitra:

Učiní-li ihned kroky, aby Tomáši Duškovi bylo uděleno přislíbené státní občanství československé tak, jak je úřady povolily mnohým bohatým lidem, kupř. bývalým rakouským generálům a šlechticům vůbec, kteří naň měli mnohem menší právo než úplně chudý dělník Tomáš Dušek?

V Praze, dne 4. června 1929.

Již za války rakouské úřady zakázaly noční výrobu v oboru pekařském. Po převratě byl tento zákaz převzat, protože dělnictvo stejně by nebylo v noci pracovalo. Jakmile však nastal odliv revoluční vlny, začaly útoky zaměstnavatelů na noční klid práce pekařského dělnictva. Jeho práva stala se obětí čachrování mezi živnostníky a ostatními měšťáckými stranami a pracovní doba byla posunuta již na 4. hod. ranní. Ve skutečnosti pracuje se však ve většině pekáren již před 4. hod. ranní, v městech i od 3. hod. a na venkově soustavně celé noci. Když se dělníci proti tomu zhoršení bránili stávkou, byla stávka kapitalistickými úřady zlomena pomocí reformistů. Nyní prosazují chamtiví zaměstnavatelé další zhoršení nočního klidu práce a to nejméně od 3. hod. a podle novinářských zpráv a zkušeností dělnictva hodlá jim ministerstvo soc. péče i v tomto dalším neslýchaném vykořisťování ochotně vyhověti.

Ptáme se ministra soc. péče:

1. Zakládají se tyto zprávy na pravdě?

2. Hodlá i proti pekařskému dělnictvu vyslati policii, četnictvo atd., když toto se bude brániti všemi prostředky?

V Praze, dne 5. června 1929.

Podle zpráv policejní korespondence byly zjištěny u zemského finančního ředitelství v Praze nedovolené manipulace a úplatky při vyřizování daňových věcí. Zatčeni proto dva úředníci a několik soukromníků.

Případ tento vyvolává pozornost a vzrušení v kruzích zájemníků, zvláště malých a středních. Známy jsou stížnosti, jak bezohledně finanční správa počíná si vymáhajíc daně u poplatníků malých a na druhé straně, jak benevolentně postupuje u velkých. Již nedoplatky daňové, vykázané státním kontrolním úřadem při účetní uzávěrce za rok 1926 kolem 6 milionů Kč, nasvědčují tornu, že nedoplatky tyto z většiny přičísti nutno na vrub poplatníků velikých. Tato ohromná cifra, spojená s váznoucími na ní autonomními přirážkami, byla na sjezdu úřednictva berního v Brně odhadována čtyřikráte výše, z čehož je patrno, o jaké obrovské obnosy se jedná.

Braní úplatků za nedovolené manipulace při vyřizování daňových záležitostí znamená, že ten, kdo mohl podpláceti, tomu se slevilo nebo odepsalo, a kdo nemohl podpláceti, tomu se neslevilo, pravděpodobně i v tom případě, když to bylo odůvodněno. Malý poplatník podpláceti nemohl, mohlo se to týkati proto jen poplatníků velkých, kterým to za to stálo a kteří měli k tomu prostředky a styky.

Celý tento případ je zjev nejvýš odsouzení hodný. Nejen pro věc samu, ale také z té příčiny, že jím podlamována byla a jest důvěra poplatníků ve spravedlnost a rovnoprávnost u úřadů. Žádali jsme již několikráte, aby byl brán ohled na poplatníky malé. Však marně. Opětujeme žádost tuto zase a zdůrazňujeme požadavek, aby rekursy a žádosti o slevu daní vyřízeny byly co nejdříve a aby zvláště u poplatníků malých postupováno bylo spravedlivě a ohleduplně.

K uklidnění veřejnosti a pro věc samu bylo by žádoucno znáti ty poplatníky, kteří dluhují jednotlivě na daních přímých více než 100.000 Kč a ostatní shrnouti v celek.

Pokud případu samého se týče, očekáváme vyšetření bezohledné a rychlé, tak, aby nynější nejistota a dohady byly odstraněny.

Z důvodů svrchu uvedených táží se podepsaní:

1. Jest pan ministr ochoten předložiti poslanecké sněmovně seznam nedoplatků daňových, přesahujících u jednotlivého poplatníka 100.000 Kč?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby zvláště u poplatníků malých při vyřizování rekursů odůvodněných, při žádostech o odepsání daní a při vymáhání postupovaly benevolentněji?

3. Je pan ministr ochoten zmíněný případ s urychlením vyříditi a podati o tom zprávu, jakož i o výši daní, o něž státní pokladna byla poškozena?

V Praze, dne 4. června 1929.

Klubu poslanců československé strany národně socialistické došel od Národní jednoty severočeské v Praze přípis ze dne 24. května 1929, č. j. 4268 pres., tohoto znění:

"Žádáme Vás zdvořile za laskavou pomoc v této věci:

Čeští státní zaměstnanci, přidělení službou k úřadům v národnostně smíšených krajinách severočeských, prožívají se svými rodinami trpký život. Po převratu bylo českým státním zaměstnancům přislíbeno, že obdrží menšinový přídavek, který byl přiznán na příklad exponovaným zaměstnancům na Slovensku. - Také při provádění systemisace v roce 1926 byly opětně požadavky v uvedeném směru přednášeny. Bohužel, oprávněné požadavky nebyly splněny. Také plně odůvodněná memoranda, kterými žádali státní zaměstnanci alespoň o zařazení do vyšší stupnice místního přídavku, byla jen v málo případech vyřízena.

Zatím drahotní poměry se stále horší, rovněž bytová otázka je velmi kritická, takže čeští státní zaměstnanci, zejména pak ti, kteří musí vésti dvojí domácnost, dožadují se přeložení do vnitrozemí. Když uvážíme ještě okolnost, že v důsledku těchto těžkých poměrů životních odmítají čeští státní zaměstnanci z vnitrozemí nastupovati volná místa u úřadů v krajinách smíšených, dále velmi neblahou skutečnost, že dnes němečtí ministři úspěšně a bez překážek pracují o odstranění českých zaměstnanců z "Deutschböhmen", pak stojíme před nebezpečím, že ztrácíme po převratu úporně dobyté posice, a že český živel, tam žijící, nedovolá se pak u úřadů ochrany, svého práva a spravedlnosti, kteréžto zjevy se již dnes vyskytují.

Jest proto nutno učiniti vše, aby zabráněno bylo tomuto nebezpečí, jež ohrožuje existenci národního státu a statisíce českého živlu. Prosíme snažně, aby Váš slavný klub uplatnil veškerý vliv v tom směru:

1. aby exponovaným českým státním zaměstnancům se dostalo žádoucího přídavku, čímž bude jim umožněna existence,

2. aby s urychlením stavěny byly pro ně obytné domy a

3. aby znemožněna byla germanisační činnost německých ministrů, neboť nelze připustiti, aby vedoucí místa státních úřadů byla obsazována nespolehlivými Němci, nebo aby stát znovu přijímal nebo odškodňoval bývalé německé státní zaměstnance, kteří při převratu byli ze státní služby propuštěni.

Doufajíce pevně ve Vaší pomoc na prospěch udržení našich českých posic, děkujeme už nyní a vyprošujeme si Vaše laskavé vyjádření."

Přípis jest podepsán předsedou panem senátorem Emanuelem Hrubým a jednatelem panem V. J. Hroudou.

Jest to zoufalý výkřik menšinových pracovníků, kteří touto cestou volají k československé veřejnosti své S. O. S., příslušníků českého národa v severočeských krajinách, národnostně smíšených, ke kterému nemůže zůstati československá vláda lhostejná.

Z těchto důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest vláda ochotna přiznati exponovaným českým státním zaměstnancům v krajích národnostně smíšených menšinový přídavek?

2. Jest vláda ochotna urychliti stavbu státních obytných domů pro státní zaměstnance ve smíšeném území?

3. Co hodlá vláda podniknouti, aby znemožněna byla germanisační činnost německých ministrů, jak se o ní zmiňuje dopis Národní jednoty sevoročeské?

V Praze, dne 6. června 1929.