Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Výbor pro veřejné zdravotnictví provedl o tomto návrhu ve spojení s návrhem o výkonu lékařské prakse (č. 2134) generální debatu, zvolil subkomisi, v níž vyslechl organisace lékařské a lékařskou fakultu, načež ve speciální debatě přijal shora uvedený vládní návrh s některými změnami, a to z těchto důvodů:

Předložená vládní osnova sleduje dvojí cíl. Jednak chce novelisovat a doplnit dle nových potřeb dosavadní komorní zákon z r. 1892, č. 6 ř. z., jednak chce unifikovat, ježto na Slovensku a Podkarpatské Rusi podobné instituce, jako jsou lékařské komory, nemáme.

Dosud platný zákon komorní z r. 1892 v zásadě splnil své poslání. Byly ovšem hned při počátku působnosti zákona vznášeny proti němu námitky jmenovitě na sjezdu lékařských komor v roce 1895. Tento sjezd po prvé žádal novelisaci komorního zákona. V celku však a v zásadě se instituce lékařských komor osvědčily a proto předložená osnova vychází z této organisační základny. Předložený vládní návrh vyrostl obsahově z resolučního návrhu sjezdu lékařských komor v Linci. Původně tvořil tento návrh část návrhu zákona o lékařské praksi. Později byl rozdělen z důvodů technických a věcných na návrhy dva.

Proti starému komornímu zákonu stěžejní novota spočívá v tom, že do lékařských komor zahrnuje dnešní předloha všechny lékaře, kteří vykonávají léčebnou praksi, s výjimkou lékařů vojenských a státních civilních v činné službě, pokud nekonají mimoslužební praksi.

V jednotlivostech odkazuje se na důvodovou zprávu vládní osnovy. Zde zvláštní důvody připojujeme jen potud, pokud osnova v jednání výborovém došla změn. Při § 10 vysloveno jednomyslné přání, aby volební řád komorní byl vypracován na základě zásady tajného písemného a pokud možno poměrného práva volebního. V § 11 změněn výraz v písmeně g) "vyjádření" na "dobrozdání".

Při § 20, odst. 2. bylo výslovně konstatováno, že v slovech "současně" nezavádí žádné potulné prakse, že zde vůbec nejde o potulnou praksi. Potulná prakse je reglementována v § 21, kde se výslovně zakazuje. Zde také je zastiženo "fušerství" ve výrazu: "neoprávněné léčení" v jakékoliv formě.

V § 19 nečiněno žádných změn, ježto zástupcové ministerstva veřejného zdravotnictví prohlásili, že budou pouze řádní členové státní zdravotní rady.

Při § 25 rozvinula se velmi obsáhlá debata, která vedla konečně k tomu výsledku, že bylo rozhodnuto, že tarify budou stanoveny pouze pro běžné výkony a že tyto normální tarify budou stanoveny vlád. nař., ale po návrhu zastupitelstva lékař. komory a po vyjádření představitelů sociálního pojištění. Výbor vzal s radostí na vědomí ujištění zástupců min. veřejného zdravotnictví, že se bude při tom řídit dobrozdáním lékařské komory a že bude při stanovení sazeb pečlivě diferencovati dle místních poměrů (venkov, město) i dle denní a noční doby.

Odstavec 6. § 2 nebyl sice změněn, ale výslovně bylo konstatováno, že ke změně nesahá výbor jen proto, že byl ujištěn zástupci ministerstva veřejného zdravotnictví, že disciplinární úřady veřejných a státních lékařů nemohou zakročovat mírněji, než jak stanoví zákon o lékařské praxi nebo tento zákon, ježto disciplinární jich předpisy jsou přísnější.

V § 37 škrtnuta byla věta "nebo z řad osob, oprávněných obhajovati ve věcech trestních", ježto je výbor přesvědčen, že v disciplinárním řízení nebude tuto zvláštních právnických vědomostí a mimo to měl zřetel i k tomu, že si toho lékaři ani nepřejí.

V § 58 nebyla podniknuta žádná změna, jen vyslaveno jednomyslné přání, aby rekursy byly co nejrychleji vyřizovány.

Ke konci se podotýká, že přijetím této vládní osnovy pokládá výbor za meritorně vyřízeny tyto petice: petice č. 1450, 1452, 1.455, 1456, 1457, 1460 a 1469.

To jsou důvody, pro které výbor přijal předloženou vládní osnovu v tomto znění:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Lékařské komory podle tohoto zákona se zřizují, aby hájily a podporovaly zájmy a chránily čest stavu lékařského.

(2) Lékařské komory, které byly zřízeny podle starších předpisů; se zrušují.

(3) Majetek, veškerá práva majetková a závazky dosavadních lékařských komor přecházejí na nové komory, do jejichž působnosti připadne obvod zrušených komor. Případné spory rozhodne ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, vyslechnouc příslušné komory.

Lékařské komory se zřizují: pro zemi Českou se sídlem v Praze, pro zemi Moravskoslezskou se sídlem v Brně, pro zemi Slovenskou se sídlem v Bratislavě. Lékařská komora pro zemi Podkarpatoruskou bude zřízena později, a to vládním nařízením. Až do té doby tvoří též tato země obvod komory zřízené pro zemi Slovenskou.

(1) Všichni lékaři, kteří trvale bydlí v obvodu lékařské komory a vykonávají zde lékařskou praksi soukromně i v ústavech (léčebných, humanitních a pod.), čítajíc v to i lékaře ustanovené ve státní službě (civilní a vojenské), kteří vykonávají mimoslužební lékařskou praksi, jsou členy lékařské komory.

(2) Lékaři ustanovení ve státní službě (civilní i vojenské) jsou však členy komory ve smyslu odstavce předchozího jen potud, pokud jde o jejich mimoslužební praksi lékařskou.

Orgány lékařských komor jsou:

a) zastupitelstvo (§§ 5 - 12),

b) komorní rada (§§ 13 - 15),

c) členská schůze (§§ 16 - 18),

d) čestná rada (oddíl III.).

(1) Zastupitelstvo [§ 4, písm. a)] lékařské komory skládá se nejméně z 9, nejvýše ze 33 členů a tolikéž náhradníků.

(2) Počet členů zastupitelstva a jejich náhradníků jednotlivých komor lékařských určí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy tak, aby pokud možno zpravidla na každých 100 až 150 členů komory připadl 1 člen a 1 náhradník zastupitelstva.

(1) Členy zastupitelstva a jejich náhradníky volí na pět let členové komory k volbě oprávnění.

(2) Zvolení členové zastupitelstva složí slib do rukou předsedy komory nebo jeho náměstka (§§ 13 a 14), že budou vykonávati svoji funkci svědomitě a nestranně.

(3) Členové komory k volbě oprávnění volí současně (odst. 1.) na dobu pěti let z celého počtu členstva dva revisory účtů a dva jejich náhradníky.

(1) Právo voliti a býti volenu mají všichni lékaři, kteří jsou československými státními občany, jsou v den vypsaných i konaných voleb členy komory (§ 3), nejsou vyloučeni z práva volebního pravoplatným nálezem čestné rady komory aneb kteří pravoplatným trestním rozsudkem nejsou zbaveni volebního práva do obcí.

(2) Odstupující činovníci jsou opět volitelni.

(1) Lékař oprávněný k volbě (§ 7, odst. 1.) je povinen volební právo vykonati.

(2) Nesplní-li této povinnosti bez dostatečných důvodů omluvných, dopouští se přestupku zanedbání povinností člena ke komoře.

(1) Volbu do zastupitelstva komory lékařské smějí odmítnouti:

a) lékaři starší 60 let,

b) lékaři, kteří v posledním období funkčním byli členy zastupitelstva komory,

c) lékaři, kteří prokáží vysvědčením jiného lékaře k praksi oprávněného, že jim choroba překáží funkci tuto vykonávati,

d) lékaři, kteří podle odst. 2. nemohou volby přijmouti.

(2) Lékaři ustanovení ve státní službě (civilní a vojenské) mohou volbu přijmouti jen se svolením svého nadřízeného úřadu (velitelství).

(3) Kdo bez omluvného důvodu (odst. 1. a 2.) volby nepřijme nebo přijaté funkce nechce dále zastávati, dopouští se přestupku zanedbání povinností člena ke komoře.

Předpisy o provedení volby a ustavení zastupitelstva komory lékařské a volby revisorů účtů a jejich náhradníků budou vydány vládním nařízením.

(1) Zastupitelstvo jest orgánem usnášejícím a rozhodujícím. Jemu náleží:

a) voliti komorní radu (§ 13),

b) schvalovati rozpočet,

c) zkoumati a schvalovati výroční účty,

d) určovati výši členských příspěvků,

e) usnášeti se o blahodárných zařízeních pro lékaře a jejich rodiny,

f) vysílati zástupce do zdravotních rad (§ 19),

g) podávati posudky a dobrozdání ve věcech, které náležejí do působnosti komory,

h) vypracovati komorní řád (§ 12) a řád stavovský (§ 24),

i) usnášeti se o systemisaci míst zaměstnaneckých pro kancelář komory.

(2) Úřady poskytnou lékařským komorám příležitost [odst. 1., písm. g)] k vyjádření v případech, kde tento zákon nebo zvláštní předpisy to nařizují, a kromě toho, jde-li o vydání nebo změnu předpisů o lékařské praksi.

(1) Komorní řád [§ 11, odst. 1., písm. h)] obsahuje zvláštní pravidla o svolávání, řízení a usnášecí schopnosti schůzí komorní rady a zastupitelstva, o zastupování členů komorní rady a zastupitelstva jejich náhradníky, dále předpisy o vyměření, vybírání a upotřebení komorních příspěvků, jakož i předpisy zabraňující tomu, aby člen zastupitelstva nebo člen komorní rady, pokud jím jest lékař ustanovený ve státní službě civilní nebo vojenské, nedostal se, vykonávaje tuto svoji funkci, do kolise se svým úředním postavením.

(2) Komorní řád schvaluje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

(1) Zastupitelstvo lékařské komory zvolí na dobu funkční ze sebe komorní radu a to předsedu komory, jednoho nebo podle potřeby dva náměstky předsedy, nejméně tři a nejvíce sedm členů a aspoň dva náhradníky.

(2) Počet členů a náhradníků komorní rady určí ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy tak, aby pokud možno zpravidla na každé 3 členy zastupitelstva komory připadl 1 činovník v komorní radě.

(3) Předseda komory a jeho náměstkové složí slib do rukou přednosty (zástupce) dozorčího úřadu (§ 58), že budou vykonávati svoji funkci svědomitě a nestranně.

(1) Předseda nebo za něj jeden z jeho náměstků zastupuje komoru navenek, vykazuje členům zastupitelstva a členům komorní rady obor působnosti a bdí nad jejich řádnou činností, svolává schůze komorní rady, zastupitelstva a členské schůze lékařské komory, předsedá jim a provádí usnesení.

(2) Člen (náhradník) komorní rady nebo zastupitelstva, který, nemaje omluvných důvodů, trvale se neúčastní schůzí, dopouští se přestupku zanedbání povinností člena ke komoře.

(3) Přespolní členové (náhradníci) komorní rady a zastupitelstva mají za účast na schůzích nárok na náhradu hotových výloh a za ztrátu času podle výměry určené zastupitelstvem komory a schválené dozorčím úřadem (§ 58).

(1) Komorní rada jest orgánem výkonným a správním. Jí náleží zejména:

a) prováděti usnesení a opatření zastupitelstva a schůze členské,

b) zkoumati spisy o volbě členů zastupitelstva,

c) spravovati jmění komory,

d) vybírati členské příspěvky,

e) uveřejňovati periodické zprávy o činnosti komory,

f) míti v patrnosti členy komory,

g) usnášeti se o svolání schůze členské,

h) sprostředkovati ve sporech vznikajících mezi členy komory při výkonu jejich povolání,

i) trestati přestupky zanedbání povinností člena ke komoře (§§ 8, 9, 14, 20).

(2) Narovnání ve sporech [odst. 1., písm. h)] před komorní radou sjednaná a zapsaná jsou vykonatelna soudní exekucí. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi nařídí exekuci soud příslušný k jejímu provedení (soud exekuční).

(3) Komorní rada trestá přestupky [odst. 1., písm. i)] pokutou od 50 do 500 Kč.

(4) Do trestního nálezu komorní rady lze si stěžovati k úřadu dozorčímu (§ 58), který rozhodne s konečnou platností.

(5) Stížnost jest podati do 15 dnů ode dne následujícího po doručení trestního nálezu u komorní rady.

(6) Jinak řídí se trestní řízení, zahájené komorní radou, obdobně zásadami trestního řízení před politickými úřady.

Členská schůze lékařské komory svolává se podle potřeby. Kromě toho budiž svolána schůze členská, požádá-li za to, uvedouc důvody, aspoň jedna pětina členů komory písemně u komorní rady.

Členské schůzi lékařské komory přísluší raditi a usnášeti se ve všech věcech, které se týkají zájmů stavu lékařského, pokud nenáležejí do oboru působnosti komorní rady nebo zastupitelstva komory (§§ 11, 15, 25), a činiti volné návrhy.

(1) Členská schůze lékařské komory je schopna usnášeti se, je-li přítomna aspoň jedna pětina členů.

(2) Není-li členská schůze schopna se usnášeti, koná se o hodinu později s týmž jednacím pořadem druhá členská schůze, která je schopna usnášeti se za každého počtu účastníků.

(3) Členská schůze lékařské komory usnáší se prostou většinou hlasů, při čemž předseda má právo hlasovati. Při rovnosti hlasů návrh se zamítá.

Lékařské komory mají právo na zastoupení ve státní zdravotní radě a v zemských radách zdravotních. Za tím účelem vysílá se do státní zdravotní rady po jednom zástupci a náhradníku z každé komory, do zemských zdravotních rad po jednom zástupci a náhradníku z příslušné komory.

(1) Členové lékařské komory (§ 3) jsou povinni přihlásiti se u příslušné komory.

(2) O tom, zda a pokud má lékař, vykonávající praksi současně nebo přechodně v obvodu jiné komory lékařské, přihlásiti se též u této jiné komory, budou vydány předpisy vládním nařízením.

(3) Změnu bydliště, a není-li bydliště zároveň působištěm (místem pravidelné ordinace), též změnu působiště, je povinen lékař hlásiti u své dosavadní komory, a je-li nové bydliště (působiště) v obvodu jiné komory, také u této.

(4) Oznámení o tom, že se vzdává výkonu prakse, nechť učiní lékař u příslušné komory lékařské. Teprve tímto oznámením přestává býti lékař členem komory.

(5) Lhůta pro hlášení výše uvedená je 15 denní a počítá se ode dne, kdy na stane okolnost zakládající povinnost k hlášení.

(6) Kdo opomene učiniti přihlášku nebo jiné oznámení podle předcházejících odstavců, dopouští se přestupků zanedbání povinností člena ke komoře.

Potulná prakse, vtíravé a stavu lékařského nedůstojné nabízení lékařské pomoci nedůstojnými inseráty, dále letáky, agenty a pod. prostředky, nabízení lékařských služeb dům od domu, jakož i podporování a krytí neoprávněného léčení v jakékoliv formě se zakazuje.

Lékaři není dovoleno vykonávati vedlejší zaměstnání, jež se příčí vážnosti lékařského stavu.

Každý lékař je povinen nemocnému, kterého přijal do lékařského ošetřování, věnovati se horlivě, věrně a svědomitě, hájiti zájem nemocného a chrániti zdravé podle zásad lékařské vědy, svých zkušeností a platných předpisů.

(1) Zastupitelstvo lékařské komory má právo usnášeti se ještě na dalších ustanoveních o chování se lékařů svého obvodu a vydati je ve formě stavovského řádu.

(2) Stavovský řád schvaluje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

(1) Zastupitelstvo lékařské komory může podati návrh po případě posudek o normálním rozpětí honorářů za jednotlivé běžné výkony lékařské pro vydání sazby lékařské.

(2) Tato normální sazba lékařská bude vydána vládním nařízením. Při tom bude též představitelům sociálního pojištění dána příležitost, aby se o nejnižší hranici honorářů vyjádřili. Lékaři jsou povinni říditi se sazbou lékařskou. Tím není dotčeno právo stran smluviti se o výši odměny, při čemž dlužno bráti zřetel k majetkovým poměrům nemocného.

(3) Lékař i strana společně mohou požádati komorní radu za smírné vyřízení sporu o oprávněnosti a přiměřenosti lékařského požadavku.

(4) O narovnáních podle odst. 3. před komorní radou sjednaných a zapsaných platí ustanovení 2. odst. § 15.

(1) Při každé komoře zřídí se čestná rada skládající se z 9 členů a 6 náhradníků.

(2) Náhradníci jednak povolávají se na uprázdněná místa členů jednak zastupují členy zaneprázdněné. Předseda nebo jeho náměstek (odst. 5.) určí, kdo z náhradníků nastoupí na uprázdněné místo člena, či zastoupí v tom kterém případě člena zaneprázdněného.

(3) Čestná rada volí se na 5 let. O její volbě a jejím ustavení platí obdobně předpisy §§ 6 až 10. Zvolení složí do rukou předsedy komory slib, že budou vykonávati funkci svědomitě a nestranně.

(4) Členové zastupitelstva lékařské komory a jejich náhradníci nejsou do čestné rady volitelni.

(5) Čestná rada, volí ze svého středu předsedu a jednoho nebo dva náměstky předsedy.

(1) Čestná rada vykonává, pokud není jinak stanoveno (§ 32, odst. 6. - 8.), disciplinární moc nad členy komory.

(2) Čestná rada jest oprávněna a povinna zakročiti, aniž by tím byla dotčena příslušnost řádných soudů podle platných zákonů, proti členům komory, kteří dopustí se přestupku ustanovení §§ 21 až 23 a 25 tohoto zákona, nebo jiným způsobem proti cti a vážnosti stavu hřeší.

(3) Čestná rada je povinna vyžádati si spisy od trestních soudů podle § 39 a zkoumati, zda jejich obsah nezavdává podnětu k disciplinárnímu stíhání.

(1) K platnému rozhodnutí nebo usnesení čestné rady je nutná přítomnost nejméně šesti členů (náhradníků).

(2) Čestná rada usnáší se platně prostou většinou hlasů přítomných, při čemž předseda má práva hlasovati. Při rovnosti hlasů považuje se návrh za zamítnutý.

(3) Nález odsuzující může býti toliko vynesen aspoň dvoutřetinovou většinou přítomných.