Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. vlády na interp. posl. dra Gáti a soudruhů a neslýchaných důchodkových trestech na Podkarpatsku a sebevražedných následcích těchto trestů v obci Vári (tisk 2048/XIV),

II. min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů o nesnázích, které se dělají Němcům při dosažení práva státního občanství (tisk 1970/XVIII),

III. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Blatné, Kirpalové a soudruhů o poškození literních učitelek na odborných školách pro ženská povolání platovým zákonem (tisk 1713/X),

IV. vlády na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o ohrožení hradu Lokti u Karlových Varů (tisk 1560/III),

V. min. vnitra na interp. posl. Krebse a druhů, jak ústecká státní policie šikanuje národně-socialistické hnutí mládeže ve svém obvodu (tisk 2048/IV),

VI. min: nár. obrany na interpelaci poslance Horpynky a druhů o povolávání ke cvičením ve zbrani v roce 1929 (tisk 2122/II),

VII. min. financí na interp. posl. Geyera a druhů o poškození kuřáků zkrácením jistého druha cigaret (tisk 2122/X),

VIII. vlády na interp. posl. inž. Nečase, Koudelky, Kříže a soudruhů o zrušení katastrálních měřických úřadů v některých sídlech okresů (tisk 2161/XXI),

IX. vlády na interp. posl. Bergmanna, Hrušovského, Sladkého a druhů o slovenské výhodě učitelstva (tisk 2025/lV),

X. min. soc. péče na interp. posl. Buřívala, Procházky, Bergmanna a druhů o úrazovém odškodnění dělníka Karla Smorádka z Horního Růžodolu (tisk 2161/XVIII),

XI. min. spravedlnosti na interp. posl. Knejzlíka a druhů o provokativním zájmu svršků a devastování soukromého majetku při této soudní exekuci v Moravském Berouně (tisk 1580/XIII),

XII. min. spravedlnosti na interp. posl. Kneljzlíka a druhů o stranickém jednání okresního soudce dra Františka Mildnera ve Dvorcích na severní.Moravě (tisk 1595/XVIII),

XIII. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Bergmanna a druhů a obmezení poštovní dopravy v době abnormálních mrazů (tisk 2161/VI),

XIV. vlády na interp. posl. Bergmanna, dra Klapky, Zeminové, Špatného a druhů o přeřadění obce Stránčic do vyšší skupiny míst činovného (tisk 2161/I),

na interp. posl. Davida, Pechmanové, Chvojky a druhů o přeřadění města Mnichova Hradiště do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 2161/II),

na interp. posl. Bergmanna, dra Klapky, Mikuláše, Zeminové a druhů o přeřadění města Tábora do skupiny míst B činovného státních zaměstnanců (tisk 2161/III),

na interp. posl. Bergmanna, Tučného, Buřívala, Procházky a druhů a přeřadění obce Plané nad Lužnicí do skupiny míst C činovného státních zaměstnanců (tisk 2161/VIII),

na interp.posl. Knejzlíka, Riedla, Bergmanna a druhů o přeřazení města Šilperku do skupiny C činovného (tisk 2122/XVI),

XV. min. národní obrany na interp. posl. Netolického a druhů o dodávkách obuvi (tisk 2048XV),

XVI. min. národní obrany na intenp. posl: Špatného a druhů o chystaném dodávkovém monopolu pro vojenské dodávky a o obtížích, jež při vojenských dodávkách se činí výrobním družstvům (tisk 2025/V),

XVII. min. soc. péče na interp. posl. Blatné, Kirpalové a soudr. o nedostatečném provádění zákona a práci dětí (tisk 2025/XVIII),

XVIII. min. soc. péče na interp. posl. Krebse, inž. Junga a druhů, aby byl konečně podán návrh zákona o podpoře přestárlých (tisk 1623/XII),

XIX. min. veřejných prací na interp. posl. dr. Schollicha a druhů o jmenování do silniční rady (tisk 2133/IX),

XX. vlády na interp. posl. Pohla, Grünznera a soudr. o zhroucení železniční dopravy (tisk 2111/VI),

XXI. vlády na interp. posl. inž. Junga a druhů o přeřadění města Vítkova do skupiny míst B (tisk 2122/XII),

na interp. posl. inž. Junga a druhů o zařadění města Krnova do třídy B činovného podle zákonů 103 a 104 z roku 1926 (tisk 2161/XVI),

na interp. posl. Geyera, inž. Junga, Simma a druhů o zařadění města Nejdku ze skupiny činovného C do skupiny činovného B podle §u 12 platového zákona č. 103/1926 a 101/1926 Sb. z. a n. (tisk 2161/XXV).

Konaným šetřením bylo zjištěno, že v dubnu nebo květnu roku 1920, tudíž o rok dříve než jak uvedeno jest v interpelaci, bylo nesprávně použito některého z povolení, daných k průvozu určitého množství tabáku z Maďarska do Polska, a to tím způsobem, že majitel povolení přebíral poblíže hranic pod dozorem finančního orgánu tabák, který mu lidé z Maďarska (přinášeli a dopravoval ho pak k celnímu úřadu v Berehově, načež byl tabák pod úředním dozorem provezen Československem do Polska. Finanční stráž, seznavši po několika dnech nepřípustnost tohoto postupu, zabránila dalšímu a vyrozuměla obyvatelstvo obce Vári, kde se případ ten přihodil, vyhláškou i vybubnováním, že dovoz tabáku z Maďarska jest zakázán.

Někteří občané obce Vári však i potom přinášeli tabák z Maďarska a byvše finanční stráží dopadeni, byli potrestáni pro podloudnictví pokutami, které jim uložila soudní stolice trestními příkazy, proti nimž odsouzení zpravidla nepadali námitek. Pokuty byly vyměřeny podle zkráceného cla a monopolní dávky a byly pro případ nedobytnosti přeměněny na tresty náhradního vězení ve výměře jednoho dne za 100 Kč, nejvýše však šesti měsíců.

Takovými případy jsou i případy v interpelaci uvedené, až na případ Štěpána Biro, který jest z r. 1927 a s případy výše zmíněnými nesouvisí.

Mezi odsouzenými byl také Andrej Bari, kterému byla trestním příkazem z 21. února 1924 pro podloudný dovoz 3 kg tabáku uložena pokuta 1093 Kč 75 h, přeměněná pro případ nedobytnosti v náhradní vězení jedenácti dnů. Andrej Bari spáchal 27. ledna 1927 sebevraždu, nikoli však ze zoufalství nad tímto odsouzením, nýbrž - jak bylo nezvratně zjištěno - z rozrušení nad tím, že byl podezříván z jiného činu, kvalifikovaného podle občanského trestního zákona jako zločin.

Z vylíčeného je zřejmo, že finanční orgánové, vykládajíce si patrně nesprávně pojem průvozu tabáku, chovali se sice v konkrétním případě pasivně k donášení tabáku z Maďarska, který byl pod úředním dozorem provážen do Polska, že však velmi brzy, seznavše nesprávnost tohoto postupu, učinili tomu přítrž a při tom se postarali o to, aby obyvatelstvo bylo náležitě vyrozuměno o tom, že dovoz tabáku z Maďarska jest zakázán a trestný.

Tresty, uložené některým obyvatelům obce Vári, kteří i potom, když byl zákaz dovozu tabáku z Maďarska vyhlášen, dopustili se podloudnictví, mohou býti jen na žádosti za milost zmírněny nebo prominuty. Pokud takové žádosti budou obyvateli obce Vári neb okolí podány, bude v případech, pocházejících z roku 1920 a 1921 přihlédnuto k mimořádným okolnostem, za jakých bylo podloudnictví tabákem spácháno a budou uložené tresty přiměřeně zmírněny.

V Praze dne 3. června 1929.

Řízení, jež předchází vyřízení žádosti o udělení státního občanství, se děje stejným způsobem, jde-li o žadatele německé nebo jiné národnosti. Věcí úřadů, povolaných rozhodovati o udělení státního občanství, je získati si o žadateli, jeho poměrech a pohnutkách, které jej vedou ucházeti se o státní občanství, správný obraz použitím všech podle zákona přípustných průvodních prostředků. Nelze proto ani v tom, že určité šetření koná se důvěrným způsobem a pomocí četnictva, spatřovati nic nesprávného, neboť jde zpravidla o věci, jež se nedají zjistiti spolehlivě jinak než důvěrným způsobem.

Že se požaduje i zpráva o národnosti, je samozřejmé, neboť v případě pochybnosti je úřad k zjištění národnosti povinen nejen podle čl. 16 jazykového nařízení, nýbrž i proto, aby mohl vyvrátiti podobné tvrzení, jako je obsažené v interpelaci, že by příslušníci některé národnosti zejména národnosti německé vůbec nemohli dosíci československého státního občanství. Tvrzení taková jsou naprosto neodůvodněná, jak tomu nasvědčuje nesčetný počet kladně vyřízených žádostí právě příslušníků německého národa.

Pokud jde o případ válečného poškozence Slámy, byl týž se svou naturalisační žádostí zamítnut proto, že se ucházel o státní občanství jedině za tím účelem, aby nabyl nároku na požitky invalidní a přednostního správa na tabáční prodejnu, čehož naturalisací dosíci nemohl, neboť podmínkou nároku na důchod válečných poškozenců nebo přednostního práva na tabáční prodejnu je státní občanství v době, kdy byly vydány zákony o požitcích válečných poškozenců.

Poněvadž ani okolnost, že se někdo narodil na zdejším území nebo že je zde usazen, není sama o sobě rozhodnou pro udílení československého státního občanství, nemám důvodu k nějakému opatření z podnětu této interpelace a odmítám výtku, že by se při vyřizování žádostí příslušníků německého národa o udělení československého státního občanství používalo nějakých prostředků nátlaku a kupování duší, nebo dokonce "balkánských" způsobů.

V Praze dne 23. května 1929.

Platový rozdíl, jevící se mezi platem 3. platové stupnice literních učitelských osob na odborných školách pro ženská povolání, (které vykonaly zkoušku pro školy měšťanské, a platem učitelů měšťanských škol jest vyrovnán včasným povyšováním těchto učitelských osob do 2. či 1. platové stupnice základního služného.

Tou dobou jest v osobním stavu těchto škol celkem 85 učitelských osob s kvalifikací pro školy měšťanské, z nichž 15 jest v 1. platové stupnici, 2 v 2. platové stupnici a 18 ve 3. platové stupnici. Ve 3. platové stupnici jsou vesměs učitelské osoby buď s menším počtem služebních let, či nedávno postátněné, neb ony, u nichž nejsou splněny předpoklady ustanovení § 81, odst. 3. platového zákona.

V Praze dne 16. května 1929.

Státní správa jest o stavebním stavu hradu v Lokti informována. Za dozoru státního památkového úřadu v Praze byla v roce 1925 opravena stará hradní věž a na podnět téhož úřadu (konáno bylo již na místě samém komisionelní šetření za účelem detailního zjištění stavebního stavu a rozsahu potřebných adaptací. Komisionelního šetření účastnili se zástupci příslušných úřadů (resort ministerstva spravedlnosti jest uživatelem objektu a ministerstvo veřejných prací pečuje o jeho udržování) jakož i města Lokte, které jest vlastníkem objektu.

Podle výsledku komisionelního šetření s urychlením byly vypracovány plány a rozpočty na potřebné opravy, jejichž náklad, pokud podle smlouvy spadají na uživatele budovy, ponese státní správa; rovněž ministerstvo školství a národní osvěty - z titulu ochrany památek - přispěje k úhradě adaptačních nákladů. Za účelem urychleného definitivního vyřešení celé věci učinilo již ministerstvo veřejných prací potřebná opatření.

V Praze, dne 11. června 1929.

Podnět k vyšetřování, o němž se zmiňuje prvý odstavec interpelace, zavdalo policejnímu komisařství v Ústí n. L. odůvodněné podezření, že ústecká místní odbočka spolku "Nationalsozialistischer Jugendverband" překročila svojí činností meze svých stanov. Jak zjištěno, bylo toto vyšetřování, které není dosud skončeno, vedeno co nejkorektněji, žádný z vyšetřovaných nebyl předvoláván vícekráte než bylo nezbytně třeba, a nelze proto výslechy tyto označovati jako šikanování. Opětné obeslání k úřadu bylo zaviněno především vinou vyšetřovaných členů spolku, kteří se buď nedostavili k výslechu, jak byli předvoláni, nebo nechtěli poskytnouti informací zejména průkazů o spolkové činnosti. O obeslání k úřadu vždy rozhoduje a písemné předvolání také podpisuje pouze konceptní úředník, jemuž dotyčná záležitost byla k vyřízení přidělena, a nikoliv podřízený výkonný orgán v interpelaci uvedený.

Černý prapor se skobovým křížem, který byl nesen v průvodu konaném dne 5. srpna 1928 v Ústí n. L., byl policejními orgány zpozorován až během průvodu a nebyl v celkové své úpravě shledán přípustným. Byl proto ihned policejním orgánem v občanském oděvu, pověřeným dohledem nad průvodem, z průvodu odstraněn. Tento úřední výkon pokusilo se několik účastníků průvodu zmařiti, a bylo proto proti nim zavedeno trestní řízení pro přestupek podle §u 314 tr. z., resp. pro přestupek zákona o právu shromažďovacím. Toto trestní řízení není dosud pravoplatně skončeno, ježto proti osvobozujícímu rozsudku okresního soudu podal zástupce obžaloby odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

Z uvedeného patrno, že policejní komisařství v Ústí n. L. a orgány jemu podřízené postupovaly v daném případě přesně podle platných předpisů a že není nijak odůvodněno, činiti těmto orgánům výtku nějaké zaujatosti.

Neshledávám proto důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 6. června 1929.

Vojenská správa poskytuje vojenským osobám v záloze, pokud jest to jejich existenčními zájmy odůvodněno, úlevy v plnění branné povinnosti v rozsahu co nejširším. Jednak k podané žádosti povoluje přeložení cvičení na jiný termín v témže roce nebo odklad cvičení na předcházející nebo následující rok, jednak generelně promíjí cvičení některým odvodním ročníkům. Na příklad v roce 1929 nebude konati vojenské cvičení téměř celý odvodní ročník 1919 a polovina ročníku 1920. Záložníkům narozeným v roce 1896, kteří spadají do odvodního ročníku 1920, nemohlo býti vojenské cvičení generelně prominuto. Tito záložníci však mohou žádati o přeložení nebo odklad cvičení, a bude jejich žádostem vyhověno, prokáží-li, že by byli poškozeni na své existenci, kdyby vojenské cvičení museli vykonati.

Pokud se týká záložníků klasifikovaných B a Bs, byli ke cvičení povoláni jen ti, kteří byli podle §u 172 (11) a 168 (1) písm. c) branných předpisů povinni nahrazovati cvičení, jehož odklad jim byl v minulém roce povolen. Cvičení však nekonali, poněvadž jich povolání bylo dodatečně odvoláno výnosem uveřejněným ve Věcním Věstníku MNO, 1929, čís. 17, čl. 233.

V Praze, dne 4. června 1929.

V továrně na tabák v Jáchymově je umístěno pro výrobu cigaret 10 starých strojů (vzor UMR), zavedených před převratem a jen jeden stroj nové soustavy (značky Triumph II).

Cigarety "Egypt" vyrábějí se tam pravidelně na novém stroji a jen v případě potřeby na starých strojích.

Také v únoru t. r. byly cigarety "Egypt" vyráběny na jednom starém stroji určeném pro výrobu cigaret "Sport". Při zahájení výroby bylo nedopatřením ponecháno ve stroji převodové kolo, kterým se reguluje délka cigaret "Sport" a nebylo nahraženo příslušným kolem pro cigarety "Egypt". Tím se stalo, že cigarety " Egypt" tímto strojem vyrobené měly délku cigaret "Sport", t. j. 68 mm místo 70 mm.

Závadu zpozorovalo ústřední ředitelství po zcela krátké době a dalo ji ihned odstraniti. Kratších egyptek bylo vyrobeno as 2,000.000 kusů, které byly již rozprodány.

Z vylíčeného děje je zřejmo, že dočasné zmenšení velikosti cigaret "Egypt" stalo se bez souhlasu a bez vědomí ústředního ředitelství tabákové režie a že nebylo přikročeno k všeobecnému ukrácení těchto cigaret. V ostatních továrnách podobné nedopatření se nestalo.

V Praze, dne 4. června 1929.

Zrušení některých katastrálních měřických úřadů v zemi České a Moravsko-slezské a rozvržení jejich agendy na okolní katastrální měřické úřady podle §u 3 vládního nařízení ze dne 28. prosince 1928, č. 205 Sb. z. a n., jímž se provádí hlava I zákona o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrálního zákona) bylo nutným ze služebních důvodů. Pokud jde o slučování katastrálních měřických úřadů umístěných v hlavním městě Praze, není proti takové koncentraci žádných námitek a byla tato koncentrace jen odvislou od získání vhodných soustředěných místností. V ostatních sídlech jde o úřady s pravidelným menším kvantem práce, které mnohdy nestačilo k plnému zaměstnání minimálního počtu zaměstnanců, t. j. jednoho měřičského úředníka a jedné kancelářské síly, takže bylo třeba těmto úřadům přikazovati práce z obvodů jiných katastrálních měřičských úřadů. V tomto případě nejde o delegaci úřadu, jaká jest obvyklou i u jiných úřadů, nýbrž o pouhé přesunování práce. Takovéto přesunování práce vedle jiných vad má vždy neblahý vliv na službu, na pracovní efekt jak co do kvality, tak i co do kvantity a státní správa se mu proto všemožně vyhýbá.

Koncentrace katastrálních měřických úřadů v předu uvedených vládním nařízením provalená jest také úspornou, neboť zrušením úřadů dosáhne se trvalého snížení nákladů na udržování kancelářských místností.

O přímý styk katastrálních měřických úřadů s občanstvem jest dostatečně postaráno tím, že nejpozději každý třetí rok vykoná katastrální komise v každém katastrálním území plnou přehlídku držby podle §u 81 zákona ze dne 16. prosince 1927, č. 177 Sb. z. a n. o pozemkovém katastru a jeho vedení (katastrálního zákona), dále tím, že v katastrálních územích se téměř každoročně (koná zjišťování změn podle § 61 katastrálního zákona a konečně tím, že při úředních dnech, konaných občasně u každého okresního soudu alespoň 3 dny v každém třetím měsíci, přijímá měřický úředník ohlášení změn, podává stranám vysvětlení a pod.

Poněvadž byly téměř ve všech místech zrušených katastrálních měřických úřadů v zemi České zřízeny dočasné expositury podle ustanovení § 5 vládního nařízení č. 205/1928 Sb. z. a n., jsou okamžitě změny v administrativě proti dřívějšímu stavu pouze nepatrné. Tak na př.působnost katastrálního měřického úřadu v Semilech, o němž se v interpelaci jedná, - se dříve vztahovala na obvody berních úřadů v Semilech, ve Vysokém nad Jizerou a v Železném Brodě a působnost expositury katastrálního měřického úřadu v Semilech bude se vztahovati na obvody berních úřadů v Semilech, v Lomnici nad Popelkou a v Železném Brodě.

O zřízení katastrálních měřických úřadů v sídle každého okresního soudu nelze v přítomné době vůbec uvažovati pro velké náklady finanční, které by takovýmto drobením úřadů vzešly.

V Praze, dne 5. června 1929.

V otázce slovenské (podkarpatoruské) výhody a jejího poměru k převodu do nových platů podle učitelského zákona č. 104/26 Sb. z. a n. nemá vláda zřetelem k obdobnosti věci důvodu, aby zaujímala jiné stanovisko vůči učitelstvu národních škol, než jaké zaujala, pokud jde o slovenskou (podkarpatoruskou) výhodu u státních zaměstnanců a poukazuje v té příčině zásadně (ke své odpovědi na interpelaci poslanců H. Bergmanna, Frant. Buřívala a B. Procházky a druhů o vyřešení t. zv. slovenské a podkarpatoruské výhody, přiznané státním zaměstnancům na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 1403/VI). Jinak předesílajíc, že výnosy ministerstva školství a národní osvěty citované v interpelaci jsou vesměs z doby před účinností učitelského zákona, podotýká vláda, že § 40, odst. 1. učitelského zákona zahrnuje i slovenskou výhodu, pokud byla poskytnuta ve formě přídavku, takže není v takových případech právního nároku na její vyšší hodnocení.

V Praze, dne 19. června 1929.

Podle §u 4. úrazového zákona ve znění zákona č. 2117/1919 Sb. z. a n. byli zaměstnanci státních drah (a některých drah soukromých) zproštěni pojistné povinnosti úrazové a bylo pro ně zavedeno zvláštní úrazové zaopatření.

K rozhodování sporů o nárocích železničních zřízenců z úrazového zaopatření proti správám podniků železničních zřízen byl podle § 38 b) zákona č. 207/1919 Sb. z. a n. a § 7 vládního nařízení č. 272/1919 Sb. z. a n. zvláštní "Rozhodčí soud pro úrazové zaopatření železničních zřízenců" se sídlem v Praze, pro nějž platí obdobně předpisy ministerského nařízení č. 47/1889 ř. z., jímž se vydávají podrobnější předpisy o rozhodčích soudech úrazových pojišťoven.

Podle § 21. tohoto nařízení rozhoduje rozhodčí soud podle volného uvážení důkazů a není podle § 28. opravných prostředků nebo žalob proti jeho rozhodnutí. Dozorčí právo, jež přiznává presidentu vrchního soudu, po případě ministru spravedlnosti § 35. min. nař. č. 47/1889 ř. z., týká se jen odstranění nepravidelností, objevených ve správě soudu. Rozhodčí soud pro úrazové zaopatření železničních zřízenců je rozhodčím soudem podle § 95 ústavní listiny republiky Československé. Nemohou proto podle §§ 96 a 98 ústavní listiny správní úřady a tudíž ani ministerstva zasahovati do jeho rozhodování.

V Praze, dne 8. června 1929.