Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. min. spravedlností na interp. posl. Koudelky a soudruhů o bezdůvodné konfiskaci časopisu "Volná Myšlenka" v Praze (tisk 2161/XXII),

II. min. spravedlnosti na interp. posl. Knejzlíka a druhů o používání vězňů k zemědělským pracem na zbytkovém statku Vl. Nedoluhy v Mladějovicích u Šternberka (tisk 2122/XVII),

III. min. zemědělství na interp. posl. Füssyho a druhů o zrušení autonomie družstva proti zátopám a vnitřním vodám na levém břehu Váhu v Trnovci n. V., okres Šala n./V, (tisk 2133/XIII),

IV. předsedy vlády a min. železnic na interp. posl. Buřívala, Procházky, Langra, Riedla a druhů o bezodkladném řešení nádražní otázky brněnské (tisk 2161/X),

V. min. železnic na interp. posl. Slavíčka, Netolického a druhů o nezvyklém způsobu zadání stavby nádražní budovy v Rokycanech (tisk 2048/XXI),

VI. min. soc. péče na interp. posl. dr Holoty a druhů o stanovení a rychlém poukázání invalidní renty pro válečného invalidu Martina Sülyie v Köbölkutě (tisk 1569/XV),

VII. vlády na interp. posl. Koczora a druhů o tom, z jaké příčiny nebylo vyhověno žádosti obce Turiszakállas o příděl společných pastvin (tisk 2133/XIV),

VIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Knejzlíka a druhů o liknavém vyřizování trestních případů u státního zastupitelství v Košicích (tisk 2254/XVL),

IX. min. veř. prací a min. školství a národní osvěty na interp. posl. Stivína, Tomáška a soudruhů o zabezpečení uměleckých děl, o stavbě Státní galerie a vydání zákona o Státní galerii (tisk 2111/XI),

X. min. spravedlnosti na interp. posl. Lance a druhů o zabavení čís. 32, 33 XI. ročníku časopisu "Stráž na Severu", vycházejícího v Mostě, ze dne 30. dubna 1929 (tisk 2206/XII),

XI. min. vnitra na interp. posl. Brodeckého a soudruhů, že příslušníci četnictva jsou zkracováni v právu stížnostním (tisk 2181/XI),

XII. min. národní obrany na interp. posl. Hakena a soudruhů v záležitosti 76 vojínů dělostřeleckého pluku v Nových Zámcích (tisk 2254/V),

XIII. min. sociální péče na interp. posl. Simma, inž. Junga a druhů, aby byla uzavřena vzájemná dohoda v oboru sociálního a pensijního pojištění s Německem, Rakouskem a Polskem (tisk 1569/VIII),

XIV. min. soc. péče na interpelaci posl. Krebse, inž. Junga a druhů (tisk 1688/V) a posl. inž. Junga, dr Wollschacka a druhů (tisk 1623/V) o prováděcích předpisech k zákonu č. 39/1928 Sb. z. a n. o ochraně domácího trhu práce,

XV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. inž. Junga, Simma a druhů o neslýchané školské ostudě ve Frýdku (tisk 1863/II) a interp. posl. dr Schollicha a druhů v téže věci (tisk 1213/VII a 1122/XVII),

XVI. min. financí na interp. posl. Horpynky a druhů o přeřazení města Bochova ze skupiny míst činovného C do skupiny míst činovného D (tisk 2122/III),

XVII. min. železnic na interp. posl. inž. Junga a druhů o velké zpronevěře u brněnského ředitelství státních drah (tisk 2122/IX),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů o zákazu slavnosti na paměť březnových padlých (tisk 2122/VI),

XIX. min. vnitra na interp. posl. dr Keibla a druhů, jak varnsdorfský okresní výbor rozepsal soutěž na řemeslnické práce pro novostavbu okresního chorobince ve Varnsdorfě (tisk 2122/VII),

XX. min. financí na interp. posl. Krebse a druhů o praktikách některých obchodů s losy na splátky při prodeji losů (tisk 2048/XX),

XXI. ministra sociální péče na interp. posl. inž. Junga, Simma a druhů o styku Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy s německými nemocenskými pojišťovnami (tisk 1863/IV),

XXII. min. školství a národní osvěty a ministra financí na interp. posl. Horpynky a druhů o mimořádných remuneracích za větší výkony na středních školách ve školním roce 1927/28 a že vládního nařízení č. 131/28 Sb. z. a n. bylo použito na tento školní rok (tisk 2048/XIX).

Státní zastupitelství v Praze zabavilo čís. 3 per. tiskopisu "Volná Myšlenka" z 18. ledna 1929 pro místo v interpelací uvedené; v jehož obsahu shledalo skutkovou podstatu jednak zločinu podle § 122 a jednak přečinu podle § 303 tr. z.

Soud zabavení potvrdil a námitky proti potvrzení zabavení podané zamítl, přikloniv se k názoru státního zastupitelství, že v obsahu zabaveného místa je skutková podstata uvedených trestných činů vyjádřena.

Ježto tedy byl postup státního zastupitelství soudem přezkoumán a shledán zákonným, nelze zabavení vytýkati bezdůvodnost.

Za tohoto stavu věci nemám právního podkladu pro nějaké opatření.

V Praze, dne 10. června 1929.

Propůjčování trestanců k soukromým pracem dělnickým neb nádenickým mimo trestnici a věznici jest přípustno jen, když dá k tomu souhlas okresní úřad pracovního místa t. j. nemá-li námitek zejména s hlediska zájmů místního dělnictva.

Na zbytkovém statku v Mladějovících u Šternberka jest trestanecký pracovní oddíl z věznice krajského soudu v Olomouci se souhlasem okresního úřadu sezonně zaměstnáván již od roku 1926.

Střežení a zaopatření trestanců děje se tam předepsaným způsobem a kázeňské závady v interpelaci uvedené nebyly konaným šetřením prokázány.

Za toho stavu věci není důvodu, aby bylo nařízeno odvolání trestanců z této práce.

Opatření, jež majitel statku činí stran svých zaměstnanců, vymykají se působnosti justiční správy.

V Praze, dne 10, června 1329.

Vynesením ze dne 1. července 1927 č. 46672 nevyslovilo ministerstvo zemědělství souhlas s usnesením valné hromady vodního družstva proti zátopám a vnitřním vodám na levém břehu Váhu v Trnovci n. V., která se konala dne 9. IV. 1927, aby nebylo obsazeno místo ředitele družstevního, nýbrž aby úkoly ředitelovy plnil trvale vrchní inženýr družstva. Stanovisko toto odůvodnilo ministerstvo zemědělství mezi jiným též tím, že družstvo stojí právě před prováděním rozsáhlých prací opravných a rekonstrukčních, technický personál nemá však plně obsazený, nýbrž má pro nutnou technickou agendu jedinou zapracovanou sílu technickou. Vzhledem na rozsah připravovaných technických prací při družstvu nemohlo ministerstvo zemědělství svoliti po rozumu posl. odst. § 96 zák. čl. XXIII/1885 k tomu, aby jediná zapracovaná síla technická zatížena byla na úkor technické agendy celou administrativou družstevní, poněvadž by tím bylo ohroženo řešení úkolů družstevních. Proto vyzvalo ministerstvo zemědělství zároveň družstvo, aby vypsalo na místo ředitele konkurs. Teprve podle výsledku konkursu vyhradilo si ministerstvo zemědělství na žádost družstva rozhodnouti o event. sloučení funkce ředitele družstevního s funkcí vrchního inženýra.

Na základě tohoto výnosu uložila býv. expositura ministerstva zemědělství v Bratislavě výnosem ze dne 26. IX. 1927 č. 18555/3816 družstvu, aby výbor ve své schůzi svolané na den 30. září 1927 učinil potřebné opatření. Avšak jak výbor družstva, tak i valná hromada konaná dne 12. listopadu 1927 postavily se rozhodně proti vypsání konkursu a usnesly se požádati ministerstvo zemědělství, aby upustilo od svého nařízení.

Vynesením ze dne 28. III. 1928 číslo 6991 vyrozumělo ministerstvo zemědělství bývalou exposituru v Bratislavě, že - pokud jde o obsazení místa ředitele - musí trvati na svém vynesení ze dne 1. VII. 1927 č. 46672 z důvodů, které jsou uvedeny v tomto výnosu a požádalo exposituru, aby uložila družstvu vypsání konkursu na místo ředitele do 30. května 1928.

Proti výnosu ministerstva zemědělství ze dne 28. III. 1928 č. 6991 podalo družstvo stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu a požádalo ministerstvo zemědělství o přiznání odkládacího účinku této stížnosti. Ministerstvo zemědělství výnosem ze dne 26. VI. 1928 č. 58338 stížnosti odkládacího účinku nepřiznalo, prodloužilo však k žádosti družstva lhůtu k vypsání konkursu do 31. VIII. 1928.

Konečně výnosem ze dne 31. VIII. 1928 č. 87186 byla tato lhůta k opětovné žádosti družstva prodloužena neodvolatelně do 30. IX. 1928.

Jak ve schůzi výboru konané dne 17. III. a 9. V. 1928, tak i na valné hromadě konané dne 22. V. 1928 postavilo se družstvo rozhodně proti provedení tohoto ministerského nařízení. Také ve schůzí konané dne 17. IX. 1928 vyslovil se výbor proti vypsání konkursu a odkázal věc valné hromadě s návrhem, aby konkurs vypsán nebyl. Valná hromada konaná dne 12. X. 1928 odmítla pak podle návrhu výboru konkurs vypsati.

Jak z vylíčeného jest patrno, zdráhalo se družstvo přes opětovné vyzvání ministerstva zemědělství, pokud se týče jeho expositury, po dobu delší jednoho roku provésti nařízení ministerstva zemědělství. Poněvadž pak ustanovení § 37 lit. a) a s) stanov družstevních ukládají výboru vykonati nařízení ministerstva zemědělství a vůbec vše to, co zákony a vládní rozkazy nařizují, dlužno v tom, že výbor, pokud se týče valná hromada, přes opětovné vyzvání odepřel vykonati rozkaz ministerstva zemědělství, spatřovati podstatné porušení povinnosti uložené výboru stanovami.

Odvolání družstva na ustanovení § 86 družstevních stanov nelze vzíti v úvahu, poněvadž, i kdyby podle tohoto ustanovení bylo sloučení obou funkcí přípustným, nemohlo by býti usnesení valné hromady provedeno, poněvadž mu byl odepřen souhlas ministerstva zemědělství.

Kromě toho dlužno ještě zdůrazniti, že jak podle ustanovení § 96 zák. čl. XXIII/1885, tak i podle § 60 družstevních stanov, má personál družstevní sestávati z ředitele, vrchního inženýra a z přiměřeného počtu (podle stanov dvou) sekčních inženýrů a že k sloučení těchto funkcí - jak již bylo podotčeno - po rozumu posled. odstavce § 96, cit. zákonného článku, pokud, se týče § 36 stanov, nebyl dán souhlas ministerstva zemědělství. Bylo proto družstvo povinno, když se dřívější ředitel své funkce vzdal, doplniti svůj personál podle ustanovení zákonných a statutárních. Poněvadž však družstvo přes opětovné vyzvání odepřelo tak učiniti, porušilo v tom směru jak předpisy zákona, tak i předpisy družstevních stanov.

Kromě toho vázla činnost družstva, jak vysvítá zejména z těchto případů:

Výnosem ze dne 10. V. 1927 č. 31543 povolilo ministerstvo zemědělství po dohodě s ministerstvem financí k žádosti družstva na úpravu dalších družstevních odpadů podle ustanovení čl. V. zák. ze dne 19. XII. 1919 č. 21 Sb. z. a n. z r. 1920 ve spojení s § 8 zák. ze dne 4. I. 1909, č. 4 ř. z. příspěvek státního melioračního fondu ve výši 60% skutečného nákladu až do částky 219.840 Kč mimo jiné za podmínky, že o podniku uzavře se úmluva podle ustanovení odst. 3, § 3 zák. ze dne 19. XII. 1919, č. 21 Sb. z. a n. z r. 1920. Na vyzvání býv. expositury ministerstva zemědělství v Bratislavě, aby družstvo předložilo příslušný návrh úmluvy, jehož vzorec byl vydán ministerstvem zemědělství, odpověděl vrchní inženýr družstva, pověřený dočasně funkcí ředitele, vlastním jménem, aniž by si vyžádal rozhodnutí výboru, pokud se týče valné hromady, dopisem ze dne 26. VI. 1927 č. 669, že podmínkám návrhu úmluvy vyhověti nemůže. Tím, že družstvo, pokud se týče, jeho dočasný ředitel povolený příspěvek státního melioračního fondu odmítl, bylo ke škodě členů družstva oddáleno uskutečnění projektovaných prací a činnost družstva v tom směru brzděna.

V roce 1927 předložilo družstvo projekty na intensivnější odvodnění kotliny u Iže. Po provedení místního šetření vrátil, zemědělsko-technický referát býv. expositury projekty družstvu s nařízením, aby byly přepracovány podle směrnic referátem vydaných. Dočasný ředitel však místo přepracování projektu odpověděl podáním č. 738/1927, že družstvo nemůže přijmouti stanoviska referátu a schváliti jím předepsaný odtokový koeficient a že se raději zřekne provedení těchto prací.

U příležitosti místního šetření bylo na jaře 1928 dodatečně zjištěno, že vodočet na návodní straně u stavidla při Iže je špatně postaven a neudává skutečný vodní stav na Dunaji. To sice bylo samotnými orgány družstva uznáno, avšak přes to projekt podle skutečných poměrů ve smyslu směrnic referátu přepracován a předložen nebyl, ačkoliv jest to naléhavým přáním zájemníků.

Družstvu musela býti vrácena celá řada projektů pro jeho neústupnost ve věci odtokového koeficientu, který byl určen ministerstvem zemědělství. Družstvo setrvávajíc na svém stanovisku, které odporuje nařízením ministerstva, zdráhalo se pracovati projekty podle odůvodněných pokynů ministerstva zemědělství, pokud se týče jeho expositury a nepředkládalo proto vůbec přepracovaných projektů.

Z vylíčeného jest zřejmo, že stavební činnost družstva ke škodě zájemníků vázla a že družstvo přes opětovné pokyny neplnilo podstatných povinností uložených mu stanovami.

Bylo tedy ministerstvo zemědělství nuceno na základě ustanovení § 124 zák. čl. XXIII/1885 ustanoviti k obstarávání záležitostí vodního družstva ministerského komisaře, zatím na dobu jednoho roku.

Na základě řádně vypsaného konkursu jmenoval pak ministerský komisař ředitele družstva. Tímto opatřením nezvýšila se celková potřeba družstevního rozpočtu pro rok 1929, který schválila ještě valná hromada družstva před ustanovením ministerského komisaře.

V Praze dne 23. května 1929.

Československá státní správa železniční věnuje již od počátku nádražní otázce brněnské zvýšenou pozornost. Generální projekt na přestavbu nádraží a potřebných železničních spojů byl vypracován a zásadně schválen již v r. 1922. Státní správa železniční pracovala již také podle něho na příslušných projektech detailních, které měly býti postupně realisovány. Bohužel činila obec brněnská různé námitky, hlavně asi z toho důvodu, že připravovala veřejnou soutěž na vypracování regulačního a zastavovacího plánu s řešením železničních úprav a veřejných komunikací Velkého Brna. Požádala pak dokonce, aby práce na projektu, týkajícím se přestavby brněnského nádraží byly státní správou železniční přerušeny a aby jejich realisace byla odložena až do doby, kdy bude znám výsledek veřejné soutěže, vypsané v roce 1926.

Na podkladě výsledků zmíněné soutěže ukončené v dubnu 1928 předložilo ředitelství státních drah v Brně ministerstvu železnic nový vhodný generální projekt úprav železničních v Brně, po jehož přezkoumání se stanoviska provozního a stavebního bude též ihned rozhodnuto o zásadním řešení.

V Praze dne 3. července 1929.

Nemusím snad zvlášť zdůrazňovati, že důležitost a význam státních zadávek vzhledem k veřejnému zájmu, jakož i k značným částkám peněžním, o něž jde, důtklivě přikazují tu největší bedlivost a opatrnost. Mohu pak ujistiti, že se v řízení zadávacím u státní správy železniční postupuje jen podle hledisek věcných, aniž by se bral zřetel na zájem osobní nebo na zájmy politických stran. Proto musím odmítnouti výtku, že jeden z referentů zadávky neobdržel proto, poněvadž jest snad členem strany národně-socialistické, obzvláště když interpelace sama praví, že zmíněný referent dodávky od státní správy železniční již obdržel. Mohu posloužiti i jinými příklady, při nichž příslušnost k československé straně národně-socialistické nebyla důvodem k vyloučení firmy ze zadávky a firma k této straně politické se hlásící zadávku obdržela. Domnívám se, že nepotřebuji se šířiti o tom, že láce zadávky nemůže býti vždy a za všech okolností důvodem jedině rozhodujícím.

V konkrétním případě, o němž mluví interpelace, byla rovněž zadána stavba místní firmě jen z důvodů věcných bez jakýchkoli dalších vlivů neb jiných zájmů. Nemám tudíž důvodu k nějakému zvláštnímu opatření.

V Praze dne 3. července 1929.

Martin Sülyi z Köbölkutu žádal o předvolání k lékařské prohlídce a o přiznání důchodu invalidního poprvé v protokolu, sepsaném s ním dne 10. prosince 1923 u notářského úřadu v Köbölkutě, při čemž uvedl, že v roce 1917 onemocněl na levou nohu a že se jeho zdravotní stav stále horší.

Martin Sülyi měl se přihlásiti podle § 29, zákona ze dne 20. února 1920, č. 1412 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 25. dubna 1922, č. 39 Sb. z. a n., do 16. března 1923; tuto lhůtu však zmeškal a proto bylo o přihlášce jeho jednáno jako o dodatečné podle § 2, odst. 1, zákona ze dne 4. července 1923, č. 146 Sb. z. a n., nebyla však mu povolena rozhodnutím ministerstva sociální péče ze dne 28. prosince 1925, č. j. 56523/V-1a-25, ježto nebylo nesporně prokázáno, že choroba (vada) jeho povstala v důsledku vojenské služ!by za světové války.

Sülyi sice tvrdí, že se přihlásil k lékařské prohlídce již na podzim r. 1921 u býv. obvodního notáře v Köbölkutu, Julia Csepregi-ho, jenž mu prý přihlášku vyhotovil a zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě odeslal; toto tvrzení není však možno vzíti za podklad obnovy řízení přihláškového, ježto není věrohodně prokázáno. Podání to zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě nedošlo, býv. notář pak poštovní stvrzenku o odeslání přihlášky Sülyi-ho z roku 1921 ztratil, protokolu notářského úřadu, kde by přihláška jeho mohla býti zapsána, z roku 1921 není. Proti věrohodnosti tohoto tvrzení pak mluví údaje Sülyi-ho v protokole ze dne 10. prosince 1923, kde se o přihlášce z r. 1921 vůbec neděje zmínka, dále z dubna 1924, že se o důchod dříve (t. j. před 10. prosincem 1923) nehlásil v domněnce, že se choroba ta vyléčí, konečně pak v dopise ze dne 5. března 1925, kde uvedl, že se v roce 1921 hlásil ústně na obecním úřadě (patrně v Köbölkutě) o důchod, že však byl odkázán, aby sečkal s přihláškou do té doby, až obecní úřad vyzve invalidy k přihlášení vybubnováním, což se stane teprve v roce 1923.

Z těchto důvodů nemohlo ministerstvo sociální péče uznati, že se Martin Sülyi přihlásil v řádné lhůtě zákonem stanovené a nemohlo mu ani povoliti dodatečnou přihlášku k lékařské prohlídce.

V Praze dne 18. května 1929.

Po celou dobu ústního jednání u Státního pozemkového úřadu, jehož předmětem byla dohoda o vyřešení pozemkové reformy na velkostatku Turiszakállas, byl přítomen p. poslanec Koczor. Touto dohodou bylo sjednáno s vlastníkem, které ze zabraných nemovitostí budou jemu propuštěny, které převezme Státní pozemkový úřad a které vlastník má odprodati. Z převzatých 12 kat. jiter určil Státní pozemkový úřad 80 kat. jiter k doplnění zemědělských podniků v kolonii Hodžovo, a to proto, že byla tou nejbližší zabraná půda, v níž se mohlo doplnění provésti. V té době bylo již rozhodnuto o svolení k prodeji. Madarétpuszty z velkostatku Ordódyho bratřím Falatovým. Půda tohoto velkostatku nepřicházela v úvahu pro obec Turiszakállas.

Jak již v poslední odpovědi (č. t. 1887/III) bylo sděleno, Státní pozemkový úřad v mezích možnosti vyhověl potřebám obce Turiszakállas.

Státní pozemkový úřad nemá více zabrané půdy pro účely pozemkové reformy, jež by mohla býti přidělena obci Turiszakállas.

Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 26. června 1929.

Proti Janu Bergrovi bylo zavedeno 14. srpna 1928 u krajského soudu v Košicích na základě trestního oznámení Karla Přikryla trestní řízení pro zpronevěru, nevěrnou správu a pro padělání soukromých listin. Během trestního řízení byla u Jana Bergera provedena i domovní prohlídka, při níž byly zabaveny pokladní kniha a účetní doklady.

Mezitím podal Jan Berger na Karla Přikryla civilní žalobu, v níž uplatňuje svoji pohledávku za Karlem Přikrylem ve výši 129.000 Kč.

V trestním řízení Jan Berger po svém zodpovědném výslechu podal návrh na slyšení četných svědků, zejména i z Vídně, Budapešti atd., takže bylo třeba řízení trestní doplniti.

Tvrzení, že do dnešního dne nedošlo ve věci k jakémukoliv řízení, spočívá tedy na zcela nesprávných informacích; naopak, pokud to při neúplném obsazení justičních úřadů je možno, je v řízení trestním dále pokračováno a ukončení jeho brání jen rozsáhlost a složitost případu.

Neshledal jsem tedy důvodu k nějakému zvláštnímu opatření, bylo však uloženo urychlené provedení dalšího trestního řízení.

Přeje-li si poškozený vydání zabavených pokladních knih, musí podati žádost na soud.

V Praze, dne 24. června 1929.

Státní správa považuje stavbu budovy Státní galerie za jednu z nejnaléhavějších a nejdůležitějších státních staveb a usiluje všemožně, aby postup přípravných prací byl uspíšen, ovšem pouze v mezích, které jsou diktovány obezřetností při stavbách takovéhoto významu nezbytnou.

Pro umístění Státní galerie byly zvoleny pozemky na Kampě. Na podkladě výsledku soutěže bylo v dubnu 1926 svěřeno vypracováni stavebního projektu architektu J. Gočárovi, který předložil stavební náčrtky v březnu 1927, načež dne 19. června 1927 položen základní kámen. Jest pochopitelno, že projekt stavby tak významné a na tak exponovaném místě vyžádal si určité doby k svému studiu i ke studiu institucí takových v cizině. Podle výsledku těchto studií - konaných za spolupráce zvláštního poradního sboru odborníků - byly pak původní náčrtky projektantem přepracovány. Tou dobou konají se ještě studie, nutné vzhledem k poloze staveniště, a to, pokud jde o výškové a pohledové zastavení Malé Strany a o poměry vodní. Z uvedeného jest patrno, že termín pro zahájení stavby bude lze stanoviti po skončení těchto přípravných prací a vypracování definitivního projektu. Státní správa i nadále bude pečovati o to, aby se stavbou mohlo býti započato co nejdříve.

Na přípravách pro referentský návrh osnovy zákona o Státní galerii pracuje ministerstvo školství a národní osvěty a příslušnou osnovu předloží k ústavnímu projednávání, jakmile bude skončeno obvyklé meziresortní připomínkové řízení.

Sbírky Státní galerie tvoří nyní soubor uměleckých děl, která jsou ze státních prostředků zakupována a jako majetek Státní galerie zatím deponována jednak v Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze, jednak v Moderní galerii, podle časové provenience díla. Sbírky Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění jsou soukromým majetkem této společnosti a sbírky Moderní galerie jsou vlastnictvím nadačním. Pro úplnost vývojového přehledu bylo by třeba, aby tyto dvě sbírky byly v novostavbě Státní galerie přiřaděny k vlastním sbírkám Státní galerie. Za tím účelem bude třeba se správami obou sbírek ujednati dohodu, za jakých podmínek bylo by možno sbírky administrativně sloučiti v jedné budově.

V novostavbě Státní galerie bude možno řádně a bezpečně vystaviti též ostatní umělecká díla, o jejichž nynějším nevyhovujícím umístění jest ministerstvo školství a národní osvěty informováno.

V Praze dne 8. června 1929.