Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Státní zastupitelství v Mostě zabavilo dvojčíslo 32, 33 periodického v Mostě vycházejícího tiskopisu "Stráž na Severu" ze 30. dubna 1929 pro místa v interpelaci uvedená, v jichž obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinu § 14, č. 2 a 3 zákona na ochranu republiky.

Krajský soud v Mostě zabavení potvrdil a námitky odpovědného redaktora jako bezdůvodné zamítl.

Ježto tedy postup státního zastupitelství soudy v instančním pořadu byl přezkoumána shledán zákonným, nelze zabavení nic vytýkati.

Za tohoto stavu věci nemám právního podkladu pro nějaké opatření.

V Praze dne 27. června 1929.

O stížnostech příslušníků četnictva a lhůtách k jejich podání platí ustanovení §u 13 voj. služebního řádu z roku 1922, neboť § 112 zákona o četnictvu stanoví výslovně, že pro četnictvo platí vojenský služební řád.

To uznal výslovně také nejvyšší správní soud v nálezu ze dne 17. října 1927 čís. 21317, jímž právě správnost v interpelaci uvedeného výnosu ze dne 26. dubna 1926 čís. 75:904/25-13 potvrdil a stížnost proti němu podanou jako bezdůvodnou odmítl.

Ve věcech služebních příjmů jest právo stížnosti i pro četnické gážisty nově upraveno §em 151 platového zákona čís. 103/1926 Sb. z. a n.

K nějakému opatření z podnětu této interpelace není tudíž důvodu.

V Praze dne 26. června 1929.

Dne 12. května t. r. stíženo bylo u jezdeckého pluku 3 v Nových Zámcích asi 200 vojínů náhlou nevolností, bolestmi břicha a hlavy a vrhnutím. Velitelství pluku povolalo okamžitě kromě vojenského lékaře též všechny občanské lékaře, kteří byli v místě k disposici, za účelem poskytnutí první pomoci. Onemocnění byla vesměs lehkého rázu a všichni vojíni byli v jednom až dvou dnech úplně zdrávi. Do nemocnice nebyl odeslán nikdo.

V den onemocnění měli vojáci k obědu sekanou pečeni z hovězího a vepřového masa a bramborový salát. Bylo vyšetřeno, že vojíni, kteří nejedli žádný salát, neonemocněli. Z toho důvodu byl salát podroben bakteriologickému šetření, při kterém bylo zjištěno, že v době od jeho přípravy do jeho požití nastal rozklad bramborů, způsobený bakteriem proteus. Také průběh nemoci tomuto zjištění nasvědčoval. Dalším pátráním po příčině rozkladu bramborů bylo zjištěno, že brambory byly vařeny, loupány a krájeny již odpoledne den před požitím a přes noc uschovány v kuchyni. Takovýto postup jest přísně zakázán, poněvadž podle nabytých zkušeností tímto způsobem může nastati jejich rozklad. Podle vydaného výnosu mají se veškeré manipulace s brambory při přípravě bramborového salátu díti vždy bezprostředně před požitím a nikdy ne den před tím.

Poněvadž u jezdeckého pluku 3 v Komárně nebylo podle tohoto výnosu postupováno, bylo učiněno oznámení vojenskému prokurátoru za účelem trestního stíhání vinníků.

Poněvadž onemocnění vojínů bylo lehkého rázu a nezanechalo trvalé poruchy zdraví, nemůže býti důvodem ke změně branného poměru požadované interpelací.

V Praze dne 24. června 1929.

Ministerstvo sociální péče oceňujíc plně důležitost mezistátní úpravy vzájemných styků i na poli sociálního pojištění, zejména v poměru k sousedním státům, zahájilo již v prvních letech po převratu s vládou republiky Rakouské jednání o podobnou mezistátní dohodu; její dojednání bylo pohříchu oddáleno podstatnou změnou sociálně pojišťovacího zákonodárství rakouského. K navázání jednání s tímto státem dojde v dohledné době po potřebných přípravách.

V poměru k Německu zahájilo ministerstvo sociální péče již v druhé polovici roku 1927 vyjednávání s vládou německou o vzájemnostní smlouvu pro obor sociálního pojištění, kteréžto jednání během roku 1928 a počátkem roku 1929 značně pokročilo. Konečně se připravuje materiál i pro případnou obdobnou vzájemnostní smlouvu s republikou Polskou.

Pokud jde o právní podklad pro sjednávání mezistátních smluv v oboru sociálního pojištění, poukazuje se na zákon ze dne 7. dubna 1920, č. 224 Sb. z. a n., jakož i na §§ 249 a 259 zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří a § 191 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

V Praze dne 15. května 1929.

Ministerstvo sociální péče vydalo výnosem ze dne 23. břevna 1928, č. j. 4507/III-E/28 prováděcí předpisy k zákonu o ochraně domácího trhu práce čís. 39/1928 Sb. z. a n., které neobsahují žádných ustanovení protizákonných nebo odporujících platným mezistátním úmluvám.

Má-li některý zájemce za to, že určitým opatřením úřadů povolaných k provádění cit. zákona byla jeho subjektivní práva dotčena, má možnost uplatňovati svůj odchylný právní názor pořadem instancí administrativních, případně stížností k nejvyššímu správnímu soudu.

Pokud jde o lhůtu 30. června 1928, do které měly býti podány žádosti o vydání osvědčení podle § 2, cit. zákona, upozornilo již ministerstvo sociální péče podřízené úřady, že tato lhůta byla stanovena toliko z důvodu pořádku a že nemá následků lhůty propadné.

V Praze dne 2. května 1929.

Vládním nařízením ze dne 27. října 1928, č. 174 Sb. z. a n., bylo město Frýdek podrobeno předpisům všeobecně pro obce platícím a připojeno k obvodu okresního úřadu ve Frýdku.

V důsledku téhož vládního nařízení přestalo býti město Frýdek dnem 1. prosince 1928 samostatným městským okresem školním a byl proto dnem 1. prosince 1928 zrušen jak městský školní výbor ve Frýdku, tak i jeho pětičlenný výbor. Současně byly nařízeny volby do místní školní rady ve Frýdku, které byly již provedeny.

Odvolání, podaná k ministerstvu školství a národní osvěty ve věci docházky školních dětí do německých škol ve Frýdku byla meritorně vyřízena rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty ze dne 30. března 1929, když skončeno bylo obsáhlé šetření ve věci, které zkomplikováno bylo zejména tím, že odvolání nebyla podána individuálně jednotlivými stěžovateli, nýbrž hromadně 59 stěžovateli, takže bylo nutno spisy mnohokráte doplňovati.

V Praze dne 24. května 1929.

K hořejší interpelaci v dohodě s panem ministrem vnitra sděluji:

Rozhodným pro zařazení obcí do skupin míst činovného (§ 12 plat. zák.) podle počtu obyvatel jest výsledek posledního sčítání lidu (§ 12 odst. 6, plat. zák.).

Nastala-li však v obci trvalého úředního působiště zaměstnancova změna tím, že se obec ta sloučila s jinou (ými) obcí (emi), nastává dnem pravoplatnosti tohoto sloučení automaticky změna v zařadění dotyčné (ých) obce (í) do skupiny míst tehdy, jestliže by podle výsledku posledního sčítání lidu obě (všechny) obce dohromady byly měly - kdyby byly tehdy sloučeny - počet obyvatel odůvodňující takový přesun (§ 12, odst. 5, plat. zák.). Toto stanovisko zdůraznil i sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny při projednávání platového zákona.

Důsledně pak musí při rozloučení obcí nastati důsledek opačný t. j. automatické přeřadění do oné nižší skupiny míst, do které ta která obec podle počtu jejích obyvatel, zjištěného při posledním sčítání lidu, svým počtem náleží.

Vyloučením osady Tašovic z obvodu obce Bochova a jejím připojením k politické obcí Tašovicím má obec Bochov toliko 1824 obyvatele a není proto vzhledem k výše uvedenému důvodu možno přeřaditi Bochov zpět do skupiny míst C činovného.

V Praze dne 14. června 1929.

Politování hodná zpronevěra Františka Rábla, jakož i vše, co s ní souviselo, byla bedlivě a podrobně vyšetřena nejenom úřady bezpečnostními a soudem, nýbrž i státní správou železniční. Administrativní nepřesnosti, ba hrubé nesprávnosti, které tuto zpronevěru umožnily, zaslouží si přísného potrestání a nemají u mne žádné omluvy. Proto nemíním ani některá nedopatření interpelace, která případ značně podrobně vyčerpává po stránce skutkových okolností, uváděti na pravou míru, ježto nejsou pro posouzení případu zvlášť rozhodující. Nepotřebuji pak snad ujišťovati, že všichni, kteří se jakýmkoli způsobem při této příležitosti prohřešili, jsou pohnáni k zodpovědnosti a že byla též učiněna opatření, aby se podobné nešvary pro příště pokud jen lze znemožnily.

V Praze dne 19. června 1929.

V interpelaci uvedeným oběžníkem sledoval okresní úřad v Krnově v prvé řadě ten účel, aby obyvatelstvo bylo varováno a poučeno, že pořádání oslav v oběžníku zmíněných jest nepřípustno bez předchozího úředního povolení.

Ježto znění oběžníku postrádalo v tomto směru žádoucí zřetelnosti, bylo učiněno opatření, aby zjednána byla náprava.

V Praze dne 26. června 1929.

Práce, na něž byla okresním úřadem ve Varnsdorfu vypsána soutěž zmíněná v interpelaci, přísluší zadati okresnímu výboru ve Varnsdorfu. Dodatek, aby uchazeči, kteří upsali československou státní půjčku, přiložili k nabídce průkaz o výši úpisu, pojal okresní úřad do vyhlášky jen se zřetelem k ustanovení §§ 15 a 32 vládního nařízení ze dne 17. prosince 1920, čís. 667 Sb. z. a n., podle nichž vadia a kauce při státních dodávkách mohou býti složeny mimo jiné ve státních dlužních úpisech republiky Československé. Tímto dodatkem nemělo býti a také nebylo nikterak prejudikováno okresnímu výboru při výběru nejvhodnějšího uchazeče.

Za tohoto stavu věci není důvodu a nemělo by účelu, aby soutěž znovu byla rozepisována. Nicméně učinil jsem opatření, aby okresní úřad na příště upustil od podobného dodatku při vypisování okresních dodávek.

V Praze dne 26. června 1929.

Prodej premiových dlužních úpisů (losů) na splátky normován jest v zemi České a Moravsko-slezské zákonem z 3. června 1878, č. 90 ř. z., o prodeji státních a jiných losů nebo jich naděje na výhru jakož i zákonem z 27. dubna 1896, č. 70 ř. z. upravujícím splátkové obchody vůbec.

Dle zákona prve citovaného mohou se prodejem losů na splátky zabývati toliko firmy protokolované. Zvláštního povolení k obchodům těmto není však zapotřebí. Obchod sám podroben jest dozoru státní správy finanční, jež jest povinna bdíti v zájmu kupujících nad tím, aby losy prodané na splátky nebyly zastavovány nebo prodány osobám třetím, dříve než vydány budou jejich kupcům, dále aby obchody ty uzavírány byly v předepsané formě a losy řádně uschovány, aby nebyl prodej losů na splátky spojován s jiným právním jednáním a aby losy nebyly prodávány podomními obchodníky nebo cestujícími agenty. Porušení těchto ustanovení trestá se jako důchodkový přestupek. Jinak jest obchod premiovými dlužními úpisy (losy) na splátky v podstatě volný a podroben jako obchod splátkový toliko normám výše citovaného zákona čís. 701/1896 ř. z.

S výjimkou §u 4, posléze citovaného zákona, jenž opravňuje kupce losů ku podání námitky pro zkrácení na polovinu kupní ceny (§ 934 o. z. laesio enormis ultra dimidium) i v případech, kdy skutečná cena koupeného předmětu mu byla známa, nebo kdy prohlásil, že věc kupuje ze záliby za mimořádnou cenu (praetium affectionis), neobsahují oba zákony výše citované nijakého ustanovení, jež by stanovilo byť i přibližně, přípustnou hranicí cenovou.

Poměr mezi prodatelem a kupcem losů na splátky jest, jak z povahy věci plyne, ryze soukromoprávní. Tutéž povahu vykazuje, hledíc k tomu, co výše uvedeno, i otázka ceny, jež vymyká se přímému zásahu se strany úřadů finančních, pro nějž není, jak řečeno, zákonného podkladu.

Finanční správa státní, ačkoliv, jak již uvedeno, nemá možnosti a zákonného podkladu, aby v soukromoprávní poměr mezi kupcem a firmou losy prodávající vstupovala, snaží se nicméně v případech, kdy nabude o poškození kupců losů vědomosti, působiti na prodejny, aby podmínky prodeje zmírnila, kterýžto zákrok se v řadě případů setkal s úspěchem. (Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi upraven jest prodej losů na splátky zák. čl. XXXI/1883 o prodeji cenných papírů na splátky doplněným §em 5 zák. čl. IX/1889. Úprava tato spočívá na těchže zásadách jako úprava v zemích historických s tou změnou, že dle §u 8, zák. čl. XXXI/1883 může kupující nebo jeho právní zástupce odporovati koupi, byla-li maximální hraníce v tomto §u stanovená překročena.

Porušení ustanovení tohoto zákona stiháno jest na rozdíl od úpravy, platné v zemích historických, soudy).

Pokud se týče "Losové ústředny, společnost s r. o. v Brně", byly obchody téže podrobeny přísné revisi jak s hlediska cit. zákona čís. 90/1878 ř. z., tak i s hlediska trestně důchodkového, při čemž bylo zjištěno, že veškeré, firmou kontrahované obchody odpovídají zákonným předpisům s výjimkou zákona o používání cestujících zástupců. Pro tyto přestupky stíhána jest firma citelnými peněžitými pokutami (až dosud uloženo jí na pokutách 3785 Kč, kterážto částka, hledíc k nízké sazbě trestní §u 446 lit. b) tr. z. d., jest poměrně značnou). Pokud se týče případu v interpelaci uvedeného (Herman Gröschl v Ústí n. Lab.), byl týž již dříve v důsledku vynesení ministerstva financí z 22. ledna 1929, čís. 7558/29-IIB/5a učiněn předmětem zákroku se strany okresního finančního ředitelství v Brně.

Zmíněný komitent objednal si dne 29./III. 1928 od Losové ústředny 20 dílčích státních stavebních losů na 14 měsíčních splátek za prodejní cenu 4.200 Kč. K tomuto obchodu podala firma tento odpočet:

Vyplývá tudíž pro společnost hrubý zisk - 790 Kč, z kteréžto částky má hraditi společnost úroky, daně, depositní poplatky, režii osobní, kancelářskou, případně ztráty atd.

(K tomu dlužno podotknouti, že řádné soudy, jež v důsledku zákroků kupců losů obchody těmito v některých případech obdobných se zabývaly, podobné odpočty bankovních závodů plně uznaly, přihlížejíce k tomu, že obchody tyto jsou pro prodávající firmu nákladné a do jisté míry i spojeny s poměrně značným risikem).

Na zákrok jmenovaného ředitelství uvolila se prodávající firma straně část kupní ceny sleviti, bude-li zbývající částka téže zapravena najednou. Na základě této nabídky došlo se stranou k vyrovnání a byly jí zakoupené losy 5. dubna t. r. vydány.

Výše uvedeným vylíčením dlužno považovati dotaz ad 1) a 2) interpelace za zodpověděný, k čemuž dlužno ještě podotknouti, že finanční správa společně s úřady politickými opětovně upozorňovala veřejnost na nesolidní postup různých firem prodávajících losy na splátky svými cestujícími zástupci a varovala před uzavíráním podobných obchodů. Jak patrno, spočívá a to nikoliv v nepatrné míře, zavinění škod z obchodů těch vznikajících na kupující veřejnosti samé, jež skutečným hodnotám kupovaných cenných papírů, ač jde namnoze o částky dosti značné, nevěnuje dostatečné pozornosti a přeplácí takto jich cenu ve značné míře.

Hledíc k soukromoprávní povaze obchodů těch, má strana možnost odporovati uzavřeným koupím toliko cestou řádných soudů.

Ad 3). Hledíc k současné zákonné úpravě prodeje losů na splátky bude lze s úspěchem zakročiti proti přemrštěným cenám a nedosti solidnímu postupu některých závodů, prodávajícím losy na splátky teprve po novelisaci zákona č. 90/1878 ř. z., při níž bude možno upraviti otázku cenovou a vysloviti též trestní sankci odnětím povolení ku prodeji losů na splátky.

Dnes podobného povolení, jak již uvedeno, zapotřebí není a zákon neobsahuje též sankce výše uvedené. Zmíněná novelisace, jež jest předmětem jednání zdejšího ministerstva, bude s urychlením provedena, jakmile dojde k úpravě živnosti bankéřské vůbec právě připravovaným zákonem o živnosti bankéřské, jehož vydání jest podmínkou účelné a účinné novelisace zákona č. 90/1878 ř. z.

V Praze, dne 31. května 1929.

Jazyková prakse sociálně-pojišťovacích ústavů, k nimž náležejí nemocenské pojišťovny i úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze, řídí se předpisy zákona ze dne 29. února 1920, č. 1212 Sb. z. a n. (jazykový zákon). Jazykový zákon jest jediným pramenem práva v jazykové praksi sociálně-pojišťovacích ústavů. Vládní nařízení ze dne 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a n. se na sociálně-pojišťovací ústavy nevztahuje.

Podle odst. 4, § 3. jazykového zákona jsou sociálně-pojišťovací ústavy povinny přijímati podání v jiném než v československém jazyku a je vyřizovati za podmínek § 2, jazykového zákona. V povinnosti přijímati podání v jiném než v československém jazyku není zahrnuta povinnost vyřizovati je rovněž v jiném než v československém jazyku. I když jde o podání příslušníka jazyka menšiny (§ 2, jazykového zákona), nejsou sociálně-pojišťovací ústavy povinny vyříditi podání jinak, než v jazyku československém.

Podle odst. 1, § 3, jazykového zákona jsou sociálně-pojišťovací ústavy povinny přijímati ústní i písemná podání, učiněná v jazyku československém a je vyřizovati.

Aplikujeme-li tyto předpisy na daný případ, docházíme k závěru, že německé nemocenské pojišťovny jsou povinny přijímati podání, učiněná v jazyku československém a je vyřizovati a že sociálně-pojišťovací ústavy jsou oprávněny vyřizovati podání německých nemocenských pojišťoven v jazyku československém.

Nad to třeba připomenouti, že menšinová jazyková práva jsou německým nemocenským pojišťovnám vyhražena jen potud, pokud přicházejí s Úrazovou pojišťovnou dělnickou pro Čechy v Praze ve styk jako strany. Jde-li o úřední styk německých nemocenských pojišťoven s Úrazovou pojišťovnou dělnickou pro Čechy v Praze, jest tato již z tohoto důvodu oprávněna užívati výhradně československého jazyka.

Ministr sociální péče nemůže tudíž Úrazové pojišťovně dělnické pro Čechy v Praze naříditi, aby s německými nemocenskými pojišťovnami korespondovala německy, poněvadž pro to nemá v jazykovém zákoně opory.

V Praze dne 6. června 1929.

Zpětná účinnost platového zákona ze dne 24. června 1926 č. 103 Sb. z. a n. vyžadovala, aby nejen převody ale i jiné důsledky tohoto zákona byly pokud možno uplatňovány na celou dobu účinnosti tohoto zákona, pokud tato aplikace byla proveditelná a pokud o té které věci, nebylo již dříve pravoplatně rozhodnuto.

Jedním z důsledků platového zákona jest i vládní nařízení ze dne 17. července 1928 č. 131 Sb. z. a n., jímž se stanoví nejvyšší míra učebné povinnosti státních ředitelů a profesorů na středních školách a učitelských ústavech a jímž se zároveň určují odměny za tak zvané přespočetné hodiny, obojí s platností od 1. září 1928. V době vydání tohoto vládního nařízení bylo již platně rozhodnuto o mimořádných odměnách ředitelů a profesorů uvedených škol za zvýšenou výkonnost ve školním roce 1926/1927, avšak nebylo ještě rozhodnuto o těchže mimořádných odměnách za školní rok 1927/28.

Jestliže tedy zásad shora uvedeného vládního nařízení bylo použito i k vyměření zmíněných odměn za školní rok 1927/28, stalo se to z důvodů výše uvedených, k tomu nehledíc, že ani na tyto mimořádné odměny samé, ani na jejich výši neměli ředitelé a profesoři jmenovaných škol žádného zákonitého nároku.

V Praze, dne 10. června 1929.