Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Při provádění vodohospodářských meliorací, které mají za účel ochranu nemovitostí před škodami vodními, zvýšení výnosu půdy, hospodářské využití vodstva a zásobování venkovských obcí vodou pitnou a užitkovou, nebylo v Československé republice dosaženo dosud oné intensity, která by odpovídala jak naléhavosti, tak i národohospodářskému významu těchto prací: Příčinou toho byl nedostatek žádoucích podmínek povahy jak administrativní, tak i finanční.

Po stránce administrativní byla tu hlavní závadou nejednotnost a velká roztříštěnost příslušné agendy vodohospodářské. V tom směru nastalo nyní zjednodušení provedeným rozdělením oboru působnosti ve věcech vodohospodářských mezi ministerstvo zemědělství a veřejných prací, dle něhož spadají nyní do působnosti ministerstva veřejných prací pouze úpravy vodních toků neb jejich tratí, které jsou již dnes splavné aneb které mají býti v blízké budoucnosti splavněny pro dopravu lodí i s příslušnými vyústními tratěmi některých hlavních přítoků, jakož i stavby údolních přehrad, budovaných i na jiných vodních tocích pro účely vodocestné neb využití vodních sil. Veškerá ostatní agenda vodohospodářská zahrnující celý soubor tak zv. vodohospodářských meliorací - jak vymezena jest v § 3 osnovy - soustředěna jest nyní v ministerstvu zemědělství, kterému již dříve příslušela v nejvyšší instanci agenda vodoprávní, dále agenda lesního hospodářství jako důležitého činitele při úpravě režimu vodstva a celá administrativa využití zemědělské půdy, pro které jest úprava vodních poměrů, hlavně v rozsáhlých oblastech údolních, hlavní podmínkou.

Pokud jde o výkonnou službu v úřadech zemských, jest provedením zákona č. 125/1927 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, umožněno větší soustředění a zjednodušení vodohospodářské agendy, než tomu bylo dříve při jejím obstarávání různými výkonnými úřady a orgány státními a zemskými.

Po stránce finanční jeví se vzhledem na rostoucí potřebu prací úpravních a melioračních dosavadní způsob jejich financování, jakož i dosavadní prostředky k tomu určené nedostatečnými a navrhuje se proto v předložené osnově zřízení státního fondu pro vodohospodářské meliorace soustředěním položek, obsažených v státním rozpočtu na podniky vodohospodářské a meliorační, aby byla tak zajištěna možnost soustavného provádění aspoň neodkladné části celkového programu těchto prací. Dosavadní roztříštěnost rozpočtových položek na podniky vodohospodářské a meliorační v rozpočtu státním, která měla za důsledek obdobnou nejednotnost i v rozpočtech zemských, byla při uskutečňování těchto podniků závadou soustavnosti a účelnosti a často i překážkou úspornosti. Účelné provádění úvěrových operací, bez nichž nelze se obejíti při finančním zajišťování rozsáhlejších a nákladnějších podniků, bylo při dosavadní povaze a nejednotnosti rozpočtových položek na podniky vodohospodářské a meliorační též značně ztíženo a z části i nemožno.

Dle povahy podniků v oboru vodohospodářských meliorací bude státní fond pro vodohospodářské meliorace sestávati ze dvou odděleně spravovaných a účtovaných částí (§ 4). První část určena jest pro provádění a podporování podniků, které mají za účel převážně ochranu nemovitostí před škodami vodními. Jsou to: úpravy řek a vodních toků, neškodné svádění horských vod, zajištění svážných území a strží, hrazení bystřin, výstavby ochranných hrází a stavby vodních nádrží, sloužících převážně výše uvedenému účelu.

Druhá část určena jest pro podporování podniků, které mají za účel zvýšení výnosu půdy a hospodářské využití vodstva, jako jsou plošné meliorace půdy všeho druhu, dále zásobení venkovských obcí vodou a stavby těch vodních nádrží, které mají převážně za účel získání vody pro závlahu, zásobení venkovských obcí vodou neb pro jiné zemědělské potřeby.

Každé z obou těchto částí fondu přikazují se - jak bude dále vylíčeno - zvláštní specifické příjmy, plynoucí nejen z prostředků státních, nýbrž i z prostředků zájemníků súčastněných na provádění vodohospodářských meliorací.

Na podkladě šetření, provedených v poslední době v jednotlivých částech státního území o potřebě a národohospodářské prospěšnosti úpravy vodního hospodářství, bylo možno se zřetelem na dosavadní pracovní postup sestaviti program neodkladných a národohospodářsky zvlášť důležitých podniků vodohospodářských meliorací pro nejbližší období.

Při sestavování tohoto programu, který má býti finančně zajištěn příspěvky z navrhovaného fondu, muselo býti samozřejmě přihlíženo k dosavadnímu rozvoji těchto prací.

Již před válkou byly to časté povodňové katastrofy, které daly podnět k větším úpravním zásahům v údolích vodních toků. Po známých povodňových katastrofách v letech osmdesátých minulého století došlo v bývalém Rakousku k vydání zákona melioračního ze dne 30. června 1884, č. 116 ř. z., kterým byl utvořen státní meliorační fond a kterým byly dány podklady pro zahájení prací ve větším rozsahu v oboru vodohospodářských melioraci. Za příspěvků tohoto fondu byly prováděny v prvé řadě úpravní práče na vodních tocích, stavby vodních nádrží, zahrazovací práce na horských bystřinách a plošné meliorace.

Dotace státního melioračního fondu mu sely býti několikráte zvyšovány, a když roku 1901 byl projednáván zákon tak zv. vodocestný, byla do něho pojata úhrada nákladů i úprav některých vodních toků, hlavně z toho důvodu, aby byl odlehčen státní fond meliorační a aby bylo umožněno rychlejší provádění prací regulačních.

Až do r. 1918 byly provedeny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku za podpory státního melioračního fondu úpravní práce na vodních tocích včetně větších melioračních odpadů v délce okrouhle 3.600 km, hrazení bystřin v délce okrouhle 780 km, osm údolních přehrad a půdní meliorace na ploše 130.000 ha. Na základě zákona vodocestného byly provedeny dílčí úpravní práce, nečítáme-li k nim splavňovací práce na Labi a Vltavě, v délce okr. 380 km a osm údolních přehrad.

Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi byla zajištěna finanční podpora státní pro úpravní práce na velkých řekách známými uherskými zákony investičními (zák. čl. XLVIII/1895, XX/1898 a XLIX/1908) a pro práce rázu melioračního zák. čl. XLII/1881, XXIX/1889 a XXXVIII/1914. V oboru prací regulačních byly kromě splavňovacích prací na Dunaji a Dolním Váhu provedeny jen místní úpravní a zajišťovací práce v některých obcích na Středním a Horním Váhu, Dolní Nitře a Bodrogu a meliorační úpravy na menších tocích v délce okr. 240 km. Kromě toho byly provedeny vodními družstvy, tak zv. hrázovými, rozsáhlé stavby ochranných hrází v délce 960 km proti škodám povodňovým ve veliké nížině dunajské a částečně i v nížině tisské. Soustavné půdní meliorace byly provedeny na ploše okr. 20.000 ha.

V oboru zásobení obcí vodou pitnou a užitkovou byly prováděny do roku 1918 ve větším počtu stavby vodovodní ponejvíce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Za podpory z veřejných prostředků byly provedeny vodovodní stavby v Čechách počtem 560, na Moravě 170 a ve Slezsku 14. Na Slovensku byly vodovodní stavby provedeny v 54 a na Podkarpatské Rusi jen ve dvou městských obcích.

Po státním převratě bylo umožněno utvořením státního melioračního fondu pro celé území republiky, jakož i dotováním příslušných položek v rozpočtech ministerstva zemědělství a veřejných prací, jakož i poskytováním příspěvků z prostředků zemských, pokud se týče i župních, jednak pokračovati v pracích, které byly započaty před válkou aneb během války, jednak zahájiti nové stavby všech druhů vodohospodářských meliorací.

V oboru úprav vodních toků byly provedeny do kance roku 1927 regulační práce na. vodních tocích, patřících nyní do působnosti ministerstva zemědělství, v délce 11.139 km s nákladem 405,000.000 Kč. V oboru hrazení bystřin byly provedeny zahrazovací práce v délce 187 km s nákladem 77,000.000 Kč a byly zahájeny tyto práce i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde dříve práce toho druhu nebyly vůbec prováděny, ačkoliv jejich potřeba právě v karpatských oblastech obou těchto zemí jeví se zvlášť velikou. V budování dvou vodních nádrží, jejichž stavba byla započata ještě před válkou, bylo pokračováno. Stavební náklad na vodní nádrže prostavěný po převratě v působnosti ministerstva zemědělství činil celkem 16,000.000 Kč.

Plošné meliorace provedeny byly v letech 1919 až do konce roku 1927 ve výměře okrouhle 97.242 ha se stavebním nákladem okr. 347,000.000 Kč.

Podniků vodovodních, jak pro jednotlivé obce, tak i skupinových, bylo provedeno za příspěvků ministerstva zemědělství a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy pro 384 obcí a osad se stavebním nákladem 205,000.000 Kč.

Celkem byl tedy prostavěn v době od roku 1919 do konce roku 1927 u všech těchto vodohospodářských podniků stavební náklad ve výši okr. 1.050,000.000 Kč a byly docíleny velmi pozoruhodné národohospodářské zisky vedle důležitého významu sociálního, záležejícího v zaměstnání velkého počtu dělnictva jak při samotném provádění zemních a stavebních prací, tak i při výrobě potřebných hmot stavebních.

Ve všech oborech tohoto vodohospodářského podnikání bylo však dosaženo v prvním desítiletí trvání republiky provedení jen menší části celkového programu.

Z veliké, na tisíce kilometrů čítající sítě menších vodních toků byly provedeny úpravní práce v dílčích úsecích jenom na zlomku celkové její délky a z větších vodních toků sotva z jedné třetiny. A právě v tomto směru ukázaly četné katastrofální povodně, postihnuvší v poměrně krátké době popřevratové se stamilionovými škodami skoro všechny oblasti Československé republiky, velmi důrazně na naléhavou potřebu toho, aby úpravní práce byly prováděny soustavnějším a účinnějším způsobem nežli dosud, a to jak na menších a bystřinných, tak i na velkých tocích s rozsáhlými plochami údolními.

V roce 1927 byly provedeny úpravní a zahrazovací práce na vodních tocích, náležejících nyní do oboru působnosti ministerstva zemědělství, v délce 302 km o stavebním nákladu okrouhle 74,000.000 Kč.

V oboru půdních meliorací, které jak v horských tak i v nížinných oblastech jsou nejúčinnějším prostředkem a v četných případech hlavním podkladem pro zvýšení výnosu půdy a povznesení zemědělské výroby, byly dosud provedeny meliorační práce o ploše, která činí jen 15% výměry všech pozemků meliorace vyžadujících, takže zbývá ještě k meliorování plocha okr. 1,885.000 ha. V roce 1928 byl dosažen největší roční pracovní výkon při prováděných půdních melioracích s plochou okr. 29.000 ha o stavebním nákladu okr. 114 milionů Kč oproti výkonu v r. 1927 s plochou okr. 23.600 ha o stavebním nákladu okrouhle 82,000.000 Kč.

V oboru zásobení venkovských obcí vodou pitnou a užitkovou byly dosud provedeny vodovodní podniky jem ve 12% celkového počtu obcí. Včetně vodovodů skupinových bylo prostavěno ročně podle průměru let 1925 až 1927 okr. 33,000.000 Kč.

Program vodohospodářských meliorací pro nejbližší období, který byl sestaven v souhlase s naléhavou potřebou, národohospodářskou prospěšností a dosavadním rozvojem těchto prací na podkladě jak generelních, tak i podrobných a z části i úředně projednaných projektů, zejména u podniků, které jsou ke stavbě připraveny aneb u kterých již byla se stavbou započato a jichž finanční úhrada není dosud úplně zajištěna, vyžadovati bude celkového stavebního nákladu okr. 3.000,000.000 Kč a rozděluje se podle jednotlivých druhů prací na 2 části:

K první části patří podniky, mající za účel převážně ochranu nemovitostí před škodami vodními, při nichž počítá se s programem takovým, kterým by bylo možno v nejbližším desítiletí uskutečniti všechny naléhavé podniky v oboru úprav vodních toků včetně akcesorických meliorací, hrazeni bystřin a stavby vodních nádrží a který by pro celou republiku vyžadoval stavebního nákladu 1.350,000.000 Kč. Pokud jde o provádění těchto podniků, zamýšlí se prováděti jako podniky státní neb zemské jen regulační práce na větších vodních tocích v tratích, kde tyto tvoří hlavní recipienty pro velké územní obasti, aneb státní, případně zemskou hranici, dále úpravy na větších štěrkonosných horských tocích a bystřinách s příslušnými melioracemi akcesorickými a vodními nádržemi (§ 11), úpravní práce na ostatních vodních tocích vyjímajíc podružných vodotečí, zřizovaných jako odpady a integrující součásti plošných meliorací, byly by prováděny okresy, obcemi neb vodními družstvy.

Účast státu na všech podnicích tohoto druhu by při průměrné míře 60% dosáhla výše 810,000.000 Kč, čili ročně 81,000.000 Kč. Tato částka realisovala by se tím způsobem, že v první řadě menším podnikům by se příslušná částka státní účasti (asi jedna čtvrtina) vyplácela v hotovosti až do 22,000.000 Kč. Zbytek 59,000.000 Kč by se opatřil úvěrem, na jehož amortisaci při 5¹/₂%ním úroku a době umořovací 30 let by připadala roční anuita 3995 mil. Kč, takže po provedení výše stanoveného programu by příslušná anuita činila 3995 mil. Kč. Kromě toho musely by býti hrazeny závazky dle § 2, odst. 2., které by na podniky regulační činily podle dosavadního stavu koncem roku 1929 na hotovostních splátkách 36,000.000 Kč a na valutě půjček uzavřených na opatření příspěvku státního 74,000.000 Kč. Poněvadž hotovostní splátky těchto závazků bylo by možno vyrovnati z dotace nového fondu v prvých několika letech, v nichž by roční dotace nebyla plně vyčerpána, zbývala by pro výpočet potřeby ze starých závazků jen roční anuita, která pro obnos 74,000.000 Kč činí při 5¹/₂%ní úrokové míře a umořovací době 30 let 501 mil. Kč.

Provádění výše uvedeného programu regulací, hrazení bystřin a vodních nádrží bude vyžadovati však ještě i určité částky na udržování prací státem jako stavebníkem provedených. Roční náklad udržovací činil by okr. 2,000.000 Kč.

Jevila by se tudíž celková potřeba státní účasti na realisaci této části vodohospodářského programu úhrnným obnosem 39.95 + 5.01 + 200 mil. Kč = 46.96, čili okr. 47 mil. Kč.

K druhé části programu vodohospodářských meliorací patři všechny druhy plošných meliorací a zásobení venkovských obcí vodou. V oboru plošných meliorací počítá se pro budoucnost s ročním prováděním na ploše alespoň 35.000 ha. V prvých desíti letech, kdy by přišly ke stavbě meliorace rozsáhlých nížin v Podunají a Potissí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, dlužno počítati s plošnou výměrou ročního výkonu až 45.000 ha. Tomu by odpovídal stavební náklad ročně 130 mil. Kč, v němž jsou zahrnuty i náklady úprav menších vodotečí a melioračních odpadů, případně náhonů při zavodňování.

Podle dosavadních norem subvenčních, odpovídajících ustanovením melioračního zákona, činila průměrná míra státního příspěvku okrouhle 30% stavebního nákladu, jak ukazuje přehled účasti státu (povolených příspěvků) při podnicích plošných meliorací za období posledních šesti let 1923-1928:

Uvážíme-li, že meliorační ruch při dosavadním způsobu subvencování právě v posledních letech dosáhl velmi pozoruhodného rozvoje, a to právě v oblastech hospodářsky slabších, totiž ve všech horských krajích našeho státu, zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kdežto před převratem byl rozšířen ponejvíce jen v krajích řepařských, nebylo by na místě, aby nynější rozvoj byl ochromen novým zásahem státní správy v ohledu subvenčním. Z toho důvodu se nedoporučuje, aby byla pro budoucnost snížena účast státu a jeho podpora při podnicích melioračních v takové míře, která by byla citelným zhoršením dosavadního stavu. Z toho důvodu zavádí osnova nový způsob subvencování podniků melioračních ve formě zlevňování úroku placeného stavebníkem z půjčky pro tyto podniky uzavřené (§ 14) jen pro určité případy tak, aby dosavadní mír a státního příspěvku nebyla na újmu stavebníků melioračních podniků snižována. Nemá-li stavebník proti dosavadnímu způsobu subvencování utrpěti újmy, bude nový jeho způsob použitelným podle provedených výpočtů při příspěvku 25% při půjčkách uzavřených na delší dobu, nejméně 20 let, a dále při příspěvku 20%. Při příspěvku 30%ním a vyšším by tento způsob nebyl výhodným a použitelným, poněvadž by byl pro stát dražším než nynější způsob, podle kterého stát, resp. státní meliorační fond, vyplácí svůj příspěvek buď v hotovosti aneb v anuitách na půjčku stavebníkem pro státní příspěvek opatřenou.

Vzhledem k tomu bude možným používati nového způsobu státní podpory ve formě zlevňování úroku jen u těch podniků melioračních, při nichž by státní příspěvek činil 20 - 25% stavebního nákladu, tedy při podnicích v oblastech řepařských a některých úrodnějších a hospodářsky silnějších oblastech obilnářských, pokud nejsou tyto podniky spojeny s nákladnějšími úpravami menších vodotečí a odpadů. Nebylo by také výhodným užívati tohoto způsobu u melioračních podniků menšího rozsahu s nákladem nepřevyšujícím obnos 600.000 Kč, poněvadž by tím byla stížena administrativa vzhledem k velikému počtu těchto malých podniků, jednak by zájemníci byli u těchto malých podniků zbytečně zatěžováni obstaráváním půjček.

Podle dosavadního vývoje melioračního ruchu tvoří stavební náklad těchto malých melioračních podniků průměrně polovici stavebního nákladu všech podniků melioračních ročně k subvencování předkládaných. Ze stavebního nákladu zbývajících větších podniků připadá asi jedna čtvrtina na podniky, při nichž míra státního příspěvku činí 20 - 25% stavebního nákladu a pro které by byl použivatelným nový způsob subvencování zlevňováním úroku, a čtvrtina na podniky, při nichž míra státního příspěvku činí více než 25% a při nichž se doporučuje poskytovati jako dosud státní příspěvek ve formě anuit, aby mohl současně bráti účast na státní podpoře větší počet těchto nákladnějších podniků bez překročení roční dotace fondu. Za použití všech uvedených způsobů subvenčních resultuje při provádění programu plošných meliorací v budoucnu tato finanční účast státu:

Při stavebním nákladu ročních 130 mil. Kč na meliorace činil by obnos hotovostních splátek při průměrné 30%ní subvenci k 65,000.000 Kč ročně 19,500.000 Kč. Na zlevnění úroku půjček stavebního nákladu ve výši 32,500.000 Kč připadla by prvním rokem částka 1127 mil. Kč, která by desátým rokem vzrostla na 9.504 mil. Kč. Anuita na úrok a amortisaci ročně opatřovaných půjček k průměrnému 30%nímu příspěvku 975 mil. Kč ze stavebního nákladu 32¹/₂ mil. Kč činila by ročně 0.661 mil. Kč, tedy desátým rokem 6.610 mil. Kč. Byla by tudíž potřeba fondu na plošné meliorace desátým rokem 19.5 + 9.504 + 6.610 mil. Kč = 35,614.000 Kč.

V oboru zásobení venkovských obcí vodou předpokládá se provádění staveb v rozsahu výkonu posledních let s ročním stavebním nákladem průměrně aspoň 30 mil. Kč. Účast státu počítá se jako dosud v průměrné výši 30%, a to tak, že by na stavebním nákladu menších podniků (asi čtvrtina) stát súčastnil se příspěvky v hotovostních splátkách v roční výši 2.25 mil. Kč a na stavebním nákladu 2.25 mil. Kč ostatních podniků (tři čtvrtiny) zúčastnil by se stát zlevňováním jich úroků, při čemž by prvým rokem na tento účel bylo potřebí obnosu 0.780 mil. Kč a desátým rokem 6.581 mil. Kč. Byla by tedy potřeba fondu na zásobení venkovských obcí vodou desátým rokem 2.250 + 6.581 mil. Kč = 8.831 mil. Kč.

Kromě toho však obdobně jako v první čísti dlužno bráti do počtu při stanovení celkové potřeby státní účasti na dalším programu plošných meliorací a zásobení venkovských obcí vodou též dosavadní závazky dle § 2, odst. 2. z dosud povolených příspěvků na podniky tohoto druhu. Dle dosavadního stavu činily by tyto závazky koncem roku 1929 na hotovostních splátkách 48 mil. Kč a na valutě půjček uzavřených na opatření příspěvků 36 mil. Kč. Hotovostní splátky těchto závazků byly by vyrovnány z dotace fondu v prvých několika letech, v kterých by roční dotace nebyla plně vyčerpána, a zbývala by tudíž pro výpočet potřeby ze starých závazků jen roční anuita, která by pro obnos 36 mil. Kč činila ročně 2.438 mil. Kč.

Jevila by se tedy celková potřeba státní účasti na realisaci druhé části vodohospodářského programu úhrnným obnosem 35.614 +8.831 + 2.438 = 46.883 mil. Kč, čili okrouhle 47 mil. Kč.

Při této roční dotaci bylo by umožněno prováděti program plošných meliorací a zásobení venkovských obcí vodou i v dalším období po uplynutí prvého desetiletí, poněvadž by byl k disposici jednak obnos připadající na hotovostní splátky k úhradě státní účasti na stavební náklad 65 mil. Kč, jednak přebytky plynoucí z plně neupotřebené dotace v prvých letech prováděného programu, jakož i úspory získané postupně ze zmenšujících se částek poskytovaných na zlevňování úroků při docházení půjčkových lhůt a z postupného vypršení anuit ze starých i nových závazků.

K úhradě takto vyšetřené potřeby státní účasti na provádění obou částí stavebního programu vodohospodářských meliorací jest třeba dotovati fond po 47 mil. Kč pro každou z obou částí.

Došlo-li by během provádění tohoto programu k snížení úrokové míry pod sazbu, která byla vzata za podklad pro výše uvedené výpočty, t. j. pod 5¹/₂%, mohl by se celkový stavební program vodohospodářských meliorací ještě přiměřeně zvýšiti. Pro část stavebního programu týkající se regulací, hrazení bystřin a vodních nádrží, majících za účel převážně ochranu před škodami vodními, počítá se v osnově (§ 6) s těmito zvláštními příjmy:

1. S polovicí výtěžku stávající daně z vodní síly (okr. 10 mil. Kč) a to vzhledem k tonu, že veliký počet stávajících vodních děl na vodních tocích velkých i malých bude míti značný prospěch ze staveb regulačních, prováděných za účelem neškodného odvedení velkých vod a konsolidace břehů a koryta vůbec a velmi často i z vlastní přestavby neb znovuzřízení jezových objektů v rámci regulačních prací podnikaných.

2. S dotací ze státních peněz v takové částce, aby celkový příjem této části fondu i s výtěžkem daně z vodní síly dosáhl částky 47,000.000 Kč. Tato státní dotace (okr. 37 milionů Kč) odpovídá rozpočtové položce kap. 11, tit. 3, § 3, pol. 3, na úpravu vodních toků patřících nyní do působnosti ministerstva zemědělství (okr. 20,000.000 Kč), příslušné kvotě melioračního fondu v částce 14 mil. Kč a rozpočtové položce kap. 11, tit. 3, § 3, pol. 4 na provedení nouzových prací úpravních v okrouhlé částce 3,000.000 Kč.

Pro část stavebního programu, týkající se plošných meliorací a zásobení venkovských obcí vodou, počítá se pak s těmito zvláštními příjmy:

1. S výtěžkem zvláštní k tomu účelu nově zavedené 25%ní přirážky k dani pozemkové, vybírané z veškeré půdy, podle odhadu 17 mil. Kč.

2. S dotací ze státních peněz v částce 30 mil. Kč. Tato státní dotace odpovídá příslušné kvotě melioračního fondu v částce 16 mil. Kč a úvěrní položce "meliorace pozemků a zásobování venkova vodou" kap. 11, tit. 3, § 3, pol. 2 v částce 14 milionů Kč.

Při tom se poznamenává, že až do konce roku 1926 měl státní meliorační fond příjem ze zbytku výtěžku 2%ní přirážky k dani pozemkové podle cís. nařízení ze dne 16. března 1917, č. 124 ř. z., která byla zákonem ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních zrušena. Tento příjem činil podle ročního průměru z posledních let okr. 3.5 mil. Kč.

Konečně dlužno připomenouti, že pro umožnění rychlejšího provádění úpravních prací na vodních tocích za účelem zamezení škod způsobovaných živelními pohromami, tedy za týmž účelem, jemuž bude sloužiti státní fond pro vodohospodářské meliorace, byl vydán zákon ze dne 15. října 1925, č. 227 Sb. z. a n. o státní pomoci při živelních pohromách, podle jehož II. hlavy má vláda na úhradu nákladů touto akcí vzešlých zříditi zvláštní fond a zmocňuje se, aby potřebné k tomu prostředky opatřila úvěrními operacemi. Na úhradu úroků a na úmor má zařaditi vláda každoročně do státního rozpočtu částku až do výše 50 mil. Kč. Tato zákonná ustanovení stanou se předloženou osnovou, pokud jde o vodohospodářské podniky, spadající do oboru působnosti ministerstva zemědělství, bezpředmětnými.

Státní fond pro vodohospodářské meliorace jest právním nástupcem státního fondu melioračního, který byl zřízen již zákonem ze dne 30. června 1884, č. 116 ř. z. pro země bývalého Rakouska a zákonem ze dne 19. prosince 1919, č. 21 Sb. z. a n. roku 1920 pro Československou republiku. Vzhledem k zkušenostem získaným při správě melioračního fondu pojato byla do osnovy (§ 2) výslovné ustanovení, že státní fond pro vodohospodářské meliorace jest právnickou osobou a může samostatně nabývati práv a zavazovati se.

Tohoto ustanovení postrádaly dosavadní zákony meliorační a byl proto melioračnímu fondu odpírán charakter samostatné právnické osoby. Tento nedostatek zákonných ustanovení objevil se při likvidaci bývalého rakouského melioračního fondu a pociťován byl zvláště při uzavírání výpůjček na účet příspěvku státního melioračního fondu podle § 12 zák. č. 21/1920. Tím, že osnova zákona - obdobně jak jest tomu při fondu pro opatření strojených hnojiv (zákon č. 683/1920) a při státním fondu silničním (zákon č. 116/1927) - výslovně prohlašuje státní fond pro vodohospodářské meliorace za osobu právnickou, bude právní povaha fondu zcela na jisto postavena.

Jako důsledek toho, že státní fond pro vodohospodářské meliorace jest právním nástupcem fondu melioračního, vyplývá nutnost, že státní fond pro vodohospodářské meliorace přejímá veškeré pohledávky a závazky státního fondu melioračního (§ 2, odst. 2), jimiž jsou jednak podpory z tohoto fondu povolené, jednak závazky ze zápůjček, jichž úročení a umořování fond meliorační převzal.

Vzhledem k tomu, že podpora vodohospodářských meliorací soustředí se v ministerstvu zemědělství v novém fondu a tím odpadnou dosavadní rozpočtové položky ministerstva zemědělství (kap. 11, tit. 3, § 3, pol. 2 a 3, "Meliorace pozemků a zásobování venkova vodou" a "Úprava vodních toků"), je nutno, aby fond převzal i ty závazky, které vznikly povolením příslušných podpor z těchto položek (§ 2, odst. 2).

V §u 3 osnovy uvádějí se taxativně ony podniky, které mohou býti z prostředků fondu prováděny neb podporovány, při čemž byl vzat zřetel na provedené rozdělení oboru působnosti ve věcech vodohospodářských mezi ministerstvo zemědělství a veřejných prací.

O rozdělení fondu ve dvě části (§ 4 osnovy) a jich určení stala se již zmínka v části všeobecné.

Ustanovení § 5, odst. 2 má za účel, aby byly dočasné fondovní přebytky podle možnosti fruktifikovány.

V §u 6 uvádějí se běžné příjmy fondu pro obě jeho části, jimiž jsou jednak datace ze státních peněz, jednak zvláštní specifické příjmy plynoucí do fondu. Jako zvláštní příjem fondu, a to částky určené na podporu plošných meliorací půdy, zavádí se nově 25%ní přirážka k dani pozemkové, vybíraná z veškeré půdy.

Výše roční dotace, která má býti oběma částem fondu věnována z peněz státních, byla již odůvodněna v části všeobecné.

Již podle §u 12 zákona č. 21/1920 bylo přípustno opatřovati příspěvek melioračního fondu úvěrem, při čemž meliorační fond splácel zápůjčky naň připadající v anuitách. Vzhledem k právní povaze fondu pro vodohospodářské meliorace jako osoby právnické, která může samostatně se zavazovati, zamýšlí se proti dosavadnímu postupu změna při opatřování subvenčních zápůjček v tom směru, že fond bude moci opatřiti si potřebné prostředky sám, bez dosavadního zprostředkování zájemníky (§ 7). Postup tento znamená nejen značné zjednodušení, nýbrž i ulehčení pro stavebníky, kteří nebudou napříště zatěžováni vedle opatřování svého vlastního úvěru ještě opatřováním úvěru subvenčního.

Výpůjčky tyto bude fond opatřovati u zemských peněžních ústavů, které meliorační úvěr, zejména emisní, vypěstovaly, a u jiných peněžních ústavů, zejména místních, jako spořitelen, okresních hospodářských záložen a pod., které již nyní v častých případech meliorační zápůjčky povolily. Též má býti možno využíti k tomu účelu i kapitálů Ústřední sociální pojišťovny, Všeobecného pensijního ústavu a jiných sociálně-pojišťovacích ústavů, z nichž některé meliorační úvěr již v pozoruhodné míře poskytují. Aby byla ústavům při poskytování úvěru dána plná záruka, že fondovní závazky z uzavřených výpůjček naleznou plnou úhradu v pohotových a zákonem zajištěných prostředcích fondu, omezuje se ve čtvrtém a pátém odstavci § 7 limitem výše zápůjček, které bude moci fond pro obě své části uzavříti.

Ustanovení §u 8 byla převzata ze zákona čís. 174/1925 a doplněna za tím účelem, aby byla umožněna parlamentní kontrola, že se fondem hospodaří podle zákona a v mezích jím povolených prostředků. Ustanovení §u 9 odpovídá §u 3 zákona č. 21/1920, zmocňuje však za účelem urychleného schvalování projektů ministerstvo zemědělství, aby schválením projektů menšího rozsahu pověřila zemský úřad. Okruh subjektů, kterým možno povoliti podpory z fondu, rozšiřuje § 10 oproti §u 1 zákona č. 4/1909 ř. z. o vodohospodářská sdružení a výjimečně i o jednotlivce. Toto rozšíření jest nutným v důsledku toho, že odpadne dosavadní rozpočtová položka ministerstva zemědělství pro odvodňování a zavodňování, ze které mohly býti podniky těchto subjektů podporovány.

Při úpravních podnicích uvedených v §u 11 osnovy budou - jak již bylo vylíčeno v části všeobecné - stavebníky stát nebo země, při čemž budou zájemníci, pokud mají z těchto staveb prospěch, přidrženi též k přiměřeným příspěvkům.

K úhradě stavebního nákladu podniků prováděných neb podporovaných z fondu mají přispívati - jak tomu jest dosud - i nadále také země, kterým již podle § 30 zákona čís. 125/1927 o organisaci politické správy přísluší obor hospodářské péče, o niž tu jde. Při tom zmocňují se v § 22 země obdobně jako státní fond pro vodohospodářské meliorace opatřovati zemské příspěvky u podniků, o kterých jedná § 11, 12 a 13, úvěrem, aby bylo tak zemím umožněno podpořiti při vzájemné součinnosti s fondem ve všeobecné části vylíčený soustavný program vodohospodářských meliorací menšími prostředky hotovými, aniž by bylo nutno dosavadní příslušné položky v zemských rozpočtech poměrně zvyšovati.

Postup tento není novým, poněvadž činil tak již býv. moravský zemský výbor jednak pro nedostatečnost roční zemské meliorační dotace, jednak pro značný rozmach melioračního podnikání. Opatřovati zemský příspěvek úvěrem bude nutno zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde v oboru vodohospodářských meliorací čekají stát i zemi zvlášť veliké úkoly, k jichž splnění bude zapotřebí značných prostředků, které stěží by mohly býti dány k disposici v hotovosti, obzvláště, když až do konce roku 1928 stát poskytoval na tamní podniky i příspěvky vypadající na zemi.

Naproti tomu budou příspěvky zemské, povolované na podniky, o kterých jedná § 14, 15 a 16, uhrazeny výhradně z běžných zemských rozpočtů.

Účast fondu, pokud se týče výměra příspěvků jak z fondu tak i z prostředků zemských, jest řešena v osnově § 11 - 16. Pro účast a příspěvky fondu stanovena jest nejvyšší míra a jejich povolení vázáno jest na povolení příspěvků zemských, pro které se v osnově stanoví výměra nejnižší.

Výměra podpor z fondu opírá se jednak převážnou měrou o dosavadní ustanovení § 6 - 9 zákona č. 4/1909 ř. z., jednak - zejména pokud jde o podpoření úprav na vodních tocích spadajících dříve do působnosti ministerstva veřejných prací a o podpoření podniků vodovodních - o dosud užívané směrnice.

Celková výměra příspěvků z prostředků veřejných na jednotlivé druhy podniků pohybuje se mezích dosud obvyklé prakse s tou změnou, že se příspěvky z fondu u nákladnějších podniků regulačních včetně vodních nadrží stanoví vyšším procentem než dosud, aby země i při rozšířeném programu těchto prací nemusely nepoměrně zvyšovati příslušné položky ve svých rozpočtech.

V §u 14 a 15 zavádí se pro určité případy - jak již bylo o tom zevrubně pojednáno v části všeobecné - při podpoření podniků melioračních a vodovodních nový způsob subvencování záležející v tom, že fond na místě poskytování kvotových kapitálových subvencí přispívá stavebníkovi na zlevňování úroku placeného z celé výpůjčky pro podnik uzavřené. Poněvadž výše úroku z této výpůjčky stavebníkem placeného může dle poměrů peněžního trhu doznati během umořovací doby změny, vyhražuje se v §u 14, odst. 4. možnost upraviti znovu během této doby míru účasti fondu na zlevňování úroku stavebníkem skutečně placeného.

Ustanovení §u 17 mají za účel umožniti obcím téhož neb více okresů provádění a udržování skupinových vodovodů, poněvadž ani ustanovení § 93 českého a moravského, § 83 slezského obecního zřízení, ani zák. čl. XXII/1886 k tomu účelu nepostačují. Úprava tato stala se nutnou vzhledem ke konkrétním případům, které vyžadují, aby pro provedení skupinových vodovodů, jimiž mají býti zásobeny vodou obce několika okresů, získán byl řádný právní subjekt. Při tom se poukazuje k tomu, že stavba skupinových vodovodů (§ 15, odst. 1.) znamená značnou úsporu stavebních nákladů jak pro přispívající činitele, tak i pro obce samotné.

Ustanovení § 18 o příspěvcích zájemníků byla převzata ze zákona č. 4/1909 ř. z. a doplněna ustanovením odst. 1, v němž vymezen pojem zájemníka.

Vzhledem k tomu, že dosavadní úvěrní položka "meliorace pozemků a zásobování venkova vodou" odpadne, pamatuje se v §u 19 na možnost poskytování příspěvků z fondu zájmovým korporacím na akce spojené s přípravou vodohospodářských podniků a s propagací melioračního ruchu.

Ustanovení o uzavření úmluvy (§ 20), převzaté z §u 3 zákona č. 21/1920, omezuje osnova z důvodů zjednodušení na podniky se schváleným rozpočtem vyšším než 300.000 Kč. Kdežto však dle ustanovení §u 3 zákona č. 21/1920 uveřejňovány jsou tyto úmluvy ve Sbírce zákonů a nařízení, má se napříště uveřejňování toto díti ve Věstníku ministerstva zemědělství. Změna ta zavádí se proto, poněvadž uveřejňování úmluv ve Sbírce zákonů a nařízení zatěžuje zcela zbytečně tuto Sbírku.

Ustanovení §u 21 bylo převzato z §u 3 zákona č. 21/1920 a bylo doplněno druhým odstavcem na základě získaných praktických zkušeností.

Pro zajištění trvalého prospěchu podniků vodohospodářských jest důležitou otázkou jejich řádné udržování. Dle získaných zkušeností v tom směru nezamýšlí se zřizovati v budoucnu udržovací fondy pro podniky úpravní, pokud budou provedeny státem neb zemí, a ukládá se proto v §u 23, odst. 2. a 3. udržovací povinnost oné veřejné korporaci, která provedla podnik jako stavebník. Ale ani u všech ostatních podniků nebudou udržovací fondy zřizovány obligatorně, nýbrž ponechává se rozhodnutí o způsobu udržování ministerstvu zemědělství (§ 23, odst. 1.). Od zřizování udržovacích fondů nebude však zpravidla možno upustiti u podniků melioračních prováděných vodními družstvy, aby se zabránilo zkáze těchto podniků. Neboť zanedbané podniky meliorační mívají za následek, že bonita pozemků stane se horší nežli byla před meliorací. Nyní, když vzhledem na ustanovení zákona o přímých daních č. 76/27 má stát z důvodů fiskalních zájem na tom, aby zlepšená bonita a daňový základ na meliorovaných pozemcích zůstaly trvalými, jeví se tím více nutným, aby bylo zajištěno zcela bezpečně řádné udržování provedených meliorací. Správa udržovacích fondů jest dle dosavadní prakse zcela jednoduchá, poněvadž tyto fondy soustředěny jsou v každé zemi u zemského peněžního ústavu a výnosem jejich disponuje stavebník za dozoru příslušného orgánu veřejné služby zemědělsko-technické. Výška udržovacích fondů, které tvoří součást stavebního nákladu, činí u plošných meliorací poměrně malou částku 1.5 - 3% stavebního nákladu.

Pokud bude na základě rozhodnuti ministerstva zemědělství udržovací fond zřízen, byla převzata do §u 24 osnovy ustanovení §u 15 zákona č. 21/1920 o zřízení a správě udržovacích fondů, která se velmi dobře osvědčila.

Ustanovení § 25 jest nové, vkládá se do osnovy na základě získaných zkušeností a má se jím zabrániti tomu, aby úpravy provedené za značné podpory z veřejných prostředků nebyly zanedbaným udržováním zničeny, jakož i tomu, aby tím nebylo znemožněno jich řádné účinkování.

§ 27 přiznává osvobození od kolků a poplatků všem podnikům, kterým bude příspěvek z fondu povolen neb aspoň zásadně přislíben. Osvobození to spočívá na dosud platném ustanovení § 14 zákona č. 4/1909 ř. z. a jest odůvodněno národohospodářským významem vodohospodářských meliorací.

V §u 29 ruší se za účelem sjednocení zákonodárství ve příčině podporování prací v oboru vodohospodářských meliorací veškerá zákonná ustanovení a nařízení, platná dosud v zemích historických a na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, pokud odporují předložené osnově aneb se staly touto bezpředmětnými.

Pokud se týče úhrady, poukazuje se k tomu, že osnova sama zavádí zvláštní specifické příjmy z prostředků zájemníků na provádění vodohospodářských meliorací súčastněných a že nebude míti v zápětí žádné zvýšení dosavadních výdajů státního rozpočtu.

Národohospodářský význam vodohospodářských meliorací vynikne nejlépe, uvědomíme-li si, že provedením nových melioraci polních pozemků jen za rok 1927 ve výměře 23.600 ha byl získán v naši zemědělské výrobě pro náš další hospodářský život za předpokladu dosavadního osevního rozdělení nejdůležitějších plodin tento trvalý roční přírůstek sklizně:

u obilovin zrna 70.000 q, slámy 122.000 q, u zemáků 130.000 q, u řepy 120.000 q a u pícnin 40.000 q v úhrnné ceně dle stavu nynějšího trhu 29,000.000 Kč a v kapitalisované hodnotě 580 mil. Kč.

Od převratu do konce roku 1927 byly u nás zmeliorovány polní pozemky ve výměře okr. 97.242 ha, což znamená, že jedině v důsledku těchto po válce již provedených meliorací bylo dosaženo a zajištěno trvalé roční zvýšení sklizně u obilovin zrna o 290.000 q, slámy 528.000 q, u zemáků 509.000 q, u řepy 514.000 q a u pícnin 190.000 q v úhrnné ceně 145,000.000 Kč a ve zkapitalisované hodnotě 29 miliardy Kč.

Provedením melioračních prací na pozemcích všeho druhu (polí, luk a pastvin), které na celém státním území vodohospodářských zásahů vyžadují, docílíme zvýšení sklizní u obilovin zrna okr. 605 mil. q, slámy 1092 mil. q, u zemáků 105 mil. q, u řepy 1059 mil. q, pícnin 36 mil. q, sena 125 mil. q v úhrnné ceně skoro 4 miliard Kč. A poněvadž provedením vodohospodářských meliorací půdních umožní se jak známa i další hospodářské meliorace a lepší zemědělské využití meliorovaných pozemků, docílí se ještě další zvýšení sklizní, z čehož jest zřejmo, že provádění půdních meliorací jest velmi účinným prostředkem při zajišťování vyživovací soběstačnosti státu.

Dlužno ještě poukázati k tomu, že z provádění výše naznačeného soustavného programu melioračních úprav a z docíleného jimi zvýšení ročních sklizní bude míti kromě všeobecného hospodářského povznesení a kromě posílení soběstačnosti v zemědělských produktech i značné příjmy stát, a to zejména ve zvýšených příjmech na dani pozemkové v důsledku zák. 76/1927 o přímých daních, dále ve zvýšených příjmech na dani z cukru, z lihu, z piva a z obratu. Prováděním prací regulačních a zahrazovacích, jakož i podniků sloužících hospodářskému využití vodstva, které vedle zjednání technických předpokladů pro melioraci půdní a využití vody slouží k ochraně údolních pozemků, komunikací, budov a výsledků lidské práce vůbec v těchto oblastech před povodňovými škodami, bude zabráněno dalším, skoro každoročně se opakujícím hospodářským ztrátám, postihujícím jak zájmy soukromé, tak i zájem veřejný.

Pokud jde konečně o podniky vodovodní, nutno zdůrazniti jejich národohospodářskou prospěšnost pro obce s nepříznivými hydrologickými a geologickými poměry z ohledů nejen zdravotních, nýbrž i bezpečnostních za účelem zamezení neb zmenšení nebezpečí požárního a zároveň jejich veliký význam pro usnadnění a zlevnění zemědělského provozu a povznesení zemědělské výroby zásobením venkovských obcí a usedlostí vodou.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl přikázán v sněmovně poslanecké výboru zemědělskému a rozpočtovému a v senátě výborům národohospodářskému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.