K § 75.
Pro úpravu předpisů o zařízení železničních vozidel budou směrodatny mezinárodní úmluvy (na př. bernská konvence) o celně bezpečném zařízení železničních vozů a o zařízení říčních lodí, i zvláštní dohody, jež budou smluveny.
Pro lodi a čluny, jež se nedají bezpečně uzavírati, budou obdobně platiti ustanovení daná pro dopravu silniční. Podrobnější úprava ponechává se nařízení.
(Srovn. § 74 r. c. z., § § 61 a 62 ň, c. z. ).
K § 76.
Všeobecné hlášení u pohraničních celních úřadů a podrobnosti o celním řízení v železniční a plavební dopravě budou upraveny nařízením tak, aby doprava byla co nejméně zdržována.
V dopravě železniční požaduje se všeobecné hlášení vlakovým soupisem, v dopravě plavební manifestem. Kromě toho požaduje se v dopravě po vodě, aby na každém plavidle byl inventář a seznam zásob; tyto zápisy mají býti základem předběžné prohlídky lodí.
Žádoucí úlevy z náležitostí všeobecné ohlášky mohou býti povoleny nařízením. K takovým úlevám mohou dáti podnět na př. mezinárodní úmluvy.
(Srovn. §§ 75 a 77 r. c. z., §§ 63 a 64 ň. c. z., čl. 49-52 šv. c. z. ).
K § 77.
Tato ustanovení odpovídají nynějšímu stavu zavedenému ve více stanicích obchodními smlouvami a praksí.
K § 78.
Důvody kontrolní vyžadují, aby plavidla v hraničních vodách nepřistávala ke břehu kdekoliv, nýbrž pouze u přístavišť určených celní správou. Tato přístaviště budou určována v dohodě se státní plavební správou.
Vodním plavidlům, která provozují dopravu podél československého břehu hraničních vod (cabotage), mohou býti povoleny celní správou úlevy, spočívající zejména v tom, že mohou býti osvobozeny od celní prohlídky a že budou podléhati pouze všeobecnému celnímu dozoru, aby se nestýkala s druhým břehem nebo s cizími loďmi.
K § 79.
Podle mezinárodních smluv nemá býti plavba na řekách, prohlášených za mezinárodní toky, ztěžována celními formalitami. Navržené ustanovení má význam pro Dunaj, jenž protéká - na krátké trati sice - československým územím tak, že oba břehy patří československému státu, a pro který byly stanoveny zvláštní úlevy Dunajským statutem (č. 356/1922 Sb. z. a n.).
K §§ 80 a 81.
Celní řízení v dopravě letadly nebylo dosud upraveno zákonem, nýbrž jen vnitřními výnosy vydávanými podle potřeby. Poněvadž nelze dnes určiti, jak se letectví konečně vyvine, obsahuje osnova jen nejdůležitější pravidla o celním projednávání vzdušné dopravy, jak je stanovila pařížská konvence v příloze H úmluvy o letectví ze dne 13. října 1919 (č. 35/1924 Sb. z. a n.), s oněmi dodatky, jež jsou odůvodněny její strukturou; navrženými ustanoveními provádí se též § 53 zákona o letectví ze dne 8. července 1925, č. 172 Sb. z. a n.
Podnikům leteckým ukládají se tytéž povinnosti jako železnicím a plavebním podnikům, a to tím spíše, ježto letiště jsou zpravidla vzdálena od obydlených míst.
Letadla, ať již přilétající nebo odlétající, smějí podle § 3 zákona o letectví přelétati celní hranici jen mezi body stanovenými nařízením. Osnovou tohoto zákona ukládá se jim další povinnost, nezbytně nutná v zájmu celního důchodku, že přilétajíce z celní ciziny smějí přistati - mimo případy přistání z nouze - jen na celních letištích a jen z těchto letišť odlétati do celní ciziny.
Osnovou navrhuje se dále, aby letec (velitel, pilot) letadla, jež přiletí z celní ciziny nebo odlétá do ní, předložil celnímu úřadu po příletu nebo před odletem manifest, jestliže má na letadle zboží. Toto ustanovení bylo uvedeno v účinnost vnitřním opatřením na celním letišti ve Kbelích a celkem se osvědčilo.
Osnova obsahuje konečně o dovozu, vývozu a průvozu zboží ustanovení odpovídající zvláštnostem při dopravě zboží letadly.
(Srovn. §§ 82 a 83 r. c. z., čl. 53-56 šv. c. z.).
K §§ 82 a 83.
Cestujícími osobami jest rozuměti osoby, jež přestupují celní hranici, aby došly určitého cíle samy, nikoli však k vůli zboží, které s sebou mají.
Ustanoveními o cestovním styku ukládá se všem cestujícím povinnost dostaviti se k celnímu, úřadu a nerozlišuje se, zda mají zboží či nikoliv a zda zboží jest určeno pro obchod či pro vlastní potřebu. V druhém odstavci § 82 doplňují se předpisy § 21 o přestupu celní hranice po celních cestách a ponechává se celní správě, aby usnadnila - zejména v zájmu turistického styku přestup celní hranice, osvobodíc cestující osoby, jež kromě své obyčejné výstroje nemají žádného zboží, od povinnosti dostaviti se k pohraničnímu celnímu úřadu nebo hlásiti se u finanční stráže.
Předpisy § 83 vztahují se vesměs na cestující osoby, jež nevezou s sebou zboží pro obchod určeného. V prvním odstavci podržuje se zásada, vyjádřená v § 118 c. m. ř. (§ 84 tř. ř.), že cestujícím osobám musí býti celní řízení vykonáno v každou dobu denní i noční. Novým jest ustanovení, že cestující osoba není povinna podati formální prohlášku, nýbrž že může navrhnouti, aby bylo celní řízení vykonáno podle výsledku celní prohlídky.
Nynější úlevy v cestovním styku, zejména prohlídky cestujících osob ve vlaku, zůstanou i nadále v platnosti v zájmu pohodlí cestujících osob, leč by této úlevy bylo zneužíváno.
(Srovn. §§ 84 a 85 r. c., z., § 92 ň. c. z., č1. 48 šv. c. z.).
K § 84.
Osnovou ukládají se osobám přestupujícím celní hranici a vůbec stranám, které dopravují zboží přes celní hranici, různé povinnosti, na př. povinnost hlásiti se u pohraničního celního úřadu nebo u finanční stráže, povinnost přestupovati celní hranici jen na určitých místech, povinnost dopravovati zboží přes celní hranici jen ve stanovené době, povinnost ubírati se k pohraničnímu celnímu úřadu přímo a dodati mu zboží v nezměněném stavu k celnímu řízení, povinnost prohlašovati zboží, pomáhati při celním řízení a j. v. Tyto povinnosti mají za účel zajistiti celní důchodek před újmou a lze je nazvati kontrolními. Hlavní povinnost, na které má stát zvláštní zájem, jest platební povinnost, t. j. povinnost platiti clo, daně a dávky ze zboží jim podléhajícího.
V tomto paragrafu stanoví se způsoby, jakými vzniká platební povinnost v celním řízení. Podle těchto ustanovení může platební povinnost vzniknouti bezpodmíněně nebo podmíněně. Bezpodmíněně vznikne platební povinnost tehdy, když zboží podléhající dovoznímu clu přijde z celní ciziny právem či neprávem do volného oběhu v celním území a když zboží podléhající vývoznímu clu vystoupí z volného oběhu v celním území a přijde právem či neprávem do oběhu v celní cizině. Podmíněně vznikne platební povinnost, když se zboží zaznamená v dovozu nebo ve vývozu nebo projedná v přepravním styku nebo v dovozním styku s celní výhodou. Podmíněná platební povinnost jest závislá na splnění rozvazující podmínky, kterou jest v dovozním záznamním styku zpětný vývoz zboží, ve vývozním záznamním styku a v přepravním sty ku zpětný dovoz zboží a v dovozním styku s celní výhodou průkaz, že zboží bylo upotřebeno ke stanovenému účelu nebo že bylo zpracováno určeným způsobem. Splněním podmínky zaniká platební povinnost. Pokud jde o rozsah podmíněné platební povinnosti, jest předmětem jejím v dovozním záznamním styku úplné dovozní clo, ve vývozním záznamním styku a ve styku přepravním úplné vývozní clo a v dovozním styku s celní výhodou buď rozdíl mezi úplným a výhodným clem nebo úplné clo, podle toho, stanoví-li celní sazebník pro dovozní styk s celní výhodou snížené clo nebo osvobozuje-li zboží od cla vůbec.
(Srovn. §§ 86 a 87 r. c, z., čl. 11 a 12 šv. c. z. ).
K § 85.
Za okamžik vzniku bezpodmíněné i podmíněné platební povinnosti stanoví se okamžik, ve kterém celní úřad oznámí straně projednav zboží podle jejího návrhu-vyměřenou celní pohledávku, která má býti zaplacena nebo zajištěna. Přišlo-li však dovozní zboží do volného oběhu v celním území nebo vývozní zboží do oběhu v celní cizině, aniž bylo projednáno celním úřadem, stanoví se za okamžik vzniku platební povinnosti okamžik, ve kterém zboží přišlo do volného, pokud se týče do cizozemského oběhu.
(Srovn. § 86 r. c. z., čl. 11 šv. c. z.).
K § 86.
Ustanovení prvního odstavce odpovídá platnému právu (§ 220 c. m. ř., čl. II z. c. s.). Jest tudíž pro vznik platební povinnosti rozhodno, zda celní sazebník platný v okamžiku vzniku platební povinnosti nebo jiné právní ustanovení stanoví clo na projednávané zboží čili nikoliv.
V druhém odstavci vyslovuje se v souvislosti s ustanoveními § 89 zásada již nyní sice všeobecně uznávaná, avšak zákonem výslovně nevyřčená, že okolnost, že zboží jest staré, opotřebené nebo poškozené, nemá vlivu na vznik platební povinnosti a že takové zboží zařaďuje se jako zboží nové, nepoškozené, nestanoví-li jinak celní sazebník nebo jiné ustanovení. Ustanovením, že platební povinnost nevzniká, zničí-li se zboží pod celním dozorem nebo zkazilo-li se v oběhu vázaném, zachovává se nynější právní stav (čl. XI č. 4 z. c. s.).
(Srovn. § 12 r. c. z., §§ 3-6 ň. c. z. ).
K § 87.
V tomto paragrafu vypočítávají se případy, ve kterých se osvobozují věci od cla buď z důvodů veřejnoprávních nebo soukromoprávních nebo vzhledem k hospodářskému určení zboží. Jest to úchylka od zásady vyslovené v § 86 a jde o věci, jež obyčejně nejsou určeny k obchodování. Celkem se zachovává nynější právní stav (čl. IX. až XII. a XIV.-XVI. z. c. s.)
Úchylky od nynějšího zákonitého stavu jsou tyto:
K čís. 2. Celní osvobození přiznává se vzhledem k mezinárodním zvyklostem též osobám požívajícím u nás exterritoriality, na př. členům dunajské a labské mezinárodní komise. Takovéto osoby budou vyjmenovány prováděcím nařízením.
K čís. 3. Celní osvobození bylo dosud přiznáno jen úředním potřebám konsulárních úřadů. Touto osnovou rozšiřuje se výpočet věcí o tiskopisy a kancelářské zařízení a totéž celní osvobození přiznává se diplomatickým zastupitelstvům, což ostatně odpovídá nynějšímu skutečnému stavu.
K čís. 4. Dosud bylo ponecháno volné úvaze celní správy, zdali osvobodí věci bohoslužebné a stavební hmoty od cla nebo clo sníží. Nyní má býti přiznáno osvobození ex lege pro bohoslužebné věci, jestliže se u nás nevyrábějí, a pro stavební hmoty, jestliže se dají u nás těžko opatřiti.
K čís. 5. Dosud byly osvobozeny od cla jen věci, jež byly předmětem soudního řízení; nyní rozšiřuje se celní osvobození i na věci, jež jsou předmětem řízení veřejných úřadů vůbec.
K čís. 6. Celní osvobození rozšiřuje se výslovně na čestné ceny, jež musily býti osvobozovány od cla, praeter legem.
K čís. 9. Nynější ustanovení č1. X., č. 1 z. c. s. o cestovních potřebách zůstává celkem v platnosti; jednotlivosti v něm uvedené budou upraveny nařízením, aby mohlo býti přihlíženo k vyvíjejícím se poměrům a ke skutečné potřebě.
K čís. 10. a 14. O novou přiznává se celní osvobození jen upotřebeným svrškům přistěhovaleckým a zděděným. Nebudou tudíž osvobozeny od cla věci nové nebo věci, které nemají známek upotřebení, dále bude jako dosud vybíráno clo z potravin a poživatin, předmětů spotřeby, surovin, nezpracovaných tkaniv a látek, polotovarů a pod. Stěhované svršky musí býti určeny k vlastnímu užívání přistěhovalce. Dobytek nebude vyloučen z celního osvobození, jestliže byl již dříve užíván přistěhovalcem a jest určen k jeho dalšímu užívání. Dosud vybíráno bylo clo z dobytka bezvýjimečně. Českoslovenští příslušníci, kteří se budou vraceti do vlasti po delším, aspoň dvouletém pobytu v celní cizině, budou postaveni na roveň cizincům stěhujícím se do celního území; v jiných případech budou si moci dovézti beze cla jen to, co vyvezli. Nařízením bude upraveno celní osvobození strojů, přístrojů, továrenského nářadí a náčiní, dovážených při zřizování továrního podniku v celním území, přestěhuje-li se majitel závodu - je-li jich více, aspoň jeden z nich - a u asociací kapitálových ředitel nebo vedoucí správce závodu skutečně do celního území a zde se usadí trvale. Ježto podle posavadních zkušeností neposkytuje přesídlení fysické osoby samo o sobě dostatečné záruky, že není přesídlení podniku pouze fingováno, bude budoucně přikládána větší váha otázce, zda jde o trvalý pobyt v celním území. Tam, kde budou pochybnosti, bude požadováno zajištění cla pro první léta po přistěhování, avšak nikoli na dobu delší tří let. Přestěhování musí se zpravidla státi pokud možno jedním rázem. Přesídlení po částkách bude dovoleno do tří měsíců, avšak stěhující se osoba bude povinna ohlásiti veškeré svršky při první zásilce a další zásilky stěhovaných svršků dáti projednati u téhož celního úřadu.
K čís. 11. Celní osvobození výbavy zúžuje se proti dosavadnímu stavu, ježto se přiznává jen výbavě ženských osob, které se vdají do celního území a proto se do něho stěhují. Ustanovení toto odpovídá též výrazu výbavy, kterým se zpravidla označují věci, dávané nevěstě uzavírající manželství a sloužící jednak její nezbytné potřebě, jednak potřebě domácnosti; jsou to nábytek, prádlo, kuchyňské náčiní a nářadí a pod. U mužských osob není třeba poskytnouti širšího osvobození než pro stěhované svršky.
K čís. 13. Celní osvobození rozšiřuje se na upotřebené věci darované dobročinným ústavům pro jejich účely jmenované v jejich stanovách.
K čís. 16. Podle tohoto ustanovení omezuje se celní osvobození na sklizeň z pohraničních hospodářství a na užitek z dobytka pěstovaného na těchto hospodářstvích. Sklizní rozumějí se jen produkty v původním stavu, jak se obyčejně z polí dovážejí, na př. obilí v klasech, luštěniny v nati, seno, tráva a pod. Nepřiznává se tudíž osvobození produktům půdy, které byly již dále zpracovány, na př. vymlácenému obilí, vínu a pod., z toho důvodu, že kdyby jim bylo osvobození přiznáno, mohlo by ho býti zneužíváno k dovozu cizích výrobků a tím k obcházení cla. Užitkem z dobytka jest rozuměti mléko, máslo, sýr a pod.
K čís. 19 a 20. Rozsah celního osvobození lékařských přístrojů a nástrojů pro veřejné nemocnice nebo nemocnice a léčebné ústavy, zřízené ústavy sociálně pojišťovacími, dále učebných pomůcek pro veřejné školy omezuje se na věci v tuzemsku nevyráběné, poněvadž není rozumného důvodu, aby tuzemské výrobě byla odnímána práce tím, že by celním osvobozením byl podporován dovoz věcí, jež se v tuzemsku vyrábějí a pro jmenované nemocnice, ústavy a školy zpravidla z veřejných peněz nakupují.
K čís. 21. Celní osvobození rozšiřuje se na květinové dary věnované z piety při pohřbech nebo na hroby osobami v cizině bydlícími.
K čís. 22. Celní osvobození rozšiřuje se na letadla. Pokud nebyly jednotlivé předpisy převzaty z platného zákona, bude věc upravena nařízením. V zájmu cizineckého ruchu budou všeobecné úlevy poskytnuty automobilům, motorovým a jízdním kolům podle nynější úpravy.
K čís. 23. Podle nynějšího práva mohly býti úlevy smluveny pro železniční přípojové trati a pro přípojové stanice. Celní osvobození rozšiřuje se na krátké průběžné trati, na stavivo potřebné k úpravě hraničních vod a na zařízení a služební potřeby cizozemských celních a pasových úřadů, zřízených sousedními státy v celním území.
K čís. 26. Celní osvobození obalů omezuje se na obaly a balivo, v nichž bylo vyvezeno zboží, včetně známkovaných cívek s navinutou přízí a jiných vložek. Nutno zde míti na zřeteli tuzemské výrobce obalů a baliva a nedá se nijak odůvodniti, proč by všeobecně mělo býti prominuto clo z obalů dovážených z ciziny, aby jich bylo použito k vývozu tuzemského zboží. Příště bude třeba zvláštního povolení, aby byly takové cizozemské obaly a balivo zaznamenávány. Pokud jde o obaly dovážené se zbožím, jsou potřebná ustanovení obsažena v §93.
Ustanovení druhého odstavce jest žádoucí, aby mohlo býti odepřeno celní osvobození takové straně, jež by ho využívala k obcházení cla.
Ustanovení, že celní osvobození přísluší jen tehdy, když druhý stát dává vzájemně tytéž výhody, jest nutné, abychom si zajistili stejné výhody. Tato zásada jest stanovena podle nynější úpravy jen u stěhovaných a zděděných svršků a u výbavy (čl. IX, č. 8, 9 a 10 z. c. s.).
Některá celní osvobození nebyla vůbec obnovena. Tak zrušuje se nynější celní osvobození starožitností (čl. XI, č. 2 z. c. s.), ježto není spravedlivého důvodu, proč by mělo býti osvobozeno od cla zboží, jež jest zpravidla přepychové, obyčejně velmi cenné a bylo ho nabyto za vysokou cenu. Může-li nebo mohl-li nabyvatel věnovati na získání věci značný peníz, může tím spíše zaplatiti clo v poměru k ceně starožitností nepatrné. Starožitnosti pro veřejné sbírky jsou však osvobozeny od cla již podle č. 18.
Dále bylo vypuštěno celní osvobození vojenských potřeb ve vzájemném styku vojenských jednotek a ústavů v cizozemsku a tuzemsku, ježto nemá praktického významu, neboť nemáme takových jednotek a ústavů v cizině, jako je mělo Rakousko do určité doby (Istrie, Terst a Dalmacie byly vyloučeny z celního území a po jejich zahrnutí do celního území zbyl jen Sandžak Nový Pazar).
Též bylo odstraněno ustanovení, že jsou osvobozeny od cla úřední potřeby, jež státní ústavy v cizině zasílají do celního území, ježto jednak nemáme takových ústavů v cizině a kromě toho jest povinností tuzemských úřadů krýti potřebu úředních pomůcek v tuzemsku.
Spíže lodí přijíždějících do celního území a vyjíždějících z něho zůstane i nadále osvobozena od cla podle č. 9.
(Srovn. § 7 r. c. z., čl. 14 a 15 šv. c. z., § 6 ň. z. c. s.).
K § 88.
V platném zákonodárství není jasně stanoveno, která skutečnost jest rozhodna pro otázku, má-li se clo vyměřiti podle dřívější nebo nové celní sazby, když se změní celní sazebník nebo některá jeho část nebo jiná ustanovení mající vliv na výměru cla, a od kterého okamžiku má se clo vyměřovati podle nových předpisů. Jakmile se ještě více ustálí hospodářské poměry válkou rozvrácené a jakmile budou ujednány všechny celní smlouvy, dá se s jistotou očekávati, že ani celní sazby, ani ustanovení upravující celní sazby nebudou tak často měněna a že se vrátí dřívější stabilita celních sazeb; přece však jest nutno rozřešiti tuto otázku, ježto se budou i budoucně občas vyskytovati změny vysvětlivek k celnímu sazebníku, k nimž dá podnět vývoj výrobní techniky, která přivádí na trh stále nové druhy zboží.
Úprava může býti provedena dvěma způsoby, totiž způsobem v osnově navrženým. nebo způsobem vyskytujícím se v zákonodárství některých států, který záleží v tom, že se zboží, které jest na cestě a doveze se do celního území do určité lhůty, vyclí podle dřívějších sazeb. Tento způsob měl jakýsi význam, dokud se celní sazby zvyšovaly, nyní však, když jest snaha snižovati sazby, byl by nevhodný. Prohlásiti okamžik, kdy zboží přejde přes celní hranici, za rozhodný pro výši celní sazby, vyžadovalo by stálé evidence tohoto, okamžiku a ztěžovalo by celní projednávání zboží. Zásada navržená v osnově, že rozhoduje okamžik, ve kterém vznikne platební povinnost, vyhovuje tudíž nejlépe poměrům.
V druhém odstavci zachovává se dosavadní právní stav pro trestní případy.
(Srovn. § 9 ň. c. z., § 11 r. c. z., čl. 21 šv. c. z. ).
K § 89.
Ustanovení prvního odstavce, že pro vyměření celní pohledávky jest směrodatným stav zboží v okamžiku vzniku platební povinnosti, odpovídá skutečné praksi a potřebě, aby nebylo třeba jako dosud upravovati zvláštním nařízením případy, ve kterých se změnil přírodními vlivy sazebníkový druh a povaha zboží za dopravy anebo ve skladišti. Manipulace, které se zbožím smějí býti prováděny, jsou vypočteny v § 57 osnovy. Zde se pouze stanoví, jak nutno posuzovati příměsky a zboží zkažené, vyloučí-li se ze zboží pod celním dozorem.
Ustanovení druhého odstavce obsahuje zásadu vyslovenou již v § 44, že, nelze-li zjistiti povahu zboží, jest vyměřiti celní pohledávku podle nejvyšší sazby stanovené na příslušný druh zboží, a nebylo-li možná zjistiti ani druh zboží, podle nejvyšší sazby celního sazebníku.
(Srovn. § 12 r. c. z., čl. 23 šv. c. z.).
K § 90.
Dosud nebyla stanovena zákonem povinnost celní správy udíleti výklad o sazební příslušnosti zboží, jež strana hodlá dovézti z celní ciziny. Tímto ustanovením dostává se zákonitého podkladu stavu, který byl upraven nařízením (č. 233/1906 ř. z.).
Výklady bude celní správa udíleti se všemožným urychlením, aby se vyhovělo přání projevovanému stranami, aby se jim brzkým vydáním výkladu umožnila pevná kalkulace ceny zboží ještě před jeho odbytem v celním území, případně před uskutečněním objednávky.
(Srovn. § 13 r. c. z., § 2 ň. z. c. s., čl. 22 šv. c. z.).
K § 91.
Vyclívací měřítka se přesně nevypočítávají, nýbrž poukazuje se všeobecně na celní sazebník, poněvadž není vyloučena možnost, že by byla zavedena jiná vyclívací měřítka, než která zná nynější celní sazebník (váha, míra, počet kusů, cena).
(Srovn. § 14 r. c. z., § 9 ň. c. z.).
K § 92.
V tomto paragrafu řeší se jeden z nejzávažnějších, ale také nejnesnadnějších problémů celního práva, neboť jde tu o stanovení pojmu ceny pro ony případy, ve kterých se clo vyměřuje určitým procentem z ceny zboží (v našem celním sazebníku jsou to automobily saz. čís. 553, výslovně nejmenované chemické pomocné látky a výrobky saz. čís. 622 a dehtové barvy saz. čís. 625 ).
V našem celním právu (§ 90 c. m. ř., § 60 ú. tř. ř., § 8 pr. př.) jest stanoven pojem ceny tak, že jest jí částka, za kterou se nakupuje velkoobchodem zboží podléhající clu podle ceny v místě výroby nebo, jsou-li zbožím zámořské výrobky, v přímořském přístavě, z něhož se zboží dováží do místa určení, s připočtením dopravného a jiných výloh vzniklých při dopravě až na hranici.
Mnoho států (Belgie, Francie, Rakousko, Španělsko, Spojené státy severoamerické a j.) rozhodlo se - snad hlavně z důvodů ochranářských - změniti pojem ceny tak, že prohlásily za cenu podle celního práva domácí velkoobchodní cenu, zmenšenou o clo. Tento pojem ceny odůvodňuje se úvahou, že způsob zjišťování ceny podle domácích cen jest snazší, jednodušší a svým výsledkem jistější, poněvadž lze snáze zjistiti domácí cenu zboží než cizozemskou. Kromě toho jest prý výsledek zjištění ceny zboží téhož druhu a jakosti stejnoměrnější, poněvadž není nutno přihlížeti k dopravnému, které zatěžuje zboží ze vzdálenějších zemí více než ze zemí blízkých. V praxi však i při zjištění ceny podle této methody jest větším dílem směrodatna nabývací cena s výlohami za obal, dopravu, pojištění, zprostředkování a pod.
Jest opravdu nesnadno se stanoviska praxe rozhodnouti se pro tu neb onu methodu, jak o tom poučný doklad podává jednání Mezinárodní obchodní komory, která se touto otázkou podrobné zabývala a dospěla pouze k resoluci vybízející k pokud možná jednotné úpravě této otázky ve všech státech. Proto nezbývá, než rozhodnouti tuto otázku podle potřeby a stanoviska našeho hospodářství, našeho obchodu a průmyslu.
Ústředna obchodních a živnostenských komor provedla obšírné šetření a zjistila, že většina zájemníků jest pro podržení dosavadní methody při stanoveni ceny. Ježto tento způsob vyhovuje též celní praxi, navrhuje se pojem ceny tak, že jest jí rozuměti částku rovnající se součtu obecné nabývací hodnoty zboží v místě výroby a všech výloh vzniklých do okamžiku, kdy zboží přestoupilo celní hranici.
Nelze doporučiti, aby clo bylo vyměřováno z účtované ceny, aniž by celní úřad měl právo přezkoumati, zda jest správná či nikoli, poněvadž by tím byl podporován často se vyskytující nešvar záležející v tom, že strany předkládají při celním řízení nesprávné, t. zv. celní účty, v nichž jest udána daleko nižší cena, než za jakou bylo zboží skutečně prodáno, aby tak podvedením celního úřadu bylo dosaženo nižšího cla.
Aby se usnadnilo vyclívání, stanoví se v druhém odstavci osnovy, že mohou býti stanoveny průměrné ceny. Ustanovení tato není nové, nýbrž vyskytuje se již v § 8 pr. př. a zařaďuje se tímto do zákona.
Rovněž ustanovení, že celní úřad může prohlášenou cenu upraviti, jestliže neuzná, že jest přiměřená, jest obsaženo v prvé větě § 90 c. m. ř. a v § 8 pr. př. a přijímá se zde tudíž zásada, která platí již dnes nejen v celním právu, nýbrž i v oboru daně z obratu á daně přepychové.
Celnímu úřadu ponechává se při stanovení ceny volná úvaha a dohoda se stranou o ceně, protože, kdyby byl zákonem předepsán znalecký odhad, byl by odhad u různých celních úřadů rázný, mnohdy nespravedlivý, jak to dotvrzují příliš jasně odhady při vyclívání automobilů. Mimo to by nebylo možno opatřiti u všech celních úřadů, které budou pověřeny vyclíváním zboží podle ceny, znalce věci znalé, vskutku nestranné, úplně neodvislé a všem vlivům nepřístupné. Nebude-li strana spokojena s nálezem celního úřadu, bude si moci stěžovati podle § 110 osnovy. Reklamačním řízením, které bude soustředěno u ústředního úřadu, bude však zajištěno spravedlivé a stejnoměrné stanovení ceny a zároveň zjednodušeno nynější těžkopádné a zdlouhavé řízení.
(Srovn. § § 16 a 41 r. c. z., § 93 ň. c. z. ).
K § 93.
Ustanovení osnovy o vyměřování celní pohledávky podle váhy jsou obsažena většinou v právních normách nyní platných. Úchylkou od platných ustanovení jest, že se ponechává vládní moci, aby stanovila, kdy se má zboží vyclívati podle hrubé váhy, neobsahuje-li celní sazebník příslušného ustanovení, kdežto nyní byla hranice stanovena zákonem (čl. XXI. z. c. s.), a to pro vyclívání zboží podléhajícího nízké sazbě (7,50). Zmocnění toto jest nutné pro příští celní sazebník.
Ustanovení o tárové přirážce pro nezabalené zboží, vyclívané podle hrubé váhy, jest do jisté míry novum, ježto tárová přirážka platí nyní podle čl. XXI. z. c. s. jen pro tekutiny dovážené v kotlových vozech. Toto ustanovení jest opakem početní tárové srážky, vyplňuje se jím dosavadní mezera a jest nepostradatelné pro spravedlivé vyměřování cla.
Pojmy stanovené pro váhu hrubou, čistou a vlastní souhlasí celkem s pojmy vyjádřenými v prováděcím předpise k zákonu o celním sazebníku. Bylo nutno zařaditi tyto pojmy do zákona, protože se z nich odvozují ustanovení o určení základu pro vyměření celní pohledávky.
Ustanovení čtvrtého odstavce o zjišťování váhy nebyla dosud obsažena v zákoně, nýbrž v §§ 12 a 13 pr. př:
Ustanovení o obalech jsou obsažena většinou v právních normách nyní platných.
(Srovn. § 15 r. c. z., § 29 ň. c. z.).
K § 94.
Ustanovení tohoto paragrafu souhlasí s nynějším ustanovením čl. X č. 6 z. c. s., že se nepatrné celní pohledávky nevybírají, a čl. XX z., c. s., jak se mají celní pohledávky zaokrouhlovati, aby se nemusily předepisovati částky, na něž nemáme nyní ani mincí. Podrobnější úprava ponechává se moci vládní, aby tyto otázky mohly býti řešeny podle měnových poměrů.
K § 95.
Ustanovení o opravě vyměřeného cla celní správou jsou obsažena v § 219 c. m. ř. a § 159 tř. ř., podle něhož může býti nesprávně vyměřená celní částka opravena do roka. Úprava v osnově navržená dbá jednak potřeb obchodu, jednak nutné ochrany celního důchodku. U celních přestupků není žádného důvodu stanoviti jinou lhůtu, než která platí pro promlčení výkonu trestu. Domnívá- li se poplatník, že celní pohledávka byla v jeho neprospěch nesprávně vyměřena, může se domáhati nápravy podle ustanovení § 110 této osnovy. Kromě toho bude celní správa, dbajíc naprosté spravedlnosti, vraceti stranám, aniž toho žádaly přeplacené částky, jež zjistí při výkonu kontroly.
(Srovn. § 92 r. c. z., § 15 ň. c. z., čl. 125 a 126 šv.c.z.).
K § 96.
Celní pohledávka jest splatna zároveň se vznikem platební povinnosti, t. j. podle navrženého ustanovení (§ 85), jakmile celní úřad oznámí její výši poplatníku.
Poplatník může se však podle ustanovení § 101 zbaviti povinnosti zaplatiti celní pohledávku, rozhodne-li se před zaplacením jinak naložiti se zbožím, jež jest dosud v detenci celní správy a na němž tkví clo.
Ustanovením, že celní správa může povoliti odklad platby, má se dostati zákonitého podkladu pro platební úlevy, jež celní správa povoluje ostatním správním odvětvím státní správy, zejména poště a státním drahám, a též výjimečně jednotlivým osobám a jež nejsou celním úvěrem, nýbrž v podstatě vyúčtováním a zúčtováním celních pohledávek za určité období (na př. za týden, 14 dní, měsíc) bez placení úroků. Podle nynějšího ustanovení (čl. XVIII, odst. 2 z. c. s.) může býti taková úleva povolena jen dopravním podnikům a podnikatelům skladišť. S tímto omezením celní správa nevystačila a navrhuje se tudíž, aby celní správa mohla povolovati platební úlevy i jiným osobám.
Vznikla-li celní pohledávka na základě podmíněné platební povinnosti, odsunuje se splatnost do okamžiku, ve kterém měla býti splněna podmínka. Zakládá-li se podmíněná platební povinnost na zvláštním kdykoliv odvolatelném povolení, jest celní pohledávka splatna v okamžiku, ve kterém se poplatníku oznámí, že povolení bylo odvoláno.