Vzhledem k důležitosti tohoto ve všech moderních armádách zavedeného bojového prostředku má vojenská správa nejvyšší zájem na tom, aby zjistila příčinu explose. Proto nepřehlédne se ani sebenepatrnější okolnost, aby pro budoucnost byla bezpečně vyloučena možnost opakování podobných neštěstí.

Vůz k transportu použitý nebyl slabý, nýbrž byl v bezvadném stavu a dostatečně zajištěn, jsa konstruován na normální zatížení 800 kg. Váha granátů na něm transportovaných byla 275 kg a přidáme-li k tomu ještě váhu obou nešťastných vojínů maximálně 160 kg, nebylo v okamžiku výbuchu na voze většího zatížení než 435 kg. Těžší konstrukce vozu zvětšila by v případě výbuchu počet a vážnost zranění okolostojících. Ani otřesy vozu po sebešpatnějším dláždění nemohou přivoditi explosi Janečkova ručního granátu vzor 22.

Při přejímání z továrny jsou granáty podrobeny nejpřísnější zkoušce na zvláštním přístroji, kde rotačním směrem je každý jednotlivý granát delší dobu natřásán a před převzetím náležitě zajištěn. Ani tehdy, kdyby zajišťovací opatření některého granátu bylo poškozeno nebo ulomeno, nemohlo by podle úsudku odborníků dojíti k výbuchu.

Zvláštní pětičlenné komisi bylo bezprostředně po výbuchu nařízeno, aby neprodlené provedla zkoušku s ručními granáty téže serie, jež vezl Hlaváček a Hrubý. Výsledek zkoušky byl tento:

Truhlík s 18 normálními granáty byl shozen s výše 2,5 m. Dopadl na pancéřovou desku a sice dvakrát po sobě. Poté vejčité granáty prohlédnuty a shledány intaktní. Jiný truhlík byl shozen na pancéřové desky s výše 5,5 m. Truhlík se částečně rozbil a ačkoliv několik granátů bylo z truhlíku vymrštěno, zůstaly všechny neporušeny. Do třetího truhlíku bylo vloženo 8 odjištěných granátů, to jest bez pojistných klíčů. Truhlík, který byl vržen s výše 2,5 m zase na pancéřové desky, několikráte se překotil, avšak granáty nevybuchly. Čtvrtý pokus týkal se vrhání granátů proti pancéřovému štítu. Prudkost vrhu měla za následek, že, se granáty sice zdeformovaly, ale nevybuchly.

Lze proto předpokládati se vší pravděpodobností, že pouhý transport po sebehorším dláždění nemohl býti příčinou výbuchu.

Ve vojenském technickém ústavu byl přezkoušen tritol, třaskavá látka z tělesa ručních granátů i z detonatorů různých ročníků. Zjištěna bezvadná jakost a znovu potvrzeno, že příčinou výbuchu nemohl býti chemický rozklad tritolu.

Odhadní komise pro věcné škody pracovaly svědomitě a důkladně, takže odhad skutečných věcných škod, k jichž uhražení se vojenská správa dobrovolně a po dohodě s ministerstvem financí zavázala, jest hotov. Úhrada bude činiti asi něco přes 1 milion Kč.

Mohu s radostí konstatovati, že namáhavá tato práce byla nám ulehčena korektním chováním poškozených občanů. Připomínám, že vojenská správa není ve smyslu ústavní listiny povinna k náhradě škod, jedná-li se o zavinění, nějakého státního orgánu, poněvadž ještě nebyl vydán zákon, který by určoval ručení státu za škody způsobené nezákonným výkonem veřejné moci. Za vis maior neručil by stát již dle ustanovení občanského zákona.

Opakuji, že pro vojenskou správu bylo by pravým vysvobozením, kdyby zjistila přesné příčiny explose, protože leží na ní odpovědnost za lidské životy. Odpovědnosti této jest si vojenská správa plně vědoma nejen v době přítomné, nýbrž i do budoucna a proto vynaloží vše, aby největší statek - život lidský - byl ji při výkonu vojenské služby všemožně chráněn.

V Praze,dne 12. dubna 1926.

Gen. Syrový v. r.,

ministr národní obrany.

Tisk 103/6.

Po tragické události v Truhlářské ulici dne 5. března t. r. podnikla vojenská správa u vědomí odpovědnosti celí veřejnosti vše, co bylo v její silách, aby příčiny výbuchu byly podrobně a přísně vyšetřeny a neblahé jeho následky pokud to jen možno co nejdříve odčiněny.

Bezprostředně po výbuchu nařízen v blízkých kasárnách Jiřího z Poděbrad poplach a hned vojskem uzavřena Truhlářská ulice z obou stran. Tři minuty po výbuchu ošetřeni vojenským lékařem první ranění a nedlouho po tom fungovala již jak vojenská, tak i civilní lékařská pomoc. Veškeré úsilí lékařů bylo soustředěno k zachráněni lidských životů. Celkem ošetřeny 73 osoby. Těžce zraněný státní zaměstnanec Antonín Hovorka, jehož stav byl velice vážný, již vyvázl z nebezpečí a stav jeho jest uspokojivý, poněvadž větší komplikace se nepřidružily a teplota jeho poklesla takřka na normál.

Pokud jde o zemřelého ředitele Otakara Černého, byl při výbuchu i se svou manželkou sražen k zemi a narazil hlavou na domovní portál. Vedle rány na temeni, která při soudní pitvě byla shledána 1,5 cm dlouhá a 0,8 cm široká, zaschlá, krytá náplastí, utrpěl zemřelý několik povrchních zranění na nohou, jež pitvající lékaři shledali pokryta stroupky. V prvních úředních seznamech nebyl proto uveden, poněvadž známými byl odveden do blízkého svého bytu a úraz ohlášen policii teprve druhého dne. V úředních zprávách došlých ministerstvo národní obrany byl oznámen jako lehce raněný, nalézající se v domácím ošetřováni.

Na zprávu o skonu ředitele Černého byli vysláni k pitvě vyšetřující soudci, aby zjistili, zdali smrt byla v souvislosti s výbuchem. Z pitevního protokolu vysvítá, že ředitel Černý zemřel výronem krevním do omozečnice při pohmoždění mozku.

Výbuch vyžádal si i dva životy vojínů Josefa Hlaváčka a Karla Hrubého, kteří transport doprovázeli. U obou nastala smrt okamžitě a jakákoliv lékařská pomoc byla marná.

Ihned po výbuchu bylo nařízeno všestranné vyšetřování příčin explose a intensivně pracováno na zahlazení škod vzešlých na zdraví a majetku občanstva. Na rychlo konstituováno několik komisí a to komise pro pomocnou akci a několik komisí vyšetřujících, jimž dáno za úkol vyšetřiti, jak mohlo k výbuchu dojiti. Všechny komise pracovaly nepřetržitě dnem i nocí a mohu s uspokojením prohlásiti, že obětavě vykonaly svoji povinnost. Energie, jakou vynaložila vojenská správa na vyšetřování příčin i zahlazení stop, byla postiženým obyvatelstvem vděčně kvitována.

Komise pověřená administrativním šetřením párala na místě samém důkladně po původu a příčinách neštěstí a to v domech, bytech, na ulicích, dokonce i na smetišti na Maninách, kamž střepy byly vyvezeny. Zabývala se hledáním očitých svědků výbuchu, kteří by mohli vnésti jasno do vyšetřování a sledovala znovu podrobně celou cestu transportu.

Dále snažila se komise zachytiti provisorně bezprostředně po výbuchu situaci, aby byla znemožněna dohoda, případných vinníků a tím zahlazeny stopy k dalšímu pátrání. K tomu cíli pátráno v hostivické zbrojnici, u pomocné roty ministerstva národní obrany na Pohořelci, u 2. praporu 48. pěšího pluku a v kasárnách Jiřího z Poděbrad. Poněvadž část vyžádané zásilky byla odeslána též po železnici, pátralo se, zda nedošlo k nahodilé záměně. Zjištěno na nádraží, že záměna taková se nestala. Pátráno též po jiných (politických) příčinách, které by snad mohly vysvětliti výbuch.

Vojenský prokurátor zavedl pátrání s největším možným urychlením a na nejširší basi; materiál snesený se pečlivě studuje, veškerá místní ohledání a soudní pitvy provedeny bezprostředně po činu. Rovněž pracuje se na revisi dopravních předpisů v dohodě s ministerstvem vnitra. Volání veřejnosti, aby kasárny a zejména v Praze, která jest komunikačně přetížena, byly umístěny vně města, jest jen v intencích vojenské správy.

Komise technická konala nejbedlivější zkoušky jak s uskladněnými granáty, tak se složenými devíti bedničkami granátů na Pohořelci. Všem vyšším velitelstvím bylo již dne 6. března přikázáno, aby zastavila veškeré přesuny týkající se ručních granátů všech druhů. Tím jest výcvik s ručními granáty přerušen.

Dále provádí se dělostřeleckým a zbrojním odborem nařízená pyrotechnická prohlídka všech zásob ručních granátů a k tomu vydány zvláštní podrobné směrnice za účelem zjištění eventuelních vad, pokud je lze bez rozebíráni na jednotlivé součástky objeviti.

Zvláštní důraz byl kladen na zjištění a zachycení všech načatých truhlíků, z nichž byly plomby sejmuty. Bylo nařízeno provésti s největším urychlením šetření, jež se koná ve všech posádkách, které však bude trvati delší dobu,

Jest samozřejmo, že vojenská správa nespokojí se výsledky vyšetřování v tom směru provedeném, ale houževnatě pátrá po tom, zdali nedošlo při adjustaci po technické stránce k nějakému nedopatření, z něhož by mohla býti příčina výbuchu vysvětlena.

Tak rozebírají odborní důstojníci ministerstva národní obrany komisionelně veškeré ruční granáty vzor 21, tedy granáty téže výroby jako vybuchlé v Truhlářské ulici, jakož i ostatní jež byly současně z Milovic do Hostivic přidisponovány, při čemž co nejpečlivěji se sleduje jejich provedení a laborace. Provádějí se technologické i technické zkoušky s desadjustovaným materiálem (kovové součástky, tritol, směsi v rozbuškách a roznětkách).

Na základě zpráv o výsledku pyrotechnických prohlídek z různých venkovských oblastí bude se pokračovati v pátrání po příčinách výbuchu.

Vzhledem k důležitosti tohoto ve všech moderních armádách zavedeného bojového prostředku má' vojenská správa nejvyšší zájem na tom, aby zjistila příčinu explose. Proto nepřehlédne se ani sebenepatrnější okolnost, aby pro budoucnost byla bezpečně vyloučena možnost opakování podobných neštěstí.

Vůz k transportu použitý nebyl slabý, nýbrž byl v bezvadném stavu a dostatečně zajištěn, jsa konstruován na normální zatížení 800 kg. Váha granátů na něm transportovaných byla 275 kg a přidáme-li k tomu ještě váhu obou nešťastných vojínů maximálně 160 kg, nebylo v okamžiku výbuchu na voze většího zatížení než 435 kg. Těžší konstrukce vozu zvětšila by v případě výbuchu počet a vážnost zranění okolostojících. Ani otřesy vozu po sebešpatnějším dláždění nemohou přivoditi explosi Janečkova ručního granátu vzor 21.

Při přejímání z továrny jsou granáty podrobeny nejpřísnější zkoušce na zvláštním přístroji, kde rotačním směrem je každý jednotlivý granát delší dobu natřásán a před převzetím náležitě zajištěn. Ani tehdy, kdyby zajišťovací opatření některého granátu bylo poškozeno nebo ulomeno, nemohlo by podle úsudku odborníků dojíti k výbuchu.

Zvláštní pětičlenné komisi bylo bezprostředně po výbuchu nařízeno, aby neprodleně provedla zkoušku s ručními granáty téže serie, jež vezl Hlaváček a Hrubý. Výsledek zkoušky byl tento:

Truhlík s 18. normálními granáty byl shozen s výše 2 1/2 m. Dopadl na pancéřovou desku a sice dvakrát po sobě. Poté vejčité granáty prohlednuty a shledány intaktní. Jiný truhlík byl shozen na pancéřové desky s výše 5 1/2 m. Truhlík se částečně rozbil a ačkoliv několik granátů bylo z truhlíku vymrštěno, zůstaly všechny neporušeny. Do třetího truhlíku bylo vloženo 8 odjištěných granátů, to jest bez pojistných klíčů. Truhlík, který byl vržen s výše 2 1/2 m zase na pancéřové desky, několikráte se překotil, avšak granáty nevybuchly. Čtvrtý pokus týkal se vrhání granátů proti pancéřovému štítu. Prudkost vrhu měla za následek, že se granáty sice zdeformovaly, ale nevybuchly.

Lze proto předpokládati se vší pravděpodobností, že pouhý transport po sebehorším dláždění nemohl býti příčinou výbuchu.

Ve vojenském technickém ústavu byl přezkoušen tritol, třaskavá látka z tělesa ručních granátů i z detonatorů různých ročníků. Zjištěna bezvadná jakost a znovu potvrzeno, že příčinou výbuchu nemohl býti chemický rozklad tritolu.

Odhadní komise pro věcné škody pracovaly svědomitě a důkladně, takže odhad skutečných věcných škod, k jichž uhražení se vojenská správa dobrovolně a po dohodě s ministerstvem financí zavázala, jest hotov. Úhrada bude činiti asi něco přes 1 milion Kč.

Mohu s radostí konstatovati, že namáhavá tato práce byla nám ulehčena korektním chováním poškozených občanů. Připomínám, že vojenská správa není ve smyslu ústavní listiny povinna k náhradě škod, jedná-li se o zavinění nějakého státního orgánu, poněvadž ještě nebyl vydán zákon, který by určoval ručení státu za škody způsobené nezákonným výkonem veřejné moci. Za vis maior neručil by stát již dle ustanovení občanského zákona.

Opakuji, že pro vojenskou správu bylo by pravým vysvobozením, kdyby zjistila přesné příčiny explose, protože leží na ní odpovědnost za lidské životy. Odpovědnosti této jest si vojenská správa plně vědoma nejen v době přítomné, nýbrž i do budoucna a proto vynaloží vše, aby největší statek - život lidský - byl jí při výkonu vojenské služby všemožně chráněn.

V Praze,dne 12. dubna 1926.

Gen. Syrový v. r.,

ministr národní obrany.

Nach dem tragischen Ereignisse in der Truhlářská ulice am 5. März 1. J. hat die Militärverwaltung im Bewustsein ihrer Verantwortlichkeit der ganzen Oeffentlichkeit gegenüber alles unternommen, was in ihren Kräften lag, um die Ursachen der Explosion genau und streng zu ermitteln und deren unheilvolle Folgen ehentunlichst wett zu machen.

Unmittelbar nach der Explosion wurde in der nahen Kaserne Jiří z Poděbrad Allarm angeordnet und die Truhlářská ulice sofort von beiden Seiten durch Militär abgesperrt. Drei Minuten nach der Explosion wurden von einem Militärarzte die ersten Verwundeten gepflegt und kurz darauf funktionierte schon sowohl die militärische als auch die zivile ärztliche Hilfe. Das gesamte Bestrebe der Aerzte war auf die Rettung der Menschenleben konzentriert, Im ganzen wurden 73 Personen ärztlich behandelt. Der schwer verwundete Staatsbedienstete Anton Hovorka, dessen Zustand sehr ernst war, befindet sich bereits ausser Gefahr und ist sein Zustand befriedigend, nachdem keine grösseren Komplikationen eingetreten sind und die Temperatur beinahe normal ist.

Insofern es sich um den verstorbenen Direktor Otakar Černý handelt, wurde dieser samt seiner Gattin bei der Explosion zu Boden gerissen und stiess mit dem Kopfe gegen ein Hausportal. Ausser einer Verletzung am Oberhaupte, welche bei der gerichtlichen Obduktion 1,5 cm lang und 0,8 cm breit, eingetrocknet, mit einem Pflaster gedeckt, befunden wurde, erlitt der Verstorbene einige oberflächliche Verletzungen an den Beinen, welche die sezierenden Aerzte mit kleinen Krusten bedeckt fanden. In den ersten amtlichen Verzeichnissen erscheint er deshalb nicht angeführt, weil er von Bekannten in seine in der Nähe liegende Wohnung abgeführt und der Unfall der Polizei erst am zweiten Tage gemeldet wurde. In den an das Ministerium für nationale Verteidigung eingelangten amtlichen Berichten wurde er als leicht verwundet, in häuslicher Pflege befindlich gemeldet.

Auf Grund der Meldung über das Ableben des Direktors Černý wurden zur Obduktion Untersuchungsrichter entsendet, um sicherzustellen, ob der Tod mit der Explosion im Zusammenhange stand, aus dem Obduktionsprotokolle geht hervor, dass Direktor Černý infolge Blutaustrittes in die weiche Hirnhaut, anlässlich einer Gehirnkontusion verschieden ist.

Die Explosion forderte auch zwei Menschenleben, der Soldaten Josef Hlaváček und Karl Hrubý, welche den Transport begleitet hatten. Bei diesen beiden erfolgte der Tod augenblicklich und war jegliche ärztliche Hilfe vergeblich.

Unmittelbar nach der Explosion wurde die allseitige Untersuchung der Ursachen der Explosion angeordnet und intensiv an der Gutmachung der an der Gesundheit und dem Vermögen der Bürger entstandenen Schäden gearbeitet. Es wurden. rasch mehrere. Kommissionen konstituiert, und zwar eine Kommission für die Hilfsaktion und einige Untersuchungskommissionen, welchen die Aufgabe gestellt wurde, zu ermitteln, auf welche Weise es zur Explosion kommen konnte. Sämtliche Kommissionen arbeiteten Tag und Nacht ununterbrochen und ich kann mit Befriedigung erklären, dass sie ihre Pflicht mit Aufopferung erfüllt haben. Von der betroffenen Bevölkerung wurde mit Dankbarkeit die Energie quittiert, welche die Militärverwaltung für die Erhebung der Ursachen sowie für die Verwischung der Spuren angewendet hat.

Die mit der administrativen Erhebung betraute Kommission stellte an Ort und Stelle genaue Nach- forschungen nach dem Ursprunge und den Ursachen des Unfalles an, und zwar in den Häusern, Wohnungen, auf den Gassen, ja sogar am Kehrichthaufen in den Maniny, wohin die Splitter ausgeführt wurden. Sie befasste sich mit dem Aufsuchen der Augenzeugen der Explosion, welche im Stande wären, Klarheit in die Untersuchung zu bringen und sie verfolgte neuerlich eingehend die ganze Wegrichtung, welche der Transport genommen hatte.

Die Kommission trachtete weiters unmittelbar nach der Explosion provisorisch die Situation zu erfassen, um das Einvernehmen der eventuell schuldigen Personen und somit die Verwischung der Spuren für die weiteren Erhebungen zu verhindern. Zu diesem Zwecke wurden im Zeugsdepot in Hostivice, bei der Hilfskompagnie des Ministeriums für nationale Verteidigung am Pohořelec, beim 2. Bataillon des 48. Infanterie-Regimentes und in der Kaserne Jiří z Poděbrad Erhebungen angestellt. Nachdem ein Teil der angesprochenen Sendung auch mit der Eisenbahn abgesendet wurde, wurden Erhebungen in der Richtung gepflogen, ob es zu keiner zufälligen Verwechslung kam. Am Bahnhofe wurde sichergestellt, dass eine derartige Verwechslung nicht stattgefunden hatte. Es wurde auch nach anderen [politischen] Ursachen nachgeforscht, durch welche die Explosion vielleicht zu erklären wäre.

Der Militärprokurator leitete die Erhebungen mit tunlichster Beschleunigung und auf der breitesten Basis ein; das gewonnene Material wird sorgfältig studiert, sämtliche Lokalaugenscheine und gerichtliche Obduktionen wurden unmittelbar nach der Tat vorgenommen. Desgleichen wird in Einvernehmen mit dem Ministerium des Innern an der Revision der Transportvorschriften gearbeitet. Der Ruf der Oeffentlichkeit, die Kasernen und insbesondere diejenigen in Prag, welches, was die Kommunikation anbelangt, überlastet ist, ausserhalb der Stadt zu unterbringen, liegt nur in den Intentionen der Militärverwaltung.

Die technische Kommission unternahm die sorgfältigsten Prüfungen sowohl mit den eingelagerten Granaten als auch mit den am Pohořelec abgeladenen neun Verschlägen mit Granaten. Alle höheren Kommandos wurden bereits am 6. März beauftragt, sämtliche Transporte von Handgranaten aller Gattungen einzustellen. Hiedurch erscheint die Abrichtung mit Handgranaten unterbrochen.

Ferner wird die von der Artillerie und Zeugssektion angeordnete pyrotechnische Untersuchung aller Vorräte von Handgranaten vorgenommen und wurden zu diesem Behufe besondere eingehende Richtlinien zum Zwecke der Sicherstellung eventueller Mängel erlassen, sofern dieselben ohne Auseinanderlegen in die einzelnen Bestandteile sichergestellt werden können.

Ein besonderes Gewicht wurde auf die Sicherstellung und Erfassung sämtlicher angefangenen Verschläge gelegt, von welchen die Plomben abgenommen waren. Es wurde angeordnet die Erhebungen mit grösster Beschleunigung durchzuführen, welche in allen Garnisonen vorgenommen, jedoch längere Zeit in Anspruch nehmen werden.

Es ist selbstverständlich, dass sich die Militärverwaltung mit den Ergebnissen der in dieser Richtung durchgeführten Untersuchung nicht zufrieden stellen wird, sondern dass sie standhaft Erhebungen anstellt, ob bei der Adjustierung in technischer Hinsicht kein Versehen unterlaufen ist, welches die Ursache der Explosion aufzuklären im Stande wäre.

So zerlegen die Fachoffiziere des Ministeriums für nationale Verteidigung kommissionell alle Handgranaten Muster 21, also die Granaten derselben Erzeugung wie die in der Truhlářská uIice explodierten, als auch die übrigen welche gleichzeitig aus Milovice nach Hostivice zudisponiert wurden. wobei sorgfältigst deren Ausführung und Laboration verfolgt wird. Es werden technologische sowie technische Prüfungen mit dem desadjustierten Material (Metallbestandteile, Tritol, Mischungen in den Spreng- und Zündkapseln) vorgenommen.

Auf Grund der Berichte über das Ergebnis der pyrotechnischen Untersuchungen aus verschiedenen auswärtigen Bereichen werden die Nachforschungen nach den Ursachen der Explosion fortgesetzt werden.

Mit Rücksicht auf die Wichtigkeit dieses in allen modernen Armeen eingeführten Kampfmittels hat die Militärverwaltung das grösste Interesse an der Sicherstellung der Ursache der Explosion. Es wird daher selbst der geringste Umstand nicht ausser Acht gelassen werden, um in Hinkunft die Mög lichkeit einer Wiederholung derartiger Unglücksfälle mit Sicherheit auszuschliessen.