Ein ähnlicher Zustand besteht auch im Bereiche der Wirksamkeit des Gesetzes Nr. 221/1924 S. d. G. u. V. über die Kranken-, Invaliditäts- und Altersversicherung der Arbeitnehmer.

Sofern es sich schliesslich um die Forderung handelt, in dem gemäss § 145 des zit. Gesetzes zu ernennenden vorbereitenden Auschusse eine angemessene Vertretung den Interessen der deutschen Nation zu sichern, wird dieser Wunsch innerhalb der Grenzen der dem Ministerium für soziale Fürsorge bei der Errichtung des vorbereitenden Auschusses nach dem Gesetze zustehenden Einflussnahme Berücksichtigung finden.

Prag, am 16. Juni 1926.

Dr. Schieszl m. p.,
Minister für soziale Fürsorge.

Tisk 219/6.

Podle výkazů o osobní frekvenci u vlaků místní dráhy Rumburk-Dolní Poustevna-Sebnitz v Sasku a ústního šetření nastalo velmi zřídka nepatrné přeplnění souprav, a to jen v části trati Rumburk-Šluknov; soupravy měly 175 až 215 míst a v uvedených řídkých případech bylo jen o 25-30 cestujících více. Od 9. března t. r. jsou soupravy těchto vlaků ve dnech silnější frekvence, zvláště v pondělí, v sobotu a v neděli podle potřeby sesilovány; od té doby nebylo již zjištěno žádné přeplnění a nebylo také stížností, že by cestující po dobu jízdy neměli místa k sezení.

Současně bylo učiněno opatření, aby pro vlaky, u nichž lze očekávati překročení předepsaného zatížení, bylo použito silnějších strojů.

Osobní vozy všech vlaků, sprostředkujících dopravu v této trati, čistí se denně v Dolní Poustevně, řádně vyčištěné soupravy docházejí však vinou cestujících v znečištěném stavu do Rumburka; proto bylo nařízeno, aby soupravy byly i v Rumburku čištěny a průvodčím vlaků bylo opětně uloženo, aby dohlíželi na udržování čistoty v osobních vozech, a po případě zakročili proti cestujícím, kteří v tomto směru nedbají platných nařízení.

V Praze, dne 4. května 1926.

Dr Říha v. r.,
ministr železnic.

Nach den Ausweisen über die Personenfrequenz bei den Zügen der Lokalbahn Rumburg-Niedereinsiedel-Sebnitz in Sachsen, und nach mündlichen Erhebungen kam es sehr selten zu einer unbedeutenden Überfüllung der Garnituren, und zwar nur in der Teilstrecke Rumburg-Schluckenau; die Garnituren hatten 175-215 Plätze, und in den erwähnten seltenen Fällen waren nur um 25-30 Reisende mehr. Vom 9. März 1. J. an werden diese Zugsgarnituren an Tagen mit stärkerer Frequenz, namentlich Montag, Samstag und Sonntag, je nach Bedarf verstärkt; seit dieser Zeit wurde keine Überfüllung mehr konstatiert und gab es auch keine Beschwerden mehr, dass die Reisenden während der Fahrt keinen Platz zum Sitzen hätten.

Gleichzeitig wurde die Verfügung getroffen, für solche Züge, bei welchen eine Überschreitung der vorgeschriebenen Belastung zu erwarten steht, stärkere Maschinen zu verwenden.

Die Personenwagen aller auf diser Strecke verkehrenden Züge werden täglich in Niedereinsiedel gereinigt, die ordentlich gereinigten Garnituren langen jedoch durch Verschulden der Reisenden in verunreinigtem Zustande in Rumburg ein; es wurde daher angeordnet, die Garnituren auch in Rumburg zu reinigen und den Zugsbegleitern wurde neuerlich aufgetragen die Erhaltung der Reinlichkeit in den Personenwagen zu überwachen und gegebenen Falles gegen solche Reisende einzuschreiten, welche in dieser Beziehung die geltenden Vorschriften nicht beachten.

Prag, am 4. Mai 1926.

Dr. Říha m. p.,
Eisenbahnminister.

Tisk 219/7.

Umělecká galerie >Palatinum< v Praze, jejímž majitelem jest protokolovaná firma Jindřich Ptáček, portrétní ústav v Praze, nabízela různým podnikům a společnostem obraz presidenta republiky ke koupi prospektem, v němž byla v interpelaci uvedená poznámka.

Na zakročení povolaných úřadů majitel firmy ode dne 23. února 1926 - tedy ještě před podáním svrchu zmíněné interpelace - rozesílá prospekty s textem úplně nezávadným.

V Praze, dne 27. května 1926.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Die Kunstgalerie >Palatinum< in Prag, deren Inhaber die protokollierte Firma Heinrich Ptáček, Porträtinstitut in Prag, ist, bot verschiedenen Unternehmungen und Gesellschaften das Bild des Präsidenten der Republik unter Beischluss eines Prospektes zum Kaufe an, in welchem die in der Interpellation angeführte Bemerkung stand.

Über Einschreiten der berufenen Behörden versendet der Inhaber der Firma vom 23. Feber 1926 an - also noch vor Einbringung der oben erwähnten Interpellation - Prospekte mit einem gänzlich einwandfreien Texte.

Prag, am 27. Mai 1926.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Tisk 219/8.

Interpelace pana senátora Hartla a soudr. obsahuje jednak určitá tvrzení o tom, co prý ministerstvo zdravotnictví v příčině kursů babických již bylo zařídilo, jednak to, co prý zaříditi hodlá, jednak i přání, co by zaříditi mělo.

Tvrzení interpelace, že ministerstvo zdravotnictví (resp. vláda) odňala před časem výcvik německých porodních asistentek německé universitě, neshoduje se se skutečností; nebyly totiž babické kursy vůbec nikdy v Praze konány na německé universitě, nýbrž na babické škole, jež s universitou neměla nic společného, leda to, že babická škola pražská byla umístěna v zemské porodnici pražské právě tak, jako porodnické kliniky obou universit pražských, a že profesor této babické školy byl zároveň soukromým docentem (s titulem a charakterem mimořád. profesora) české university. Na této babické škole konaly se střídavě kursy české a německé, a to tak, že do roka byly dva kursy české a jeden německý.

Profesorem této babické školy byl prof. dr Václav Rubeška a jeho I. asistentem soukr. docent dr Otokar Ostrčil (nynější řádný univ. profesor a přednosta II. porodnické kliniky Karlovy university v Praze). Oba tito porodničtí paedagogové přednášeli jak na kursech českých, tak i německých. Nebylo-li za Rakouska; kdy jistě Němci nemohli si stěžovati do nějakých ústrků se strany vlády, pro odborný výcvik německých porodních babiček na závadu to, že kursy byly vedeny českým univ. profesorem za spolupráce českého univ. docenta, nelze zajisté považovati konání provisorního babického kursu pro německé kandidátky za vedení českého univ. profesora, (téhož dra Ostrčila, který již před válkou a za války při výchově jak českých, tak německých kandidátek babictví spolupůsobil) za projev zaujatosti proti německým kandidátkám a to tím méně, že za týchž podmínek a za téhož vedení byl v Brně konán též kurs pro české kandidátky babictví.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy nehodlá zrušiti babické kursy pro německé kandidátky babictví, nýbrž již zahájilo příslušné řízení o znovu zahájení babických kursů českých i německých. Nemají tudíž vývody interpelace o >nesrozumitelném, přímo zničujícím omezování existenční možnosti pro německé porodní asistentky< i o >krajně nebezpečné zhoršení zdravotních poměrů v německých krajinách< věcného podkladu.

Pokud jde o pokles počtu porodních babiček v některých okresech v Čechách, nutno uvážiti, že již před válkou a také za války byl počet porodních babiček v Čechách - v celku vzato - nepoměrně veliký a kromě toho nerovnoměrně rozdělený. Bylo totiž porodních babiček ve velkých městech a průmyslových krajinách příliš mnoho, kdežto v krajinách chudších a málo lidnatých poměrně málo. Z toho důvodu, jakož i proto, že jevila se potřeba zvýšiti úroveň vzdělání porodních babiček a že se nedoporučovalo pokračovati v přeplňování větších měst a průmyslových okresů (do chudších okresů, zejména na venkov, bylo těžko dostati nové porodní babičky) porodními babičkami starého typu před očekávanou úpravou výcviku a vzdělání porodních babiček, odhodlalo se ministerstvo zdravotnictví k dočasnému uzavření kursů babických pro kandidátky z Čech, Moravy a Slezska. Toto opatření neminulo se účinkem, neboť projevilo se poklesem počtu porodních babiček ve větších městech a průmyslových okresech, jakými jsou právě okresy děčínský, falknovský a ústecký. Že celkový pokles porodních babiček v Čechách pokračuje pozvolna, je patrno z toho, že bylo v Čechách porodních babiček:

r. 1920 4839

r. 1921 4751

r. 1922 4736

r. 1923 4648

r. 1924 4291

r. 1925 4130

Ubylo tudíž v Čechách za posledních šest roků (od doby uzavření kursů) ze 4839 porodních babiček 709, t. j. necelých 15%.

Na Moravě klesl za tutéž dobu počet porodních babiček o 400 a to ze 2500 r. 1920 na 2100 r. 1925; pokles tento činí 16%.

Podobné poměry jsou též ve Slezsku.

Povážíme-li, že počet porodů klesl proti dobám předválečným v Čechách o více než 20% a na Moravě o více nežli 19%, vidíme, že úbytek počtu porodních babiček není ani zdaleka tak veliký jako úbytek porodů a že tudíž by se mělo dosíci většího poklesu počtu porodních babiček, aby byl úměrný poklesu porodů.

Sluší dále uvážiti, že na jednu porodní babičku připadne do roka v Čechách 35 porodů, na Moravě 31 porodů a ve Slezsku 36 porodů, kterýžto počet jest proti sousedním zemím nepoměrně malý. Poněvadž počet porodů u nás stále klesá, bylo by rozmnožení počtu porodních babiček povážlivé i proto, že by pak sotva bylo lze zabezpečiti porodním babičkám aspoň snesitelnou míru výživy z jejich povolání.

Na otázku, hodlá-li ministerstvo zdravotnictví s největším urychlením zaříditi znovu zahájení německých kursů pro porodní asistentky, dovoluji si odpověděti, že - jak již výše bylo zmíněno - opatření v tom směru bude zajisté v dohledné době uskutečněno.

Pokud běží o požadované přeložení těchto kursů na německou universitu, dovoluji si upozornili, že téměř všichni odbornici, již byli ve věci dotázáni, projevili názor, podle něhož nedoporučuje se zřizovati babické školy tam, kde jsou lékařské fakulty universitní, aby počet případů klinických mohl býti posluchačům lékařství zachován. Bude tudíž snahou ministerstva zdravotnictví, aby babické kursy i nadále byly úplně od klinik odděleny a aby samostatně bez újmy počtu případů pro mediky určených mohly býti nerušené konány.

V Praze, dne 26. června 1926.

Dr Schieszl v. r.,
ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Die Interpellation des Herrn Senators Hartl und Gen. enthält bestimmte Behauptungen teils darüber, was das Ministerium für Gesundheitswesen bezüglich der Hebammenkurse angeblich bereits verfügt hat, teils darüber, was es angeblich zu verfügen gedenkt, teils auch Wünsche, was zu verfügen wäre.

Die Behauptung der Interpellation, dass das Ministerium für Gesundheitswesen (resp, die Regierung) seinerzeit die Ausbildung deutscher Geburtsassistentinnen der deutschen Universität entzogen habe, stimmt mit den Tatsachen nicht überain; es fanden nämlich die Hebammenkurse in Prag überhaupt niemals an der deutschen Universität, sondern an der Hebammenschule statt, welche mit der Universität nichts zu tun hatte, ausser dass die prager Hebammenschule in der prager Landesgebähranstalt, geradeso wie die Geburtskliniken der beiden prager Universitäten, untergebracht war, und dass der Professor dieser Hebammenschule zugleich Privatdozent (mit dem Titel und Charakter eines ausserordentlichen Professors) der böhmischen Universität war. An dieser Hebammenschule wurden abwechselnd böhmische und deutsche Kurse abgehalten, und zwar derart, dass alljährlich zwei böhmische und ein deutscher Kurs stattfand.

Professor dieser Hebammenschule war Prof. Dr. Václav Rubeška, und sein I. Assistent Privatdozent Dr. Otokar Ostrčil (jetzt ordentl. Universitätsprofessor und Vorstand der II. Geburtsklinik an der Karlsuniversität in Prag). Diese beiden Geburtspädagogen hielten Vorlesungen sowohl an den böhmischen als auch an den deutschen Kursen. Bildete zu Zeiten Oesterreichs, als sich die Deutschen über etwaige Zurücksetzungen seitens der Regierung wahrlich nicht beklagen konnten, für die fachliche Ausbildung der deutschen Hebammen der Umstand keinen Anstand, dass die Kurse von einem böhmischen Universitätsprofessor unter Mitwirkung eines böhmischen Universitätsdozenten geleitet wurden, so kann die Abhaltung des provisorischen Hebammenkurses für deutsche Kandidatinnen unter der Leitung eines böhmischen Universitätsprofessors (desselben Dr. Ostrčil, welcher schon vor dem Kriege und während des Krieges an der Ausbildung sowohl böhmischer als auch deutscher Hebammenkandidatinnen mitgewirkt hatte) gewiss nicht als Kundgebung einer Voreingenommenheit gegen deutsche Kandidatinnen angesehen werden, dies umsoweniger, als unter gleichen Bedingungen und unter derselben Leitung in Brunn auch ein Kurs für böhmische Hebammenkandidatinnen abgehalten wurde.

Das Ministerium für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung beabsichtigt nicht, die Hebammenkurse für deutsche Kandidatinnen aufzulassen, sondern hat das erforderliche Verfahren wegen Wiedererrichtung der böhmischen sowie deutschen Hebammenkurse bereits eingeleitet. Es entbehren daher die Ausführungen der Interpellation über >eine unverständliche, geradezu vernichtende Einschänkung der Existenzinöglichkeit für deutsche Hebammen< sowie über >eine äusserst gefährliche Verschlechterung der sanitären Verhältnisse in den deutschen Gebieten< der sachlichen Grundlage.

Sofern es sich um die Verminderung der Zahl der Hebammen in einigen Bezirken Böhmens handelt, ist zu erwägen, dass schon vor dein Kriege und auch während des Krieges die Anzahl der Hebammen in Böhmen - im Ganzen genommen - unverhältnissmässig gross und ausserdem ungleichmässig verteilt war. Es gab nämlich in den grossen Städten und Industriegegenden zuviel, dagegen in ärmeren und wenig bevölkerten Gegenden verhältnissmässig wenig Hebammen. Aus diesem Grunde und auch deshalb, weil es notwendig erschien, das Bildungsniveau der Hebammen zu heben und weil es sich nicht empfahl, in der Überfüllung grösserer Städte und Industriebezirke (es war schwer, in ärmere Bezirke, namentlich aufs Land, neue Hebammen zu bekommen) mit Hebammen der älteren Type vor der bevorstehenden Regelung der Hebammenausbildung fortzufahren, hat sich das Ministerium für eine vorübergehende Schliessung der Hebammenkurse für Kandidatinnen aus Böhmen, Mähren und Schlesien entschlossen. Diese Verfügung blieb nicht erfolglos, denn sie äusserte sich durch einen Rückgang der Anzahl der Hebammen in den grösseren Städten und Industriebezirken, wie es eben die Bezirke Telschen, Falkenau und Aussig sind. Dass der Gesamtrückgang der Hebammenzahl in Böhmen nur langsam erfolgt, ist daraus ersichtlich, dass die Anzahl der Hebammen in Böhmen

im Jahre 1920 4839

im Jahre 1921 4751

im Jahre 1922 4736

im Jahre 1923 4648

im Jahre 1924 4291

im Jahre 1925 4130 betrug.

Es verringerte sich daher in Böhmen in den letzten sechs Jahren (seit der Schliessung der Kurse) die Anzahl von 4839 Hebammen um 709, d. i. um nicht ganze 15%.

In Mähren ist während der gleichen Zeit die Anzahl der Hebammen um 400, und zwar von 2500 im J. 1920 auf 2100 im J. 1925 gesunken; dieser Abgang beträgt 16%.

Aehnliche Verhältnisse sind auch in Schlesien.

Wenn wir in Erwägung ziehen, dass die Zahl der Geburten gegen die Vorkriegszeit in Böhmen um mehr als 20% und in Mähren um mehr als 19% gesunken ist, so sehen wir, dass der Rückgang der Hebammenanzahl bei Weitem nicht so gross ist wie der Rückgang der Geburtenzahl ist und dass daher ein grösserer Rückgang der Hebammenanzahl erreicht werden sollte, um dem Geburtenrückgang angemessen zu erscheinen.

Es ist ferner in Betracht zu ziehen, dass auf eine Hebamme in Böhmen jährlich 35 Geburten, in Mähren 31 Geburten und in Schlesien 36 Geburten entfallen, welche Anzahl den Nachbarländern gegenüber unverhältnissmässig klein ist. Nachdem die Anzahl der Geburten bei uns fortwährend sinkt, wäre eine Vermehrung der Anzahl der Hebammen auch aus dem Grunde bedenklich, weil es dann kaum möglich wäre, den Hebammen eine halbwegs erträgliche Lebenshaltung aus ihrem Berufe zu sichern.

Auf die Frage, ob das Ministerium für Gesundheitswesen bereit ist, die Wiedererrichtung der deutschen Hebammenkurse mit möglichster Beschleunigung zu veranlassen, erlaube ich mir zu antworten, dass - wie bereits oben erwähnt - die Verfügung in dieser Richtung gewiss in absehbarer Zeit verwirklicht werden wird.

Sofern es sich um die angestrebte Verlegung dieser Kurse an die deutsche Universität handelt, erlaube ich mir aufmerksam zu machen, dass nahezu alle hierüber befragte Fachmänner die Ansicht äusserten, wonach es sich nicht empfehlen würde, die Hebammenschulen dort zu errichten, wo medizinische Universitätsfakultäten bestehen, um die Anzahl der klinischen Fälle den Hörern der Medizin erhalten zu können. Das Ministerium für Gesundheitswesen wird daher bestrebt sein, damit die Hebammenkurse auch weiterhin von den Kliniken völlig getrennt bleiben und damit dieselben selbständig unbeschadet der für die Mediziner bestimmten Anzahl der Fälle ungestört abgehalten werden können.

Prag, am 26. Juni 1926.

Dr. Schieszl m. p.,
Minister für öffentliches Gesundheitswesen und körperliche Erziehung.

Tisk 219/9.

Ministerstvo sociální péče byvši upozorněno, že firma Purkert v Bystřici propustila české dělnictvo, provedlo šetření, které jest předmětem interpelace.

K šetření takovému bylo ministerstvo sociální péče nejen oprávněno, nýbrž i povinno, poněvadž podle vyhlášky veškerého ministerstva ze dne 27. prosince 1917, č. 504 ř. z. z roku 1917 byla přikázána do jeho působnosti též ochrana zřízenců a dělníků v živnostech a po živnostensku provozovaných podnicích, tudíž i ochrana před jich pronásledováním a vypovídáním z důvodů národnostních.

Postup ministerstva sociální péče odpovídal i duchu hlavy VI. ústavní listiny.

Účelem šetření bylo zjistiti, zda eventuelně nejde o přestupek zákona o útisku ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n., v kterémžto případě byla by věc postoupena příslušnému soudu k trestnímu stíhání.

V Praze, dne 28. května 1926.

Dr Schieszl v. r.,
ministr sociální péče.

Das Ministerium für soziale Fürsorge hat, aufmerksam gemacht, dass die Firma Purkert in Wistritz die böhmische Arbeiterschaft entlassen hat, Erhebungen gepflogen, welche den Gegenstand der Interpellation bilden.

Zu derartigen Erhebungen war das Ministerium für soziale Fürsorge nicht nur berechtigt, sondern auch verpflichtet, zumal gemäss Kundmachung das Gesamtministeriums von 27. Dezember 1917, Nr. 504 R. G. Bl. vom J. 1917 seinem Wirkunskreise auch der Schutz der Angestellten und Arbeiter in den Gewerben und gewcrbsmässig betriebenen Unternehmungen, somit auch deren Schutz vor Verfolgungen und Entlassungen aus nationalen Gründen zugewiesen wurde.

Der Vorgang des Ministeriums für soziale Fürsorge entsprach auch dem Geiste des VI. Hauptstückes der Verfassungsurkunde.

Zweck der Erhebungen war sicherzustellen, ob es sich eventuell nicht um eine Übertretung des Gesetzes gegen die Nötigung vom 12. August 1921, Nr. 309 S. d. G. u. V. handelt, in welchem Falle die Angelegenheit dem zuständigen Gerichte zur strafgerichtlichen Verfolgung abgetreten worden wäre.

Prag, am 28. Mai 1926.

Dr. Schieszl m. p.,
Minister für soziale Fürsorge.

Na povšechné výtky do nedostatečného osvětlování vozů, nedostatku vody k mytí a splachování, přeplňování vozů atd., měl jsem příležitost odpověděti částečně již ve svém sdělení na interpelaci pánů senátorů R. Hüttera a soudr. o zanedbávání vozového parku na trati místní dráhy Rumburk-Dolní Poustevna-Sebnitz.

Opakuji i zde, že státní správa železniční se neustále snaží o zlepšení a zdokonalení železničního provozu, pokud jí to dovolují její pohotové finanční prostředky. Konkrétní závady se vyšetřují a odstraňují podle daných možností.

O všeobecném propočtu nákladních sazeb mezi stanicemi československých státních drah a stanicemi místních drah nelze uvažovati, dokud nebudou všechny místní dráhy zestátněny; při řešení otázky propočítání tarifů bude však nutno přihlížeti i k tomu, že propočítání mělo by za následek značný úbytek přepravních příjmů. Z uvedených důvodů byl proto na všech sestátněných místních drahách, jež dříve byly garantovány státem aneb zemí, zaveden pouze jednotný barem státních drah.

Aby však zmírněn byl nepříznivý účinek lomeného počítání dovozného, jest státní správa železniční ochotna, jako až dosud činila, vyrovnávati i nadále v odůvodněných případech na žádost zájemců největší tarifní tvrdosti povolováním individuelních slev.

V Praze, dne 17. června 1926.

Dr Říha v. r.,
ministr železnic.

Auf die allgemeinen Vorwürfe bezüglich der mangelhaften Wagenbeleuchtung, des Mangels an Wasch- und Spülwasser, Überfüllung der Waggons usw., hatte ich Gelegenheit zum Teil schon in meiner Mitteilung auf die Interpellation der Herren Senatoren R. Hütter u. Gen. betreffend die Vernachlässigung des Wagenparks auf der Strecke der Lokalbahn Rumburg-Niedereinsiedel-Sebnitz zu antworten.

Ich wiederhole auch hier, dass die staatliche Eisenbahnverwaltung ununterbrochen um die Besserung und Vervollkommnung des Eisebahnverkehrs bestrebt ist, soweit ihr dies die zur Verfügung stehenden finanziellen Mittel gestatten. Konkrete Anstände werden erhoben und nach Tunlichkeit behoben.

Eine allgemeine Durchrechnung der Frachtsätze zwischen den Stationen der čechoslovakischen Staatsbahnen und den Stationen der Lokalbahnen kann nicht in Erwägung gezogen werden, bevor nicht alle Lokalbahnen verstaatlicht sein werden; bei der Lösung der Frage der Durchrechnung der Tarife wird jedoch auch der Umstand zu berücksichtigen sein, dass die Durchrechnung einen bedeutenden Abgang an Betriebseinnahmen zur Folge hätte. Aus den angeführten Gründen wurde daher auf allen verstaatlichten Lokalbahnen, welche früher vom Staate oder Lande garantiert waren, nur das einheitliche Barrem der Staatsbahnen eingeführt.

Um jedoch die ungünstige Wirkung der gebrochenen Berechnung der Frachtsätze abzuschwär chen, ist die staatliche Eisenbahnverwaltung nach wie vor bereit, in begründeten Fällen über Ansuchen der Interessenten die grössten tarifarischen Härten durch Bewilligung individueller Nachlässe auszugleichen.

Prag, am 17. Juni 1926.

Dr. Říha m. p.,
Eisenbahnminister.

O skutečnostech uvedených v interpelaci nařídil jsem přísné vyšetřování. Na základě protokolárních výslechů bylo zjištěno, že prohlídka kufrů, která se konala dne 1. března, byla provedena na rozkaz velitele pluku. Služebními předpisy jest totiž zakázána kolportáž všech časopisů s politickou tendencí. Současně jest zakázáno zasílání a přechovávání mnohých časopisů v soukromém majetku mužstva v kasárnách. Přehlídky takové konají se i u jiných vojenských útvarů. Mimo to jest mužstvo často poučováno o zákazu přechovávání politických časopisů v ubikacích.

Rotmistr 1. roty při této prohlídce vojínu sice noviny odebral, nijak však tendenčně se vůči němu nevyjadřoval. Poněvadž neovládá německého jazyka, odevzdal noviny veliteli roty, který, když zjistil, že se jedná o stará čísla denního listu, prostě je odložil.

V kursu pro sluhy u koní promlouval škpt. Vavák ke všem vojínům kursu a ne jen k vojínům národnosti německé. Výklad jeho měl za účel vylíčiti následky nepatrného zájmu o výcvik u veškerého mužstva bez rozdílu národnosti. Škpt. Vavák jednal v tomto směru přesně podle služebního předpisu A I - 1, § 14, bod 1, podle něhož mají při udílení dovolené přednost ti vojíni, kteří prokázali horlivost, vynikající smysl pro kázeň a povinnost. Že velitel kursu požaduje od mužstva všech národností názvosloví v jazyku českém, jest samozřejmé.

Podle platných předpisů a nařízení L - 4, § 82-83 a 84, dále podle Věstníku věcního část 59/24, čl. 597, jest mužstvo povinno náhradou za každé svévolné poškození lůžkových potřeb a vůbec všeho státního majetku. Podle těchto předpisů bylo postupováno i pří poškození přikrývek u p. pl. 8 a byla stanovena výše náhrady za znehodnocení ochranných přikrývek individuelně.

Výše náhrady pohybuje se mezi ²/₁₀-⁵/₁₀ hodnoty, t. j. mezi 6,90-13,80 Kč, plus výlohy praní Kč 4,- za kus, nehledě ani k tomu, že vypráním tato vosková přikrývka ztrácí na hodnotě. V případě, že přikrývka jest propálena, platí vinník celou hodnotu, stává se však po dojití náhrady její vlastníkem. Dosud však u pluku nikdo celou hodnotu přikrývky, t. j. Kč 34,50, neplatil.