Čl. 5., nadepsaný "Právo na přepravu", jedná o povinnosti cestujícího opatřiti si před nastoupením jízdy jízdenku, ji po celou dobu jízdy míti u sebe a odevzdati ji ku konci jízdy.

Čl. 6., nadepsaný "Jízdenky", má ustanovení o obsahu jízdenek; jmenovitě stanoví, že každá mezinárodní jízdenka musí míti znamení C. Též řeší otázku postupitelnosti (cesse) jízdenek.

Čl. 7., nadepsaný "Sleva cen pro děti", jedná o slevě jízdného pro děti.

Čl. 8., nadepsaný "Doba platnosti jízdenek", upravuje dobu platnosti jízdenek. Odkazuje sice na tarify, ale zároveň stanoví pro jízdenky nejmenší dobu platnosti.

Čl. 9. a 10. jednající o přidělení a objednávce míst a o přerušení jízdy ve stanicích na cestě, odkazují na předpisy dráhy, tarify a jízdní řády.

Čl. 11, dovoluje cestujícím přestoupiti do vyšší třídy vozové nebo do vlaku vyššího druhu než na který zní jeho jízdenka, za podmínek v tarifu uvedených a za zaplacení stanoveného doplatku.

Čl. 12. stanoví, že cestující, který nemůže předložiti platnou jízdenku, musí zaplatiti kromě jízdného ještě přirážku, stanovenou dle řádu (reglementů) železnice.

Čl. 13. jedná o osobách z jízdy vyloučených nebo k jízdě jen podmínečně připuštěných. (Osoby opilé, osoby, jež by se chovaly neslušně, osoby, jež nedbají předpisů, zákonů a řádů a osoby, které by pro nemoc nebo jiné příčiny obtěžovaly ostatní cestující).

Čl. 14. jedná o předmětech, jež nesmí býti vzaty do osobních vozů (předměty nebezpečné a takové, které by byly na obtíž cestujícím).

Čl. 15. jedná o tlumocích (ručních zavazadlech) a souhlasí celkem s naším dosavadním železničním dopravním řádem. Nejvyšší váhu tlumoků nestanoví, ale praví, že tarify mohou stanoviti jiná omezení než jak uvedeno v mezinárodní úmluvě; bylo by tudíž i přípustno stanoviti tarifem nejvyšší váhu tlumoků.

Čl. 16. jedná o právu cestujícího, jestliže následkem zpoždění vlaku bylo ztraceno připojení k jinému vlaku nebo jestliže nějaký vlak byl zrušen. Zajišťuje mu přepravu jiným vlakem nejen po původní, ale i po jiné trati téže železnice, jestliže tím opoždění jeho příjezdu do stanice cílové bude zmenšeno.

Čl. 17., nadepsaný "Pojem zavazadel - Předměty z přepravy vyloučené", jedná o tom, co jest dovoleno přepravovati jako zavazadlo a kryje se obsahově s ustanoveními našeho železničního dopravního řádu.

Čl. 18. jedná o ručení cestujícího za zavazadla a o přirážkách, byly-li k přepravě jako zavazadlo podány předměty, jež jsou z přepravy vyloučeny.

Čl. 19. jedná o obalu a úpravě zavazadel. Jeho ustanovení jsou v podstatě stejná s ustanoveními našeho železničního dopravního řádu.

Čl. 20. jedná o podeji zavazadla a o zavazadlovém lístku. Vzorec mezinárodního zavazadlového lístku tvoří přílohu I. k MÚC.

Čl. 21. jedná o výdeji zavazadla a souhlasí celkem s naším dosavadním železničním dopravním řádem.

Čl. 22. jedná o vlacích, jízdních řádech a výtazích z tarifů. Obsahově se celkem kryje s ustanoveními našeho dosavadního železničního dopravního řádu.

Čl. 23, a 24. jednají o zásadách pro výpočet dovozného, o tarifech a zvláštních výhodách. Ustanovují, že jízdné jest počítati dle tarifů pravoplatně a řádně uveřejněných, jichž jest pro každého používati stejným způsobem. Zvláštní úmluvy, jež by měly za účel přiznávati jednotlivým cestujícím slevu z tarifních sazeb, jsou zakázány a neplatny. Slevy řádně vyhlášené a všem za stejných podmínek přístupné, jakož i slevy udělené ve prospěch služby železniční neb ve prospěch veřejné správy, účelů dobročinných, výchovných a vzdělávacích, jsou však dovoleny. Mezinárodní tarify pro cestující a zavazadla nesmí odporovati mezinárodní úmluvě.

Čl. 25. jedná o předpisech celních, berních, finančních, policejních a jiných úřadů správních a přenechává vyplnění těchto předpisů cestujícím.

Čl. 26. jedná o úplném a částečném navrácení jízdného a zavazadelného a o přeplatcích a nedoplatcích. Přináší novotu ve prospěch obecenstva v tom směru, že v jistých případech dává cestujícímu právo na vrácení jízdného za neprojetou trať. Dosud tak činily dráhy jen z ochoty.

Čl. 27. stanoví souhlasně s naším železničním dopravním řádem, že rozepře mezi cestujícími a mezi cestujícími a železničními zaměstnanci urovnává prozatímně za jízdy vlakvůdce a ve stanicích dozorčí úředník.

Čl. 28. jedná o přepravě cestujících, tlumoků (ručních zavazadel) a zvířat. Pokud jde o ručení železnice za usmrcení nebo poranění cestujících, jakož i za škody způsobené zpožděním nebo zrušením vlaku nebo ztrátou připojení, odkazuje MÚC na vnitřní zákony a reglementy. Pokud jde o tlumoky (ruční zavazadla) a zvířata, jež cestující vzali s sebou do vozu, má MÚC stejná ustanovení, jako náš železniční dopravní řád, t. j. železnice ručí za ně jen tehdy, má-li vinu.

Čl. 29. jedná o ručení železnice za zavazadla. Obsahuje stejnou zásadu, jako MÚZ, totiž společné (kolektivní) ručení železnic. Také zde železnice, která přijala zavazadlo k přepravě, vydavši mezinárodní zavazadlový lístek; ručí za provedení přepravy na celé cestě až do jeho dodání a každá železnice následující, jež zavazadlo převzala, vstupuje tímto činem v přepravní smlouvu a bere na sebe závazky z toho vznikající.

Čl. 30. jedná o rozsahu ručení železnice. Zásadně ručí i dle MÚC železnice za ztrátu úplnou, ztrátu částečnou, poškození zavazadla po dobu od jeho přijetí k přepravě až do jeho dodání. Rovněž ručí za překročení lhůty dodací. Podobně jako u zboží jsou i zde určité důvody, jež ručení vylučují.

Čl. 31. a 33. jednají o výši náhrady za úplnou ztrátu, částečnou ztrátu a poškození zavazadel. V případě, že při ztrátě úplné nebo ztrátě částečné výše škody jest dokázána, ručí železnice za tuto škodu, nanejvýše však do 20 franků za každý scházející kilogram hrubé váhy; není-li výše škody dokázána, musí železnice zaplatiti paušálně 10 franků za každý scházející kilogram hrubé váhy. K této náhradě jest přičiniti v obou případech ještě vrácení toho, co bylo zaplaceno na přepravném, cle a ostatních výlohách. V případě poškození zavazadla musí železnice nahraditi znehodnocení, jež zavazadlo utrpělo, avšak nanejvýše částku, kterou by platila za ztrátu poškozené části. Ovšem se může cestující udáním odpovědi nedodání nebo pojištěním u pojišťovny pojistiti i proti vyšší škodě.

Čl. 32. jedná o presumptivní ztrátě zavazadla a o postupu, když se opět najde. Na rozdíl od ustanovení našeho dosavadního železničního dopravního řádu, podle nichž jest zavazadlo považovati za ztracené po uplynutí tří dnů po příjezdu vlaku, k němuž bylo podáno nebo kterým mělo dojíti, stanoví MÚC pro presumptivní ztrátu lhůtu 14denní, která počíná dnem následujícím po tom, kdy za výdej jeho bylo žádáno.

Čl. 34. jedná o výši náhrady za překročení lhůty dodací u zavazadel. Proti ustanovení našeho dosavadního železničního dopravního řádu, který v případě překročení lhůty dodací přiznává náhradu jen 10, resp. v případě škody dokázané 20 hal., a to nejvýše za 3 dny. stanoví MÚC paušální odškodnění 10 centimů za 1 kg hrubé váhy, v případě pak, že škoda byla dokázána, jest železnici za škodu zaplatiti náhradu, která však nemá přesahovati 40 centimů za každých 24 hodin a za každý kilogram hrubé váhy a to za dobu nanejvýše 14 dnů.

Čl. 35. jedná o odpovědi zájmu na dodání. Částku opověděného zájmu na dodání dlužno u zavazadel udati v měně státu odesílacího, pokud tarify nestanoví jinak. Tímto opatřením může si cestující pojistiti pro případ ztráty úplné, ztráty částečné, poškození a překročení lhůty dodací i náhradu přesahující maximální částky uvedené v čl. 31., 33. a 35. MÚC.

Čl. 37. zaručuje cestujícím 6%ní zúročení náhrady, počínaje dnem podání reklamace, resp. nebyla-li tato učiněna, počínaje dnem podání žaloby.

Čl. 38. stanoví analogicky jako čl. 38. MÚZ, že zaplatila-li železnice pro podvodné jednání strany neprávem, jest oprávněna žádati kromě navrácení neprávem vyplacené náhrady ještě částku stejně vysokou.

Čl. 39. jedná jako čl. 39. MÚZ o ručení železnice za její lidi.

Čl. 40. obsahuje jako čl. 40. MÚZ bližší údaje o reklamacích.

Čl. 41. a 42. jednají jako stejné články MÚZ o aktivní a pasivní legitimaci.

Čl. 43. jedná o zjišťování částečné ztráty nebo poškození zavazadel.

Čl. 44. jedná jako článek 44. MÚZ o zániku nároků proti železnici ze zavazadlové smlouvy přepravní. Nároky cestujícího ze zavazadlové smlouvy přepravní zanikají zásadně odběrem zavazadla. Nároky tyto však nezanikají tehdy, jestliže škoda byla způsobena zlým úmyslem nebo hrubou nedbalostí železnice, jestliže v případě překročení lhůty dodací byly nároky uplatněny ve lhůtě 14 dnů u příslušné železnice, jestliže v případě ztráty částečné nebo poškození zavazadla byly tyto skutečnosti železnicí zjištěny anebo nestalo-li se tak, bylo to opomenuto jen vinou železnice. Rovněž nezanikají odběrem zavazadla nároky za škody zevně neznatelné. V tom případě musí však cestující ihned po objevení škody, nejpozději však do 3 dnů po přijetí zavazadla, žádati železnici za zjištění a dokázati, že škoda vznikla mezi přijetím k přepravě a dodáním zavazadla. Rovněž nezanikají odběrem zavazadla nároky na vrácení zaplacených částek.

Čl. 45. jedná o promlčení nároků ze smlouvy přepravní. Zásadně stanoví promlčení jednoroční. Jen u nároků založených na zlém úmyslu, hrubé nedbalosti jakož i v případě podvodu dle čl. 38. stanoví lhůtu tříletou. (Ručení železnice za ztrátu zavazadla končí [čl. 44.], jestliže ve lhůtě 6 měsíců po příchodu vlaku, jímž zavazadlo mělo býti přepraveno, nebylo požadováno na stanici určení.)

Tato kapitola obsahuje čl. 47. až 52. a upravuje stejnou látku jako táž kapitola a tytéž články MÚZ.

Čl. 53. až 63. mají táž ustanovení jako tytéž články MÚZ a platí o nich, co řečeno o těchže článcích MÚZ.

Mezinárodní úmluva o přepravě cestujících a zavazadel má přílohy dvě. Přílohu I. tvoří vzorec zavazadlového lístku, přílohu II. řád Ústředního úřadu pro mezinárodní přepravu železniční.

Po stránce formální vláda projevuje přání, aby tyto úmluvy byly projednány současně poslaneckou sněmovnou a v ní výborem zahraničním a výborem pro dopravu a veřejné práce, a senátem a v něm výborem zahraničním a výborem technicko-dopravním.

Text obou úmluv předkládá se ve zvláštním exempláři ve znění francouzském a českém překladu.