Nebylo zjištěno, že by byl některý ze zatčených výtržníků stráží bezpečnostní ztýrán.

Za vylíčeného stavu nelze ani po stránce právní ani po stránce skutkové postupu policejního komisařství nic vytýkati, a nemělo tudíž ministerstvo vnitra důvodu, aby v příčině vydání vyhlášky učinilo samo nějaké opatření.

Proto neshledávám také příčiny, abych ohledně správce policejního komisařství v Karlových Varech zakročil způsobem v interpelaci žádaným.

V Praze, dne 9. listopadu 1926.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Die rechtliche Grundlage für die Kundmachung, welche vom Polizeikommissariate in Karlsbad mit Rücksicht auf die in Karlsbad am 2. März 1926 nach der Protestkundgebung der deutschen soz.dem. Arbeiterpartei stattgefundenen Ausschreitungen erlassen wurde, und welche in der Interpellation wörtlich angeführt erscheint, ist in der Bestimmung des § 22 und 35 der Beilage A zur Ministerialverordnung vom 19. Jänner 1853, Nro. 10 R. G. Bl. zu erblicken. Nach dieser Bestimmung gehört in den Wirkungskreis der politischen Behörden erster Instanz, zu welchen auch die staatlichen Polizeibehörden zu zählen sind, die Sorge um die Sicherheit und öffentliche Ordnung und Ruhe, und wird den genannten Behörden aufgetragen, in diesem Zweige ihres Wirkungskreises alle zur Aufrechterhaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung erforderlichen Verfügungen zu treffen. Diese Vorschrift, welche durch das Gesetz vom 28. Oktober 1918, Nro. 11 Slg. d. G. u. V. vorläufig in Kraft blieb, ist keine blosse Kompetenzvorschrift, sondern enthält die materiell-rechtliche Norm, durch welche die Behörde ermächtigt wird, im Interesse der Aufrechterhaltung der öffentlichen Sicherheit, Ruhe und Ordnung unmittelbar auch dort einzuschreiten, wo hiefür keine besondere gesetzliche Grundlage gegeben erscheint.

Der Umstand, dass das Polizeikommissariat in Karlsbad in seiner Kundmachung eine rechtliche Grundlage für seine Verfügung ausdrücklich nicht angeführt und lediglich auf seine im § 3, Abs. 1. der Kundmachung des Ministers des Innern vom 24. April 1923, Nro. 83 Slg. d. G. u. V. festgelegte Kompetenz hingewiesen hat, übt keinen Einfluss auf die Rechtsgiltigkeit der Kundmachung aus.

Im gegebenen Falle handelte es sich bloss um eine administrative Verfügung lokaler Natur, wel­ che die Sicherheitsbehörde im Rahmen der geltenden Vorschriften und in den Grenzen ihrer Kompetenz getroffen hatte. Diese Verfügung ist keinesfalls mit den ausserordentlichen Verfügungen und Ausnahmsvorschriften zu verwechseln, zu welchen die Regierung durch das Gesetz vom 14. April 1920, Nro. 300 Slg. d. G. u. V, ermächtigt wird und welche in einer teilweisen, zeitlich beschränkten Suspendierung der geltenden Gesetze bestehen. Es kann daher auch nicht behauptet werden, dass das Polizeikommissariat durch die Erlassung der erwähnten Kundmachung die bestehende Rechtsordnung, insbesondere die durch die Verfassung gewährleisteten Rechte der Staatsbürger verletzt hätte.

Bezüglich der Frage, ob die erwähnte Verfügung des Polizeikommissariates in Karlsbad in den Tatsachen begründet war, bemerke ich, dass die Vorkommnisse, welche sich am 2. März 1926 in Karlsbad nach der Protestkundgebung der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei ereignet hatten, eingehend in der Sitzung des Senates der Nationalversammlung vom 10. März 1926 in der Beantwortung der dringlichen Interpellation der Herren Senatoren Dr. Heller und Genossen über das Vorgehen der Staatspolizei in Karlsbad geschildert wurden. Aus dieser Antwort war ersichtlich, dass die erwähnte Demonstration tatsächlich eine ernste Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung war. Der Umstand, dass. unmittelbar einige Stunden nach der Demonstration ein Polizeiwachmann in der Nacht während seines Dienstganges in Neu-Fischern überfallen und verwundet wurde, gab Zeugniss davon, dass sich die durch die Demonstrationen hervorgerufenen Aufregung nicht gelegt hatte, und rechtfertigte die Befürchtung, dass sich die Ausschreitungen etwa noch in gesteigertem Masse wiederholen werden. Wenn das Polizeikommissariat in Karlsbad bei dieser Sachlage erkannte, dass die rasche Wiederherstellung der, öffentlichen Ruhe und Ordnung, namentlich unter Berücksichtigung der herannahenden Kursaison, lediglich durch Einschränkung jedweder Gelegenheit zu Demonstrationen und Gewalttaten erreicht werden kann, und wenn es die beklagten zeitweiligen einschränkenden Po lizeimassnahmen traf, so hat es nur das getan, wozu es nach den angeführten geltenden Vorschriften in seinem Wirkungskreise berechtigt als auch verpflichtet war. Die Kundmachung hat das Po­ lizeikommissariat nach seinem eigenen Ermessen, ohne vorherige Einholung der Zustimmung der vorgesetzten Behörden, besonders des Ministeriums des Innern, erlassen; eine derartige Zustimmung zur Erlassung der Kundmachung war auch nach den geltenden Vorschriften nicht erforderlich.

Es wurde nicht sichergestellt, ob jemand von den verhafteten Exzedenten von der Sicherheitswache misshandelt worden wäre.

Bei der geschilderten Sachlage kann sowohl in rechtlicher als auch in tatsächlicher Beziehung dem Vorgehen des Polizeikommissariates nichts ausgestellt werden, und hatte somit das Ministerium des Innern keinen Grund, in Angelegenheit der Erlassung dieser Kundmachung selbst irgendwelche Verfügung zu treffen.

Daher finde ich auch keine Veranlassung, bezüglich des Leiters des Polizeikommissariates in Karlsbad in der in der Interpellation geforderten Weise vorzugehen.

Prag, am 9. November 1926.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Tisk 332 | 3.

Podle §u 6. zákona ze dne 15./X. 1925, č. 227 Sb. z. a n., o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatření k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti, má vláda učiniti opatření, aby k zamezení škod, způsobovaných vodními živelními pohromami a k hospodářskému využití vodstva byla urychleně provedena úprava vodních toků (regulace a s nimi souvislé mosty, stavba přehrad a pod.) podle celkového soustavného plánu.

Na úhradu nákladů touto akcí vzešlých má vláda zříditi zvláštní fond a zmocňuje se, aby úvěrními operacemi opatřila potřebně k tomu prostředky, po případě v cizí měně, při čemž pro úvěrní meze tohoto oprávnění v cizí měně jest rozhodným kurs čsl. valuty na hlavním obchodním místě té země, v jejíž měně se úvěr poskytuje v den sjednání půjčky.

Na úhradu úroků a na úmor má vláda zařaditi každoročně do státního rozpočtu částku až do výše 50,000.000 Kč.

Ježto potřebné prostředky mají se, jak shora uvedeno, opatřiti úvěrními operacemi, po případě v cizí měně, dlužno připomenouti, že nelze v přítomné době na kontrahování větší zápůjčky pomýšleti ani v cizině ani v tuzemsku.

Pro novou velkou zápůjčku tuzemskou není dnešní stav peněžního trhu vhodný, zahraniční pak půjčku dlužno pro takovéto účele zásadně odmítnouti, ježto zhoršuje mezinárodní platební bilanci státu a ochuzuje národní hospodářství.

Hledíc k tomuto stavu věci, bylo by i zařazování částky 50.000.000 Kč na úhradu úroků a na úmor do státního rozpočtu na rok 1927 předčasným.

Ostatně nelze nepoukázati k tomu, že rozpočtový návrh ministerstva veřejných prací na rok 1927 vykazuje zvýšení - třeba mírné - úvěru na stavby vodohospodářské proti restringovanému rozpočtu na rok 1926.

Konečně se podotýká, že na základě ustanovení §u 13 vládního nařízení ze dne 22. prosince 1925, č. 266 Sb, z. a n. byly podrobné předpisy o složení a působnosti státní vodohospodářské rady příslušnými resorty státní správy již vypracovány. Vyhláška o tom bude v nejbližší době uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení, načež bude lze přikročiti k ustavení tohoto sboru.

V Praze, dne 25. listopadu 1926.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Tisk 332|4.

v záležitosti šikanování zemědělců při periodickém cejchování vah (tisk čís. 84/10).

Na shora uvedenou interpelaci sděluji toto:

Povinnost cejchování jest všeobecně dána čl. XI. zákona o mírách a vahách ze dne 23. července 1871, č. 15 ř. z. ex 1872, který stanoví, že ku vážení a měření ve veřejném obchodě smí se užívati jen řádně cejchovaných a kolkovaných měr, závaží a vah. Užívání ve veřejném obchodě je tedy jedinou okolností, kterou se odůvodňuje povinnost ku cejchováni měr, závaží a vah při tom užívaných. Pojem veřejného obchodu nebyl však dosud všeobecně definován. Podle celé řady rozhodnutí ale, vyplývajících z řešení specielních případů s ohledem na konkrétní okolnosti má se za to, že míry, závaží a váhy nutno tehdy považovati za užívané ve veřejném obchodě, když správné a přesné stanovení míry a váhy jest požadováno právně chráněným zájmem. Povinnost cejchovní není tudíž vázána ani na určité osoby nebo stavy, ani na určitá místa, kde se vážení a měření děje. Rozhodnou okolností zůstane vždy vnitřní kvalita takového postupu.

Poněvadž bezpečnost veřejného obchodu žádá, aby vedle cejchovaných měr a vah se nenalézaly také míry a váhy necejchované, nesmí se podle ministerského nařízení ze dne 28. III. 1881, č. 31 ř. z. v místnostech prodejných uschovávati míry a závaží necejchované, byť by i nebyly určeny ku měření a vážení ve veřejném obchodě.

Nelze také a priori a za každých okolností oficielně prohlásiti, že míry a váhy používané zemědělcem pro vlastní potřebu nepodléhají úřednímu cejchování. Okolnosti ty nutno zjistiti v každém jednotlivém případě a rozhodnutí o tom přísluší okresní správě politické.

Pokud se týče druhé části interpelace, t. j. stížností na způsob, jakým se provádí při cejchování vah, tu jedná se v dotazu zřejmě o omyl. Přecejchování děje se většinou v úřadě, kam strana své váhy a závaží musí sama dodati. Jinak děje se cejchování na místě samém jen tehdy, když strana o to zvláště požádá. Nemá tudíž cejchovní úředník žádného zájmu na toto, aby z vlastní vůle posílal napřed mistra vahaře, který by prohlédl a opravil váhy z úředního rozkazu bez požádání zemědělců, nehledě k tomu, že cejchovní úředník k takovému opatření ani není oprávněn. Případně nutnou opravu vah musí strana si opatřiti sama a má na vůli povolati k tomu kteréhokoliv vahaře, se kterým si může výlohy a podmínky smluviti předem. Stává se ovšem někdy, že menší vahaři obcházejí strany a vymáhají na nich zadávání prací, používajíce při tom různých výmluv s ohledem na úřední cejchování. S takovým počínáním není však žádný cejchovní úřad ve spojení a zemědělci mohou takové vahaře odmítnouti. Cejchovním úřadům je mimo toho zapovězeno doporučovati stranám určité vahaře, byť by o to i strany samy žádaly.

Záležitost, o které se interpelace zmiňuje, může se jedině týkati tak zvaných policejních revisí měr a vah, ku kterým cejchovní úředník jest přizván jako technický znalec. Při těchto revisích se žádné přecejchování neprovádí a je tudíž přítomnost vahaře naprosto zbytečnou. Jest samozřejmé, že cejchovní úředník si musí při revisi počínati nejen krajně taktně, ale že má při této příležitosti povinnost strany vhodným způsobem na nedostatky ohledně cejchování upozorniti a k odstranění jich věcně raditi. Konkrétní stížnosti na nesprávném jednání při revisích může strana přednésti u příslušné okresní správy politické, která vše další zařídí.

Pokud se týče v interpelaci naznačené záležitosti sběhnuvší se v okresu unhošťském, tu neuvádí interpelace žádných konkrétních případů a jedná o ní celkem povšechně a nejasně. Pokud podle předběžného vyšetřování známo, prováděl v minulém roce cejchovní úředník z Kladna na okresu unhošťském policejní revisi měr a vah a pozastavil u celé řady zemědělců závaží a míry, které nebyly řádně cejchovány. Příslušné oznámení učinil podle předpisů u okresní správy politické na Kladně, která o nich rozhoduje. Úředník ten je ve službě cejchovní od 1. června 1914 a vede od 1. srpna 1924 záležitosti cejchovního úřadu na Kladně. Má tudíž dostatečnou praxi a služební znalosti a koná po celou dobu svoje úřední povinnosti řádně.

Záležitost ta bude však dále vyšetřována a dle výsledků bude potřebné zařízeno.

V Praze, dne 4 listopadu 1926.

Dr. Spina v. r.,
ministr veřejných prací.

Tisk 332|5.

Vyvěšení rudého praporu na budově obecního úřadu v Bělé dne 1. května 1926 bylo k zakročení zástupců občanstva dne 30. dubna 1926 okresní správou politickou v Děčíně zakázáno, ježto vzhledem k smýšlení valné části obyvatelstva obce Bělé byla odůvodněna obava, že vyvěšení dotyčného praporu na budově zavdalo by podnět k porušení veřejného klidu a pořádku. Když starosta obce přes zákaz o své újmě dal rudý prapor dne 2. května 1926 vyvěsiti, nařídila okresní správa politická jeho odstranění. Toto provedl v nepřítomnosti starosty jeho první náměstek, který doprovázen četníkem uzavřené dveře, vedoucí k půdě obecního domu, sám otevřel, prapor sňal a uložil.

Starosta obce Děčína neměl s věcí naprosto co činiti.

Okresní správa politická i četnictvo postupovaly dle platných předpisů a nemám důvodu volati je k zodpovědnosti.

V Praze, dne 9. listopadu 1926.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Das Aufhissen einer roten Fahne am Gebäude des Gemeindeamtes in Biela am 1. Mai 1926 wurde uber Finschreiten der Vertreter der Bürgerschaft vom 30. April 1926 von der politischen Bezirksverwaltung in Tetschen untersagt, da mit Rücksicht auf die Gesinnung eines grossen Teiles der Bevölkerung in der Gemeinde Biela die Befürchtung begründet war, dass die Aufhissung der betreffenden Fahne auf dem Gebäude die Veranlassung zur Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung geben könnte. Als der Gemeindevorsteher ungeachtet des Verbotes auf eigene Faust die rote Fahne am 1. Mai 1926 hissen liess, ordnete die politische Bezirksverwaltung deren Beseitigung an. Dies wurde in Abwesenheit des Gemeindevorstehers durch dessen ersten Stellvertreter vollzogen, welcher, von einem Gendarm begleitet, die zum Bodenraume des Gemeindehauses führende Tür selbst öffnete, die Fahne herabnahm und aufbewahrte.

Der Bürgermeister von Tetschen hatte mit dieser Angelegenheit absolut nichts zu tun.

Die politische Bezirksverwaltung als auch die Gendarmerie sind nach den geltenden Vorschriften vorgegangen, und ich finde keine Veranlasung, dieselben zur Verantwortung zu ziehen.

Prag, am 9. November 1926.

Černý m. p.,
Minister des Innern.

Tisk 332|6.

Velkonákupní družstvo >Včela< na Královských Vinohradech je společenstvem dle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z.

Politická činnost u organisací tohoto druhu je dle zákona vyloučena. Bylo proto proti společenstvu >Včela<, resp. proti jeho zodpovědným zástupcům učiněno trestní oznámení pro podezření přečinu dle §u 88 citovaného zákona, jehož skutkovou podstatu spatřovati dlužno v tom, že jmenované společenstvo propůjčilo své nákladní auto za řečnickou tribunu pro tábor lidu, uspořádaný komunistickou stranou dne 11. června 1926 na Havlíčkově náměstí v Praze.

Od výsledku zavedeného trestního řízení závisí, bude-li lze proti jmenovanému společenstvu zakročiti cestou administrativní.

V Praze, dne 5. listopadu 1926.

Černý v. r.,
ministr vnitra.

Tisk 332|7.

Politické úřady I. stolice a státní policejní úřady, jimž přísluší provádění zákona o právu shromažďovacím, resp. zákona o právu spolkovém, dbají - povolujíce ve smyslu platných ustanovení veřejné schůze a projevy - vždy také toho, aby pořádáním veřejných schůzí a projevů nebylo ohroženo veřejné blaho.

V případech v interpelaci uvedených čelily projevy proti bezpečnostním orgánům, nikoli však proti obchodníkům a živnostníkům. Jestliže někteří obchodníci přes to uzavřeli své obchodní místnosti, učinili tak z opatrnosti o své újmě, nebyvše k tomu vyzváni úřadem bezpečnostním.

Při projevu dne 15. června 1926 byli toliko správcové některých domů na Havlíčkově náměstí stráží bezpečnosti upozorněni, aby uzavřeli po dobu vyklizování Havlíčkova náměstí stráží průjezdy domů, a to proto, aby demonstranti nemohli se uchýliti do průjezdů domů a shlukovati se později zase za zády zakročující stráže.

Za platného právního řádu lze zakázati konání shromáždění jen za určitých, zákonem stanovených podmínek, zejména, pak-li by pořádáním veřejného shromáždění bylo ohroženo veřejné blaho nebo veřejná bezpečnost a bezpečnost osob a majetku. Okolnosti tyto jsou v každém jednotlivém případě příslušným úřadem vždy bedlivě uváženy. Dle platných předpisů nelze však vůbec naříditi, aby se shromáždění konalo na jiném místě, než pro které bylo jeho konání oznámeno.

V Praze, dne 29. října 1926.

Švehla v. r.,
předseda vlády.

Tisk 332|8.

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, do jehož oboru působnosti patří v první řadě provádění zákona ze dne 4. května 1926, č. 87 Sb. z. a n. o podomním obchodě, podniklo k přípravě prováděcího nařízení k § 17 citovaného zákona velice obsáhlé šetření prostřednictvím obchodních a živnostenských komor a úřadů politických, jehož výsledkem jest přesný seznam nouzových krajů a míst na celém území republiky. Seznam byl publikován jako součást vládního nařízení č. 216/ 1926 Sb. z. a n.

Při pořizování seznamu bylo přihlíženo ke všem krajům a místům, v nichž se podomní obchod jednak ode dávna provozoval, jednak stal se nutným prostředkem obživy obyvatelstva, které hospodářskou krisí ztratilo obvyklé zaměstnání a jest odkázáno na podomní obchod.

Pokud se týká požadavku, aby politické úřady I. a II. stolice byly poukázány, aby se vyvarovaly všeho bezúčelného šikanování uchazečů o povolení k podomnímu obchodu, jakož i zatěžování jeho kolky a dávkami, byl vydán prováděcí výnos k celému zákonu o podomním obchodu, aby bylo docíleno jednotného postupu úřadů na celém území republiky a aby bylo zajištěno správné provádění zákona.

Žádosti, aby poklesky proti zákonu byly v první době trestány pouze výtkou, stojí v cestě jasný předpis zákona, který sám již upravuje stíhání přestupků při provozování podomního, obchodu.

V Praze, dne 16. prosince 1926.

Dr. Peroutka v. r.,
ministr obchodu.

Das Ministerium für Industrie, Handel und Gewerbe, in dessen Wirkungskreis in erster Reihe die Durchführung des Gesetzes vom 4. Mai 1926, Nr. 87 S, d. G. u. V., betreffend den Hausierhandel, gehört, nahm zur Vorbereitung einer Durchführungsverordnung zu § 17 des zitierten Gesetzes durch Vermittelung der Handels- und Gewerbekammern und der politischen Behörden sehr umfangreiche Erhebungen vor, deren Ergebnis ein genaues Verzeichnis der armen Gegenden und Orte im ganzen Gebiete der Republik ist. Dieses Verzeichnis wurde als ein Bestandteil der Regierungsverordnung Nr 216/1926 S. d. G. u. V. publiziert.

Bei der Zusammenstellung des Verzeichnisses wurde auf alle Gegenden und Orte Rücksicht genommen, in welchen der Hausierhandel teils seit jeher betrieben, teils zu einem notwendigen Existenzmittel für die Bevölkerung wurde, welche infolge der Wirtschaftskrise um ihre gewohnte Beschäftigung kam und auf den Hausierhandel angewiesen ist.

Insofern es sich um die Forderung handelt, die politischen Behörden I. und II. Instanz anzuweisen, alle zwecklosen Schikanen der Bewerber um die Bewilligung zum Hausierhandel sowie die Belastung desselben durch Stempel und Abgaben zu vermeiden, so wurde eine Durchführungsverordnung zum ganzen Gesetze betreffend den Hausierhandel herausgegeben, um einen einheitlichen Vorgang seitens der Behörden im ganzen Gebiete der Republik zu erzielen und die richtige Handhabung des Gesetzes zu sichern.

Dem Wunsche, die Verstösse gegen das Gesetz in der ersten Zeit nur durch Verweis zu ahnden, steht die klare Vorschrift des Gesetzes im Wege, welche schon selbst die Verfolgung der Uibertretungen bei der Ausübung des Hausierhandels regelt.

Prag, am 16. Dezember 1926.

Dr. Peroutka m. p.,
Handelsminister.