Hlava I. uvádí jen zásadní ustanovení o organisaci služby podle skutečného stavu, pokud toho ústava vyžaduje, ponechávajíc volnost změn vládnímu nařízení, ukáže-li se toho potřeba v praksi aneb při nové úpravě státní správy.

Hlava II., pokud jedná o oceňování, byla sestavena podle zákona o úpravě daně pozemkové ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z. a pokud jde o stati technické, podle měřické instrukce technické z roku 1907, částečně byla též nově stylisována.

Hlava III. přidržela se v podstatě evidenčního zákona ze dne 23. května 1883, č. 83 ř. z. a pokud se od něho odchyluje, bude při jednotlivých paragrafech na to poukázáno.

V obou předchozích hlavách přihlíželo se k obdobným ustanovením pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.

V hlavě IV. byly shrnuty všechny odchylky a výjimky, jež nebylo možno pojmouti do jednotlivých ustanovení hlav předchozích.

Účinek unifikovaného katastrálního zákona na státní rozpočet nebude se tudíž valně odchylovati od účinku dosud platných zákonných ustanovení, mimo jednorázové, mimořádné výdaje, podrobněji vysvětlené při §§ 97 a 100―110 na vyhotovení nových nebo na unifikaci dosavadních katastrálních operátů. Náklady na dělníky při měřických pracích pro vedení pozemkového katastru na Slovensku, Podkarpatské Rusi a Hlučínsku, které finanční správa pro dosažení unifikace přejímá v § 56, odst. 1/d, budou hrazeny zvýšenou příjmovou rozpočtovou položkou "Náhrady za úřední jednání" (§ 94), která se pro tato území rovněž nově zavádějí.

Ku § 1.

Organisace měřické služby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ustanovená zákonem ze dne 23. května 1883, č. 84 ř. z. a změněná zákonem ze dne 28. prosince 1894, č. 6 ř. z. z r. 1895, dále nařízením ministerstva financí ze dne 30. března 1910, č. 64 ř. z. a částečně též zákonem z 21. ledna 1914, č. 15 ř. z. nesrovnává se s obdobnými ustanoveními zák. čl. XXII/1885 pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Částečná unifikace byla provedena nařízením vlády ze dne 30. prosince 1920, č. 4 Sb. z. a n. z r. 1921 a vládním nařízením ze dne 26. ledna 1925, č. 83 Sb. z. a n. Bylo nutno ponechati, jak v úvodu naznačeno, podrobnosti stran organisace úřadů prováděcímu nařízení a pojmouti do zákona jen rámcové řešení.

Zároveň s unifikací služby zavádí osnova též podle § 2 zák. ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. sjednocení oněch výkonných katastrálních úřadů, které obstarávají podstatně stejnou agendu, v úřad jeden, v němž pro jednotlivá odvětví (vedení pozemkového katastru, nové měření, reambulace, skupinového oceňování a vtřiďování, práce autentifikační a p.), budou za účelem dělby práce zřizována podle potřeby jednotlivá oddělení.

Komise, které mají býti vyvolány v činnost při vedení pozemkového katastru aneb i jiné jeho úpravě (podle hlav III. a IV.), jsou podrobně stanoveny u příslušných řízení, jež dlužno těmto komisím vykonávati (§§ 9, 11, 61, 84 a 106).

Pokud běžná potřeba nevyžaduje stanovení zvláštních komisí, jelikož osnova přejímá výsledky komisionelních řízení, provedených podle dřívějších ustanovení, ponechává se jich sestavování, bude-li toho zapotřebí, vládnímu nařízení (§ 9, odst. 5). Případy takové, nastanou-li vůbec, budou velmi řídké (na př. zničení vceňovacího operátu celého oceňovacího okrsku a pod.) a budou vždy vyžadovati i jiných mimořádných opatření.

Mimo to byly pro přechodnou dobu ponechány v činnosti inspektoráty katastrálního vyměřování (§ 103).

Ku §§ 2―3.

Vedle všeobecné definice o pozemkovém katastru bylo zde uvedeno zásadní ustanovení o převzetí map katastrálních a písemných operátů katastru pozemkové daně, které byly dosud vybudovány v jednotlivých částech republiky podle různých ustanovení a technických instrukcí. V § 97 osnovy jest obsaženo potřebné přechodné opatření, podle něhož budou přejímané mapy a operáty částečně upraveny, aby byly způsobilé k dalšímu vedení podle jednotlivých unifikovaných ustanovení.

Spisy a operáty, týkající se předepisování pozemkové daně a příslušných k ní přirážek a dávek nejsou v tom obsaženy.

Pokud byly sdělány podle operátů stabilního katastru, reambulovaného nebo revidovaného nebo daňových provisorií, zvláště v býv. zemích uherských, mají cenu pouze archivální.

Starší systémy daňové a jich spisy, zvláště operáty tereziánského, josefinského a kombinovaného tereziánsko-josefinského katastru mají sice velkou cenu historickou, pro účely nynějšího pozemkového katastru však jsou bez významu.

Pozemkový katastr byl založen původně pouze za příčinou spravedlivého rozvržení pozemkové dané. Z návrhu bývalé dvorní kanceláře pro úpravu pozemkové daně na založení stabilního katastru jest sice vidno, že bylo již tehda (1817) úmyslem vlády vytvořiti dílo vhodné nejen pro předpisování pozemkové daně, nýbrž i pro všechna důležitější odvětví veřejné správy ve státu zemědělském, avšak teprve časem stal se pozemkový katastr nepostrádatelnou pomůckou pro státní správu i pro občana. Zvláště kraje Slovenska, Podkarpatské Rusi a Hlučínska, nemající dodnes správně založeného a stále vedeného pozemkového katastru, podávají nejlepší důkaz o jeho důležitosti, v poslední době zejména při jednání o hypoteční úvěr. Mapa a písemný operát katastrální jsou však i základním kamenem všech veřejných knih, obsahujících soupis práv a jen pozemkovým katastrem jsou tyto veřejné knihy udržovány ve stálé spojitosti se skutečným stavem.

Do osnovy bylo pojato též (§ 3) vyjmenování nejdůležitějších účelů, kterým v dnešní době pozemkový katastr fakticky slouží, aby tím byly dány reální směrnice pro technickou i právní přesnost katastrálního jednání a pro volbu vhodné úpravy katastrálních operátů. Vyjmenovanými účely nemá však býti vyloučeno použití pozemkového katastru i pro účely zde neuvedené, které se snad teprve v budoucnosti vyskytnou.

Ku § 4-5.

Pojmy pozemek a parcela jsou nově definovány. Rozlišením těchto pojmů jest pozemkovému katastru umožněno vykazovati v mezích technické přesnosti správné výměry parcel, t. j. obrazů pozemků v době příslušného katastrálního řízení. Číslo parcelní nabylo velké právní důležitosti při převodech majetkových, při zápisech v knize pozemkové a pod., a bylo tudíž třeba i v osnově věnovati jemu větší pozornost, než se dálo v zákonech dosavadních, zvláště uherských.

V odstavci 3 § 4 uvedené ustanovení bylo převzato z § 34 zákona ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z., při čemž dosavadní minimální výměry 50 □^o a 400 □^o zaokrouhleny v míře metrické na 100 m² a 1000 m².

Aby bylo možno udržeti soulad katastru s pozemkovou knihou (§§ 42―43) i v těch případech, kdy části téhož pozemku jednoho držitele jsou anebo budou zapsány různým vlastníkům anebo do různých knih veřejných anebo do různých vložek nestejně zatížených a nelze-li tudíž takové části pozemku sloučiti v jednu parcelu bez jistých finančních nákladů stran, připouští se (v odstavci 4), aby i v pozemkovém katastru, ovšem pouze jako výjimka, byly takové části jednoho skutečného pozemku pokládány za pozemek samostatný, t. j. aby i v pozemkovém katastru byly zapsány jako samostatné parcely.

Obdobně se připouští, aby dělením pozemků na stavební skupiny nebo na jednotlivá stavební místa povstalé části byly v pozemkovém katastru vyznačovány výjimečně jako samostatné parcely. Další obmezení jest uvedeno v § 14, odst. 3.

Ku § 6.

Bylo nutno pojmouti do zákona alespoň základní roztřídění katastrálních operátu, listin a výkazů, aby se další stati staly srozumitelnými.

Vnitřní úprava operátu ponechána byla nařízení, jelikož se dosavadní operát na Slovensku, Podkarpatské Rusi a na Hlučínsku v jednotlivostech poněkud liší od operátu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a jednak pro umožnění dalších potřebných úprav operátů. Vedle operátů katastrálních, pro větší část republiky již trvajících, má finanční správa v úmyslu zavésti nové pouze seznam silnic, seznam vodstva a seznam elektrických vedení vysokého napětí. Tyto budou sestaveny postupně a to ve spojitosti se zaměřenými změnami, pokud se týče při vyhotovení mapy katastrální podle nového měření a budou vedeny za součinnosti kompetentních úřadů, osob nebo korporací (§ 53). Nebude tudíž jich zakládání a vedení vyžadovati nového nákladu na místní šetření. Seznamy tyto budou vhodnou pomůckou správní, vojenskou i technickou, a snímek katastrálních operátů upozorní podnikatele i na zavedení bezpečnostních opatření v okolí elektrického vedení vysokého napětí.

Kompetence schvalovacích úřadů stran elektrických vedení všeužitečných elektrických podniků (§ 12 zákona ze dne 13. června 1922, č. 187 Sb. z. a n.) zůstává tím nedotčena.

Ku § 7.

Zájem správní reformy žádá, aby pojmenování "obec" bylo vyhrazeno základní jednotce správní (comuně). Poněvadž katastrální obec není žádnou jednotkou správní, ježto platné zákony nepřikázaly jí jako obcím místním a osadám žádných funkcí veřejné správy, bylo třeba nahraditi v osnově toto pojmenování pojmenováním jiným a zvoleno "katastrální území". V § 97, odst. 6 jest zařazeno přechodné ustanovení, jímž mají býti zamezeny výdaje na přepisování označení "katastrální obec", které jest v pozemkovém katastru a ve veřejných knihách již zapsáno.

Pojem katastrální obce nebyl ani dosud zákonitě vymezen, ačkoliv jest všeobecně používán a zaveden i ve veřejných knihách. Ministerstvo financí rozhodovalo o hranicích obcí katastrálních neobmezeně, pokud ovšem nebylo nutno dodržeti shody s hranicemi obcí politických (místních). Pouze v měřických instrukcích z r. 1824 v §§ 153 až 166, z r. 1865 v §§ 109 až 119 a v maďarské měřické instrukci z r. 1904 v §§ 38-56 byla obec katastrální určena svým vztahem k dřívější obci daňové.

Poněvadž značná část republiky (část Slovenska a Podkarpatské Rusi a Hlučínsko) bude nově měřena nebo reambulována, bylo nutno zavésti definici přiléhavější dnešním poměrům, při čemž podle běžné prakse byla kladena hlavní váha na to, aby nevhodným rozčleněním povrchu zemského v jednotlivá katastrální území nebylo způsobeno státu zbytečných výdajů za práce měřické a aby byla zachována i nadále zásada o shodě hranic politických (místních) obcí s hranicemi katastrálních ú zemí.

Ku § 8.

Ustanovení § 58 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z., platná pouze vzhledem k dani pozemkové, bylo třeba uvésti v zákoně všeobecněji, jelikož se pozemkový katastr stal časem podkladem i pro jiné daně a dávky a i po stránce správní a právní nabyl velké důležitosti. Jest to dílo velmi nákladné, má velkou cenu nejen jako úřední elaborát, ale i pro veřejnost a zaslouží si, aby i o něm byla užita zásada alespoň formální publicity veřejných knih. Vady, které dosavadnímu katastru daně pozemkové byly vytýkány a zmenšovaly jeho hodnotu, jsou odstraněny příslušnými ustanoveními osnovy, ovšem v mezích dosažitelné aneb zvolené technické přesnosti.

Dlužno poznamenati, že katastr daně pozemkové v Čechách, na Moravě a ve Slezsku přes to, že není dosud bez vady, předčí obdobná zařízení jiných států.

Jak toho veřejnost pozemkového katastru vyžaduje, bylo zavedeno do osnovy reklamační řízení, a to v § 29, nahrazuje-li se nově založeným katastrálním operátem operát starší po provedeném novém měření nebo jiném katastrálním řízení (na př. při zničení písemného operátu nebo při novém měření a pod.) a v § 108, jde-li o založení původního operátu tam, kde nebylo dosud provedeno katastrální měření, srovnávající se s ustanoveními II. hlavy osnovy.

Mimo to bylo v § 92 zavedena odvolací řízení, jde-li o provádění vyšetřených změn v pozemkovém katastru.

Často se opětujícím přáním, aby snímky map, jejich otisky, výpisy a opisy jiných operátů byly dodávány soudům a veřejným úřadům zdarma, nelze vyhověti z těchto důvodů:

1. Správa katastru zhotovuje tyto opisy, výpisy a snímky cestou úkolovou, a to buď akordanty soukromými anebo státními zaměstnanci mimo úřední hodiny. Jelikož by při vyhovění hořejšímu přání musela hraditi peníz za úkolové práce, přejímala by vlastně finanční správa do svých vydání položky jiných etátů, což není se stanoviska rozpočtového správné.

2. Měla-li by správa katastru zhotovovati tyto snímky atd. stálými silami ex offo, tedy v úředních hodinách, byla by nucena značně rozmnožiti stav zaměstnanců a nehledíc k tomu, že námitka předešlá by tím nebyla odstraněna, jest otázka, zda by tento zvýšený stav byl stále a plně zaměstnán.

3. I s hlediska státního hospodářství jest zcela správné a šetrné, zaúčtuje-li se každému úřadu vše, co objednal, mnohdy nadbytečně, neboť s tím, co může úřad obdržeti na požádání zdarma nebo bez zatížení svého účtu, není zacházeno zaměstnanci tohoto úřadu tak šetrně, jako s věcí kupovanou nebo zaúčtovanou.

Obdobně zrušilo též Rakousko zákonem ze dne 21. prosince 1923, čís. 633 B. G. Bl. slevy, poskytované při objednávkách nezměněných otisků katastrálních map.

Vedle práva nahlédati do pozemkového katastru, poskytnutého zmíněným již ustanovením § 58 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z., bylo pojato do osnovy i právo činiti si poznámky, poskytnuté veřejnosti výnosem býv. ministerstva financí ze dne 5. října 1898, čís. 39.201.

Jednotlivé části pozemkového katastru (pozemnostní archy, sbírka listin, úhrnné výkazy, indikační nástiny, polní náčrtky atd.) nejsou svázány v pevných knihách, jako u jiných veřejných knih, podléhaly by při častém a neobmezeném užívání veřejností lehce poškození ano i zneužití, před čímž jest třeba je chrániti. Obzvláštní ochrany vyžaduje katastrální mapa, jediná ta mapa, která jest přesně doplňována nastalými změnami. Pro některá katastrální území jsou jako katastrální mapa v užívání dokonce ještě mapy původního zaměření, vyhotovené grafickou methodou (unikáty) a při jejich poškození byla by finanční správa nucena provésti nové měření. Jest tudíž nutno, aby bylo i nadále omezováno používání pozemkového katastru na míru nevyhnutelně pro účel nutnou. Zejména jest třeba, aby přenášení nebo poštovní zasílání katastrálních operátů z jednoho úřadu do druhého bylo omezeno na nejmenší míru, stanovenou zákonem a potřebou katastrální měřické služby.

Výjimečně bylo již osnovou upraveno zapůjčování map ministerstvu národní obrany k účelům kartografickým, neboť to jest jeden z účelů pozemkového katastru (§ 3) a zapůjčování písemných katastrálních operátů úřadům komasačním, jelikož po provedení scelování bývá celý anebo značná část písemného operátu nahrazena operátem novým podle pomůcek, dodaných komasačními úřady (§ 47), čímž klesá důležitost ochrany starého operátu.

Geometrické (polohopisné) plány civilních techniků jsou podkladem provedení nákresů o nastalých změnách do katastrální mapy a jest tudíž v úředním zájmu, aby byly zhotoveny přesně podle posledního stavu této mapy a aby i jiná, na plánech uváděná data (parcelní číslo, výměra, držitel, vzdělávání a p.) souhlasila se stavem pozemkového katastru. Přese všechna naléhání zástupců inženýrské komory nebyla však otázka kopírování map katastrálních civilními techniky podrobně řešena v zákoně, jelikož závisí na celé řadě proměnlivých činitelů (produktivnost reprodukčního ústavu, vybavení výkonných úřadů místnostmi s nábytkem, způsob a místo uložení katastrálních operátů, dále kvalifikace sil, kterým lze povoliti provádění snímků a způsoby přípustné pro užívání map. a p.), nýbrž jen rámcově a ponechána vyhláškám ministerstva financí, obdobně jako dosud. (Výnosy býv. min. financí ze dne 5. října 1898, č. 39.201, ze dne 1. prosince 1909, č. 67.284, dále výnosy býv. generálního ředitelství katastru daně pozemkové ve Vídni ze dne 14. února 1912, č. 385, ze dne 29. dubna 1912, č. 938, ze dne 18. října 1913, č. 2639, ze dne 3. července 1913, č. 1662.)

Jelikož nelze v zákoně ani ve vládním nařízení pamatovati a probrati podrobně všechny případy, jest nutno ponechati ministerstvu financí, aby podle svého volného uvážení upravovalo buď generálně nebo jednotlivě i jiné výhody úřadům anebo stranám při používání pozemkového katastru v mezích technické možnosti tak, aby tím nebyla omezována, nebo rušena úřední činnost a zachovány zásady vpředu vytčené, o ochraně velmi cenného katastrálního operátu.

Aby se zabránilo případným sporům se soukromými firmami stran práva autorského při reprodukci map katastrálních, bylo vloženo příslušné ustanovení do odstavce 3. tohoto paragrafu.

Ku §§ 9―15.

V těchto ustanoveních uvedeny jsou zásady, převzaté z §§ 15, 23, 27 až 67 měřické instrukce z r. 1907. Formální postup při katastrálním řízní byl upraven podle § 20 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z. a § 9 zák. z 12. července 1896, č. 121 ř. z., s tím demokratickým pozměněním, že měřický úředník vystupuje pouze jako předseda komise a nejedná samostatně, nebo podle pouhé rady důvěrníků. Také hranice katastrálních území zjišťoval dosud měřický úředník sám. (Viz § 29 měřické instrukce stolové z r. 1907 a § 97 nařízení býv. ministerstva financí v Budapešti, č. 45.055 z r. 1885).

Ustanovení o tom, že jeden z důvěrníků má býti výkonným zemědělcem nebo lesníkem, bylo nově zavedeno, jelikož důvěrníci, neznalí zemědělství nebo lesnictví, nejde-li o stavby, nemohou zpravidla dáti žádná spolehlivá vysvětlení o držbě a jakosti pozemků. Obdobné ustanovení jest uvedeno též v § 61, odst. 2. Mimo to jest třeba, aby při dnešním pokročilém hospodaření zemědělském a lesním bylo zástupcům obce umožněno, získávati odborné posudky od znalců jako členů komise s poradním hlasem.

Technické práce byly samozřejmě ponechány i nadále osobní činnosti měřického úředníka.

Vládnímu nařízení bylo ponecháno, aby ustanovilo sestavování a postup zvláštních komisí pro účely uvedené v odst. 5 § 9 proto, že obé bude třeba podrobně upravovati teprve podle upotřebitelností pomůcek, které v tom onom případě budou po ruce.

Ku § 10, odst. 2. Podle připravované osnovy zákona o organisaci zeměměřických prací má býti napříště pověřeno ministerstvo veřejných prací vydáváním jednotných předpisů pro technické zeměměřické práce a vedením triangulačních prací v patrnosti. Poněvadž parlamentární projednávání obou osnov lze očekávati téměř ve stejné době, bylo zvoleno znění vyhovující stavu před i po účinnosti zákona o organisaci zeměměřických prací a mimo to do § 97, odst. 7 zařazeno potřebné ustanovení přechodné.

Ustanovení § 11 bodu 5. má chrániti státní pokladnu před náklady na nová místní šetření, která jsou zaviněna ledabylostí aneb dokonce trpným odporem funkcionářů samosprávy.

Ku § 12.

Všeobecnou povinnost omezníkovati hranice držebnostní, uloženou pouze na Slovensku a Podkarpatské Rusi v §§ 32-35 zák. čl. XII/1894, bylo nutno vzhledem ku poměrům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a praktickým výsledkům tohoto zákona na Slovensku a v Podkarpatské Rusi omeziti jen pro případy provádění katastrálního měření a pro zaměřování nových hranic držebnostních podle § 68 osnovy. Dosavadní výraz "Vermarkung" v § 23 zákona z 23. května 1883, č. 83 ř. z., jest příliš volný a bývá vykládán tak, že se nová hranice držebnostní může označiti místo mezníky pouze kolíčky, které zanedlouho po zaměření zmizí a nastává právní nejistota nebo přímo spor, a byl tudíž zaměněn výrazem "omezníkování". Prováděcímu nařízení se ponechává, aby vyložilo pojem omezníkování, t. j. označení lomových bodů hranice trvalými mezníky (z kamene, betonu a pod.) nebo nelze-li těchto použíti, označení hranice jiným vhodným, trvalým způsobem.

Obdobné ustanovení, v němž použito označení "Vermarkt" jest uvedeno v bodu 8 nařízení min. spravedlnosti a financí ze dne 9. února 1907, č. 29 ř. z., o náležitostech plánů civilních geometrů a bude třeba v novele nařízení zavésti taktéž výraz "omezníkování".

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi bude ovšem třeba po dobu rodového užívání pozemků, aby finanční správa podle místních poměrů povinnost omezníkovati pozemky benevolentně vykládala, používajíc ustanovení § 113 osnovy.

Ku § 14.

Znázornění pevnostních pozemků (fortifikací) na mapách katastrálních bylo upraveno v § 67 měřické instrukce z r. 1907, avšak příliš podrobně a bude pravděpodobně podléhati změnám; bylo proto v návrhu zákona uvedeno ustanovení pouze rámcové.

Ustanovení odst. 3 bylo novo vloženo do osnovy zákona k podnětu moravského zemského výboru. V souvislosti s ustanoveními §§ 80, 86 a 87 osnovy má tím býti zabráněno obcházení ustanovení stavebního řádu stavebníky, jimž nebylo lze podle dosavadních. ustanovení odepříti zápis do pozemkové knihy a pozemkového katastru ani když bylo prokázáno, že dělení pozemku nebo stavba byla provedena bez souhlasu příslušných stavebních úřadů.

Ku § 16.

Zde shrnuta ustanovení o držiteli z §§ 1 a 53 zákona z 23. května 1883, č. 83 ř. z. Za řádného držitele pokládati dlužno toho, kdo podle ustanovení § 316 obč. zák. pozemek oprávněně drží (rechtmäßiger Besitz).

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou v operátech katastrálních (archu pozemnostním) zapsáni všichni spoludržitelé a vyznačen poměr jejich spoludržby.

Namnoze jest i v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ve skutečnosti spoludržba vypsána podrobně na archu pozemnostním, ač to nebylo nařízeno, nýbrž jen dovoleno (výnos min. fin. 12. září 1892, č. 34.002).

Toto zavedení se osvědčilo a má nadále býti pravidlem.

Ustanovení odst. 2. bylo nově vloženo do zákona vzhledem k připravované osnově (§ 13) knihovního zákona. Srovnává se obsahově s § 14, bod 3. pruského zákona o pozemkovém katastru z 21. ledna 1839.

Ku § 17.

Nově vloženo do zákona. Dosud nebyla katastrální výměra parcel zákonem definována.

Ku § 18.

Výtěžek, zapsaný do operátů katastrálních, není již dnešní průměrný ryzí výtěžek pozemků, jak byl definován v zákoně ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z. a v zák. čl. VII/1875.

Příčiny jsou všeobecně známy. Zvýšené ceny plodin, zvláště dříví, intensivnější zemědělské a lesní hospodaření, zavedení celé řady hospodářských strojů, používání umělých hnojiv, provedení meliorací půdy, regulací řek, zřízení nových dopravních prostředků a přiblížení odbytišť místům prvotní výroby, zavedení nových plodin, zvláště pro průmyslová zpracování (cukrovka, čekanka, řepka), soustavná elektrisace, naproti tomu zvýšení mezd, cen materiálů a pod.

Vystihnouti pevnou částkou skutečný stálý ryzí výtěžek půdy jest věcí prakticky neproveditelnou pro stálé jeho kolísání a ani průměr z řady let nevyjadřuje nic jiného než právě průměr z té řady let, z níž byl vypočten, neboť v období přímo na to jdoucím, jak bylo při vedení pozemkového katastru seznáno, jest průměr jiný, odchylný.

Prováděním revisí celé klasifikace půdy v obdobích patnáctiletých, jak je zavedl § 41 zákona z 24. května 1869, č. 88 ř. z., přiblížil by se sice v katastru zapsaný výtěžek značně skutečnému ryzímu výtěžku, avšak zkušenosti při provedených částečných revisích (pouhé opravy hrubých nesrovnalostí v sazbách a zjišťování změn vzdělávání) podle zákona ze dne 12. července 1896, č. 121 ř. z. a zák. čl. V/1909 poučily státní správu, že revise tyto jsou velmi nákladné, vyžadují mnoho času a nezaujaté spolučinnosti samosprávy a jejich výsledek nemá přes to žádné trvalé ceny. Zvláště v nynější době nelze pomýšleti na provedení tak dalekosáhlé úpravy a revise výtěžku, v pozemkovém katastru zapsaného, která by musela býti provedena ve velmi krátké době a musela by se nezbytně vztahovati na celé území republiky. Příčin jest mnoho. Značné kolísání cen prací i plodin, nedostatečný počet měřických úředníků, chatrný stav pozemkového katastru na Slovensku, Podkarpatské Rusi a na Hlučínsku, v neposlední řadě též nesnesitelné zatížení rozpočtu a jiné.

V celku lze předpokládati, že výsledek katastrálního vceňování, zapsaný v pozemkovém katastru, kromě ojedinělých výjimek, od nichž by se ani případné nově prováděné oceňování (revise) neuchránilo, vyjadřuje průměrný ryzí výtěžek pozemků v době všeobecného ocenění, který ovšem již tehdy byl přibližně o stejné procento menší, nežli skutečný hospodářský výtěžek.

Tento průměrný ryzí výtěžek vztahuje se k létům 1861 (Hlučínsko), 1869 (Čechy, Morava, Slezsko, Valticko, Vitorazsko) a 1875 (Slovensko a Podkarpatská Rus) a byl revidován v letech 1896 (Čechy, Morava, Slezsko, Valticko a Vitorazsko) a 1909 (Slovensko a Podkarpatská Rus). Opožděné ocenění a revise na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jest vyváženo 20%ním snížením výtěžku podle § 19 zák. čl. VII/1875 a extensivnějším hospodářstvím v těchto územích, které svým hospodářským pokrokem zůstávají asi 10 až 15 let za jinými zeměmi republiky. Na Hlučínsku provede se ocenění nové (§ 107) a pro dobu přechodnou budou učiněna zvláštní opatření (viz § 111). Lze tudíž míti za to, že ani časově není ocenění pozemků v různých částech republiky od sebe příliš vzdáleno.

Výtěžek zjištěný při katastrálním vceňování a zapsaný v pozemkovém katastru vyjadřoval zároveň i poměrné zhodnocení pozemků v ohledu zemědělském nebo lesním v době všeobecného oceňování a jest dodnes v praksi k tomuto zhodnocování používán. Od skutečného zemědělského nebo lesního zhodnocení se výsledek takovéhoto poměrného zhodnocení podle katastrálního výtěžku odchyluje pouze v ojedinělých případech, zejména byla-li zvýšena nebo snížena průměrná výnosnost půdy proti okolním půdám, ať již se tak stalo způsobem přirozeným nebo uměle. Při tom zvláště přicházejí v úvahu provedené změny, nastalé meliorací půdy a regulací vodních toků, neboť změny jiných podmínek, k nimž se přihlíželo při původním vcenění, vykonávají ve směru zemědělského nebo lesního zhodnocení půdy vliv jen druhořadý nebo dočasný a lze je zanedbati, jakmile se nepožaduje skutečný průměrný ryzí výtěžek pozemku, nýbrž jen jeho poměrné zhodnocení.

V tom směru byla upravena předkládaná osnova. Vžitým již názvem "katastrální výtěžek" označuje osnova sice v penězích vyjádřenou určitou částku, jest to však pouhé číslo, t. j. součin výměry a sazby jakostní třídy, stanovené v době základního všeobecného vceňování, vyjadřující poměrné zhodnocení pozemku ve smyslu zemědělském nebo lesnickém. Vedle toho zavádí osnova v §§ 30, 36, 84, 85 a 97 místní změnou jakostní třídy možnost úpravy "katastrálního výtěžku" po melioracích pozemků a regulacích vodních toků do poměrné hodnoty k pozemkům okolním, čímž bude vyhověno steskům na nesrovnalosti v katastrálním vcenění pozemků (viz zprávu zem. výboru v Praze ze dne 11. července 1921, čís. 57.189/VIII a v Brně ze dne 2. května 1922, č. 82.340) a žádostem o provedení revise pozemkového katastru podle § 41 zák. ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z. (dotaz poslance Sedláčka a soudr. na ministra zemědělství a financí ze dne 2. června 1922) a odstraněny nesrovnalosti katastrálního vceňování, vyvolané nastalými pronikavými změnami v jednotlivých menších územích.

Ku §§ 19―23.

Do zákona bylo nutno pojmouti alespoň základy katastrálního vceňování, jehož výsledky byly převzaty, aby bylo umožněno vtřiďování pozemků při nastalých změnách v témž duchu, v jakém bylo vykonáno vcenění původní, jakož i vzhledem ku případné obnově ztraceného operátu.

V ustanoveních těchto jsou zhuštěny a poněkud jinak uspořádány §§ 17 až 27 zák. z 24. května 1869, č. 88 ř. z. a §§ 13 až 21 zák. čl. VII/1875. Podrobnější ustanovení ponechávají se prováděcímu nařízení.