Ku § 59.
Ustanovení v odst. 1. byla převzata z § 9 zák. z 12. července 1896, č. 121 ř. z., kde platila pouze pro ohlašování změn způsobu vzdělávání a zavedena všeobecně.
Ustanovení odst. 2. převzato z § 7 zák. čl. XXII/1885, zvláště vzhledem k území, kde dosud není založena nová pozemková kniha a obyvatelstvo jeví naprostou lhostejnost při ohlašování změn, při čemž dosavadní povinnost zaplacení 1―8nαsobnύch daní a dávek, které mají charakter přirážek ku přímým daním, o něž stát byl poškozen, obmezena na zaplacení jednoduché škody za posledních 10 let.
Podle pruského zákona ze dne 8. února 1867, § 34, jest liknavý ohlašovatel povinen nahraditi státu dvojnásobnou částku, o kterou stát přišel aneb pokutu od 10 stříbrných grošů do 5 tolarů.
Ku § 60.
Ustanovení §§ 18 a 20 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z., byla částečně změněna jednak přeložením úředních dnů měřického úředníka od berního úřadu k okresnímu soudu, jednak zavedením přijímání přihlášek u katastrálního měřického úřadu.
Prvé se odůvodňuje skutečností, že měřický úředník jest po dobu přijímání přihlášek zaměstnán u knihovních soudů zakreslováním do knihovních map a pracemi za příčinou dosažení souladu katastru s pozemkovou knihou (§ 43) a pak tou okolností, že některé berní úřady byly zrušeny (vyhláška min. financí ze dne 7. prosince 1920, č. 649 Sb. z. a n.). K úřadu bernímu zajde měřický úředník pouze tehdy při úředních dnech, konaných v sídle tohoto berního úřadu, bude-li v ojedinělých případech třeba, aby nahlédl do katastrálních operátů, u tohoto úřadu právě ležících.
Druhé, t. j. přijímání přihlášek u katastrálních měřických úřadů, se ve skutečnosti již provádí, a bylo samozřejmé, jakmile byly zřízeny úřady pro evidenci pozemkového katastru, ačkoliv v zákoně o tom dosud nebylo žádného ustanovení. Zavádí se tedy pouze skutečný stav do osnovy.
Naproti tomu bylo vypuštěno přijímání ohlášení změn u berních úřadů, jak bylo dosud ustanoveno v § 17 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z. a to proto, že berní úřad jako každý jiný úřad veřejný jest povinen podle § 44 osnovy ohlašovati katastrálnímu měřickému úřadu změny, o nichž se dověděl od poplatníků, není však možno od jeho úředníků požadovati, aby vždy vyhotovili správnou listinu, která by bez dalšího šetření mohla býti podkladem provádění změn ve veřejných operátech katastrálních, i když jde o převod celých usedlostí nebo pozemků, a která by obsahovala data, potřebná k posouzení času, jaký má býti preliminován pro nutné snad místní řízení o změnách.
Ku §§ 61―62.
Upraveno podle §§ 19, 20 a 22 zákona z 23. května 1883, č. 83 ř. z. a podle § 9 zákona z 12. července 1896, č. 121 ř. z.
Pro práce polní stanoveno "období letní" proti dosavadnímu označení "v měsících květnu až říjnu", jelikož bylo seznáno, že měsíc říjen, zvláště v krajinách hornatých, bývá často deštivý a pracím měřickým nepříznivý.
Místní řízení nekoná se též v tom případě, když může měřický úředník získati potřebná vysvětlení z výpovědi předvolaných stran.
Pro místní řízení stanoven alespoň jeden důvěrník místo dosavadních dvou, a to proto, že jest v praksi velmi obtížno přidržeti tři osoby (starostu a dva důvěrníky) v době naléhavých polních prací na venkově, aby byli přítomni úřednímu jednání a měřický úředník jest nucen, nemá-li ztráceti času, prováděti šetření i proti stávajícím ustanovením pouze u přítomnosti starosty obce a jednoho důvěrníka.
Ku § 63.
Nově zavedeno vzhledem k § 32, bod 2.
Ku § 64.
Paragraf 21 zákona z 23. května 1883, č. 83 ř. z. byl zrušen ustanovením § 9 zák. z 12. července 1896, č. 121 ř. z., avšak vzhledem ku provádění komasací na Slovensku jest třeba zařaditi obdobné ustanovení znovu do osnovy, zvláště pro porozumění §§ 84 a 85.
Znění upraveno tak, aby připouštělo možnost přezkoušení pomůcek dodaných komasačními komisary (na Moravě a ve Slezsku) aneb sborovými soudy I. stolic (na Slovensku a Podkarp. Rusi).
Ku § 65.
Dosavadní ustanovení § 22 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z. a část § 9 zák. z 12. července 1896, č. 121 ř. z. byla spojena. Stran určení katastrálního výtěžku při těchto změnách není třeba uviděti v osnově nějakého ustánovení, jelikož vyplývá z nově přijaté definice katastrálního výtěžku (§ 18).
Ustanovení uvedené v odst. 2. jest převzato z výnosů min. fin. z 11./XI. 1904 č. 61.500. Ustanovení odst. 3. bylo převzato z § 51 zák. z 23./V. 1883, č. 83 ř. z. s pozměněním vzhledem ku § 107, odst. 3 zákona o přímých daních. Daň pozemkovou za zbylé mezidobí odepíše dodatečně berní úřad.
Ku § 66.
Převzato z § 8 zákona ze dne 27. června 1885, č. 3 ř. z. z r. 1886 a nařízení min. financí ze dne 20. dubna 1903, č. 91 ř. z. a doplněno pouze ustanovením o zavedení původního stavu, jak to zatímní ráz změny vyžaduje.
Ku § 67.
Nově zavedeno. Odůvodnění uvedeno ve zprávě ku § 33 osnovy. Další jednání jest upraveno v § 90.
Ku § 68.
Za změnu hranice držebnostní nutno pokládati i ten případ, kdy se od souboru parcel téhož držitele odděluje sice celá parcela, která jest však oddělena od ostatních parcel téhož držitele pouze hranicí, vyznačující jiné vzdělávání nebo jiný výtěžkový předmět a pod. a určenou pouze v hrubých rysech.
Zjišťování a namnoze i zaměřování takovýchto hranic dálo se již dříve s menší přesností a důkladností než zjišťování a zaměřování hranic držebnostních, jak vidno z ustanovení uvedených v zákonech a instrukcích měřických. Na př. v §§ 246, 248 a 250 instrukce měřické z r. 1824 bylo nařízeno, že plochy menší 25 čtverečních sáhů, nemají se zaměřovati jako samostatné parcely, nýbrž připojovati ku parcelám sousedním téhož držitele byť by i byly jiné kultury; obdobná ustanovení jsou obsažena v §§ 226 a 227 měřické instrukce z roku 1856 (u zahrad plochy menší 25 čtv. sáhů, u jiných pozemků menší 30 čtv. sáhů), v § 166 měřické instrukce z r. 1865, dále v § 34 zákona ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z. a konečně v §§ 32, 33 a 72 měřické instrukce z r. 1907 (u zahrad plochy menší 50 čtv. sáhů = 180 m2, u jiných pozemků menší 400 čtv. sáhů = 1439 m2). V § 2 návodu pro vykonávání měřických prací z r. 1907 bylo mimo to stanoveno, že pro zaměření nových tahových hranic při vedení pozemkového katastru postačí pouze dvě měření (na př. průsečík délek), t. j. bez kontrolního zajištění, které jest jinak požadováno. Příslušné důsledky nebyly však odvozeny, zvláště pokud se týče dělení držby, takže v pozemkovém katastru na př. hranice mezi loukou a lesem, tedy v hrubých. rysech odhadnutá, mohla se bez jakéhokoliv místního zjištění nebo zaměření změniti v hranici držebnostní převodem celé parcely (na př. louky) od souboru parcel téhož držitele do archu pozemnostního jiného držitele a nesrovnává se pak svými hranicemi se skutečným stavem.
Způsob tento byl převzat i do pozemkové knihy.
Osnova zákona přejala z praktických důvodů též uvedený způsob přibližného stanovení hranic pozemků uvnitř téže držby (§§ 13, 23 a 69).
Tím, že hranice, která nebyla nikdy komisionálně jako držebnostní vyšetřena a zaměřena, ani v přírodě trvale zajištěna, stala se hranicí držebnostní (majetkovou), se skutečným stavem se nesrovnávající, vyvoláno bylo mnoho sporů a nedůvěry jak k pozemkovému katastru tak i k pozemkové knize. Aby nastalo v tom směru zlepšení, bylo nutno zavésti rozlišení při převodech majetkových mezi převodem celého spojeného území téhož držitele, omezeného na celém svém obvodu hranicí držebnostní nebo hranicí v přírodě trvale zajištěnou (zdí, plotem a pod.), na držitele jiného, nebo jen části takového území, byť by tato část i byla odloučena od ostatních částí v pozemkovém katastru přibližně stanovenými hranicemi podle vzdělávání a poznačena samostatným parcelním číslem.
Toto nové zavedení bude prováděno tím způsobem, že každou novou hranici držebnostní bude nutno omezníkovati, zaměřiti a provedené omezníkování zaznamenati.
Dále vypuštěno provádění úředního měření podle dat, naznačených v listině. Takovéto měření dlužno pokládati za měření na žádost a náklad stran (§ 74), neboť vytyčovati hranice, jež nikdy na mapě ani v přírodě nebyly, je přípustné jen na přání a za souhlasu stran (nebo soudu), tedy nikoliv z úředního podnětu (výn. gen. řed. katastru daně pozemkové z 1./3. 1912, č. 406).
Ku §§ 69, 70, 71.
Ustanovení tato se prováděla dosud podle §§ 32, 33, 48, 52, 62, 66 měřické instrukce z r. 1907 a jest nutno je zavésti rámcově do zákona, poněvadž jsou důležitá a jsou základem pro příslušné technické měřické předpisy.
Ku § 72.
Podrobnější ustanovení, v čem se šetření stran chybných nákresů na mapě odlišuje od šetření o změnách jiných. V zásadě jest převzato z prováděcího nařízení ze dne 11. června 1883, č. 91 ř. z. k §§ 8, 9 a 10 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z. Do osnovy bylo nutno převzíti toto ustanovení, a to ve znění všeobecnějším, ač novým zaměřováním, zavedenými zkouškami a postupným vyšetřováním nastalých změn se odstraní časem jak nepřesnosti v nákresu na mapě, tak i ve výpočtu výměry a chyby v počítání a v psaní, pocházející většinou v Čechách, na Moravě a ve Slezsku z doby spěšně a neodborně provedené reambulace, kterouž byly zejména mapy stabilního katastru značně znehodnoceny.
Ku § 73.
Nově vloženo do osnovy zákona, jak již uvedeno při § 6.
Ku § 74.
Ustanovení o měření na žádost a náklad stran, zavedené prováděcím nařízením z 11. června 1883, č. 91 ř. z. k § 23 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z. jest třeba opříti o znění zákona. Podrobnější ustanovení obsažena jsou ve výnosech min. financí: z
13. prosince 1883, č. 38.556,
16. května 1884, č. 13.875,
31. března 1886, č. 1125,
27. května 1887, č. 16.214,
14. ledna 1893, č. 40.497 z r. 1892,
a ve výnosech gen. řed. katastru daně pozemkové ve Vídni ze dne:
14. října 1911, č. 2264,
1. března 1912, č. 406,
1. března 1912, č. 526.
Jest třeba í nadále ponechati min. financí právo, aby v dohodě s ministerstvem veřejných prací mohlo krátkou cestou regulovati takováto měření.
Podotknouti sluší, že i nadále náleží měření na žádost a náklad stran (nesprávně nazývané soukromým měřením) k úřednímu výkonu měřického úředníka, i když vystupuje jako soudní znalec, a nelze jej zaměňovati s pojmem o civilní praksi odborníků jiných ve státní službě (lékař, zvěrolékař a pod.).
Za práce měřické na žádost a náklad stran vybírala dosud státní správa peníz, jímž byly hrazeny vzešlé osobní náklady (služné, přídavky, dieta, cestovné), dále náklady na figuranty a na omezníkování, byly-li jaké.
Inženýrská komora pro Československou republiku podáním ze dne 30./9. 1921, č. 46-I-21 (při spisech min. fin. č. 112.610/13.146-21) domáhá se toho, aby pro řečené práce bylo zavedeno závazné honorování státních měřických úředníků podle sazeb minimálního honorářového tarifu inženýrské komory. Tomuto dožádání jest z části vyhověno ustanovením, podle něhož bude zaveden za měření na žádost a náklad stran sazební poplatek vyšší než dosavadní a zároveň urovnává se ona nesrovnalost, že státní pokladna za totéž měření jednou předepisovala za jeden den měření částku podle požitků svobodného měřického úředníka v dřív. XI/1 platové hodn. třídě, t. j. Kč 53,10, po druhé podle požitků ženatého měřického úředníka v dřív. VI/4 platové hodn. třídě státních úředníků, t. j. Kč 138,10 (pokud se týče ještě s vícečlennou rodinou), nebo po účinnosti zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. (Platový zákon) obdobně pro úředníka s platem podle stupnice 6., stupně a, t. j. Kč 49,33 a jindy podle stupnice 4., stupně d, t. j. Kč 118,83, tedy více než dvojnásobnou.
Jest též třeba bráti v úvahu zhodnocení osobní zodpovědnosti měřického úředníka podle § 1300 obč. zák. a náklady na přípravu, studium spisů, vyhotovení snímků map před měřením a pod.
Ku § 75.
Aby měřické polní práce byly prováděny účelně a hospodárně, bylo třeba do zákona zavésti opatření, které by umožňovalo provésti tyto práce i při nepochopení držitelů, že se tak děje v zájmu všeobecné potřeby, zpravidla v zájmu jich vlastním.
Umožnění má se státi:
a) (odst. 1). Oprávněním státních měřických orgánů vstupovati na pozemky. Toto nebylo dosud nikde stanoveno výslovně, ale vyplývá z dosavadních ustanovení o úředních místních řízeních měřických úředníků.
b) (odst. 2 a 3). Oprávněním státních měřických orgánů používati cizích pozemků k označení měřických bodů. Používání takové trvá jen na dobu měření a bylo při měřických pracích prováděno vždy podle tradice, zavedené měřickými instrukcemi podle císařského patentu ze dne 23. prosince 1817 a za podpory policejních předpisů (Prügelpatent).
c) (odst. 4). Oprávněním státních měřických orgánů oklesťovati stromy při triangulaci. Toto ustanovení bylo převzato z § 93 měřické instrukce z r. 1865 a upraveno podle obdobného ustanovení v měřické instrukci uherské. Vedle stromů ovocných byly z tohoto pravidla vyloučeny i stromy památkové.
Oprávnění v tomto §u uvedená mají napříště příslušeti všem státním, měřickým úředníkům a jejich měřickým pracím, t. j. i při měřeních jiných než katastrálních.
Ku § 76.
O náhradě škod způsobených při měření nebylo dosud žádných zákonných ustanovení a tato otázka řešila se vzájemnou dohodou. Jest však nutno učiniti opatření, aby měřické práce byly proveditelny i tehdy, není-li dohoda možna. Pokud se řízení (měření) koná v zájmu všeobecném, aneb alespoň většího množství zájemníků, jako při triangulaci, hradil způsobenou škodu vždy stát. Toto bude i nadále zachováno. Jde-li však o řízení (měření) stran určitého pozemku, pokud se týče souboru pozemků, nemůže stát převzíti na sebe placení náhrady za škody, a ponechává je podle osnovy přímému vyrovnání držitelem pozemku, jehož se řízení týče. Držitel sám pak bude působiti k tomu, aby škody byly co nejmenší.
Způsob zjišťování a nahrazování škod, vzešlých nezákonným výkonem měřického úředníka, nevymyká se všeobecným pravidlům, které budou upraveny jiným zákonem podle § 92 ústavní listiny.
Ku § 77.
Vyvlastnění pozemků má se použíti jen v nejdůležitějších případech, totiž ke stabilisaci trigonometrických bodů I., II. a III. řádu (v celé republice as 1000 bodů) výjimečně bodů IV. řádu (počet celkový as 2000 bodů), poněvadž podle zkušenosti jen tato cesta zabezpečí výsledky nákladných prací, stabilisaci předcházejících. S pouhou služebností ať nucenou nebo sjednanou vzájemnou dohodou a zapsanou do pozemkových knih se tu mnohdy nevystačí. Vyvlastnění vede ke knihovnímu provedení a také na zevnějšek odliší se vyvlastněná plocha od sousedního pozemku mezníky.
Naproti tomu dobrovolně propůjčená práva upadají časem u majitelů v zapomenutí a body trigonometrické postupným odoráváním okolní půdy přicházejí na zmar.
Plochy 40 m2 bude nutno vyvlastniti zpravidla pro trigonometrické body prvního řádu, které jsou mimo kámen hlavní zajištěny ještě čtyřmi "zajišťovacími kameny". Pro body nižších řádů stačí zpravidla zřízení služebností na ploše menší, podle důležitosti bodu a jeho používání a též vzhledem k hodnotě půdy.
Pruská instrukce z 20./VII. 1878 vyvlastňovala zpravidla kruhovité parcely o výměře 2 m2 (průměr 158 m) podle zákonů z 7./X. 1865 a 7./IV. 1869, s nimiž ustanovení tohoto paragrafu v celku se srovnávají.
Švýcarsko zřizuje zpravidla jen služebnosti. Osnova ponechává volnost volby vhodnějšího způsobu zajištění trigonometrických bodů.
Ku § 78.
Právní výhody podle předchozího §u příslušejí zásadně jen ústřednímu úřadu, vedoucímu v patrnosti triangulační práce (viz odůvodnění ku § 10, odst. 2), kdežto jiným veřejnoprávním korporacím, jen pokud triangulační práce jimi prováděné poslouží též účelům státní triangulační sítě anebo jiným veřejným zájmům.
V §§ 77―78 uvedenι nαvrhy zákona a odůvodnění k nim byly již jednou zákonodárným sborům předloženy ministerstvem veřejných prací (tisk č. 447) zároveň s návrhem na ochranu trigonometrických značek, která byla zatím již uzákoněna (zák. z 30./6. 1921, čís. 254 Sb. z. a n.), kdežto zbytek byl vzat z pořadí.
Ku §§ 79―80.
Bylo nutno stanoviti v zákoně, kdo označuje dělením parcel povstalé dílce příslušnými parcelními čísly a normy takovéhoto označení, jelikož podle dosavadních ustanovení označoval soud knihovní libovolně tyto dílce parcel v pozemkové knize zatímně, t. j. v závorkách a po schválení tohoto zatímního označení podržel je trvale. Souběžně označoval měřický úředník parcely nově povstalé trvale a oznamoval nastalé změny soudu. Tím povstávalo různé označení těchže parcel anebo dílců, což vyvolalo dlouhé dopisování a i místní šetření za příčinou souladu knihy pozemkové s katastrem. Navržené znění jest ve shodě s připravovaným návrhem nového knihovního zákona a má odstraniti shora uvedené nedostatky.
Zároveň má býti čeleno tomu, aby knihovní soud neprováděl v pozemkové knize zápisy podle plánů, které technicky nevyhovují ustanovením pro ně platným (výn. min. financí a spravedlnosti ze dne 7./7. 1890, č. 149 ř. z. a z 9./2. 1907, č. 29 ř. z.) a jež pak nelze s dostatečnou přesností zakresliti do mapy katastrální a knihovní. Zvláště polohopisné plány o dělení pozemků v důsledku zákonů o dlouholetých pachtech a o pozemkové reformě volají v tom směru po nápravě.
Ku § 81.
Převzato z § 24 evid. zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z.
Ku §§ 82―83.
Převzaty zásady z §§ 25, 26, 27 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z., z § 9 zák. z 12./7. 1896, č. 121 a z § 8 zák. z 27./6. 1885, č. 3 ř. z. z r. 1886.
Nově připojeno v § 82 ustanovení o určení katastrálního výtěžku pro pozemky převedené z okrsku do okrsku, a to proto, aby bylo lze vésti jejich další změny v novém jich okrsku s použitím platných sazeb, aby se totiž jejich jakostní třída po jich přeřazení srovnávala se sazbou jakostní třídy v novém okrsku. Dvojité sazby pro týž vceňovací okrsek vedou k mnoha omylům. Toto ustanovení bylo na Slovensku a v Podkarpatské Rusi již prováděno podle § 99 nařízení býv. ministerstva financí č. 45.055 z. r. 1885, avšak pouze při změnách menšího rozsahu.
Odst. 3 §u 83 byl nově zařazen do osnovy podle získaných zkušeností. Jest zajisté správné a spravedlivé, aby postupně byly opravovány i nepřesnosti pozemkového katastru, které nastaly určitým zaokrouhlováním a vyrovnáváním při všeobecné klasifikaci pozemků téhož držitele.
Ku §§ 84―85.
Obsahově převzato z § 2, odst. 5 zák. čl. XXII/1885 s potřebnými změnami vzhledem ke změně v administrativě a zavedeno i pro nově projednávanou místní změnu jakostní třídy (§ 36).
Vtřídění pozemků jest nutno připojiti na trvající vzorkové pozemky, které nebyly změnou dotčeny, aby tak nastalo žádoucí vyrovnání katastrálního výtěžku. Jde-li o vtřídění pozemků, na jejichž prospěch jsou zřízena zvláštní ochranná nebo meliorační zařízení, jest třeba zjištěné stálé náklady na udržování těchto zařízení a šest setin původních stavebních nákladů, které mají býti připočteny k nákladům na obdělávání a těžbu, redukovati do doby všeobecného, vcenění, a to v poměru skutečného ryzího výtěžku, vyšetřeného u několika sousedních vzorkových pozemků, změnou nedotčených, pro dobu konaného řízení podle směrnic pro stanovení sazeb jakostních tříd (§ 19) k jejich katastrálnímu výtěžku a takto redukované částky odečísti od sazby onoho vzorkového pozemku, kterému se pozemek změněný a za nový nebo náhradný vzorkový pozemek vyhledaný, svými ostatními vlastnostmi rovná. Zaokrouhlením výsledku zjistí se ve oceňovacím okrsku platná sazba jakostních tříd, příslušná pro nový nebo náhradový vzorkový pozemek. Jinak zachován postup obdobný jako při oceňování, prováděném podle zák. ze dne 24. května 1869, č. 88 ř. z.; počet členů komise nebyl číselně omezen, aby všechny okolní obce, změnou nedotčené, měly možnost svými zástupci vykonávati vliv na třídění a úpravu katastrálního výtěžku.
Na Moravě a ve Slezsku provádělo se dosud vtřiďování pozemků po komasaci jako při dělení pozemků. Vzhledem poměrům na Slovensku, Podkarpatské Rusi a na Hlučínsku jest třeba zavésti ustanovení, která by připouštěla v určitých případech i při komasacích vyhledání dalších vzorkových pozemků, jako se dosud dálo evidenčními komisary a oceňovacími úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi.
Konečný výsledek celého utřídění jest závislý na vzorkových pozemcích a jejich sazbách. Nebylo tudíž zvlášť nadřízeným úřadům vyhrazeno schvalování výsledků konečných, ač ani to není osnovou vyloučeno, nýbrž již vyhledání a určení vzorkových pozemků, takže ještě za řízení může finanční správa posuzovati celé vtřídění, jmenovitě po stránce daňové.
Ustanovení stran zaplavovaných území převzato podle § 4 zák. čl. XXII/1885.
Ku § 86.
Převzato z § 35 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z. s tím rozdílem, že "definitivní provedení" nahrazeno jest názvem "zápis" a naproti tomu "zatímní provedení" (§ 45 téhož zákona) jest nahrazeno názvem "záznam" (§ 87 osnovy), což lépe vyhovuje skutečné praksi. Mimo to vynechána podmínka o předchozím schválení dočasného osvobození zemským finančním úřadem při změnách výtěžkového předmětu, jelikož provedení změny v pozemkovém katastru, jenž se má shodovati se stavem skutečným, nemůže býti činěno závislým na povolení anebo nepovolení dočasné daňové výhody.
Nově připojen odst. f-cc a to proto, aby s většími měřickými případy spojené změny držby mohly býti zapsány najednou v katastrálních operátech a nikoliv podle soudních usnesení, které docházejí postupně o jednotlivých případech až do deseti let od předání ohlašovacích listů soudnímu projednávání. Stran změn silnic a vodotoků bylo nařízeno takovéto provedení zápisu v naznačených případech výnosem býv. gen. řed. katastru daně pozemkové ze dne 28. listopadu 1911, č. 2400, vydaným jakožto provedení zákona z 11. května 1894, č. 126 ř. z.
Dále nově připojen odstavec g) vzhledem k nové v osnově projednávané trvalé místní změně jakostní třídy (§ 36) a odstavec h).
O dělení pozemku na stavební skupiny nebo na jednotlivá stavební místa bylo pojednáno ve zprávě ku § 14.
Ku §§ 87―89.
O záznamu bylo třeba učiniti obšírnější a jasnější zákonné ustanovení, jelikož dosavadní nařízení připouštějí pochybnosti.
V § 45 až 50 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z., mluví se o "Prozatímním provedení", avšak v prováděcím nařízení ze dne 11. června 1883, č. 91 ř. z., se v odst. F, bod 4, věta 2, výslovně praví, že stran změn, vyžadujících velkých měření, se v těchto případech archy pozemnostní neopraví ihned, nýbrž až po dodání všech potřebných ještě dokladů podle "definitivního" výkazu změn, opraveného podle uvedených pomůcek, čili jako každá jiná změna, dostatečně vyšetřená a doložená.
V § 13 návodu pro vykonávání měřických prací z r. 1907 jest zatímní výkaz změn o shora zmíněných změnách výslovně vyloučen z provádění změn v arších pozemnostních, v parcelním protokolu a v seznamech držitelů.
O zatímních provedeních, uvedených v bodech 2 a 3 § 45 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z., a o zákresu na mapě nebylo ustanovení, zdali a jak se mají prováděti v operátech katastrálních.
V praxi buď byl o těchto změnách též založen "zatímní výkaz změn" anebo byly provedeny v písemném operátě s poznámkou "zatímně". Definitivní zápis se pak uskutečnil škrtnutím této poznámky. Druhý způsob ovšem vedl k nesouladu mapy s písemným operátem, což bylo jeho značnou vadou.
V osnově uvedená ustanovení odstraňují naznačené pochybnosti a ve svém jádru se neodchylují od dosavadních ustanovení. Operáty katastrální zůstávají při záznamu nezměněny. Prováděcím nařízením lze výjimečně připustiti, aby větší parcelace mohly býti poznamenány tužkou v příruční mapě (v indikačním nástinu).
Ku § 90.
Jest doplňkem § 67.
Měřickému úředníku se tímto ustanovením ukládá, aby svůj návrh na změnu hranic katastrálních území doložil všemi potřebnými pomůckami, stanovenými pro žádosti o změnu hranic katastrálních území nebo obcí politických (místních), jelikož jest v úředním zájmu, aby taková změna hranic byla projednána a to pokud možno rychle. Z téhož důvodu zavedena do osnovy povinnost měřického úředníka omezníkovati novou hranici katastrálního území.
Ustanovením odst. 2. má býti umožněno vyznačení v pozemkovém katastru i těch změn, o nichž jinak nelze beze změny hranic katastrálních území vykonati zápis (zakreslení do mapy a provedení v písemném operátě).
Ku § 91.
Srovnává se s § 50 zák. z 23. května 1883, č. 83 ř. z., s pozměněním v odst. 3. a tím, že oddělení celých parcel (nebo souboru parcel), které jsou od ostatních parcel
téhož držitele odlišeny pouze hranicí vzdělávání nebo užívání, jež není v přírodě trvale zajištěna (zdí, plotem a pod.), pokládá se za dělení držby, které vyžaduje zaměření nové držebnostní hranice. Odůvodnění jest uvedeno při § 68.
Ku § 92.
Obsahově se srovnává s § 55 zákona z 23. května 1883, č. 83 ř. z. a jest výsledkem unifikace dosavadních nařízení v býv. předlitavských a zalitavských zemích.
V Rakousku:
Podle § 9 zák. z 12. července 1896, č. 121 ř. z. byl držitel zpraven zvláštním výkazem o provedené změně vzdělávání. Rovněž byla držitelům pozemků doručována "vyrozumění" (korespondenční lístky) o nastalé pro ně povinnosti platiti pozemkovou daň a v určitých případech i o změnách výměry a čistého výnosu (výn. min. fin. z 24./7. 1907, č. 372 a ze dne 4./12. 1908, č. 84.783).
Vedle toho bylo vyhláškou uvedeno ve všeobecnou známost, že jest předpis pozemkové daně dohotoven a že každý může žádati o potřebná vysvětlení a vyhotovení platebního rozkazu.
V Maďarsku:
Podle § 2 posl. odst. zák. čl. XXII/1885 a § 125 prováděcího nařízení č. 45.055 z r. 1885 (min. fin.) zaslal berní inspektor katastrální pozemkovou knihu a pozemnostní archy po provedení změn a jejich přezkoušení obecnímu úřadu za příčinou jich vyložení k veřejnému nahlédnutí po třicet dnů a ku případnému podávání námitek.
Oboje ustanovení jsou přílišným zatížením úřední činnosti, zvláště předpisování pozemkové daně podle uherského způsobu bylo těžkopádné a přes všechna zákonná opatření, která byla vydána ve prospěch ochrany poplatníkovy, způsobovala svojí složitostí mnoho křivd.
Navrhovaný způsob nebude příliš zatěžovati úřady a bude dostačujícím pro zabezpečení správnosti pozemkového katastru a jeho shody se stavem skutečným, zvláště vezme-li se v úvahu, že o každé změně bude držitel mimo to zpraven jednak při jejím vyšetřování podle § 61, pokud se týče, jde-li o změnu držby, též podle § 68, jednak usnesením soudním o provedení téže změny v pozemkové knize a konečně předpisem pozemkové daně.