Kapitola 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem.

Rozpočet po stránce všeobecné.

Stoupnutí rozpočtu ministerstva spravedlnosti s nejvyšším soudem bylo vyvoláno hlavně preliminováním osobních výdajů podle nových platových zákonů. Jinak nejsou v tomto rozpočtu význačnější odchylky od rozpočtu na rok 1927.

Nedostatek soud. zaměstnanců, zejména soudců..

Za rozpočtové debaty bylo především poukazováno na nedostatek soudců a na nutnost zlepšiti jejich materiemi postavení. K tomu se uvádí:

Jako všechny obory státní správy, tak i justiční stojí před provedením nové systemisace. Systemisací nebyly splněny všechny naděje, jež justiční správa chovala. Dosavadní počet míst v některých kategoriích zaměstnanců byl celkem nepatrně zvýšen proti stavu dřívějšímu. Počet soudců byl zvýšen celkem o 142, kancelářského personálu o 102 a počet zřízenců o 8.

Bude-li s tímto nově stanoveným počtem možno vystačiti ke zdolání zvýšené agendy, ukáže budoucnost. Zejména bude nutno sledovati účinky snížení počtu soudcovských čekatelů (až o 50%). Zmenšení počtu čekatelů znamená ve skutečnosti snížení počtu zapisovatelských sil při soudních líčeních a bude proto nutno bedlivě dbáti toho, aby při snižování počtu auskultantů až na systemisovaný jejich stav nedoznala újmy zapisovatelská služba. Aby bylo lze co nejdříve obsaditi volná systemisovaná soudcovská místa, byly již v mezích platných předpisů učiněny kroky, aby soudcovští čekatelé mohli. skládati soudcovskou zkoušku při zkrácené přípravné soudcovské službě a tím získali kvalifikaci pro jmenování soudcem.

Soudcovská pragmatika,.

Pokud jde o úpravu služebního poměru soudců zaručenou ústavní listinou, dlužno uvésti, že příslušný materiál, který má tvořiti podklad pro osnovu zákona o soudcovské pragmatice, překročil již stadium příprav a jest hotov až na nepatrný počet, dosud sporných bodů.

Zlepšeni materielního postavení soudců.

Justiční správa má také upřímnou snahu přispěti ku zlepšení materielního postavení soudců. Podala již návrh, aby i přednostové okresních soudů se A nebo méně odděleními a přednostové sborových soudů, pověření vedením okresních soudů v sídle sborových soudů, má-li tento více než 4 oddělení a méně než 9 oddělení, byli za správu soudů zvláště odměněni. Rovněž je snahou justiční správy, aby také předsedové senátů, prozatím aspoň u vrchních soudů (tabulí) a u sborových soudů I. instance v sídle vrchních zemských soudů obdrželi za zvláště zodpovědnou a namáhavou službu přídavek. Stejně jest přáním ministerstva spravedlnosti, aby u větších státních zastupitelstev byli zvláště odměněni náměstkové vedoucích, státních zástupců, kteří je zastupují a zpravidla také se dělí o aprobaci mladších státních zástupců.

Ke zlepšení postupových poměrů u soudců přispěje připravovaná osnova zákona, jímž stanovena bude věková hranice, po jejíž dosažení bude přesluhující soudce vyzván k odchodu z činné služby. Tím budou zejména místa vyšších platových stupnic uvolněna pro postup mladším.

Přijímání žen do soudních služeb.

Přijímání žen do přípravné služby soudcovské a rovněž jejich připouštění ke zkouškám rozhodným pro dosažení míst úřednických závisí na vyřešení všeobecné otázky vládou, zda a pokud lze ženy přijímati do konceptní služby, po případě od vyřešení otázky služebního poměru žen ve státní službě vůbec.

Zákonodárná činnost.

Pokud některé náměty dotýkají se zákonodárné činnosti ministerstva spravedlnosti poukazuje se na výpočet připravovaných anebo již předložených zákonů na str. 224 důvodové zprávy.

Vysloveno přání, aby k zákonodárným práčem, pokud jde o právo rodinné, byly přibírány také ženy. Ministerstvo spravedlnosti projevilo již v březnu t. r. vůči ženské národní radě ochotu, že poskytne ženským organisacím možnost, aby se vyslovily o nové.úpravě rodinného práva ještě dříve než text celého návrhu občanského zákoníka bude hotov.

Kriminalita.

Pokud jde o všeobecný stav kriminality v roce 1926 nenastaly oproti roku 1925 podstatné změny. V roce 1925 bylo okresními soudy odsouzeno 183,608 osob, y r. 1926 - 181.748 osob, sborovými soudy J. stolice v. r. 1925 - 29.678 osob, v r. 1926 - 29.898 osob. Také počet trestních věcí, které v r. 1926 soudům nově připadly, vykazuje jen mírný vzestup a to u okresních soudů asi o 5¹/₂%, u sborových soudů I. stolice něco přes 1%. Počet nejvážnějších deliktů, totiž vražd a úmyslných zabití zůstal v roce 1926 celkem nezměněn. Vzmáhající se smělosti recidivních zločinců má býti čeleno návrhem zákona o nucených pracovních koloniích, jímž se Národní shromáždění právě zabývá. Nápadným je v roce 1926 vzestup tiskových urážek projednávaných kmetskými soudy. Smírem bylo y roce 1926 vyřízeno 697 tiskových věcí, oproti 575 v roce 1925, po hlavním přelíčení 538 (oproti 245 v roce 1925).

Konfiskace.

Nepodařilo-li se počet konfiskací omeziti, není příčinou toho snad v přísnějším vykonávání censury, nýbrž v ostřejším způsobu psaní časopisů. Odezva v tisku a kritika různých veřejných událostí, sběhlých letošního roku, překročily často meze stanovené platnými zákony a měly v zápětí stoupnutí počtu konfiskací. V době od 1. ledna do 25. října 1927 stoupl jejich počet na 1522, t. j. o 689 více, než v téže době roku 1926. Proti zabavení podány byly opravné prostředky celkem ve 102 případech, avšak toliko v jediném případě byla konfiskace zcela zrušena a v 5 případech částečně zrušena. V ostatních případech neměly opravné prostředky úspěchu. Subjektivní stíhání odpovědných osob za projevy. tiskové bylo zahajováno zcela výjimečně a končilo obyčejně odsouzením odpovědného redaktora pro zanedbání povinné péče. Zastaven byl jeden časopis v českém a německém vydání.

Ukládání sirotčích peněz.

Byl vysloven požadavek, aby sirotčí peníze ukládaly se také do "Kampeliček". K tomu jest uvésti: Ukládání sirotčích peněz je normováno zákonem. Osnova zákona o změně "dosavadních" norem je připravena a v meziministerském projednávání. Nemohla však býti dosud předložena, poněvadž zbývá vyřešiti ještě některé souvislé otázky finanční.

Kapitola 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.

Kompetence unifikačního ministerstva.

Ve všeobecné debatě v rozpočtovém výborů senátu vysloveno bylo při zmínce o ministerstvu unifikačním přání, aby, pokud jde o kompetenci tohoto ministerstva, ustálil se jeho poměr k ministerstvům ostatním, a okruh jeho působnosti vytýčen byl zákonem. Ve svém výkladu poukázal ministr unifikace na to, že unifikačnímu ministerstvu jeho úkoly vytýčeny byly zákonem ze dne 22. července 1919, č. 431 Sb. z. a n., vládním nařízením z 29. prosince 1921, č. 501 Sb. z. a n., pracovním pořadem, schváleným vládou v červenci 1924, a dohodou, sjednávanou od případu k případu s druhými úřady. Přípravnými pracemi zákonodárnými pověřena jsou v československé republice ministerstva všechna, a jim společně připadá také úkol pečovati o unifikaci, unifikační ministerstvo zřízeno bylo hlavně proto, aby v přípravných pracech zákonodárných a unifikačních bral se vždy náležitý zřetel na převzaté právo uherské. Tam, kde unifikační ministerstvo spolupracuje na osnovách, připravovaných v resortech druhých, nepociťuje se zvláštní potřeba podrobnějšího vymezení jeho kompetence. Na druhé straně nebude možno obejíti se bez dohody s ministerstvem resortním však ani v případech, v nichž unifikačnímu ministerstvu příprava unifikující zákonné osnovy ponechána býti má k vypracování samostatnému. Ministr unifikace ve svém výkladu konstatoval, že sjednání dohody naráží ovšem mnohdy na překážky, a že návrhy a náměty unifikačního ministerstva, k přípravě a samostatnému vypracování té které zákonné osnovy se nabízejícího, ministerstvem odborným často, aniž by tu bylo důvodů skutečně závažných, přijímány nejsou. V složitém československém aparátu, přípravou zákonodárných prací pověřeném připadala by unifikačnímu ministerstvu konečně i úloha, aby působilo na rychlejší tempo potřebných prací unifikačních a pak na postup dle jakéhos, s hlediska účelnosti sestaveného plánu. Ani zde bez dohody s resorty odbornými obejíti se nelze.

Kapitola 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.

President nejvyššího správního soudu Dr Hácha uvádí, že jeho loňská předpověď, že svízelná situace nejvyššího správního. soudu bude se automaticky stále 'zhoršovati, je potvrzena číselnými výkazy o trvalém přibývání stížností k soudu podávaných. Data z běžného roku ukazují, že počet stížností proti minulému roku zase značně vzrostl. Aspoň to je však potěšitelno, že procento vzestupu již nestoupá. Celkový stav soudu k 1. lednu 1928 bude následkem toho horší proti roku předchozímu. Příčina je jednak v přírůstku stížností, jednak v poklesu celkové výkonnosti soudu. Tento pokles není však způsoben zmenšenou výkonností referentů. Průměrná výkonnost referentů naopak i proti loňsku podstatně se zvýšila a je téměř dvakrát tak veliká jako byla průměrná výkonnost referentů bývalého správního soudu vídeňského. Příčinu poklesu celkové výkonnosti sluší hledati jednak v četných a dlouho trvajících vakancích (následkem úmrtí a odchodu do výslužby nebo do jiné služby), jednak ve vážných a dlouhotrvajících onemocněních několika gremiálů. Úbytek pracovních sil tím způsobený znamená přibližně asi tolik, jako kdyby soud měl po celý rok o šest svých členů méně. Zřízení translatury, obsazené prozatím dvěma ze tří preliminovaných smluvních sil, přineslo jakousi úlevu referentům nikoli však předsedům senátů.

Doba od podání stížností do vydání nálezu soudního stále se prodlužuje a soudní kontrola správy se tím prakticky znehodnocuje. Nápravu lze očekávati jen od legislativního opatření. Presidium nejvyššího správního soudu předložilo v březnu tohoto roku vládě osnovu novely k zákonu o nejvyšším správním soudu, jejíž základní myšlenky byly si rozpočtovému výboru již loňského roku předneseny. Brzké projednání této osnovy bylo by velmi žádoucí.

Přání referentovu, aby statistické výkazy o činnosti nejvyššího správního soudu podávaly obraz netoliko o počtu stížností na jednotlivé ressorty připadající, nýbrž i o počtu stížností v jednotlivých materiích právních, bude příště vyhověno. Zhruba je možno i bez podrobné statistiky říci, které obory právní soud nejvíce zaměstnávají. Stížnosti týkající se státní správy finanční představovaly loňského roku přibližně třetinu, letos podíl finanční podstatně stoupl. Věci úřednické činily loňského roku asi 15% veškeré agendy. Věci školské zaměstnávají celoročně téměř 4 referenty, počet stížností ve věcech pozemkové reformy poslední dobu podstatně klesl, kdežto v dřívější době tento obor právní zaměstnával skoro úplně nejméně čtyři referenty. K projevenému přání po větší publicitě nálezů nejvyššího správního soudu sděluje mluvčí, že o uveřejňování judikatury nejvyššího správního soudu je postaráno oficielní sbírkou nálezů, která ve všeobecných věcech administrativních té doby uveřejnila již nálezy z dubna t. r., ve věcech finančních všechny nálezy z roku minulého. Pro budoucnost lze očekávati ještě větší urychlení. Mimo to byl nedávno vydán první svazek t. zv. judikátní knihy, obsahující právní zásady soudem vystavené za. prvé pětiletí jeho činnosti. Mluvčí vzdává pak dík za referentovo uznání dobrých kvalit jurisdikce nejvyššího správního soudu a konstatuje, že judikatura soudní těší se dobré pověsti i za hranicemi. To platí zejména o judikatuře z oboru práva známkového. K dalšímu dotazu o odmítnutí německých podání poslanců Mayera a Hanreicha v řízení před volebním soudem, odpovídá mluvčí, že německá podání byla volebním soudem vskutku odmítnuta, proti čemuž podána byla stížnost podle §u 7 jaz. zákona, která rovněž byla již praesidiem volebního soudu vyřízena, takže je možno vznésti věc před nejvyšší správní soud, jemuž náleží zákonnost odmítnutí podání posouditi. K vysvětlení uvádí mluvčí, že volební soud neodmítá zásadně stížnosti a podání v jazycích menšinových sepsaných. Stížnosti proti konečným výsledkům reklamačního řízení podávány jsou velmi často v jazyku menšinovém a zejména německém a volební soud je netoliko přijímá, nýbrž v jazyku menšinovém i vyřizuje, jsou-li splněny předpoklady § 2 jazyk, zákona. Zda-li předpoklady tyto jsou splněny v případě poslanců Mayera a Hanreicha je však jiná otázka, neboť právo na používání menšinového jazyka závisí podle § 2 j až. zák. nejen na momentu subjektivním, t. j. na příslušnosti strany k jazyku národní menšiny, nýbrž i na momentu objektivním, t. j. zda-li věc vznikla v soudním okresu menšinovém. Volební soud, odmítnuv německé podání jmenovaných poslanců, vycházel z právního názoru, že causa, o kterou jde, t. j. rozvázání poměru poslance k zákonodárnému sboru, je lokalisována v soudním okresu sídla zákonodárného sboru, tedy v Praze. Běží tedy o ryzí otázku právní, o níž náleží konečně rozhodovati nejvyššímu správnímu soudu.

Kapitola 10. Ministerstvo školství a národní osvěty.

Dne 6. prosince 1927 pojednal rozpočtový výbor o rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty (Stát. rozp. na r. 1928, skup. I. vlastní státní správa, oddíl C. Správa vnitřní: e) kulturní, kapitola 10.).

V referáte i ve vývodech jednotlivých, řečníků byl dotčen především zásadní projev p. ministra financí, v němž upozornil na finanční stránku kulturních výdajů, které se podle jeho názoru stávají aktuálním finančním problémem státu, a v kterém se dotkl i otázky úhrady nákladu na národní školství. Mimo to obíraly se projevy řečníků celou řadou otázek školské politiky a kulturní politiky vůbec v celku i v podrobnostech.

Na závěr přednesl p. ministr školství a národní osvěty obsáhlé exposé, v němž v širokém rámci i v jednotlivostech naznačil své zásadní stanovisko k námětům předneseným v rozpravě.

Obraz rozpravy podává tento stručný přehled, v němž jsou jednotlivé náměty shrnuty padle věcných hledisk ve skupiny, při čemž jsou připojeny též vysvětlivky.

Školní náklad vůbec a jeho úhrada.

Vůči stanovisku p. ministra financí, že náklady kulturní a školní zvlášť jsou značné, bylo hájeno mínění, že na těchto vydáních nesmí býti šetřeno. Také proti, námětu, aby nově upraveno bylo školné, byly vyslovovány zásadní námitky.

Není pochyby, že s hlediska státního hospodářství musí býti dbáno také toho, aby ani ve správě kulturní nebylo vydání neužitečných nebo málo užitečných, účelnou racionalisací školské organisace lze zajisté takováto vydání vhodně odstraniti nebo aspoň omeziti. Na druhé straně nesmí býti opuštěn zřetel k tomu, že rozšířené a prohloubené vzdělání je všude nejen nezbytnou podmínkou vlády demokracie, ale také bezpečnou základnou pro hospodářský rozvoj státu a schopnost výrobních vrstev uhájiti se v konkurenci mezinárodní, a v boji o život.

Otázka, má-li býti školné nově upraveno, zvýšeno nebo vůbec zrušeno, je zajisté otázkou, která může býti zodpověděna teprve po pečlivém uvážení nejen s hlediska finančního, ale především po uvážení závažných důsledků kulturně-politických.

Podle sdělení ministra školství je samozřejmé, že ke vhodnému rozvržení břemen školních mezi stát a samosprávné svazky dojíti musí.

K obecným úvahám o školním nákladu pojí se řada výtek stran domněle nepoměrného rozvržení příslušných výdajů mezi jednotlivé národnosti, zejména československou a německou.

Ve směru prvém bylo v rozpravě ministrem školství a národní osvěty číselně prokázáno, že výtky ty neobstojí. Tak v oboru škol středních připadá z celkové potřeby, preliminované přímo pro jednotlivé ústavy, částkou 181,4 mil. Kč na ústavy československé a neněmecké 129,7 a na ústavy německé^: 51,6 mil. Kč, v procentním poměru 72 : 28, ačkoli je Němců v republice 23,36%.

Při ústavech učitelských připadá z nákladu 20,7 mil. Ke na německé ústavy 4,8 mil. Kč, což jest 23%.

Pro odborné školství je rozpočteno 118,5 mil. Kč, z čehož na německé ústavy 36,4 mil. Kč, t. j. 30,8%.

Na československé university je preliminováno 44,4 mil. Kč, na německou universitu 15,4 mil. Kč, t. j. 25,8%.

Na české techniky je v rozpočtu 25,8 mil. Kč, na německé 14,6 mil. Kč, tedy 36,2 procenta.

Při školství národním činí na rok 1927 náklad na osobní vydání veřejných škol národních v zemích českých při školách českých 598,4 mil., při německých 293,6 mil. Kč. Přičte-li se k tomu i osobní náklad na školy menšinové, činí úhrn osobních výdajů na školy české 642,5 mil., na německé 295,3 mil. Kč v procentech 68,0 : 31,26, ač poměr počtu obyvatelstva v těchto zemích dle národnosti je dán čísly 68,53 ke 30,29. Ale i když se přičte věcný náklad na menšinové školy, činí český podíl 660,2 mil., a německý 295,8 mil. Kč, čili 68,55 a 30,72 procenta, což prokážu je, že menšinovými školami bylo dosaženo jen reparace starých nedostatků a není ani jimi podílu Němců na veřejných prostředcích způsobena žádná újma.

Školská reforma.

K otázce, zda se přikročí k reformě školství, dal p. ministr školství odpověď kladnou připomenuv, že reformu tuto dílem připravujeme, dílem ji zahajujeme. Než jde zajisté o problém velmi nesnadný, jehož řešení nesmí býti překotné.

Legislativa školská.

V rozpočtovém výboru bylo tlumočeno přání, aby co nejdříve byly Národnímu shromáždění předloženy osnovy školských zákonů, které byly již z jara ministrem školství a národní osvěty ohlášeny v kulturním výboru posl. sněmovny. Vůči tomu bylo konstatováno:

1. Osnova zákona o pomocných školách byla již meziministersky dojednána a předkládá se vládě k schválení.

2. Osnova zákona o t. zv. újezdních školách měšťanských se projednává s ministerstvem financí.

3. Totéž platí také o osnovách zákonů o nestátních staropensistech učitelských na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a o úpravě poměrů nestátních škol a jejich učitelstva v těchto zemích.

4. Připraveny jsou návrhy.zákonů o úpravě služebních poměrů okresních školních inspektorů a o organisaci školské správy, které budou v brzku předběžně projednány s politickými faktory. V rámci tohoto zákona řeší se také otázka t. zv. samosprávy národní ve školské správě.

5. Jednání o osnově zákona o školkách mateřských vede se dále, ukončení jeho je závislé na nové úpravě organisace školské správy, aby mohly býti správně vyřešeny otázky rozvržení kompetence při správě těchto školek mezi nižší úřady školní.

6. Prováděcí předpis k učitelskému zákonu byl již vyhlášen v listopadovém Věstníku ministerském.

7. O vládním nařízení, kterým se na základě §u 17 učitelského zákona aplikuje na učitelstvo národních škol služební pragmatika profesorská, byla již konána porada se zástupci učitelstva a zahájeno je řízení meziministerské.

O některých dalších osnovách činí se zmínka ještě zvláště.

Otázka učebnic.

Pokud jde o stesky na některé nevhodné texty učebnic, jimž se vytýká pedagogické porušování zásad nestrannosti a snášelivosti ať ve směru náboženském, národním nebo třídním, bylo již dříve a nyní opět dáno ministrem školství a národní osvěty ujištění, že dal provésti příslušnou revisi učebnic, aby mohla býti zjednána náprava vad, jakmile budou konstatovány.

Národní školství.

Vnitřní organisace národního školství. Věci pedagogické a didaktické.

Mezi náměty uvedenými v rozpravě o těchto otázkách bylo především žádáno, aby odvolán byl zákaz účasti školní mládeže při veřejných projevech agitačních a manifestačních a ve spolcích a organisacích. povahy politické. Vůči tomu sluší uvésti, že úkolem školní výchovy zajisté jest vésti důsledně - ve škole i mimo školu - mládež tak, aby byla vychována k úctě k zákonům a státnímu pořádku a k naprosté snášelivosti ať národní, náboženské nebo třídní. Nelze trpěti, aby školním dětem již v útlém věku byla vštěpována nenávist místo lidumilnosti a lásky k bližnímu a aby tak rušen byl u ní smysl pospolitosti. Platné předpisy zakazující účast mládeže v podnicích takto výchově nebezpečných musí v zájmu státu zůstati v platnosti.

K žádostem stran vyučování jazykového (zejména vyučování státnímu jazyku na školách s jiným vyučovacím jazykem, německému jazyku na školách československých) se uvádí, že jde tu především o zabezpečení nezbytných podmínek (o vhodné učitele jazyka dokonale znalé, o úhradu většího nákladu); Zjednati tyto předpoklady lze zajisté jen postupně ve vhodné době.

Pro občanské školy bylo žádáno, aby při vyučování v nich byl zdůrazněn motiv praktičnosti. Mimo to byl tlumočen názor, že občanské školy na Slovensku trpí zejména nedostatkem učitelstva. Vůči tomu bylo konstatováno, že se pomýšlí na celkovou reformu těchto škol a jejich vybudování na čtyřtřídní. Dočasný nedostatek kvalifikovaného učitelstva není snad jen důsledkem menších prý služebních platů, ale zejména překotného vzrůstu počtu nových škol a pak i poválečných poměrů, jež se jevily nechutí mladšího učitelstva konati nesnadná studia a zkoušky. Poslední čas lze však konstatovati stálý vzrůst nových aprobací pro občanské školy.

Byla-li vyslovena výtka pro nedodržování t. zv. malého školského zákona, jest jen potřebí upozorniti příslušné školské úřady na konkrétní případy, aby mohla býti zjednána náprava.

K podnětu na vydatnější podpory pokusným školám se připomíná, že ministerstvo školství se jim zajisté nevzpírá, je ovšem omezeno položkami v rozpočtu k takovému účelu povolenými.

Vnější organisace národního školství. Zřizování a vydržování škol.

V rozpravě bylo uvedeno, že počet žáků v jednotlivých třídách je přílišný, ba že jsou některé třídy přeplněny více než 70 žáky. Naproti tomu budiž konstatováno, že podle malého školského zákona byl od 1. září 1927 maximální počet žáků ve třídě snížen s 80 na 70, na jednotřídních školách na 65. Avšak tohoto zákonného maxima se fakticky dosahuje jen v případech zcela ojedinělých. V říjnu r. 1926 bylo statisticky zjištěno, že na jednu třídu měšťanské školy připadalo průměrně 42 žáků, na jednu třídu obecné školy 35 žáků. Tento průměr se v důsledku zmíněného snížení zákonného maxima s 80 na 70 resp. 65 letos jistě značně opět zmenší. Obecná výtka přeplněnosti tříd tedy naprosto neobstojí.

Bylo žádáno, aby byly zřizovány dále obecné školy pro nezaškolené děti na Slovensku a v Podk. Rusi.

Zaškolování nezaškolených dětí na Slovensku a v Podk. Rusi od r. 1925 utěšeně pokračuje. Zřizují se pro ně hromadně nové potřebné školy státní a staví se pro ně budovy bud, výhradně státem nebo za státní pomoci. Od listopadu 1926 za poslední rok zřídili jsme na Slovensku nově 37 škol o 43 třídách pro 1854 nezaškolených dětí, na Podk. Rusi 50 škol o 55 třídách pro 2275 nezaškolených dětí. Subvencí na stavby a zařízení škol bylo na Slovensku povoleno 6¹/₂ mil. Kč v 73 případech, v Podk. Rusi v 28 případech. V akci se stále pokračuje, jak svědčí zprávy příslušné meziministerské komise, čas od času uveřejňované v denním tisku. V poslední schůzi komise bylo na př. konstatováno, že bylo dáno v užívání 34 nových školních budov.

Proti rozpočtové položce na příspěvky nestátním školám bylo namítáno, že se tím podporují zejména konfesijní školy, kdežto v zájmu Školství a státu by mělo býti usilováno o unifikaci, resp. zestátnění školství. Vůči tomu se uvádí, že do rozpočtu byla položka tato vložena v té výši, jak k vydání tomu je stát vázán platnými zákony. (Zák. č. XXVII/1907 a ^ XVI/1913). Budoucně má býti poměr nestátních škol ke státu upraven zákonem, zmíněným již v odstavci o legislativě školské pod čís. 3. Předloha spočívá na základě reciprocity tak, že stát j nebude přejímati školských břemen, aniž by za to nedostal ekvivalent ve formě určité ingerence ve věci školské a učitelské (potvrzování učitelů, disciplinární řízení s nimi a t. p.).

V otázce vydržování občanských škol a zejména jejich t. zv. IV. (čtvrtých) ročníků bylo konstatováno, že může býti rozřešena v souvislosti s celkovou reformou těchto škol, o níž je zmínka už výše.

Úkoly státní správy v oboru školství menšinového jsou obtížné. Pokračující stabilisace nutí k postupnému odstraňování zjištěných nedostatků a závad a vyžaduje si přiměřených prostředků.

Zvláštního připomenutí zaslouží otázka, definitivního umístění škol. Školy byly zatímně velmi často lokalisovány do budov soukromých, rozměry a vnitřní úpravou nevyhovujících a nedostačujících. Do nynější doby bylo definitivně zabezpečeno 383 škol, což se rovná asi ¹/₃ onoho počtu, s nímž počítá návrh rozpočtu na rok 1928. Dlužno tudíž zabezpečiti umístění zbývajících ²/₃. Jest přirozeno, že za tohoto stavu jest ještě řada škol umístěna nedostatečně nebo závadně. Takové případy byly podrobně vyšetřovány a zjišťovány a na tomto podkladě sestaven rámcový stavební program.

Osobní věci učitelstva.

V otázce dalšího vzdělávání učitelstva bylo vysloveno přání, aby byly podporovány učitelské podniky k tomu účelu organisované (školy vysokých studií pedagogických, různé kursy pro učitele občanských škol). Ministerstvo školství vyjde zajisté tomuto přání ochotně vstříc, pokud jen stačí k tomu finanční prostředky.

V otázce zkoušek vedlejších učitelů (zejména němčiny na školách s československým jazykem vyučovacím) byla žádána nová úprava v tom smyslu, aby se k nim připouštěli i kandidáti nemající normální kvalifikace učitelské. Věc bude předmětem úvah při nové úpravě zkoušek způsobilosti, která bude aktuální po provedení reformy přípravného vzdělávání učitelstva.

K podnětu, aby zásady parity pohlaví v učitelských sborech bylo šetřeno vždy také při překládání učitelstva ze služebních příčin, se upozorňuje, že se § 10 t. zv. malého školského zákona vztahuje jen na obsazování míst konkursním řízením, což ovšem nebrání, aby této zásady bylo dbáno pokud možná i při překládání učitelů, nebrání-li tomu jiné závažné zájmy služby. Toto stanovisko je zcela v souhlasu i s § 18 vlád. nař. č. 64/1925 Sb. z. a n.

Ve věcech platových byla učiněna zmínka o nedostatečném honorování nadpočetných hodin, hodin nepovinných předmětů, o výchovném pro učitelky a odbytném učitelek při provdání. Všecky tyto otázky byly teprve nedávno řešeny učitelským zákonem a nelze dnes znovu bráti v úvahu opět již novou platovou regulaci.

K otázce služební pragmatiky učitelské, při níž byly vysloveny pochybnosti, zda může a má býti upravena vládním nařízením, bylo p. ministrem poukázáno na to, že tato pragmatika byla již pro učitelstvo uvedena v platnost § 17 učitelského zákona, úkolem vládního nařízení zde bude jen vyhlášení této pragmatiky a její přizpůsobení v nejnutnějších věcech zvláštním poměrům služby na národních školách. Při tom bude pokud možná přihlédnuto i k přání učitelstva, aby v kvalifikačních komisích nebyl laický živel uplatněn měrou nenáležitou.

V otázce žádané úpravy právních poměrů soukromých učitelů sluší bedlivě uvážiti, má-li býti vůbec zvláštním zákonem pronikavě zasahováno do soukromoprávních poměrů smluvních mezi zaměstnavatelem a soukromým učitelem ještě nad míru, kterou se tak stalo jinými zákony (na př. zákony o pojišťování nemocenském, starobném atd.).

Školská správa a dozor ke školám.

Podněty sem hledící týkaly se především otázky národní samosprávy ve školství, pak reorganisace školských úřadů vůbec a mimo to úpravy právních poměrů okresních školních inspektorů. V těchto věcech, které vesměs předpokládají řešení cestou legislativní, odkazuje se na oddíl věnovaný vpředu legislativě školské, kde bylo již vzpomenuto, že o všech příslušných osnovách zákonů se již jedná.