Wir fragen daher den Herrn Minister des Innern:

1. Ist es richtig, dass der Entwurf zu einem Gesetz über das Verwaltungsstrafverfahren den Unternehmerorganisationen zur Begutachtung vorgelegt wurde?

2. Wenn ja, warum wurde der Entwurf nicht auch den Organisotionen der Arbeiter, vorgelegt?

3. Ist der Herr Minister bereit, dieses Säumnis sofort gutzumachen und den Entwurf den in Frage kommenden Arbeiterorganisationen zur Begutachtung zu übermitteln?

Prag, den 29. Feber 1928.

Filipínský, Habrman, Novák A., Havlena, Jos. Petřík, Jaroš, F. Časný, Dundr, Beutel, Jokl, D. Löw, Jarolim, Reyzl, Stak, Ecksteinová.

Tisk 598/12.

V dnešním čísle časopisu >Sudetendeutsche Tageszeitung< zabaveno bylo místo, jež jest odpovědí na obvinění, které přednesl poslanec Windirsch, že prý roku 1918 tehdejší zemský hejtman dr Lodgman odmítl domnělé vyzvání pana Švehly k >spolupráci< a že tím >úplně selhal<. Zabavené místo znělo takto:

>Ba k čertu, jak pak si to poslanec Windirsch představuje? Dr Lodgman, jako zemský hejtman tehdejší německo-rakouské provincie Deutschböhmen, podřízený státu Deutschösterreich a jemu zodpovědný, měl >spolupracovati?< na vybudování státu Čechů. A to, že se nedopustil takovéto hanebné zrady na Německém Rakousku, jeví se panu poslanci Windirschovi jako >úplné selhání

V těchto větách konstatují se nepopíratelné historické skutečnosti. V době, o které se zde mluví, nebyla ještě se žádné strany popírána příslušnost Deutschböhmen k Deutschösterreich, a jest tudíž zabavení shora citovaných vývodů zcela nepochopitelno.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra vnitra:

Jest pan ministr ochoten učiniti potřebné opatření, aby se zamezilo opětování takovýchto výstřelků konfiskační praxe politických úřadů?

V Praze, dne 2. prosince 1927.

Teschner, dr Jesser, dr Heller, Jokl, Polach, Stark, Friedrich, Hartl, Oberleithner, dr Brunar, Beutel.

Interpellation

In der heutigen Folge der >Sudetendeutschen Tageszeitung< wurde eine Stelle beschlagnahmt, welche eine Antwort auf die vom Abgeordneten Windirsch vorgebrachte Beschuldigung darstellt, dass i. J. 1918 der damalige Landeshauptmann Dr. Lodgman eine angeblich von Herrn Švehla an ihn gerichtete Aufforderung zur >Mitarbeit< abgelehnt und dadurch >vollkommen versagt habe<. Die beschlagnamte Stelle hatte folgenden Wortlaut:

>Ja zum Teufel, wie denkt sich denn das der Abgeordnete Windirsch? Dr. Lodgman, als Landeshauptmann der damaligen deutschösterreichischen Provinz Deutschböhmen dem Staate Deutschösterreich unterstellt und ihm verantwortlich, sollte an dem Aufbau eines Tschechenstaates >mitarbeiten?vollständiges Versagen

In diesen Sätzen werden unleugbare historische Tatsachen festgestellt. In dem Zeitpunkte, von dein hier die Rede ist, war die Zugehörigkeit Deutschböhmens zu Deutschösterreich noch von keiner Seite bestritten, und es ist also die Beschlagnahme der obzitierten Ausführungen ganz unverständlich.

Die Unterzeichneten richten daher an den Herrn Innenminister die Anfrage:

Ist der Herr Minister bereit, das Erforderliche zu veranlassen, um der Wiederholung solcher Ausschreitungen der Konfiskationspraxis der politischen Behörden vorzubeugen?

Prag, am 2. Dezember 1927.

Teschner, Dr. Jesser, Dr. Heller, Jokl, Polach, Stark, Friedrich, Hartl, Oberleithner, Dr. Brunar, Beutel.

Tisk 598/13.

Za aktivní součinnosti vlády snížili majitelé dolů v druhé polovině roku 1923 v jednotlivých revírech mzdy horníků o 9 až 13%. Tehdy prohlásil ministerský předseda Švehla opětovně, že se provedené snížení mzdy hojným způsobem projeví ve zlevnění nákladu na živobytí. Horníci již tehdy popírali správnost slibů ministerského předsedy. Měli pravdu. Když mzdy horníků byly sníženy, stanovila nynější vládní většina na potraviny z ciziny dovážené, mezi nimi obzvláště na mlecí výrobky, obrovské lichvářské clo.

Zdražení nejdůležitějších potravin seznati lze z následujícího přehledu.

V hnědouhelné pánvi v severozápadních Čechách stál 1 kg:

Místo zlevnění vládou slibovaného zdražily se od října 1923 zpředu uvedené potraviny o 17,86%. Naproti tomu mzda horníků dokonce klesla. Podle úřední statistiky činila roku 1923 ryzí mzda za směnu horníka v severozápadní hnědouhelné pánvi v Čechách 40,52 Kč, roku 1926 39,96 Kč. V této mzdě za směnu obsaženy jsou všechny rodinné přídavky, odměna, náhrady za dovolenou a naturální požitky. V každém případě z těchto dat jasně a zřetelně vychází na jevo, že ve srovnání s rokem 1926 kupní síla mzdy velmi značně klesla a že se následkem toho také životní míra horníků zhoršila.

Opírajíce se o tyto skutečností domáhali se horníci opětovně poskytnutí drahotních přídavků, ale marně. V listopadu 1927 žádaly svazy horníků znovu výpomoc ve výši 400 Kč pro ženaté a 300 Kč pro svobodné dělníky. Ačkoli provozovací přebytky majitelů dolů již od let stále vzrůstají, přece majitelé dolů tyto samo sebou velmi skromné požadavky stran jednorázové výpomoci pod různými výmluvami zamítli.

Toto příkré a pobuřující jednání majitelů dolů vedlo v severozápadní pánvi v Čechách k výpovědi mzdové smlouvy, platné od října 1923. Tato mzdová smlouva byla organisacemi horníků dne 9. ledna 1928 na 4 neděle vypovězena. Zároveň při odevzdání výpovědi žádáno bylo 20%ní zvýšení všech akordů a mezd, vyjádřených v penězích. Organisace majitelů dolů zamítla splnění tohoto požadavku, vyslovila však při tom ochotu vyjednávati. Z toho musely organisace horníků souditi, že majitelé dolů jsou ochotni vyjednávati o zvýšení mezd pod 20%. Proto svolily organisace horníků k vyjednávání. Již prvého dne vyjednávání dozvěděly se zástupcové horníků, že majitelé dolů v severozápadních Čechách nejen nechtějí povoliti žádné zvýšení mzdy, nýbrž naopak že se domáhají ještě dalšího značného zhoršení pracovních podmínek prodloužením pracovní doby a j. v.

Při vyjednávání, které se konalo v Mostě, dali majitelé dolů do měšťáckého denního tisku, jim úslužného, zprávy, že ústupky, které oni povolují, znamenají zvýšení mzdy o 17 1/2%. Naproti tomu stačí poukázati na skutečnost, že organisace horníků svůj původní požadavek redukovaly až na 7 1/2%ní zvýšení mzdy a že následkem toho byly ochotny na tomto podkladě uzavříti novou mzdovou smlouvu, aby tak zabránily vypuknutí stávky. Soukromí majitelé dolů zamítli společně s největšími majiteli dolů, se státem, také zvýšení mzdy zmenšené na 7 1/2%. Tím způsobili majitelé dolů, že vyjednávání ztroskotalo.

Ježto jest zjevně známo, že se správa státních dolů, na kterou v severozápadní hnědouhelné pánvi v Čechách připadá asi 14% uhelné těžby, právě tak jako majitelé dolů stavěla zamítavě proti jakémukoli zvýšení mzdy, pochopíme také, proč se ministr veřejných prací po dobu čtyřnedělní výpovědní lhůty mzdové smlouvy choval tak, jakoby se ho nastávající zjevný konflikt netýkal.

Ministr veřejných prací nezasáhl jako zprostředkovatel ještě ani tehdy, když důvěrníci horníků počátek revírní stávky odložili o dalších 6 dnů. Teprve když vyhlášena byla výzva ke stávce, přišel dne 11. února t. r. úředník báňského hejtmanství, aby se jen informoval o příčině konfliktu. V tomto směru jest možno jen dvojí: buď nepochopil ministr veřejných prací vážnost situace v severozápadní hnědouhelné pánvi v Čechách, anebo pochopil-li, pak zdálo se mu důležitějším, aby se jako šéf největšího důlního majetku, státu, společně se soukromými majiteli dolů bránil proti zvýšení mzdy, kterého se horníci domáhají. Vzhledem k tomu má ministr veřejných prací také vinu na vyzývavém chování majitelů dolů v severozápadních Čechách.

Po vypuknutí stávky odhodlal se ministr veřejných prací konečně přece zasáhnouti do vyjednávání. Nejdříve úředníkem, kterého ustanovil, a potom sám. Zasáhnutí ministra veřejných prací do vyjednávání dálo se až do té chvíle více ve formě státu jakožto největšího majitele dolů místo jako nestranného zprostředkovatele.

V tomto směru pohybuje se také zprostředkovací návrh, který ministr veřejných prací předložil zástupcům horníků za účelem ukončení stávky. Ačkoli ministr veřejných prací věděl velmi dobře, že stávku nelze ukončiti na podkladě pětiprocentního zvýšení mzdy za současného prodloužení doby pracovní, trval přece na tom, aby dělníci přijali jeho zprostředkovací návrh, se kterým majitelé dolů před tím souhlasili. Jinak musí buditi veliké podivení, že ministr veřejných prací výdělečné zájmy majitelů dolů staví výše než slušnou odměnu horníkům.

Majitelé dolů, se kterými hornici v severozápadní hnědouhelné pánvi v Čechách vedou boj o větší kousek chleba, vypláceli předešlého roku svým akcionářům dividendu 13 až 25%. Mimo to byly Mostecká uhelná společnost a Severočeská uhelná společnost s to darovati svým akcionářům za 60 milionů Kč gratis akcie. Tyto veliké provozovací přebytky jsou možny jen proto, poněvadž horníci dostávají jako mzdu vypláceno jen něco málo přes třetinu ceny uhlí, kterého dobyli.

Podepsaní táží se tudíž: Jest vládě známo:

1. že ministr veřejných prací svým jednáním majitele dolů v severozápadní hnědouhelné pánvi v Čechách povzbuzoval k tomu, aby zamítli zvýšení mzdy, kterého se hornici domáhali?

2. že ministr veřejných prací při mzdovém jednání bral větší zřetel k výdělečným zájmům majitelů dolů než ku blahu pracujících horníků a jejich rodin?

3. že ministr veřejných prací trpí, aby správa státních dolů v Mostě s majiteli dolů jednotně postupovala proti horníkům?

4. Jest vláda ochotna podporovati bezodkladně jednání takovým způsobem, aby zvýšení mzdy, kterého se horníci domáhají, bylo povoleno a aby dosud platná doba směny zůstala nedotčena?

V Praze, dne 28. února 1928.

Jokl, Beutel, Reyzl, Stark, Polach, D. Löw, Niessner, Hampl, Fijala Milan, V. Herlinger, dr Herz.

der Senatoren Jarolim, Dr. Heller und Gen. an die Regierung betreffend die Arbeitseinstellung der Bergarbeiter im nordwestböhmischen Braunkohlenreviere.

Unter aktiver Mitwirkung der Regierung haben die Bergbaubesitzer in der zweiten Hälfte des Jahres 1923 in den einzelnen Revieren die Löhne der Bergarbeiter um 9 bis 13 Prozent herabgesetzt. Damals hat der Ministerpräsident Švehla wiederholt erklärt, dass, die durchgeführte Herabsetzung der Löhne sich in der Verbilligung der Lebenshaltungskosten reichlich auswirken wird. Die Bergarbeiter haben schon damals die Richtigkeit der Versprechungen des. Ministerpräsidenten bestritten. Sie haben recht behalten. Nachdem die Löhne der Bergarbeiter herabgesetzt waren, hat die gegenwärtige Regierungsmehrheit, die aus dein Auslande eingeführten Nahrungsmittel, darunter ganz besonders die Mahlprodukte mit einem ungeheuerlichen Wucherzoll belegt.

Die Verteuerung der wichtigsten Nahrungsmittel ist aus der nachfolgenden Aufstellung ersichtlich.

Im nordwestböhmischen Braunkohlenreviere kostete per 1 kg:

Statt der von der Regierung versprochenen Verbilligung sind seit Oktober 1923 die vorangeführten Nahrungsmittel um 17.86% teuerer geworden. Demgegenüber ist der Lohn der Bergarbeiter sogar gesunken. Nach der amtlichen Statistik betrug im Jahre 1923 der Reinschichtlohn eines Bergarbeiters im nordwestböhmischen Braunkohlenreviere 40.52 Kč, im Jahre 1926 sind es 39.97 Kč. In diesem Schichtlohne sind alle Familienzulagen Entgelt, Urlaubsentschädigungen und Naturalbezüge enthalten, Jedenfalls geht aus diesen Daten klar und deutlich hervor, dass im Vergleich zum Jahre 1926 die Kaufkraft des Lohnes sehr erheblich gesunken ist und dass sich demzufolge auch die Lebenshaltung der Bergarbeiter verschlechtert hat.

Gestützt auf diese Tatsachen haben die Bergarbeiter wiederholt die Gewährung von Teuerungszulagen angestrebt, jedoch vergeblich. Im November 1927 haben die Bergarbeiterverbände neuerliche eine Aushilfe in der Höhe von 400.- Kč für die verheirateten und 300.- Kč für die ledigen Arbeiter gefordert. Obzwar die Betriebsüberschüsse der Bergwerksbesitzer schon seit Jahren ständig steigen, haben die Bergwerksbesitzer dennoch die an und für sich sehr bescheidene Forderung bezüglich der einmaligen Aushilfe unter allerlei Ausflüchten abgelehnt.

Dieses brüske und aufreizende Verhalten der Bergwerksbesitzer führte im nordwestböhmisehen Braunkohlenreviere zur Kündigung des seit Oktober 1923 geltenden Lohnvertrages, Dieser Lohnvertrag wurde seitens der Bergarbeiterorganisationen am 9. Jänner 1928 vierwöchig gekündigt. Gleichzeitig wurde bei der Uiberreichung der Kündigung die Forderung nach einer 20%igen Erhöhung allerin Geld ausgedrüekten Gedinge und Löhne gefordert, Die Organisation der Bergwerksbesitzer hat die Erfüllung dieser Forderung abgelehnt, hierbei aber die Bereitwilligkeit zu Verhandlungen ausgesprochen. Daraus mussten die Bergarbeiterörganisationen folgern, dass die Bergwerksbesitzer bereit sind über eine Erhöhung der Löhne unter 20% zu verhandeln. Deshalb haben die Bergarbeiterorganisationen in Verhandlungen eingewilligt. Schon am ersten Verhandlungstage haben die Vertreter der Bergarbeiter erfahren, dass die nordwestböhmischen Bergwerksbesitzer nicht nur keine Lohnerhöhung bewilligen wollen, sondern vielmehr noch eine weitere erhebliche Verschlechterung der Arbeitsbedingungen durch die Verlängerung der Arbeitszeit und anderes mehr anstreben.

Anlässlich der in Brüx geführten Verhandlungen haben die Bergwerksbesitzer in die ihnen gefällige bürgerliche Tagespresse Berichte lanciert, dass die ihrerseits gewährten Zugeständnisse eine Lohnerhöhung von 171/2% beinhalten. Demgegenüber genügt es auf die Tatsache zu verweisen, dass die Bergarbeiterorganisationen ihre ursprüng. liche Forderung bis auf 71/6% Lohnerhöhung reduzierten und demzufolge bereit waren auf dieser Basis einen neuen Lohnvertrag abzuschliessen, umso den Ausbruch der Arbeitseinstellung zu verhindern. Die privaten Bergwerksbesitzer haben gemeinschaftlich mit den grössten Bergwerksbesitzern, dem Staat, auch die auf 71/2% verminderte. Lohnerhöhung abgelehnt. Damit hatten die Bergwerksbesitzer die Verhandlungen zum Scheitern gebracht.

Nachdem offensichtlich bekannt ist, dass die staatliche Bergverwaltung, die im nordwestböhmischen Braunkohlenreviere über rund 14% der Kohlenförderung verfügt, ebenso wie die Bergwerksbesitzer sich gegen jede Lohnerhöhung ablehnend verhielten, begreift man auch, warum der Minister für öffentliche Arbeiten während der vierwöchigen Kündigungsfrist des Lohnvertrages sich so benahm, als ob ihm der bevorstehende, offene Konflikt nichts anginge.