Nechť sebe přesněji dbá se stávajících předpisů, smrt radiem se tím nezadrží. K boji proti této smrti musela by se učiniti zcela jiná opatření; vláda byla také již obyvatelstvem jáchymovským požádána, aby zjednala nápravu, nestalo se však dosud ničeho, naopak od účinnosti posledního platového zákona byly těmto ubohým obětem smrti odňaty také ještě dosud stávající zvláštní přídavky.

Přivodí-li se v některém soukromém podniku nebezpečím provozování podniku smrt dělníka, jest podnikatel, jak se to teprve nedávno stalo v Americe, nucen ručiti za jeho smrt; kdyby provozoval podnik dále, ačkoli zde nadále trvá nebezpečí života pro dělníky, pak musel by, ježto vědomě své dělníky posílá na smrt, býti obviněn alespoň ze zabití pro nedbalost a podle trestního zákona žalován. Nemá to platiti také pro stát jakožto podnikatele dolování na radium? Bylo by zločinem, kdyby vláda nadále klidně přihlížela řádění smrti radiem a kdyby jako dosud dělníkům, když se po 10-15 leté služební době projeví strašlivé následky, dávala provisi ve směšné částce 120 Kč a tak je nechala hynouti.

Netoliko pocit lidskostí, nýbrž také trestní zákon vyžaduje, aby zde ihned byla zjednána náprava. Pro tyto horníky nutno, dokud se vědě nepodaří nalézti ochranné prostředky proti tomuto nebezpečí, ohledně způsobu zaměstnání a odměny stanoviti zcela jiné zásady, nezaměstnanosti těchto ubohých lidí nesmí se používati k tomu, aby lákáni byli k této smrtící práci. Ježto tuto práci konati nutno v zájmu všeobecného národního hospodářství, existence léčebného místa Jáchymova a též vědy, pojednávající o radiu, musí vláda zasáhnouti pomocnou rukou alespoň potud, že tuto práci značně výše bude platiti a konání této služby pro nebezpečí smrti ocení výše, na příklad jeden rok třemi roky.

Podepsaní táži se tudíž vlády:

Jest vláda ochotna

1. práci dělníků, v těchto dolech nyní zaměstnaných, pokud jde o jejich pracovní mzdu ihned výše oceniti tak, aby, majíce třeba stále smrt před očima, přece alespoň materielně mohli dělati něco více pro své tělo a své zdraví,

2. až do skutečného odstranění tohoto nebezpečí jeden rok této služební doby započítati jako tři započítatelná služební léta a učiniti také ihned opatření, aby ti, kdož nyní slouží, po 10-15 služebních letech byli dání na odpočinek s provisí, která jim zabezpečuje důstojný život ve stáří,

3. hledati a ihned použíti vědeckých pomůcek ke skutečnému bojí proti smrti radiem?

V Praze, dne 20. března 1928.

K. Friedrich,
D. Löw, Hartl, Hütter, dr Heller, Reyzl, Stark, Oberleithner, Jokl, Polach, dr Brunar.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators Karl Friedrich und Genossen

an den Herru Ministerpräsidenten

betreffend den Radium-Tod der staatlichen Bergleute in St. Joachimsthal.

Es ist eine wissenschaftlich festgestellte Tatsache, dass die Arbeit in Bergwerken, welche radiumhaltende Mineralien schürfen oder verarbeiten, ungeheure Gefahren für die Gesundheit und das Leben der daselbst beschäftigten Arbeiter bringt. So sehr das Radium als Heilmittel gepriesen ist, bringt es doch denen, welche bei der Gewinnung oder Verarbeitung desselben beschäftigt sind, den sicheren Tod. Zum Beweise dessen braucht man nur den Friedhof in St. Joachimsthal zu besuchen und wird finden, dass alle Bergleute der staatlichen Gruben im Alter von 26-40 Jahren sterben - das ist der Radiumtod. Aber nicht bloss Einzelne trifftdies, sondern es ist in St. Joachimsthal allgemein bekannte Tatsache, dass jeder, der sich dem Bergmannsberufe in diesen Gruben widmet, höchslens ein Alter von 40 Jahren erreicht. Keiner hält eine längere Arbeitszeit als 10-15 Jahre aus. Es wissen dies auch die jungen Leute, welche sich diesem Berufe widmen, sie sehen den sicheren Tod vor Augen, aber die Liebe zur Heimat lässt sie nicht abwandern, eine andere Beschäftigung finden sie nicht und so finden sich stets neue Opfer, die dem sicheren Tode in den Bergwerken entgegengehen.

Die bestehenden Vorschriften mögen noch so genau eingehalten werden, damit wird der Radiumtod nicht aufgehalten. Zur Bekämpfung desselben müssten ganz audere Massregeln getroffen werden; die Regierung wurde auch bereits von der Bevölkerung Joachimsthals angegangen, Abhilfe zu schaffen, es ist aber bis jetzt nichts geschehen, im Gegenteil, man hat den armen Todesopfern seit dem Inkrafttreten des letzten Gehaltsgesetzes überdies auch noch die bisher bestandenen besonderen Zulavgen weggenommen.

Wenn in einem Privatbetriebe durch die Gefahr der Betriebsführung der Tod eines Arbeiters verursacht wird, wird der Unternehmer, wie dies erst vor Kurzem in Amerika geschehen ist, zur Haftung für den Tod desselben herangezogen; würde er den Betrieb fortführen, trotzdem die Lebensgefahr für die Arbeiter weiterbesteht, so müsste man ihn, da er wissentlich seine Arbeiter in den Tod sehickt, ihn zu mindestens der fahrlässigen Tötung beschuldigen und nach dem Strafgesetze belangen. Soll dies nicht auch für den Staat als Unternehmer des Radiumbergbaues gelten? Es wäre ein Verbnechen, wenn die Regierung weiterhin ruhig dem Wüten des Radiumtodes zuschaut und wie bisher die Arbeiter, wenn sich nach 10-15 jähriger Dienstzeit die furchtbaren Folgen zeigen, mit der lächerlichen Gebühr von 120 Kč provisioniert und so zugrunde gehen lässt.

Nicht bloss das Menschlichkeitsgefühl, sondern auch das Strafgesetz fordert, dass hier sofort Abhilfe getroffen wird. Für diese Bergleute müssen, insolange der Wissenschaft es nicht gelingt, Schutzmittel gegen diese Gefahr zu finden, bezüglich der Art der Beschäftigung und der Entlohnung ganz andere Grundsätze aufgestellt werden, die Arbeits- losigkeit dieser armen Leute darf nicht benützt werden, um sie zu dieser totbringenden Arbeit zu verlocken. Nachdem diese Arbeit im Interesse der allgemeinen Volkswirtschaft, des Bestandes des Kurortes St. Joachimsthal und auch der Radiumwissenschaft geleistet werden muss, muss die Regierung wenigstens insoferne helfend eingreifen, dass se diese Arbeit bedeutend höher bezahlt und solche Dienstleistung, wegen der Todesgefahr höher bewertet, z. B. ein Jahr mit 3 Jahren.

Die Gefertigten stellen daher an die Regierung die Anfrage:

Ist die Regierung geneigt,

1. sofort die jetzt beschftigten Arbeiter dieser Bergwerke so in ihren Arbeitsiöhnen aufzuwerten, dass sie, wenn schon immer den Tod vor Augen, doch wenigstens materiell etwas mehr für ihren Körger und ihre Gesundheit tun können,

2. bis zur wirklichen Beseitigung dieser Gefahr ein Jahr dieser Dienstzeit als drei anrechenbare Dienstjahre gelten zu lassen und auch sofort zu verfügen, dass die jetzt in Dienst Stehenden nach 10-15 Jahren Dienstzeit mit einer Provision, welche ihnen einen würdigen Lebensabend sichert, provisioniert werden,

3. wissenschaftliche Hilfsmittel zur wirklichen Bekämpfung des Radiumtodes zu suchen und dringend in Anwendung zu bringen?

Prag, am 20. März 1928.

K. Friedrich,
D. Löw, Hartl, Hütter, Dr. Heller, Reyzl, Stark, Oberleithner, Jokl, Polach, Dr. Brunar.

 

Tisk 631/7.

Překlad.

Interpelace

senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudr.

na pana ministra národní obrany

stran záhadného úmrtí vojína Hanuše Rottera.

Loni na podzim nastoupil Hanuš Rotter ze Žichlínku u Lanškrouna k hraničářskému praporu 3. cyklistická hraničářská rota. Dne 7. února t. r. hlásil se nemocným a dostal 14 dní dovolené pro nemoc, kterou měl ztráviti v síni pro nemocné. Když tato dovolená došla, Rotter však se cítil ještě nemocným, šel opět k prohlídce nemocných a dostal další den dovolené. Na to musel 2 dni konati službu. Po dvou dnech, dne 24. února, šel, ježto se stále ještě cítil nemocným, ještě jednou k prohlídce nemocných, byl však shledán ke službě způsobilým, rovněž dne 25. února, kteréhožto dne mu dal lékař jakousi injekci. Injekci popírá lékař, ale potvrzují ji kolegové jmenovaného, který však mezitím zemřel. Po injekci dostavily se ihned křeče a palčivá žízeň. Vypil sklenici čerstvé vody, načež zvracel. Křeče byly stále horší, rovněž tak bolesti, a nemocný musel býti v síni pro nemocné přivázán ke svému lůžku. Podle výpovědí svých kamarádů prý se svíjel v bolestech, poškrábal se a prokousl si jazyk. V sobotu dne 25. února prý zemřel. Ve vyrozumění vojenského velitelství se však praví, že zemřel teprve 26. února. Síň pro nemocné, ve které ležel, nebyla vytopena. Neměl žádné lékařské pomoci.

Příbuzným zemřelého vojína odpověděl lékař na jejich dotazy, že choroba na kterou zemřel, vězela v něm již dlouho. Lékař jim nejdříve řekl, že to byla padoucnice, způsobená kousnutím psa, potom srdeční vada a na konec to byla mozková choroba. Podle různých údajů byl prý lékař z různých důvodů za trest přeložen do Rýmavské Soboty na Slovensku, toť místo, kde oddíl je posádkou. Je nasnadě důvodné podezření, že především on je vinen smrtí. Zemřelý byl jím také pitván, další lékař prý nebyl přítomen.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten zavésti přísné vyšetřování, aby příčina smrti byla zjištěna a lékař v případě viny byl vzat k zodpovědnosti?

Jest ochoten podporovati rodiče zemřelého a zaříditi převoz mrtvoly na útraty vojenské správy?

V Praze, dne 20. března 1928.

H. Jokl, J. Polach,
Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, D. Löw, dr Heller, Niessner, dr Houser, Bodnár.

 

 

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren, Hans Jokl, Johann Polach uad Genossen

an den Herrn Minister für nationale Verteidigung,

betreffend den mysteriösen Tot des Soldaten Hans Rotter.

Im verflossenen Herbst rückte Hans Rotter aus Sichelsdorf bei Landskron zum Hraničářský prapor 9., 3. cyklistická hraničářská rota ein. Am 7. Februar 1. J. meldete er sich krank und erhielt 14 Tage Krankenurlaub bei Verbringung desselben im Marodenzimmer. Als dieser Urlaub zu Ende war, Rotter sich aber noch krank fühlte, ging er abermals zur Krankenvisite und erhielt einen weiteren Tag Urlaub. Hierauf musste er 2 Tage Dienst machen. Nach 2 Tagen, am 24. Februar, ging er, da er sich noch immer krank fühlte, noch einmal zur Krankenvisit, wurde aber als diensttauglich befunden, ebenso am 25. Februar, an welchem Tag ihm der Arzt eine Injektion gab. Die Injektion bestreitet der Arzt, sie wird aber von den Kollegen des Genannten aber inzwischen Verstorbenen bestätigt. Nach der Injektion traten sofort Krämpfe und brennender Durst ein. Er trank ein Glas frisches Wasser, worauf er erbrach. Die Krämpfe wurden immer ärger ebenso die Schmerzen und der Kranke musste im Marodenzimmer an seine Liegestelle festgebunden werden. Er soll sich nach den Aussagen seiner Kameraden in Schmerzen gewunden, sich zerkratzt und die Zunge durchgebissen haben. Samstag den 25. Februar soli er gestorben sein. In der Verständigung des Militärkommandos heisst es aber, dass er erst am 26. Februar gestorben ist. Das Marodenzimmer, in dem er lag, war nicht geheizt. Er hatte keine ärztliche Hilfe.

Den Angehörigen des verstorbenen Soldaten wurde vom Arzt auf ihre Fragen geantwortet, dass das Leiden, an dem er gestorben ist, schon lange Zeit in ihm war. Der Arzt sagte ihnen erst, dass es Fallsucht war, hervorgerufen durch einen Hundebiss, dann ein Herzfehler und zum Schiuss war es ein Gehirnleiden. Nach verschiedenen Angaben soll der Arzt aus verschiedenen Gründen strafweise nach Rimavská Sobota, Slovakei, dies der Ort wo die Truppe stationiert ist, versetzt worden sein. Es liegt der begründete Verdacht nahe, dass er vor allen an dem Tod schuldtragend ist.

Der Verstorbene wurde auch von ihm seciert, ein weiterer Arzt soll nicht anwesend gewesen sein.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er geneigt, eine strenge Untersuchung zu veranlassen, dass die Totesursache festgestellt und im Falle der Schuld der Arzt zur Verantwortung gezogen wird?

Ist er bereit, die Eltern des Verstorbenen zu unterstützen und die Überführung der Leiche auf Kosten der Militärverwaltung zu veranlassen?

Prag, am 20. März 1928.

H. Jokl, J. Polach,
Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, D. Löw, Dr. Heller, Niessner, Dr. Houser, Bodnár.

 

Tisk 631/8.

Překlad.

Interpelace

senátora H. Jokla a soudr.

na pana ministra národní obrany

stran podvodů s osvobozováním od vojenské služby, které se dály v Podkarpatské Rusi.

V Košicích zatčen byl tajemník Svazu průmyslníků Faltin pro podvody s osvobozováním od vojenské služby. Faltin prý dostával za každé osvobození od vojenské služby odměnu 3.000 korun a vydělal prý si tímto způsobem částku jdoucí do několika set tisíc. Poněvadž leží v povaze věci, že tyto podvody byly možny jen následkem dorozumění s vojenskými orgány, táží se podepsaní pana ministra:

Jest ochoten

a) zavésti přísné vyšetřování a potrestati všechny účastníky podvodu?

b) Sděliti senátu výsledek vyšetřování, potrestání postupu při všech podvodech a jména zúčastněných?

V Praze, dne 20. března 1928.

H. Jokl,
Polach, Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, D. Löw, dr Heller, Niessner, dr Houser, Bodnár.

 

Původní znění.

Interpellation

des Senators Hans Jokl und Genossen

an den Herrn Minister für nationale Verteidigung

betreffend den in Karpathorussland vorgekommenen Militärbefreiungsschwindel.

In Kaschau wurde der Sekretär des Industriellenverbandes Faltin wegen durchgeführter Militär befreiungsschwindeleien verhaftet. Faltin soll für jede Befreiung vom Militärdienst eine Entlohnung von 3000 Kronen erhalten und auf diese weise einen in die mebreren Hunderttausende gehenden Betrag verdient haben. Da es in der Natur der Sache liegt, dass diese Schwindeleien nur möglich waren infolge des Einverständnisses militärischer Organe, fragen die Gefertigten den Herrn Minister:

Ist er geneigt:

a) eine strenge Untersuchung einzuleiten und alle an den Schwindeleien Beteiligten der Bestrafung zuzuführen?

b) dem Senat über das Ergebnis der Untersuchung, Bestrafung des Vorganges bei allen Schwindeleien und die Namen der Beteiligten mitzukeilen?

Prag, am 20. März 1928.

H. Jokl,
Polach, Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, D. Löw, Dr. Heller, Niessner, Dr. Houser, Bodnár.

 

Tisk 631/9.

Překlad.

Interpelace

senátorů H. Jokla, J. Polacha a soudr.

na pana ministra železnic

stran opětovných srážek automobilů s vlaky následkem nedostatku železničních závor.

Pro nedostatek železničních závor na místech obzvláště nebezpečných došlo v poslední době opět ke srážkám mezi automobily a vlaky, které si bohužel vyžádaly také oběti.

Tak srazilo se na železniční trati Milotice-Vrbno na druhém přejezdu silnice nákladní auto obchodnice E. H., přijíždějící z Krnova, s osobním vlakem Milotice-Vrbno, když bylo železniční koleje skoro přejelo. Auto bylo zachyceno strojem a vrženo zpět na koleje, vlečeno dále, při čemž se převrhlo a sřítilo dolů se svahu dráhy. Ze tří cestujících, majitelky auta a její obou synů, byl syn sedící vzadu při prvém nárazu obloukem vymrštěn, kdežto syn nalézající se u volantu byl se svojí matkou v roztříštěném autu svržen dolů se svahu dráhy. Že se nestalo větší neštěstí, toho příčinou jsou hlavně spousty sněhu, které se tam nalézaly, jakož i okolnost, že auto, ač roztříštěno, neexplodovalo. Křižovatka, na které se neštěstí stalo, je místem obzvláště nebezpečným, na které správa dráhy opětovně byla upozorňována, poněvadž pro lesy tam vystupující není možno uviděti vlak. Přes to opomenula správa dráhy dosud učiniti opatření resp. zříditi závoru.

Dne 6. března ve 1/4.5 hod. odpoledne nebyla uzavřena závora v Ondrášově, kde říšská silnice Olomouc-Opava přetíná těleso dráhy. Toto místo je pro rychlé jezdce velmi nebezpečné, poněvadž silnice do Ondrášova má po obou stranách kolejí silný spád a na straně od Moravského Berouna viděti jest kolej teprve bezprostředně před přejezdem. V uvedenou dobu jel osobní vlak z Krnova do Olomouce. Auto ve stejnou chvíli přes železniční trať jedoucí bylo by se neodvratně srazilo s vlakem, poněvadž je nemožno zastaviti vozidlo na příkrém svahu. Strážní domek, ze kterého se na tento přejezd dohlíží, je prý nyní z úsporných důvodů vyřazen z provozu a z té příčiny se také častěji zapomíná na spouštění závor.

Dne 5. března v 8 hodin ráno vjížděl ve Frýdku těšínský vlak pří otevřených závorách. Poněvadž silnice do Místku, přes kterou vlak musí jeti, je stále velice frekventována, bylo by málem došlo k těžkému neštěstí.

Ze všeho toho lze seznati, že jednak je zde stále ještě trestuhodná nedbalost při vykonávání služby, jednak že nedostatky již jednou zjištěné dosu nejsou odstraněny.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten učiniti všechna potřebná opatření, aby se zabránilo nehodám?

V Praze, dne 20. března 1928.

H. Jokl, J. Polach,
Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, D. Löw, dr Heller, Niessner, dr Houser, Bodnár.

 

Původní znění.

Interpellation

der Senatoren Hans Jokl, Johann Polach und Genossen

an den Herrn Eisenbahnminister

betreffend der neuerlichen vorgekommenen Zusammenstösse zwischen Auto und Eisenbahnzügen infolge mangelnder Bahnschranken.

Infolge fehlender Bahnschranken an besonders gefährlichen Stellen ereigneten sich in letzter Zeit wieder Zusammenstösse zwischen Auto und Eisenbahnzügen, die bedauerlicherweise auch Opfer forderten.

So stiess auf der Bahnstrecke Milkendorf-Würbenthal bei der zeveiten Übersetzung der Strasse das aus Jägerndorf kommende Lastauto der Händlerin E. H. mit dem Personenzug Milkendorf Würbenthal zusanimen, als das Bahngeleise fast passiert war. Das Auto wurde von der Maschine erfasst und auf das Geleise zurückgeworfen, weitergeschleift, wobei es sich überschlug nd den Bahnabhang hinunterstützte. Von den 3 Insassen, die Autobesitzerin und ihre beiden Söhne, wurde der rückwärts sitzende Sohn beim ersten Anprall im Bogen herausgeschleudert, während der am Volant befindliche Sohn mit seiner Mutter im zertrümmerten Auto den Bahnabhang hinuntergeschleudert wurde. Dass kein grösseres Unglück

geschah, ist hauptsächlich den dort vorhandenen Schneemassen zu verdanken sowie dadurch, dass das Auto trotz Zertrümmerung nicht explodierte. Die Bahnkreuzung, an der der Unfall geschah, ist eine besonders gefährliehe Stelle, auf die die Bahnverwaltung wiederholt aufmerksam gemacht wurde, da der Eisenbahnzug infolge der dort vorgelagerten Waldungen nicht gesehen werden kann Trotzdem hat es die Bahnverwaltung bisher verabsäumt, Vorkehrungen zu treffen, bezw. einen Schranken zu errichten.

Am 6. März um 1/4.5 Uhr nachmittags war der Bahnshranken in Andersdorf, wo die Reichsstrasse Olmütz-Troppau den Bahnkörper überquert, nicht geschlossen. Diese Stelle ist für rasche Fahrer sehr gefährlich, da die Strasse nach Andersdorf beiderseits des Geleises. ein starkes Gefälle hat und auf der Bärner Seite das Geleise erst unmittelbar vor der Überfahrt sichtbar ist. Zur genannten Zeit fuhr ein Personenzug von Jägerndorf nach Olmütz. Ein die Eisenbahnstrecke zur gleichen Zeit überquerendes Auto wäre unrechtbar mit dem Zug zusammeagzstossen, da es unmöglich ist, das Fahrzeug auf den steilen Hang zum Halten zu bringen.

Angeblich ist das Wächterhaus, das diese Überfahrt zu betrauen hat, derzeit aus Ersparungsgründen nicht in Betrieb und daher wird auch des öfteren das Herablassen der Schranken vergessen.

Am 5. März um 8 Uhr fuhr in Friedek der Teschner Zug bei offenert Bahnsehranken ein. Da die Strasse gegen Mistek, welche der Zug überqueren muss, immer sehr frequentiert ist, wäre beinahe ein schweres Unglück passiert.

Aus all dem lässt sich ersehen, dass einsrseits noch immer sträfliehe Nachlässigkeit in der Versehung des Dienstes vorhanden ist, andererseits die schon einmal konstatierten Mängal noch nicht behoben sind.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er geneigt, alle erforderlichen Massnahmen zu treffen, um Unglücksfälle zu verhindern?

Prag, am 20. März 1928.

H. Jokl, J. Polach,
Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, D. Löw, Dr. Heller, Niessner, dr Houser, Bodnár.

 

Tisk 631/10.

Překlad.

Interpelace

senátorů H. Jokla, dr K. Hellera a soudr.

na veškerou vládu

stran převozu ostatků vůdce povstání námořníků v Kotoru, Františka Ráže do

Československa.

Dne 1. února slavili všichni republikáni desáté výročí povstání námořníků v Kotoru. Povstání bylo především přímo vyprovokováno tím, že se s mužstvem zacházelo neslýchaným, nejhorším způsobem.

Jak vysvítá ze zprávy bývalého c. a k. velitelství válečného přístavu v Kotoru na c. a k. vrchní velitelství armády v Baadenu ze dne 12. února 1918, uvádějí se jakožto >příčiny hnutí mezi mužstvem námořnictva<:

a) úplné zanedbávání mužstva se strany důstojníků;

b) špatné stravování mužstva, přepychové stravování důstojníků;

c) poškozování mužstva tím, že se potravin, jež mu náležely, používalo ve prospěch kuchyně důstojníků a jejich příslušníků;

d) nedostatečný oděv;

e) málo dovolených, většina slouží od 6 až 8 let aktivně, rodiny mají špatnou stravu;

f) drakonické tresty pro zcela malé přestupky;

g) nemožnost přednášeti žádosti, žádné právo stížnosti.

Rozhodující však byla skutečnost, že se námořníci válečných lodí, kotvících tehdy v Kotoru, nechtěli déle dát zneužívati pro habsburgskou dynastickou politiku. To s veškerou jasností vysvítá z požadavků rady námořníků, kladených dne 1. února 1918, které mají název: >Co chceme<: Požaduje se: Stejné stravování pro mužstvo a důstojníky, dostatečná dovolená, mír bez anexí a kontribucí. Dále vytčeny byly hospodářské a politické požadavky, o kterých se dohodli.

Toto povstání, jež bylo jednou z předzvěstí pozdvižení všech národů starého Rakouska, k němuž došlo o několik měsíců na to, bylo krvavě potlačeno. Duševním vůdcem pozdvižení byl v Přerově narozený, v Opavě vychovaný vrchní lodník František Ráž. Polní zbrojmistr Gussek, jenž byl zván >krvavým psem kotorským<, nařídil, že řízení proti >vzbouřencům< musí býti vyřízeno ve třikrát 24 hodinách. Důkazy nabízené obhájci nebyly připuštěny. Usnesení válečného soudu, jeden z nejhanebnějších dokumentů starorakouského vojenského barbarství, zní:

>Válečný soud se usnáší po krátké poradě zamítnouti důkazy, poněvadž by tím nemohla býti zachována stanovená lhůta<.

Telegram obhájců k císaři, aby nepřipustil tak brutálního jednání, zůstal bezvýsledným. Jaký nátlak vykonáván byl na členy, podřízené veliteli válečného přístavu, vysvítá z toho, že se Gussek dal otázati, kdy může přijítí, aby podepsal trest smrti. Dne 8. února o 1/2.7 hodině ráno, vynesen byl rozsudek: Ráž jakož i tři jeho jihoslovanští kamarádi, Antonín Grabar, Jerko Sisgorič a Mate Berničevič byli odsouzeni k smrti zastřelením. Gussek ihned podepsal, k udělení milosti císařem nedošlo a tak vzalo neštěstí svůj průběh. Čtyři jmenovaní byli zastřeleni, Ráž zemřel volaje: >Ať žije mír.<

Ráž byl mučedníkem lidstva, postavil si nehynoucí pomník v srdcích všech ušlechtilých lidí. S úctou dlužno uznati, že celá česká veřejnost z počátku ocenila oběť, přinesenou také pro zápas českého národa o svobodu. Tak objevila se před velkým sokolským sletem v Praze roku 1926 v četných českých novinách zpráva, že na popud jihoslovanské sokolské obce v Kotoru jakož i za spolupůsobení české kolonie v Dubrovníku při zájezdu jihoslovanského Sokola k pražskému sletu sokolskému mají býti převezeny ostatky Františka Ráže. Dodnes se tak nestalo. Podepsaní táží se veškeré vlády:


Související odkazy