Jest ochotna dáti ostatky Františka Ráže, habsburgskou soldateskou zavražděného, převézti do Československa a pohřbíti na vhodném, důstojném místě?

V Praze, dne 20. března 1928.

H. Jokl, dr K. Heller,
D. Löw, Bodnár, dr Houser, Beutel, Jarolim, Stark, Reyzl, Niessner, Polach.

Am 1. Februar feierten alle Republikaner den 10. Jahrestag des Matrosenaufstandes in Cattaro. Der Aufstand var erstens dadurch geradezu provoziert, dass man die Mannschaft in der unerhörtesten schlechtesten Weise behandelte.

Wie aus einem Bericht des ehemaligen k. u. k. Kriegshafenkommandos von Cattaro an das k. u. k. Armee-Oberkommando in Baaden vom 12. Feber 1918 hervorgeht, werden als >Ursachen der Be- wegung unter der Marinemannschaften< angegeben:

a) Vollständige Vernachlässigung der Mannschaften seitens der Offizeren;

b) schlechte Verpflegung der Mannschaft, luxuriöse Verpflegung der Offiziere;

c) Benachteiligung der Mannschaft durch Zuwendungen von ihr gehörigen Verpflegsartikeln zugunsten der Offiziersmenage und Offiziersangehörigen;

d) mangelhafte Kleidung;

e) wenig Urlaube, die meisten sind seit 6 bis 8 Jahren aktiv, Familien haben schlechte Verpflegung;

f) drakonische Bestrafung wegen ganz kleiner Uibertretungen;

g) Unmöglichkeit der Vorbringung einer Bitte, kein Beschwerderecht.

Ausschlaggebend war aber die Tatsache, dass sich die Matrosen der damals in Cattaro stationierten Kriegsschiffe nicht mehr länger für die habsburgische Hausmachtpolitik missbrauchen lassen wollten. Das geht mit aller Deutlichkeit aus den am 1. Februar 1918 aufgestellten Forderungen des Matrosenrates, welche den Titel tragen: >Was wollen wir< hervor: Verlangt wird: Gleiche Verpflegung für Mannschaft und Offiziere, genügend Urlaub, Friede ohne Annexionen und Kontributionen. Des weiteren waren wirtschaftliche und politische Forderungen, auf die man sich geeinigt hatte, aufgezählt.

Dieser Aufstand, der eines der Vorzeichen der wenige Monate darauf erfolgten Erhebung aller Nationen des alten Oesterreichs darstellt, wurde blutig niedergeschlagen. Der geistige Führer der Erhebung war der in Prerau geborene, in Troppau aufgewachsene Bootsinann Franz Rasch. Der den Titel >Bluthund von Cattaro< führende F. Z. M. Gussek befahl, dass die Verhandlung gegen die >Meuterer< innerhalb dreimal vierundzwanzig Stunden erledigt sein müsse. Die von den Verteidigern angebotenen Beweise wurden nicht zugelassen. Der Beschluss des Kriegsgerichtes, eines der schändlichsten Dokumente altösterreichischermilitärischer Barbarei lautet:

>Das Kriegs ericht beschliesst nach kurzer Beratung die Ablehnung der Beweise, weil dadurah der festgesetzte Termin nicht eingehalten werden könnte<.

Ein Telegramm der Verteidiger an den Kaiser, ein so brutales Verfahren nicht zuzulassen, blieb ergebnislos. Welcher Druck auf die dem Kriegshafenkommandanten unterstellten Mitglieder ausgeübt wurde, geht daraus hervor, dass Gussek anfragen liess, wanner zur Unterfertigung der Todesstrafe kommen könne. Am 8. Feber, um 1/2.7 Uhr früh wurde das Urteil gefällt: Rasch sowie drei seiner südslavischen Kameraden, Anton Grabar, Jerko Sisgorič und Mate Berničevič wurden zum Tode durch Erschiessen verurteilt. Gussek unterschrieb sofort, die Begnadigung durch den Kaiser erfolgte nicht und so nahm das Unheil seinen Lauf. Die vier Genanaten wurden erschossen, Rasch starb mit dem Ausruf: >Es lebe der Friede<.

Rasch ist ein Märtyrer der Menschheit gewesen, er hat sich ein unvergängliches Denkmal in den Herzen aller gesitteten Menschen errichtet. Ehrend muss anerkannt werden, dass die ganze čechische Oeffentlichkeit das auch für den Freiheitskampf des čechischen Volkes gebrachte Opfer anfänglich gewürdigt hat. So erschien vor dem grossen Sokolkongres in Prag im Jahre 1926 in zahlreichen čechischen Zeitungen die Meldung, dass auf Veranlassung der südslavischen Sokolgemeinde in Cattaro sowie unter Mitwirkung der čechischen Kolonie in Ragusa anlässlich der Pilgerfahrt der Südslavischen Sokols zum Prager Sokolkongress, die sterblichen Uiberreste des Franz Rasch überführt werden sollen. Bis heute ist das nicht geschehen. Die Gefertigtien stellen an die Gesamtregierung die Anfrage:

Ist sie geneigt, die Gebeine des von der habsburgischen Soldateska gemordeten Franz Rasch nach der Čechoslovakei überführen und an einen geeigneten, würdigen Ort beisetzen zu lassen?

Prag, am 20. März 1928.

H. Jokl, Dr. K. Heller,
D. Löw, Bodnár, Dr. Houser, Beutel, Jarolim, Stark, Reyzl, Niessner, Polach.

Tisk 631/11.

Počátkem března zemřel u dělostřeleckého pluku č. 258 v Opavě vojín Antonín Hirsch zápalem plic. Když se dostavili jeho příbuzní do Opavy k pohřbu, nalezli zemřelého ještě v otevřené rakvi. Jak veliké však bylo jejich překvapení, když museli spatřiti, že mrtvý byl násilím vtěsnán do rakve. Rakev byla o 20 cm kratší nežli mrtvola. Táké hlava mrtvého byla jistě s velkým násilím ohnuta stranou, takže je zde důvodné podezření, že při tom byl vojínovi zlomen vaz. Mimo to ležel mrtvý v rakvi bos a byl oděn stejnokrojem nad pomyšlení špatným, roztrhaným, jaký patrně mohli sehnati v posádkové nemocnici.

Stejnokroj byl tak ošuntělý, že by ho byl nekoupil žádný vetešník. V rakvi scházel také papírový polštář, takže mrtvý vojín pohřben byl způsobem přímo hnusným, jak se to děje sotva u vrahů. Když matka mrtvého viděla, s jakou neúctou se zachází s jejím nešťastným synem, chtěla ho dát pohřbít na vlastní útraty, což jí však bylo odepřeno.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten učiniti opatření, aby již nedocházelo k takovýmto neslýchaným případům, které příbuzným zemřelého vojína způsobiti musí hlubokou bolest?

V Praze, dne 20. března 1928.

H. Jokl, J. Polach,
Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, Bodnár, D. Löw, dr Heller, Niessner, dr Houser.

Anfangs März starb bein Artillerieregiment Nr. 258 in Trappau der Soldat Anton Hirsch an einer Lungenentzündung.. Als sich seine Angehörigen in Troppau zum Begräbnis einfanden, fanden sie den Verstorbenen noch offen im Sarge vor. Wie gross war aber die Uiberraschung als sie sehen mussten, dass der Tote gewaltsam in de Sarg gezwängt war. Der Sarg war um 20 cm kürzer als der Leichnahm. Auch der Kopf des Toten war jedenfalls mit grosser Gewalt zur Seite gebogen worden, sodass ein begründeter Verdacht besteht, dass dem Soldaten dabei das Genick gebrochen worden ist. Ausserdem lag der Tote barfuss im Sarge und war mit der denkbar schlechtesten, zerschliesenen Uniform bekleidet, der man wahrscheinlich im Garnisonsspitale habhaft werden konnte. Die Uniform war so schäbig, dass sie kein Trödler gekauft hätte. Im Sarge fehlte auch ein Papierpolster, so dass der tote Soldat auf eine geradezu eckelerregende Art und Weise, wie es bei Mördern kaum der Fall ist, begraben wurde. Als dis Mutter des Toten sah, wie pietätlos mit ihren unglücklichen Sohm umgegangen wird, wollte sie diesen auf eigene Kosten begraben lassen, was ihr jedoch verweigert wurde.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er gewillt, Verfügungen zu treffen, dass derartige unerhörte Vorfälle, die den Angehörigen des verstorbenen Soldaten tiefen Sehmerz bereiten müssen, nicht mehr vorkommen?

Prag, am 20. März 1928.

H. Jokl, J. Polach,
Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, Bodnár, D. Löw, Dr. Heller, Niessner, Dr. Houser.

Tisk 631/12.

V zájmu cestujícího obecenstva, obzvláště dělníků, bylo by zapotřebí tohoto zlepšení železniční dopravy resp. připojení na trati Suchdol-Budišov nad Budišovkou:

Především by bylo zapotřebí, aby vlak čís. P. 4004, odjezd z Budišova nad Budišovkou 3.08 a příjezd v Suchdole 5.02, měl připojení na pražský osobní vlak, který odjíždí ve 4.55 ze Suchdola. Pro několik minut nemáme žádného okamžitého připojení na Opavu, Krnov anebo Bohumín.

Zaměstnanec nebo dělník, který jezdí domů, ztrácí příštího dne, když jede zase do služby, jednu hodinu a více ze své mzdy, poněvadž může býti teprve po 7. hodině, a nikoli v 6 hodin na místě.

Polední vlak P. 4023, odjezd ze Suchdola 12.15, připojení od vlaku hlavní trati Bohumín-Břeclav 11.35, mohl by odjížděti o půl hodiny dříve, čtvrt hodiny by k přestupování a k nakládání zavazadel úplně stačilo. Souprava stojí vždy 3/4 hodiny a ještě déle přípravena k jízdě a čeká na dobu odjezdu. Vlak dříve také odjížděl v 11.45.

Tážeme se pana ministra:

Jest ochoten vzíti zřetel k těmto přáním při sestavování letního jízdního řádu?

V Praze, dne 20. března 1928.

H. Jokl, J. Polach,
D. Löw, dr Heller, Niessner, dr Houser, Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, Bodnár.

Im Interesse des reisenden Publikums, insbesondere der Arbeiter, wären folgende Verbesserungen des Zugsverkehres bezw. Anschlüsse auf der Strecke Zauehtel-Bautsch notwendig:

Vor allem wäre es notwendig, dass der Zug No P. 4004, ab Bautsch 3.08 und an in Zauchtel 5.02, Anschluss hätte zu dem Prager Personenzug, welcher 4.55 Abfahrt von Zauchlel hat. Wegen einigen Minuten hat man keinen sofortigen Anschluss nach Troppau, Jägerndorf und Oderberg.

Ein Angestellter oder Arbeiter, der nach Hause fährt, verliert am nächsten Tag, wenn er wieder in den Dienst fährt, eine Stunde und mehr von seinem Lohn, da er erst nach 7 Uhr und nicht um 6 Uhr auf der Schicht sein kann.

Der Mittagszug P 4023, Abfahrt von Zauchtel 12.15, Anschluss vom Zuge der Hauptstrecke Oderberg-Lundenburg 11.35, könnte um eine halbe Stunde früher abgehen, 1/4 h dürfte zum Umsteigen und zum Verladen des Gepäcks vollkommen genügen. Die Garnitur steht immer 3/4 Stunden und noch länger fahrbereit und wartet auf die Abfahrtzeit. Der Zug ist früher auch um 11.45 abgegangen.

Wir fragen den Herrn Minister:

Ist er geneigt, diese Wünsche bei der Zusammenstellung des Sommerfahrplanes zu beachten?

Prag, am 20. März 1928.

H. Jokl, J. Polach,
D. Löw, Dr. Heller, Niessner, dr Houser, Beutel, Stark, Jarolim, Reyzl, Bodnár.

Tisk 631/13.

Denně vycházející tiskopis >Deutscher Volksbote< ze dne 17. března 1928 byl v 16 výtiscích vrácen dne 19. března 1928 administraci v Karlových Varech, dům Agathon, s jednojazyčným záznamem >nedoručitelné<.

Německé město Karlovy Vary má dle stávajících předpisů právo, aby německým příjemcům resp. odesílatelům nedoručitelné zásilky vráceny byly s německým aneb alespoň s dvoujazyčným záznamem.

Zanedbávání zákonitých předpisů vzbuzuje oprávněnou stížnost, že podřízení orgánové poštovní správy netoliko nevyhovují svým povinnostem, nýbrž že na vlastní pěst ve smyslu jednostranného užívání českého jazyka poušti volnou uzdu svým šovinistickým choutkám, aniž by jim v tom nejvyšší úřad bránil.

Tážeme se pana ministra pošt:

1. Je-li ochoten této svévolnosti ihned učiniti přítrž,

2. Je-li ochoten pečovati o to, aby v příští saisoně v Karlových Varech zaměstnáni byli jen takoví úředníci a zřízenci (obzvláště v telefonní službě v místním styku), kteří vedle státního jazyka ovládají také úplně jazyk německý, obcovací řeč v Karlových Varech, aby učiněno bylo zadost stížnostem jak lidí domácích tak také cizinců.

V Praze, dne 20. března 1928.

Teschner,
Oberleithner, dr Brunar, Friedrich, Hartl, dr Törköly, Egry, Ricliter, Fahrner, Hütter,
dr Jesser.

Die täglich erscheinende Druckschrift >Deutscher Volksbote< vom 17. 3. 1928 wurde in 26 Stücken mit dem einsprachigen Vermerk >unbestellbar< am 19. 3. 1828 der Verwaltung in Karlsbad, Haus Agathon rückgestellt.

Die deutsche Stadt Karlsbad hat nach den bestehenden Vorschriften das Recht, dass deutschen Empfängern bezw. Absendern unbestellbare Sendungen mit deutschem Vermerk oder zumiadest mit dem doppelsprachigen rückgestellt werden.

Es erwackt die Ausserachtlassung der gesetzlichen Vorschriften die berechtigte Klage, dass untergeordnete Organe der Postverwaltung ihren Pflichten nicht nur nicht gerecht werden, sondern auf eigene Faust im Sinne einseitiger Benützung der čechischen Sprache iltren chauvinistischen Gelüsten freisn Lauf lassen, ohne dass ihnen von der obersten Behörde das Handwerk gelegt werde.

Wir fragen daher den Herrn Postminister

1. Ob er gesonnen ist, diese Eigenmächtigkeit sofort abzustellen,

2. ob er dafür Sorge zu tragen gswillt ist, dass für die kommende Saison in Karlsbad nur solche Beamte und Bedienstete in Verwendung kommen, (besonders im Telephondienste im Ortsverkehr), die neben der Staatssprache auch die deutsche Sprache, die Verkehrssprache in Karlsbad, vollkommen beherrschen, um den fortdauernden Klagen sowohl der Einheimischen sowie der Fremden Gerechtigkeit widerfahren zu lassen.

Prag, am 20. März 1928.

Teschner,
Oberleithner, Dr. Brunar, Friedrich, Hartl, Dr. Törköly, Egry, Richter, Fahrner, Hütter,
dr Jesser.

Tisk 631/14.

Československý stav soudcovský jest od několika let v těžké krisi. Kdežto přetížení prací proti době předválečné silně vzrostlo - a ještě namnoze zvětšováno je zbytečnými komplikacemi, jaké na př. způsobují jazyková nařízení - nebylo ani hmotné postavení soudců přizpůsobeno nynějším poměrům aniž pracovní výkon odstraněním vzniklých mezer snížen na míru snesitelnou. Následkem toho již od dlouhé doby dlužno litovati zjevu, že mnozí soudcové přecházejí do jiných povolání a že vzniká nedostatek soudcovského dorostu, ježto přes nadvýrobu právníků není mezi nimi náklonnosti pro povolání soudcovské.

Ačkoli si obě jednoty soudců do toho opětovně stěžovaly, upravil zákon ze dne 7. července 1926, č. 103, kterým stanoveny platy soudců a soudcovských čekatelů, hmotné jejich poměry zase způsobem naprosto neuspokojivým.

Důvodová zpráva k platovému zákonu sama uvádí, že v době předložení platového zákona ceny potravin stouply devateronásobně proti cenám mírovým. Přes to požitky soudců daleko nebyly přizpůsobeny této cenové úrovní a nedosáhly ani sedmeronásobku požitků mírových.

Naopak znamená zákon a obzvláště jeho ustanovení o převodu do nových stupnic funkčního služného poškození soudců ještě proti stavu dřívějšímu.

Tak pozbývají nyní soudcovští čekatelé nároku na soudcovský přídavek vůbec, takže služné soudcovského čekatele může ve skupině míst A činiti nejvýše 17.400 Kč, ve většině případů však dosáhne jen 11.000 až 13.000 Kč ročně.

V poměru k úředníkům s vysokoškolským vzděláním v jiných oborech pochodili soudcové při stanovení služného krajně nepříznivě a pozbyli mnohých již dlouho před tím vydobytých výhod. Kdežto úředníci s vysokoškolským vzděláním zpravidla končí se základním služným 39.000 Kč, činí konečné služné soudce jen 36.900 Kč. Samosoudci ztrácejí platovým zákonem 2895 Kč, přednostové soudů 4095 Kč, okresní soudcové u sborových soudů 6090 Kč, radové u sborových soudů I. stolice 2190 Kč. Kdyby na př. radové u sborových soudů I stolice s dřívější VI hodnostní třídou byli na roveň postaveni úředníkům s vysokoškolským vzděláním, byli by museli býti zařazeni do 3. platové stupnice a museli by dostati konečné služné 49.800 Kč, kdežto nejvyšší požitek, jehož mohou dosáhnouti, činí jen 43.200 Kč, takže i když přihlédneme k soudcovskému přídavku, jsou zkráceni o 6600 Kč. Radové, kteří byli již jmenováni do V. hodnostní třídy, měli býti zařazeni do III. stupnice funkčního služného (66.900 Kč) anebo jako správní úředníci do 2. platové stupnice (66.000 Kč), ztrácejí tudíž 23.700 resp. 22.800. Kč. Právě tak nepříznivě dopadne srovnání na př. s požitky středoškolských profesorů.