(3) Toto vyzvání může býti pojato do obsílky a má obsahovati:
1. zřetelné označení činu, který se obviněnému klade za vinu, označení místních a časových okolností potřebných k vyznačení činu, jakož i právní předpis, který byl porušen;
2. vybídnutí, aby se obviněný buď v ustanovené lhůtě písemně nebo v době ustanovené k výslechu ústně ospravedlnil a úřadu oznámil skutečnosti a průvodní prostředky k své obhajobě, jinak že úřad provede řízení bez jeho slyšení.
(4) Nedostaví-li se obviněný k výslechu, může býti řízení provedeno i bez jeho výslechu, jestliže byl obviněný v obsílce na to výslovně upozorněn a byla-li mu obsílka doručena do vlastních rukou.
§ 41.
(1) Byl-li obviněný k úřadu předvolán nebo před úřad předveden nebo dostaví-li se k úřadu bez předvolání, buď řízení pokud možno ihned provedeno a nález ústně prohlášen.
(2) Obviněný budiž na počátku svého prvého výslechu dotázán na své plné jméno, jakož i osobní, majetkové, příjmové a rodinné poměry. Jsou-li údaje o tom již ve spisech, buďtež mu sděleny, aby je buď uznal nebo opravil.
(3) Obviněný nemůže býti nucen k odpovědi na kladené otázky a není povinen vydati listiny potřebné k důkazu. Trest pro svévoli nemůže mu býti uložen.
§ 42.
Odepříti svědectví nebo znalecký posudek jsou také oprávněni:
1. příbuzní a sešvakření obviněného v pořadí vzestupném a sestupném, jeho manžel nebo manželka a jejich sourozenci; jeho sourozenci a jejich manželé nebo manželky, i když manželství založivší takový poměr již netrvá,
2. jiné osoby, které jsou k obviněnému v takovém poměru rodinném nebo jiném stejně blízkém poměru, že by pociťovaly újmu, kterou by obviněný utrpěl, jako újmu vlastní.
§ 43.
(1) Průběh řízení budiž vyznačen v trestním záznamu, který má obsahovati:
1. označení úřadu provádějícího řízení,
2. osobní data obviněného, jak jsou uvedena v § 41,
3. zřetelné označení činu, který se obviněnému klade za vinu,
4. ospravedlnění nebo doznání obviněného,
5. podstatné výpovědi svědků a znalců a jiné výsledky důkazní a případné vyjádření obviněného nebo jiných stran o nich,
6. nález (§ 44),
7. datum prohlášení (doručení) nálezu.
(2) Všecky údaje v záznamu buďte sepsány stručně a výstižně. Pokud o jednotlivých úkonech v řízení byly sepsány samostatné protokoly, buďte připojeny k trestnímu zápisu a v příslušných rubrikách zápisu buď na to krátce poukázáno.
§ 44.
Nález má obsahovati:
1. označení činu, který úřad má za prokázaný,
2. označení předpisu, který činem byl porušen,
3. jaký trest se ukládá a kterého předpisu bylo užito,
4. případné rozhodnutí o soukromoprávních nárocích a o propadnutí předmětů,
5. rozhodnutí o nákladech řízení,
6. případný výrok o ručení podle § 9,
7. odůvodnění shrnující výsledek řízení, případně právní posouzení věci, jakož i polehčující nebo přitěžující okolnosti,
8. poučení o opravném prostředku,
9. datum.
§ 45.
Těm, jimž přísluší odvolání proti nálezu, který nebyl jim ústně vyhlášen, buď z úřední povinnosti dodáno jeho vyhotovení obsahující údaje označené v § 44 a dále označení úřadu, který vydal nález, jakož i jméno, příjmení, rok narození, zaměstnání a bydliště obviněného. Jinak buď písemné vyhotovení doručeno jen na žádost.
§ 46.
Odvolání proti nálezu má, pokud zákon jinak nestanoví, vždy odkladný účinek. Rozhoduje-li úřad jen o odvolání obviněného, nesmí uložený trest zvýšiti.
§ 47.
Rozhodnutí o zastavení řízení nemůže býti změněno nebo zrušeno z úřední moci, jestliže bylo o tom obviněnému vydáno k jeho žádosti potvrzení.
§ 48.
(1) Řízení ukončené pravoplatným nálezem může býti obnoveno jen, jestliže důvod obnovy se týká výroku o vině.
(2) Z úřední moci lze naříditi jen obnovu zastaveného řízení.
(3) Obnova řízení nemůže býti nařízena ani povolena, nelze-li již vydati nález nebo vykonati uložený trest z důvodu uvedeného v § 10, odst. 3.
Oddíl 3.
Zvláštní ustanovení.
Řízení proti osobám nezletilým.
§ 49.
(1) Úřady mají pokud možná použíti v řízení proti mladistvým osobám (§ 4, odst. 2) pomoci vyučovacích (vychovávacích) ústavů, jakož i osob, korporací a sdružení činných v péči o mládež, které své služby úřadům nabídly. K pomoci náleží zejména vyšetření osobních poměrů mladistvé osoby, péče o ni a její hájení v řízení.
(2) Mladistvému obviněnému může býti z moci úřední ustanovena vhodná osoba jako obhájce, jestliže jeho zákonný zástupce je účasten při trestném jednání nebo jestliže je to nutné nebo účelné pro zaostalost obviněného a hájení zákonným zástupcem není z jakéhokoliv důvodu možné.
§ 50.
(1) Je-li to účelné, má úřad zpraviti o zavedení a o výsledku trestního řízení zákonného zástupce nezletilého obviněného nebo osobu, které přísluší dozor nad ním, jestliže jsou úřadu známi.
(2) Zákonný zástupce nezletilého obviněného má právo i proti vůli obviněného ve lhůtách stanovených pro obviněného podávati v jeho prospěch průvodní návrhy, opravné prostředky, návrh na navrácení v předešlý stav a na obnovu řízení.
§ 51.
(1) Doví-li se úřad o okolnostech, které vyžadují opatření poručenského soudu (úřadu), má mu to oznámiti.
(2) Poručenskému soudu (úřadu) budiž, je-li třeba, zaslán také výpis z trestního záznamu (§ 43).
§ 52.
Řízení proti osobám vojenským a četnickým.
(1) O stíhání správních přestupků spáchaných osobami podléhajícími vojenské nebo četnické kázeňské pravomoci platí příslušná ustanovení předpisů o vojenském (četnickém) kázeňském právu.
(2) Přejde-li stíhání správního přestupku po zániku vojenské (četnické) kázeňské pravomoci do příslušnosti politických úřadů, má přerušení promlčení v předcházejícím vojenském (četnickém) kázeňském řízení účinnost i pro trestní řízení správní.
§ 53.
Osoby exterritoriální a cizí konsulové.
(1) Řízení je vyloučeno proti osobám požívajícím práva exterritoriality, pokud mezinárodní právo jinak nestanoví. Dopustí-li se taková osoba správního přestupku, buď o tom učiněno oznámení ministerstvu vnitra.
(2) Jakých výsad požívají ve správním řízení trestním cizí konsulové a členové jejich průvodu, stanoví mezinárodní smlouvy.
Oddíl 4.
Náklady řízení.
§ 54.
Každá strana nese sama náklady, které jí vzejdou v řízení. Ostatní náklady nese korporace, která hradí náklad na úřad provádějící trestní řízení.
§ 55.
(1) Korporaci v §u 54 zmíněné, soukromému žalobci a poškozenému přísluší nárok na náhradu nutných hotových nákladů vůči odsouzenému. Konalo-li se řízení na soukromou žalobu, přísluší korporaci v §u 54 zmíněné a obviněnému nárok na náhradu takových nákladů vůči soukromému žalobci, skončilo-li řízení zastavením. K náhradě nákladů povinny jsou také osoby, které vědomě křivým obviněním daly k řízení podnět; osoby, které zavinily svévolnými návrhy průtah řízení, jsou povinny hraditi náklady řízení průtahem tím vzešlé. Náklady právního zastoupení hradí se však ve všech případech jen, když zákon jejich náhradu výslovně dovoluje.
(2) Návrh na náhradu nákladů budiž podán včas tak, aby mohl býti výrok o nich pojat do nálezu nebo rozhodnutí, jinak zaniká. Úřad určí jejich výši.
(3) Je-li povinno nahraditi náklady několik osob, ručí za ně všecky rukou společnou a ne- rozdílnou, ač-li úřad, přihlížeje k účasti jejich ve věci, jinak je nerozvrhne.
§ 56.
(1) V nálezu buď vysloveno, že odsouzený má kromě případných nákladů řízení podle předchozích ustanovení zaplatiti korporaci zmíněné v §u 54 zvláštní příspěvek na všeobecné náklady řízení čítajíc v to i náklady na výkon trestu na svobodě.
(2) Tento příspěvek činí deset procent uložené pokuty; při trestech na svobodě se čítá jeden den vězení za 100 Kč, je-li uložen trest jiného druhu, vyměří se příspěvek do 2000 Kč.
§ 57.
Kdo by bez zkrácení nutné výživy potřebné pro sebe a svou rodinu nemohl zaplatiti náklady řízení, jež mají býti podle § 55, odst. 1, hrazeny korporaci zmíněné v §u 54, a příspěvek podle § 56, může býti od placení jich prozatímně osvobozen (právo chudých).
ČÁST TŘETÍ.
Trestní pravomoc obecní.
§ 58.
(1) Pro trestní pravomoc obecní platí ustanovení ostatních částí tohoto zákona a to, pokud jde o trestní pravomoc obecní vykonávanou v městech se zvláštním statutem a se zřízeným magistrátem orgány, jimž přísluší stíhati též správní přestupky, beze změny, jinak se změnami a doplňky vyplývajícími z této části.
(2) V obvodu hlavního města Prahy a zemského hlavního města Brna vykonává obecní trestní pravomoc magistrát.
§ 59.
(1) Trestní pravomoc obecní vykonává, pokud to podle zvláštních předpisů nepřísluší obecnímu starostovi, obecní trestní senát, který se skládá ze starosty jako předsedy a dvou členů obecní rady; na místo jednoho obecního radního nastupuje obecní (obvodní) notář a to v místě, kde sídlí, vůbec, v jiných místech jeho obvodu, jen je-li v místě přítomen.
(2) Obecní trestní senát se usnáší většinou hlasů, předseda hlasuje poslední.
(3) Řízení provádí obecní starosta, který vydá nález, je-li k tomu podle právních předpisů oprávněn; jinak se vydá nález po usnesení obecního trestního senátu, který rozhoduje také o tom, že se řízení nezavádí nebo zastavuje. Koná-li se ústní jednání, musí býti při něm přítomni všichni členové obecního trestního senátu.
§ 60.
(1) Z účasti při řízení jako členové obecního trestního senátu jsou pro podjatost vyloučeni:
1. poškozený a obviněný,
2. manželé poškozeného a obviněného a příbuzní a sešvakření poškozeného a obviněného až do druhého stupně.
(2) Je-li vyloučen obecní (obvodní) notář, nastupuje na jeho místo obecní radní.
(3) Není li možno pro podjatost sestaviti obecní trestní senát, přechází příslušnost ve věci, o níž jde, na okresní úřad.
§ 61.
Zadržení a předvedení obviněného, uložení jistot a jiných záruk, zabavení věcí a prohlášení jich za propadlé, domovní a osobní prohlídky pachatele jsou dovoleny jen, jestliže to dovolují zvláštní zákony přikazující trestní pravomoc obcím.
§ 62.
(1) Trestní příkazy ve věcech trestní pravomoci obecní vydává obecní starosta. V trestním příkaze smí býti uložena pokuta nejvýše 40 Kč. Podá-li obviněný odpor proti trestnímu příkazu, zavede se řádné řízení u okresního úřadu, který rozhodne s konečnou platností.
(2) Trestní příkazy podle §u 38 mohou vydávati jen ty orgány veřejné moci, které byly k tomu k žádosti obce zmocněny příslušným obci nadřízeným politickým úřadem. Nejvyšší pokuta je 20 Kč.
§ 63.
Pokud obce mohou podle zvláštních předpisů vydávati všeobecná nařízení a na jejich přestoupení stanoviti tresty, zvyšují se sazby pokut stanovených v těchto předpisech a nařízeních podle nich vydaných na pětinásobek.
§ 64.
Rozhodnutí okresního a zemského úřadu jako odvolacího je vždy konečné.
§ 65.
Tresty na svobodě se vykonávají v obecních věznicích.
ČÁST ČTVRTÁ.
Výkon trestních nálezů, příkazů, rozhodnutí a opatření.
§ 66.
Trestní nálezy, příkazy, rozhodnutí a opatření vydaná v řízení podle tohoto zákona jsou exekučními tituly a vykonávají se způsobem předepsaným pro výkon rozhodnutí (opatření) politických úřadů.
§ 67.
(1) Tresty na svobodě buďtež, nemá-li úřad místností k výkonu trestu na svobodě, vykonány v soudních věznicích.
(2) Nastoupil-li odsouzený před odpykáním trestu do činné služby vojenské, lze vykonati kratší tresty na svobodě podle vojenských předpisů.
(3) Osoby, odpykávající trest za správní přestupek, buďte ve vězení odděleny od jiných vězňů a muži odděleni od žen. Osoby mladistvé musí býti vždy odděleny od dospělých; podle možnosti buďte umístěny v ústavech, v nichž se vykonávají soudní tresty mladistvých osob.
(4) Při výkonu trestu na svobodě uloženého pro správní přestupek nosí vězeň vlastní oblek a může se sám stravovati; nezaměstnává-li se vhodně z vlastního popudu, může býti přidržen k práci odpovídající jeho schopnostem a vědomostem; na práci mimo věznici může býti poslán jen, svolí-li k tomu.
(5) Osobám, které jsou choromyslné, v pokročilém těhotenství nebo v šestinedělí nebo nemohou pro vážnou chorobu trest nastoupiti, buď výkon trestu na svobodě odložen, dokud tento stav trvá.
(6) Za okolností zvláštního zřetele hodných může úřad na žádost potrestaného povoliti přiměřený odklad trestu na svobodě nebo splácení uložené pokuty a nákladů řízení v přiměřených splátkách. Neplatí-li odsouzený splátky řádně nebo zlepší-li se podstatně jeho hospodářský stav, může úřad povolení splátek odvolati. Rozhodnutí podle předchozích vět činí úřad, který vydal nález v první stolici; proti jeho rozhodnutí není odvolání.
§ 68.
Smíry, které byly před úřadem při provádění řízení učiněny o soukromoprávních nárocích odvozených z činnosti, jež je předmětem řízení, lze vykonati jako soudní smíry beze zřetele k tomu, zda úřad jest podle platných předpisů povolán k rozhodování o takových nárocích čili nic.
ČÁST PÁTÁ.
Různá, přechodná a závěrečná ustanovení.
§ 69.
Peněžité částky, které jsou předpisy vydanými do 28. října 1918 stanoveny buď jako hranice příslušnosti ve věcech trestních mezi úřady politickými a soudy, nebo jako sazba náhrady škody, zvyšují se na pětinásobek. Předpisy, podle kterých politické úřady stanoví sazby náhrad škod, zůstávají nedotčeny.
§ 70.
Kdo, nejsa k tomu oprávněn, po živnostensku spisuje podání k úřadům, strany před nimi zastupuje nebo se jim nabízí k některé z těchto činností (pokoutník), dopouští se správního přestupku, který trestá úřad prvé stolice (§ 18) pokutou do 10.000 Kč nebo vězením do jednoho měsíce.
§ 71.
Správní přestupky uvedené v odstavci 2, čl. 4, zákona ze 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické správy, pokud byly spáchány československými státními občany proti orgánům veřejné správy republiky československé, jsou trestné i tehdy, byly-li spáchány v cizině.
§ 72.
(1) S účinností tohoto zákona pozbývají platnosti pro úřady, pro něž platí tento zákon, veškeré předpisy obsahující obecná, ustanovení o správním řízení trestním před těmito úřady, jakož i, pokud výslovně není stanovena výjimka, všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně.
(2) Ustanovení § 50, odst. 2, zákona ze dne 8. července 1925, č. 172 Sb. z. a n., o letectví a § 16, odst. 2, zákona ze dne 14. července 1927, č. 117 Sb. z. a n. o potulných cikánech zůstávají nedotčena.
(3) Pokud nebude všeobecně upraveno trestní právo mladistvých, zůstávají v platnosti ustanovení § 33 zák. čl. XXXVI/1908 a § 62, odst. 2, a § 63, odst. 3, zák. čl. VII/1913 o soudech pro osoby mladistvé.
§ 73.
Kde se v zákonných předpisech poukazuje na předpisy, jež s účinností tohoto zákona podle § 72 pozbývají platnosti, má se použíti ustanovení tohoto zákona, která nastupují na jejich místo.
§ 74.
(1) Ustanovení § 10 o promlčení platí pro správní přestupky, které byly spáchány před účinností tohoto zákona, jen tehdy, jestliže jest pro obviněného příznivější než dosavadní předpisy.
(2) Ostatní ustanovení tohoto zákona platí i pro věci již projednávané; lhůty běžící v den účinnosti tohoto zákona končí však dnem určeným za konec lhůty podle dosavadních předpisů.
§ 75.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1929 a provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.
Důvodová zpráva.
Část všeobecná.
Vláda vyhovujíc předpisu čl. 10 zákona o organisaci politické správy, který stanoví, že trestní řízení správní se upraví zákonem, předkládá návrh příslušného zákona. Osnova tato řeší v části prvé i některé otázky materielního správního práva trestního a v části třetí některé otázky trestní pravomoci obecní.
I. Řízení trestní před politickými úřady bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku až dosud upraveno především v specielních předpisech správních, ovšem neúplně tak, jak toho zvláštní povaha těchto předpisů právě vyžadovala. Všeobecnou normou o trestním řízení správním bylo ministerské nařízení ze dne 5. března 1858, č. 34 ř. z.; některé otázky trestního řízení upravovaly pak dekret dvorní kanceláře ze dne 6. března 1840, č. 413 Sb. z. soud:, o použití peněžitých trestů uložených za policejní přečiny, minist. nařízení ze dne 3. dubna 1855, č. 61 ř. z., jímž ustanoveny úřady, kterým náleží vyšetřování a trestání oněch přestupků zákonných, jež nejsou prohlášeny v trestním zákoně za trestná jednání a jímž zároveň se stanoví řízení které se má při tom zachovávati, ministerské nařízení ze dne 30. září 1857, č. 198 ř. z. o všeobecném předpisu o trestání správních přestupků, min. nařízení ze dne 31. ledna 1860, č. 31 ř. z., o rekursu a mimořádném zmírnění trestů při správních přestupcích. Vedle těchto pouze pro trestní správní řízení platných předpisů byly tu ještě předpisy pro řízení správní vůbec, jako zákon ze dne 12. května 1896, čís. 101 ř. z. o postupu při podávání opravných prostředků proti rozhodnutím a opatřením politických úřadů, cís. nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. o výkonu opatření a nálezů politických a policejních úřadů a j.
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi normy platné pro trestní právo a řízení policejní jsou obsaženy v díle I zák. čl. XL/1879 (zákoník o přestupcích) a v zák. čl. XX/1901 o zjednodušení administrativního řízení, k jehož provedení bylo vydáno ministerské nařízení ze dne 26, září 1909, č. 65.000 M. J., jímž celé trestní řízení policejní bylo upraveno do všech podrobností.
Je přirozené, že osnova budujíc na právu dosud platném přihlíží především k posléz zmíněné podrobné a vyhovující úpravě a namnoze přejímá četná její ustanovení. Některá ustanovení zmíněné úpravy obsahují ovšem podrobnosti, jež patří do instrukce nebo jsou v rozporu se zásadou, že řízení má býti, pokud možno, jednoduché, rychlé a co nejúspornější. Osnova vychází ze skutečnosti, že správní řízení trestní jest v podstatě ovládáno týmiž zásadami jako řízení správní před politickými úřady vůbec a že také z toho důvodu největší část předpisů upravujících řízení i otázky s ním souvisící, jest oběma řízením společná. Maje jistě na zřeteli tuto skutečnost chtěl cit. čl. 10 org. zák. ustanovením, že správní řízení trestní má býti upraveno zákonem, vyhraditi zákonné úpravě řešení otázek, které vyplývají ze zvláštní povahy trestního řízení a z potřeby vydatnější ochrany obviněného. Jde tu zejména o zadržení, zabavení, domovní a osobní prohlídky, trestní příkazy, úpravu příslušnosti úřadů, postavení obviněného, odchylky při řízení proti nezletilým osobám a proti osobám vojenským a četnickým, osobám exterritoriálním, náhradu nákladů a pod. Předpisy upravující jiné otázky v řízení mohou býti společné s předpisy upravujícími všeobecné řízení správní a není důvodu tyto předpisy, namnoze velmi obšírné, pojímati do zákona. Jsou to zejména předpisy o podjatosti úředních orgánů, o dožádání, o zástupcích stran, o podáních, protokolech, nahlížení do spisů, obsílkách, doručování, lhůtách, trestech pořádkových a pro svévoli, o řízení důkazním, o odvolání, navrácení v předešlý stav a obnově řízení. Jde tu o celý komplex předpisů, které tvoří vlastně největší část úpravy řízení a lze tudíž vycházeti při úpravě trestního řízení správního v zásadě z předpisů platných i pro všeobecné řízení a v zákoně upraviti výslovně jen otázky, jež vyžadují úpravy vůbec nebo úpravy odchylné.
II. Při úpravě trestního řízení nebylo lze se vyhnouti řešení některých otázek materielního práva trestního, nemělo-li provádění trestního řízení v praxi naraziti na překážky, jež by bylo lze, odkliditi teprve budoucí úpravou trestního práva správního. Příslušné předpisy upraveny ve zvláštní části osnovy (prvé části), při čemž vzorem byla zvláště dosavadní úprava na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (zákon trestní a přestupkový), návrh trestního a přestupkového zákona připravovaný ministerstvem spravedlnosti, z části také předpisy nově vydaného obdobného zákona v republice rakouské.
III. Nutným důsledkem úpravy trestního řízení (i trestního práva) u politických úřadů jest obdobná úprava ve věcech trestní pravomoci obecní:
1. Podle článku 6 zákona o organisaci politické správy č. 125/1927 zůstávají nedotčeny předpisy, podle kterých politické úřady rozhodují ve věcech trestní pravomoci obecní. Podle těchto předpisů jsou politické úřady odvolacími úřady ve všech trestních věcech, o nichž v prvé stolici rozhoduje obecní trestní senát. Odstavec 2, článku 8 uvedeného zákona pak vylučuje další odvolání z rozhodnutí, jež učinil okresní úřad jako úřad odvolací ve věcech trestní pravomoci obecní. Je nutno, aby při rozhodování v těchto věcech byly pro okresní úřad závazné předpisy, jež platiti budou pro řízení před ním vůbec. A tu, má-li okresní úřad jako odvolací podle předpisů pro něj platných vydati ve věci trestní pravomoci obecní řádné rozhodnutí, musí i řízení, které předcházelo před podáním odvolání, býti takové, aby k němu odvolací řízení mohlo organicky býti přičleněno. To platí i o materielních ustanoveních navrhované úpravy.
2. Podle předpisů platných na Slovensku a Podkarpatské Rusi a částečně i v ostatním území (zvláště na Moravě) stihá tytéž přestupky jak obecní senát, tak i politický úřad a to podle toho, u kterého z nich bylo podáno trestní oznámení. Lze si těžko mysliti, aby v řízení pro týž přestupek, třeba u různých úřadů, mohly platiti různé předpisy jak materielního práva trestního, tak i trestního řízení se týkající.
3. Trestní řízení zahájené u obecních senátů v jistých případech přechází na okresní úřady (podjatost starosty, vyšší sazba pro určení příslušnosti a p.). Věc může býti okresnímu úřadu začasté postoupena v době, kdy velká část řízení u obce byla provedena tak, aby okresní úřad mohl v řízení pokračovati bez dalšího opakování toho, co bylo již provedeno obcí.
4. Trestní řízení u obcí na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo v celku dosti podrobně upraveno v samostatné části trestního policejního pořádku; naproti tomu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nebylo jednotné úpravy vůbec a jen praxí bylo zavedeno trestní řízení přibližně v té formě, jak se vedlo u politických úřadů. Žádoucí unifikace předpisů o řízení v oboru trestní pravomoci obecní v celém území státním dá se vhodně provésti jen při obdobné unifikaci předpisů o řízení trestním před politickými úřady.
Z toho, co bylo uvedeno, je patrno, že nejúčelnějším způsobem úpravy trestního řízení u obcí bylo by zavedení předpisů o trestním právu a řízení platných před politickými úřady i pro řízení u obcí, při čemž bylo by přihlédnouti k těm zvláštnostem, jež má řízení u obcí podle dosavadního stavu a k rozsahu, v jakém se trestní řízení obcemi provádí.
IV. Osnova vládního návrhu zákona byla rozeslána, podobně jako svého času osnova vládního nařízení o správním řízení; k odbornému posouzení s hlediska praxe i theorie odborníkům z kruhů vědeckých i praktických, jednotlivcům, úřadům i korporacím. Podněty vyšlé z této ankety byly zevrubně zkoumány a zužitkovány při revisi osnovy.
Část zvláštní.
K části první.
K§1.
Vyslovuje se všeobecná zásada, že jako přestupek může býti potrestán jen takový čin, který byl prohlášen za trestný již před jeho spácháním. Činem tu může býti jak jednání proti jistému zákazu, tak i opominutí splnění jistého příkazu. Zároveň se tu určuje pojem správního přestupku pro účel tohoto zákona jako přestupku, jehož stíhání přísluší politickým a státním policejním úřadům.
K § 2.
V prvém odstavci se dovoluje výjimka z použití trestních ustanovení podle doby spáchání přestupku potud, že trest se bude říditi právem platným v době vynesení nálezu v prvé stolici tehdy, je-li toto právo pro pachatele příznivější než právo platné v době spáchání trestného činu. V tom jsou ovšem zahrnuty i případy, kdy čin v době spáchání byl sice trestný, v době do vynesení nálezu v prvé stolici však trestným býti přestal. Nastala-li beztrestnost činu teprve po vydání trestního nálezu v prvé stolici, nestane se potrestání neúčinným, bude však možné k této okolnosti přihlédnouti při použití práva k snížení nebo prominutí trestu podle § 15.
Politické úřady mohou trestati jen takové správní přestupky, které jsou spáchány v tuzemsku, leda že by specielní předpis výslovně dovoloval potrestání určitého přestupku spáchaného v cizině, ku př. tento zákon v § 71, § 53 branného zákona. čís. 193/1920 Sb. z. a n. Přestupek je spáchán v tuzemsku, jestliže pachatel v tuzemsku jednal nebo měl jednati nebo jestliže výsledek patřící k skutkové podstatě nastal v tuzemsku. Pro posouzení skutkové podstaty je rozhodné vždy právo platné v tuzemsku. Pro správní přestupek nesmí býti nikdo vydán cizímu státu, tedy ani ne v tom případě, když přestupek byl v cizím státě spáchán a pachatel pobývá v československé republice. Také nesmí býti v cizině vynesený nález pro správní přestupek v tuzemsku vykonán. Ustanovení toto má za účel odkliditi pochybnosti, jež se v praxi často vyskytovaly.
K § 3.
Při posuzování příčetnosti nelze jinak než všeobecně u každého pachatele předpokládati plnou odpovědnost za spáchaný čin a vyloučiti ji jen pro případy, v nichž nelze činiti odpovědným pachatele za to, co činí. Taková neodpovědnost se uznává při duševní chorobě, slabomyslnosti a poruše vědomí. Tyto momenty zachycují různé možnosti abnormálního duševního života, při čemž slabomyslností se rozumí opožděný nebo nedostatečný vývoj duševní, který není přímo chorobou; slovy "porucha vědomí" se rozumí nejen stav bez vědomí (spánek, mdloba a p.), nýbrž i případy otrav narkotickými prostředky. Je-li tu okolnost, jež by mohla zbavovati příčetnosti, nutno zkoumati, zda v konkrétním případě ji skutečně zbavuje, to jest dlužno zkoumati, zda okolnost zavinila, že pachatel nemohl rozpoznati bezprávnost svého činu; bezprávností nerozumí se protizákonnost, nýbrž žádá se, aby pachatel všeobecně si nebyl vědom toho, co podle právního řádu má a co nemá býti. Neschopnost hodnocení musí tu býti právě vzhledem k spáchanému činu, nikoli všeobecně. Výrazem, že pachatel nemůže říditi své jednání podle správného rozpoznání, zachycují se tu případy, kdy pachatel sice bezprávnost svého činu rozpoznal, avšak nemohl své jednání ovládati. O úplné nepříčetnosti lze mluviti jen tam, kde neschopnost rozpoznati bezprávnost činu nebo říditi se podle správného rozpoznání, je úplná. Je-li tato neschopnost jen částečná, nelze pachatele uznati za nepříčetného, lze však míti k takové částečné neschopnosti zřetel jako k polehčující okolnosti. Poruchy duševní, které jsou způsobeny zaviněným opojením alkoholem a jinými opojnými prostředky, nemohou omlouvati, ježto ten, kdo vlastní vinou se přivede do opojení, musí býti odpovědným za činy, jež pak v opojení spáchá.
K § 4.
Trestní odpovědnosti nemají děti. Věková hranice se tu stanoví na 14. rok všeobecně (dosud na Slovensku a Podkarpatské Rusi byl 12. rok). Dětem do 14 roků kladou se na roveň osoby mladistvé, to jest osoby do 18 roků, které zůstaly ve vývinu tak pozadu, že se rovnají osobám nepříčetným, třeba tu nebylo zvláštních okolností uvedených v § 3. Ustanovení § 4 se nedotýká předpisů o opatřeních, která mají politické (policejní) úřady učiniti o dětech, jež nemohou být trestány trestními soudy.