(4) Při nebezpečí z průtahu může sám učiniti po úradě s ředitelem nutné opatření spadající do pravomoci výboru nebo správní komise a má o tomto svém opatření vyrozuměti výbor nebo správní komisi v nejbližší schůzi.

(5) Jednací řád určí podrobněji práva a povinnosti předsedy úřadovny.

(6) Je-li předseda zaneprázdněn, přechází jeho práva a povinnosti na náměstka předsedy v pořadí stanoveném jednacím řádem.

§ 88.

(1) Správní komise:

a) usnáší se o důležitějších otázkách běžné agendy, pokud nejsou vyhrazeny předsedovi, výboru nebo důchodové komisi;

b) obstarává agendu přikázanou jí služebním řádem pro zaměstnance ústavu, služebními instrukcemi vy dávanými Všeobecným pensijním ústavem, nebo zvláštními usneseními výboru, po případě představenstva Všeobecného pensijního ústavu;

c) podává návrhy na zřízení místních orgánů pro kontrolu podle § 80, odst. 3, písm. c).

(2) Správní komise jest schopna, k usnášení, je-li vedle předsedajícího přítomno aspoň po jednom členu ze skupiny zaměstnanců a zaměstnavatelů.

§ 89.

(1) Revisní komise provádí aspoň dvakrát do roka řádné revise pokladny a účetnictví úřadovny a příslušných knih, listin a dokladů. Koná i revise mimořádné zejména k vyzvání předsedově. Prozkoumává také roční závěrku účetní a připojuje k ní své poznámky.

(2) O výsledku revisí podává předsedovi písemnou zprávu, kterou předseda předkládá v nejbližší schůzi výboru úřadovny na vědomí.

§ 90.

(1) Důchodová komise rozhoduje o nárocích, které pojištěnci neb jich pozůstalí vznášejí ohledně přiznání a výměry zákonných dávek v § 17 a násl. uvedených. Důchodová komise rozhoduje také o zastavení a odnětí důchodů a o tom, má-li býti vymáháno jejich vrácení (§ 40).

(2) Rozdělení této agendy mezi zvolené důchodové komise určuje výbor úřadovny.

(3) Důchodová komise jest schopna usnášeti se, jsou-li vedle předsedajícího přítomni oba její členové po případě náhradníci povolaní za členy zaneprázdněné. Ku platnosti usnesení důchodové komise je třeba, aby se stalo jednomyslně. Nebylo-li docíleno jednomyslnosti, náleží konečné rozhodnutí představenstva Všeobecného pensijního ústavu.

§ 91.

Ředitel úřadovny je ustanoven představenstvem Všeobecného pensijního ústavu po slyšení výboru úřadovny a je výkonným orgánem správy úřadovny, který podle služebních instrukcí, vydávaných po schválení ministra sociální péče Všeobecném pensijním ústavem rozhoduje ve věcech běžné agendy úřadovny, pokud není rozhodování to vyhrazeno správním orgánům. Připravuje návrhy a předlohy pro schůze výboru a komisí a koná funkce mu přikázané služebním řádem pro zaměstnance. Jeho ustanovení a propuštění vyžaduje schválení ministra sociální péče.

Zaměstnanci.

§ 92.

(1) Zaměstnanci ústavními mohou býti pouze českoslovenští státní občané. Výjimky může povoliti ministr sociální péče po dohodě s ministrem vnitra.

(2) Právní postavení zaměstnanců, podmínky jejich přijetí a propouštění a jejich služební a zaopatřovací požitky, jsou upraveny služebním a disciplinárním řádem na němž se usnáší představenstvo Všeobecného pensijního ústavu po vyslechnutí organisace zaměstnanců Všeobecného pensijního ústavu. Řád služební a disciplinární vyžaduje schválení ministerstva sociální péče a ministerstva financí. Služební požitky, jichž zaměstnanci nabyli až do dne účinnosti tohoto zákona, zůstávají jim nadále neztenčeně zachovány.

(3) Představenstvo Všeobecného pensijního ústavu jmenuje a propouští zaměstnance ústavní, a to pokud jde o zaměstnance v úřadovnách na podkladě návrhů správních komisí úřadoven. Přijímáním a propouštěním zaměstnanců na přechodnou dobu potřeby může představenstvo pověřiti ředitelství, u úřadoven ředitele.

(4) Zaměstnanci skládají slib ve služebním řádu stanovený do rukou předsedy Všeobecného pensijního ústavu, případně - pokud jde o zaměstnance v úřadovnách - do rukou předsedy úřadovny.

(5) úředníci Všeobecného pensijního ústavu a úřadoven mají ve své úřední činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.

Ustanovení o volbách členů výboru Všeobecného pensijního ústavu, členů výborů jeho úřadoven, přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu.

§ 93.

Pro volbu členu výboru Všeobecného pensijního ústavu, výboru úřadoven a pro volbu přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu a jich náhradníků platí zásady uvedené v následujících paragrafech.

§ 94.

(1) Volby konají se zpravidla současně. Jen při rozpuštění výboru Všeobecného pensijního ústavu nebo výboru úřadovny koná se volba rozpuštěného sboru zvlášť.

(2) Volby vyhlašuje představenstvo Vše obecného pensijního ústavu v Úředním listě Československé republiky aspoň měsíc před uplynutím funkčního období. Nevyhlásí-li představenstvo Všeobecného pensijního ústav u voleb v této lhůtě, ač k tomu bylo ministerstvem sociální péče vyzváno, vyhlásí je ministerstvo vnitra, jež ministerstvo sociální péče o tom uvědomí. V případě rozpuštění vyhlásí volbu vládou jmenovaná komise.

§ 95.

Vyhláška o volbě musí obsahovati:

a) volební den, jenž musí býti dnem, ve který se nepracuje;

b) rozhodný den, podle něhož se posuzuje právo volební a jímž jest prvý den v měsíci bezprostředně předcházejícím dni vyhlášení volby v Úředním,listě Československé republiky;

c) do kdy je navrhnouti členy a náhradníky volebních komisí a komise pro skrutinium;

d) všeobecné označení volebních místností a označení, kam je zaslati poštou hlasovací lístky z míst, v nichž není zřízena volební komise nebo hlasovací lístky voličů, kteří z vážných a omluvitelných důvodů volby osobně zúčastniti se nemohou;

e) sdělení, že od určitého dne do určitého dne, a sice po dobu alespoň 30 dnů, jsou voličské seznamy vyloženy u úřadoven k veřejnému nahlédnutí či výpisu (pokud se tím nevylučují jiné osoby z výkonů téhož práva) a že v téže lhůtě mohou býti bodány námitky proti seznamům voličským;

f) obsah námitek podle zák. ze dne 19. prosince 1919, č. 663 Sb. z. a n., o stálých seznamech voličských ve znění zákona ze dne 23. ledna 1920, č. 44 Sb. z. a n.;

g) stanovení určitého dne, do kterého mohou kandidátní listiny býti podány předsedovi volební komise;

h) formu a obsah kandidátních listin a ustanovení o zmocněncích pro kandidátní listiny;

j) počet voličů, jichž podpisu je zapotřebí ku platnosti kandidátní listiny (počet ten musí činiti ve skupině zaměstnanců aspoň 200, ve skupině zaměstnavatelů aspoň 50);

k) sdělení, ve který den bude provedeno skrutinium a jakým způsobem bude výsledek volby vyhlášen.

§ 96.

(1) Volby členů výboru úřadoven provádějí volební komise zřízené po dvou u každé úřadovny a to: jedna pro volbu členů výboru ze skupiny pojištěnců, druhá pro volbu členů výboru ze skupiny zaměstnavatelů. Každá z těchto volebních komisí se skládá z předsedy a z přísedících. Předsedou je buď náměstek výboru úřadovny z příslušné skupiny, případně předseda vládou jmenované komise, anebo v případě jeho zaneprázdnění, věkem nejstarší člen výboru z této skupiny, případně náměstek vládou jmenované komise.

(2) Pro volbu přísedících pojišťovacího soudu v Praze a v Brně zřídí se v těchto místech po dvou dalších komisích ze skupiny pojištěnců a zaměstnavatelů obou úřadoven. Předsedou této komise jest předseda oné úřadovny v Praze pokud se týče v Brně, která má větší počet pojištěnců. Volbu přísedících pojišťovacího soudu v Bratislavě provedou komise zřízené pro volbu členů výboru.

(3) Komise pro skrutinium, složená z předsedy, jímž jest předseda Všeobecného pensijního ústavu, a ze stejného počtu přísedících z pojištěnců a zaměstnavatelů je zřízena v sídle Všeobecného pensijního ústavu. Komise pro skrutinium provede volbu členů výboru Všeobecného pensijního ústavu a přísedících vrchního pojišťovacího soudu a jich náhradníků.

(4) Přísedící obou volebních komisí, jakož i přísedící komise pro skrutinium a jich náhradníky jmenuje ministerstvo vnitra na návrh volebních skupin, přihlížejíc podle možnosti k tomu, aby byla zastoupena ve volebních komisích jedním členem všechna sdružení, jež prohlásí, že se zúčastní voleb. Zároveň s jmenováním oznámí ministerstvo vnitra předsedovi Všeobecného pensijního ústavu, které osoby byly jmenovány.

(5) Komise, zřízené podle odst. 1 a 2 jsou způsobilé platně se usnášeti za přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů (náhradníků). Komise pro skrutinium je schopna platně se usnášeti, je-li přítomna aspoň polovina členů (náhradníků) z každé skupiny. Ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných.

§ 97.

K volbě oprávněny jsou osoby, které v rozhodný den byly členy Všeobecného pensijního ústavu a byly starší dvaceti let nebo dokonají v roce volby dvacátý rok svého věku a byly v rozhodný den zapsány v seznamu voličském. Za osoby hromadné hlasuje, koho určili jejich oprávnění zástupci. Zaměstnavatel má tolik hlasů kolik jeho povinně pojištěných zaměstnanců bylo v rozhodný den zapsáno v seznamu voličském.

§ 98.

Úřadovny sestavují seznamy voličské, při čemž uvedou u každého zaměstnavatele počet hlasů. Soubor těchto seznamů tvoří seznam voličů do výboru Všeobecného pensijního ústavu a pro volbu přísedících vrchního pojišťovacího soudu. Soubor voličských seznamů obou úřadoven v Praze tvoří seznam voličů pro volbu přísedících pojišťovacího soudu v Praze, soubor voličských seznamů obou úřadoven v Brně tvoří seznam voličů pro volbu přísedících pojišťovacího soudu v Brně.

§ 99.

Volební legitimace a hlasovací lístky voličů ze skupiny zaměstnanců musí býti barvy odlišné od oněch ze skupin zaměstnavatelů. Volební legitimace a hlasovací lístky zasílají se každému voliči přímo na adresu ve voličském seznamu uvedenou, a sice poštou do vlastních rukou na potvrzení. Tyto zásilky jsou prosty poštovného.

§ 100.

(1) Voleni mohou býti svéprávní státní občané republiky Československé, kteří jsou oprávněni k volbě, překročili anebo překročí nejpozději v den volby dvacátýšestý rok svého věku, nejsou zaměstnanci Všeobecného pensijního ústavu neb úřadoven a nejsou vyloučeni z volebního práva do obecního zastupitelstva.

(2) Ve skupině zaměstnavatelů mohou býti voleny i osoby k volbě v této skupině neoprávněné (mají-li ostatní náležitosti pasivního volebního práva), které zastupují osoby hromadné podle jejich stanov anebo jsou zmocněnci voličovými.

§ 101.

(1) Volba jest přímá, tajná a poměrná na základě kandidátních listin. Volba vykonává se osobním odevzdáním hlasovacího lístku legitimovaným voličem před volební komisí anebo zasláním hlasovacího lístku spolu s. volební legitimací poštou na adresu volební komise.

(2) Z jednotlivých volebních stran, které podaly platné kandidátní listiny, zvoleni jsou podle počtu hlasů pro ně odevzdaných kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině. Další kandidáti jsou v témže pořadí náhradníky, kteří nastupují na místo členů odstupujících během funkčního období.

(3) Byla-li v jedné skupině podána pouze jediná platná kandidátní listina, volba se nekoná a volební komise prohlásí kandidáty této listiny za zvolené.

(4) Na volby vztahují se v zemích České a Moravskoslezské ustanovení zákona z 26. ledna 1907, č. 18 ř. z. o trestních ustanoveních k ochraně volební svobody a v zemi Slovenské a Podkarpatoruské ustanovení uherského zák. čl. XXIII z roku 1913.
(5) Funkční období výboru Všeobecného pensijního ústavu, výborů úřadoven a sborů přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu trvá 6 roků. Odstupující sbory zůstávají ve své funkci, až ji převezmou sbory nově zvolené.

§ 102.

Vládním nařízením budou vydány podrobné předpisy o námitkách proti voličským seznamům, o rozhodování o nich, o kandidátních listinách, o volebních komisích, o formě volebních legitimací a hlasovacích lístků a o jejich náhradě v případě ztráty, o hlasování, o skrutiniu, o prohlášení volebního výsledku a vůbec o provádění volebního aktu.

ODDÍL V.

Pojištění u náhradních ústavů.

§ 103.

(1) Ústavy, které jsou vedle Všeobecného pensijního ústavu nositeli pensijního pojištění, podle tohoto zákona. (§ 73), jsou náhradními ústavy. Pojištěním u náhradního ústavu lze splniti pojistnou povinnost podle tohoto zákona.

(2) Náhradní ústav je právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv i zavazovati se, může před soudem žalovati i býti žalován.

(3) Okruh členstva náhradního ústavu určují stanovy.

Pojistná příslušnost.

§ 104.

(1) Všichni pojištěním povinní zaměstnanci téhož podniku musí,býti pojištěni u téhož nositele pojištění. Členství zaměstnavatelovo u některého náhradního ústavu má za následek, že tento ústav je v mezích svého uznání za náhradní ústav výlučně příslušný pro pojištění všech pojistné povinnosti podléhajících zaměstnanců onoho podniků zaměstnavatelova, který byl k náhradnímu ústavu přihlášen a že přejímá vůči těmto zaměstnancům závazky plynoucí z pojištění. Příslušnost zaměstnancova k náhradnímu ústavu vzniká vstupem do zaměstnání v onom podniku zaměstnavatelově a zaniká vystoupením z tohoto zaměstnání, leč by bylo spojeno s přiznáním důchodu invalidního neb starobního. Pojištění provedené u nepříslušného nositele pojištění je platné a právně účinné až do dne, ke kterému byl zjednán zákonný stav. Od tohoto dne počínajíc provádí pojištění příslušný nositel pojištění, jemuž je vydati úhradu' podle zásad §§ 113 až 115.

(2) Z ustanovení věty 1 odst. 1 může dovoliti výjimku ministerstvo sociální péče, vyslechnouc oba zúčastněné nositele pojištění. K povolení této výjimky je dále zapotřebí souhlasu zaměstnavatele pojištěncova, uchází-li se o povolení výjimky zaměstnanec a mělo-li by povolení za následek vyšší zatížení zaměstnavatele.

(3) Všichni zaměstnanci pojištěním povinní, kteří se nestali podle odst. 1 a 2 příslušnými k některému náhradnímu ústavu, jsou příslušni k Všeobecnému pensijnímu ústavu.

(4) Změnou označení, právní povahy podniku neb osoby majitele podniku zůstává pojistná příslušnost zaměstnanců podniku nedotčena. Zaměstnavatel, jenž byl členem náhradního ústavu, může přestoupiti k jinému nositeli pojištění za člena pouze se svolením dosavadního nositele pojištění, pokud stanovy jeho neurčují jinak. Zaměstnavatel, který není členem některého náhradního ústavu, může se státi členem náhradního ústavu pouze se svolením Všeobecného pensijního ústavu.

(5) Spory nositelů pensijního pojištění o pojistné příslušnosti rozhoduje přímo zemský úřad služebního místa pojištěncova.

Náhradní ústavy.

§ 105.

(1) Dosavadní náhradní ústavy zůstávají v působnosti až do uznání podle tohoto zákona, pokud se týče do ztráty náhradní vlastnosti (§ 108, odst. 4).

(2) Předpisy stanov náhradních ústavů, které odporují ustanovením tohoto zákona, pozbývají platnosti a jsou až do uznání náhradního ústavu podle tohoto zákona, pokud se týče ztráty náhradní vlastnosti, nahrazeny příslušnými zákonnými ustanoveními. Zejména jsou povinny náhradní ústavy předpisovati pojistné nejméně ve výši odpovídající pojištění u Všeobecného pensijního ústavu a, nastane-li pojistný případ v této době, poskytovati nejméně dávky, které by příslušely v případě pojištění u Všeobecného pensijního ústavu.

§ 106.

Dosavadní náhradní ústavy mohou býti uznány za náhradní ústavy podle tohoto zákona, vyhoví-li těmto podmínkám:

1. Dávky náhradního ústavu musí býti týchž druhů (§ 17 a násl.) a v každém případě nejméně tak vysoké jako dávky, které by příslušely, kdyby pojištění bylo bývalo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

2. Nároky na dávky nesmí býti vázány přísnějšími podmínkami, než jsou podmínky stanovené tímto zákonem.

3. Úhrn pojistného (běžné příspěvky) a tax za zvyšování služného, počítaje v to i případné anuity a příspěvky určené k úhradě vyšších nároků, za členy pojištěním povinné musí býti nejméně o jednu pětinu vyšší než úhrn pojistného, které by bylo uhraditi kdyby bylo pojištění provedeno u Všeobecného pensijního ústavu. Klesne-li tento úhrn v průměru tří let pod tuto hranici, může ministerstvo sociální péče naříditi, aby náhradní ústav nejdéle do konce čtvrtého roku upravil změnou stanov nároky členů pojištěním povinných tak, aby bylo této podmínce vyhověno.

4. Poměr části pojistného, tax a anuit, kterou nesou pojištěním povinní členové ze svého, k části připadající na zaměstnavatele nesmí býti nepříznivější, ' než odpovídá předpisům § 64, a pojistné na zaměstnance připadající nesmí býti vyšší, nežli pojistné odpovídající jeho nárokům podle početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu.

5. Rozhodování sporů o nárocích podle stanov a o jejich výši musí býti vyhrazeno pojišťovacímu soudu příslušnému podle § 134.

6. Stanovy musí obsahovati ustanovení o přiměřené.bezpečnostní záloze vyšetřené podle pojistně matematických odhadů anebo o jinaké dostatečné záruce.

7. V orgánech náhradních ústavů náleží pojištěncům poloviční zastoupení. Volby jsou přímé a tajné a konají se podle zásad poměrnosti, pokud možno osobně.

§ 107.

Zřizování nových náhradních ústavů se připouští pouze rozdělením náhradního ústavu nebo sloučením několika náhradních ústavů po předchozím souhlasu ministerstva sociální péče. Ústav takto nově zřízený musí splňovati podmínky § 106.

§ 108.

(1) Náhradní ústavy, které chtějí zůstati nadále nositeli pojištění podle tohoto zákona, musí nejdéle do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona na základě pravoplatného usnesení valné hromady a se souhlasem zaměstnavatelů většiny pojištěnců předložiti ministerstvu sociální péče žádost o zachování náhradní vlastnosti. Ve lhůtě nejdéle jednoho roku od podání žádosti za uznání jest předložiti průkaz, že splněny jsou všechny podmínky § 106, obzvláště pak pojistně matematický průkaz, že jest při použití početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu zjednána rovnováha mezi budoucími příjmy a vydáními ke dni vstupu zákona v účinnost. V případech zřetele hodných může ministerstvo sociální péče povoliti prodloužení této lhůty.

(2) O formě a obsahu průkazu vydá ministerstvo sociální péče bližší předpisy. Pro onu část nároků, které by získal pojištěnec, kdyby byl po celou příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 12 s případným zákopem býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu, může náhradní ústav zařaditi do pasiv bilance úhradové podíly Všeobecného pensijního ústavu. Za pojistné postačující k úhradě těchto nároků považuje se při tom pojistné podle § 63 po srážce nejvýše 10%. Průkaz je doložiti zvláště právoplatným usnesením valné hromady o změně stanov a prohlášením zaměstnavatelů, že přijímají závazky ze změny stanov pro ně vyplývající.

(3) O žádosti za uznání náhradního ústavu rozhodne ministerstvo sociální péče.

(4) Náhradní ústavy, které nepodají vůbec žádosti za uznání anebo tak neučiní v šestiměsíční lhůtě podle odst. 1, ztrácejí povahu náhradního ústavu dnem uplynutí této lhůty, ústavy, jichž žádost za uznání ministerstvo sociální péče zamítlo, dnem doručení zamítavého výnosu.

(5) Dojde-li k uznání náhradního ústavu toliko za souhlasu části dosavadních členů zaměstnavatelů náhradního ústavu, může ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu stanoviti, aby převod příslušné pojistné podstaty byl proveden podle zásad užívaných při rozdělení náhradního ústavu podle § 107.

§ 109.

(1) Náhradní ústav, pozbyvší náhradní vlastnosti, je povinen odevzdati Všeobecnému pensijnímu ústavu veškeré jmění. Smění ústavu, převyšující částky, potřebné k zabezpečení získaných zákonitých nároků, jest použíti v oddělení pro připojištění ve prospěch pojištěnců a důchodců ústavu. Pro likvidaci náhradního ústavu jest použíti předpisů stanov o zrušení ústavu.

(2) Usnese-li se na tom valná hromada likvidujícího náhradního ústava a souhlasí-li zaměstnavatelé většiny pojištěnců, může ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu povoliti, aby Všeobecnému pensijnímu ústavu byly odevzdány pouze úhradové podíly a úhradní jistiny ke krytí nároků, které by byli získali pojištěnci a důchodci, kdyby byli bývali pojištěni u Všeobecného pensijního ústavu po celou dobu, započitatelnou podle § 12, včetně doby případně zakoupené a zbytek jmění předán byl k zabezpečení zbývajících nároků podle stanov likvidujícího náhradního ústavu příplatkovému ústavu, který vyhovuje ustanovením §§ 119 a 120; ustanovení odst. 1 jest obdobně použíti. Zaměstnavatelé, kteří neprojevili souhlasu se zřízením příplatkového ústavu, mohou žádati, aby nároky jejich zaměstnanců, převyšující nároky zákonité, byly zabezpečeny převodem na Všeobecný pensijní ústav.

(3) Náhradní ústav, pozbyvší náhradní vlastnosti, jest povinen předati Všeobecnému pensijnímu ústavu, po případě příplatkovému ústavu bez náhrady všechny zápisy a doklady k provádění pojištění potřebné.

(4) Spory mezi Všeobecným pensijním ústavem, po případě příplatkovým ústavem a likvidujícím náhradním ústavem rozhoduje ministerstvo sociální péče.

§ 110.

(1) Ministerstvo sociální péče může odvolati uznání za náhradní ústav:

1. jestliže nejsou již splněny podmínky § 106;

2. jestliže nebyla, provedena sanace, potřebná podle § 111, odst. 3 v předepsané lhůtě.

(2) O zrušení náhradního ústavu platí obdobně ustanovení § 109.

§ 111.

(1) Ke konci každého třetího roku; po prvé k 31. prosinci 1931, musí náhradní ústavy sestaviti pojistně-matematickou bilanci, vypracovanou s použitím početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu a předložiti ji se všemi pomůckami, potřebnými k přezkoumání, ministerstvu sociální péče nejdéle do konce června roku následujícího.

(2) Jako premiové reservy nároků, které by byl získal pojištěnec, kdyby byl po celou dobu příspěvkovou, započitatelnou podle § 12 s případným nákupem u náhradního ústavu, býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu, může zařaditi náhradní ústav do pasiv bilance úhradové podíly Všeobecného pensijního ústavu. Za pojistné, postačující k úhradě těchto nároků, považuje se při tom pojistné podle § 63 po srážce nejvýše 10%.

(3) Vykáže-li pojistně-matematická bilance schodek proti pojistně-matematicky potřebné úhradě nároků stanovami zabezpečených, který nelze považovati za přechodný, nebo k jehož úhradě nestačí bezpečnostní fond, jest učiniti opatření, nutné k sanaci ústavu.

(4) Ministerstvo sociální péče může vydati podrobnější předpisy o formě, v níž mají býti bilance předkládány.

Svaz pensijních ústavů.

§ 112.

(1) Náhradní ústavy jsou povinny sdružiti se ve Svaz pensijních ústavů v republice Československé. K tomuto svazu může přistoupiti také Všeobecný pensijní ústav.

(2) Svazu náleží mimo úkoly tímto zákonem zvláště stanovené zejména:

1. hájiti zájmy nositelů pojištění a jejich pojištěnců,

2. působiti k jednotnému postupu a k jednotné praksi všech nositelů pojištění v otázkách provádění pojištění se týkajících,

3. dbáti o řádné vedení náhradních ústavů po stránce odborné a za tím účelem prováděti jejich revisi po stránce administrativní a účetní,

4. poskytovati sdruženým ústavům odborné informace, týkající se provádění pojištění podle tohoto zákona, po případě obstarávati jim určité úkony s tím související,

5. pracovati k společnému postupu všech odvětví sociálního pojištění v otázkách, týkajících se zdraví pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, odsunutí předčasné invalidity, zábrany úrazů a pod.,

6. uzavírati společné smlouvy s organisacemi lékařů a léčebných ústavů za účelem provádění léčebné péče podle §§ 49 až 55,

7. usilovati o mezinárodní úpravu pensijního pojištění a vztahů jeho nositelů mezi sebou,

8. sbírati statistická data o úmrtnosti, invalidnosti, rodinných, platových a jiných poměrech pojištěnců a zpracovávati je k účelům zákonodárným a vědeckým v součinnosti se Všeobecným pensijním ústavem.

(3) Svaz podléhá státnímu dozoru, jejž vykonává ministr sociální péče ve smyslu § 168. Pro ukládání svazového jmění a hospodaření s fondy vůbec a o zprávách a statistických výkazech platí obdobně ustanovení §§ 162 až 165.

(4) Ministr sociální péče může při vykonávání dozoru na jednotlivé nositele pojištění, zejména při provádění revise jich. užíti spolučinnosti svazu, který je povinen vyhověti tomuto požadavku.

(5) Obor působnosti svazu jeho správu, vedení jeho záležitostí a způsob zastoupen, dále ustanovení o příspěvcích pro účely svazu, o jmění svazovém jakož i o urovnání sporů, vznikajících ze svazového poměru, upravují stanovy, které, stejně, jako jejich změny, podléhají schválení ministra sociální péče.

(6) Zanikne-li svaz, smí se jeho jmění použíti pouze k účelům, jimž nositelé pensijního pojištění podle zákona slouží.

(7) Ukáže-li se, že nelze jinak odpomoci podstatným vadám ve správě, může ministerstvo sociální péče rozpustiti správní orgány svazu a správu přenésti na orgány jím jmenované, kteří vedou správu a zastupují svaz až do řádného ustavení orgánů, vzešlých z nových voleb.

ODDÍL VI.

Přestupy pojištěnců.

§ 113.

(1) Při změně pojistné příslušnosti jest dřívější nositel pojištění povinen odevzdati novému nositeli pojištění převodní částku. Je-li Všeobecný pensijní ústav dosavadním nositelem pojištění; jest převodní částkou úhradový podíl za získané nároky přestupujícího pojištěnce. Bylo-li v době výstupu v platnosti připojištění a připouští-li to podmínky tohoto připojištěni. jest k žádosti pojištěncově doplniti úhradový podíl premiovou reservou připojištění. Je-li dosavadním nositelem pojištění náhradní ústav, jest převodní částkou premiová reserva za získané nároky přestupujícího pojištěnce, po případné srážce splátek, které dluhoval pojištěnec ústavu v době výstupu. Premiová reserva náhradního ústavu skládá se z úhradového podílu Všeobecného pensijního ústavu za nároky, které by byl pojištěnec získal, kdyby byl býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu po celou dobu příspěvkovou, započitatelnou podle §§ 12 a 14, a z doplňku za zbývající nároky.