(2) Povinnost k převodu vzniká dnem, jímž nastala změna pojistné příslušnosti; požívá-li však přestouplý zaměstnanec invalidního neb starobního důchodu, dnem zastavení důchodu.

(3) Dosavadní nositel pojištění jest povinen převésti převodní částku během čtyř týdnů po tom, kdy došlo ho oznámení o změně pojistné příslušnosti, a sděliti veškeré okolnosti, rozhodné pro dosavadní pojištění a pro převod. Převodní částky jest zúročiti počínajíc dnem změny pojistné příslušnosti 5%.

(3) Jestliže uplynulo od zániku pojištění u dřívějšího nositele pojištění více než pět roků, je dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, získal-li pojištěnec u dalších nositelů pojištění nejméně šest příspěvkových měsíců anebo byl-li důvodem přerušení nápad invalidního důchodu (§ 17) anebo byly-li pojistné nároky zachovány placením uznávacího poplatku.

(4) Nový nositel pojištění má oznámiti předcházejícímu nositeli pojištění opětný vstup zaměstnance do pojištění během čtyř týdnů ode dne přihlášení; ručí za škody, vzcházející ze zaviněného opomenutí.

(5) Nový nositel pojištění je povinen přijmouti převodní částku za pojištěnce, pro něhož se stal příslušným k pojištění.

(6) Pojištěnec nabude vůči novému nositeli pojištění podle jeho stanov nároků, které jest určiti při použití početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu s ohledem na celkovou příspěvkovou dobu dosud započítanou a průběh dosavadního pojištění, služební požitky započitatelné u nového nositele pojištění a pojišťovací podmínky tohoto.

(7) Nestačí-li převedená částka k započtení podle předchozího odstavce, má pojištěnec právo doplniti ji na potřebnou výši. Toto právo musí pojištěnec uplatniti do šesti měsíců poté, kdy byl vyrozuměn o uskutečněném převodu a o výši doplatku. Jinak jest zkrátiti přiměřeně příspěvkovou dobu nebo nároky s tím omezením, že, nastane-li pojistný případ, má pojištěnec nebo jeho oprávnění pozůstalí vždy nárok nejméně na dávky, které by příslušely, kdyby celé pojištění bylo bývalo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

(8) Převyšuje-li převodní částka částku potřebnou k započtení padlé odstavce 6, jest rozdílu použíti podle volby pojištěncovy buď k zákupu let (§ 61) anebo k uzavření připojištění podle zvláštních tarifů (§ 123); připojištění na pevný důchod invalidní (starobní) podle § 123 odst. 1 písm. c) jest přípustno jen, činí-li výše pojištěného důchodu invalidního (starobního) nejméně Kč 200,- ročně.

(9) Nestačil-li by rozdíl, pokud se týče jeho zbytek ani k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) Kč 200,- ročně a nedoplní-li pojištěnec ze svého potřebnou částku, jest tyto částky vydati pojištěnci. Nárok na vydání musí býti uplatněn do tří roků poté kdy byl pojištěnec vyrozuměn o uskutečněném převodu, jinak zanikne.

(10) Vstoupí-li invalidní důchodce do pojištění u jiného nositele pojištění, nepřihlíží se k jeho dřívějšímu pojištění, dokud nenastane převod podle odst. 2.

§ 114.

(1) Přestoupí-li zaměstnanec, pojištěný u některého nositele pojištění podle tohoto zákona do služby vyňaté podle § 2, č. 4 a z pojistné povinnosti, jest nositel pojištění povinen vydati příslušnému zaměstnavateli převodní částku podle § 113. Vystoupí-li zaměstnanec ze služby vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2, č. 4 a 5, aniž byl dán na odpočinek, a vstoupí-li do zaměstnání podléhajícího pojistné povinnosti podle tohoto zákona nebo do jiné služby vzaté podle § 2, č. 4 a 5 z pojistné povinnosti, jest dřívější jeho zaměstnavatel povinen, vydati nositeli pojištění nebo novému zaměstnavateli převodní částku tak, jako by šlo o převod od Všeobecného pensijního ústavu k jinému nositeli pojištění.

(2) Povinnost k převodu podle hořejšího odstavce je tu i tenkráte, stal-li se výstup z pensijního pojištění aneb ze služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 z pojistné povinnosti před účinností tohoto zákona.

(3) Pro převod a výpočet převodní částky podle odst. 1, věta druhá, přichází v úvahu jen skutečná služební doba, jejíž dolní časovou hranici určuje den účinnosti zákona o pensijním pojištění v té které oblasti republiky Československé.

(4) Zaměstnavatel jmenovaný v § 2, č. 4 a 5 musí použíti převedené částky ke zkrácení čekací doby, případně ke zvýšení nároků, jež jest jinak povinen pojištěnci poskytovati. způsob použití bude blíže určen vládním nařízením. Jinak platí obdobně ustanovení § 113, odst. 2 až 10.

§ 115.

(1) Stane-li se zaměstnanec, jenž byl pojištěn podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. anebo byl vyňat z pojistné povinnosti v důsledku § 5, písm. a) resp. § 6, písm. a) téhož zákona, příslušným k některému nositeli pojištění padle tohoto zákona anebo vstoupí-li do služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona a nepožívá-li důchodu invalidního nebo starobního podle zák. č. 221/124 Sb. z. a n.,. anebo nebyl-li dán na odpočinek, jest Ústřední sociální pojišťovna nebo jeho dřívější zaměstnavatel podle § 5, písm. a) resp. § 6, písm. a) zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. povinen vydati tomuto nositeli pojištění anebo vyňatému zaměstnavateli převodní částku podle § 241, odst. 1, posléze citovaného zákona, iři čemž uvedený zaměstnavatel jest povinen přihlížeti k převodní částce (premiové reservě) jemu případně již vydané podle odst. 2.

(2) Vstoupí-li zaměstnanec, jenž byl pojištěn dříve podle tohoto zákona aneb byl vyňat z pensijního pojištění v důsledku § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona, do zaměstnání pojištěného podle zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. nebo vyňatého z pojistné povinnosti podle § 5, písm. a), resp. § 6; písm. a) téhož zákona, je poslední nositel pojištění podle tohoto zákona anebo zaměstnavatel jmenovaný v § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona povinen vydati Ústřední sociální pojišťovně případně zaměstnavateli jmenovanému v 5, písm. a) resp. § 6, písm. a) zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., převodní částku, jakoby šlo o převod k nositeli pojištění podle tohoto zákona.

(3) Dokončil-li pojištěnec, jenž přestoupil od nositele pojištění podle tohoto zákona do pojištění u Ústřední sociální pojišťovny v době výstupu z pensijního pojištění čekací dobu a vznikne-li do 24 měsíců od tohoto výstupu nárok na některý důchod podle tohoto zákona, jest nositel pensijního pojištění povinen poskytnouti příslušný důchod podle nároků získaných do dne výstupu; pro nárok na důchod invalidní podle § 17, odst. 1 jest při tom rozhodným poslední povolání podrobené pojistné povinnosti pensijní. Nositel pensijního pojištění jest zproštěn převodní povinnosti podle odst. 2; Ústřední sociální pojišťovna jest povinna již přijatou převodní částku vrátiti. Kdyby tu při započtení předchozího pojištění byl současně nárok na důchod vůči ústřední sociální pojišťovně, zvyšuje se důchod o zvyšovací částky podle § 111, odst. 3 zákona č. 184/1928; tyto zvyšovací částky uhradí ústřední sociální pojišťovna nositeli pensijního pojištění. Nevznikne-li současně též nárok na důchod vůči ústřední sociální pojišťovně, nepřihlíží se k předchozímu pojištění.

(4) Přestoupí-li pojištěnec, který u ústřední sociální pojišťovny dokončil čekací dobu, do 18ti měsíců po výstupu z tohoto pojištění k nositeli pojištění podle tohoto zákona, zůstávají jeho nároky vůči ústřední sociální pojišťovně zachovány až do dokončení čekací doby (§ 16) u nositele pensijního pojištěni. Při stanovení čekací doby jest přihlížeti k vydané převodní částce. Napadne-li důchod vůči Ústřední sociální pojišťovně,-jest nositel pensijního pojištění povinen již přijatou převodní částku vrátiti.

(5) Ustanovení odst. 1 a 2 platí obdobně při přestupu zaměstnance, jenž byl pojištěn dříve podle tohoto zákona anebo byl vyňat z pensijního pojištění v důsledku § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona do zaměstnání podléhajícího pojištění podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen a podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří a naopak.

(6) Ustanovení § 114, odst. 2 až 4 platí zde obdobně.

(7) O použití částek převedených nositeli pojištění podle tohoto zákona nebo zaměstnavateli podle § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona, o vzniku převodní povinnosti a o době, k níž jest převod uskutečniti, platí obdobně ustanovení § 113, odst. 2 až 5.

(8) Ustanovení tohoto paragrafu, jakož i §§ 113 a 114 platí též o přestupech zaměstnanců od veškerých nositelů pojištění a vyňatých zaměstnavatelů do služby podle § 3 tohoto zákona; přestupy z této služby budou upraveny nařízením podle § 3 s tím, že převésti dlužno alespoň částku podle § 114, odst. 1, věta druhá.

§ 116.

Vydáním převodní částky podle §§ 113 až 115 zanikají veškeré nároky z pojištění vůči nositeli pojištění, který převodní částku vydal.

§ 117.

Spory o převody podle předchozích ustanovení:

a) meze nositeli pensijního pojištění navzájem,

b) mezi nositeli pensijního pojištění na straně jedné a nositeli jiného veřejnoprávního pojištění na straně druhé,

c) mezi nositeli veškerého veřejnoprávního pojištění na straně jedné a zaměstnavateli jmenovanými v § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona resp. v obdobných ustanoveních jiných zákonů sociálně pojišťovacích na straně druhé,

d) mezi zaměstnavateli uvedenými ad c) navzájem,

e) mezi pojištěncem resp. jeho oprávněnými pozůstalými na straně jedné a nositeli pensijního nebo jiného veřejnoprávního pojištění aneb zaměstnavateli uvedenými ad c ) na straně druhé,

f) jakož i spory o převody podle § 115, odst. 6

rozhoduje přímo ministerstvo sociální péče.

ODDÍL VII.

Zaopatřovací zařízení.

§ 118.

(1) Předcházejícími ustanoveními nejsou dotčeny právní poměry, které trvají mezi zaměstnancem pojištěním povinným a samostatnými pojišťovnami, samostatnými podpůrnými, provisními anebo podobnými fondy a pokladnami.

(2) Přislíbil-li nebo zaručil-li však zaměstnavatel před účinností tohoto zákona svému zaměstnanci pojištěním povinnému zaopatřovací požitky přímo anebo nepřímo a byl-li zaměstnavatel na základě smluvního ujednání (pensijního normálu) anebo na základě § 69, odst. 2, dosavadního zákona oprávněn započísti si na smluvní plnění zcela anebo zčásti dávky ze zákonného pojištění, zůstává toto právo zaměstnavatelovo nedotčeno. Na smluvní plnění nelze však započísti částku, o kterou důchod z nároků získaných do účinnosti tohoto zákona, vyměřený podle § 177 tohoto zákona převyšuje výměru důchodu z týchž nároků podle dosavadního zákona, po případě úhrn tohoto důchodu a drahotních přídavků k němu, byly-li započitatelný též druhotní přídavky.

(3) Závazky podle §§ 11 a 12 zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z., n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, nezmenšují se o částku, o kterou převyšuje důchod vyměřený podle tohoto zákona důchod, na nějž měla oprávněná osoba nárok proti nositeli pojištění poslední měsíc před vstupem tohoto zákona v účinnost, při čemž jest nedbati zvýšení důchodu plynoucího z případného zákupu zaměstnancem nebo dobrovolného pojištění, dále o drahotní přídavky, poskytované nositelem pojištění buď dobrovolně.nebo na základě zákona nebo nařízení.

(4) Pokud pro starobní a invalidní zaopatření osob, o něž bylo postaráno dle § 75. odst. 1, č. zák. ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový, jsou rozhodnými též předpisy zákona o pensijním pojištění (§ 73, odst. 13 cit. zák.), rozumí se tímto zákonem zákon za dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. Starobní a invalidní zaopatření těchto osob děje se z prostředků Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků.

Příplatkové ústavy.

§ 119.

(1) Ministr sociální péče může uznati za příplatkové ústavy zaopatřovací zařízení (pensijní sondy, pokladny, ústavy atd.), která poskytují zaměstnancům nároky na dávky obdobné dávkám podle tohoto zákonu, jestliže jsou nároky ty zabezpečeny podle zásad pojistně-matematických (příplatkové ústavy).

(2) Příplatkový ústav jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv i zavazovati se; může před soudem žalovati i býti žalován.

(3) Stanovy těchto ústavů a jejich změny podléhají schválení ministerstva sociální péče.

(4) Žádosti o uznání za příplatkový ústav a žádost o změnu stanov jest doložiti souhlasem zaměstnavatelovým, jestliže jmění zaopatřovacího zařízení vzniklo aspoň částečně příspěvky zaměstnavatelovými, anebo ukládají-li se mu stanovami závazky.

(5) Hospodaření ústavů jest podrobeno dozoru ministerstva sociální péče. Příplatkové ústavy jsou povinny předložiti každoročně v předepsané lhůtě předepsanou formou výkazy o stavu pojištění a výsledcích hospodaření. V obdobích nejméně pětiletých jsou příplatkové ústavy povinny předložiti pojistně-matematickou bilanci a učiniti opatření k úhradě případného schodku.

(6) O podmínkách uznání za příplatkový ústav a o provádění dozoru může vydati ministr sociální péče podrobné předpisy.

§ 120.

(1) Příplatkové ústavy, na něž může náhradní ústav převésti část pojistné podstaty podle § 109, musí vyhovovati těmto dalším podmínkám:

a) počet pojištěním povinných členů nesmí obnášeti méně, než 50, jedná-li se o příplatkový ústav jednoho zaměstnavatele, méně než 200, je-li příplatkový ústav zřízen pro více než jednoho zaměstnavatele;

b) stanovy příplatkového ústavu musí zavazovati zaměstnavatele, že pojistí u něho všechny své pojištěním povinné zaměstnance;

c) vystupující člen má právo na odbytné, které musí rovnati se nejméně úhrnu pojistného jím zaplaceného; pokud jde o nároky získané v náhradním pojištění, rovná se odbytné 90% příslušné prémiové reservy;

d) výše pojistného, pokud připadá na pojištěnce (člena), nesmí záviseti na stáří, zdravotním a rodinném stavu jeho;

e) zaměstnancům jest přiznati účast na správě v míře aspoň odpovídající stanovami předepsanému poměru pojistného na zaměstnance připadajícího k pojistnému připadajícímu na zaměstnavatele.

Jiná zaopatřovací zařízení.

§ 121.

(1) Jiná zařízení, která mají za účel podporovati zaměstnance v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo jejich vdovy a sirotky, bez ohledu na to, v jaké právní formě jsou zřízena, podrobují se dozoru ministerstva sociální péče, pokud nepodléhají již podle zvláštních právních předpisů dozoru jiných odborných ministerstev nebo jim podřízených úřadů.

(2) V případech posléz uvedených jsou představitelé těchto zařízení, pokud se nejedná o nadace a spolky podle všeobecných norem spolčovacích, povinni předkládati každoročně ministerstvu sociální péče výkaz o stavu jmění, případně k vyzvání provozovací účet a výkazy o pohybu účastníků.

ODDÍL VIII.

Pojištění jiných dávek než povinných (připojištění).

§ 122.

(1) Mimo pojištění na dávky povinné pojišťuje Všeobecný pensijní ústav:

a) osoby u něho povinně pojištěné nebo dobrovolně v pojištění pokračující na dávky uvedené v §§ 17 až 38 ve vyšší výměře nebo i za jiných podmínek;

b) osoby výdělečně činné, nepodléhající pojistné povinnosti podle toho zákona na dávky uvedené v §§ 17 až 38 ve výši a za podmínek podle tohoto zákona, nebo na dávky vyšší a za jiných podmínek;

c) osoby oprávněné ku požitku důchodu na zvýšení důchodu jejich nebo důchodů pozůstalých.

(2) Toto pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.

(3) Pojistné za pojištění podle odst. 1 je možno odváděti jako běžné příspěvky v měsíčních nebo ročních lhůtách anebo jako vklady jednou pro vždy nebo oběma způsoby.

(4) Pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav buď podle podmínek platných pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuelní) nebo podle podmínek platných pro celé skupiny pojištěnců (pojištění kolektivní).

(5) Podmínky pojištění (individuelního a kolektivního), příslušné sazby pojistného a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva sociální péče.

§ 123.

(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen uvésti, po případě bez ohledu na rodinný a zdravotní stav pojištěncův, podmínky a sazby, propočítané podle početních podkladů zákonného pojištění, které umožňuje pojištěnci, aby získal nárok:

a) na starobní důchod dříve než jsou splněny podmínky § 20, a to:

dokončením 480, příspěvkového měsíce nebo

dokončením 420. příspěvkového měsíce a tomu odpovídající dávky ostatní;

b) na starobní důchod, dříve než jsou splněny podmínky § 20 použitím nákupní premie podle § 177, odst. 2, písm. b);

c) na pevný důchod invalidní (starobní) a ostatní dávky v poměru a za podmínek §§ 17 až 38 za přeplatek při přestupu pojištěnce podle §§ 113 až 115;

d) na zrušení celé nebo části čekací doby pro pojištěnce, jimž přestupem od nositelů pojištění podle tohoto zákona nebo jiných zákonů prodloužila by se nebo znovu vznikla čekací doba.

(2) Všeobecný pensijní ústav jest dále povinen zavésti podmínky a sazby, které umožňují pojištění celých skupin za pojistné, vyměřené bez ohledu na stáří a rodinný stav (průměrné pojistné), je-li vstup do pojištění závazný pro všechny členy skupiny:

a) při 40leté příspěvkové době a s nápadem starobního důchodu po 480 příspěvkových měsících;

b) při 35leté příspěvkové době a nápadu starobního důchodu po 420 příspěvkových měsících.

(3) Ustanovení tohoto a předchozího paragrafu platí obdobně.pro náhradní ústavy s tím, že povinnost uložená Všeobecnému pensijnímu ústavu tímto paragrafem vztahuje se pro náhradní ústavy pouze na pojištění podle odst.1, písm. c).

ODDÍL IX.

Pojištění novinářů.

§ 124.

(1) Pojištěnci, podléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona, zaměstnaní jako novináři musí býti přihlášeni ku pojištění vyšších dávek podle zásad níže uvedených.

(2) Základna pro vyměření úhrnných dávek jest průměr služebních požitků, započitatelných podle § 4 za posledních 12 měsíců před nápadem dávky, po případě za kratší dobu.

(3) Invalidní důchod v případě nezpůsobilosti k výkonu povolání (§ 17) činí po dokončení 60ti příspěvkových měsíců tohoto pojištění 28% a stoupá za každý další příspěvkový měsíc tohoto pojištění o 0,2% základu pro vyměření dávek.

(4) Starobní důchod přísluší na místě a ve výši invalidního důchodu bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokončení 420 příspěvkových. měsíců tohoto pojištění, nejpozději dokončením 60tého roku věku, získal-li pojištěnec aspoň 80 příspěvkových měsíců tohoto pojištění podle odst. 6 a 7.

(5) O podmínkách pro přiznání ostatních pojistných dávek a poměru jich k invalidnímu důchodu platí ustanovení §§ 22 až 38 tohoto zákona. Pro jiné nároky a práva pojištěnců a o výplatě dávek platí, pokud ustanovení všeobecných podmínek pro skupinové pojištění neurčují jinak, obdobně ustanoveni § 39 a násl.

(6) Za příspěvkový měsíc tohoto pojištění jest považovati měsíc, a nějž bylo odvedeno pojistné nebo jenž byl vypočítán podle odst. 13 nebo zakoupen pro toto pojištění.

(7) Získal-li pojištěnec kromě příspěvkových měsíců podle odst. 6 jiné příspěvkové měsíce, jest obdobně použíti ustanovení § 113.

(8) Pojistné stanoví se schválením ministerstva sociální péče Všeobecný pensijní ústav podle svých početních podkladů, po prvé nejdéle do jednoho roku po vstupu tohoto zákona v účinnost, pevnou sazbou vyjádřenou v procentech služebních požitků. Až do této doby jest odváděti mimo měsíční pojistné podle § 63 měsíční pojistné doplňující je na 1¹/₄% služebních požitků, započitatelných podle § 4.

(9) Zaměstnavatel odvádí celé pojistné, vyměřené podle odst. 8. O přihlašování platí obdobně ustanovení §§ 5 až 9. O způsobu odvádění pojistného, splatnosti, právu srážky, povinnostech zaměstnavatelů platí obdobně ustanovení §§ 65 až 72.

(10) Právo účastenství na tomto pojištění mají pouze pojištěnci, jichž novinářská činnost jest jejich hlavní výdělečnou činností a jsou-li členy odborových organisací novinářských, které budou ministerstvem sociální péče připuštěny k součinnosti na tomto pojištění. Stanovy novinářských organisací, které budou ministerstvem sociální péče připuštěny k součinnosti, musí umožniti přijímání novinářů za členy, i když se hlásí jen proto, aby byli účastni tohoto pojištění. Spory o právu účastenství na pojištění rozhoduje s konečnou platnosti kuratorium novinářského pojištění.

(11) Pojištění novinářů provádí Všeobecný pensijní ústav v oddělení pro připojištění (§ 122); pro toto pojištění jest vésti oddělený účet zisku a ztráty.

(12) Kuratorium novinářského pojištění skládá se z předsedy, jímž je předseda Všeobecného pensijního ústavu, z pěti zástupců jmenovaných vládou, z pěti zástupců novinářů, z pěti zástupců zaměstnavatelů a ze dvou dalších členů, které vyšle Všeobecný pensijní ústav. Zástupce novinářů a jejich zaměstnavatelů jmenuje na návrh příslušných organisací ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty na dobu 6 let. Jednací řád kuratoria vydá ministerstvo sociální péče.

(13) K účelu započtení doby novinářské služby, dokončené přede dnem vstupu tohoto zákona v účinnost jako příspěvkové doby podle odst. 6 a k nadlepšení již napadlých důchodů slouží částka 20,000.000 Kč, již poskytne stát. Započitatelnou část služební doby novinářské určí Všeobecný pensijní ústav pro všechny pojištěnce poměrem k celé době novinářské služby nejdéle do jednoho roku ode dne účinnosti zákona. Řádně doložený průkaz novinářské služby, jejíž započtení se žádá, je nutno podati nejdéle do tří měsíců ode dne účinnosti zákona u Všeobecného pensijního ústavu. V případech sporů, zdali dobu takto prokázanou jest považovati za dobu novinářské služby, rozhoduje s konečnou platností kuratorium novinářského pojištění.

ODDÍL X.

O ŘÍZENÍ POJIŠŤOVACÍM.

Ustanovení všeobecná.

§ 125.

(1) Všechna opatření a rozhodnutí nositelů pojištění týkající se práv nebo povinnosti upravených tímto zákonem a určená účastníkům, jest jim doručiti písemně (výměry).

(2) Ve výměru, jímž byla přiznána, dávka pojistná, je uvésti výši a výpočet dávky a dobu, od kdy byla přiznána.

(3) Byl-li zamítnut nárok na dávku, býti jen zčásti, je to ve výměru odůvodniti.

§ 126.

Výměr obsahujž poučení o opravných prostředcích (lze-li podati opravný prostředek, v které lhůtě a u kterého místa podacího). Nesprávné nebo neúplné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným.

§ 127.

Pro doručování výměrů je užíti obdobně ustanovení §§ 26 až 28 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

§ 128.

Proti výměrům nositelů pojištění možno se odvolati v případech § 133, nebo podati žalobu v případech § 134.

§ 129.

Navrácení v předešlý stav je podle obdoby předpisů civilního řádu soudního přípustné.

§ 130.

Obnova řízení je zásadně přípustná podle obdoby civilního řádu soudního.

§ 131.

Chyby ve psaní nebo v počtech jakož i jiné patrné nesprávnosti ve výměru, rozhodnutí, rozsudku či usnesení nebo v jeho vyhotovení lze kdykoli z vlastního podnětu nebo k návrhu opraviti.

§ 132.

(1) Do lhůty opravných prostředků nepočítá se den, kterého byl straně doručen naříkaný výměr, rozhodnutí, rozsudek nebo usnesení.

(2) Lhůtu tuto je považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí, pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do tří dnů řádným podáním.písemným; nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.

(3) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státem uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den Československé republiky nebo na všeobecný svátek státu, v němž strana bydlí, jest pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.

(4) Je-li pochybnost, považuje se lhůta za zachovanou, dokud se neprokáže opak.

Opravné řízení u úřadů správních.

§ 133.

(1) Proti výměrům nositelů pojištění, pokud nejde o výměry, jimiž se rozhoduje o pojistných dávkách, možno podati do 15 dnů ode dne následujícího po- dni doručení odvolání u nositele pojištění k zemskému úřadu (§ 1 zák. ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy), v jehož obvodě se nalézá služební místo zaměstnancovo.

(2) Z rozhodnutí zemského úřadu lze podati v téže lhůtě u něho odvolání k ministerstvu sociální péče.

(3) Odvolání (odst. 1. a 2.) nemá účinku odkládacího.

Řízení soudní.

a) Pojišťovací soudy.

§ 134.

(1) Pojišťovací soud, zřízený podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. v Praze, Brně a Bratislavě - s tou obměnou, že přísedící j sou voleni podle následujícího paragrafu tohoto zákona - jest výlučně příslušný rozhodovati:

1. o žalobách proti výměrům nositelů pojištění, jimiž se rozhoduje o nárocích vůči nim (o dávkách);

2. ve sporech mezi nositelem pojištění a pojištěncem, příjemcem důchodu invalidního nebo jich rodinnými příslušníky, vzešlých při provádění ustanovení §§ 49 až 54, pokud je v nich jmenovaným osobám zaručen nárok na příslušné dávky, jakož i ve sporech o náhradu mezi nositelem pojištění pensijního a nemocenského v případech, upravených §§ 51 a 52.

(2) Pojišťovací soud v Praze je příslušný pro obvod země České, pojišťovací soud v Brně pro obvod země Moravskoslezské a pojišťovací soud v Bratislavě pro obvod země Slovenské země Podkarpatoruské.

(3) Místně příslušným je pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo žalovaného nositele pojištění, jde-li o Všeobecný pensijní ústav, sídlo jeho příslušné úřadovny.