§ 135.
(1) Přísedící pojišťovacího soudu, počtem 36 a jejich náhradníci jsou voleni.
(2) Polovina přísedících a jejich náhradníci náleží skupině. zaměstnanců druhá polovina skupině zaměstnavatelů. Patnáct přísedících a náhradníky pojišťovacího soudu v Praze a v Brně volí pojištěnci a dalších patnáct přísedících a náhradníky těchto pojišťovacích soudů zaměstnavatelé úřadoven v Praze a v Brně v oddělených skupinách. Volby se konají podle zásady poměrnosti a platí pro ně stejné zásady jako pro volbu výboru úřadovny. Dalších šest přísedících, a to po třech ze skupiny zaměstnanců a po třech ze skupiny zaměstnavatelů jakož i náhradníky volí ze členů náhradních ústavů valná hromada Svazu pensijních ústavů. Třicetšest přísedících a jich náhradníky pojišťovacího soudu v Bratislavě volí výlučně členové (pojištěnci a zaměstnavatelé)úřadovny v Bratislavě.
(3) Aspoň třetina přísedících musí míti bydliště v sídle pojišťovacího soudu.
§ 136.
Přísedícím a náhradníkem může býti pouze, kdo je volitelný do správních orgánů nositelův pojištění. Nemůže jím však býti ani člen výboru úřadovny, ani člen výboru Všeobecného pensijního ústavu, ani zaměstnanec tohoto ústavu; totéž platí obdobně též o náhradních ústavech.
§ 137.
Funkční období přísedících trvá šest roků. Odstupující zůstávají tak dlouho ve svých funkcích, dokud nenastoupí přísedící nově zvolení.
§ 138.
(1) Přísedící pojišťovacího soudu slíbí předsedovi rukou dáním, že budou vykonávati úřad svůj svědomitě a nestranně a že se budou při svém rozhodování říditi zákony.
(2) Přísedící pojišťovacího soudu jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí.
§ 139.
Úřad přísedícího pojišťovacího soudu je čestný. Přísedícímu však přísluší náhrada hotových výloh a platy presenční; výše těchto náhrad a odměny předsedy a jeho náměstků bude upravena nařízením.
§ 140.
(1) Přísedícího pojišťovacího soudu, jenž pozbyl volitelnosti, anebo jenž přestal býti a není již šest měsíců příslušníkem skupiny (zaměstnanecké nebo zaměstnavatelské), za niž byl zvolen, anebo jenž trvale zanedbává povinnosti, zbaví předseda pojišťovacího soudu úřadu; v posledním případě může vysloviti i ztrátu způsobilosti k tomu úřadu na příští volební období.
(2) Přísedící, jenž zanedbal povinnosti svého úřadu, může býti předsedou odsouzen k náhradě útrat řízení, zmařeného jeho vinou.
(3) Proti těmto rozhodnutím předsedovým, jež je doručiti písemně, je možno stěžovati si k vrchnímu pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u pojišťovacího soudu v 15 dnech ode dne doručení.
§ 141.
Žalobu je podati u příslušného pojišťovacího soudu (§ 134) ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě je o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
§ 142.
Pojišťovací soud rozhoduje ve tříčlenném senátě, složeném z předsedy soudu nebo některého náměstka ve funkci předsedy senátu a dvou přísedících a to po jednom ze skupiny zaměstnanců a zaměstnavatelů.
§ 143.
Předseda povolává přísedící k zasedání, sestavuje senáty a přiděluje jim jednotlivé sporné případy. Při tom je podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož oboru výdělečného jako žalobce.
§ 144.
(1) Z rozhodováni je vyloučen nebo může býti stranou odmítnut člen pojišťovacího soudu ze stejných důvodů, jaké jsou stanoveny v civilním řízení soudním pro vyloučení a odmítnutí soudců.
(2) Odmítnutí staniž se ústně nebo písemně dříve, nežli strana počne jednati před pojišťovacím soudem; později může se tak státi jen, když, straně nebyl dříve znám důvod odmítnutí. Okolnosti uváděné k odůvodnění odmítnutí buďtež na vyzvání osvědčeny.
(3) O odmítnutí člena pojišťovacího soudu rozhodne jeho předseda; byl-li odmítnut předseda, přísluší rozhodnutí předsedovi vrchního pojišťovacího soudu. Nežli dojde k rozhodnutí, smí odmítnutý předsevzíti jen úkony, které jsou neodkladny.
(4) Proti rozhodnutí, kterým se návrhu na odmítnutí vyhovuje, není opravného prostředku. Do rozhodnutí, kterým se návrhu na odmítnutí nevyhovuje, není samostatného opravného prostředku.
§ 145.
(1) Na řízení u pojišťovacího soudu jest užíti obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení u okresních soudů mimo ustanovení o řízení ve věcech nepatrných.
(2) Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran; rozsudku pro zmeškání nelze vynésti.
(3) V řízení před pojišťovacími soudy mohou se strany dáti zastupovati každou svéprávnou osobou, která je schopna před soudem jednati.
(4) O námitkách, že věc vůbec nepatří před pojišťovací soud, že pojišťovací soud je nepříslušný, že o téže věci bylo již pravoplatně rozhodnuto neb zahájen spor, pojišťovací soud rozhodne usnesením, jemuž mohou strany odporovati stížností. Byla-li námitka odmítnuta, budiž ihned jednáno ve věci hlavní a rozhodnutí o námitce pojato do konečného rozsudku. Rozhodnutí takovému lze pak odporovati toliko ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s věcí hlavní.
§ 146.
Členové pojišťovacího soudu rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí většinou hlasů; hlasovati jsou povinní. Přísedícího, jenž odepře hlasovati, zbaví předseda senátu funkce a odsoudí ho k náhradě nákladů řízení, zmařeného jeho vinou. O těchto rozhodnutích a stížnostech proti nim platí obdobně ustanovení § 140, odst. 3. Strany mohou na takovém přísedícím pojišťovacího soudu domáhati se mimo to u řádného soudu náhrady škody jím způsobené.
§ 147.
O řízení a poradě je sepsati oddělené zápisy. Zápisy a rozsudek podepíše předseda senátu a zapisovatel; rovněž i vyhotoveni rozsudků neb usnesení, jež je dodati stranám.
Opravné prostředky.
§ 148.
(1) Rozsudkům pojišťovacího soudu lze odporovati odvoláním z důvodů nezákonnosti nebo vadného řízení.
(2) Usnesením a výroku rozsudku o útratách, nebéře-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.
(3) Odvolání neb stížnost nositelů pojištění nemá zásadně odkladného účinku; pojišťovací soud může však k žádosti nositele pojištění tento účinek v případech zvláštního zřetele hodných povoliti.
§ 149.
(1) Odvolání je podati dvojmo u pojišťovacího soudu do 60 dnův ode dne, kdy rozsudek byl doručen, podáním, které musí býti podepsáno advokátem nebo zodpovědným úředníkem nositele pojištění.
(2) Předseda pojišťovacího soudu odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou.
(3) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, je-li to možno, nebo vyzve k jich odstranění stranu, stanově k tomu krátkou, neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za to, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jako by bylo podáno v den, kdy došlo po prvé.
(4) Proti rozhodnutím předsedovým, uvedeným v odst. 2. a 3., má strana právo stížnosti k vrchnímu pojišťovacímu soudu; stížnost je podati u předsedy pojišťovacího soudu v neprodlužitelné lhůtě 15 dnů ode dne, kdy bylo doručeno usnesení, písemně nebo ústně.
V tomto případě jest o stížnosti učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
(5) Předseda pojišťovacího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání správně podaného druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v 15ti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.
(6) Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni marně uplynula, předloží předseda pojišťovacího soudu spis vrchnímu pojišťovacímu soudu.
§ 150.
Ustanovení předchozího paragrafu platí i o stížnostech s tou změnou, že stížnost jest podati v jednom vyhotovení do 15 dnů od doručení a odpůrce není třeba o ní vyrozumívati.
b) Vrchní pojišťovací soud.
§ 151.
(1) O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud, zřízený podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. v Praze, s tou obměnou, že přísedící jsou voleni podle ustanovení následujícího paragrafu.
(2) O stížnostech proti usnesením pojišťovacího soudu neb rozhodnutím jeho předsedy či náměstka rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.
(3) O ostatních odvoláních z rozhodnutí pojišťovacích soudů rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě, ve kterém vedle tří soudců z povolání zasedá po jednom přísedícím ze skupin pojištěnců a zaměstnavatelů.
§ 152.
Přísedící počtem 24 jsou voleni. Po deseti přísedících a jejich náhradníky volí v oddělených skupinách pojištěnci a zaměstnavatelé všeobecného pensijního ústavu s volbou členů výboru a podle týchž zásad. Další čtyři přísedící a to po dvou ze skupiny zaměstnavatelů a po dvou ze skupiny zaměstnanců, jakož i jejich náhradníky volí ze členů náhradních ústavů valná hromada Svazu pensijních ústavů. Ustanovení §§ 135 až 140 platí obdobně.
§ 153.
(1) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvolání zpravidla v zasedání neveřejném na základě spisů. Toliko v případech, kde pokládá předseda vrchního pojišťovacího soudu za nutné, aby jednání bylo doplněno, nařídí ústní jednání.
(2) K ústnímu jednání obešle předseda strany a zařídí vše potřebné, aby řízení pokud možno při jednom roku bylo skončeno. Strany musí býti při ústním jednání zastoupeny osobami znalými práv. Nedostaví-li se k ústnímu jednání obě strany nebo některá z nich, budiž jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.
(3) Bylo-li by provedení potřebných důkazů před vrchním pojišťovacím soudem spojeno s velmi značnými potížemi nebo nepoměrnými náklady, může vrchní pojišťovací soud dožádati za jejich provedení okresní soud, v jehož obvodě je důkaz provésti.
§ 154.
(1) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud zpravidla rozsudkem. Bylo-li konáno ústní jednání, budiž rozsudek ústně prohlášen; stranám doručí se rozsudek vedle toho písemně.
(2) Trpí-li však řízení před soudem pojišťovacím takovými vadami, že není přezkoumání rozsudku na základě spisů možné, ani kdyby řízení bylo před vrchním pojišťovacím.soudem doplněno, zruší vrchní pojišťovací soud rozsudek usnesením a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento doplnil řízení a znovu rozhodl. Při tom je pojišťovací soud vázán právním názorem, vysloveným vrchním pojišťovacím soudem.
(3) Shledá-li vrchní pojišťovací soud, že pojišťovací soud rozhodl o věci, která před pojišťovací soudy vůbec nepatří, nebo o níž bylo již pravoplatně rozhodnuto, nebo zahájen spor před jiným pojišťovacím soudem, zruší rozsudek usnesením a odmítne žalobu.
(4) Rozhodl-li pojišťovací soud o věci, která patří před jiný pojišťovací soud, zruší vrchní pojišťovací soud rozhodnutí prvního soudu usnesením a odkáže věc příslušnému pojišťovacímu soudu jen tehdy, trpí-li řízení před nepříslušným pojišťovacím soudem takovými vadami, že vrchní pojišťovací soud sám ve věci hlavní nemůže rozhodnouti.
§ 155.
O stížnostech rozhoduje vrchní pojišťovací soud vždy v zasedání neveřejném na základě spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám anebo není-li to možno, zruší rozhodnutí a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento znovu rozhodl.
§ 156.
Pokud není o-řízení před vrchním pojišťovacím soudem jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice, vyjímajíc nucené zastoupení advokátem.
§ 157.
Vrchní pojišťovací soud rozhoduje s konečnou platností.
Různé.
§ 158.
(1) V řízení před pojišťovacími soudy a vrchním soudem pojišťovacím nelze účtovati proti žalobci útrat.
(2) Pravoplatné rozhodnutí pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu a jejich předsedů, jakož i smíry u soudů těchto sjednané jsou vykonatelny soudní exekucí.
(3) K povolení a výkonu exekuce je povolán příslušný exekuční soud.
(4) K žádosti z. exekuci jest připojiti vyhotovení titulu exekučního, opatřené doložkou vykonatelnosti.
§ 159.
(1) Pojišťovací soudy a vrchní pojišťovací soud jsou vázány pravoplatnými rozhodnutími, jež úřady správní vydaly v mezích své příslušnosti v rámci tohoto zákona.
(2) Rovněž jsou správní úřady vázány pravoplatnými rozhodnutími, jež vydaly pojišťovací soudy nebo vrchní pojišťovací soud v mezích své příslušnosti.
(3) Zakládá-li se pravoplatný nález soudu nebo správního úřadu na rozhodnutí o předběžné otázce, o níž samostatně rozhodovati soud nebo správní úřady nebyly příslušny, může strana požadovati obnovu řízení, když o této otázce příslušný soud nebo úřad pravoplatně jinak rozhodl a toto rozhodnutí bylo buď dodatečně vydáno nebo stranou bez jejího zavinění v dřívějším řízení nemohlo býti uplatněno.
§ 160.
Spory nositelů pensijního pojištění navzájem, jakož i spory mezi nositeli pojištění pensijního na straně jedné a nositeli jiného veřejnoprávního pojištění na straně druhé - vyjímajíc spory podle §§ 109 a 117, jakož i spory, vyhrazené tímto zákonem pojišťovacím soudům - přísluší řešiti zemskému úřadu, v jehož obvodě mají sporné strany své sídlo. Je-li podle toho příslušno několik zemských úřadů, rozhodnou v dohodě; nedojde-li k dohodě, přechází rozhodnutí na ministerstvo sociální péče.
§ 161.
O počítání lhůt vůbec.
(1) Při počítání lhůt, které jsou stanoveny podle dnů, nepočítá se den, do něhož spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínati.
(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků končí se uplynutím onoho dne posledního týdně nebo měsíce, jenž svým jménu nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(3) O nedělích nebo státně uznaných svátcích a památných dnech platí ustanovení § 132, odst. 3.
ODDÍL XI.
Hospodaření jměním nositelů pojištění.
§ 162.
(1) Jmění Všeobecného pensijního ústavu a náhradních ústavů pensijních smí býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.
(2) Ze jmění trvale uložitelného musí býti uloženo alespoň 20% v československých státních papírech a 10% v jiných papírech, požívajících sirotčí jistoty, které určí ministr sociální péče po dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez změniti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.
(3) Ostatní jmění trvale uložitelné smí býti ukládáno pouze:
a) v tuzemských cenných papírech, požívajících sirotčí jistoty anebo v zápůjčkách na takové papíry;
b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, okresům, obcím a jiným nuceným svazkům veřejného práva, které jsou zákonem oprávněny uhražovati své výdaje daněmi nebo přirážkami k nim; anebo v investičních zápůjčkách jimi zaručených;
c) v tuzemských hypotečních zápůjčkách požívajících sirotčí jistoty;
d) v tuzemských peněžních ústavech, za jejichž veškeré závazky ručí stát, země, okresy nebo obce.
V nemovitostech a hypotečních zápůjčkách nemá býti - leč za souhlasu ministerstva sociální péče - uloženo více než 40% jmění trvale uložitelného.
(5) Hotovosti potřebné pro běžné vydání mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích ústavů úvěrních. Pokud by Národní banka Československá z důvodů měnových přikročila ke správě veřejných peněz se zúročením jich, jest dáti tomuto způsobu uloženi za vyhovujících podmínek výnosových přednost.
(6) Všeobecný pensijní ústav vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžadují schválení vlády.
§ 163.
(1) Část trvale uložitelného jmění nositelů pojištění může dále se schválením ministra sociální péče býti uložen:
a) v budovách pro vlastní účely kancelářské;
b) v pozemcích poskytujících výnos nebo v činžovních budovách, nejsou-li zatíženy přes jednu třetinu obecné ceny, leč by nemovitost byla nabyta v řízení exekučním nebo konkursním za účelem odvrácení škody, ústavu jinak hrozící;
c) v ústavech a zařízeních, sloužících výhradně nebo převážně pojištěncům a směřujících k léčebné péči preventivní nebo represivní, k péči bytové, k boji proti lidovým chorobám anebo vůbec k povznesení zdravotního stavu, pojištěnců a jejich rodinných příslušníků.
(2) Ministr sociální péče může k žádosti nositele pojištění případ od případu povoliti odchylné uložení jmění trvale uložitelného, skýtá-li dostatečnou jistotu.
(3) Všeobecný pensijní ústav může se svolením ministerstva sociální péče spravovati jmění (fondy) nesloužící přímo účelům pojištění.
(4) Nositelé pojištění mohou se schválením ministerstva sociální péče za účelem provádění léčebné péče podporovati též všeobecná i zvláštní opatření a zařízení uvedená v § 50, odst. 2.
§ 164.
(1) Při trvalém ukládání jmění je přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích (také v jejich ukládacích papírech) podle poměrů pojistného v nich vybraného.
(2) Jmění nositelů pojištění musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona, a aby se podpořila produktivita a národohospodářská rentabilita.
(3) Z toho důvodu možno použíti části jmění nositelů pojištění k účelům naznačeným v § 163 teprve tehdy, je-li zajištěno, že střední výnos ostatního jmění nositelů pojištění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona.
(4) Nositelé pojištění jsou povinni předkládati za každý rok nejdéle do konce června roku následujícího ministerstvu sociální péče výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.
§ 165.
Nositelé pojištění jsou povinni podávati ministerstvu sociální péče za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodářství, o stavu fondů a způsobu jich uložení. Ministr sociální péče může naříditi, v jaké formě tyto zprávy a statistické výkazy mají býti podávány a jaký mají míti obsah.
§ 166.
(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen provésti v tříletých lhůtách ode dne účinnosti zákona technické přezkoumání fondů (pojistně matematické bilance) - s výjimkou matematické bilance první, která musí býti sestavena k 31. prosinci 1929 - a předložiti jeho výsledky se všemi pomůckami potřebnými ku přezkoumání ministru sociální péče nejdéle do konce roku následujícího.
Současně s pojistně-matematickým zkoušením jest Všeobecný pensijní ústav povinen provésti a ministru sociální péče předložiti do konce roku následujícího statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem početně očekávaným.
ODDÍL XII.
Nadlepšovací fond kondicinujících farmaceutů.
§ 167.
Taxy za udělení koncese lékárnické, placené podle zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z roku 1907 jakož i pokuty podle tohoto zákona uložené musí příslušné úřady odváděti Všeobecnému pensijnímu ústavu ve prospěch nadlepšovacího fondu kondicinujících farmaceutů. Způsob odvádění správa jakož i použití nadlepšovacího fondu k případnému zvýšení dávek bude upraveno nařízením po, slyšení Všeobecného pensijního ústavu.
ODDÍL XIII.
Státní dozor.
§ 168.
(1) Nositelé pojištění podle tohoto zákona podléhají dozoru státní správy, který vykonává ministr sociální péče.
(2) Ministr sociální péče uděluje též státní schválení, nařízená v tomto zákoně.
(3) Početní podklady a pojistně matematické zásady, podle nichž nositelé pojištění provádějí výpočty, potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministra sociální péče.
(4) Ministr sociální péče je zejména oprávněn podrobiti hospodaření nositelů pojištění všestrannému úřednímu zkoumání.
(5) K účelům státního dozoru jsou nositelé pojištění zvláště povinni předložiti nebo učiniti přístupnými ke zkoumání knihy, listiny, zápisy, výkazy a doklady, jakož i veškeré pomůcky a dáti všechna vysvětlení.
(6) K výkonu státního dozoru může ministr sociální péče zříditi zvláštní orgány (dozorčí komisaře a podobně). U výkonu své funkce jsou dozorčí orgánové mimo jiné oprávněni zúčastniti se schůzí všech správních orgánů nositelů pojištění, hájiti zde veškeré veřejné zájmy, jichž zabezpečení je účelem státního dozoru, zejména i zastaviti všechna usnesení, jimiž by mohly býti ohroženy. Odměny dozorčích orgánů a náklady případné revise nese příslušný nositel pojištění. Výši náhrady a její způsob určí ministr sociální péče.
(7) Nedbají-li správní orgánové nositelů pojištění ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nebo vzpírají-li se příkazům, týkajícím se prováděni státního dozoru, může je ministr sociální péče rozpustiti a přenésti správu ústavu prozatímně na jmenovaného jím správce nebo správní komisi. Jmenovaný správce nebo správní komise vede správu a zastupuje ústav až do řádného ustavení dotyčného správního orgánu, vzešlého z nových voleb. Předsedou komise jest - pokud jde o Všeobecný pensijní ústav předseda Všeobecného pensijního ústavu, neustanoví-li president republiky něco jiného. Opatření k provedení nových voleb jest učiniti zpravidla do 6 měsíců po rozpuštění správního orgánu, nejdéle však po odstranění závad ve správě nositele pojištění.
ODDÍL XIV.
Úlevy finanční.
§ 169.
(1) Všechna jednání a listiny, jichž jest třeba k založeni, upravení a projednání právních poměrů mezi nositeli pojištění navzájem, dále mezi Všeobecným pensijním ústavem se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci, důchodci, léčebnými ústavy a lékaři se strany druhé, dále řízení v pojišťovacím soudnictví, jakož i knihy a zápisy tohoto ústavu jsou prosty kolků a poplatků.
(2) Tyto poplatkové výhody se však nevztahují na připojištění podle §§ 122 a 123 s výjimkou pojištění novinářů podle § 124.
(3) Ustanovení odstavce prvého buďtež obdobně použita na jednání a listiny potřebné k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi náhradními ústavy se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci, důchodci, léčebnými ústavy a lékaři se strany druhé, dále na řízení v pojišťovacím soudnictví, jakož i na knihy a zápisy náhradních ústavů, pokud jde o pojistný poměr spadající pod tento zákon.
(4) Příplatkové ústavy podléhají všeobecným poplatkovým předpisům.
(5) Dále jsou osvobozeny od poplatků smluvních a vkladních převody pojistných podstat a jiné převody podle §§ 113 až 116 zákona, pokud se nevztahují na převody podstat příplatkových ústavů.
(6) Movité jmění nositelů pensijního pojištění jest osvobozeno od poplatkového ekvivalentu, stran nemovitého jmění platí pak úlevy v poplatkovém ekvivalentu potud, pokud jsou stanoveny pro spolky zakládající se na zásadě vzájemnosti, jichž úkolem jest pojišťování nemocenské, pensijní, invalidní, starobní, vdovské a sirotčí pro dělníky, pomocníky a učedníky.
(7) Nositelé pojištění a fondy jimi spravované podle tohoto zákona jsou osvobozeni od daně výdělkové a rentové podle příslušných ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních.
(8) Dávky, důchody a požitky vyplácené nositeli pojištění podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daně rentové podle příslušných předpisů zák. č. 76/1927 Sb. z. a n.
(9) Pokud jde o osvobození nositelů pojištění podle tohoto zákona, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných všeužitečných zařízení od daně z obratu, platí příslušná ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n.
ODDÍL XV.
Ustanovení trestní.
§ 170.
(1) Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:
a) zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, uložené mu tímto zákonem;
b) zaměstnavatel nebo zaměstnanec, který v ohláškách podle § 6 nebo ve sděleních nositelem pojištění vyžádaných učiní nepravdivá udání;
c) zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jenom nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy;
d) zaměstnavatel, který vědomě sráží pojištěnci při výplatě více na pojistném, nežli jest přípustno podle tohoto zákona;
e) zaměstnavatel nebo orgán nositele pojištění, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona mají býti obmezena nebo zkrácena;
f ) důchodce, který nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti uložené mu podle § 10 nebo učiní-li v ohlášce tam předepsané nepravdivá udání;
g) kdo poruší povinnost mlčeti, uloženou mu tímto zákonem;
h) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejně péči může věděti, že není pravdivo;
ch) kdo docílí pojistné dávky simulací.
(2) Trestní ustanovení tato vztahují se také k zástupcům zaměstnavatelů neschopných k právnímu jednání, zejména k zástupcům právnických osob.
§ 171.
(1) Pověří li zaměstnavatel třetí osobu úkoly, jichž nesplnění zakládá přestupek podle ustanovení předchozího paragrafu písm. a) až d), je tato osoba za nesprávné provedení jejich trestně odpovědna; zaměstnavatel ruce však za uložené peněžité pokuty.
(2) Důchodcům může právoplatně uložená pokuta býti sražena z důchodu.
§ 172.
(1) Přestupky podle § 170 se trestají podle míry zavinění a podle výše způsobené škody pokutou až do výše 5000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do 14 dnů.