g) § 20:

Vládní nařízení o titulech doplniti předpisy o titulech III. a IV. služební třídy a to:

v III. služební třídě: asistent, revident, kontrolor, vrch. kontrolor.

v IV. služební třídě: oficiál, vrchní oficiál, správce, vrchní správce.

b) v § 23 hod (1) zrušiti služební kategorie:

budovních mistrů,

dělmistrů I. třídy,

dělmistra II. třídy,

kancelistů,

mostmistrů,

návěstních mistrů,

provozních výpravčích,

staničních mistrů a traťmistrů.

zrušiti § 23 bod (2).

ch) zrušiti v § 24 bod (1) v tabulce služební místa:

budovních mistrů,

dělmistrů I. třídy,

mostmistrů,

návěstních mistrů,

provozních vrchních oficiálů,

správců pomocných úřadů,

správců stanic,

traťmistrů,

dělmistra II. třídy,

provozních oficiálů,

staničních mistrů,

kancelistů.

i) Do kategorie úředníků výkonných technických III. služební třídy zařaditi všechny úředníky bývalých statů IIIa, IIIb a gážisty mimo služební třídy, vyšlé ze stavu podúřednických kategorií:

budovních mistrů,

dělmistrů I. třídy,

dělmistrů II. třídy,

mostmistrů,

návěstních mistrů,

traťmistrů.

Do kategorie úředníků výkonných a účetně administrativních ve III. služební třídě zařaditi:

ad a) všechny úředníky bývalých statů IIIa, IIIb a gážisty mimo služební třídy vyšlé z bývalých podúředníků ― staničních mistrů,

ad b) všechny úředníky bývalého stala IIIa, vyšlé z úředníků původního státu III a bývalých podúředníků kancelářských výpravčích generelně. Z úředníků těchto kategorií, kteří jsou ve statu IIIb, pak ti, kteří skutečně konají odpovídající službu v rámci systemisovaných míst.

Do kategorie kancelářských úředníků ve IV. služební třídě zařaditi všechny ostatní úředníky sutu IIIb pokud konají kancelářskou službu.

Provésti zařazení v téže platové stupnici a v témže stupni služného, které úředník v den platnosti nařízení požívá.

Naříditi, aby dnem účinnosti tohoto nařízení pozbyla platností všechna ustanovení v jiných předpisech obsažená, pokud by ustanovením tohoto nařízení odporovala.

Podle § 2 vládního nařízení č. 15 z r. 1927 o úpravě platových a některých služebních poměrů zaměstnanců čsl. státních drah předpisuje se pro obstarávání úřednických služebních výkonů u čsl. státních drah ve služební třídě II. míst úřednických kategorií jako předběžné vzdělání >absolvování střední školy<. Při tom vládní nařízení přirozeně neřeší otázka, koho nutno považovati za absolventa střední školy, zdali jen toho, kolo řádně navštěvoval všechny třídy střední školy anebo také toho, kdo střední školu absolvoval jako externista. Prostě již z pojmu >absolvování střední školy< je každému jasno, že absolventem střední školy je ten, kdo dosáhl určitých vědomostí studiem učebné látky, předepsané středním školám a také je před řádnou zkušební komisí prokázal.

Ministerstvo železnic má však jiný názor na věc a proto mylně vykládá ustanovení citovaného vládního nařízení o >absolvování střední školy<, jak vysvítá z tohoto příkladu:

Ladislav Vančura z Prahy IV. nabyl středoškolského vzdělání na I. české státní reálce v Praze XII. podrobiv se na konci školního roku 1927/28 maturitní zkoušce. K té byl připuštěn jako řádný žák VII. třídy. Do VII. třídy byl přijat na základě úspěšně vykonané přijímací zkoušky z látky v rozsahu předchozích šestí tříd. Tím, že dostal výroční vysvědčení ze VII. tř., stal se také absolventem reálky.

V polovici června r. 1928 podal si žádost o místo dopravního eléva u ředitelství stát. drah Praha-Sever. Podmínkou přijetí bylo: maturita s prospěchem nejméně >všemi hlasy<, tělesná i duševní způsobilost. Všem podmínkám vyhovoval a to v prvém bodě předložením vysvědčení, ve druhém klasifikací >A<, kterou dostal u lékařské prohlídky železničním lékařem a ve třetím bodě výsledkem psychotechnické zkoušky, při které byl uznán >velmi dobře způsobilým< pro službu železniční. Dnem 1. srpna r. 1928 byl také přijat a přidělen k telegrafnímu zácviku staničnímu úřadu v Podlešíně.

Asi po měsíčním konání služby byl však písemně vyzván, aby předložil všechna svá středoškolská vysvědčení. Předložil tedy vysvědčení maturitní, pololetní a výroční vysvědčení ze VII. třídy. V měsíci září byla mu vysvědčení vrácena a připojen dekret tohoto obsahu:

>Podle rozhodnutí min. železnic čj. 39435-Pers. 1―28 ze dne 6. září 1928 nevyhověl jste podmínce absolvování >střední školy< ve smyslu § 2. vládního nařízení č. 15/27 Sb. z. a.u. Jelikož jste nenavštěvoval všechny třídy příslušné střední školy, neodpovídá tudíž Vaše školní vzdělání požadavkem pro služební třídu II. Dávám Vám proto dnem 30. září t. r. jednoměsíční výpověď ze služeb státních drah ve smyslu § 123. služebního řádu<.

Jeho žádost, doporučenou velmi dobrou kvalifikací od služebního přednosty, ministerstvo železnic zamítlo a dnem 31. října 1928 byl Ladislav Vančura propuštěn.

Na pohled bezvýznamná věc má pro něho důsledky dalekosáhlé. Po propuštění vcházel se o místa jiná, ale marně. Každý úřad se pozastavoval nad tím, že byl propuštěn z místa systemisovaného a byl uveden v omyl nemožnou stylisací propouštěcího dekretu, ve kterém se tvrdí, že vlastně není absolventem střední školy. Na zemském finančním ředitelství personalní referent odmítl přijmouti jeho žádost a prohlásil, že se přiklání k názoru ministerstva železnic. Jeho žádost o místo u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze byla rovněž zamítnuta. Svého středoškolského vzdělání, které jej stálo hodně peněz i námahy, nemůže tedy ve službách veřejných nikterak zhodnotiti.

Jelikož tento případ není ojedinělý, táží se podepsaní vlády:

1. je naznačený postup ministerstva železnic a uvedených orgánu státní správy v intencích vládního nařízení č. 15. z r. 1927?

2. Co vláda hodlá učiniti, aby vládní nařízení č. 15 z r. 1927 nebylo orgány státní správy mylně vykládáno, pokud se týká požadavku >absolvování střední školy

V Praze, dne 1. června 1929.

Jednoroční učebné kursy (t. zv. IV. ročníky) při měšť. školách oslavily loňského roku již své čtvrt. stoleté jubileum, neboť jsou zřizovány na základě nařízení bývalého ministerstva kultu a vyučování z 26. června 1903, č. 22.503. Jejich rozvoj jest překvapující: V roce 1918 bylo 97 těchto kursů v zemích bývalé koruny české. V r. 1927 jest jich v Čsl. republice na 580, takže každá třetí měšťanská škola tento kurs má. Celkem v r. 1927 navštěvovalo je 18.031 žáků. již tento rozvoj při nepovinné návštěvě ukazuje potřebnost, ba nepostradatelnost jednoročních učebných kursů v soustavě školské. Poněvadž není povšechné statistiky o tom, v jakém zaměstnání se uplatnili absolventi jejich, byla provedena statistika v některých místech (ve Zlomcích za 3 roky, v Jičíně za 8 let). Z toho lze dedukovati, že: 38 % absolventů věnuje se různým řemeslům, 14 % zemědělství, 14 % obchodu, 11 % úřednické službě a asi 31 % věnuje se dalšímu studiu na ústavech učitelských, obchodních, průmyslových a zemědělských školách. Jest tedy patrno, že slouží všem vrstvám občanstva. Dokonce jsou veřejné i státní služby, které požadují absolvování jednoročního učebn. kursu jako předpravu.

Náklad na 53 jednor. učebn. kursy na Slovensku a Podkarpatské Rusi jakož i při menšinových měšť. školách uhrazuje stát. Jednoroční učebné kursy připojené k národním školám veřejným však jsou vydržovány z 96 % samosprávnými svazky. Ve Slezsku už po léta zařaďovali tento náklad do zemského rozpočtu školního fondu, v Čechách a na Moravě však platí tyto náklady obecní zastupitelstva. Někde mohly však jednoroční učeb. kursy býti drženy toliko tím, že se od žáků požadovalo roční školné až 600 Kč. Poněvadž jednoroční učebné kursy navštěvují většinou dětí vrstev středních a chudých, jest tento stav velmi neutěšený.

Zákonem o hospodaření svazků územní samosprávy (čís. 77/1927) byly rozpočtové možnosti obcí tak omezeny, že často jen s obtížemi se najde úhrada na nezbytné potřeby obcí, kdežto na vydržování IV. ročníku mnohde nezbývá, takže jejich další existence je v plném smyslu slova ohrožena.

Z těchto všech uvedených důvodů jest naprostou nutností, aby v ministerstvu školství a národní osvěty vypracovaná osnova zákona, podle níž IV. roč. mají se státi organickou součástí měšť. školy a osobní náklad na učitele byl by placen z týchž pramenů, jako u ostatního učitelstva národních škol, byla se vším urychlením předložena Národnímu shromáždění k parlamentnímu projednání.

I tážeme se pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest vám znám desolátní stav vydržovatelů IV. roč. měšť. škol?

2. Jste ochoten se vším urychlením předložili návrh zákona o těchto IV. ročnících Národnímu shromáždění, aby bylo zamezeno event. jejich zavírání?

V Praze, dne 4. června 1929.

Celá naše veřejnost je vzrušena časopiseckými zprávami o špionáži kapitána kancelářské služby Jaroslava Falouta, provozované ― neznámo, jak dlouho ― ve prospěch cizí velmoci. Novinářské zprávy domácího tisku byly přirozeně převzaty i tiskem zahraničním, jemuž tato aféra ― zveličená sensačními >podrobnostmi< a dohady ― dala novou příležitost, aby nepříznivě kritisoval naši brannou moc, její organisaci a poměry v generálním štábu čsl. armády.

Věc je tak vážná, že podepsaní považují za svou povinnost, aby se pana předsedy vlády a spolu ministra národní obrany otázali:

1. Je pan předseda vlády ochoten senátu vysvětliti, jak je postaráno o zabezpečení státních a vojenských tajemství, jejichž prozrazením mohla by býti bezpečnost republiky ohrožena?

2. Je pan předseda vlády ochoten senátu vysvětliti, jak vůbec bylo možno, že důstojník, zaujímající celkem podřadné postavení, mohl míti přístup k důvěrným dokumentům a že mohl podnikati časté cesty za hranice, ačkoliv tu již bylo určité podezření proti němu?

3. Je pan předseda vlády ochoten sděliti senátu, jaká opatření učinil jako ministr národní obrany, aby se podobný zločin proti republice i národu nemohl již nikdy opakovati?

V Praze, dne 4.června 1929.

Městská obec Nový Bohumín v okrese fryštátském jest co do výměry činovného státních a veřejných zaměstnanců zařazena do skupiny >C<.

Nový Bohumín leží v obvodu ostravsko-karvínského průmyslového kraje, město samo jest velmi významným průmyslovým místem, jedním z nejdůležitějších železničních uzlů republiky a čítá toho času bez usídlené zde vojenské posádky 12.000 obyvatel. Nový Bohumín jest však také střediskem hustě zalidněným těsně s městem souvisejících obcí sousedních, takže tvoří centrum s počtem více než 25.000 obyvatelů. Již tím, že leží v ostravsko-karvinském průmyslovém revíru, trpí těžkými a drahými životními poměry, avšak pokud se týče cen potravin, pociťuje tuto drahotu ještě ve zvýšené míře, neboť nemajíc pro obeslání zemědělskými produkty žádného hospodářského zázemí (město leží v nejzazším uhlu říšských hranic mezi Německem a Polskem), jest odkázáno v zásobování potravinami výhradně jen na trh ostravský. Maso, tuky, mléko, mléčné výrobky, zelenina, drůbež a j. dovážejí se výhradně z trhů moravsko-ostravských a jsou-li již tam ceny jejich mnohem vyšší nežli v městech mimo průmyslový kraj, zdražují se citelně ještě 12 km dlouhým transportem z Moravské Ostravy do Nového Bohumína. Na důkaz této skutečnosti uvádím, že maso, sádlo a tuky v Mor. Ostravě jsou průměrně o Kč 2- za 1 kg, mléko o 20 h za 1 litr levnější nežli v Novém Bohumíně. Totéž platí také u jiných životních potřeb, jako jmenovitě u uhlí a kolesu. Mor. Ostrava jako střed uhelné produkce muže své obyvatelstvo lehčeji a levněji zásobovati otopem, kdežto Nový Bohumín musí ceny za otop platiti zvýšené o náklady dopravy.

Srovnáváme-li cenové poměry s Mor. Ostravou, děje se to z toho důvodu, že životní poměry v hospodářském kraji ostravském jsou velmi drahé, což příslušnými vládními kruhy bylo uznáno. Nutno také uvážiti, že v Novém Bohumíně panují daleka nepříznivější a zcela mimořádné cenové a drahotní poměry a že živobytí veřejných zaměstnanců jest daleko dražší, nežli v jiných místech, které mají vyšší třídu činovného nežli Nový Bohumín. Neobyčejně drahé životní potřeby zdražují se však ještě citelně cenami bytů. V Novém Bohumíně, čítajícím nejméně 5.000 zaměstnanců různých odvětví, panuje stále ještě citelná nouze bytová, vzniklá právě velikou poptávkou, kterou ceny bytů jen vzrůstají. Následkem poměrně časté výměny zaměstnanců uvolňuje se mnoho bytů od ochrany nájemníků a omezení nájemného. Ve starých budovách nutno proto za skrovné byty již nyní platiti mnohdy Kč 300―600 měsíčně. Jen s velikým strádáním a na úkor řádné a nejnutnější výživy a výchovy svých příslušníků rodiny jest nucen státní a veřejný zaměstnanec se skrovným platem nésti břemeno zdraženého živobytí, při tom však upadá do bídy stále větší a větší.

Těmto skutečně smutným poměrům je dnes veřejný zaměstnanec všeobecně, v Novém Bohumíně však následkem mimořádně těžkých drahotních poměrů obzvláštní měrou vystaven.

Z uvedených důvodů táží se podepsaní vlády:

1. Jest ochotna přeřaditi město Nový Bohumín podle zmocnění § 12, odst. 7. platového zákona ze dne 24. června 1926 číslo 103 Sb. z. a n. do skupiny >B< činovného?

2. Jest ochotna sděliti podepsaným, co v této věci podnikla nebo hodlá zaříditi?

V Praze, dne 4. června 1929.

Úřednictvo přeložené k okresním úřadům a k zemskému úřadu do Brna dostává po dobu nemožného ubytování podle dosud platných výnosů diety a to za prvních 14 dnů diety plné, a za další dobu jen poloviční, nejvýše na dobu jednoho roku.

Poloviční tyto diety naprosto nestačí k uhájení životních potřeb dotyčného zaměstnance a je nucen na úkor své rodiny vypomáhati si ze svého služného.

Na př.: Ženatý úředník V. platové stupnice obdrží Kč 30,― dietu, a Kč 10,― nocležného, dohromady Kč 40,― denně za prvních 11 dnů a za další dobu jen Kč 20,―.

Vezmeme-li za základ V. platovou stupnici úředníků, má úředník platu 19.800 Kč, činovného 800 Kč, výchovného na jedno dítě 1.800 Kč, dohromady 26.100 Kč včetně srážek na daň důchodovou (681 Kč), pensijní příspěvky 1.188 Kč a nemocenské pojištění 261 Kč, celkem 2136 Kč, zbývá mu ročně 24.261 Kč, čili měsíčně asi 2.000 Kč.

Počítá-li se, že přeložený úředník dostává 20 Kč polovičních diet, t. j. za měsíc 600 Kč, k tomu měsíční služné, obdrží celkem 2.600 Kč měsíčně. Z tohoto obnosu musí krýti výdaje své rodiny, která žije odloučeně, a také sám uhájiti své životní potřeby.

Je vyloučeno, aby úředník takový z důvodu vedení dvojí domácnosti mohl čestně uhájili svou existenci.

Podepsaní se táží, zda jest pan ministr ochoten exponovanému úřednictvu povoliti celé diety až do té doby, kdy jim bude úřadem přidělen byt a umožněna společná domácnost.

V Praze, dne 4. června 1929.

Budova gymnasia v Mladé Boleslavi, vystavená před 70 lety, nevyhovuje v žádném směru svému účelu a nedávnou poruchou vodovodního potrubí dostala se do stavu přímo desolátního. Podle předpisů stavebních nevyhovuje ani po stránce policejně-bezpečnostní, ani po stránce zdravotní. Topení i osvětlení jsou zastaralé a zdraví škodlivé. Děti ztrácejí pobytem v těchto místnostech chuť k jídlu, stávají se chudokrevnými, kazí si zrak a tělesně zakrňují následkem nedostatku vzduchu, světla a množství prachu v učebnách i na chodbách. V této budově tísní se přes 400 dětí, z nichž mnohé nemají své třídy. Tento veliký počet žactva, naděje našeho národa, zakrňuje tělesně před očima svých rodičů, vážnou závadou je též nedostatek vlastní tělocvičny, pro nějž žactvo je odkázáno na tělocvičny jiných i vzdálených škol a na sokolovnu, jež v době plesů nebývá přístupna a tak žactvu znemožňován tělocvik, nehledě ani k závadě stálého přecházení z různých budov, spojeného s náhlým střídáním temperatury a nebezpečím úrazu cestou.