1318/VIII.

Interpelácia

posl. Jozefa Siváka a druhov

ministru školstva a nár. osvety

o zakladania a honorovania slovenských lektorátov na zahraničných univerzitách.

Ministerstvo školstva a nár. osvety nezaložilo podnes ani jeden lektorát jazyka slovenského za hranicami republiky. Ministerstvo zakladá len lektoráty jazyka českého. Postup ministerstva proti slovenčine v tomto ohľade je vonkoncom nespravodlivý, a to tým viacej, keďže takýmto spôsobom na lektoráty jazyka českého vynaložené boly od prevratu už milióny, kým na lektoráty slovenské nedalo ministerstvo ani haliera.

Nezakladanie slovenských lektorátov po stránke vedeckej značí úplné ignorovanie slovenčiny a po stránke kultúrnych a osvetových stykov s cudzinou, že vysokoškolská mládež zahraničných štátov, teda budúci profesori, nebudú mať nijakých vedomostí o slovenčine. Po stránke politickej však znamená to zastieranie voči zahraničnému svetu, ktorý nesmie sa dozvedieť o jestvovaní slovenčiny.

Ministerstvo školstva a nár. osvety české lektoráty zahraničné prekrstilo jednoducho na československé (bez dodatku "v znění českém") a žije v tom blaženom povedomí, že takýmto činom postarané je i o lektoráty jazyka slovenského.

Inštitúcie "lektorát jazyka československého" v ČSR vôbec neexistuje; keby i existovala, musela by mať názov "lektorát jazyka československého v znení českom", keďže z politických príčin utvorený názov "jazyk československý" je abstraktom, práve tak, ako "jazyk slovanský", - a konkrétum je alebo vlastne sú slovenčina a čeština. Je celkom jedno, či povieme "jazyk česko-slovenský v znení slovenskom", alebo "jazyk slovanský v znení slovenskom", alebo "jazyk indoeuropský v znení slovenskom"; konkrétum je vždy len slovenčina, tj. jazyk slovenský. Názov "jazyk československý" je teda abstraktom, ale podstatou a základom lektorátov sú jazyky konkrétne. Preto česká univerzita v Prahe má český lektorát a lektorát slovenský, nemecká univerzita pražská má lektoráty "der čechischen Sprache", Masarykova univerzita v Brne má lektorát jazyka slovenského, univerzita v Bratislave má lektorát český a lektorát slovenský, ale inštitúcie "lektorát jazyka československého" na vysokých školách Česko-slovenskej republiky niet.

Ak by ministerstvo školstva a nár. osvety namietalo, že slovenské zahraničné lektoráty nemožno sriaďovať z finančných dôvodov, upozorňujeme:

Ministerstvo dáva dlhoročnú dovolenú stredoškolským profesorom ako zahraničným lektorom jazyka českého, platí im subštitučné náklady, zahraničné prídavky a cestovné, čím sa možnosť väčšieho počtu takých lektorátov naozaj zmenšuje. Preto: nech ministerstvo zavrhne systém dlhoročných dovolených, pri ktorých platí lektora v cudzine i jeho zástupcu na strednej škole v ČSR a nech zavedie systém zahraničných prídavkov pre tých lektorov, ktorí, odchodiac, vzdali sa miesta v ČSR. Pri takomto pokračovaní bude ihneď možné počet zahraničných lektorátov zväčšiť, a to bez zvýšenia štátneho rozpočtu. Spôsob dovolených je drahší. Dnešné české lektoráty zahraničné stoja republiku 60 - 78 tisíc ročne, totiž jeden a jeden lektorát.

Opytujeme sa zdvorile pána ministra školstva a nár. osvety:

1. Aké sumy venovalo ministerstvo od počiatku republiky - rátajúc aj subštitučné platy, zahraničné prídavky, cestovné lektorom atd. - na lektoráty české za hranicami a aké sumy venovalo na zahraničné lektoráty slovenské? Ako sa javí tento pomer v roku 1931 a ako sa predstaví v roku 1932?

2. Či pán minister je ochotný zariadiť, aby ministerstvo zakladalo za hranicami aj lektoráty jazyka slovenského a aby existujúci už slovenský lektorát Kamila Suchého v Krakove podporovalo zo štátnych prostriedkov. Slovom, aby finančný náklad na slovenské lektoráty bol primeraný čiastkam venovaným na lektoráty české.

V Prahe, dňa 1. júla 1931.

Sivák,

dr. Ravasz, Fritscher, dr. Petersilka, Gajda, Šalát, Suroviak, Slušný, dr. Pružinský, dr. Polyák, Onderčo, Mojto, Galovič, dr. Mederlý, dr. Labaj, Grebáč-Orlov, dr. Gažík, Danihel, Čuřík, dr. Fritz, dr. Tiso, Hlinka.

 

1318/IX.

Interpelace

poslanců Josefa Lance, inž. Záhorského, Aloise Hatiny a druhů

vládě

o naléhavé potřebě vyšší i nižší státní průmyslové školy v Mostě.

V kraji pod Krušnými horami, kde obyvatelstvo jest silně národnostně smíšené, byl český živel za dřívější nadvlády rakouské vědomě přehlížen a odpíráním potřebného školství měl býti odsouzen k pozvolné záhubě.

Jest dostatečně známo, jak české dělnictvo v tomto průmyslovém kraji muselo se všemi prostředky domáhati zřizování českých škol a tak brániti se proti poněmčování svých dětí. Jen tomuto houževnatému národnímu sebevědomí českých hraničářů může osvobozený stát děkovati za to, že mu pohraniční kraje s hnědouhelnou oblastí zůstaly zachovány.

Český lid v pohraničních krajích jest si vědom svého významu a proto radostně vítal den převratu, nejen jako osvobození politické, ale i jako jitřenku nově vycházejícího dne, kulturního osvobození, neboť právem čekal, že dostane se mu toho, co mu bylo tak dlouho odpíráno, totiž řádné školství. V tomto svém očekávání byli však hraničáři částečně zklamáni a trpce žalují na to, že od roku 1923 marně domáhají se zřízení státní průmyslové školy v Mostě, ač její naléhavá potřeba byla již povolaným činitelům nesčíslněkrát prokázána.

Již v roce 1925 vyšlo ministerstvo školství a národní osvěty oprávněnému požadavku českých hraničářů vstříc tím, že podniklo příslušné kroky, aby do státního rozpočtu byly zařazeny zvláštní položky na náklad stavební, zařizovací a osobní pro průmyslovou školu v Mostě. Tato akce ministerstva školství a národní osvěty nesetkala se však s úspěchem pro otázku finanční. V mezích možnosti vyšlo ministerstvo školství a národní osvěty severočeským menšinářům vstříc tím, že zřídilo při německé státní průmyslové škole v Ústí nad Labem českou pobočku mistrovské školy strojnické, která však pro vzdálenost není českému lidu z největšího průmyslového centra přístupna.

Již ta okolnost, že podkrušnohorský kraj je čistě průmyslový, přímo volá po zřízení české odborné průmyslové školy, zvláště když uvážíme, že v tomto kraji pečuje stát o německý řemeslnický dorost vydržováním dvou německých průmyslových škol. Jak veliká křivda se tímto nepochopením povolaných činitelů českým řemeslníkům děje, vidno z toho, že na vedoucí místa v průmyslových závodech dostanou se jedině ti, kteří mají lepší kvalifikaci, to jest odborné vzdělání. Tím se stává, že na vedoucí místa dostávají se Němci, o jejichž odborné vzdělání jest náležitě postaráno a český řemeslník, který neměl a nemá dosud možnosti nabýti odborného vzdělání marně se ptá, kde je sociální a národnostní spravedlnost.

České školy průmyslové jsou v Praze, v Plzni a nově zřízená pobočka při německé průmyslové škole v Ústí n. L. Všechna tato místa jsou pro český řemeslnický dorost z okresu Most, Duchcov, Horní Litvínov pro vzdálenost nedosažitelná. Naproti tomu jsou v tomto průmyslovém kraji německé průmyslové školy v Chomutově a v Ústí n. Labem.

Za těchto okolností nastává týž stav, jako před válkou, proti němuž čeští hraničáři tolik bojovali, že nepochopením povolaných činitelů vhání se český dorost do německých odborných škol, které se jím udržují při životě.

Nejvhodnějším místem pro průmyslovou školu jest středisko českého živlu město Most, které jako středisko kraje jest spojeno s každým koutem v okolí buď železnicí, autobusy nebo elektrickou pouliční drahou. Značný počet českého obyvatelstva v okresu mosteckém, duchcovském a horno-litvínovském jest zárukou dostatečného počtu žactva, zvláště když k tomuto oprávněnému požadavku českých hraničářů připojily se i největší průmyslové podniky lounské.

Předpokládáme, že může-li stát v tomto kraji pečovati o dvě německé průmyslové školy, že jest morální povinností povolaných činitelů, aby s největším urychlením postarali se o to, aby v Mostě byla vybudována vyšší i nižší průmyslová škola se všemi odbory a tak odčiněna dlouholetá křivda, která se na českém pohraničním lidu páchala.

Povolaní činitelé si musí uvědomiti, že kdyby čeští hraničáři, roztrpčení nepochopením vlády, ustali v šíření národního sebevědomí a stali se v otázce národnostní lhostejnými, že by to mělo pro českou věc následky nedozírné.

Z těchto důvodů táží se podepsání vlády:

Je-li ochotna odstraniti křivdu páchanou na českých hraničářích a postarati se o to, aby do státního rozpočtu na rok 1932 byla zařazena potřebná položka na vybudování a vydržování vyšší a nižší státní průmyslové školy v Mostě?

V Praze, dne 2. července 1931.

Lanc, inž. Záhorský, Hatina,

Langr, Netolický, Tykal, Polívka, Vaněk, Richter, Solfronk, Jos. Tůma, Pechmanová-Klosová, Slavíček, Malý, Sladký, Šmejcová, Fiala, Bergmann, David, B. Procházka, Zeminová.

 

1318/X. (překlad).

Interpelace

poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů

ministrovi financí

o zostřeném vymáhání daní a o zdlouhavém vyřizování rekursů, žádostí o odpis a poshovění daní.

Podle zpráv v novinách vyzvala prý finanční správa oběžníkem berní úřady, aby exekuce daní prováděly co nejpřísněji.

Dosavadní činnost berních úřadů při zájmech a dražbách prohlašuje se za nedostatečnou.

V oběžníku se praví, že nelze-li zjistiti viditelný majetek dlužníka, exekutor má provésti přísnou prohlídku bytu, zásuvek a kapes a dokonce i oděvů dlužníkových.

Státní finanční správa očekává od tohoto postupu, že dlužníci, aby se vyhnuli takové tělesné prohlídce, nabídnou raději nutné zajištění dlužných daní. Jestliže dlužník po exekuci nezaplatil a nepovolí se mu odklad, dlužno neprodleně přikročiti k dražbě, poněvadž tento postup se prý v poslední době velmi osvědčil jako nejspolehlivější nátlak. Ačkoliv se při prvých dražbách v bytě dlužníkově nedostaví vždy koupěchtiví a dražba je tedy bezvýsledná, zkušenost podle oběžníku ukázala, že tito liknaví dlužníci pod pohrůžkou dražby zaplatili dlužné daně buď úplně nebo z části. Aby vymáhání daní nebo daňových nedoplatků mělo plný úspěch, žádá se v oběžníku, aby berní exekutoři byli při dražebním řízení intensivně činní.

Vydati tyto pokyny, aby daně byly vymáhány ostřeji, svědčí téměř o neuvěřitelném nepochopení velmi svízelné nouze živnostenského středního stavu, zvláště drobnějších a středních živnostníků a obchodníků.

Každému jen poněkud uznalému člověku musí býti jasno, že hospodářská krise trvající několik měsíců působí přímo ničivě zvláště na živnosti a obchod. Při nejlepší vůli není tedy často možno dostáti tíživým daňovým závazkům.

Slyšíme-li všeobecné žaloby a stížností živnostenských organisací, není pochyby, že to byly samy berní správy, které většinou zavinily vzrůst daňových nedoplatků.

Nešvary níže uvedené, jejichž správnost lze zjistiti nepředpojatým přezkoumáním postupu berních správ a rovněž i nesčetnými případy, zavinily poměry přímo neudržitelné.

Při vyměřování daní postupuje se především schematicky a nepřihlíží se k daňovým přiznáním, podaným podle nejlepšího vědomí a svědomí. Častokráte se používá výpočtů čistého výtěžku pro jednotlivé živnosti, které nepřihlížejí vůbec ke skutečným poměrům a podle všeho pracovali o nich nikoliv znalci, nýbrž osoby věci neznalé.

Ukázalo se, že daňové komise nejsou složeny účelně, poněvadž při různosti jednotlivých živností není možno správné individuální vyměření daní. Je tedy nejen v zájmu poplatníků, nýbrž i berních správ, aby přibíraly důvěrníky nebo znalce, které by jmenovala živnostenská společenstva, aby tak zavládly spořádané poměry a aby poklesl počet rekursů.

Zjišťování, které se má provésti podle §§ů 310 až 319 nebo 324 u menších a středních poplatníků před vyměřením daní, provádí se jen ve výjimečných případech.

Dále nelze popříti, že nynější účtování daní neumožňuje převážné většině poplatníků, aby měli jasný obraz o svých daňových závazcích nebo aby přezkoumali jejich správnost. Počítání úroků z prodlení, jak to činí některé berní úřady, jest nejen pro laika, nýbrž i pro účetnické znalce nerozřešitelnou hádankou. Měly by se tedy všeobecně zasílati poplatníkům podrobné daňové účty, jak to bylo zkusmo zavedeno v některých berních okresích.

Některé berní úřady neuvádějí v upomínkách podrobně daňových nedoplatků.

V poslední době množí se zvláště případy, že daňové nedoplatky se knihovně zajišťují na realitách bez předchozích upomínek. Vyrozumění o tom se doručují - i v čistě německých obcích - stranám jen česky, což ovšem působí zmatky.

Tato hypotekární zajištění častokráte zaviní, že ostatní věřitelé vymáhají dlužné pohledávky předčasně a že peněžní ústavy vypovídají úvěr. Tím se znemožňuje opatřiti si další úvěr. Tím jest však také ve většině případů rozhodnuto o osudu poplatníků, kteří jsou hnáni do vyrovnání nebo konkursu a přijdou o existenci. Tím však stále více vysychají daňové zdroje státu, země i samosprávných svazků.

Hlavní příčinou vzrůstu berních nedoplatků jest zdlouhavé vyřizování rekursů a ostatních právních prostředků, které trvá často léta. Přes to se příliš vysoko předepsané daně bezohledně vymáhají exekučně, bez zřetele na nevyřízená odvolání.

Žádosti poplatníků o poshovění nebo odpis daní se nevyřizují ihned, jak by odpovídalo povaze věci, za to však vedou se exekuce nebo se v nich dokonce pokračuje, nehledě k těmto nevyřízeným žádostem.

Tyto neudržitelné poměry u berních úřadů postihují tedy poplatníky, kteří tyto poměry nezavinili.

Tím více musí tedy zaraziti, že finanční úřad, místo aby učinil opatření, jak by se ve vlastním oboru působnosti čelilo těmto nešvarům, vydává pokyny, aby se daně vymáhaly ostřeji.

Kdyby hrozivě přibývající konkursy a vyrovnání, hromadná vynucená vrácení živnostenských listů a stoupající počet nešťastníků, kteří si vzali život, zoufajíce v bojí proti nesnesitelným daňovým břemenům, kdyby to vše stále ještě nemělo přivésti finanční úřady k poznání skutečné nouze živnostenského středního stavu, pak nemohli bychom se diviti, kdyby beztoho již veliké roztrpčení poplatníků, které se již projevilo na velkých protestních projevech s tisíci účastníky, strhlo k nepředloženým činům tyto, jinak trpělivé členy středního stavu.

Podepsaní se tedy táží pana ministra financí:

1.) Ví o neudržitelných poměrech u berních úřadů?

2.) Jest pan ministr financí ochoten, učiniti co nejdříve pronikavá opatření, aby se poměry ty zamezily?

3.) Jak odůvodní pan ministr svrchu uvedený oběžník, aby daně byly vymáhány ostřeji, nebo

4.) jest pan ministr ochoten uvedený výnos odvolati a berním úřadům znovu naříditi, aby vymáhajíce daně dbaly co nejvíce hospodářského stavu poplatníků?

V Praze, dne 18. června 1931.

Stenzl, Eckert, Prause,

Viereckl, Windirsch, Böhm, Böllmann, Wagner, Platzer, Heller, Zierhut, Oehlinger, Zajiček, Bobek, Fritscher, Krumpe, Scharnagl, Hodina, Gläsel, Halke, dr. Petersilka, Greif.

 

1318/XI. (překlad).

Interpelace

poslanců H. Krebse, dr. J. Keibla a druhů

ministrovi financí

o výnosu týkajícím se zostřeného vymáhání daní.

Berní správy dostaly nedávno oběžník, jímž se nařizuje velmi přísné provádění berních exekucí. V tomto oběžníku se praví, že u četných berních úřadů bylo zjištěno, že se na protesty zájmy a dražby stále odkládají. Dále se v oběžníku praví, že nelze-li u dlužníka zjistiti viditelného jmění, berní exekutoři musejí provésti podrobnou prohlídku bytu, skříní a kapes, i oděvů berního dlužníka, Nezaplatí-li dlužník ani po exekuci a nebyl-li mu povolen odklad, má se neprodleně přikročiti k dražbě svršků a tím užíti nejzazšího donucovacího prostředku. Aby se úspěšně vymáhaly berní nedoplatky, musejí se berní exekuce v dražebním řízení prováděti intensivně.

Bezohledné vymáhání daní, zvláště také knihovní zajišťování berních nedoplatků na reálním majetku dlužníka daní způsobí v nynější hospodářské krisi, že i ostatní věřitelé vymáhají své nezaplacené požadavky. Peněžní ústavy vypovídají úvěr daňovým dlužníkům takto poznamenaným. Tím jest většinou rozhodnuto o osudu těchto poplatníků.

Žádostí poplatníků o poshovění nebo odepsání nevyřizují se hned, jak by to odpovídalo povaze věci, naopak se přes tyto nevyřízené žádosti zahajuje berní exekuce nebo se v nich dokonce pokračuje. Zbahnělé poměry u státních úřadů, pověřených předepisováním a vybíráním daní, postihují tedy poplatníky, kteří tyto poměry nezavinili. Odvolání proti daňovým předpisům zůstávají po léta nevyřízena. Přes to se, jak se potom ukazuje, v četných případech bezohledně nuceně vymáhají příliš vysoko předepsané daně bez zřetele k odvoláním.

Tyto pokyny k zostřenému vymáhání daní jsou nepochopitelné právě v době největší hospodářské krise, ve které se nyní octli zvláště drobní a střední řemeslníci a živnostníci. Mnoho let trpí řemeslnící a živnostníci katastrofálními účinky zemědělské a průmyslové kríse, obraty trvale poklesly a právě nyní začíná berní správa prováděti tak ostrá opatření. Účinkem těchto opatření může jen býti, že se zhroutí ještě další tisíce existencí řemeslníků a živnostníků. Neuvěřitelně vysoký počet konkursů a vyrovnání v poslední době, hromadné, nucené vracení živnostenských listů četnými řemeslníky a živnostníky, kteří byli zničeni hospodářskou krisí, mělo by přece jasně a zřetelně ukázati finančním úřadům, jaký jest skutečný stav tisíců živnostníků.

Proto se podepsaní táží pana ministra:

Jest pan ministr financí ochoten, uznávaje těžkou hospodářskou situaci řemeslnického a živnostenského stavu, výše zmíněný výnos odvolati?

Jest ochoten naříditi berním úřadům, aby právě v nynější době velké hospodářské krise při vymáhání daní na řemeslnících a živnostnících přihlížely co nejvíce k jejich svízelným existenčním poměrům?

V Praze dne 27. června 1931.

Krebs, dr. Keibl,

Schubert, Matzner, Horpynka, dr. Jabloniczky, Szentiványi, inž. Jung, Köhler, inž. Kallina, Geyer, dr. Schollich, Nitsch, dr. Holota, Kasper, Knirsch, Simm, dr. Hassold, dr. Hanreich, dr. Szüllö, Dobránsky, Hokky, dr. Törköly, Fedor.

 

1318/XII. (překlad).

Interpelace poslance Dietla a soudruhů

ministrovi vnitra,

aby byla ihned poskytnuta pomoc obětem požáru v Perneku.

V obci Perneku u Horní Plané na Šumavé vypukl dne 24. června v noci zhoubný požár, který zničil 24 budov. Bohužel přišli při něm o život i lidé. Obecní starosta František Pangerl, jeho paní a jeho syn zemřeli otráveni dýmem.

Věcná škoda činí přes milion korun. Zvláště většina dobytka byla zničena.

Tato strašná pohroma postihla ovšem neobyčejně krutě obyvatelstvo malé osady. Jest tedy nezbytně třeba, aby se neprodleně zahájila pomocná akce, zvláště pro osoby bez přístřeší.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1.) Je-li ochoten dáti ihned zjistiti škodu způsobenou vylíčeným požárem,

2.) jaká opatření hodlá učiniti, aby obětem této pohromy poskytl vydatnou pomoc?

V Praze dne 26. června 1931.

Dietl,

Blatny, Hampl, Hackenberg, Taub, Leibl, Macoun, Kremser, Roscher, Schäfer, de Witte, Srba, Pohl, Heeger, Jaksch, Grünzner, Katz, Häusler, Kaufmann, Müller, Kirpal, Schweichhart.

 

1318/XIII. (překlad).

Interpelace

poslanců prof. O. Horpynky a druhů

ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

o nynějších služebních poměrech diplomovaných ošetřovatelek v pražské všeobecné nemocnici.

Přes četné žádosti, návštěvy deputací a protestní schůze nedošlo k žádné změně nynějšího služebního řádu diplomovaných ošetřovatelek v pražské všeobecné nemocnici. Podle tohoto služebního řádu jsou ošetřovatelky ve všeobecné nemocnici nuceny konati 84-hodinovou noční službu týdně, ale neposkytuje se jim příležitost, aby si ve dne řádně odpočinuly. Při 12-hodinné nepřetržité, těžké noční službě, plné odpovědnosti a obětavosti, dostane diplomovaná ošetřovatelka housku s máslem a vajíčkem nebo housku s máslem a uzenicí, tedy naprosto nedostatečnou stravu. Při tom jest ošetřovatelka konající noční službu povinna býti celou noc v nemocničním pokoji. Při této službě ničící zdraví nelze se diviti, když se ošetřovatelky bez dostatečné stravy a vydatného odpočinku úplně hroutí a když se jim teprve potom poskytne krátká dovolená na zotavenou. Až do r. 1927 příslušela diplomovaným ošetřovatelkám 4-týdenní dovolená. Platový zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. a nařízení č. 22/1927 Sb. z. a n. poskytly ošetřovatelkám dovolenou na zotavenou již jen 7 - 14-denní. Poněvadž nynější služební poměry jsou pro diplomované ošetřovatelky nesnesitelné, dovolují si podepsaní tázati se pana ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

1.) Jste ochoten učiniti ihned opatření, aby diplomovaným ošetřovatelkám byla zase poskytnuta 4-týdenní dovolená?

2.) Jste ochoten pečovati, aby se strava zlepšila jakož aby se umožnilo, aby diplomované ošetřovatelky i v hodinách svého odpočinku mohly přebývati v místnostech hygienicky bezvadných?

V Praze dne 1. července 1931.

Horpynka,

inž. Kallina, dr. Hassold, dr.Schollich, dr. Keibl, Matzner, dr. Hanreich, inž. Jung, Geyer, Kasper, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Hokky, Fedor, Dobránsky, Heller, Krebs, Schubert, Knirsch, Simm.

 

1318/XIV.

Interpelace

poslanců Štětky a soudruhů

ministru vnitra dru Slávikoví

a ministru spravedlnosti dru Meissnerovi

o soudním odsouzení četníka Haslera z Mimoně pro ztýrání komunistického poslance Babela.

V těchto dnech byl terezínským brigádním soudem odsouzen četnický strážmistr Hasler z Mimoně, na kterého poslanec Babel podal trestní oznámení proto, že tento podařený "orgán bezpečnosti" poslance Babela na cestě k četnické stanici těžce ztýral. K odsouzení došlo jedině proto, že onu skutečnost svědecky dokázal německo-nacionální poslanec Hassold, kdežto na svědecké výpovědi dělníků a jiných poslanců soudy a ministerstvo naprosto nekladou váhu, jak dokazuje mimo jiné postup pánů dra Slávika a dra Meissnera vůči nesčetným obviněním, která u nich vznesl klub komunistických poslanců a senátorů proti policii a četnictvu. Trest, vyměřený usvědčenému četníkovi Haslerovi, je ovšem směšně nízký; dva dny vězení podmínečně! Dělníci a dělničtí poslanci bývají pro mnohem menší a k tomu ještě nedokázané činy odsuzováni k mnohaměsíčním nebo dokonce několikaletým trestům (na př. Harus). Případ Haslerův dokazuje také, o jaké svědectví se opírají žaloby proti dělníkům.

Ptáme se pana ministra vnitra:

Je ochoten aspoň suspendovat okamžitě četnického strážmistra Haslera ze služby?

Pana ministra spravedlností se ptáme:

Je ochoten v budoucnu aspoň dát státním zástupcům jemu podřízeným příkaz, aby po trestním oznámení dělníků nebo komunistických poslanců a senátorů vznášeli také skutečně obžaloby proti obviněným strážníkům či četníkům?

V Praze, dne 8. července 1931.

Štětka,

Kubač, Krosnář, Kliment, Steiner, Śliwka, J. Svoboda, Barša, Hodinová, Kuhn, Čižinská, Juran, Gottwald, Hrubý, Novotný, Tyll, Rjevaj, Vallo, Kopecký, Zápotocký, K. Procházka.

 

Původní znění ad 1318/IV.

Interpellation

der Abgeordneten Stenzl, Eckert, Prause und Genossen

an den Finanzminister

bezüglich Erleichterungen im kleinere Grenzverkehr, im Gebiete der Stadtgemeinde Hotzenplotz, sowie auch in den anderen Grenzgemeinden.

Die Stadt Hotzenplotz wunde bei den verschiedensten Tagungen als Notstandsgebiet bezeichnet. Die Ursache dieser Not bedingt die Lage des Städtchens, das von drei Seiten von Preußen umgeben, knapp an der Grenze liegt und mildem eigentlichen Hinterlands nur mit einer Straße verbunden ist. Durch diese Lage leidet die Stadt selbstverständlich durch jede Maßnahme, bezw. Beschränkung oder Erschwerendes kleinen Grenzverkehres. Nur auf den Verkehr mit dem Auslande angewiesen, liegender ganzen Bevölkerung daran, daß die Erleichterungen, welche im Zollgesetz für den kleinen Grenzverkehr vorgesehen, nicht nur restlos eingehalten, sondern auch so ausgelegt werden, daß eine Behinderung dem Verkehres nicht eintritt.

Wie sollen die Grenzbewohner nach Hotzenplotz kommen, wenn sie für ein Fahrrad zuerst Kč 420.- als Kaution beim čechosl. Zollamt erlegen müssen, bevor sie einen Vormerkschein erhalten? Ähnlich verhält es sich auch im Krafwagenverkehr. Auch als Fußgänger sieht sichder Grenznachbar verschiedenen Beschwernissen ausgesetzt, so daß ihm die Lust vergeht, das Städtchen aufzusuchen. Die Nachbarbewohner, welche Stoffe und Zubehör im sogenannten Veredlungsverkehr zudem Schneidermeistern bringen, müssen, trotzdem der Schneidermeister für die tatsächliche Wiederausfuhr haftet, Kč 64.- bis Kč 80,- Zollsicherstellung erlagen, welchen Betrag sie erst dann erhalten, wenn der Anzug durch das Zollamt abgefertigt nach Preußen getragen wird. Der Ausländer muß daher dann auch einen Weg zurück zum Zollamte machen, um die erlegte Zollsicherstellung zu beheben, dasselbe gilt auch von den Landwirten, die Kuh und Pferdegeschirre zum Ausbessern zu den Sattlern bringen, Zollsicherstellung zu werden in solchen Höhen verlangt, daß jeder Verkehr den Grenzbewohnern verleidet wird. Im Jänner 1931 brachte z. B, ein Ausländer 4 Kuhkissen, 3 Kuhkummete und ein Seitenblatt, alles im denkbar schlechtesten Zustande, zur Reparatur. Geschätzter Wert Kč 50,-. Die zur Reparatur notwendige Leinwand im Gewichte von 2 kg, Wert Kč 45.-, wurde ebenfalls vom Ausländer gebracht. Für diese Gegenstände wurde im čechosl. Zollamte eine Zollsicherstellung vom Kč 427,25 gefordert. Im Herbste 1930 wollte ein Grenznachbar in Hotzenplotz eine Dreschmaschine reparieren lassen. Da aber die Haftung des heimischen Schlossermeisters als nicht genügend angesehen, eine geforderte Zollsicherstellung von Kč 4,000.- nicht aufzubringen war, mußte die Maschine ohne Reparatur zurückgeführt werden. Vormerkscheine für Pferde werden oft grundlos nicht nur čechosl. Besitzern, sondern auch Grenznachbaren verweigert. Die gleichen Erscheinungen treten: bei Räder- und Wagenreparaturen zutage. Hohe Zollsicherstellungen werden gefordert, so daß die Landwirte von der Grenze überhaupt die Lust verlieren, zu unseren Gewerbetreibenden zu kommen.

Zu all diesen Beschwernissen und Hindernissen treten noch die von den reichsdeutschen Behörden auf dem Gebiete des kleinen Grenzverkehrs getroffenen Verfügungen und Maßnahmen, die in letzter Zeit eine empfindliche Verschärfung erfahren haben, hinzu.

So könnten aus den Berichtender Gewerbetreibenden bezw. ihrer Genossenschaften noch viele Fälle aufgezählt werden, welche die gesamte Bevölkerung auf das Schwerste treffen. Wirtschaftlich schon schwer getroffen durch den Stillstand der einzigen Industrie im Orte, der Zuckerfabrik in Hotzenplotz, sehen wir durchaus keinerlei Möglichkeit, das langsame Absterben des Wirtschaftslebens der Stadt aufzuhalten. Die Arbeitslosigkeit erreichte im vergangenen Winter schon eine besorgniserregende Höhe. Wenn daher derartige Zollsicherstellungen und Einschränkungen noch weiter gehandhabt werden, dann werden die Gehilfen und Lehrlinge der Gewerbetreibenden noch die Zahl der Arbeitslosen vermehren. Der Stadtrat von Hotzenplotz, der die Vorgängerin allegrößter Besorgnis verfolgt, ist sich der großen Verantwortung voll bewußt, die er für die Sicherheit und den Besitz der Bewohner zu tragen hat. Er muß aber ganz die Verantwortung ablehnen, wenn statt einer Belebung eine Stillegung der gewerblichen Betriebe und damit eine besorgniserregende Vermehrung des wirtschaftlichen Elendes der Arbeitslosem und Jet breiten. Schichten der Bevölkerung eintreten.

Auch in den anderen Grenzorten liegen vielfach die Verhältnisse nicht anders.

Die Gefertigten stellen daher folgende Anfragen:

1.) Ist der Herr Finanzminister geneigt, einstweilen die unterstellten Zollbehörden, so besonders jene in Hotzenplotz, anzuweisendem Grenzverkehr nicht durch allzustrenge, mitunter ganz ungerechtfertigte Maßnahmen und Entscheidungen zu erschweren?

2.) Ist der Herr Finanzmini der weiters geneigt, vom der Handhabung der Vormerkscheine im kleinen Grenzverkehr für Fahrräder, und jenen Waren, die im sogenannten Veredlungsverkehr über die Staatsgrenze kommen, abzustehen, bezw. diese Vormerkscheine nur im aller äußersten Falle aufrechtzuerhalten?

3.) Ist der Finanzminister schließlich geneigt, von der Ausstellung der Grenzlegitimationem der Grenzbewohner Abstand zu nehmen, wie überhaupt weitgehendste Erleichterungen im gebundenen Grenzverkehr zu schaffen?

Prag, am 18. Juni 1931.

Stenzl, Eckert, Prause,

Platzer, Wagner, Windirsch, Heller, Gläsel, Oehlinger, Greif, Zajiček, Böhm, Bobek, Scharnagl, Kunz, Böllmann, Halke, Zierhut, Hodina, Viereckl, Krumpe, Dr. Petersilka.

 

Původní znění ad 1318/V.

Interpellation

der Abgeordneten Prof. Josef Geyer, Rudolf Kasper und Genossen

an die Gesamtregierung

in Angelegenheit der Verletzung des Gesetzes vom 12. August 1921 Slg. 309 durch die Bezirkskrankenversicherungsanstalt in Karlsbad.

Sonntag, den 7. Juni wurde das neue Anstaltsgebäude der Karlsbader Bezirkskrankenversicherungsanstalt "feierlich" eröffnet. Das neue Gebäude wurde auf einem ehemaligen Grundstück der sozialdemokratischen Druck- und Verlagsanstalt Graphia in der Kantstraße bezw. Leopold Stöhrstraße in Karlsbad errichtet. Die Stadtgemeinde Karlsbad wurde hiebei dafür gewonnen, als Ersatz der "Graphia" ein größeres und bessergelegenes Grundstück in der Nähender Markthalle um annähernden, gleichen Preis zu veräußern. Schon im Tausch dieser Grundstücke muß eine Zurücksetzung der öffentlichen Interessen gegenüber den in den Vordergrund geschobenen parteipolitischen Bestrebungen erblickt werden, denn die ursprüngliche Absicht der Stadtgemeinde Karlsbad der Bezirkskrankenversicherungsanstalt das bessergelegene Grundstück in der Nähe der Markthalle zur Verfügung zu stellen wurde durch diesen Tausch umgangen und der Bau der Bezirkskrankenversicherungsanstalt hierdurch in die unmittelbare Nähe der "Graphia" gerückt und so in einem Straßenzug situiert der abseits der Hauptstraße liegt. Die Baukosten dürften sich, den obigen. Grundpreis nicht gerechnet, aus ca 8.5 Millionen Kronen stellen, wozu die Zentralsozialversicherungsanstalt in Prag ein Hypothekardarlehen von 7 Millionen Kronen gab und dadurch den Bau überhaupt erst ermöglichte, Dieser Bau der öffentlich-rechtlichen Zwecken dient und aus öffentlichem Mitteln, nämlich den Beiträgen der Versicherten verzinst und amortisiert wird, wurde nun, wie nachträglich bekannt wunde, dazu benützt, um eine unerhört Ausschließung arbeitswilliger, aber der Sozialdemokratie gesinnungsgemäß nicht nahe genug stehender Arbeitsuchender durchzusetzen. In dem Bauverträge, den der Vorstand der Bezirkskrankenversicherungsanstalt in Karlsbad mit dem Konsortium der ausführendem Baufirmen - Ing. Paul Fischer & Co., Baumeister und Architekten Kubitschek und Bayer in Karlsbad und Baumeister Karl Baier in Fischern abschloß, ist ein streng verbindlicher Passus enthalten, daß auf dem Baue nur freigewerkschaftlich, das ist sozialdemokratisch organisierte Arbeiter beschäftigt werden dürfen. Diese Klausel wurde während der Dauer der Durchführung des Baues nicht nur konsequent eingehalten, sondern auch von den sozialdemokratischen Gesinnten, Polieren und freigewerkschaftlichen Vertrauensleuten peinlichst überwacht. Die Aufnahme erfolgte stets nur nach erbrachter Nachweisung der Zugehörigkeit zur freien- sozialdemokratischen Gewerkschaft während die Angehörigen anderer Gewerkschaften mit der durchsichtigen Begründung, daß keine weiteren Arbeitsplätze frei wären, abgewiesen wurden. Die Aufnahme diese; Passus beinhaltet eine Verletzung des. Gesetzes vom 12. August 1921, Slg. d. G. u. V. 309 und stellt ein Vergehen dar, das mit Arrest bis zu drei Moritaten gerichtlich zu ahnden ist. Nur die Furcht, vor dem Terror und der Verfolgung durch die schwarzen Listen hielt die Betroffenen davon ab, den Schutz des Gesetzes durch das Gericht zu erzwingen.

Dieses Vorgehen beinhaltet neben der Verletzung staatsbürgerlichen Grundrechte einen derart groben Vorstoß gegen die Koalitionsfreiheit, daß abgesehen von aller Unmoral des durch dein Ausschluß vom der Arbeit Betroffenen, ein vitales Anrecht haben:, daß diese Ungesetzlichkeit nicht nur gerügt, sondern auch geahndet werde. Speziell im abgelaufenen Winterhalbjahr erreichte die Arbeitslosigkeit im Karlsbader Bezirk eine schreckliche Höhe (6 bis 7,000) und es muß als aufreizend empfunden werden, wen n die Einstellung von Arbeitslosen nicht nach dem Grundsatz her Bedürftigkeit, sondern ausschließlich und ausdrücklich mach der Parteilegitimation erfolgt. Der Unwille und die Ungerechtigkeit wird noch dadurch verschätzt, daß es sich um ein öffentliches Amt und als solches muß die Bezirkskrankenversicherungsanstalt gewertet werden, handelt, das den Privaten Baufirmen, eine bewußte Gesetzesverletzung kontraktlich aufoktroyiert.

Die Gefertigten stellen daher an die Gesamtregierung die Anfrage:

1. Ist sie bereit, durch Überprüfung des Bauvertrages die authentische Klarstellung des Sachverhaltes zu ermöglichen?

2. Die maßgebenden Funktionäre des Vorstandes der Karlsbader Bezirkskrankenversicherungsanstalt zu Verantwortung zu ziehen und die Gesetzesverletzung entsprechend zu ahnden?

3. Vorsorge zu treffen, daß sich derartige Oktroyes in Hinkunft unter allen Umständen, insbesonders bei öffentlichen Bauten nicht wiederholen und Verletzungen nach obigem Gesetz unbedingt hintangehalten werden?

Prag, am 18. Juni 1931.

Geyer, Kasper,

Dr. Hanreich, Horpynka, Dr. Hassold, Dr. Keibl, Scharnagl, inž. Kallina, Matzner, Greif, Dr. Schollich, Simm, Oehlinger, Knirsch, Bobek, Schubert, inž. Jung, Zajiček, Köhler, Krebs, Krumpe, Dr. Petersilka.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP