Péče stavební a bytová.

V oboru péče stavební a bytové projevuje se činnost ministerstva sociální péče zejména prováděním zákona o stavebním ruchu ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., který po šestileté přestávce zavedl opět přímou finanční podporu staveb obytných domů. Nová podpora ve způsobu státního příspěvku záleží v tom, že stát vedle prosté státní záruky, obdobné podpoře podle zákonů z let 1927 a 1928, poskytuje zatím po dobu 10 let k úrokování a umořování zápůjček na stavbu poskytnutých roční příspěvek až do výše 2¹/₂% ze zápůjček nebo z jejich části. Účelem státního příspěvku jest snížiti roční výlohy s domem spojené tak, aby nájemné z bytu neb úrokové břemeno z dluhů učiněných na stavbu rodinného domku bylo únosné i pro osoby nemajetné. Proto omezuje se státní příspěvek jen na byty, vyhovující potřebám vrstev sociálně slabých, a může býti poskytnut jen na domy s nejmenšími byty, tj. byty o kuchyni a pokoji do 40 m².

Státní příspěvek jest tedy ve spojení se státní zárukou dalším důležitým krokem ke zmírnění nedostatku bytů nemajetných vrstev obyvatelstva a podle zkušeností získaných při provádění zákona do konce prvního pololetí 1931 lze říci, že původního účelu, zříditi za pomoci této podpory 20.000 levných a zdravých bytů pro nemajetné, bude dosaženo.

Podle zákona č. 45/1930 Sb. z. a n., doplněného zákonem č. 166/1930 Sb. z. a n., může býti státní příspěvek udělován do úhrnné výše ročních 2.0"000.000 Kč a státní záruku lze převzíti za zápůjčky do úhrnné výše 650,000.000 Kč. V rámci těchto částek byla do 30. června 1931 udělena podpora ve způsobu státního příspěvku (zpravidla ve spojení se státní zárukou) a ve způsobu státní záruky celkem

na 1911 domů s 11.806 byty o stavebním nákladu	695,612.674.- Kč.
Zaručené zápůjčky činí celkem	302,040.706.- Kč,
a roční příspěvek poskytnutý k zápůjčkám v úhrnné částce 363,753.454 Kč činí	8,749.741,75 Kč.
Mimo to byla již zásadně přislíbena podpora podle zákona z r. 1930 na dalších 1246 domů s 11.631 bytem o stavebním nákladu okrouhle	666,000.000.- Kč.

 

Možno tudíž počítati s úplným vyčerpáním částek zákonem povolených, a to tím spíše, že zájem veřejnosti o oba způsoby podpory nijak neochabuje.

Podrobný výkaz o podporách udělených podle tohoto zákona jest připojen. (Příloha č. 1.)

Provádění zákonů o stavebním ruchu z let 1927 a 1928 a související s ním provádění zákona o Státním bytovém fondu z roku 1919 chýlí se ke konci. Ve většině případů byla již záruka státu nebo Státního bytového fondu podle těchto zákonů vyměřena s konečnou platností a bylo již také přikročeno ku převodu rodinných domků obecních a družstevních do vlastnictví čekatelů.

Podle stavu ke dni 30. června 1931 udělena byla státní záruka podle zákonů z let 1927 a 1928

celkem na 4293 domy s 12.554 byty o stavebním nákladu	883,607.424 Kč,
z něhož činí zaručené zápůjčky	319,159.527 Kč.

 

Záruka státního bytového fondu, která byla poskytována v mezidobí po vypršení účinnosti zákona o stavebním ruchu z roku 1924 až do vydání zákona z roku 1927, udělena byla celkem na

342 domy s 2626 byty o stavebním nákladu	206,976.849 Kč,
z něhož činí zaručené zápůjčky	88,042.449 Kč.

 

Podrobné rozvedení podpor podle těchto zákonů jest připojeno. (Příloha č. 1. a 2.)

Provádění zákonů o stavebním ruchu z let 1919 až 1924 omezuje se většinou na převod rodinných domků do vlastnictví čekatelů. Mimo to dochází ke změnám ve stavu zaručených a přímých zápůjček, a to tak, že přímé zápůjčky jsou konvertovány na zaručené zápůjčky jiných věřitelů a naopak, arci jen v ojedinělých případech, nastupují na místo vypovězených a splacených zaručených zápůjček zákonnou cessí pohledávky státu mající povahu přímých zápůjček. Často dochází také ke změnám věřitelů zaručených zápůjček hlavně z toho důvodu, že vlastníci domů hledí získati hypotéky za výhodnějších podmínek, aby se zbavili povinnosti hraditi ze svého, úrokový rozdíl nad zaručenou sazbu. V některých případech jsou tyto změny také ve prospěch státu, požaduje-li nový věřitel levnější úrok, než jaký byl zaručen původnímu věřiteli.

S podporou podle zákonů o stavebním ruchu z let 1919 až 1924 bylo podle stavu ke dni 30. června 1931 vystavěno celkem 28.585 domů se 67.605 byty o stavebním nákladu 4.963,068.449 Kč.

Způsoby finanční podpory podle těchto zákonů rozvrhují se takto:

1. Záruka státu převzata byla za zápůjčky cizích věřitelů v úhrnné částce	3.086,879.355 Kč.
2. Přímé zápůjčky státu poskytnuty byly v úhrnné částce	230,015.000 Kč.
3. Roční příspěvek vyměřen byl z původního stavebního nákladu v úhrnné částce	561,667.833 Kč.
4. Příspěvek jednou pro vždy udělen byl na provisorní stavby v úhrnné částce	6,032.730 Kč.

 

Podle toho byla od roku 1919 do 30. června 1931 udělena podpora podle zákonů o stavebním ruchu celkem na 35.131 dům s 94,591 bytem o stavebním nákladu 6.749,265.396 Kč,

a vedle toho byla již zásadně přislíbena podpora podle zákona z r. 1930 na dalších 1246 domů s 11.631 bytem o stavebním nákladu okrouhle 666,000.000 Kč.

Finanční závazky státu z podpor podle zákonů o stavebním ruchu z let 1919 až 1930 projevují se v mimořádných věcných výdajích státního rozpočtu na rok 1932 položkou 239,000.000 Kč.

Preliminovaná částka jest nižší proti rozpočtu na rok 1931 a zahrnuje tyto závazky:

1. Pravidelné roční výdaje na anuitách ze zápůjček zaručených podle zákonů z let 1919 až 1924 činí 203,078.718 Kč, tedy okrouhle 203,000.000 Kč.

2. Správní příspěvky, manipulační výdaje a různé jiné proměnlivé platy, placené některým věřitelům při poukazování anuit, činí okrouhle 2,000.000 Kč.

3. Pravidelné roční výdaje na státním příspěvku podle zákonů z let 1921 až 1924 činí 17,539.340 Kč, tedy okrouhle 17,500.000 Kč.

4. Z titulu záruky může vzejíti státu povinnost splatiti krátkodobé zaručené úvěry stavební, nedojde-li k jejich konversi na zaručené zápůjčky dlouhodobé, splatiti zápůjčky řádně vypovězené, hraditi schodek zaručené zápůjčky, na který se nedostalo při prodeji domu nucenou dražbou a pod. Na tyto platy pamatuje se podle zkušeností z posledních let částkou 5,000.000 Kč.

5. Na platy z titulu záruky podle zákonů z let 1927 a 1928 (anuity, výpovědi, exekuce a pod.) pamatuje se částkou 1,500.000 Kč.

6. Konečně sem patří výdaje z podpory ve způsobu státního příspěvku podle zákona z r. 1930. Z povolené částky 20,000.000 Kč, zařazuje se na rok 1932 částka 10,000.000 Kč.

Ježto částky povolené zákony o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb. z. a n. a č. 166/1930 Sb. z. a n. na podpory ve způsobu státní záruky a státního příspěvku jsou téměř vyčerpány, připravilo ministerstvo sociální péče pro meziministerské řízení nové návrhy upravující další podporu stavebního ruchu.

Rovněž pracuje ministerstvo sociální péče na přípravě nového bytového zákona, který má býti podle vládních usnesení ještě v tomto roce projednán.

Péče o mládež.

V agendě legislativní bylo vypracováno definitivní znění osnovy zákona o ochranné výchově a důvodové zprávy k němu. Osnova byla již rozeslána k meziministerskému připomínkovém řízení. Ježto zákon o ochranné výchově má nabýti co nejdříve účinnosti hledíc k jeho souvislosti se zákonem o trestním soudnictví nad mládeží ze dne 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n., zařazena byla do rozpočtu na rok 1932 na přípravné práce položka nová v částce 200.000 Kč. V roce 1932 bude nutno vydati prováděcí nařízení k tomuto zákonu a organisovati jeho provádění.

V připomínkovém řízení a cizích osnovách jednáno o vládním nařízení, provádějícím zákon č. 48/1931 Sb. z. a n. o trestním soudnictví nad mládeží a spolupracováno na některých osnovách dotýkajících se péče o mládež, jmenovitě o trestním řízení správním, o tiskovém zákoně a o ústřední sirotčí pokladně.

V organisační agendě spolupracováno s ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy a ministerstvem školství na zřízení Státní školy sociální a zdravotní péče. V roce 1932 bude nutno učiniti všechny přípravy tak, aby v roce 1933 mohla býti škola otevřena.

Se státním úřadem statistickým pracováno na přípravách k provedení statistiky péče chudinské a péče o mládež, jež bude provedena v roce 1932 podle stavu z roku 1931.

Pracováno na provádění vládního nařízení č. 29/1930 Sb. z. a n. o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, a to jednak po stránce organisace dozoru nad těmito dětmi, jednak po stránce finanční podpory organisací, jimž dozor jest svěřen. V roce 1932 bude v této činnosti pokračováno a budou učiněny přípravy, aby působnost tohoto nařízení mohla býti rozšířena i na zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou.

Zřízen byl Poradní sbor pro péči o mládež, který bude poradním orgánem ministerstva sociální péče, případně i jiných úřadů v důležitých otázkách, týkajících se péče o mládež. Pracuje se na ustavení jednotlivých jeho odborů tak, aby v roce 1932 sbor mohl zahájiti pravidelnou činnost.

Zákon č. 117/1927 Sb. z. a n., o potulných cikánech byl prováděn, pokud jde o opatření cikánských dětí v ústavech i rodinách na náklad státu. O těchto dětech vedena je statistika. Bylo pozorováno, že počet dětí cikánských, o něž se pečuje, vzrůstá. V roce 1932 bude v tomto směru dále působeno, neboť zákon o ochranné výchově nedotýká se ustanovení zákona č. 117/1927 Sb. z. a n.

V době největší nezaměstnanosti v prvních měsících roku 1931 uvedlo ministerstvo sociální péče na zkoušku v život instituci ochranných útulků pro nezaměstnaný pracovní dorost. Účelem těchto útulků bylo poskytnouti mládeži, postrádající zaměstnání a výdělku, přes den přístřeší, možnost vzdělání, příležitost k společenským hrám a teplou stravu. Zřizováním a organisováním útulků byla pověřena Zemská ústředí pro péči o mládež, která též vykonávala nad nimi dozor a obstarávala prostřednictvím okresních péčí o mládež jejich administrativní, účetní a finanční agendu. K řízení útulků ustavila se kuratoria, bezprostřední vedení a zaměstnání návštěvníků obstarávaly osoby zvláště k tomu po stránce pedagogické způsobilé a v oboru sociální péče vycvičené. Místnosti pro útulky, jejich nejnutnější zařízení, světlo a otop poskytly obce, vydržovací náklad byl kryt subvencemi a prostředky, které si kuratoria sama opatřila.

Ochranné útulky byly zřízeny na zkoušku v místech největší nezaměstnanosti, kde byly pro ně příznivé podmínky. Celkem bylo zřízeno 33 útulků, které byly v činnosti přibližně po dobu 2 měsíců. Podle došlých zpráv osvědčila se instituce ochranných útulků všude, kde bylo pro ni porozumění, velmi dobře a do ministerstva došla řada žádostí, aby ochranné útulky byly zřízeny i letos v zimě, potrvá-li nezaměstnanost v dosavadním rozsahu.

Nový systém, zavedený roku 1930 při povolování subvencí institucím sociální péče o mládež, jímž přibrány ústřední organisace tak zv. dobrovolné péče o mládež k součinnosti v řízení subvenčním, se dobře osvědčil a bylo ho použito i v roce 1931. Spočívá v tom, že ministerstvo oznámí ústředním organisacím dobrovolné péče o mládež, jakou úhrnnou částku povolí pro spolky a ústavy v těchto ústředích sdružené a že tato ústředí předloží zároveň se žádostmi o subvenci ministerstvu návrh, jak tyto celkové částky mají býti rozděleny. Při tom jsou ústřední organisace povinny pozvati k poradám o subvenčních návrzích zástupce institucí o subvence žádajících. Tímto způsobem súčastní se řízení subvenčního nejen ústřední instituce, které jsou o činnosti jednotlivých žadatelů informovány, ale i žadatelé sami, což jest zárukou, že subvence brzdou stejnoměrně jednotlivým žadatelům přidělovány.

K dohodě s ministerstvem zdravotnictví, zemskými úřady a ústřední sociální pojišťovnou o společném subvenčním programu dosud nedošlo, ministerstvo sociální péče se však vynasnaží, aby byla v nejbližší době sjednána. Společným subvenčním programem bude umožněno zajistiti institucím v péči o mládež činným, aspoň částečně určitý roční příjem, s nímž budou moci počítati. Tím se přispěje podstatně ke stabilitě a rozvoji činnosti institucí dobrovolné péče o mládež.

Jest litovati, že i subvenční položky na péči o mládež bylo nutno poněkud redukovati, ačkoliv celkové výdaje institucí a ústavů v péči o mládež činných se nejen nezmenšují, nýbrž zvětšují. Péče o mládež jest ve stálém utěšeném rozvoji a jest nezbytno, aby tento rozvoj byl státem náležitě podporován.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi bylo vydržováno 11 ústavů jednak pro děti osiřelé a opuštěné, jednak pro děti tělesně nebo duševně úchylné. Pro novostavbu internátu čs. státního ústavu pro hluchoněmé v Kremnici byl pořízen projekt a stavba bude v nejbližší době zadána, takže do konce roku 1931 aspoň částečně pokročí. Jedná se o osamostatnění čs. státního ústavu pro děti duševně úchylné v Sevluši, který jest doposud filiálkou Čs. státního dětského domova v Mukačevě. Dojde-li k osamostatnění, byl by ústav rozšířen o školu pokračovací a dílny pro chovance starší 14 let. S ministerstvem školství a národní osvěty jedná se o vybudování samostatného ústavu pro slepé z Podkarpatské Rusi a s týmž ministerstvem, jakož i s ministerstvem veřejných prací o event. přeložení čs. státního ústavu pro hluchoněmé v Dubnici dno Modré a o provedení nutných přístaveb v čs. státním ústavě pro hluchoněmé v Užhorodě. V počtu chovanců všech státních ústavů pro péči o mládež na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jeví se proti roku 1930 značný vzestup a počet stoupá dále. I v roce 1932 nutno počítati s dalším stoupáním počtu chovanců, jež dlužno vysvětliti rostoucí uvědomělostí zúčastněných kruhů a úplnějším využitím všech možností poskytovaných příslušnými zákonnými ustanoveními.

V oboru dobrovolné péče o mládež na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jeví se další rozvoj obzvláště v ohledu zřizování nových okresních péčí o mládež v jednotlivých okresech; i jiné dobrovolné instituce ministerstvem sociální péče subvencované vykazují značnou činnost.

Zprostředkování práce.

Pokud se týče zákonného podkladu a rozsahu veřejnoprávního zprostředkování práce, poukazuje se na důvodovou zprávu k finančnímu zákonu na rok 1931. Dosavadní organisace zprostředkování práce nevyhovuje nynějším poměrům, vyžaduje jednotné zákonné úpravy pro celé území republiky, jejíž osnovu ministerstvo sociální péče již vypracovalo.

Dokud osnova nebude ústavně projednána, jest nutno na podkladě dosavadního zákonného stavu pečovati poskytováním státních subvencí o udržení a rozšíření sítě veřejných zprostředkovatelen práce a to zvláště ve východní části republiky.

Statistická data o zprostředkování práce jsou obsažena na konci této zprávy. (Příloha č. 3.)

Závodní výbory a domácká práce.

Závodní výbory jsou důležitým činitelem v hospodářském životě, jednak pro úpravu poměru mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, jednak pro organisaci výroby. Závodní výbory (zákon č. 330/1921 Sb. z. a n.) působí v každém samostatně výdělečně činném závodě, v němž jest trvale (celoročně) zaměstnáno aspoň 30 zaměstnanců a jenž trvá aspoň ¹/₂ roku od zahájení výroby. V hornických podnicích slouží ochraně zaměstnanců závodní a revírní rady (zákon č. 144/1920 Sb. z. a n.). Provádění tohoto zákona náleží však do resortu ministerstva veřejných prací.

Podle posledních statistických údajů bylo zjištěno v zemi České 1519, Moravskoslezské 547, Slovenské 116 a Podkarpatoruské 3 závodní výbory.

Rozhodčích komisí, zřízených podle zákona o závodních výborech, jest v činnosti celkem 192 (v zemi České 106, Moravskoslezské 46, Slovenské 38 a Podkarpatoruské 2).

Činnost závodních výborů, jakož i rozhodčích komisí jest značná, což dokazuje jejich účelnost a potřebnost.

Poměry v domácké práci upraveny jsou zákonem ze dne 12. prosince 1919, č. 29 z roku 1920 Sb. z. a n., o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce. Podle ustanovení tohoto zákona bylo zřízeno 5 ústředních a 30 obvodních komisí domácké práce, a to pro výrobu textilní 1 ústřední a 10 obvodních komisí domácké práce, pro výrobu oděvu a prádla 1 ústřední a 7 obvodních komisí, pro výrobu perleti 1 ústřední a. 1 obvodní komise, pro výrobu obuvi 1 ústřední a 7 obvodních komisí, pro výrobu zboží sklářského 1 ústřední a 5 obvodních komisí domácké práce.

Tyto komise domácké práce vykazují činnost zejména v oboru úpravy nejnižších mezd a nejnižších cen zboží v domácké práci, ve své funkci orgánů smírčích a rozhodčích; jakož i v podávání dobrozdání a iniciativních námětů ve styku s ministerstvem sociální péče.

Jelikož se ukázalo, že doplnění zákona o závodních výborech, jakož i zákonných předpisů o úpravě pracovních a mzdových poměrů domácké práce jest naléhavě nutné, zabývá se ministerstvo sociální péče přípravnými novelisačními pracemi.

Živnostenská inspekce.

Živnostenská inspekce byla v Předlitavsku bývalého Rakouska-Uherska zavedena zákonem ze dne 17. června 1883, č. 117 ř. z., v Zalitavsku (v Uhrách) pak - v obdobném způsobu - zákonným článkem XXVIII. z roku 1893.

Po státním převratu převzal československý stát fragment instituce živnostenské inspekce z bývalého Předlitavska (Rakouska), působící do té doby v Čechách a na nynějším území země Moravskoslezské. Pro část dřívějšího Zalitavska (Uher), tj. pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi bylo třeba působnost dřívějších uherských živnostenských inspektorů, vymezenou shora uvedeným zákonným článkem, vhodně upraviti, což se stalo nařízením ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 1. května 1919, č. 78 a zákonem ze dne 27. ledna 1921, č. 47 Sb. z. a. n.

Řízením služby živnostenských inspektorů v republice Československé jest pověřen "Ústřední živnostenský inspektorát" při ministerstvu sociální péče.

V roce 1931 působilo (viz vládní nařízení č. 208 Sb. z. a n. ze dne 28. prosince 1928) na celém území naší republiky 29 teritoriálních živnostenských inspektorátů a 3 speciální inspektoráty (dva pro práce stavební v Praze a v Brně a jeden pro stavbu vodních cest se sídlem v Praze).

Nezadržitelný pokrok techniky, který má v zápětí stále nové a nové způsoby práce a výroby a tím i neustálé přetvořování živnostenských závodů, přirozené důsledky toho (jako je rychlejší výroba tovarů a menší potřeba lidské práce), zasahující neúprosně do hospodářského a sociálního zřízení společnosti, dále rostoucí sociální zákonodárství a vůbec rušný vývoj poměrů hospodářského života kladou na živnostenskou inspekci stále větší a větší požadavky, na které skrovný počet tohoto úřednictva stačí jen s největším vypětím všech svých sil.

Živnostenská inspekce věnovala se v roce 1931 především hlavnímu svému úkolu, tj. dozoru na zachovávání zákonných předpisů na ochranu života a zdraví dělníků zaměstnaných v závodech, podléhajících ustanovením živnostenského řádu, jakož i ostatních zákonných předpisů vydaných na ochranu dělníků živnostenských i domáckých, působila při povolování práce přes čas (v I. instanci) závodům, podléhajícím dozoru živnostenské inspekce, prováděla k tomu potřebná šetření a obstarávala i jiné úkoly, souvisící se současným stavem průmyslové výroby, živnostenští inspektoři účastnili se dále schvalování nových živnostenských závodů a rozšiřování starých podniků, intervenovali při uzavírání kolektivních smluv, při urovnávání pracovních sporů, stávek a výluk, při propouštění dělnictva atd. Třeba se zmíniti o účasti funkcionářů živnostenské inspekce v rozhodčích komisích, zřízených podle zákona o závodních výborech, kde působili jako odborní znalci.

V oboru hlavní její působnosti, tj. technické ochrany života a zdraví živnostenského dělnictva, bylo čelným programem živnostenské inspekce podrobné sledování všech nových vymožeností na poli ochranné techniky a živnostenské hygieny. Ve věci přípravy návrhů na vydávání dalších nových ochranných předpisů, resp. doplňování již platných předpisů se zřetelem k naprosto novým nebo změněným výrobním metodám a technickému pokroku působí za účasti ústředního živnostenského inspektorátu "Komise pro technickou a zdravotní ochranu zaměstnanců a jiných osob výdělečně činných", která byla zřízena podle vládního nařízení č. 60 Sb. z. a n. ze dne 9. dubna 1929.

Odborný výbor této komise, zvolený na ustavující schůzi dne 29. září 1929, projednal v roce 1930 návrh na novelování předpisů, vydaných na ochranu života a zdraví dělnictva zaměstnaného při provádění pozemních staveb (ministerského nařízení ze dne 7. února 1907, č. 2 ř. z., resp. vládního nařízení ze dne 26. května 1925, č. 117 Sb. z. a n.), kterýžto elaborát byl na plenární schůzi shora zmíněné komise dne 2. dubna 1930 jednomyslně schválen a předložen ministerstvu sociální péče k dalšímu řízení. Nově upravené předpisy na ochranu života a zdraví dělnictva zaměstnaného při provádění pozemních staveb byly po předběžném meziministerském řízení vydány jako vládní nařízení č. 53 Sb. z. a n. ze dne 26. března 1931. Zároveň byl v řečené plenární schůzi Komise dán na pořad jednání Ústředním živnostenským inspektorátem vypracovaný návrh na novelování Všeobecných předpisů na ochranu života a zdraví dělnictva (min. nařízení ze dne 23. listopadu 1905, č. 176 ř. z., resp. vlád. nařízení ze dne 26. května 1925, č. 114 Sb. z. a n.) a ustaven příslušný odborný výbor, který na podrobném projednávání tohoto elaborátu v roce 1931 pilně pracoval.

Dne 3. a 12. prosince 1930 svolána další plenární schůze Komise, ve které byla projednávána osnova ministerského nařízení o ohraně žen a mladistvých dělníků proti otravě olovem, která byla roku 1931 předmětem meziministerského projednávání.

K zdokonalení a prohloubení ochrany pracující mládeže zřídilo ministerstvo sociální péče v rámci Ústředního živnostenského inspektorátu zvláštní oddělení - ústředí pro řečené otázky. Kromě toho byli u jednotlivých živnostenských inspektorátů určití úředníci pověřeni úkolem, aby otázkám ochrany pracující mládeže věnovali zvláštní a stálou péči.

K projednávání jednotlivých otázek, spadajících do tohoto oboru, byl při jmenovaném ústředí zřízen "Ústřední poradní sbor", čítající podle nynějšího stavu 18 členů, do něhož byli jmenováni zástupci různých celostátních organisací mládeže všech směrů; 9 z těchto členů tvoří zároveň výkonný výbor tohoto poradního sboru.

Ustavující schůze Ústředního poradního sboru konala se dne 2. července r. 1930.

Kromě ústředního poradního sboru a jeho Výkonného výboru byly v sídlech živnostenských inspektorátů zřízeny Obvodní poradní sbory pro ochranu pracující mládeže, složené ze zástupců organisací mládeže zastoupených v Ústředním poradním sboru a majících na věci zájem podle místních poměrů, resp. podle poměrného zastoupení svých členů v tom kterém kraji. Tyto sbory zahájily pravidelnou činnost v květnu 1931.

Ke konci roku 1930 bylo v rámci Ústředního živnostenského inspektorátu zřízeno zvláštní ústředí, v němž se má soustřediti veškerá agenda týkající se racionalisace výroby, resp. jejího vlivu na zaměstnanost a jiné sociální a hospodářské poměry dělnictva.

Podrobná a velmi obsáhlá činnost živnostenské inspekce za rok 1931 bude jako každoročně sestavena v obšírné zprávě o úřední činnosti živnostenských inspektorů, která bude jak co do formy, tak i obsahu postavena na nový základ a vydána ministerstvem sociální péče roku 1932.

Statistická data z oboru živnostenské inspekce jsou obsažena v přílohách č. 4. - 8.

Péče o válečné a poválečné poškozence.

V tomto oboru provádí se péče jednak o invalidy ze světové války (od 26. července 1914 do 28. února 1921) ze stavu mužstva a jejich příslušníky, dále o pozůstalé po padlých nebo zemřelých vojínech, o příslušníky nezvěstných vojínů a o pozůstalé po zemřelých invalidech podle zákonů ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců a zákona ze dne 17. září 1930, č. 133 Sb. z. a n., jednak o invalidy poválečné (po 28. únoru 1921), jejich příslušníky a pozůstalé po nich podle zákona ze dne 31. ledna 1922, č. 41. Sb. z. a n. Prováděna jest zemskými úřady pro péči o válečné poškozence pro teritoriální obvody a to: pro zemi Českou a válečné poškozence v zahraničí se sídlem v Praze, pro zemi Moravskoslezskou se sídlem v Brně, pro zemi Slovenskou se sídlem v Bratislavě; v zemi Podkarpatoruské provádí péči o válečné poškozence úřad pro péči válečné poškozence pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.

Poškozencům vypláceny jsou podle příslušných zákonů renty v pevných měsíčních částkách, invalidům poskytuje se léčení na státní náklad, a opatřují se jim rovněž na státní náklad orthopedické pomůcky. Mimo ta poskytují se potřebným poškozencům jednak dary, jednak bezúročné zápůjčky.

O důchod podle zákonů o požitcích válečných poškozenců se přihlásilo v celé republice 993.015 válečných poškozenců. Z tohoto počtu byl důchod přiznán 742.339 válečným poškozencům. Srovná-li se počet válečných poškozenců - důchodců, jimž důchod se skutečně vyplácel a vyplácí, za léta 1923, 1924, 1925, 1926, 1927, 1928, 1929 a 1930, lze přiznati přirozený pokles jich počtu.

Bylo k 31. prosinci let

	1923	1924	1925	1926
invalidů - důchodců	155.588	132.545	126.317	116.417
vdov - důchodkyň	121.215	104.128	100.133	95.468
sirotků - důchodců	238.456	229.133	214.914	205.509
předků - důchodců	73.321	76.902	78.916	75.188
válečných poškozenců - důchodců	588.280	542.708	520.280	492.582
	1927	1928	1929	1930
invalidů - důchodců	112.210	107.168	103.779	101.230
vdov - důchodkyň	91.353	89.779	87.872	85.718
sirotků - důchodců	188.981	162.897	137.190	108.662
předků - důchodců	72.105	67.155	63.451	60.019
válečných poškozenců - důchodců	464.649	426.999	392.292	355.629.

 

Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním, úmrtnost u invalidů nebyla však vyšší než 4 - 5%ní, v posledním roce jen 3%. U vdov jeví se úbytek ponejvíce provdáním. V roce 1925 se provdalo 6.000 vdov, v roce 1926 téměř 5.000 vdov, v roce 1927 - 3.500 vdov, v roce 1928 - 1.630, v roce 1929 - 1.268, v roce 1930 se provdalo 1.059 vdov. Sirotků ubývá dosažením hranice věkové. Nejmenší úmrtnost byla dosud u předků - důchodců. Vzestup počtu předků v letech 1924 a 1925 spočívá v tom, že důchody předků byly v těchto letech z valné části teprve vyměřovány. Poválečných poškozenců se přihlásilo 12.796. Důchod byl přiznán 4.669.

Od počátku účinnosti shora uvedených zákonů byla z titulu péče o válečná poškozence až do 31. prosince 1930 vyplaceno 5.538,706.589 Kč.

Z toho připadá

na státní administrativu	178,280.374 Kč,
na sociálně-lékařské prohlídky	23,243.046 Kč,
na vlastní péči o válečné poškozence	5.337,183.169 Kč.

 

Na zákonitých požitcích bylo do 31. prosince 1930 vyplaceno:

invalidům - důchodcům	1.932,594.990 Kč,
pozůstalým - důchodcům	3.145,267.471 Kč,
dohromady	5.077,862.461 Kč.

 

Úřady provádějící péči o válečné poškozence počaly nejprve se školením válečných poškozenců, aby totiž váleční poškozenci vráceni byli v prvé řadě hospodářskému životu. Největší počet invalidů školen byl v letech 1919 a 1920, tedy ještě v době před účinností požitkového zákona a jeho prováděním. Školení prováděno bylo na vysokých školách, na středních školách, průmyslových, obchodních, hospodářských, lesnických, živnostenských a měšťanských a náklad na ně činí za všecko léta více než 8,000.000 Kč. Vedle toho byli jednotliví amputovaní váleční invalidé přeškolováni, vyučováni jiným řemeslům, než v kterém byli vyučeni, u různých mistrů.

Léčení válečných invalidů vyžádalo si za uplynulých 11 let nákladu okrouhle 228.000.000 Kč, v kteréžto částce jest zahrnut náklad as 43,000.000 Kč na ošetřování invalidů choromyslných.

Slepců úplných jest v celém státě 461, slepců praktických (tj. takových, u nichž schopnost vidění nebyla sice úplně zničena, avšak přece snížena tak, že nevidí, rozeznávajíce pouze tmu a světlo, pohyb ruky v malé vzdálenosti před očima a pod.) 176, celkem tedy jest jich 637. Válečným slepcům bylo přiděleno dosud asi 50 hlavních skladů tabákových a přes 300 tabákových prodejen. Vlastní nemovitost hospodářskou má 70 slepců, domovin bylo opatřeno pro válečné slepce 76. V biografech jsou umístěni 4 váleční slepci, obchod a živnosti má asi 30 válečných slepců.

V rámci charitativní péče bylo válečným a poválečným poškozencům, kteří potřebovali pomoci, na výpomocech v nouzi a na zápůjčkách do trafik a jiných podniků do konce roku 1930 vyplaceno 90,655.552 Kč.

Kapitalisací bylo dosud povoleno asi 2.600. Náklad na tyto kapitalisace, jež se povolují na zařízení živností, na zvelebení živností, na zakoupení strojů, realit atd. činí okrouhle 22,000.000 Kč.

Náklad na zaopatřování ortopedických pomůcek válečným invalidům činil až do konce roku 1930 částku 12.5,748.901 Kč.

Podrobnější data o počtu válečných poškozenců a výdajích s prováděním příslušných zákonů spojených obsahují přílohy.

Částky každoročně k provádění celé této péče do státního rozpočtu zařazované dosáhly koncem roku 1930 celkové výše 6.104,271.150 Kč.

V mezích těchto i příštích rozpočtových prostředků hledí také ministerstvo sociální péče přispívati k zmírnění nepříznivých a tísnivých poměrů válečných poškozenců zvláštních ohledů zasluhujících, a to zejména slepců a osob odkázaných na cizí pomoc, což došlo výrazu hlavně v zákoně č. 133/1930 Sb. z. a n., kterým se zvyšují důchody invalidům se ztrátou výdělečné způsobilosti aspoň 85, o ročních 2.400 Kč základního důchodu, vdovám zcela výdělku nezpůsobilým se zvyšují roční příplatky ze 200 Kč na 360 Kč, slepcům se přiznává slepecký příplatek ročních 1.800 Kč a podle něhož může ministerstvo sociální péče přiznati příplatek roční až do výše 1.800 Kč invalidům, odkázaným na pomoc osoby druhé. Pro sirotky otevřena byla nová mimořádná lhůta přihlašovací.

Ministerstvo sociální péče připravuje na podkladě dobrého zdání lékařských fakult obou pražských universit osnovu zákona, kterým má býti prodloužena lhůta k přihláškám a prohlídku pro zhoršení zdravotního stavu, stanovená §em 29, odst. 3., zákona č. 142/1920. Statistická data z oboru péče o válečné poškozence obsahují přílohy č. 9. - 12.

Péče o dělnická družstva konsumní a výrobní.

Ministerstvo sociální péče provádělo v roce 1931 péči o konsumní a výrobní družstva pracovní v rámci příslušného rozpočtového úvěru poskytováním zápůjček jednotlivým družstvům, udělováním přiměřených subvencí družstevním ústředím jednak na konání pravidelných revisí podle zákona ze dne 10. června 1903, č. 133 ř. z., jednak na družstevní výchovu (družstevní školy a kursy, vydávání družstevní literatury atd.).

Vedle toho přicházelo v úvahu při podporování dělnických družstev provádění zákona č. 87/1922 Sb. z. a n., o státní záruce dělnickým výrobním a pracovním družstvům, a zákona č. 237/1924 Sb. z. a n., kterým se zřizuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů.

Pro rok 1932 přichází mimo to v úvahu projednání připravené osnovy zákona o Zájmovém ústředí lidového družstevnictví a novelisace zákona č. 87/1922 Sb. z. a n.

Pokud jde o stav dělnických družstev, která přicházejí v úvahu, uvádí ministerstvo sociální péče k informaci data v přílohách č. 13. - 17.

Péče o vystěhovalce a přistěhovalce.

Situaci československého vystěhovalectví jest třeba posuzovati se dvou hledisek: s hlediska situace československých příslušníků v cizině usazených a s hlediska vyhlídek pro nově odcházející československé vystěhovalce.

V roce 1930 byly důsledky světové hospodářské krise na situaci československých příslušníků usazených v cizině nepříznivější než kdykoli jindy. V evropských zemích se stále více uplatňuje tendence chránit domácí pracovní trh proti cizím pracovníkům a tato praxe nejenom omezuje přijímání nového dělnictva z ciziny, nýbrž zasahuje i přistěhovalce v zemi usedlé (při propouštění dělnictva dochází vždy především na ty dělníky, kteří jsou cizími státními příslušníky). Poněvadž pak v oboru sociálního zákonodárství neplatí obyčejně zásada rovnosti mezi domácími a cizími příslušníky, ocitli se českoslovenští příslušníci v mnohých zemích v kritické situaci. Československým příslušníkům, kteří se ocitli v cizině v nouzi beze své viny, poskytuje ministerstvo sociální péče prostřednictvím zastupitelských úřadů ČSR nouzové podpory, které jim mají ulehčit přečkání nepříznivých poměrů nebo ve výjimečných případech i umožnit návrat do vlasti. Všechno úsilí ministerstva o docílení dohody o vzájemnosti v oboru péče o nezaměstnané s jinými státy nevedlo dosud k žádoucím výsledkům. Ministerstvo bude v tom směru jednati i v roce 1932. Statistika československých příslušníků v cizině udává tato čísla: Albanie 13, Argentina 25.000, Australie 91, Belgie 5.405, Brazílie 3.228, Bulharsko 2.183, Čína 982, Dánsko 275, Egypt 167, Estonsko 45, Finsko 97, Francie 49.991, Indie 48, Italie 5.561, Japonsko 20, Jugoslavie 13.800, Kanada 42.773, Litva 44, Lotyšsko 361, Maďarsko 9.573, Mexiko 600, Německo 222.521, Nizozemí 814, Norsko 72, Polsko 7.995, Portugalsko 11, Rakousko 138.095, Rumunsko 6.500, Rusko 6.140, Řecko 270, USA 128.000, Španělsko 461, Švédsko 408, Švýcarsko 6.318, Turecko 1.400, V. Britanie 1.716, celkem 680.989.

Vyhlídky pro československé vystěhovalce nově odcházející zůstávají i nadále nepříznivými. Nezaměstnanost se neomezuje jenom na evropské státy, odkud vystěhovalci odcházejí do ciziny, nýbrž zasáhla ve veliké míře i Spojené státy severoamerické a četné jiné země přistěhovalecké. Tato nezaměstnanost spolu s celkovou situací hospodářského života a podnikání zmenšila zejména vyhlídky osob, které se stěhují bez většího kapitálu, pracovníků rukou i hlavou. Neorganisované vystěhovalectví bez pracovní smlouvy a pevně zajištěného místa, které bylo dříve hlavní formou vystěhovalectví, přestává mít vyhlídky. Dnešní doba vyžaduje vystěhovalectví organisované, dobře připravené, cílevědomě řízené na místa předem vybraná a za vhodná uznaná.

Informační činnost a dozor nad vystěhovaleckým hnutím a zejména nad paroplavebními společnostmi (v roce 1930 mělo koncesi pro dopravu vystěhovalců celkem 17 společností) byl konán stejně jako v letech předcházejících. V roce 1930 byl zahájen provoz v nově postavené vystěhovalecké stanici v Praze - Nových Vysočanech. Stanice tato, jejíž vedení převzal Československý červený kříž, vyhovuje potřebám československého vystěhovalectví jak svým rozsahem tak i zařízením.

Přehled o vystěhovaleckém hnutí z Československo za poslední tři léta podle zpráv Státního úřadu statistického; který jest obsažen v přílohách č. 18. - 20. ukazuje názorně vývoj čs. vystěhovalectví v poslední době.