vatelů nežádá, aby sami byli zaměstnavateli pojištěnců, ani u zaměstnanců odborových sdružení zaměstnaneckých, aby byli pojištěni pro případ invalidity a stáří podle tohoto zákona.

Dosavadní písm. a) a b) se mění v písm. b) a c).

V písm. č) dosavadního znění, které se v důsledku toho stává písm. d), se stanoví, že představenstvo nemocenské pojišťovny má tolik hlasů, za kolik pojištěnců invalidního a starobního pojištění dotyčná nemocenská pojišťovna odvedla pojistné ke dni 31. prosince roku předcházejícího volbu; volí-li se dříve, nežli nemocenská pojišťovna mohla odvésti pojistné k tomuto dni, jest rozhodným počet pojištěnců, za něž bylo zaplaceno pojistné naposledy.

Toto nejasné znění zákona vyvolává řadu otázek: Je ne jisto, zda rozhodným má býti odvedené pojistné ke dni 31. prosince roku předcházejícího vypsání voleb anebo provedení volebního aktu (hlasování), zda jde o pojistné za celý rok nebo pouze za měsíc prosinec. Rovněž v druhé citované větě zákona užívá se neurčitého pojmu "za něž bylo zaplaceno pojistné naposledy".

Zákon též nestanoví, má-li se přihlížeti k pojistnému zaplacenému i po rozhodném dni, ať již za uplynulý rok nebo kratší období, mají-li se odečísti hlasy za pojistné nezaplacené. Toto neodvádění pojistného může býti zaviněno jednak nedoplatky zaměstnavatelů, jednak hospodářskou situací nemocenské pojišťovny nebo vinou nebo úmyslem její správy.

Dále je těžko přihlížeti k tomu, zda. k 31. prosinci nemocenská pojišťovna v odvádění pojistného invalidního a starobního pojištění ústřední sociální pojišťovně vykazovala přeplatky nebo nedoplatky a podle toho nemocenské pojišťovně přidávati nebo ubírati hlasy proti skutečnému počtu pojištěnců.

účelné je vzíti za základ průměrný počet pojištěnců za celý poslední kalendářní rok, předcházející vypsání voleb a nikoliv počet pojištěnců pouze v některém kratším časovém období.

Proto se doporučuje, aby v textu zákona bylo jasně řečeno, co zákonodárce snad intendoval, totiž, aby představenstvo nemocenské pojišťovny mělo tolik hlasů, kolik bylo v průměru přihlášeno pojištěnců k invalidnímu a starobnímu pojištění u nemo-

censké pojišťovny v uplynulém kalendářním roce před vypsáním voleb.

Tento roční průměr se vypočítává tak, že denní stavy pojištěnců z výkazů, které sloužily k vyplnění měsíčních statistických zpráv, se sečtou a výsledek se dělí počtem dní roku (365, 366). Představenstvu příslušné nemocenské pojišťovny připadá pak tolik hlasů, kolik činí průměrný počet pojištěnců takto vypočítaných. Jednotlivý volící člen představenstva má 1/12 hlasů připadajících na nemocenskou pojišťovnu, při čemž se počet zaokrouhluje na číslici 12ti dělitelnou nejblíže nižší a ke zlomkům se nepřihlíží.

Jako příklad uvádí se výpočet hlasů, kolik by připadlo představenstvu okresní nemocenské pojišťovny v Praze, kdyby byly bývaly v roce 1933 volby do výboru ústřední sociální pojišťovny provedeny:

Měsíční součet denních stavů poMěsíc jištěnou, pojištěných pro případ invalidity a stáří r. 1932
leden .......	3, 623. 743
únor .......	3, 273. 902
březen ......	3, 461. 343
duben .......	3, 795. 563
květen ......	4, 205. 331
červen ......	4, 125. 406
červenec ......	4, 085. 268
srpen .......	4, 116. 344
září .......	3, 951. 690
říjen .......	4, 034. 918
listopad ......	3, 739. 251
prosinec ......	3, 463. 199
	45, 875. 958
Průměrný počet pojištěnců invalidního a starobního pojištění se rovná 45, 875. 958
	366

125. 344´1, po zaokrouhlení na celé číslo 125. 344. Toto číslo se zaokrouhluje na číslici 12ti dělitelnou nejblíže nižší, t. j. 125. 340. Na jednotlivého volícího člena představenstva připadá pak 10. 445 hlasů.

Ve druhé větě nového písm. d) řeší se případy, kdy pojišťovna v uplynulém roce před vypsáním voleb buď vůbec nebo celý rok ještě nebyla v činnosti.

V poslední větě tohoto písmena stanoví se hledíc k ustanovení § 59 zákona ve znění novely, že jednotlivý volící člen představenstva má 1/12 a ne 1/10 hlasů připadajících na nemocenskou pojišťovnu.

Z téhož důvodu v písm. d), které se stává písm. e), se stanoví, že ústřední sociální pojišťovna zašle 12 hlasovacích lístků nemocenské pojišťovně.

Do dosavadního písm. e), jež se mění v písm. f), shrnují se všechna ustanovení týkající se kandidátních listin, pokud je třeba úchylek při volbách do výboru Ústřední sociální pojišťovny od zákonných ustanovení, týkajících se voleb do nemocenských pojišťoven.

Obdobné použití ustanovení § 40, odst. l zákona bylo by pro volbu do ústřední sociální pojišťovny a do vrchního pojišťovacího soudu v praxi velmi obtížné. Bylo by těžko získati v minoritní skupině pojištěnců nebo zaměstnavatelů 50 nebo 20 podpisů členů představenstva, aby kandidátní listina mohla býti podána. Proto se navrhuje, aby v obou skupinách k podání kandidátních listin stačil podpis 10ti oprávněných voličů.

Dále stanoví § 40, že kandidátní listiny je odevzdati předsedovi volební komise nejpozději patnáctého dne přede dnem volby. Ani tohoto předpisu není možno obdobně použíti, neboť tato lhůta naráží na lhůtu uvedenou v § 79, odst. 3, písm. e) dnešního znění zákona, v němž se stanoví, že kandidátní listiny uveřejní ústřední sociální pojišťovna v úředním listě republiky československé aspoň 15 dnů před volbou. Navrhuje se proto výslovné ustanovení, že kandidátní listinu do ústřední sociální pojišťovny a pojišťovacích soudů je předložiti předsedovi volební komise nejpozději dvacátého prvého dne po vypsání voleb, kterážto lhůta je potřebná, poněvadž jde o volbu celostátní.

Třetí věta písm. f) je totožná s dnešním ustanovením písmeny e) až na to, že slova "po deseti výtiscích" se nahrazují slovy "v potřebném počtu". Volby do Ústřední sociální pojišťovny i do pojišťovacích soudů dějí se podle skupin a proto stačí, když Ústřední sociální pojišťovna zašle kandidátní listiny, týkající se voleb skupině pojištěnců v 9 exemplářích a, pokud jde o volby do skupiny zaměstnavatelské, zašle tři exempláře každé nemocenské pojišťovně.

Dosavadní písm. f) se mění v písm. g).

K odstavci 5: Shodně s doplněním § 32, odst. 2 a § 61, odst. 2, doplňuje se tento odstavec slovy "nebo pozbyl volitelnosti" a

to ze stejných důvodů jako v oněch paragrafech.

§ 81.

Podle prvé věty odstavce 2 mají členy představenstva z kruhů pojištěnců a zaměstnavatelů voliti tyto skupiny odděleně, a to ze svého středu. V souvislosti s ustanovením § 80, odst. l, písm. a), který ustanovuje, že výboru je vyhrazeno voliti členy představenstva a jejich náhradníky, znamená to, že členové představenstva ze skupiny pojištěnců a zaměstnavatelů mají býti zároveň členy výboru, poněvadž představenstvo je pouze užším výkonným orgánem širšího sboru, jímž je výbor ústřední sociální pojišťovny. Navrhuje se, aby i členové představenstva ze skupiny odborníků byli vládou jmenováni jediné ze členů výboru téže skupiny.

§82.

Viz odůvodnění k § 67 a), odst. l, písm. d).

§86 a).

Doplněk navrhovaný v odst. 3 vyplývá z potřeby administrativní praxe, stejně jako tomu je u doplňků navrhovaných v § 88.

§ 88.

K odstavci l: Zákon ustanovuje, aby tam, kde ústřední sociální pojišťovna rozpustí představenstvo, případně též dozorčí výbor, zároveň jmenovala prozatímní představenstvo a dozorčí výbor. Praxe ukázala, že, má-li býti tomuto ustanovení vyhověno, musí býti s rozpuštěním představenstva, jehož činnost jest na úkor nemocenské pojišťovny, posečkáno i několik měsíců, nežli dojde k dohodě mezi zúčastněnými kruhy a zájemníky o složení nového prozatímního představenstva a dozorčího výboru.

Proto se navrhuje, aby tam, kde by odklad rozpuštění představenstva byl zřejmě na úkor nemocenské pojišťovny, mohla ústřední sociální pojišťovna přenésti povinnosti a a oprávnění rozpuštěných orgánů nemocenské pojišťovny na svého zástupce. Do tří měsíců musí pak býti jmenováno prozatímní představenstvo.

K odstavci 2: Podle dosavadního znění tohoto odstavce mají nové volby představenstva býti provedeny v šesti měsících ode dne, kdy rozhodnutí o rozpuštění představenstva nabylo právní moci. Ježto je žá-

doučí, aby obnovení normální správy nastalo ve lhůtě nejkratší, zkracuje se lhůta k provedení voleb na šest měsíců ode dne, kdy prozatímní představenstvo bylo jmenováno.

§§ 93 až 94.

Pokud jde o otázku úpravy další činnosti svazů nemocenských pojišťoven, nutno uvésti toto:

Již původní zákon o nemocenském pojištění z roku 1888 ukládal v § 39 okresním nemocenským pokladnám povinnost, aby se sdružovaly v jednoty, jejichž teritoriální obvod se shodoval s obvodem příslušné úrazové pojišťovny dělnické. Všechny okresní nemocenské pokladny ležící v obvodu určité úrazové pojišťovny tvořily jednotu. Správa její byla obstarávána představenstvem příslušné úrazové pojišťovny podle zvláštního statutu a rozhodčí soud úrazové pojišťovny byl též rozhodčím soudem jednoty. Tento útvar se neosvědčil. Proto se sdružovaly nemocenské pokladny ku provádění společných úkolů i mimo uvedené jednoty, takže vedle těchto povinných útvarů, vznikly i dobrovolné svazy, jež ve skutečnosti plnily všechny úkoly, které nemocenský zákon vyhradil jednotám. Ujednávaly zejména kolektivní smlouvy se zaměstnanci nemocenských pojišťoven i s lékaři, zřizovaly společné lékárny, léčebné ústavy atd. Proto novela nemocenského zákona č. 268/ 1919 ve čl. IV. prohlásila tyto dobrovolné svazy za obligatorní pro veškeré nositele nemocenského pojištění a tato instituce pak přešla také do § 93 původního zákona o sociálním pojištění č. 221/1924 Sb. z. a n. Není sporu o tom, že svazy nemocenských pojišťoven svojí činností připravily půdu pro zákon o sociálním pojištění a přispěly podstatně k jeho administrativnímu provedení. Po zřízení ústřední sociální pojišťovny ovšem přešly mnohé úkoly, které dříve konaly svazy, na Ústřední sociální pojišťovnu. Vycházeje z této úvahy, zákon č. 184/1928 Sb. z. a n. zavedl instituci zemských úřadoven ústřední sociální pojišťovny v Praze, Brně a Bratislavě, které vedle působnosti v oboru pojištění starobního a invalidního měly vykonávati i některé úkoly, jež dosud obstarávaly svazy. Ustanovení §§ 93 až 93 c) však dosud nebyla provedena. Rovněž nebyla vydána příslušná prováděcí nařízení.

Za přípravných prací k této novele byla otázka zemských úřadoven ústřední sociální pojišťovny a další existence svazů nemocenských pojišťoven podrobena opětovnému zkoumání, při čemž se dospělo k těmto závěrům:

K provádění invalidního a starobního pojištění není zemských úřadoven ústřední sociální pojišťovny naléhavě třeba. Pojistné invalidního a starobního pojištění vybírají nemocenské pojišťovny přímo s pojistným nemocenského pojištění a odvádějí je ústřední sociální pojišťovně. Pokud jde o dávkovou agendu invalidního a starobního pojištění, jsou žádosti a předběžná šetření prováděna rovněž nemocenskými pojišťovnami; rozhodování o dávkách stejně jako správu jmění, léčebnou péči a ostatní agendu ústřední sociální pojišťovny nebylo by dobře možno decentralisovati do zemských úřadoven. Těsná spolupráce mezi ústřední sociální pojišťovnou a nemocenskými pojišťovnami též v oboru invalidního a starobního pojištění znamená daleko větší decentralisaci a umožňuje přímý styk pojištěncům a důchodcům v každém okrese prostřednictvím příslušné okresní nemocenské pojišťovny s ústřední sociální pojišťovnou. Také nezdá se býti vhodným, aby v oboru nemocenského pojištění zemské úřadovny Ústřední sociální pojišťovny prováděly některé úkony, které až dosud obstarávaly svazy, jako sjednávání společných smluv s lékaři, porodními asistentkami, lékárnami a nemocnicemi, provádění retaxace lékárnických účtů a pod.

Vedle toho zařízení zemských úřadoven ústřední sociální pojišťovny a jejich působnost vyžádala by si určitých nových nákladů, s nimiž pojistně matematické podklady invalidního a starobního pojištění dosud nepočítaly.

Ze všech těchto důvodů rozhodl se vládní návrh pro to, aby ustanovení zákona, jednající o zemských úřadovnách Ústřední sociální pojišťovny, byla zrušena a místo toho působnost svazů nemocenských pojišťoven byla příslušně upravena.

Podle novely z roku 1928 měly býti napříště svazy nemocenských pojišťoven institucí dobrovolnou [§ 93 d)]. Jsou však vyslovovány obavy, že by vedle nemocenských pojišťoven dobrovolně sdružených zůstala část pojišťoven mimo svazy, což by mělo v zápětí obtíže, pokud jde o malé ne-

mocenské pojišťovny, takže by Ústřední sociální pojišťovna musela obstarávati sama některé úkoly svazům svěřené. Proto jeví se záhodno, aby byly svazy napříště institucí obligatorní, aby však zároveň jejich kompetence byla upravena tak, že jsou pouze zájmovými a účelovými sdruženími nemocenských pojišťoven bez jakékoliv dozorčí a vrchnostenské pravomoci. Proto ve vládním návrhu vypočteny jsou taxativně úkoly, které svazům náleží. Podle toho se stylisuje odst. 2 § 93, ve kterém jsou vytčeny úkoly svazů; vynechává se dále ustanovení původního zákona o revisní činnosti svazů, poněvadž tuto činnost vykonává nyní ústřední sociální pojišťovna. Rovněž se vyřazuje z dřívější činnosti svazů statistická služba nemocenského pojištění, ježto tento úkol jest uložen §§ 87 a 91 zákona ústřední sociální pojišťovně. Proti tomu se rozšiřuje výčet působnosti svazů o činnosti uvedené v písm. i) a k), dnes již svazy obstarávané.

Aby byla připravena půda k žádoucímu soustředění svazů, navrhuje se v § 93, odst. l proti dřívějšímu stavu důležitá změna, která zabraňuje zřizování nových svazů tím, že se ukládá nemocenským pojišťovnám, aby byly členy některého svazu nemocenských pojišťoven, který již byl v činnosti před 1. lednem 1933.

Zároveň odstavcem 8 se zakazuje zřizování nových svazů, leč by šlo o svaz, v němž by splynuly dva nebo více dosavadních

svazů.

Místo dosavadního ustanovení § 98 e) navrhuje se nové znění § 93 a), který se v jádru shoduje se zněním § 279 původního zákona č. 221/1924, zrušeného novelou č. 184/1928.

K odůvodnění odstavce 4 § 93 a) se uvádí:

Zemská úřadovna dosud spravuje společný reservní fond nemocenských pojišťoven na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Jednotlivým nemocenským pojišťovnám byly sice účetně již přikázány podíly z tohoto reservního fondu. Ve skutečnosti však majetek do správy nemocenských pojišťoven dosud nepřešel. Ježto ustanovení § 279 zákona č. 221/1924 i s ustanovením jeho odst. 3 jednajícího o likvidaci jmění bylo novelou zákona č. 184/1928 zrušeno, je

nutno na uvedenou okolnost nyní pamatovati.

V § 94 pak navrhuje se změna v tom směru, aby nejen nemocenské pojišťovny, nýbrž i jejich svazy mohly se k účelům jim zákonem určeným spojovati mezi sebou.

§ 95.

K I, č. l, odst. 1: Na námět z kruhů lékařských bylo místo slova "léčiva" použito slova "léky". Léčivo jest totiž materiál, z něhož se léky vyrábí, kdežto lék jest již materiál dosovaný. V konkrétních případech půjde v prvé řadě o léky a teprve v druhé řadě o léčiva. Proto klade se na tomto místě a jiných místech zákona za slovo "léky" v závorce slovo "léčiva".

Navrhovaná změna poslední věty tohoto odstavce jest pouze rázu formálního a nutná se zřetelem k novému znění § 7.

K I, č. 2, odst. 1: Navrhovanou změnou "po dobu 365 dnů" má býti zdůrazněno, že nemocenské jest nutno vypláceti za 365 dnů i tehdy, když onemocnělý nepožíval nemocenského nepřetržitě.

Meritorního významu jest změna v karenci, kde se navrhuje, aby nemocenské bylo vypláceno ne jako dosud od třetího dne neschopnosti k práci, nýbrž od čtvrtého dne. Třídenní karenční doba byla v původním zákoně a byla krácena na dvoudenní pouze, trvala-li pracovní neschopnost déle 14 dní. Hledíc k dnešní finanční situaci nemocenských pojišťoven, jest zavedení absolutní třídenní karenční lhůty nutným opatřením.

K I, č. 2, odst. 2: Dnešní formulace "nepracuje-li se toho dne" jest nejasná a umožňuje, že nemocenské není mnohdy placeno ani za dny, kdy se v podniku - třeba i zcela nahodile - nepracuje. Navrhované ustanovení má tuto nejasnost odstraniti.

K I, č. 2, odst. 4: Dosavadní ustanovení tohoto odstavce, které bylo prováděno jen v jednotlivých případech, možno vypustiti, poněvadž nově navrhovaný § 95 b) obsahuje nyní podrobnější předpisy pro výpočet délky podpůrčího období.

K II, č. l: Na přání z kruhů porodních asistentek bylo vsunuto ustanovení, že peněžitá náhrada může býti vyplacena přímo

porodní asistentce. Vyskytly se totiž případy, že pojištěnka vyžádala si pomoc od porodní asistentky, náhradu však, kterou obdržela od pojišťovny, si podržela, takže porodní asistentka vyšla pak na prázdno.

K II, č. 2: Na místo ne zcela jasného rčení "k době, po kterou pojištěnka požívá této dávky před porodem, nepřihlíží se při výpočtu ochranné lhůty podle § 97, odst. 4 a 5. ", volí se rčení přesnější "o dobu, po kterou pojištěnka požívá těchto dávek před porodem, prodlužuje se ochranná lhůta (§ 97)".

§ 95 a).

Při zkoumání příčin neutěšeného finančního stavu četných nemocenských pojišťoven bylo zjištěno, že nemocenské pojišťovny velmi zatěžují krátkodobá onemocnění se značnou výplatou nemocenského, zejména v době stoupající nezaměstnanosti. Krátkodobá onemocnění v kumulaci případů velmi zhoršují hospodářskou situaci pojišťovny, což ve svých důsledcích vede k zhoršování a omezování léčebné péče a škodí celku všech pojištěnců.

Ve všeobecné části důvodové zprávy bylo podrobně vylíčeno, proč se navrhuje určité snížení nemocenského u všech pojišťoven, u nichž pojistné jest vyšší než 4'8%, po případě 5% středního denního výdělku.

Při navrhované úpravě zákona lze očekávati, že se většině nemocenských pojišťoven podaří uchovati v normálních dobách finanční rovnováhu s pojistným nepřevyšujícím sazbu 5 5%. U jednotlivých nemocenských pojišťoven mohou však i v dobách normálních nastati okolnosti, které si na přechodnou dobu (ojediněle snad trvale) vynutí vyšší sazbu pojistného než 5'5% i při dosažení všech možných úspor. V takovém případě má nastati další redukce nemocenského tím, že se doba po kterou se poskytuje snížené nemocenské, prodlužuje ze 14 na 90 dnů.

Z důvodů sociálních se navrhuje, aby na přechodnou dobu 3 let byla hranice sazby, při které se poskytuje snížené nemocenské po dobu delší než 14 dnů, zvýšena na 6%. Teprve tehdy, když nemocenská pojišťovna bude vyměřovati sazbu vyšší než 6%, dojde k uvedené redukci. Ústřední sociální pojišťovně se ponechává pro případ, že by se dnešní hospodářské poměry během

kratší doby zlepšily, aby lhůtu 3 let zkrátila se souhlasem ministerstva sociální péče.

Jak shora uvedeno, podle stavu k 1. lednu 1934 mělo 43 pojišťoven sazbu vyšší než 6% a tedy u těchto pojišťoven platila by dnem účinnosti zákona redukce nemocenského na dobu prvého čtvrt roku nemoci. Jsou to vesměs pojišťovny, jichž velmi nepříznivé poměry morbiditní i hospodářské v jejich obvodu jsou takového druhu, že mimořádné opatření plně odůvodňují.

Snížení nemocenského na určitou dobu trvání nemoci projeví své účinky na hospodářství příslušných nemocenských pojišťoven. Pojištěnci i správa pojišťovny se vynasnaží, aby účelným hospodařením bylo dosaženo snížení pojistného, které umožňuje poskytování nezkrácených dávek; lze proto doufati, že při tomto systému dosáhne se účelné vzájemnosti a kontroly nároků pojištěnců.

O očekávaném hospodářském účinku všech ustanovení tohoto paragrafu je podán bližší výklad v části všeobecné.

Redukce nemocenského na 50% středního denního výdělku byla provedena ve všech třídách kromě 1. třídy, v níž byla stanovena částka Kč 2 50, poněvadž z důvodů sociálních další snížení se nepovažuje za účelné.

U pojišťoven, které budou poskytovati nižší nemocenské po dobu delší než 14 dnů, došlo by k disparitě mezi peněžitými dávkami v případě onemocnění a v případě mateřství. Jest proto nutno, aby i v případě mateřství byly jak v těhotenství tak v šestinedělí vypláceny dávky snížené. Prémie za kojení zůstávají však nedotčeny a budou vypláceny v poloviční výši normálního nemocenského. Proto v odstavci 3 druhé větě je citováno pouze č. 2 a nikoli též č. 3, § 95, II.

§ 95 b).

Obsah § 98 byl s hlediska správné systematiky převzat do zvláštního ustanovení § 95 b) hned za §§ 95 a 95 a), s nimiž souvisí.

Při posuzování nároků pojištěnců, kterým již bylo poskytováno nemocenské, a kteří se po kratším nebo delším zaměstnání stávají opětně neschopnými k práci, nebylo dosud jednotné prakse a také judikatura různě řešila případy, kdy nemocný

po vyčerpání jednoroční podpůrci doby vstoupil znovu do zaměstnání a hlásil se pak opětně neschopným k práci. Každým novým zaměstnáním získali pojištěnci opětně nárok na nemocenské ošetřování (§ 95, I, č. 1), avšak nebylo jisto, přísluší-li jim též nárok na nemocenské, které bylo podle § 95, I, č. 2 poskytovati "nejdéle jeden rok". Bylo-li možno recidivu onemocnění, spojeného s neschopností pracovní, posuzovati jako nový pojistný případ, měl nemocný nárok na nových 365 dnů nemocenského; trvala-li však nemoc, t. j. potřeba lékaře a léků nepřetržitě i po dobu nového zaměstnání, nebylo možno recidivu pracovní neschopnosti posuzovati jako nový pojistný případ a nebyl proto přiznán nárok na nemocenské. Zejména při chronických nemocech, u nichž ponejvíce jde o nepřetržité trvání choroby i po dobu zaměstnání, nemohl vybavený pojištěnec (po vyčerpání jednoroční podpůrci doby) nikdy již získati nároku na nemocenské.

Navrhovaným novým ustanovením má býti odstraněno rozlišování, zda při opětovné nezpůsobilosti k práci jde o tutéž nepřetržitou nemoc, pro kterou pojištěnec byl již podporován, nebo o nemoc novou. Otázka, zda a po jakou dobu má nemocnému býti přiznán nárok na nemocenské, má býti řešena podle těchto zásad:

Byl-li pojištěnec po dni, za který mu naposledy náleželo nemocenské, povinně pojištěn (- třeba u různých pojišťoven -) aspoň po dobu rovnající se součtu všech dnů, za které mu bylo poskytováno nemocenské v době jednoho roku před novou neschopností k práci nebo v nichž požíval ústavního ošetřování (odstavec 2), nabývá vždy nově nároku na nemocenské po dobu neschopnosti k práci, nejdéle po dobu 365 dnů. Při tom se do součtu dnů, za které bylo pojištěnci vypláceno nemocenské, nezapočítává doba neschopnosti k práci způsobená podnikovým úrazem.

Je-li doba nového pojištění kratší, než činí součet dnů, za které bylo pojištěnci v době jednoho roku přede dnem posledního onemocnění vypláceno nemocenské, započítává se počet nemocenských dnů do jednoročního podpůrčího období a pojištěnec má tudíž nárok na nemocenské pouze za zbytek dnů, který schází do celkového podpůrčího období 365 dnů.

§ 95 c).

Ustanovení tohoto paragrafu souvisí úzce se zrušením odst. 3 § 109 a se změnou poslední věty § 110, odst. l, kteréžto změny nutno posuzovati jako celek.

Podle dosavadního odst. 3 § 109 odpočívá důchod invalidní, má-li důchodce nárok na nemocenské a je-li invalidita důsledkem nemoci. Zkoumání, jsou-li dány předpoklady odpočívání důchodu, jest často velmi obtížné a znamená - zvlášť, jde-li o důchodce, jemuž z důvodu nového zaměstnání se vyplácí po onemocnění nemocenské - nepřiměřeně velké administrativní břemeno. Ustanovení zákona, že se invalidní důchod neposkytuje v prvém roce, pokud má pojištěnec zároveň nárok na nemocenské dávky, je zachováno.

Pobírá-li důchodce nemocenské v době dalšího požívání invalidního nebo starobního důchodu, navrhuje se snížení nemocenského o důchod, na rozdíl od § 125 původního zákona, jenž snižoval důchody z pojištění invalidního a starobního o nemocenské. Tím se docílí kromě administrativních úlev jak u nemocenských pojišťoven tak u ústřední sociální pojišťovny finanční úlevy pro nositele nemocenského pojištění, pro které jsou tito důchodci nepříznivým risikem.

Ze sociálních důvodů nevztahuje se toto krácení nemocenského na důchodce, kteří mají nárok pouze na nemocenské podle 1. a 2. třídy.

Z téhož důvodu se stanoví, že denní vyplacená částka nemocenského nesmí u důchodců, kteří požívají nemocenského ve 3. nebo vyšší třídě klesnouti pod 5 Kč, kterážto částka odpovídá nesníženému nemocenskému 2. třídy podle § 95.

Toto minimum platí také pro invalidní a starobní důchodce, budou-li požívati nemocenského u nemocenských pojišťoven, které budou vypláceti nemocenské podle ustanovení § 95 a).

§ 95d).

Tento nový paragraf shrnuje všechny promlčecí lhůty dávkové části nemocenského pojištění. Jsou proto do něho pojaty také první dva odstavce dosavadního § 97.

V odstavci l byla vsunuta slova "nebo jejímu příslušnému lékaři", čímž má býti odstraněna dosud sporná otázka, zda je třeba, aby pojištěnec, který se hlásil u pří-

slušného lékaře své nemocenské pojišťovny nemocným, musel svou nemoc mimo to též oznámiti nemocenské pojišťovně.

V odstavci 2 jde o pouhé stylistické zlepšení.

V odstavci 3 jest uvedena promlčecí lhůta opětujících se dávek i dávek jednorázových.

§ 96.

K odstavci l, písm. c): Z dosavadního znění písm. c) vynechávají se sourozenci, děd a bába, tchán a tchýně z důvodů, které shora jsou uvedeny.

Proti tomu v § 105 zařaděné nové písmeno i) umožňuje, aby u nemocenských pojišťoven, jejichž finanční stav je dostatečně zajištěn, těmto rodinným příslušníkům bylo nemocenské ošetřování poskytováno jako statutární dávky.

Jako odstavec 3 přesunuje se do § 96, dosavadní odst. 3 § 97, čímž má býti docíleno, aby veškeré předpisy, týkající se rodinného pojištění, byly soustředěny v jediném paragrafu.

Z dosavadního znění první věty odst. 3 § 97 není úplně jasno, jak se má počítati čtyřtýdenní čekací doba, zda stačí její absolvování u některé pojišťovny jednou pro vždy či zda má býti odbyta při každém novém vstupu do zaměstnání. Navrhované znění odstraňuje v tomto směru veškeré pochybnosti. Nevyžaduje se, aby třicetidenní pojištění bylo absolvováno u téže pojišťovny.

Navrhovanou změnou dosavadní druhé věty má býti postaveno na jisto, že i při pobírání dávek v mateřství je možno požadovati dávky rodinného pojištění.

Trvání nároku na dávky rodinného pojištění po dobu cvičení ve zbrani je stanoveno v odst. 2, § 8 zákona č. 61/1925.

§ 97.

Dosavadní odst. l a 2 byly přemístěny jakožto odst. l a 2 nového § 95 d) z důvodů tam uvedených. Dosavadní odst. 3, týkající se rodinného pojištění, byl z důvodů správné systematiky přemístěn jako odst. 3 do § 96. V důsledku toho dosavadní odst. 4 až 6 § 97 se mění v odst. l až 3.

K odstavci 1: Vedle formálních změn dosavadního odstavce 4, nutných vzhledem k změněné formulaci § 7, navrhuje se doplnění vsuvkou "nebo byla odhlášena podle

§ 17, odst. 2", čímž má býti stanoveno, že ochranná lhůta počítá běžeti nejenom při ukončení zaměstnání, nýbrž i při faktických přestávkách v práci, učinil-li zaměstnavatel odhlášku podle § 17, odst. 2.

K odstavci 2: Navrhované změny dosavadního odstavce 5 jsou pouze formálního rázu a nutné vzhledem k novému znění § 7.

§ 98.

se zrušuje; jeho obsah byl převzat do § 95 b).

§ 99.

K odstavci 1: Viz odůvodnění k odst. l, § 10.

K odstavci 2: U pojištěnců, kteří budou zařaděni do tříd podle průměrného týdenního výdělku (§ 12, odst. 4 a 7) nebo budou zařaděni do tříd, stanovených pro celé skupiny zaměstnanců ústřední sociální pojišťovnou (§ 12, odst. 8), není možno vůbec zjistiti den, kdy změna výdělku nastala. Aby bylo zabráněno mylnému výkladu, že takoví pojištěnci mají nárok na zvýšené nebo snížené nemocenské teprve potom, když byli již po dobu čtyř týdnů zařaděni do příslušné vyšší nebo nižší třídy, bylo nutno výslovně stanoviti, že jest jim vypláceti peněžité dávky té třídy, do které byli zařaděni v době, kdy nastal pojistný případ.

§ 100.

Na místě slov "následek opilství" používá návrh slov "následek opití", čímž má býti řečeno, že nemocenské se nevyplácí, ať jde o bezprostřední následek ojedinělého opití nebo opětně se opakujícího opití.

§ 101.

V odstavci l nahrazují se výrazy "mzdové třídy" výrazem "třídy".

Odstavec 2 se škrtá, ježto je prakticky těžko proveditelný. Viz dále odůvodnění k §u 104, odst. l písm. d).

§ 102.

K odstavci 1: Prakse vyžaduje, aby nemocenským řádem mohla býti provedena úprava i jiných věcí, než které jsou v dosavadním § 102 taxativně uvedeny. Ze-