Systém vázaných kandidátních listin, který od převratu byl podkladem volebního řádu do Národní rady v republice rakouské, snaží se uvolniti právě projednávaná osnova rakouského ministerského výboru. Podle této osnovy počet mandátů (dosud 165) má býti snížen na 135 a celá země má býti rozdělena na 60 volebních okresů, z nichž 16 připadá na Vídeň, 14 na ostatní Dolní Rakousy, 8 na Horní Rakousy, 2 na Salcburk, 3 na Tyroly, 1 na Vorarlberg, 8 na Štýrsko, 5 na Korutany a 3 na Burgenland. Volební okresy budou spojeny v několik svazů. Mandáty budou obsazovány trojím skrutiniem. V prvém skrutiniu obdrží ve volebních okresích mandát ti kandidáti, kteří dosáhli nadpoloviční většiny; druhé skrutinium týče se svazu volebních okresů, a skrutinium třetí zbytkových hlasů z celé republiky.

Na základě svého studia dospěl dr Otakar Krouský k samostatnému důmyslnému řešení, které dřívějšímu senátu předložil ve svých návrzích na novelisaci obou volebních řádů do Národního shromáždění. Cenu jeho návrhu osvětluje nejlépe skutečnost, že byly i s jiných stran, třeba s určitými obměnami, opakovány a že zejména slavný německý profesor Kelzen v poslední době vybudoval své návrhy na změny volebních řádů v podstatě na podobných základech (viz >Prager Tagblatt< č. 274, ročník 54.).

Osnova, kterou nyní senátu Národního shromáždění předkládáme, opakuje celkem návrh dra Krouského a je zpracována podle jeho námětů. Proto přejímáme v následujícím i jeho podstatné odůvodnění.

Osnova je vypracována na podkladě jednojmenného systému.

Navrhovaná volební reforma přejímá z dřívějšího většinového systému zásadu, aby volič volil ve svém volebním okresu nejen politickou stranu, ale také určitou osobu. Při tom osnova ve volebním kraji (jenž se skládá z tolika okresů volebních, kolik připadá na kraj mandátů) zaručuje volebním stranám podle jejich početnosti poměrný počet mandátů. Síla každé kandidující strany a poměrné její zastoupení určují se tedy stejně, jako v dosavadním volebním řádě počtem voličů, kteří se k ní, resp. k jejím kandidátům při volbě přiznali. Navrhovaná volební reforma po té stránce stejně jako zákon dosud platný zachovává zásady poměrného zastoupení do důsledků a není tedy nikterak průlomem do poměrného zastoupení. Zásadní rozdíl mezi osnovou a dosud platným právem jest pouze ten, že volič odevzdává hlas předem pro osobu kandidátovu a teprve prostřednictvím vyvoleného kandidáta té straně, jež vyvolenou osobu kandidovala. Avšak při volbě, konané podle systému kandidátních listin (vícejmenných), se volič rozhoduje předem pro stranu a teprve ve druhé řadě může (škrty nebo vyznačením přednostního pořadí) spolurozhodovati o osobě senátorově. Systémy přísně vázaných kandidátních listin, jež odpírají škrtům účinnost a jež nedovolují vyznačovati přednostní pořadí, přenechávají rozhodnutí o osobě senátorově úplně vnitřní kompetenci orgánům stran, jež výhradně určují pořadí na podané kandidátní listině; avšak jednotlivý volební akt voličův nemá při přísně vázaných kandidátních listinách na výběr mezi kandidáty strany vůbec vlivu.

Osnova chce nejen přiznati stranám nárok na poměrné zastoupení, nýbrž chce také voliči vrátiti právo, aby svým hlasem předem měl přiměřený přímý vliv na volbu kandidátovu. Volič také svým hlasem přispívá k tomu, aby jeho vyvolený kandidát měl alespoň přednější pořadí mezi náhradníky.

Kdežto soustavy vázaných kandidátních listin a zejména soustavy přísně vázaných kandidátních listin se přibližují zásadě delegace, tento návrh jednojmenného systému vyhovuje spíše účelněji zásadě přímé volby. Podstata a příčina výtek, jež naši voličové činí dosavadnímu volebnímu řádu, jest ta, že volič nemá možnosti spolurozhodovati o tom, kdo z několika kandidátů strany bude v předním pořadí zvolen, ačkoli výtky tyto projevují se nejčastěji jen ve formě volání po přípustnosti a účinnosti škrtů a změn na kandidátních listinách.

Zájem volebních stran bude, stane-li se tato osnova zákonem, aby získaly ve všech volebních okresích největší počet hlasů, a tak ve volebním kraji a též z II. i III. skrutinia největší počet mandátů. Toho docílí volební strana tehdy, když ve všech volebních okresích kandidovati bude osobnosti pokud možno nejschopnější. Důsledkem toho bude, že v parlamentu zasedati budou osobnosti poměrně nejlépe kvalifikované. Po té stránce osnova má na mysli v předním řádě zájem republiky na zdárné práci zdatných zákonodárných sborů. Poslání tomuto osnova vyhoví spíše, nepřipustí-li, aby v různých volebních okresích kandidovaly stejné osoby a aby tak osobnost populární nadbytečně získanými hlasy získávala, mnohdy zcela nahodile, mandát osobě méně kvalifikované, která by si snad vlastní silou a zdatností nikdy důvěry voličů nezískala. Z týchž důvodů a také proto, aby byl lépe zachován princip bezprostřednosti a osobní vztah mezi voličem a senátorem, nemůže podle osnovy volič jednoho volebního okresu odevzdati platně hlas kandidátu z jiného volebního okresu téhož volebního kraje.

Naprosto mylný je názor, že se omezuje zbytečně svoboda voličova, nemůže-li platně odevzdati hlas i kandidátovi z jiného volebního okresu téhož kraje nebo dokonce osobě, kterou žádná volební strana ve volebním okresu nekandidovala. Hlas, odevzdaný osobám nekandidovaným, přichází v každém případě právě tak nazmar, jako prázdné hlasovací lístky. Ale též hlasy, odevzdané kandidátům z jiného volebního okresu, měly by účinek právě opačný, než o jaký usilují odpůrci systému vázaných kandidátních listin a zastánci individuelní volby. Ti přece chtějí docíliti toho, aby volič měl přímý vliv na volbu osoby kandidátovy a aby tedy jen prostřednictvím jeho osoby přispíval také k vítězství strany vyvoleného kandidáta, aby však pokud možno nejméně svým hlasem přispíval k volbě osoby jiné. Vizme příklad:

Volební číslo v kraji jest 20.000. Jeden z kandidátů strany, kandidovaný v jednom z osmi volebních okresů, získá nejen voliče ze svého volebního okresu ale i řadu voličů v sedmi okresních ostatních, takže získal celkem 80.000 hlasů, kdežto ostatní kandidovaní získají dohromady jen 10.000 hlasů. Straně připadnou z prvého skrutinia 4 mandáty. Kandidát, který získal 80.000 hlasů, jest arci zvolen, ale nadbytečnými hlasy 60.000 jeho voličů jsou zvoleni další tři kandidáti strany z jiných volebních okresů téhož kraje, ačkoli žádný z nich sám neobdržel více než 2000 hlasů.

Chtělo oněch 60.000 voličů docíliti volbu právě některého z těchto tří kandidátů strany? Má k nim oněch 60.000 voličů nějaký přímý vztah? Nestačí pak volební straně, aby kandidovala v jediném okresu volebního kraje jediného zdatného kandidáta a aby výhradně na jeho jméno a pro něho ve všech osmi okresích volebního kraje rozvířila účinnou agitaci, málo se starajíc o to, aby její kandidáti i v ostatních volebních okresích byli přibližně stejně způsobilí získati si důvěru voličů? Nepřibližoval by se pak ve svých účincích takový volební řád volebnímu systému vázaných kandidátních listin, podle něhož na jméno prvého způsobilého kandidáta leckdy zvoleni bývají pořadem kandidáti méně kvalifikovaní?

Osnova tedy zřejmě a vědomě sledovala shora vytknutý cíl systému jednojmenného, jestliže voličovi dala pouze na výběr, aby se rozhodl pro některého kandidáta v jeho volebním okresu tou či onou volební stranou výlučně kandidovaného. Strany nechť voličům každého volebního okresu zvláště navrhují samostatného, co nejzdatnějšího kandidáta; kandidát má se ucházeti výlučně v jediném svém volebním okresu o důvěru voličů a snažiti se, aby zvítězil hlasy výhradně v tomto jeho volebním okresu jemu odevzdanými.

Otázku, kteří z kandidátů jsou zvoleni, řeší osnova - snad nově - tím, že přednost mezi kandidáty téže volební přednost mezi kandidáty téže volební strany dává tomu kandidátu, jemuž v jeho volebním okresu odevzdalo hlasy větší procento voličů, v tomto okresu oprávněných. Počet hlasů ve volebním okresu odevzdaných nebyl vzat za základ výpočtu tohoto procenta proto, aby neměli výhodu ti kandidáti, kteří z jakýchkoli důvodů nedovedli zabrániti tomu, že větší počet voličů se nezúčastnil volby, anebo odevzdal prázdné, resp. jinak neplatné hlasovací lístky.

Kandidát může, jak již shora bylo naznačeno, získati přednost v pořadí před jiným kandidátem téže strany jedině tím, že se vynasnaží ve svém volebním okresu získati si důvěru největšího počtu voličů, aniž má možnost (jak je tomu při systémech volného výběru z různých kandidátních listin), záludnými prostředky na svůj prospěch poškozovati spolukandidáta vlastí strany. Nastane spíše snaha, aby kandidát i místní organisace získali ve svém okresu největší úspěch, z čehož ovšem bude míti prospěch strana ve volebním kraji a pro II. a III. skrutinium v celé republice.

Že při stanovení pořadí rozhoduje podle osnovy zmíněné procento, a nikoli číselný počet hlasů, vysvětluje se tou okolností, že nebude snadné utvořiti ve volebním kraji volební okresy s úplně stejným počtem obyvatelstva, resp. oprávněných voličů, a tu by kandidát ve volebním okresu s větším počtem oprávněných voličů byl neprávem ve výhodě proti kandidátu téže strany ve volebním okresu s menším počtem oprávněných voličů. Jest pravda, že se navržený výpočet podle procent oprávněných voličů bude snad zdáti nezvyklým, avšak jest uvážiti, že takový výpočet nijak nezatěžuje volební úkon voličův, nýbrž týče se toliko způsobu skrutinia a je zcela jednoduchý. Kdyby se ovšem zdařilo utvořiti okresy alespoň přibližně se stejným počtem oprávněných voličů, pak by se třeba mohlo setrvati při dosavadním způsobu sčítání hlasů.

Dekapitaci vůdců zabrání navržený zákon i bez ochrany vázanými listinami. Vždyť stranám jest poskytnuto dosti možnosti, aby kandidovaly vůdce v bezpečnějších volebních okresích.

Osnova umožňuje, aby všechny vážné směry a složky obyvatelstva byly zastoupeny poměrně v parlamentu, avšak nepodporuje zbytečné tříštění stran. Netřeba se také obávati vzrůstu samostatných kandidatur významu výhradně místního; neboť místní kandidatura může míti naději na úspěch jen tehdy, je-li podporována kandidaturou stejné politické barvy v jiných okresích volebního kraje. Plný zisk z druhého a třetího skrutinia může míti jen ta strana, jež postaví vhodné kandidáty pokud možno v největším počtu volebních okresů republiky.

Další změnu zákona navrhuje osnova v § 43 odst. 10. v tom směru, aby nebyli připravováni o volební svoje právo ti zaměstnanci veřejných dopravních podniků, příslušníci pohraniční finanční stráže a četnictva, kteří v den volby v zájmu nerušené dopravy nebo v zájmu ochrany hranic státu nebo v zájmu veřejné bezpečnosti konají službu mimo místo volby. V takových případech osnova považuje za odůvodněné, aby byla připuštěna výjimečně volba plnomocníkem. Zneužití tohoto výjimečného předpisu brání osnova přiměřenou trestní sankcí. Rozšířiti výjimečnou přípustnost volby zmocněncem i na jiné zaměstnance nepovažuje osnova za účelné, resp. snadno proveditelné, poněvadž jednak poskytuje dostatečnou ochranu před ztrátou volebního práva předpis § 14 odst. 2., jednak (u státních občanů, zaměstnaných u zahraničních úřadů republiky a bydlících proto v zahraničí) setkávalo by se se značnými překážkami, kdyby voličové dodatečně měli býti zapisováni do seznamů voličských (v sídle ministerstva zahraničí) a kdyby se měly pak teprve vyhotovovati a voličům, resp. vykázaným zmocněncům včas vydávati voličské legitimace a hlasovací lístky.

Konečně navrhuje osnova v § 51 a 54 opatření, aby se výsledek volby v obci i v sídle krajské volební komise neprodleně řádně a podrobně občanstvu vyhlásil. To prospěje i veřejné kontrole správného postupu při volbě.

V dodatku k osnově připojen je návrh rozdělení na volební kraje a okresy, o něž se navrhovaný systém volební opírá. Ovšem při rozdělení volebních krajů na volební okresy nelze se vyhnouti různé velikosti okresů, zejména má-li býti pokud možno zachována teritoriální souvislost volebních okresů. Poněvadž však pro pořadí, ve kterém kandidáti stran jsou voleni, rozhoduje, jak shora řečeno, procento oprávněných voličů a nikoli pouhý jejich počet, není stejná velikost volebních okresů tak významná. Ostatně navržené rozdělení okresů možno změniti podle administrativních zkušeností vlády.

V několika bodech se však tato osnova přece jen liší od dřívějších návrhů dra Krouského.

Nejprve tím, že omezuje změnu volebního systému - a to z podnětu dra Krouského samého - na volební řád do senátu, ponechávajíc systém volení do poslanecké sněmovny netknutý.

Tím vynikne nejprve význam dvoukomorového složení Národního shromáždění i osobité poslání každé z obou jeho sněmoven spíše, než je tomu dnes, kdy až na rozdíly věkové a počet členů jsou obě sněmovny voleny stejným postupem.

U senátu samého je spíše také možno pokusiti se o uvolnění vázanosti voličů, neboť není pak třeba zabývati se otázkou, zda pro volby do poslanecké sněmovny, pro její preponderabilitu jako činitele převahou politického, dosud trvají důvody, které vedly po převratu k zavedení systému vázaných kandidátních listin. Bylť tento systém odůvodňován hlavně tím, že pozvolný přechod od revolučního Národního shromáždění, obeslaného přímo politickými stranami, k zákonodárným sborům, voleným svobodně vším občanstvem, musí býti umožněn alespoň na přechodnou dobu určitou vázaností voličů v zájmu klidné práce zákonodárných sborů a pro udržení stabilní pracovní většiny.

V senátě v obojím předcházejícím volebním období se vyvíjely poměry mnohem klidněji než ve sněmovně poslanecké, takže dosavadní vzájemná spolupráce senátorů různých politických stran vytvořila již tu určitou tradici, která je zárukou, že i po přímé volbě jednotlivých senátorů bude tato sněmovna dělnou a pracovitou. Snad příští zkušenosti v senátě takto utvořeném povedou i ke vhodnějšímu způsobu volení do sněmovny poslanecké.

Návrhy dra Ot. Krouského podávaly dále pro II. skrutinium dvě varianty. Podle prvé měli býti v tomto II. skrutiniu zvoleni ti kandidáti, kteří po těch, kdož byli zvoleni v I. skrutiniu, dostali největší procento hlasů, a to v pořadí výše tohoto procenta, kdežto podle druhé eventuality se mělo v II. skrutiniu zůstati při dosavadním způsobu podávání kandidátních listin volebními stranami. Navrhovatelé pojali v text této své osnovy tuto druhou variantu z toho důvodu, že při prvním způsobu volení v II. skrutiniu nedaly by se odstraniti nevítané následky z I. skrutinia, kdyby některé politické straně se podařilo v určitém volebním kraji stlačiti procento hlasů, odevzdaných pro význačného a jí nebezpečného kandidáta (vůdce, odborníka) na výšku nepostačitelnou.

Za to připojují navrhovatelé novou variantu, kterou se vychází ještě více vstříc voličům, toužícím po větší svobodě při rozhodování ve volbách. Nemůže býti zajisté sporu, že při způsobu volení, který byl převzat do osnovy z návrhů dra Krouského, může se uvědomělý volič dostati do kolise se svým přesvědčením poněvadž odevzdá-li hlas kandidátu, kterého chce voliti, odevzdá tím hlas i straně, která jej kandiduje, třeba s jejím programem nebo s jinými jejími kandidáty nesouhlasí. Je-li mu cennější kandidát, o jehož zvolení usiluje, odevzdá mu hlas, dává-li však přednost jiné straně, nevolí jej, třeba si i jeho zvolení přál. Tuto kolisi chce odstraniti navrhovaná obměna tím způsobem, že dovoluje voliči, aby, když odevzdává hlas pro určitého kandidáta, přeškrtnul na hlasovacím řádové číslo, které přidělila ústřední volební komise straně tohoto kandidáta kandidující, a napsal na místo něho řadové číslo některé jiné strany. To má míti ten význam, že hlas jím odevzdaný připadá kandidátu, kterého volil, a je rozhodný i pro výpočet volebního čísla v I. skrutiniu, a tím i pro mandát tohoto kandidáta, avšak v II. skrutiniu již se nepočítá do zbytku hlasů strany, která voleného kandidáta kandidovala, nýbrž připadá straně, jejíž číslici volič na volební lístek napsal.

Tento způsob znamená značnou volnost voličovu a ve volbách se projeví lépe politické přesvědčení občanstva, než je tomu dosud. Jednotlivé strany pak budou vedeny k tomu, aby kandidovaly osoby nejzdatnější, které by si získaly hlasy vrstev co nejširších. Obtíží při skrutiniu nebylo by se třeba obávati, ježto případů, kdy by volič měnil číslo kandidující strany, by zajisté nebylo mnoho, neboť by tak činili jen voličové nejuvědomělejší a nejkritičtější, a čím více by strany mezi sebou zápolily v kandidování osob zdatných a význačných, tím by i takových výjimečných případů ubývalo.

Také pro nastupování náhradníků obsahovaly návrhy dra Ot. Krouského tři způsoby: a) podle pořadí, stanoveného procentem, jakého se dosáhlo při volbě, nebo b) podle pořadí na kandidátní listině II. skrutinia, event. c) modifikovaného pro poslance, kteří byli zvoleni v II. nebo III. skrutiniu, a vedle toho variantu, normující doplňovací volbu.

Z týchž důvodů, ze kterých se navrhovatelé této osnovy rozhodli pro kandidátní listiny v II. skrutiniu, byla přijata modalita, uvedená pod b). Zejména nepojali navrhovatelé do svého návrhu doplňovací volbu, pro kterou se rozhodl ve svém konečném elaborátu dr Krouský, neboť třeba že podkladem jejím je zdravá myšlenka, že tímto způsobem by se mohl odvolati k voličstvu senátor, dostavší se do konfliktu se svou stranou, a že by to přispělo k zvýšení úrovně parlamentu, přece jen technické obtíže, které jsou spojeny s uskutečněním této myšlenky, jsou příliš veliké. Uvážiti třeba jednak, že i takové doplňovací volby dosti by zatěžovaly strany i stát, že není doporučitelné volati voličstvo příliš často k volebnímu osudí a že je těžko najíti vhodný způsob takové volby. Relativní majoritě nelze tu dáti rozhodnouti a každý jiný způsob (majorita absolutní, dosazení volebního čísla, převzatého z předešlých všeobecných voleb a pod.) by velmi často vedl k opětování volby (k užší volbě). Také rozhodnutí sporu mezi voličem a stranou by se prakticky těžko dosáhlo, naopak by se mohlo na škodu zásady poměrného zastoupení uplatniti heslo: Duobus litigantibus tertius gaudet.

Další, drem Krouským navrhované doplnění volebního řád ustanovením, umožňujícím revisi stálých seznamů voličských i v době před volbou, pojali navrhovatelé do zvláštní osnovy, kterou zároveň senátu předkládají (tisk č.7), neboť pokládají za nutné, aby tato reforma neplatila pouze pro volby do senátu, nýbrž pro každou volbu vůbec.

V příloze tohoto návrhu jsou uvedeny praktické příklady z minulých voleb, jak je dal k dispozici navrhovatelům dr Krouský.

Uzákonění této osnovy nevyžádá si zvláštních vydání, naopak, tisk hlasovacích lístků s jediným jménem bude levnější než dosud. Proto není třeba návrhu podle § 41 ústavní listiny na úhradu potřebného nákladu.

V Praze dne 12. prosince 1929.

Klofáč, dr Milota, dr Veselý, Pánek,

Merta, Vaněček, inž. Marušák, dr Klouda, Šolc, Hubka, Riedl, Komrs, Berkovec, Plamínková.

A.

Volební kraj v přiloženém obrazci je znázorněn kruhem a je rozdělen v daném případě v 8 volebních okresů s různým počtem obyvatelstva, resp. oprávněných voličů. Rozumí se, že počet volebních okresů může býti větší neb i menší. Zde jen příkladem zvolen volební kraj pouze o osmi volebních okresích. Pro snazší přehlednost příkladu je volen v názorném obrazci případ, že kandidují pouze tři volební strany.

Kandidátní listiny podaly krajské volební komisi tři volební strany, naznačené písmenami A, B a C.

Kandidáty strany A pro jednotlivé volební okresy jsou A 1, A 2.... až...... A 8.

Kandidáty strany B pro jednotlivé volební okresy jsou B 1, B 2.... až...... B 8.

Kandidáty strany C pro jednotlivé volební okresy jsou C 1, C 2.... až...... C 8.

§ 31 odst 2.: >.... není.... přípustno kandidovati v několika volebních okresích tutéž osobu. Kandidát může kandidovati na kandidátní listině jen jediné volební strany.<

Počet oprávněných voličů, počet hlasů, jaký obdrželi v daném případě jednotliví kandidáti volebních stran, počet voličů, kteří se k volbě nedostavili a hlasů neplatných s výpočtem procenta vyznačen jest v přiloženém obrazci.

1. Jak se vypočte volební číslo.

Součet všech platných hlasů, všem stranám odevzdaných, rozdělí se počtem mandátů, které se v dotčeném volebním kraji mají obsaditi; celé číslo, dělením vyšlé beze zlomku, jest číslem volebním:

2. Jak přikazuje krajská volební komise mandáty stranám volebním.

Volebním číslem dělí se součet hlasů, odevzdaných pro každou kandidátní listinu, načež volební komise přikáže každé straně tolik mandátů, kolikráte jest volební číslo obsaženo v součtu hlasů, pro stranu tu odevzdaných:

Strana A.:

Strana B.:

Strana C.:

V prvém skrutiniu obsazeno tedy bylo z 8 mandátů na kraj připadajících 6 mandátů, z nichž obdržela