Auch der Zustand der Straßen sollte bei der Beurteilung der Notwendigkeit einer Abgabe eine Rolle spielen.

Der Gefertigte legt dem Herrn Eisenbahnminister die Beseitigung der Erschwernisse im Autobusverkehre dringend nahe und erlaubt sich die Anfrage:

Wie stellt sich der Herr Eisenbahnminister zu den oben vorgebrachten Beschwerden und Anregungen?

Prag, am 11. März 1930.

Zákonem ze dne 25. června 1926 o úpravě platů duchovenstva při duchovní správě státem uznaných církví a náboženských společností stanoven byl nejnižší příjem (kongrua) duchovenstva činného při správě farních úřadů jakož i při jiné veřejné duchovní správě na místech systemisovaných se souhlasem státní správy. Na tento nejnižší příjem doplňuje se ryzí příjem spojený bezprostředně s příslušným duchovním místem (§ 3, odst. 1 zák.). Odstavec 2 téhož paragrafu ustanovuje, že se tento ryzí příjem stanoví na 5 let (lustrum) napřed podle průměru posledních tří let lustru předcházejících, i počíná první lustrum běžeti ode dne účinnosti tohoto zákona, t. j. dnem 1. ledna 1926. Zjištění tohoto ryzího příjmu se děje na základě přiznávky (fasse, § 81 vládního nařízení ze dne 17. července 1928), kterou má duchovní podati. Tuto fassi dlužno podle § 82 téhož nařízení podati u nadřízeného církevního úřadu, a to v prvním lustru ve lhůtě 4 měsíců po vydání prováděcího nařízení, a pro další pětiletí v posledních dvou měsících před počátkem příslušného lustra.

Opětovně stěžovaly sobě kruhy zájemníků do toho, že se prováděcí nařízení ke zmíněnému zákonu ze dne 25. června 1926 vždy znovu oddaluje. Tím octli se mnozí, kdož měli nárok na doplnění kongruy, v těžké hospodářské tísni. Konečně dne 17. července 1928, tedy po dobrých dvou letech, vyšlo prováděcí nařízení, kdy od prvého lustru uplynuly skoro 3 roky. Přiznávky k dosažení zaručeného nejnižšího příjmu bylo tudíž možno podati teprve hodně pozdě Vládní nařízení obsahuje ustanovení, že dlužno je předložiti do 4 měsíců po vydání vládního nařízení.

Čeho se tedy mnozí obávali, zdá se, že nyní v hojné míře nastává: nevyřizování fassí za prvé lustrum, kdy lhůta pro přiznávku za druhé lustrum jest již zcela blízká.

Koncem prosince t. r. bylo prý podle soukromého odhadu v Čechách vyřízeno 806 fassí: projednává se 1565 fassí, nedotčených ještě je 504. Budiž konstatováno, že v těchto číslicích se přihlíží jen k Čechám. Průměrně mělo by se vyříditi 230 fassí měsíčně, aby byly do počátku druhého lustra všechny vyřízeny. V prosinci 1929 bylo jich však vyřízeno jen 56. V lednu 1930 asi 100. To znamená, že nastane povinnost k přiznávkám za druhé lustrum (1931-1935) a většina fassí za prvé lustrum není ještě vyřízena, a přece tvoří tato první přiznávka základ pro pozdější lustra. (Přiznávka pro druhé lustrum musí se podle § 82 prováděcího nařízení státi 2 měsíce před začátkem tohoto druhého lustra, tedy v listopadu – prosinci 1930.)

Musí proto nezbytně nastati neodčinitelný zmatek, a podobá se stále více, že nejsou bezdůvodny obavy těch, kdož říkají, že se zdá, že provedení zákonitých ustanovení má býti pokud možno oddáleno.

Podepsaní se proti tomu důrazně ohražují. Budiž však výslovně poznamenáno, že se to neděje v tom smyslu, jako by osoby pověřené vyřizováním fassí nekonaly svých povinností, naopak budiž konstatováno, že pracují s veškerou horlivostí, ale zdá se býti prokázáno, že počet osob, které mají obstarati vyřízení této práce, je příliš nepatrný. Podepsaní poukazují jen na projev výboru říšského svazu německých spolků kněží v Československu, jak vyšel asi před dvěma týdny v několika časopisech, ve kterémž se poukazuje na zjev, že v poslední době, místo aby se personál pro krátkost zbývajícího ještě času rozmnožil, z dotyčných kanceláří bylo ještě 10 zapracovaných sil jednoduše odvoláno.

Podepsaní nezamlčují, že kruhy, na které se vztahuje zákon ze dne 25. června 1926 a o 2 roky později vydané prováděcí nařízení ze dne 17. července 1928, mohou se právem horšiti nad způsobem, jakým se provádí tato věc, která se jich týká a která zákonem jest nařízena.

Podepsaní táží se pana ministra:

1. Jest mu znám stav této záležitosti?

2. Co zařídí pan ministr, aby nevyřízené ještě fasse byly nyní vyřízeny tak rychle, aby k vyřízení došlo alespoň ještě před začátkem druhého lustra?

3. Anebo čím zamýšlí pan ministr zabrániti nevyhnutelnému zmatku, který by musil nastati, kdyby fasse za první lustrum ještě nebyla vyřízena, když již nastává lhůta pro podání za druhé lustrum?

V Praze, dne 11. března 1930.

Durch das Gesetz vom 25. Juni 1926, betreffend die Regelung der Bezöge der Seelsorgsgeistlichkeit der vom Staate anerkannten Kirchen und Religionsgesellschaften, wurde das Mindesteinkommen (Kongrua) der bei der Verwaltung der Pfarrämter sowie einer anderen öffentlichen Seelsorge auf systemisierten Posten mit Zustimmung der Staatsverwaltung, verwendeten Seelsorgsgeistlichkeit festgesetzt. Auf dieses Mindesteinkommen wird dasReineinkommen ergänzt, welches unmittelbar mit dem betreffenden Seelsorgsamte verbunden ist (§ 3, Absatz 1 des Ges.), Absatz 2 desselben Paragraphen bestimmt, daß dieses Reineinkommen auf je 5 Jahre (Lustrum) im vorhinein nach dem Durchschnitt der letzten 3 dem Lustrum vorangehenden Jahre festgesetzt wird, und es beginnt das erste Lustrum mit dem Tage der Wirksamkeit dieses Gesetzes, das ist mit dem 1. Jänner 1926. Die Ermittlung dieses Reineinkommens geschieht auf Grund eines Einbekenntnisses (Fassion, § 81 der Regierungsverordnung vom 17. Juli 1928), welches vom Seelsorger einzubringen ist. Diese Fassion muß nach § 82 derselben Verordnung bei der vorgesetzten kirchlichen Behörde eingereicht werden und zwar im ersten Lustrum in der Frist von 4 Monaten nach der Erlassung der Durchführungsverordnung, und für die weiteren Jahrfünfte in den letzten zwei Monaten vor Beginn des betreffenden Lustrums.

Wiederholt ist in den Interessentenkreisen beklagt worden, daß die Durchführungsverordnung zu dem erwähnten Gesetz vom 25. Juni 1926 immer wieder hinausgeschoben würde. Es kamen dadurch viele auf die Kongruaergänzung Anspruchberechtigte in schwere wirtschaftliche Bedrängnis. Endlich am 17. Juli 1928, also nach reichlich 2 Jahren, erschien die Durchführungsverordnung, wo vom ersten Lustrum fast schon drei Jahre vorüberwaren. Die Einbekenntnisse zur Erlangung des garantierten Mindesteinkommens konnten deshalb also erst reichlich spät gemacht werden. Die Regierungsverordnung enthält die Bestimmung, daß sie innerhalb 4 Monate nach der erschienenen Regierungsverordnung vorzulegen seien.

Was nun damals von vielen befürchtet worden ist, das scheint jetzt im reichen Maße einzutreten: Die Nichterledigung der Fassionen für das erste Lustrum, wo der Termin fUr das Einbekenntnis für das zweite Lustrum schon ganz nahe ist.

Mit Ende Dezember d. J. sollen nach privater Schätzung in Böhmen 806 Fassionen erledigt gevesen sein: in Verhandlung sind 1565 Fassionen, noch nicht angerührt sind 504. Es sei festgestellt, daß in diesen Zahlen bloß Böhmen berücksichtigt ist. Im Durchschnitt sollten 230 Fassionen monatlich erledigt werden, damit bis zum Anbruch des zweiten Lustrums alle erledigt seien. Im Dezember 1929 wurden aber nur 56 erledigt. Im Jänner 1930 etwa 100. Das heißt, es wird die Pflicht zum Einbekenntnis für das zweite Lustrum (1931-1935) angebrochen sen und der größte Teil der Fassionen für das erste Lustrum ist noch nicht erledigt, und doch bildet dieses erste Einbekenntnis die Grundlage für die späteren Lustren.(Das Einbekenntnis für das zweite Lustrum muß nach § 82 der Durchführungsverordnung 2 Monate vor Beginn dieses zweiten Lustrums, also November – Dezember 1930 geschehen.)

Es kann nicht ausbleiben, daß deshalb eine un behebbare Verwirrung entstehen wird, und es gewinnt immer mehr den Anschein, daß die Befürchtungen jener nicht unbegründetsind, welche sagen, es scheine, daß die Durchführung der gesetzlichen Bestimmungen möglichst verschleppt werden soll.

Die Unterzeichneten erheben dagegen scharfen Einspruch. Es sei aber ausdrücklich bemerkt, daß dies nicht in dem Sinne geschieht, als ob die mit der Erledigung der Fassionen betrauten Personen ihre Pflicht nicht erfüllen: im Gegenteil sei festgestellt, daß diese mit allem Eifer arbeiten, aber es scheint erwiesen zu sein, daß die Zahl jener Personen, welche die Erledigung der Arbeit zu besorgen haben, viel zu gering ist.Die Unterschriebenen verweisen nun auf eine Veröffentlichung des Reichsverbandsausschusses der deutschen Priestervereine in der Čechoslovakei, wie sie vor etwa 2 Wochen in mehreren Blättern erschienen ist, in welcher Veröffentlichung auf die Erscheinung hingewiesen ist, daß in der letzten Zeit, statt daß das aufarbeitende Personal wegen der Kürze der noch zur Verfügung stehenden Zeit vermehrt werde, aus den betreffenden Kanzleien noch 10 eingearbeitete Arbeitskräfte einfach weggezogen worden sind.

Die Unterzeichneten verhellen nicht, daß jene Kreise, auf welche das Gesetz vom 25. Juni 1926 und die 2 Jahre später erschienene Durchführungsverordnung vom 17. Juli 1928 Bezug hat, mit Recht unwillig sein können über die Behandlung, die diese sie betreffende Angelegenheit, welche durch das Gesetz verordnet ist, in der Ausführung erhält.

Die Unterzeichneten fragen den Herrn Minister:

1. Ist ihm der Stand dieser Angelenheit bekannt?

2. Was wird der Herr Minister veranlassen, daß die noch unerledigten Fassionen jetzt so rasch erledigt werden, daß die Erledigung wenigstens noch vor Beginn des zweiten Lustrums vollzogen wird?

3. Oder wodurch gedenkt der Herr Minister jener unbehebbaren Verwirrung vorbeugen, die entstehen müßte, wenn die Fassion für das erste Lustrum noch nicht erledigt wäre, wenn schon der Termin für die Einbringung fürs zweite Lustrum angebrochen ist?

Prag, am 11. März 1930.

Časopis ”Péče o studentstvo”, který vydává a řídí ministerský rada v ministerstvu školství dr. F. Mathesius, uveřejňuje několik statistických cifer o rozdílení státních podpor nuzným žákům na vysokých školách. Podle tohoto časopisu bylo na bytových stipendiích vydáno 2,652.740 Kč obyvatelům českých studentských domovů, kdežto obyvatelům německých studentských domovů bylo vydáno jen 127.440 Kč. Bylo tedy z peněžitých prostředků, jež se rozdílely, povoleno 95,07 % českým studujícím a jen 4,93 % německému studentstvu. Úhrnem byla z celkové sumy, které bylo použito pro sociální péči o studující v částce 3,760.250 Kč rozdělena částka 3,534.260 Kč českým žákům vysokých škol a jen 175.990 Kč žákům německých vysokých škol, t. j. bylo žákům českých vysokých škol rozděleno 95,32 % a německým 4,68 %. Toto neslýchaně nespravedlivé rozdílení prostředků, jež má k disposici ministerstvo školství, pokud se týče péče o studující, nelze ničím odůvodniti. Páni v ministerstvu školství vysvětlovali sice tento nepoměr tím, že majetkové poměry německých studujících jsou pravděpodobně daleko příznivější než u žáků českých vysokých škol. Ministerstvu školství musilo by však býti známo, že převážná část sudetoněmeckého studentstva pochází z malorolnických poměrů, z kruhů malých občanů, zaměstnanců a dělníků. Německý živel byl tímto nespravedlivým rozdělením zkrácen téměř o 20 % částek, jež mu patří, t. j. o více nežli 700.000 Kč. Interpelanti táží se tudíž pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest mu znám nepoměr při rozdílení bytových stipendií a státních studijních podpor nuzným žákům vysokých škol?

2. Jest ochoten působiti k tomu, aby se budoucně uplatnil spravedlivý poměr při rozdílení stipendií?

V Praze, dne 11. března 1930.

Die Zeitschrift ”Péče o studentstvo”, die vom Ministerialrat im Schulministerium Dr. F. Mathesius herausgegehen und geleitet wird, veröffentlicht einige statistische Ziffern über die Verteilung der staatlichen Zuwendungen an notleidende Hochschüler. Dieser Zeitschrift zufolge wurde an Wohnstipendien 2,652.740 Kronen an die Bewohner der čechischen Studentenheime vergeben, während nur 127.440 Kronen an die Bewohner der deutschen Studentenheime wergeben worden sind. Es sind daher von den zur Vergabe gelangenden Geldmitteln 95,07 % an čechische Studenten und nur 4,93 % an die deutsche Studentenschaft bewilligt worden. Insgesamt wurde von der Gesamtsumme, die für die soziale Studentenfürsorge aufgewendet wurde, im Betrage von 3,760.250 Kronen, ein Betrag von 3,534.260 Kronen an die čechischen Hochschüler und nur 175.990 Kronen an die deutschen Hochschüler verteilt, d. h. es wurden an die čechische Hochschülerschaft 95,32 % und an die deutsche 4,68 % vergeben. Diese unerhört ungerechte Verteilung der im Schulministerium bezw. Der Studentenfürsorge zur Verfügung stehenden Mittel kann mit nichts begründet werden. Die Herren im Schulministerium haben zwar dieses Mißverhältnis dadurch erklärt, daß die Vermögensverhältnisse der deutschen Studenten aller Wahrscheinlichkei nach weitaus günstigere als die der čechischen Hochschüler seien. Dem Schulministerium müßte aber bekannt sein, daß der überwiegende Teil der sudetendeutschen Studentenschaft aus kleinbäuerlichen Verhältnissen, kleinbürgerlichen und Angestellten und Arbeiterkreisen entstammt. Das deutsche Element ist durch diese ungerechte Verteilung um nahezu 20 % der ihm gebührenden Beträge, d. i. Um mehr als 700.000 Kronen verkürzt worden. Die Interpellanten richten daher an den Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur folgende Anfrage:

1. Ist ihm das Mißverhältnis bei der Verteilung von Wohnstipendien und staatlicher Studienunterstützungen an notleidende Hochschüler bekannt?

2. Ist er bereit, darauf hinzuwirken, daß in Zukunft ein gerechtes Verhältnis bei der Verteilung von Stipendien durchgesetzt werde?

Prag, am 11. März 1930.

Podľa úradných prejavov príslušných činiteľov prevázadnie pozemkovej reformy na priestoroch zemedelsky obrábaných chýli sa ku koncu. Len na niektorých veľkostatkoch na Slovensku nebola pôda ešte rozdelená definitivne, jako je tomu i v obci Felsövámos, jehož obyvateľstvo už od rokov usiľuje o to, aby sa mu dostalo pôdy z panstva Pálfy-ovského ležiaceho v chotári obce. Před niekoľko rokmi bolo miestnym drobným prídelcom sľúbené, že pôdu budú môcť zakúpiť z voľnej ruky. Drobní prídelci ihneď zadovážili si potrebnú kúpnu cenu na vysoký úrok z banky a túto panstvu aj zaplatili. V decembri roku minulého boli potom títo nešťastní gazdovia a bezzemci nepríjemne prekvapení: riaditeľstvo panstva poukázalo nazpät zálohy na kúpnu cenu z poznámkou, že z celej pôdnej výmery bude sriadený zbytkový statok a že k prídelu pôdy nedôjde. Při tom panstvo na úhradu útrat medzi tým vzniklých zadržalo z poukázaných peňazí za každé uhorské jutro 100 Kč. Obnosy tieto jako aj úroky banky znamenajú pre drobných prídelcov ztratu vyše 100.000 Kč.

Třeba podotknúť eště i to, že pozemky, na ktoré činili nároky drobní prídelci, majú tito v nájme už od rokov.

Roztrušujú sa tiež chýry, že jednu časť pozemkov týchto obdržia prídelci súsednej, vzdialenejšej obce, kým z časti druhej sriadi vraj pozemkový úrad zbytkový statok. Každým pádom je hodné zmienky, že valná časť obyvateľstva tejto druhej obce odovzdala svoje hlasy při príležitosti volieb, konaných roku minulého do Národného shromaždenia, českosľovenskej strane agrárnej, čo je pozoruhodnou shodou ”náhodných okolností”, že teraz napochytro iným prideľujú pozemky, ktoré boly prídelcom vo Felsövámosi už před rokami sľúbené a na ktoré títo už i zálohy složili.

Zo zmieneného veľkostatku bude prideľené ešte 1100 uhorských jutár. Z toho obyvatelia vo Felsövámos nárokujú si 600 jutár a tedy 500 by zostalo pre kvalifikovaných prídelcov obce súsednej. Sriadenie zbytkového statku nevyžaduje si ani záujem sociálny ani záujem hospodársky, sriaďuje-li tedy pozemkový úrad predsa zbytkový statok, sriaďuje ho len cieľom honorovania prác politických, čím dáva na javo i na sklonku prevádzania pozemkovej reformy, že sťažajnou zásadou jeho prác nebola potreba sociálna a hospodárska, lež odmeňovanie zásluh politických.

Napokon třeba podotknúť i to, že medzi drobnými prídelci vo Felsövámos nie sú iba miestní Maďari, lež i miestní Slováci, ktorí však sotva hlasovali za stranu agrárnu.

Dúfajúc, že vláda aspoň na tomto poslednom zemedelskom objekte, ktorý je ešte k dišpozícii, prevedie prídel pôdy naozaj nestranne, tážeme sa celej vlády:

1. Čo vie o tom, že drobní prídelci v obci Felsövámos vážne boli poškodení tým, keď na sľubené pozemkyvyzdvihli si zálohy a tieto boli im vrátené po srážke 100 Kč za každé jutro?

2. Či je ochotná túto ťažkú krivdu, ktorá bola dovŕšená i tým, že obec Felsövámos v posledných rokoch stala sa obeťou troch zhubných požiarov, odčiniť tým, že obyvateľmi obce pachtované a im sľubované pozemky teraz už bez meškania pridelí drobným prídelcom vo Felsövámos?

3. Či je vláda ochotná upustiť tu od plánu sriadenia statku zbytkového?

4. Ak však vláda nie je ochotná tak učiniť, akým spôsobom zamýšľa krivdu obyvateľov felsövámosských odčiniť?

V Prahe, dňa 17. marca 1930.

Illetékes tényezök hivatalos nyilatkozatai szerint a földreform végrehajtása a mezögazdaságilag müvelt területeken vége felé közeledik.Csupán Szlovenskó néhány nagybirtokán nem osztották el még a földet véglegesen, igy Felsö vámos községben, melynek lakosai évek óta fáradoznak azon, hogy a határukban fekvö Pálffy felé uradalomból kapjanak földet. Néhány év elött a helybeli kisigénylöknek kilátásba helyeztetett, hogy a földeket szabadkézböl vehetik meg. A kisigénylök azomnal megszerezték a szükséges vételárat – magas kamatra a bankokból – s azt le is fizették az uradalomnak, Mult év decemberében aztán kellemetlen meglepetés érte a szerencsétlen gazdákat és földteleneket: az uradalmi igazgatöság visszautalta a vételárelölegeket azzal, hogy az egész területen maradékbirtokot létesítenek, földosztás nem lesz. Emellett a pénz visszautalásánal magyar holdankint 100 koronát az uradalom az idöközben felmerült költségek fedezetére visszatartott. Ezek az összegek, továbbá a bankkamatok százezer koronánál nagyobb pénzvesztességet jelentenek a kisigénylökre.

Meg kell még jegyezni azt is, hogy az igényelt földeket a kisigénylök évek óta haszonbérben tartják.

Olyan hirek is járnak, hogy a földek egy részét a szomszéd, távolabbi község földigénylöi

Kapják s a másik részböl a földhivatal maradékhirtokot csinál. Minden esetre megemlítésre méltó, hogy a másik község lakosainak nagy része a csehszlovák agrárpártra adta le szavazatait a mult év októberében tartott nemzetgyúlési választások alkalmával, ami figyelemre méltó találkozása annaka ”véletlennek”, hogy a felsövámosi igénylöknek már évek elött megigért, általuk megelölegezett földeket most hirtelen másoknak adják ki.

A kérdéses nagybirtokon még ezeregszáz magyar hold kerül felosztásra. A felsövámosiak ebböl hatszáz holdatigényelnek s igy ötszáz maradhatna a szomszéd község kvalifikált igénylöi számára. Maradékbistok létesítését sem szociális, sem gazdasági érdek nem kivánja: ha tehát a földhivatal mégis csinál maradékbirtokot, azt csak politikai munkák jutalmazása céljából csinálja s ezzel kifejezésre juttatja ma a földreform végrehajtása alkonyán is, hogy munkájának vezérelve nem a gazdasági és szociális szükségesség, hanem a politikai érdemek jutalmazása volt.

Meg kell végül jegyezni azt ist, hogy a felsövámosi kisigénylök között nemcsak magyar, hanem szlovák helybeli lakosok is vannak, akik azonban aligha szavaztak az agrárpártra.

Remélve azt, hogy a kormány legalább már az utolsó rendelkezésre álló mezögazdasági területeken igazán pártatlanul fogja végrehajtani a földosztást, kérdem az összkormánytól:

1. Van-e tudomása arról, hogy Felsövámos kisigénylöit sulyosan megkárosították azzal, hogy a kilátásba halyezett földekre elölegeket vettek fel a azokat 100 korona holdankinti levonással adták vissza?

2. Hajlandó-e ezt a sulyos sérelmet, amelyet tetéz az is, hogy Felsövámos község az utóbbi években három vészes tüzvész maratléka volt, azzal orvosolni, hogy az község lakosai által bérelt s nekik igért földeket most már haladéktalanul a felsövámosi kisigénylöknek juttatja?

3. Hajlandó-e a kormány itt a maradékbirtok létesítése tervével felhagyni?

4. Ha a kormány ezt nem hajlandó megtenni, ugy miként kivánja a felsövámosiak sérelmét orvosolni?

Prága, 1930 március 17.

Ačkoli všeobecně při jmenování do okresní nemocenské pojišťovny bylo postupováno nadmíru libovolně a tento postup nejen v řečech s parlamentní tribuny, nýbrž také v četných interpelacích a dotazech byl předmětem kritiky, vidí se podepsaní nuceni ve zvláštním případě jmenování správních orgánů nemocenské pojišťovny ve Vimperku ukázati, jakým způsobem zneužito bylo jmenovacího práva vlády. Že ve skutečnosti zneužito bylo jmenování k národnostně šovinistickým účelům, jak to poslanec H. Krebs již při poradách v sociálně-politickém výboru vyložil, ukazuje tento případ:

Do správních orgánů okresní nemocenské pojišťovny ve Vimperku byli jmenováni:

a) Do představenstva: 6 českých a 3 němečtí dělníci, 1 český a 2 němečtí zaměstnavatelé.

Dohromady: 7 českých a 5 německých zástupců.

b) Do dozorčího výboru: 2 čeští a 1 německý dělník, 6 českých a 3 němečtí zaměstnavatelé.

Dohromady: 8 českých a 4 němečtí zástupci.

Ve společných schůzích obou správních orgánů bude tudíž zastoupeno 15 českých a 9 německých zástupců.

V dohodě ze dne 24. listopadu 1928 prohlásili čeští zaměstnavatelé, že se na dohodě stran zastoupení zaměstnavatelů nebude ničeho měniti. Bohužel také tohoto slibu nebylo dbáno.

Nebylo přihlédnuto k národnostnímu poměru, podle kterého v soudním okresu vimperském bydlí 56,97 % Němců a 42 % Čechů, ačkoli se česká strana zprvu toho dovolávala. Ale ani tohoto poměru nesmí se použíti při okresní nemocenské pojišťovně ve Vimperku, poněvadž zde je poměr pro Němce značně příznivější, jenž vyjádřen jest těmito číslicemi:

a) 198 německých živnostníků zaměstnává 379 osob,

b) 133 německých zemědělců zaměstnává 245 osob,

c) 59 německých domácností zaměstnává 64 osob,

d) 31 německých podniků s více než 5 dělníky zaměstnává 2189 osob,

411 německých zaměstnavatelů zaměstnává 2877 osob čili 73,1 %.

a) 111 českých živnostníků zaměstnává 194 osob,

b) 101 českých zemědělců zaměstnává 211 osob,

c) 31 českých domácností zaměstnává 33 osob,

d) 21 českých podniků s více než 5 dělníky zaměstnává 620 osob.

264 českých zaměstnavatelů zaměstnává 1058 osob, čili 26,88 %.

Z pojištěnců je sotva 20 % české národnosti. Správné rozdělení v obou správních orgánech mělo by tudíž býti:

9 německých dělníků, 9 německých zaměstnavatelů a po 3 českých dělnících a zaměstnavatelích. Proslulým jmenováním – při kterém dokonce na místa zaměstnavatelů

jmenovány byly osoby, které nevyhovují zákonitým požadavkům pro tato místa – byly skutečnosti obráceny.

Při zemských volbách dne 2. prosince 1928 bylo pro jednotlivé strany odevzdáno hlasů:

Němci:

Češi:

K tomu přistupují komunisté jako národnostně smíšená strana 1735 hlasů, asi 350 německých a 1385 českých, t. j. 14 %.