Na námitku, že inženýři německé národnosti nejsou v dostatečné míře přijímáni do služeb dráhy, sděluje ministr, že dosud se přihlíželo ke všem uchazečům, jelikož je stále nedostatek technických sil a byli také přijati, pokud měli náležitou kvalifikaci. Totéž platí ohledně ruských inženýrů, kteří jsou používáni jen tenkráte, jsou-li plně odborně kvalifikováni. Počet ruských inženýrů, zaměstnaných u československých státních drah, jest celkem velmi nepatrný.

Pokud se týče případů politického teroru, které byly během debaty vytýkány, ministr prohlašuje, že je dá vyšetřiti a že zjedná nápravu, ukáží-li se opodstatněny. Prohlašuje opětně, jako to již učinil v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, že nemíní trpěti, aby se v železniční službě prováděly jakékoliv politické agitace a že se vynasnaží, aby v tomto resortu bylo dbáno jen věcných důvodů, aby železniční podnik sloužil všemu občanstvu bez jakéhokoliv rozdílu a aby zaměstnanci tohoto podniku mohli se v klidu plně věnovati svému povolání, aniž by byli nuceni k určitému politickému přesvědčení aneb organisaci. Ministr žádá, aby určité případy politického teroru byly mu sděleny, aby je mohl dáti vyšetřiti a zjednati nápravu.

Účtování místních drah nelze provésti jiným způsobem, než jak se děje, pokud dráhy ty jsou soukromé a pokud jim stát poskytuje toliko garancii na provozní schodky.

K otázce zaměstnání žen v železniční službě poukázal ministr na praxi býv. železniční správy rakouské, podle níž byla některá místa reservována pro sirotky a vdovy po železničních zaměstnancích. Stala-li se zaměstnankyně definitivní, mohla se provdati pouze tehdy, obdržela-li povolení ke sňatku a současně podepsala-li revers, aby její služební poměr byl rozvázán výpovědí, bude-li toho zájem železniční služby vyžadovati. Ministr doufá, že se najde řešení, které bude vyhovovati jak zájmům služby, tak i zaměstnankyň.

Ohledně slovenských sporů uvádí ministr, že železniční správa jednala s personálem, resp. s jeho zástupci o narovnání a skutečně se také na narovnání dohodla. Tím ovšem není řečeno, že spory ze slovenské úpravy zcela přestanou, avšak budou omezeny toliko na případy se zvláštní skutkovou podstatou. Ve velké většině případů byly spory již vyřešeny vzájemnou dohodou.

Zestátnění místních drah na Slovensku předpokládá, že bude ústavně projednán a přijat zákon, kterým se upravují některé finanční a právní poměry místních drah. Osnova tohoto zákona jest hotova a bude v nejbližší době předložen návrh na zestátnění 13 místních drah na Slovensku, jejichž akciového kapitálu stát již nabyl.

Obtíže ve stanici Jablonci nad Nisou jsou ministerstvu dobře známy a jsou předmětem vážných studií v souvislosti s převzetím místní dráhy Liberec-Jablonec-Tanwald do majetku státu.

Pokud se týče sjednávání přímých tarifů, vynasnažuje se správa státních drah, pokud na ní je, aby styk se sousedními státy i transit přes naši republiku byl sjednáváním přímých tarifů urychlen. Je ovšem samozřejmo, že v tomto ohledu státní správa železniční je závislá na souhlasu ostatních súčastněných cizích správ železničních.

Postátnění pošumavských místních drah a úprava finančních otázek s tím související byla provedena na základě dobrovolné dohody s akcionáři za stejných podmínek jako u ostatních státem a zemí garantovaných drah na podkladě zákona čís.156/1925 Sb. z. a n.

Elektrické osvětlení stanic se zařizuje postupně podle určitého programu v mezích finančních možností a za předpokladu, že ceny za elektrický proud jsou přijatelné.

K projeveným přáním, aby tarify, zvláště nákladní, byly revidovány a účelněji vybudovány tak, aby mohl průmysl, výroba a obchod na Slovensku zdárněji prosperovati, sděluje ministr, že otázkou touto se zabývá velmi intensivně.

Pokud se týče automobilové dopravy, byly předneseny dva různé názory. Jedni jsou pro to, aby autobusová doprava byla co nejvíce povolována soukromým podnikatelům, ale byl také projeven názor, aby více podnikal stát. Železniční správa řídí se v poslední době zásadou povolovati pokud možno co nejčastěji soukromý provoz autobusový, aby doprava v každém směru byla co nejvíce zdokonalena; soukromé podnikání není tedy brzděno, nýbrž co nejvíce umožňováno.

K rozpočtu ministerstva sociální péče na rok 1930 bylo v rozpočtovém výboru senátu s povšechného stanoviska, jako již v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, poukazováno k tomu, že ve výdajové části, jež činí v celku 824,110.414 Kč, jest proti rozpočtu na rok 1929 nižší o 11,150.947 Kč. K vysvětlení této okolnosti je třeba připomenouti toto:

V rozpočtu ministerstva sociální péče na rok 1930 není již zařazen příspěvek na Komenského ústav v Košicích (polepšovna pro chlapce do 18 let), který rozpočet ministerstva sociální péče na rok 1929 ještě zatěžoval částkou 2,555.600 Kč a který jest z důvodů technicko-účetních převeden do rozpočtu ministerstva spravedlnosti. Odečte-li se od výdajové částky na rok 1929 tento příspěvek, jeví se celkový rozdíl ve výdajích rozpočtů ministerstva sociální péče na oba jmenované roky efektivně částkou 8,595.347 Kč.

Podrobným porovnáváním jednotlivých položek obou rozpočtů lze pak seznati, že nižší jeho výdajová číslice je výsledkem vzájemného poměru snížení sice, ale také i zvýšení některých úvěrů a že, pokud došlo k snížení těch kterých úvěrů, jest to výraz přirozeného poklesu státních výdajů v těchto oborech v mezích platných zákonů.

K snížení došlo kromě v úvěru na správu ústřední, kde zmenšení nákladů o 680.336 Kč odpovídá skutečné potřebě, v úvěrech na péči stavební a bytovou v § 4, tit.1. (o 23,100.000 Kč) a na Péči o válečné poškozence v tit. 4. (o 38,339.877 Kč).

Bližším zkoumáním důvodů těchto snížení lze seznati, že v péči stavební a bytové má zařazení menšího úvěru důvod jednak v tom, že u většiny domů, jimž stát poskytl podporu ve způsobu příspěvků na zúročení a umoření stavebního nákladu, postoupila výměra příspěvků ze 4 % na 3,5 % ve smyslu příslušných zákonů, jednak, že zmenšuje se částka určená na doplatky anuitní poklesem počtu nevyúčtovaných staveb a dále, že se zmenšuje značně suma zaručených stavebních úvěrů a počet zápůjček krátkodobých.

V péči o válečné poškozence pak jest snížení úměrné přirozenému poklesu potřeby na důchody válečných poškozenců, pokud jde o počet důchodců v jednotlivých kategoriích a zákonné sazby důchodů podle dosavadního zákonného stavu.

Náklad na péči o válečné poškozence dosáhl vrcholu v roce 1924 tím, že byly z největší části důchody teprve vyměřeny a uspokojeny tak nároky válečných poškozenců, vyplývající ze zákona. V tomto roce dosáhla potřeba na výplatu důchodů s doplatky částky 911,400.000 Kč, čímž byl překročen povolený úvěr pro rok 1929 o částku 364,900.000 Kč. Na to v následujících letech počaly tyto celkové výdaje klesati a přibližovati se skutečné potřebě, odpovídající počtu důchodců v jednotlivých kategoriích.

Ještě v roce 1925 bylo vyplaceno na důchodech válečných poškozenců více o 145,650.000 Kč a v roce 1926 ještě o 40,170.000 Kč více proti schváleným rozpočtům. V roce 1927 povolený úvěr již dostačuje a jeví se koncem roku přebytek 11,660.000 Kč proto, že nebylo již téměř doplatků důchodů, a také v letech 1928 a 1929 objevily se úvěry v tomto rozpočtu ministerstva sociální péče přebývajícími.

Za poslední čtyři leta bylo preliminováno na péči o válečné poškozence:

Z čehož vidno, že snižování prelimináře na péči o válečné poškozence dostavuje se jen v důsledku přirozeného úbytku důchodců.

Naproti tomu byly v důsledku větší potřeby zvýšeny následující položky:

v čemž, což pro důležitou podpůrnou akci péče o mládež jest zajisté významné, jest úvěr na tyto úkoly, uvnitř celého úvěru na péči o mládež zvýšen, o 4,6 mil. Kč.

V tomto smyslu posoudil rozpočet ministerstva sociální péče na rok 1930 také pan senátní zpravodaj tohoto rozpočtu a poukázav ještě na to, že v něm zařazen jest nad to nově úvěr 42,000.000 Kč na provádění zákona o státních starobních podporách č.43/1929 Sb. z. a n., odporučil jej rozpočtovému výboru senátu k schválení.

V průběhu jednání přednesl pan ministr sociální péče o činnosti a úkolech ministerstva rozsáhlé exposé, v kterém, odvolávaje se na své prohlášení v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny, dotkl se všech současně aktuálních sociálně hospodářských otázek, zejména péče o zmírnění nezaměstnanosti, zákonné úpravy dostatečné péče o nezaměstnané, návrhu zákona o péči stavební a bytovou, úpravy péče o válečné poškozence, dozoru na děti v cizí péči a děti nemanželské, ochrany mládeže pracující, řešení důležitých potřeb oboru sociálního pojištění aj.

Předmětem podrobné rozpravy byly pak zvláště následující hlavní odvětví agendy ministerstva sociální péče a k úvahám a námětům k nim proneseným lze uvésti toto:

Tit. 1. § 4.

Podpora staveb obytných domů dála se až dosud ve dvou od sebe povahově se lišících způsobech, a jest podle těchto způsobů charakterisována jednak zákony o stavebním ruchu z let 1919 až 1924, jednak zákony o stavebním ruchu z let 1927 až 1928. Zákonná podpora v letech 1919 až 1924 spočívala v tom, že stát finančně přispíval stavebníkům k úhradě stavebních nákladů buď placením anuit ze státem zaručené zpravidla druhořadé zápůjčky, nebo poskytováním příspěvku na zúročení a umoření stavebního kapitálu investovaného do stavby stavebníkem bez státní záruky.

V mezičasí v létech 1925 a 1926, v kterých nebyly obnoveny zákony o stavebním ruchu vzhledem k stabilisaci stavebního podnikání umožňoval obecně prospěšným stavebním sdružením a obcím udržení stavební činnosti zákon o státním bytovém fondu ze dne 21. února 1919, č. 98 Sb. z. a n., podle něhož byla poskytována záruka za druhořadé hypotekární zápůjčky.

O výsledcích zákonné podpory stavebního ruchu svědčí tato data:

Období zákonů z roku 1919 a 1924: Podle stavu 31. prosince 1929 udělena podpora na stavbu celkem 28.068 obytných domů, z nichž 4.053 nájemních s 38.535 byty a 24.015 rodinných s 26.933 byty, takže úhrnem získáno 65.468 bytů.

z ročních výloh státu, placených z titulu udělení finančních podpor činí:

Státní bytový fond.

Podle zákona ze dne 20. února 1919, č. 98 Sb. z. a n., byla poskytnuta od r.1919 záruka fondu podle stavu ke dni 31. prosince 1929 celkem na stavbu 173 domů nájemních o 3.089 bytech a na 124 domů rodinných o 223 bytech.

Podle zákonů č.44/1927 Sb.z. a n. a č.43/1928 Sb.z. a n. byla podle stavu 31. prosince 1929 udělena státní záruka celkem na stavbu 3.568 obytných domů s 11.084 byty, a to: na stavbu 375 domů nájemních s 7.010 byty a 3.193 domů rodinných se 4.074 byty.

Jako celkový výsledek státní bytové péče jeví se za léta 1919 až 1929 přírůstek 79.864 nových bytů.

Nová předloha zákona o stavebním ruchu řeší poskytování příplatků na anuity a amortisaci pro stavbu malých bytů a dílen pro chudší obyvatelstvo.

Tit. 1. § 5.

Péče o mládež jest v našem státě dvojí povahy. Kdežto na Slovensku a Podkarpatské Rusi na základě čl. VIII. a XXI. uh. zák. z roku 1901 náleží péče o mládež z největší míry státu a jest prováděna ve státních ústavech (státních dětských domovech v Rimavské Sobotě, Košicích, Mukačevě, státním sirotčinci ve Slovenské Lupči, státních ústavech pro hluchoněmé v Kremnici, Komárně, Jelšavě, Dubnici, Užhorodě, státním ústavu pro slepé v Levoči a Komenského ústavu v Košicích), spočívá v Čechách, na Moravě a ve Slezsku na zákonné příslušnosti obecní a chudinské a prováděna jest orgány správy autonomní jako součást péče chudinské. V zemích těchto jsou povinny podle platných zákonů starati se o mládež potřebnou péče veřejné především obce domovské. Obce nejsou však s to úkoly ty plně obstarati a uplatňuje se proto v zemích těch velmi vydatně tzv. dobrovolná péče o mládež, obstarávaná soukromými institucemi a spolky. Organisace těchto soukromých institucí byla postupně dobře vybudována a možno říci, že tyto soukromé organisace obstarávají valnou část sociální a zdravotní péče o mládež úspěšně získávajíce pro svou činnost většinu svých prostředků z veřejné dobročinnosti a to také i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde rovněž přímé státní péči napomáhá spolupráce obcí domovských a dobrovolných institucí, jichž činnost umožňuje stát svou organisační a hmotnou podporou. Tento systém dobrovolné péče o mládež, jehož se používá i v řadě cizích států, dobře se osvědčuje. Stát zasahuje tu pouze po stránce organisační přihlížejíc zejména k tomu, aby nedošlo mezi jednotlivými příbuznými kategoriemi dobrovolné péče k tříštění sil, a poskytuje subvence těm institucím, které prokáží, že vyhovují podmínkám a potřebě státní subvence. Dobrovolné instituce tyto vykazují velmi pozoruhodný vzestup a je tedy vítané, jak již bylo dříve řečeno, že úvěr v pol. 7. určený na podporu sociálního zařízení pro péči o mládež doznal v rozpočtu na rok 1929 zvýšení o 4,600.000 Kč.

Ministerstvo sociální péče snaží se také subvencováním stávajících studentských útulků, náležejících do působnosti ministerstva školství, řešiti otázku péče o přespolní školní mládež, kterou by z důvodů jednotnosti bylo spíše zařaditi do kompetence jmenovaného ministerstva.

V pol. 5. tohoto oddělení jest zařazen úvěr na zákonnou ochranu dětí potulných cikánů podle zákona č.117/1927 Sb. z. a n., o kteroužto agendu jest celková agenda péče o mládež rozšířena. V poslední době pak bylo ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 29 vydáno vládní nařízení k provádění zákona č. 256/1921 Sb. z. a n., o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských, kterým učiněna ochranná opatření ve směru výchovném a kulturním pro ochrany potřebné děti nemanželské a manželské umístěné v cizí péči.

Z celkového v tomto oddělení preliminovaného úvěru 26,659.094 Kč připadá na státní ústavy na Slovensku a Podkarpatské Rusi částka 10,469.094 Kč a na ostatní péči o mládež částka 16,190.000 Kč, v níž jest obsažen též příspěvek 1,400.000 Kč na Československý Červený kříž.

Titul 4.

Péče o válečné poškozence jest, pokud se týče rozpočtových prostředků, nejobsáhlejší součástí úkolů rozpočtem ministerstva sociální péče opatřovaných.

Tato péče se dělí na:

1. péči o válečné poškozence poškozené světovou válkou,

2. péči o poválečné poškozence.

Do péče o válečné poškozence ze světové války spadá péče o válečné poškozence z řad mužstva, poškozené světovou válkou, a to jak o invalidy, tak i o vdovy, sirotky, předky a sourozence. Tato péče byla organisována zákonem ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., nárok na zaopatřovací požitky normován zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. Péče o poválečné poškozence ze řad mužstva, a to jak invalidy, tak i pozůstalé po nich, upravena zákonem ze dne 31. ledna 1922, č. 41 Sb. z. a n.

Péče o invalidy předválečné, péče o vojenské poškozence gážisty, jakož i zaopatření bývalých příslušníků čsl. zahraničních vojsk a jejich pozůstalých, přísluší podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., ministerstvu národní obrany.

Zákonná péče o válečné poškozence provádí se u úřadů pro péči o poválečné poškozence, a to pro zemi Českou u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze, pro zemi Moravsko-Slezskou u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně, pro zemi Slovenskou u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě a pro zemi Podkarpatoruskou u úřadu pro péči o válečné poškozence pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.

Podle zákonů o požitcích válečných poškozenců poukazují se jednak válečným poškozencům renty v zákonem stanovených částkách, jednak invalidé jsou na státní náklad léčeni, pokud jde o následky poškození na zdraví utrpěného ve službě vojenské jsou jim opatřovány orthopedické pomůcky na náklad státní, všem válečným a poválečným poškozencům pak poskytovány jsou v případě nutné potřeby dary a zápůjčky.

O důchod podle zákonů o požitcích válečných poškozenců přihlásilo se do konce roku 1929 v celé republice 978.643 osob. Z tohoto počtu byl důchod přiznán 723.338 válečným poškozencům. Samozřejmě lze konstatovati přirozený úbytek válečných poškozenců-důchodců. Srovnáme-li počet válečných poškozenců-důchodců, jimž důchod se skutečně vyplácel a vyplácí, za léta 1923, 1924, 1925, 1926, 1927, 1928 a 1929, přicházíme k těmto výsledkům:

Z uvedeného počtu ke dni 31.prosince 1929 bylo:

Srovnáme-li počet válečných poškozenců ke dni 31. prosince 1923 a 1929 jest rozdíl číslo 195.988, o který jest válečných poškozenců méně.

Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním. Úmrtnost u invalidů není však vyšší, než 4%ní. U vdov jeví se úbytek ponejvíce provdáním. V roce 1925 se provdalo 6.000 vdov, v roce 1926 téměř 5.000 vdov, v roce 1927 téměř 4.000 vdov, v roce 1928 jen 1.630 vdov a v roce 1929 již jen 1.268 vdov. Tento úbytek provdáním bude však v příštích létech stále menší, vzhledem k postupujícímu věku. Sirotků ubývá dosažením hranice věkové. Nejmenší úmrtnost byla dosud u předků-důchodců. Vzestup u předků v létech 1924 a 1925 jest vysvětliti tím, že důchody předků byly v těchto létech z valné části teprve vyměřovány.

Od počátku účinnosti příslušných zákonů bylo z titulu péče o válečné poškozence až do 31. prosince 1929 placeno 5.115,254.882 Kč.

Jen na zákonitých požitcích bylo do 31.prosince 1929 vyplaceno:

Na péči o válečné poškozence zařazovány jsou do státního rozpočtu každoročně potřebné částky, které dosáhly do konce roku 1929 částky 5.658,042.530 Kč.

Charitativní péči ve prospěch válečných poškozenců lze rozděliti na léčení válečných poškozenců, péči o válečné slepce a řešení otázky osamostatnění a pomoci v nouzi válečným poškozencům ve formě darů a zápůjček, kapitalisaci důchodů a péči o amputované válečné invalidy.

Za uplynulých 8 let vyžadovalo léčení nákladu okrouhle 190 milionů Kč. Zvláštní kategorií jsou invalidé choromyslní, u nichž lze pozorovati největší úmrtnost. Na choromyslné bylo vydáno až dosud asi 39 milionů Kč.

Slepců-invalidů jest v celém státě 640, a to úplných slepců 465, slepců praktických (tj. takových, u nichž schopnost vidění nebyla sice úplně zničena, avšak přece snížena tak, že nevidí, rozeznávajíce pouze světlo a tmu, pohyb ruky v malé vzdálenosti před očima apod.) 175. Činnost zemských úřadů jevila se nejvíce v zaopatřování slepců tak, aby tito mohli býti platnými členy společnosti lidské. Válečným slepcům bylo přiděleno dosud asi 50 hlavních tabákových skladů a téměř 300 tabákových prodejen. Vlastní nemovitost hospodářskou má 70 slepců, domovin bylo opatřeno pro válečné slepce 76. V biografech jsou umístěni 4 váleční slepci, obchod a živnosti má asi 30 válečných slepců. Bylo tedy úplně zaopatřeno asi 400 válečných slepců. Náklad na válečné slepce vedle zákonitých důchodů z titulu péče charitativní činil dosud 13,000.000 Kč, z čehož asi 1/3 byla poskytnuta darem, 2/3 zápůjčkou.