(1) Poštovní spořitelna a její zaměstnanci jsou povinni zachovávati služební a obchodní tajemství.

(2) Předpisy o zachovávání poštovního tajemství platí i pro působnost poštovních úřadů jako sběren a plateben poštovní spořitelny.

(3) Pro podávání zpráv soudům a veřejným úřadům platí příslušné právní předpisy.

(1) O sestavení rozpočtu, účetní závěrky i o jejich schvalování platí předpisy vydané pro státní podniky spravované podle zásad obchodního hospodaření (§ 4).

(2) Poštovní spořitelna podává o své činnosti každoročně s účetní závěrkou obchodní zprávu a po schválení účetní závěrky (odst. 1) ji uveřejní.

(3) Oprávnění nejvyššího účetního kontrolního úřadu ke kontrole poštovní spořitelny zůstává nedotčeno.

(1) Z ryzího bilančního zisku zjištěného rozvahou hospodářského výsledku poštovní spořitelny se utvoří a dotuje reservní fond určený ke hrazení případných bilančních ztrát tak dlouho, až tento fond dosáhne výše 5% peněz svěřených ústavu ve službě šekové a spořitelní podle stavu vykázaného v účetní závěrce za správní rok, o jehož zisk jde. Jakmile reservní fond dosáhne této výše, odvede se bilanční zisk poštovní spořitelny státní pokladně, pokud finanční zákon nestanoví jinak.

2) Reservní fond se nesníží, poklesne-li v některém správním roce stav svěřených peněz proti předchozímu správnímu roku.

(3) Nestačil-li by reservní fond k úhradě případných bilančních ztrát, uhradí je státní finanční správa (§ 4).

(4) Ministr pošt a telegrafů v dohodě s ministrem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem určí, mají-li býti u poštovní spořitelny zřízeny ještě jiné fondy (fond pro kursové ztráty, fond obnovovací a pod.).

(1) Poštovní spořitelna vstupuje ve všechna práva a přejímá všechny povinnosti poštovních úřadů šekových, kterých nabyly nebo jež vzaly na sebe za své činnosti podle zákona ze dne 11. března 1919, č. 140 Sb. z. a n., o zřízení poštovních úřadů šekových pro území státu československého. Na poštovní spořitelnu přechází také jmění poštovních úřadů šekových a správa peněz a jiných hodnot, která je dosud svěřena poštovním úřadům šekovým podle zákona právě uvedeného, a již poštovní spořitelna bude vykonávati nadále podle ustanovení tohoto zákona.

(2) Na pobočný poštovní úřad šekový v Brně se vztahují ustanovení tohoto zákona o pobočkách poštovní spořitelny, zejména § 2, odst. 2 a druhá věta odst. 4.

(3) Poštovní spořitelna v Praze přejímá také působnost poštovního úřadu šekového v Praze jako náhradové banky pro pozemkovou reformu, zřízené podle §§ 64 a 71 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (zákona náhradového) ve znění zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb. z. a n. Veškerá práva a všechny závazky vzniklé z činnosti poštovního úřadu šekového jako náhradové banky pro pozemkovou reformu přecházejí na poštovní spořitelnu.

(4) Poštovní spořitelna v Praze ve své působností podle § 28 tohoto zákona přejímá dále ve svou správu a úschovu všechny peněžní hotovosti, cenné papíry, vkladní knížky, listiny a skvosty, které poštovní úřad šekový v Praze přijal v úschovu a správu podle zákona ze dne 25. dubna 1924, č. 88 Sb. z. a n., o ukládání soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů u poštovního úřadu šekového.

(6) Poštovní spořitelna v Praze nastupuje také v působnost poštovního úřadu šekového v Praze jako přejímajícího ústavu k provedení úkonů, vyplývajících z úmluv a dohody o poštovní spořitelně rakouské a uherské podle zákona ze dne 1. července 1926, č. 232 Sb. z. a n., a zákona ze dne 15. května 1924, č. 148 Sb. z. a n., a přejímá veškerá práva a všechny závazky poštovního úřadu šekového v Praze z obou těchto zákonů.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Zároveň pozbývají platnosti všechna ustanovení jemu odporující a zejména zákon ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z., a zřízení poštovních spořitelen v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených, zákon ze dne 19, listopadu 1887, č. 133 ř. z., jímž se mění zákon ze dne 28. května 1882, č. 56 ř. z., a vydávají předpisy o poukázkovém (chekovém a clearingovém) obchodě poštovního spořitelního úřadu, zák. čl. IX/1885 o kr. uh. poštovní spořitelně a zák. č. 14011919 Sb. z. a n., jakož i předpisy podle nich vydané. Platnosti pozbývá dnem vyhlášení i zák. č. 88/1924 Sb. z. a n. Kdy vstoupí v činnost spořitelní služba, vyhlásí ministr pošt a telegrafů ve Sbírce zákonů a nařízení.

(2) Dokud nebude učiněno opatření k provedení ustanovení § 28, odst. 1 tohoto zákona, zůstává v platnosti vládní nařízení ze dne 22. května 1924, č. 108 Sb. z. a n., a vládní nařízení ze dne 26. srpna 1926, č. 164 Sb. z. a n., o ukládání peněžních hotovostí a skvostů jako soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů u poštovního úřadu šekového, jakožto nařízení vydaná podle tohoto zákona.

Tento zákon provede ministr pošt a telegrafů spolu s ministry financí, vnitra, spravedlnosti, průmyslu, obchodu a živností a zemědělství.

Poštovní spořitelny jsou téměř ve všech kulturních státech důležitou a nezbytnou součástí veřejnohospodářských zařízení; zařídily si je nejen státy, jež neměly dosud organisovaného přijímání a opatrování úsporných vkladů, nýbrž i státy s dokonalým systémem spořitelen a jiných ústavů.

Myšlenka organisace poštovní spořitelny jest starého data. Po prvé se vyskytla ve Vel. Britanii v roce 1807. Jejím autorem byl Charles W. Sikes, jeho pokus o zřízení poštovní spořitelny však tehdy ztroskotal. Teprve v roce 1861 mohl kancléř pokladu W. E. Gladstone předložiti parlamentu návrh zákona o zřízení poštovních spořitelen (Post office savings banks). Zákon byl přijat a ještě téhož roku byla uvedena první poštovní spořitelna v život.

Britská poštovní spořitelna se již od prvého roku své činnosti příznivě vyvíjela a dnes patří k největším a nejlepším ústavům toho druhu, zaměstnávajíc přes 5.000 osob a opatrujíc úspory jdoucí do miliard. Úspěch této první poštovní spořitelny byl podnětem i jiným evropským státům, aby touto institucí doplnily organisaci státních zařízení. Roku 1865 zakládá poštovní spořitelnu Belgie, r. 1870 Italie, r. 1880 Rumunsko, r. 1881 Nizozemsko, r. 1882 Francie a téhož roku i Rakousko; za ním následuje Švédsko (1884), Finsko, Rusko, Bulharsko, Turecko, Řecko (1915), Španělsko (1916) a po světové válce i Jugoslavie a Polsko. Ze států mimoevropských má jednu z prvních poštovních spořitelen Kanada (1868), Japonsko (1875), dále Spojené státy americké (1911), Indie, Egypt, Čína atd. V Německu bylo v letech 80tých po několik let v říšském sněmu i v denním tisku uvažováno o zřízení poštovní spořitelny. Nedošla k němu pouze pro odpor některých spolkových států (hlavně Saska) proti zřízení nového ústředního říšského orgánu, ač ve veřejnosti byla důležitost poštovní spořitelny uznávána.

Jaké popularitě se těší poštovní spořitelny i ve velkých státech, možno seznati z počtu vkladatelů a z výše jejich úspor spravovaných poštovními; spořitelnami. Britská poštovní spořitelna spravovala v r. 1926 vklady 17,686.697 vkladatelů ve výši okolo 48 miliard Kč. Vklady francouzské poštovní spořitelny vzrostly za šest let téměř o 100%: z 2.353,626.764 Frs. r: 1920 vzrostly r. 1921 na 2.697,436.750 Frs., r. 1922 na 3.051,576.462 Frs., r. 1923 na 3.271,781.609 Frs., r. 1924 na 3.419,020.330-Frs. a r. 1925 na 3.935,727.157 Frs. V r. 1926 dostoupil stav vkladů již 4 miliardy 418,128.527 Frs. Počet vkladatelů k 31. prosinci 1926 byl 7,462.025. Italská poštovní spořitelna spravovala r. 1926 vklady 7,205.020 vkladatelů ve výši téměř 15 miliard Kč. Největšího počtu vkladatelů dosahuje poštovní spořitelna v Japonsku. V r. 1926 jich byla 32,298.172.a vklady činily okolo 18 miliard Kč.

Rozšíření poštovních spořitelen po celém téměř světě dlužno vysvětliti prospěchem, který přináší jejich činnost národnímu hospodářství. Spořivost obyvatelstva jest jedním ze základů blahobytu státu a jeho příslušníků; jí shromažďuje řada generací národní jmění, jež může skýtati jednotlivcům ochrany před nedostatkem v životních pohromách a vede k dokonalejšímu uspokojení lidských potřeb. Stává se také základem hospodářské prosperity. státní pospolitosti a umožňuje, aby v dobách hospodářských otřesů mohla čerpati z nashromážděných zdrojů síly. Příkladem může býti tradiční občanská spořivost Francie, jejíž národní jmění jí umožnilo, aby překonala i nejtěžší rány osudu, které na nikdy dolehly.

Poštovní spořitelny s hustou sítí poštovních úřadů jako sběren a plateben, stojíce pod ochranou a zárukou státu, jsou v první řadě povolány, aby byly hybnou silou spořivosti občanstva.

Poštovní spořitelny pronikají nejen do míst, kde není spořitelen anebo jiných peněžních ústavů, a kam ani nemůže proniknouti organisace těchto ústavů, nýbrž i do zcela odlehlých míst stranou dopravních linek, jejichž obyvatelé mohouce jen se ztrátou času a s výlohami vyhledati nejbližší peněžní ústav, aby uložili své úspory, dávají často přednost nehospodárné thesauraci svých skrovných přebytků. Sběrny poštovní spořitelny, jsouce všude po ruce a umožňujíce úspory i nejmenších částek, konají výchovou k spořivosti neocenitelné hospodářské, a lze říci i kulturní poslání. Dávají k disposici zařízení, jemuž se nemůže vyrovnati po praktické stránce ani aparát nejlépe organisovaných jiných peněžních ústavů, sloužících témuž účelu a mohou zachytiti úspory, jež by jinak zásahu každé jiné organisace pro vždy unikly. Poštovní spořitelny mají i veliký význam státoobčanský, uvádějíce široké vrstvy v přímé vztahy ke státní jednotě a to právě na půdě hospodářského zájmu pro funkci státu nejvýznamnějšího. Těsným poutem vzájemných potřeb a zájmů pojí tak občanstvo k vlastnímu státu poznáním, že jen součinností státu pro lid a lidu pro stát lze se dopracovati prospěchu obou.

Poštovní spořitelny nejsou na újmu činnosti ostatních spořitelen nebo jiných peněžních ústavů; naopak činnost jejich doplňují a podporují, zachycujíce úspory jim unikající, a působíce výchovně v místech, kde těchto ústavů není, připravují jim v dalším vývoji přímo i nepřímo půdu. Sledujíce pak jako státní ústavy jen zájmy veřejného prospěchu, jsou ukazatelem a regulátorem, aby i činnost těchto peněžních ústavů se brala týmž směrem. Poštovní spořitelny nezasahují tedy nijak do okruhu působnosti spořitelen a jiných peněžních ústavů, neboť spolupůsobí s nimi a vedle nich k obecnému prospěchu. Nelze tudíž mluviti o vzájemné konkurenci, nýbrž pouze o kooperaci, nebo o dělbě práce těchto institucí při tvoření úspor obyvatelstva.

Dokladem toho jsou opět poměry ve Francii. Státní spořitelna působí tam s velkým úspěchem, ale nijak nezabraňuje rozkvětu jiných spořitelen. V r. 1920 činily vklady těchto spořitelen 5.900,000.000 Frs.; tedy daleko více než vklady poštovní spořitelny, jež dosáhly, v tomto roce 2.353,626.764 Frs. V r. 1921 se poměr tento pro nestátní spořitelny ještě zlepšuje, neboť jejich vklady dosahují 6.997,948.07255 Frs., zatím co vklady u poštovní spořitelny se zvyšují jen na 2.697,436.750 Frs. Stejně jest tomu i ve Švédsku. Švédská poštovní spořitelna ve Stockholmě soustředila na př. v r. 1926 úspory 739.069 vkladatelů v úhrnné částce 165,085.227 švéd. korun, zatím co u soukromých spořitelen vložili 2,494.423 vkladatelé 2.488,110.884 švéd. k. Ani britská poštovní spořitelna, populární lidový ústav, nazývaný "peoples purse" (bursa lidu), a úrokovou mírou 2 1/2% na anglické poměry vysokou nebrání vzrůstu soukromých spořitelen; jejich vklady dosahují v r. 1921 70,000.000. Vykazují-li soukromé spořitelny ve Vel. Britanii celkově nižší poměr vkladů nežli poštovní spořitelna, nelze příčinu toho spatřovati v monopolním postavení poštovní spořitelny, nýbrž v pokročilosti hospodářských poměrů tohoto obchodního a průmyslového státu. Občané neponechávají úspory uloženy na úrok v peněžních ústavech, nýbrž investují je z největší části v obchodním a průmyslovém podnikání.

Ani v Rakousku nebyla poštovní spořitelna na újmu rozvoji ostatních spořitelen, největší rozkvět spořitelen připadá právě naopak do doby vzrůstu bývalé vídeňské poštovní spořitelny.

Posláním poštovních spořitelen není, aby plnily pouze úkoly, jež obstarávají ostatní spořitelny. Mají ještě další jiné úkoly, jež byly důvodem, že státy, nepřekážejíce občanské iniciativě v úsporné činnosti, se samy ujímají zakládání vlastních spořitelen. Zákonodárství pohlíží i na nestátní spořitelny pro důležitost jejich hospodářské funkce jako na ústavy veřejné povahy a dovoluje je proto zakládati pouze veřejným korporacím (obcím, okresům a pod.), zaručujícím občanům důvěru přesnou úpravou oborů, způsobu a rozsahu jejich činnosti. Tento veřejnoprávní rys převládá u poštovních spořitelen již úplně, a poštovní spořitelny sledují již jen cíle veřejnohospodářské. Výdělečná činnost jejich není účelem, nýbrž pouze prostředkem, aby těchto cílů mohlo býti dosaženo.

Veřejnohospodářské poslání poštovní spořitelny se jeví již ve státoobčanském významu jejím, na který bylo právě poukázáno; poštovní spořitelna nesleduje cílevědomým výchovným působením účelů fiskálních a nepůsobí v tomto směru pouze svou všeobecnou přístupností. Ona udržuje také celou řadu odvětví své činnosti jen v zájmu popularisace spořivosti mezi občanstvem, ačkoli příjmy z těchto odvětví neuhrazují ani nákladů na ně. Za příklad možno uvésti instituci školních, vojenských a továrních spořitelen, jež většina poštovních spořitelen udržuje v prvé řadě jen k účelům propagačním, třebaže nelze přehlédnouti, že tu působí i důvody sociálně-politické.

Působení poštovních spořitelen na poli veřejnohospodářského prospěchu se nejeví pouze nepřímo. Poštovní spořitelny jsou i z veřejných důvodů finančně - hospodářských přímo povolány, aby se službami občanstvu spojovaly významnou službu ve prospěch celého státního organismu. doučení zřetelů k prospěchu obyvatelstva se zřeteli k veřejným zájmům, uskutečňované touto finančně - hospodářskou funkcí, způsobilo, že se poštovní spořitelny vyvinuly ve vzorné ústavy státní s nejlepšími výsledky.

Poštovní spořitelny ukládají úspory občanů státu především ve státních dluhopisech. Poštovní spořitelny neomezují se však pouze na to, aby tímto způsobem samy ukládaly svěřené peníze, nýbrž působí svými zařízeními, jež jsou u jednotlivých spořitelen různě uspořádána, také k tomu, aby vkladatelé měli důvěru k dluhopisům vlastního státu a zvykli si přeměňovati své úspory v uložení ve státních papírech. K propagaci toho poskytují poštovní spořitelny vkladatelům četné výhody. Může-li co jasně prokázati veřejnohospodářskou působnost poštovních spořitelen, jest to nákup státních dluhopisů na účet vkladatelů, kterým poštovní spořitelny sledují vyšší zájmy státní, ačkoliv to pro ně znamená pokles vkladů. Tím se stávají důležitým činitelem na trhni státních cenných papírů. Prostředkujíce hodnocení úspor ukládaných ve státních dluhopisech vyšším zúročením, které cenné papíry zpravidla přinášejí, vytvořují poštovní spořitelny pevný a trvalý kmen zájemců o státní papír, usnadňují státní úvěr v tuzemsku a stabilisují kursovní hodnotu státních dluhopisů.

K tomuto úkolu jsou poštovní spořitelny proto zvláště povolány, že se jim jako státním ústavům všeobecně ukládá, aby se postaraly o bezpečné uložení peněz, jejichž opatrování náleží z veřejných důvodů do působnosti státní správy. Poněvadž jde o jmění jednotlivců nebo právnických osob, nechce stát toto jmění směšovati ve svých pokladnách s vlastními prostředky a svěřuje jeho správu jinému orgánu státnímu, zpravidla poštovní spořitelně. Poštovní spořitelny obstarávají tudíž také přímou správu jmění různých fondů a nadací, jmění svěřenců a opatrovanců, kaucí skládaných pro státní úřady atd. Tato správa zajišťuje nejen ochranu veřejného zájmu o bezpečné uložení takového jmění, nýbrž dává také orgánům příslušným pro jeho správu prostředky, aby mohly svou činnost ve prospěch umístění státních dluhopisů co nejvíce v zájmu státu uplatniti.

Konečně dlužno ještě také poukázati na mezinárodní význam poštovních spořitelen, který rovněž přísluší do sféry veřejnohospodářského prospěchu státního. Poštovní spořitelny jsou důležitými činiteli pro soustředění úspor státních příslušníků v cizině. Poněvadž tisíce příslušníků některých států (Italie, Polsko, Rakousko, Jugoslavie atd.) opouštějí za obživou na kratší nebo delší dobu vlast, nepřerušujíce s ní spojení, bylo zájmem těchto států, aby se postaraly, aby tito příslušníci mohli svoje úspory bezpečně ukládati ve své domovině. Úkolu toho se podjaly poštovní spořitelny, poskytujíce takovým vkladatelům četné výhody a.umožňujíce jim, aby v pracovním místě mohli uložiti své úspory u důvěryhodných ústavů, které jim prostředkují převod úspor do vlasti. Poštovní spořitelny navazují za tím účelem styky s poštovními spořitelnami států, do kterých státní příslušníci nejvíce za obživou odcházejí; není-li spojení s takovými poštovními spořitelnami možno, vstupují ve styky i s jinými peněžními ústavy. Forma první rozšířila se zvláště v Evropě; tak např. byly v tomto směru sjednány úmluvy mezi francouzskou poštovní spořitelnou a spořitelnou italskou (dohoda z 15. dubna 1904) a mezí francouzskou a belgickou poštovní spořitelnou (dohoda z 31. května 1882, resp. ze 4. března 1897). Obdobnou úmluvu má také poštovní spořitelna belgická s ústavem nizozemským. Rovněž poštovní spořitelna polská, zřízená po převratu, upravila již v zájmu polského dělnictva ve Francii, pracujícího o obnově zničených území, styky s poštovní spořitelnou francouzskou a v roce 1927 navázala styky také s poštovním úřadem šekovým v Berlíně. Úmluvy ty zaručují převod úsporných vkladů z ústavu do ústavu i jejich výplatu. Obrat převodů a výplat dosahuje dosti;značných částek. Tak obrat ve styku

Belgie s Francií za rok 1927 byl 2,261.540,67 Frs., ve styku Francie s Italií 13,953.806,41 Frs. Mezi Nizozemskem a Belgií bylo v roce 1927 provedeno převodů a výplat v částce 447.673,75 Frs. Stav pohledávek polských emigrantů ve Francii a Německu byl ke konci roku 1928 491.618,66 polských zlotých. Válka a poválečné poměry zavinily ovšem; že otázka vzájemného poměru poštovních spořitelen nebyla dosud upravena mezinárodní dohodou všech zúčastněných poštovních správ, jak již bylo zamýšleno, a jak se již stalo v šekové službě. Vyskytla se i myšlenka prováděti výplaty na předložení vkladní knížky z jednoho státu u poštovních spořitelen jiných států (livret 1ocalisé, livret national).

Z mimoevropských zemí přicházejí do evropských států úspory jejich příslušníků hlavně ze Spojených států amerických, kam směřoval po mnohá desítiletí proud vystěhovalců z Evropy. Poštovní spořitelny jsou tu odkázány na spojení bankovní. Maďarská poštovní spořitelna usilovala v předválečné době o organisaci remitencí úspor svých příslušníků zvláště ze Slovenska a neváhala založiti k tomu konci za součinnosti svazu budapešťských bank ve Spojených státech amerických samostatný peněžní ústav.

Nebylo zajisté ku prospěchu národního hospodářství republiky Československé, že neměla po převratu své poštovní spořitelny, aby zprostředkovala úspory četných státních československých příslušníků ve Francii, jak o to žádala francouzská poštovní správa, a aby paralysovala činnost cizí organisace pro soustředění úspor československých příslušníků ve Spojených státech amerických a v Kanadě, ve kterých působí peněžní ústavy, cizí našim státním cílům, u kterých prospěch našich příslušníků není zajisté na místě předním.

Působnost poštovních spořitelen jest tudíž dalekosáhlá. Užitečnost jejich zařízení pro stát a jeho občany jest prokázána výsledky, jichž se tyto ústavy dopracovaly ve všech státech.

Z evropských poštovních spořitelen jest nám nejznámějším nejbližším vzorem bývalá vídeňská poštovní spořitelna. Tato spořitelna vychází z vývoje v zemích západoevropských, avšak přetvořuje syntheticky tamější zařízení, doplňuje je o službu šekovou a vytváří tak nový finančně-správní útvar.

Zatím co v západní Evropě, Vel. Britanii v to počítajíc, se omezují poštovní spořitelny pouze na přijímání úspor, neobstarávajíce samy ani zužitkování svěřených peněz a nezabývajíce se službou depositní (pro službu tu byly státní ústavy depositní), organisuje se vídeňská poštovní spořitelna v ústav, obstarávající vedle služby spořitelní i službu šekovou a zabývající se i zužitkováním svěřených peněz a službou depositní.

Dr. Coch, zakladatel a první ředitel vídeňské poštovní.spořitelny, organisuje ji r. 1882 sice původně podle nejlepšího vzoru britského. Poněvadž však Rakousko nemělo pro uložení hotovostí poštovní spořitelny orgány ve státních ústavech depositních, jakým jest ve Vel. Britanii "Commissionars of the Reduction of National Debt", ve Francii a Belgii "La Caisse dea depôts et Consignations", v Italii "Cassa dei depositi e prestiti", musela se poštovní spořitelna sama postarati o zužitkování těchto vkladů a musila býti k tomu účelu vybavena příslušnou pravomocí.

Ale již po necelém roce nastupuje Dr. Coch zcela nové cesty. Aplikuje šek na spořitelní službu, dospívá zakrátko k vybudování poštovní šekové služby, která se stává již r. 1882 stěžejní činností ústavu. Jak spořitelní služba, tak i šeková služba poštovní se netušeně rozvíjí, a systém šekové služby proniká ve čtyřiceti letech do celé Evropy a vytváří nejdůležitější platební metodu evropského kontinentu na rozdíl od platebního systému anglosaského, opírajícího se o placení šekem bankovním.

Jakmile vídeňská poštovní spořitelna zaujala uvedenými odvětvími své služby významnou posici v Rakousku, zbýval již jen krok, aby převzala také všechny funkce, jež obstarávají depositní ústavy v západní Evropě. Postupem doby přechází také na vídeňskou poštovní spořitelnu nejen správa deposit vlastních majetkových podstat, nýbrž i správa jiných veřejných deposit, která stát nyní soustřeďuje u poštovní spořitelny, maje v ní konečně pro tento veřejný účel k disposici vlastní státní ústav. Důvěra veřejnosti svěřuje jí i úschovu a správu deposit soukromých, jejichž rozšíření jest podporováno také tím, že poštovní spořitelna zakupuje pro vkladatele státní dluhopisy a na účet jejich je spravuje.

Není-li funkce poštovní spořitelny vídeňské jako státního depositního ústavu tak rozsáhlá., jako depositních ústavů v západní Evropě, ježto peněžní hospodářské instituce v Rakousku (komunální spořitelny, pojišťovny atd.) jsou oprávněny rozhodovati o uložení vlastních i cizích prostředků samy, jest za to mnohotvárnější, poněvadž k ní přistupuje i spolučinnost při emisích státních půjček. Poštovní spořitelně ve Vídni připadá v této. příčině již v předválečné době dokonce vedoucí úloha mezi spoluúčastněnými peněžními ústavy. Vytčený rozsah této spořitelny rozšiřuje se ještě o šekovou službu poštovní, která přináší opět řadu nových úkolů.

Západní státy evropské (Francie, Belgie, Nizozemsko, Italie), jejichž zařízení byla v četných směrech vzorem pro vytvoření vídeňské poštovní spořitelny, přejímají od ní později samy zase šekovou službu, jakmile její veliký význam pronikl. Nepoužívají však poštovních spořitelen nebo řečených ústavů depositních jako základny pro zřízení poštovních úřadů šekových, nýbrž zakládají instituce nové, peněžní instituce státní, které jsou v Rakousku representovány jediným ústavem. Organisace poštovní služby spořitelní a šekové v západních zemích šla tudíž již od počátku minulého staletí jiným směrem, kterým pak byl určován i další vývoj při zřizování šekových institucí.

Všechny státy středoevropské opírají se při úpravě spořitelní a šekové služby také skutečně již jen o vývoj vídeňské poštovní spořitelny, ústavu to v Evropě po všech stránkách jistě nejlépe organisovaného, a nenavazují na západoevropskou tradici, nýbrž pokračují na cestě Dr. Cochem vytčené. Sem náleží kromě poštovní spořitelny maďarské, která v popřevratové době konkuruje pokročilou správou se svým vídeňským mateřským ústavem, také čilá poštovní spořitelna státu jihoslovanského a státu polského, a náleží sem i československý poštovní úřad šekový, který doplněn službou spořitelní, bude míti rozsah činnosti shodný s činnosti vídeňské poštovní spořitelny.

Předpoklady pro zřízení poštovní spořitelny, o kterých bylo v předchozím pojednáno, jsou i v republice Československé, v některých směrech se jeví potřeba poštovní spořitelny ještě snad ve větší míře nežli v jiných státech. Republika Československá náleží jen z části mezi státy, které mají vyspělou organisaci spořitelen a jiných ústavů, zabývajících se opatrováním úspor. Kdežto spořitelnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dospělo k rozvoji, který je řadí v tamto směru na první místo mezi evropskými státy, nebylo na Slovensku ani v Podkarpatské Rusi dlouho spořitelen, zaručujících jistotu úsporných vkladů zákonnými předpisy. Teprve v r. 1920 byla na Slovensku zřízena první spořitelna a to v Uherské Skalici, která zahájila činnost 10. března 1920. Téhož roku dne 15. září otevřela městská spořitelna v Hodoníně sběrnu v Holiči, úrokové poměry a úvěrové podmínky byly na Slovensku krajně nepříznivé. Z toho důvodu se ujaly iniciativy větší spořitelny a jiné peněžní ústavy a počaly zřizovati na Slovensku a v Podkarpatské Rusi filiálky. První byla spořitelna v Uherském Hradišti, která otevřela filiálku v Nitře již 15. listopadu 1921. Po ní následovaly Městská spořitelna v Praze, Zemská banka, Česká hypoteční banka, Moravská hypoteční a zemědělská banka a Vinohradská spořitelna. Nové slovenské spořitelny byly založeny v Turčanském Sv. Martině (30. května 1922), v Bratislavě (1. srpna 1923), v Nitře (15. ledna 1926), v Trenčíně (15. června 1925), v Trnavě (29. září 1925), v Senici (29. března 1926) a v Kremnici (1. června 1926). Z ostatního lidového peněžnictví jest na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 10 záložen občanských, 59 záložen živnostenských, 58 živnostenských úvěrních družstev a 48 rolnických vzájemných pokladnic.

Je-li pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zřízení poštovní spořitelny z tohoto důvodu žádoucno, není ani pro ostatní území našeho státu méně účelné. Široké pole působnosti poštovní spořitelny, zabírající řadu oborů zvláště po stránce veřejnohospodářské, které nezapadají do rámce činnosti ani komunálních spořitelen ani ostatních peněžních ústavů, jest dostatečným důvodem pro její existenci, ať jde o státy nižšího vývoje hospodářského, neb o státy s moderním pokročilým hospodářským organismem. Příkladem jsou nám tu kromě Vel. Britanie zvláště také Spojené státy americké, kde přes tradiční zásadní odpor k správě veřejných institucí státem, jest v činnosti státní poštovní spořitelna, která spravovala na př. v r. 1926 úspory 402.731 vkladatelů v částce okolo 24 miliard Kč.