Vedoucí úloha pražského ústavu jest dána již jeho sídlem; v Praze se soustřeďuje hospodářský život státu v hlavních jeho činitelích, ať jde o veřejné hospodářské instituce, jako cedulový ústav, peněžní bursu atd., nebo o nejvýznamnější soukromohospodářské činitele peněžnictví, průmyslu, obchodu i zemědělství. V ní také jako v hospodářském středisku se z největší části uskutečňuje peněžní styk, vyplývající z veřejno- a sou- kromohospodářského procesu, jí prochází i celý oběh peněz, řízený hlavním ústavem Národní banky Československé. Těžiště činnosti poštovní spořitelny, jež jest spjata s ostatní hospodářskou činností ve státě, a k jejímuž hlavnímu úkolu náleží býti zprostředkovatelem platů v míře co nejširší, jest tudíž v Praze, a pražskému ústavu připadne přirozeně vždy úloha nejvýznamnější.

Také povaha poštovní spořitelny jako ústavu, který obstarává pro státní správu důležité úkony finanční i správní, nesnese, aby jednotlivé její složky pracovaly samostatně, bez jednotícího orgánu. Jako si nelze představiti, aby ústřední správa státní pokladny byla rozčleněna v několik samostatných pokladen, které by stály k sobě v poměru souřadnosti, tak by byla popřením finančně správní oportunity, kdyby finanční služba a ostatní správní úkony poštovní spořitelny byly odňaty výlučné pravomoci hlavního ústavu a rozděleny mezi ústavy vedle sebe působící. Poštovní spořitelně v Praze musí tudíž jako centrále býti ponecháno rozhodnutí, jak naložiti s kapitály, jejichž správa jest jí v šekové a spořitelní službě svěřena, a musí jí proto býti uložena i přesná evidence jejich nepřetržitého oběhu. Neboť jenom soustředěním těchto kapitálů v jeden celek s jednou správou může stát dojíti výsledků zákonem zamýšlených a vybudovati si v poštovní spořitelně orgán, který by se veřejnohospodářsky uplatnil, maje k tomu dostatečné prostředky, aby mohl podle určitého jednotného plánu zasáhnouti, kdy a kde jest jeho zásahu zapotřebí.

Soustředění to není jen v zájmu technicko-správního uspořádání oběhu peněz, plynoucích z činnosti poštovní spořitelny, nýbrž i v zájmu péče o hospodárnou rychlost oběhu peněz, stálou potřebnou disponibilitu atd. Jeho důležitost se uplatňuje i při fruktifikační činností podle zákona. Rozsah, způsob a dobu uložení peněz ve státních dluhopisech nebo jinou ukládací činností může určovati vždy jen jediný ústav, má-li se splniti zamýšlený účel.

Toto soustředění nebude ovšem na újmu, aby hotovosti byly ukládány v dluhopisech veřejných úvěrních ústavů úměrně s výší hotovostí, plynoucích ze styku poštovní spořitelny s osobami, jež bydlí v oblasti působnosti zmíněných ústavů. Tento postup by se uplatnil, jak se již u poštovního úřadu šekového skutečně děje, také na př. u eskontu směnek zadávaných peněžními ústavy a pod. Hotovosti pro poštovní úřad šekový plynoucí z určitých územních oblastí jsou také zpravidla umísťovány tak, aby uložení přišlo k dobru hospodářské činnosti těchto oblastí. Tak tomu bude i u poštovní spořitelny. Při tom bude ovšem zcela na místě, použije-li poštovní spořitelna podle potřeby spolučinnosti poboček, zřizovaných pro obor šekové služby, aby obstarávaly i některé jiné úkony, které náležejí do působnosti ústavu, pokud to bude v zájmu hospodárnosti provozu nebo v hospodářském zájmu osob; používajících služeb poštovní spořitelny, a pokud by tím nevznikla újma činnosti ústavu jako celku.

Zřizování poboček (odst. 4).

Ustanovení odstavce (4) jest v zásadě stejné s obdobným ustanovením čl. 1 zák. č. 140/1919 Sb. z. a n.; jest pouze upraveno podle zkušeností získaných při aktivování pobočného úřadu šekového v Brně, pro které bylo nutno vyžádati si dvakráte prodloužení lhůty stanovené v citovaném článku zákonem (zákonem z 1. března 1921, č. 101 Sb. z. a n., a zákonem z 21. prosince 1923, č. 256 Sb. z. a n.). Zkušenosti nejsou zřizování poboček prozatím nijak příznivy. Hospodaření pobočného poštovního úřadu šekového v Brně končilo v roce 1927 schodkem 2,606.838,24 Kč, v roce 1928 schodkem 2,144.065 Kč.

Příčiny pasivnosti hospodaření jsou jednak nepoměrně vysoké náklady režijní, jednak nízký průměrný stav pohledávek uložených na brněnských šekových účtech.

Získané poznatky nutí k jisté opatrnosti již v zákonném podkladě pro další decentralisaci. Státní správa bude moci o ní uvažovati jen tehdy, když pokrok a posílení soukromo- i veřejnohospodářských poměrů poskytnou odůvodněný předpoklad, že otázka nepoměrně vysokého nákladu bude moci býti v dohledné době vyrovnána pokračující likvidací pasivnosti, a že nové pobočce bude zajištěn dostatečný okruh klientely, zabezpečující rovnováhu do budoucnosti vzrůstající aktivnost nového ústavu.

Rozvrh činnosti (odst.1).

O jednotlivých druzích činnosti poštovní spořitelny, o nichž jedná II. až VI.oddíl osnovy, bude pojednáno při příslušných paragrafech.

Právní povaha. Ručení (odst. 2).

Poštovní spořitelna nabývá jako samostatný právní subjekt samostatně práv, béře na sebe závazky, spravuje odděleně od celkového státního majetku vlastní jmění i svěřené peníze, uložené cenné papíry a jiné hodnoty, a pečuje o vhodné a bezpečné zužitkování peněz, pokud nejsou nezbytny k úhradě vlastních potřeb nebo k provedení příkazů uživatelů služeb poštovní spořitelny. Již čl. 4, odst. 1. zák. č. 140/1919 Sb. z. a n., ukládá poštovnímu úřadu šekovému, aby se postaral o zúročení vkladů v šekové službě. Přiznává mu tedy právní způsobilost v oboru práva majetkového. Osnova tuto povinnost rozšiřuje i na vklady spořitelní a vyměřuje kromě toho novému ústavu (v § 26) i jinou činnost povahy ryze soukromohospodářské, kterou ve skutečnosti poštovní úřad šekový již dnes provozuje.U poštovní spořitelny jsou tudíž dány veškeré předpoklady pro to, aby mohla býti označena právnickou osobou.

Ustanovení o ručení státu za peníze a jiné hodnoty svěřené poštovní spořitelně jest v přesnějším znění přejato ze čl. 1, odst. 4. zák. č. 140/1919 Sb. z. a n., a vyplývá z funkce poštovní spořitelny jakožto státního ústavu, za který vůči občanům zodpovídá stát, jenž jest povinen chrániti jejich zájmy.

Zásady správy a hospodaření.

Vládním nařízením ze dne 25. září 1924, č. 206 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, byl podřízen účinnosti zák. č. 404/1922 Sb. z. a n.; také poštovní úřad šekový jako součást podniku "Československá pošta (včetně poštovní úřady šekové)" (§ 1 cit. nař.).

Také poštovní spořitelna bude podrobena ustanovením podnikového zákona a prováděcích předpisů k němu. Zvláštní ráz poštovní spořitelny ani převážně soukromohospodářský, ani výlučně veřejnosprávní nedovoluje, aby zákonem, kterým se upravují její právní poměry, byla pevně stanovena určitá forma hospodářská a správní. Osnova vytýká proto pouze všeobecné zásady správy (správní sbor, jeho složení a pravomoc), zůstavujíc podrobnou úpravu opatření vlády v rámci předpisů vydaných pro státní podniky. Podrobné vymezení organisace a správy již v zákoně se nedoporučuje, jelikož, jak známo, organisace státního podnikání jest u nás i v cizině stalé ještě ve vývoji.

§§ 5 až 7.

Poštovní spořitelna jest státním podnikem sui generis, nemajíc obdoby v žádném z ostatních státních podniků. Proto nebude tvořiti jako poštovní úřad šekový součást společného podniku s čsl. poštou, nýbrž bude samostatným podnikem v oboru ministerstva pošt a telegrafů, jehož vztahy a poměr k čsl. poště, zejména pokud jde o poštovní úřady jako sběrny a platebny poštovní spořitelny, budou upraveny ve zmíněném organisačním řádě.

Zákonem č. 140/1919 Sb. z. a n., byl zřízen pro poštovní úřady šekové poradní sbor, a zároveň vytčeny hlavní zásady jeho organisace a působnosti. Stanoviti podrobnosti bylo uloženo vládě. Tomuto ustanovení bylo vyhověno vládním nařízením ze dne 21.července 1919, č. 415 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon ze dne 11. března 1919 o zřízení poštovních úřadů šekových pro území státu československého, a organisačním řádem a statutem pro poradní sbor poštovního úřadu šekového, integrujícími to součástmi nařízení.

"Poradní sbor" veřejnosti nevyhověl, zejména poradní sbor pro otázky hospodářské vyslovil naléhavé přání, aby občanstvo bylo zúčastněno alespoň representanty hlavních zájmových skupin přímo na správě poštovní spořitelny. Odůvodněnost tohoto požadavku nelze popírati. Také ve správách poštovních spořitelen v cizině bývají zastoupeny vrstvy občanské, a rovněž jest na takové zastoupení pamatováno i v § 8 vl. nař. č. 206/1924 Sb. z. a n., jenž stanoví, že resortní ministr ustanovuje členy správního sboru podniku buď jen z činných zaměstnanců svého resortu, nebo též do 1/3 z vynikajících odborníků neúředníků.

Uznává-li vláda zásadně důvodnost a potřebu účasti veřejnosti ve správě poštovní spořitelny, na které veřejnost má tak živý zájem, považuje za svou povinnost připomenouti, že jde o podnik státní, který ani při zvláštních svých poměrech a potřebách nemůže býti úplně vypojen z celkové organisace státní správy. Je-li v § 4 řečeno, že také pro poštovní spořitelnu platí předpisy o státních podnicích, jest tím povšechně dán zároveň rámec, ve kterém se mají uplatniti zásady organisace a správy poštovní spořitelny v míře a rozsahu, jež jsou stanoveny všeobecně pro státní podniky. Jest tudíž povinností vlády uvésti požadavky veřejnosti v soulad s potřebami a poměry státní správy a vyhověti jim bez porušení jejích základních principů.

Proto nebylo lze vyhověti návrhům, které žádaly paritní nebo dokonce většinové zastoupení kruhů mimoúředních ve správě (správním sboru) poštovní spořitelny. Splniti tento požadavek by znamenalo svěřiti rozhodování o zásadních a nejdůležitějších otázkách správy a hospodařeni poštovní spořitelny členům správního sboru z kruhů mimoúředních, kteří, stojíce mimo státní správu, nemohou posuzovati potřeby a poměry státního ústavu s hlediska, které jest základní povinností orgánů statní správy do ní pevně včleněných, se všemi ostatními složkami jejími spjatých a disciplinárně odpovědných. Takové složení správního sboru, jaké měly zmíněné návrhy na mysli, uvádělo by v pochybnost i pravomoc resortního ministra, jenž ústavně odpovídá za správu, veškeru činnost ústavu a za rozhodnutí o poštovní spořitelně.

Vláda, vyhověvši nejnaléhavějším přáním interesovaných kruhů a pojavši do osnovy zákona hlavní zásady organisace poštovní spořitelny a zejména také taxativní výpočet věcí a otázek, o kterých se správní sbor°usnáší (§ 5, odst. 1), navrhuje po velmi bedlivé úvaze zastoupení mimoúředních činitelů tak, jak uvedeno v § 5, odst. 2. Zastoupení Národní banky Československé považuje vláda se zřením k zásadnímu svému souhlasu se zastoupením veřejnosti ve správě ústavu za žádoucí. Návrh na ostatní zastoupení jest výsledkem mnohonásobných kompromisů. Ačkoli bylo původním úmyslem stanoviti počet členů správního sboru na 9, byl později rozšířen až k nejvyšší hranici 12 členů, normované pro správní sbory státních podniků; má tím býti vyhověno přání, aby zastoupení mimoúředních kruhů bylo pokud možno největší.

Překročiti zmíněné maximum se nedoporučuje nejen z důvodů zásadních, ale i praktických, jelikož složení správního sboru musí zaručovati také potřebnou hybnost a soustředěnost jednání.

Jelikož však již počet 12 členů jest pro vyřizování běžných věcí příliš vysoký, jest pamatováno v osnově zákona (§ 6) na užší kolegium,- výkonný výbor,- který vyřizuje věci. obchodní správy poštovní spořitelny, pokud nevyžadují usnesení správního sboru. Na takové opatření jest pamatováno také v návrzích organisačních řádů větších státních podniků. Funkce výkonného výboru odpovídá také působnosti obdobných správních orgánů u peněžních ústavů.

Ustanovení o správním sboru a o věcech, o kterých se správní sbor usnáší, nevylučuje, aby návrhy opatření, dotýkajících se citelněji zájmů veřejnosti (na př. úprava poplatků) byly jako dosud předkládány vrcholným organisacím zájmových skupin.

Pravidla pro styk se stranami a jejich změny stanoví poštovní spořitelna po usnesení správního sboru (§ 5, odst. 1.) jako každý jiný veřejný ústav a vyhlašuje je ve Věstníku poštovní spořitelny, který bude ústav vydávati po vzoru býv. vídeňského poštovního spořitelního úřadu. Kromě toho se poštovní spořitelna ovšem postará, jak to dosud činí i poštovní úřad šekový, aby všechna její opatření důležitá pro obecenstvo byla nejen oznamována stranám, nýbrž i vyhlašována denním tiskem. Tím jest vyhověno zásadě publicity, nutné se zřením k závažnosti pravidel a ustanovení pro použivatele zařízení a služeb poštovní spořitelny, účelněji, než jakýmkoli jiným způsobem.

Šeková služba jest hlavním odvětvím činnosti, kterou poštovní spořitelna převezme od poštovního úřadu šekového.

Šeková a spořitelní služba mají mnoho společného, avšak v některých směrech se od sebe podstatně liší. Největší rozdíly se jeví po stránce organisační.

Šeková služba může býti decentralisována, za jistých okolností jest její decentralisace i doporučitelna.

Zaručuje-li soustředění šekové služby v jednom místě rychlý obrat peněz, jest centralisace pro její účastníky výhodnější, umožňujíc jim rychlé peněžní spojení se všemi osobami, které používají služeb ústavu, a přímé provedení všech transakcí v jednom místě. Příkladem státu s účelnou centralisací šekové služby jest Belgie a Rakousko.

Decentralisace šekové služby jest odůvodněna tam, kde poloha sídla hlavního ústavu jest na újmu rychlého styku s účastníky šekové služby a vyřizování jejich příkazů, a to zejména tenkráte, jsou-li pro umístění poboček příhodná místa s dobrým spojením, a soustřeďuje-li se v nich dostatečně již vyvinutý obchod, průmysl a peněžnictví většího území.

Jinak má decentralisovaná šeková služba značné nevýhody, neboť vzájemné styky a transakce mezi účastníky šekové služby 2 různých ústavů (poboček) vyžadují větší a složitější manipulace a jsou také zdlouhavější, nežli v jediném centrálním ústavu. Nedostatku takovému lze čeliti jen tím, stanou-li se vlastníci účtů účastníky šekové služby hlavního ústavu i oněch poboček, které mají význam pro hospodářské jejich zájmy; tím se ovšem zvyšují náklady účastníků šekové služby.

Ve spořitelní službě se věci mají jinak. Účelem spořitelní služby není, aby rychle prováděla platy; úspory vkladatelů mají povahu trvalého uložení. Ukládati je lze u kteréhokoli poštovního úřadu, také výplaty menších částek lze obdržeti na vkladní knížku u každého poštovního úřadu. Prostřednictví centrály poštovní spořitelny nutno použíti při výplatách větších částek. Výplata bývá zpravidla méně naléhavá než ve službě šekové, ve které jde ponejvíce o rychlé transakce z výrobní nebo obchodní činnosti jejích účastníků.

Poloha sídla poštovní spořitelny nemá tedy pro spořitelní službu toho významu, jako v šekové službě, proto se soustředění spořitelní služby u jednoho ústavu nedotýká nepříznivě zájmů vkladatelů. Naopak jak pro vkladatele tak i pro celý stát jest centralisace spořitelní služby mnohem výhodnější, zaručujíc jednotnost a tím i přehlednost účtování vkladů, výplat a úročení na jediném místě i přesnou evidenci vkladatelů a snižujíc na minimum možnost omylů a nedopatření, jimž by se při větším počtu úsporných středisek a při různosti a větším počtu vkladních knížek nebylo možno vyvarovati.

Z vylíčené povahy šekové a spořitelní služby vyplývá také způsob jejich organisace. Decentralisace jest určována národohospodářským prospěchem, kterým jsou také dány hranice jejího rozsahu; nemůže jíti nad hospodářskou potřebu, poněvadž by její stupňování vyžadovalo nepoměrných nákladů provozních (srov. poznámky k § 2, odst. 4). a mařilo také účel, prováděti co nejrychlejší transakce mezi účastníky šekové služby. V cizině se systém příliš decentralisované šekové služby pro nákladnost a těžkopádnost skutečně také neosvědčil (Nizozemsko, Švýcary).

Spořitelní služba jest téměř ve všech státech soustředěna u jediného ústavu bez ohledu na rozsah státního území. Decentralisovanou spořitelní službu má Francie; decentralisace byla tam však diktována zřetelem na historické departementní rozdělení státního území; jest však pouze částečná, jelikož centrála vede také úsporné účty všech účastníků spořitelní služby departementní. Jde tedy v tomto případě o systém kombinovaný, který má však za následek, že spořitelní služba francouzská náleží k nejsložitějším a nejdražším systémům poštovních spořitelen. Decentralisovanou službu spořitelní mají také Švédsko a Finsko; v těchto státech jest decentralisace odůvodněna zvláštními poměry územními a klimatickými, pro které by některá území (místa) nemohla po značnou část roku použíti služeb poštovní spořitelny.

Předpoklady pro centralisační systém spořitelní služby jsou dány stejně jako ve většině jiných evropských států také v republice Československé. Proto vláda navrhuje, aby spořitelní služba byla soustředěna u hlavního ústavu v Praze.

Ustanovení o šekové službě obsahují formulaci základních zásad, pokud se uchylují od všeobecných zákonných ustanovení, zvláště od šekového zákona z 3. dubna 1906, č. 84 ř. z., a uh. zák. čl. LVIII/1908 o šeku, a pokud se jimi upravují styky mezi poštovní spořitelnou a účastníky šekové služby.

Přihláška. Zrušení účastnického poměru.

Ustanovení zák.č. 140/1919 Sb. z. a n., o přístupu za účastníka šekové služby a jeho podmínkách a o vystoupení jsou pojata do osnovy zákona o poštovní spořitelně v přesnější formulaci. Lhůta pro vrácení pohledávky vlastníku zrušeného šekového účtu stanovena v jeho zájmu místo na měsíc pouze na 15 dní.

Oprávnění poštovní spořitelny zamítnouti přihlášku bez uvedení důvodů bylo převzato do osnovy ze zák. č: 140/1919 Sb. z. a n., jest odůvodněno potřebou služby, třebaže ho jest používáno v případech výjimečných, a není tedy příčiny k obavě, že by ho bylo zneužito. Kdyby nebylo tohoto ustanovení, nemohl by ústav čeliti zneužívání šekové služby na škodu ústavu a jeho účastníků, ku kterému bohužel stále ještě dochází, jak dosavadní zkušenosti ukazují (bezúhradné disposice a pod.).

Zákon nevypočítává jednotlivých druhů vkladů, poněvadž způsob jejich jest velmi rozmanitý (šekovým vplatním lístkem, převodem z jiného šekového účtu, dobropisem došlých poštovních, dobírkových a příkazních poukázek, dobropisem poukazů v odúčtovacích sdruženích, převody ze žirových účtů Národní banky Československé, převody mezinárodním poštovním převodním řízením). Jest v zájmu co největšího rozšíření placení bez hotových, aby platy v šekové službě byly pokud možno usnadněny, proto ani způsob jejich nemá býti omezován.

Vlastník šekového účtu může nakládati s pohledávkou na svém účtě šekem nebo převodním příkazem.

Povaha poštovní šekové služby nepřipouští, aby ustanovení rakouského a uherského zákona o šeku byla pro ni ponechána v plné platnosti; proto jest nutno, aby do zákona o poštovní spořitelně byly pojaty nejdůležitější zásady o poštovním šeku a převodním příkazu, které v zákoně č. 140/1919 Sb. z. a n., nebyly stanoveny.

Šekem dává vlastník šekového účtu šekovníku nejen příkaz, aby vyplatil z jeho účtu určitou částku třetí osobě, nýbrž určuje zároveň i způsob výplaty, který v poštovní šekové službě může, a v zájmu placení bez hotových i má býti stejně jako při vkladech nejrozmanitější. Poštovní šeková služba připouští zásadně pouze šek na jméno a šek na doručitele. Výjimkou mohou býti podle potřeby připuštěny také šeky na řad (odst. 3.).

Transakce, jež se uskutečňují pouhým převodem z účtu na účet, jsou nejdůležitější složkou poštovní šekové služby a splňují významnou národohospodářskou funkci poštovní spořitelny jako instituce placení bez hotových. Poštovní šeky,nařizující převody na účet jiné osoby, nejsou šeky po rozumu zákona o šeku. Proto byly po vzoru Německa, jehož příkladu následovaly téměř všechny ostatní evropské šekové instituce, zavedeny pro převody z účtu na účet zvláštní formuláře, zvané "převodní příkazy", které podle § 34 kolkovému poplatku pro šeky nepodléhají. Tím bylo také umožněno zlevniti tyto transakce bez hotových proti poukazům v hotovosti a uskutečniti přímý písemný styk poukazovatelů peněz v šekové službě s jejich komitenty.

Náležitosti a bližší podmínky provádění šeků přípustných v poštovní službě šekové, vytčené ustanoveními §12 pouze všeobecně a nacházející jen částečně obdobu v ustanoveních zákona o šeku, budou stanoveny podrobnými předpisy pro šekovou službu v Pravidlech (§ 5, odst. 2, § 8). Předpisy zákona o šeku mohou míti zpravidla platnost jen podpůrnou a pouze potud, pokud pro obor poštovní služby šekové neplatí jiná ustanovení.

Ustanovení o šecích na doručitele (zvaných také "pokladními" ), opatřených doložkou "Jen pro zúčtování", které poštovní spořitelna zúčtuje buď s účastníky šekové služby nebo se členy odúčtovacích sdružení při Národní bance Československé v sídle hlavního ústavu nebo v sídle pobočky, odpovídá ustanovení § 22 zák. č. 84/1906 ř. z. a § 11 uh. zák. čl. LVIII/1908. Navržená zákonná formulace jest v souhlase s praxí, jež se vyvinula podle citovaných zákonů o šeku analogicky jako u ostatních bankovních šeků, a jež má usnadniti odúčtování poštovních šeků podávaných bankám jako členům odúčtovacích sdružení jejich klientelou zvláště mimopražskou a mimobrněnskou, ať jde o osoby soukromé, které mají šekový účet u poštovní spořitelny, nebo o peněžní ústavy, které samy nejsou členy odúčtovacích sdružení. Šeky opatřené doložkou "Jen pro zúčtování" jsou tudíž již obvyklou formou pro transakce v odúčtovacím řízení, a v ustanovení § 12 dostává se jim pro obor poštovní šekové služby zákonné sankce.

Úrokování šekových pohledávek.

Nejvyšší úroková míra ze vkladů v šekové službě stanoví se 1 1/2% místo 2 1/2% (čl. 6 zák. č. 140/1919 Sb. z. a n.). Poštovní úřad šekový od počátku své činnosti úrokuje vklady na šekových účtech 1%. Ostatní šekové ústavy namnoze (Německo, Francie, Belgie, Nizozemsko a j.) neplatí vůbec úroků z těchto pohledávek, kladouce je na roveň pohledávkám žirovým. Poštovní šeková služba poskytuje svým účastníkům výhody, za které se poplatky nevybírají buď vůbec, nebo poměrně nepatrné, takže bezúročnost zmíněných pohledávek nemá se zřením k jejich krátkému trvání pro vlastníka účtu významu, ani mu nepřináší hmotné újmy. Také rakouská poštovní spořitelna odstranila r. 1927 úrokování šekových pohledávek.

Jelikož bude úkolem poštovní spořitelny, aby úrokování pohledávek na šekových účtech v zájmu rychlého obratu peněz na těchto účtech spíše snižovala než zvyšovala a účastníkům šekové služby poskytovala za to poplatkové úlevy, možno považovati hranici úrokové míry stanovenou § 13 za postačitelnou.

Ustanovení o lhůtě, kdy se úrokování počíná a kdy končí, obdobné s ustanovením platným pro vklady ve spořitelní službě (§ 19, odst. 3.), jest odůvodněno velikou fluktuací vkladů v šekové službě.

Poplatky.

Poplatky v šekové službě, jež jest poštovní spořitelna oprávněna vybírati od účastníků, upravují se stejným způsobem jako jiné otázky, dotýkající se poměru účastníků k ústavu (§§ 5 a 8). Výjimku zde činí pouze ustanovení poplatků v případech, kdy používání šekové služby poštovní spořitelny jest povinné (na př. placení daní).

Úpravu povinného používání šekové služby poštovní spořitelny k placení daní, poplatků, dávek a pod. osnova neřeší, ježto jest vyhrazena příslušným opatřením v těchto věcech. V takových případech povinného placení bude však odchylkou od všeobecného ustanovení první věty tohoto paragrafu (14) zapotřebí vládního nařízení, mají-li se vybírati poplatky z částek hotově vplácených.

Ručení.

Právní poměr účastníků šekové služby k poštovní spořitelně vzniká ze vzájemných styků obou smluvních stran a musí býti posuzován a řešen také s hlediska veřejných zájmů, které se tu uplatňují a které v činnosti poštovní spořitelny docházejí uspokojení.

Šeková služba jest jedním z veřejných zařízení, která slouží obecnému prospěchu. Proto také stát usnadňuje používání šekové služby četnými výhodami, jda tu často až za hranice poplatkové úhrady své režie. Dává mu k disposici služby poštovních úřadů, organisovaných na nejširší základně husté sítě dopravních zařízení, stanoví poplatky nízkou výměrou atd.

S tohoto hlediska jest posuzovati také ustanovení o ručení poštovní spořitelny za provedení příkazů účastníků šekové služby. Šekové ústavy neručí nikde v cizině za opoždění nastalá ve výkonech služby. Ručení poštovní spořitelny za opožděné provedení transakcí by mělo přirozeně za následek značné zvýšení režie ústavu, které by muselo opět dojíti výrazu v úpravě poplatků. Zvýšení poplatků z toho resultující by bylo velmi citelné, ježto při obtížném vymezení náhradové povinnosti poštovní spořitelny (na př. opožděná doprava, ztráta zásilky a pod.) a dosahu utrpěné škody by náhradové nároky proti státnímu ústavu byly uplatňovány vždy do všech důsledků. Nároky majitelů účtů na náhradu utrpěné škody promlčují se ve smyslu ustanovení obč. zák. ve 3 letech ode dne, kdy došel poštovní spořitelny příslušný příkaz vlastníka účtu.

Ručení za peníze, svěřené poštovní spořitelně v šekové službě, jest upraveno všeobecně již v § 3, odst. 2.

Po vzoru zákonných úprav poštovní spořitelní služby v jiných státech jsou do osnovy zákona pojaty pouze všeobecné zásady a nejdůležitější ustanovení zvláštní, pokud jich jest pro úpravu právních poměrů ve spořitelní službě zapotřebí. Podrobné úpravy spořitelní služby budou stanoveny podle míry důležitosti buď nařízením vlády nebo opatřením poštovní spořitelny (pravidly). Tím má býti zajištěna potřebná pružnost předpisů. Toho jest skutečně zapotřebí, ježto tyto předpisy se musí stále přizpůsobovati skutečným poměrům, a kdyby toto detailní ustanovení bylo pojato již nyní do zákona, nastávala by při každé sebe menší její změně nutnost provésti změnu zákona. Tato legislativní ekonomie má jistě význam všeobecný a osvědčila se i při jiných zákonech.