K tomu zástupci vlád belgické, britské, francouzské, italské a japonské a zástupci vlády německé učinili prohlášení, jež jsou obsažena v příloze I.

Ostatní opatření vyžadovaná vzhledem k přechodu nynějšího režimu v režim. Nového plánu jsou ona, která předvídá příloha II.

Článek V.

Roční splátky, zmíněné v této Dohodě, zahrnují v sobě částky vyžadované ke službě německé zahraniční půjčky z roku 1924.

V těchto ročních splátkách nejsou pojaty obnosy, jež plán znalců ze dne 7. června 1929 přiděluje Spojeným státům americkým.

Článek VI.

Za účelem uvedení v platnost Nového plánu uznávají smluvní strany nutnost zříditi Banku pro vyrovnání mezinárodních platů. Přiznávají jí právnickou osobnost dnem, kdy bude zřízena v souhlase se stanovami, připojenými základnímu zákonu této Banky, který tvoří předmět Úmluvy, uzavřené s vládou švýcarské konfederace.

Článek VII.

Vláda německá odevzdá Bance pro vyrovnání mezinárodních platů v její vlastnosti jako mandatáře věřitelských mocností dlužní úpis, který tvoří předmět přílohy III.

Současně německá vláda.zaručuje, že Společnost německých říšských drah (Deutsche Reichsbahngesellschaft) odevzdá Bance pro vyrovnání mezinárodních platů úpis zmíněný v příloze IV.

Článek VIII.

Za účelem usnadnění dobrého chodu Nového plánu vláda německá chce prohlásiti z vlastního popudu, že jest pevně odhodlána vynaložiti všechno možné úsilí, aby se vyvarovala prohlášení o odkladu a že k němu nepřikročí leda tehdy, když dospěje k závěru, že měna Německa stejně jako jeho hospodářský život mohly by býti vážně ohroženy částečným nebo úplným převodem odsunutelné části ročních splátek. Zůstává dohodnuto, že Německo jediné jest povoláno rozhodnouti, je-li na místě vyhlásiti odklad tak, jak jest předvídán v Novém plánu.

Článek IX.

Německá vláda se zavazuje, že učiní nutná opatření k vyhlášení zvláštních zákonů, nutných k provádění Nového plánu, to jest:

(a) Zákona o změně zákona o Bance ze dne 30. srpna 1924 v souhlase s přílohou V.;

(b) zákona o změně zákona o Společnosti německých říšských drah v souhlase s přílohou VI.

Tyto zákony nemohou býti změněny, leč za podmínek a řízení předvídaných v přílohách V. bis a VI. bis.

Německá vláda se rovněž zavazuje, že provede ustanovení obsažená v přílohách VII. a XI. týkající se použití výnosů z určitých daní ke službě rozličných prvků ročních splátek z titulu kolaterální záruky.

Článek X.

Smluvní strany učiní na svých územích nezbytná opatření, aby fondy a vklady Banky pro vyrovnání mezinárodních platů, pocházející z platů Německa, byly osvobozeny ode všech fiskálních břemen státních nebo místních.

Na územích podrobených pravomoci Smluvních Stran nebudou Banka, její majetek a hotovosti, jakož i deposita a jiné fondy, které by jí byly odevzdány, předmětem žádného ustanovení, zakládajícího jakoukoliv právní nezpůsobilost nebo žádného omezujícího opatření, jako censory, rekvisice, uzmutí anebo zabavení, v době míru nebo ve válce, represálií, zákazů anebo omezení vývozu zlata nebo devis nebo každého jiného obdobného opatření.

Článek XI.

Vlády věřitelských mocností sjednaly text smlouvy o příkazu (Trust), obsažené v příloze VIIL, týkající se přijímání, správy a rozvržení německých splátek.

Jak bude Banka pro vyrovnání mezinárodních platů ustavena, bude pozvána, aby k ní přistoupila, a tytéž vlády budou delegovati zástupce, vybavené plnými mocemi, nutnými k podpisu smlouvy.

Německá vláda prohlašuje, že vzala na vědomí text této smlouvy.

Článek XII.

Režim věčných dodávek bude upraven v souhlase s ustanoveními přílohy IX. této Dohody a přílohy II. Protokolu ze dne 31. srpna 1929.

Způsob provádění britského zákona zvaného >German Reparation (Recovery) Act 1921<, stejně jako způsob vybírání dávek z německých dovozů do Francie, byly předmětem dohod mezi německou vládou s jedné a vládami britskou a francouzskou s druhé strany, dohod, jejichž texty jsou v příloze X.

Článek XIII.

Německá vláda potvrzuje všechny výsady, záruky a zástavy, zřízené až dosud ve prospěch německé zahraniční půjčky z r. 1924 a prohlašuje, že nic ani v Novém plánu ani v důsledku zastavení plánu Dawesova nezmenšuje anebo nemění povahu a rozsah povinností anebo závazků jí dříve převzatých za režimu >General Bond<, aby byla zajištěna půjčka shora uvedená. Trvají v celistvosti. Vlády ostatních signatárních mocností stejně potvrzují a uznávají znovu výsadně postavení služby německé zahraniční půjčky z r. 1924 a prohlašují, pokud se jich to týká, že všechny výsady, záruky a zástavy, povolené až dosud řečené půjčce, zůstávají nedotčeny včetně těch, jež jsou obsaženy v Londýnském Protokole ze dne 30. srpna 1924. Zejména a bez újmy všeobecných prohlášení, která předcházejí, vlády Německa a ostatních signatárních mocností uznávají, že výsada prvního pořadí, stanovená ve prospěch půjčky, nadále se vztahuje na všechny platy, které mají budoucně býti Německem převedeny z titulu reparací a jiných břemen smlouvy, včetně nejen neodsunutelné části německých ročních splátek, jež je platiti na účet Trustu ročních splátek, ale i včetně odsunutelné části německých ročních splátek, jež je platiti na stejný účet. Řečené mocnosti proto uznávají, že částky normálně potřebné pro službu půjčky budou vzaty z řečených ročních splátek a placeny Trustem půjčky nebo na jejich řád přednostně přede všemi jinými, odtud pocházejícími plněními. Německá vláda přijímá mimo to a potvrzuje ustanovení o jistotě pro německou zahraniční půjčku z r. 1924, obsažená v příloze XI., jejíž anglický text jediné jest autentický.

Článek XIV.

Věřitelské mocnosti uznávají, že jejich přijetí slavnostního závazku německé vlády nahražuje všechny zástavy kontroly, záruky a výsady, jež mohou nyní trvati s výhradou těch, o nichž se činí zvláštní zmínka v článku XIII. a v přílohách VI., VII., a XI.

Článek XV.

1. Každý spor, buď mezi signatárními vládami této Dohody nebo mezi jednou či více z nich a Bankou pro vyrovnání mezinárodních platů o výkladu a aplikaci Nového plánu bude, i s výhradou zvláštních ustanovení předvídaných v přílohách I., V. bis, VI. bis a IX., podroben za účelem konečného rozhodnutí rozhodčímu soudu, skládajícímu se z 5ti členů, jmenovaných na pět let, z nichž jeden, jenž bude zastávati úřad předsedy, musí býti občanem Spojených států amerických, dva musí býti příslušníky státu, které byly v poslední válce neutrální a z obou posledních bude jeden příslušníkem Německa a jeden příslušníkem jedné z věřitelských mocností Německa.

V prvém období pěti let, počínajícím dnem, kdy se započne prováděti Nový plán, tento soud bude složen z pěti členů, kteří nyní tvoří rozhodčí soud, zřízený Dohodou Londýnskou ze dne 30. srpna 1924.

2. Znovujmenování členů soudu po projití každého období anebo obsazení uprázdněného místa, jež by mohlo nastati během tohoto období, bude provedeno: pokud jde o člena, který má státní příslušnost jedné z věřitelských mocností Německa, vládou francouzskou, která se předem dohodne za tím účelem s vládami belgickou, britskou, italskou a japonskou; pokud jde o člena, který má státní příslušnost německou, vládou německou, a pokud jde o ostatní tři členy, šesti shora zmíněnými vládami, jež jednají ve vzájemné dohodě, a v nedostatku takové dohody úřadujícím předsedou Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti.

3. Ve všech případech, v nichž buď Německo nebo Banka bude stranou žalující nebo žalovanou, shledá-li předseda soudu na žádost jedné nebo více věřitelských vlád, které jsou stranami ve sporu, že tato vláda nebo tyto vlády mají hlavní zájem, vyzve tuto vládu nebo tyto vlády, aby určily vzájemnou dohodou, jde-li o více vlád, člena, který v soudu nahradí člena jmenovaného francouzskou vládou.

V případě, kdy u příležitosti sporu mezi dvěma nebo více věřitelskými vládami, nezasedal by v soudu příslušník jedné nebo více těchto vlád, ta vláda nebo ty vlády budou míti právo určiti každá člena, jenž bude zasedati při této příležitosti. Uzná-li president, že určité z těchto vlád mají společný zájem ve sporu, vyzve je, aby určily jednoho člena; kdykoliv v důsledku tohoto opatření soud bude složen ze sudého počtu členů, předseda bude míti hlas rozhodující.

4. Před každým konečným rozhodnutím a bez prejudice pro meritum, předseda soudu anebo, je-li zaneprázdněn v kterémkoliv případě, každý člen jím ustanovený bude moci na žádost strany, která v tom směru učiní návrh, naříditi zajišťovací opatření k zabezpečení práv stran.

5. Uchylujíce se k soudu, mohou strany vždy se dohodnouti, že svůj spor předloží předsedovi nebo jednomu z členů zvolenému za jediného rozhodčího.

6. S výhradou zvláštních ustanovení, předvídaných v dohodě o rozhodčím, která v žádném případě nemohou býti na újmu právu strany třetí na intervenci, postup soudu nebo jediného rozhodčího bude upraven v souhlase s přílohou XII.

Tato pravidla o řízení platí stejně s touže výhradou ve všech právních případech před soudem, předvídaným v přílohách této Dohody.

7. Nedorozumí-li se strany o znění dohody o rozhodčím, může každá strana přímo a jednoduchou žádostí věc předložiti soudu, jenž vynese rozsudek, třebas i pro zmeškání, o každé otázce, jež mu byla tím způsobem předložena.

8. Soud i jediný rozhodčí posuzují svoji příslušnost. Nicméně v případě, kdy ve sporu vznikajícím mezi vládami, otázka příslušnosti by byla zdvižena, bude na žádost jedné ze stran předložena Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti.

9. Tato ustanovení budou řádně přijata Bankou za účelem vyřízení každého sporu, který by mohl vzniknouti mezi ní a jednou nebo více signatárních vlád o výkladu a použití jejích stanov nebo Nového plánu.

Závěrečná ustanovení.

P. Henri Jaspar, ministerský předseda Belgie, jednaje ve své vlastnosti jako předseda Haagské konference z r. 1930, odevzdá ihned po podpisu každé ze signatárních vlád ověřený souhlasný opis této Dohody. (Tento výraz zahrnuje,zde a po každé, kdy to textová souvislost připouští, připojené tu přílohy.) S výhradou opačných ustanovení texty francouzský a anglický budou stejně autentické.

Nicméně jedná-li se o úpisy předvídané v článku VI. a o německé zákony zmíněné v článku IX. této Dohody, text německý, a jedná-li se o přílohu XI. anglický, budou jediné autentické.

Tato dohoda bude ratifikována a uložení ratifikačních listin bude provedeno v Paříži u vlády francouzské.

Mocnosti, jichž vláda sídlí mimo Evropu, budou moci se spokojiti s tím, že prostřednictvím svých diplomatických zástupců v Paříži zpraví francouzskou vládu o své ratifikaci; v takovém případě dodají ratifikační listiny co nejdříve.

Nový plán vstoupí v platnost a bude se míti za to, že bylo započato s jeho prováděním dnem, kdy reparační komise a předseda Kriegslastenkommission shodně zjistí:

1. Ratifikaci této Dohody Německem a publikaci německých zákonů ve shodě s dotyčnými přílohami.

2. Ratifikaci téže Dohody čtyřmi z těchto mocností: Belgie, Velká Britanie, Francie, Italie a Japonsko.

3. Ustavení Banky pro vyrovnání mezinárodních platů, její převzetí dotyčných závazků, předvídaných v této Dohodě, stejně jako přijetí s její strany dlužního úpisu německé vlády a úpisu Společnosti německých říšských drah, tak jak jsou uvedeny v příloze III. a IV.

Zjištění reparační komise musí býti odhlasováno řečenou komisí tak, jak byla ustavena pro účely Versaillesské smlouvy v případech, když, byla zkoumána otázka vztahující se na Německo, při čemž nicméně delegát japonský zúčastní se jednání a hlasuje.

Zjištění reparační komise a předsedy Kriegslastenkommission bude oznámeno všem signatárním mocnostem této Dohody.

Nicméně nahražení závazků a ročních splátek z Nového plánu oněmi z plánu znalců ze dne 9. dubna 1924 nastane počínaje dnem 1. září 1929 se zřetelem k předpisům Haagského protokolu ze dne 31. srpna 1931 a přílohy II. této Dohody.

Tato Dohoda vstoupí v platnost pro každou vládu jinou, než jsou čtyři z těch shora jmenovitě označených, které budou ratifikovati první, dnem její notifikace anebo dnem složení její ratifikační listiny. Tato ratifikace bude míti nicméně týž účinek, jako kdyby byla předcházela zjištění reparační komise a předsedy Kriegslastenkommission.

Francouzská vláda odevzdá všem signatárním mocnostem ověřený souhlasný opis zápisu o uložení ratifikací.

Dáno v jediném exempláři v Haagu dne 20. ledna 1930.

CURTIUS.
WIRTH.
SCHMIDT.
MOLDENHAUER.
HENRI JASPAR.
PAUL HYMANS.
E. FRANCQUI.
PHILIP SNOWDEN.
PETER LARKIN.
GRANVILLE RYRIE.
E. TOMS.
PHILIP SNOWDEN.
PHILIP SNOWDEN.
HENRI CHERON.
LOUCHEUR.
N. POLITIS.
J. G. POLITIS.
A. MOSCONI.
A. PIRELLI.
SUVICH.
M. ADATCI.
K. HIROTA.
J. MROZOWSKI.
R. ULRICH.
TOMAZ FERNANDES.
G. G. MIRONESCO.
N. TITULESCO.
J. LUGOSIANO.
AL. ZEUCEANO.
Dr. EDUARD BENEŠ.
STEFAN OSUSKÝ.
Dr. V. MARINKOVITCH.
CONST. FOTITCH.

PŘÍLOHA XII.

Rozhodčí řízení. Soudní řád.

1. U příležitosti každého rozhodčího řízení bude soudní řád upraven ustanoveními kapitoly III. Haagské Úmluvy z roku 1907 o pokojném vyřizování mezinárodních sporů, pokud nejsou změněna ustanoveními níže uvedenými nebo předpisy Dohody Haagské z ledna 1930.

Zejména článek 85. Haagské Úmluvy dojde použití a každá strana ponese své vlastní útraty a stejný zlomek útrat Soudu.

2. Soud bude zasedati v Haagu nebo na jiném místě, které sám bude moci určiti. Datum zasedání bude určeno předsedou a oznámení o tom bude učiněno stranám nejméně 14 dnů předem.

3. Každá ze stran bude jmenovati jednoho zástupce.

Všechen styk mezi stranami a Soudem nebo mezi stranami bude se díti prostřednictvím těchto zástupců.

Soud určí tajemníka, jemuž bude sdělení zasílati.

4. Řízení se skládá ze dvou fází:

(1) písemného šetření a

(2) ústních jednání.

Jednání ústní budou veřejná.

5. Strana žalující předloží svůj pamětní spis ve lhůtě šesti týdnů ode dne dohody o rozhodčím řízení nebo ode dne, jejž určí předseda nebo Soud, a druhá strana podá svou odpověď ve lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy byla obdržela pamětní spis strany žalující.

Vznikne-li spor o to, která strana jest v daném případě stranou žalující, otázka bude rozhodnuta v sumárním řízení buď předsedou Soudu anebo některým z jeho členů, určenými k tomu cíli předsedou.

6. Pamětní spisy obsahují:

(1) výklad o skutečnostech, na nichž jest založena žaloba;

(2) výklad o právním stavu věci;

(3) závěry;

(4) seznam dokladů průkazných; tyto doklady mají býti připojeny k pamětnímu spisu.

Odpovědi obsahují:

(1) uznání nebo popření skutečností uvedených v pamětním spise;

(2) v daném případě i dodatečný výklad o skutečnostech;

(3) výklad o právním stavu věci;

(4) závěry založené na vyslovených skutečnostech; tyto závěry mohou obsahovati nároky protižalobní, pokud tyto spadají do příslušnosti Soudu;

(5) seznam průkazných dokladů; tyto doklady musí býti připojeny k odpovědi.

7. Strany budou rovněž oprávněny předložiti jednak repliku, jednak dupliku ve lhůtě tří týdnů ode dne, kdy přijaly předchozí procesní spis.

Všechny pamětní spisy budou vytištěny. Šest výtisků nejméně bude dáno druhé straně a nejméně dvanáct výtisků Soudu. Každá strana potvrdí příjem všech dokumentů straně, která je předala a zpraví Soud o datu přijetí; všechny dokumenty, jichž se strana dovolává jako opory, budou připojeny v ověřených souhlasných opisech.

8. Shora uvedené lhůty mohou býti prodlouženy buď dohodou stran nebo rozhodnutím předsedy Soudu.

9. Písemné řízení bude moci býti vedeno bud' v jazyce francouzském, anglickém, anebo, je-li stranou Německo, v jazyce německém. Každý člen Soudu bude však moci žádati, aby všechny procesní spisy nebo jiné dokumenty (včetně všech překladů), podané v jedné z těchto tří řečí byly přeloženy do jiné z těchto řečí, a aby překlad byl po případě řádně ověřen.

10. Žádná strana nebude moci míti pro každou jednotlivou otázku, předloženou rozhodčímu řízení, více než dva advokáty.

11. Obhájci budou moci plaidovati ve svém vlastním jazyce s výhradou, že každý člen Soudu nebo druhá strana má právo požadovati překlad do francouzštiny a do angličtiny.

12. O všech ústních jednáních budou vedeny stenografické zápisy a jejich přepisy budou dodány s největším možným urychlením členům Soudu a stranám. Provádění tohoto ustanovení a redakce potřebných zápisů připadá za povinnost tajemníku Soudu.

13. Předseda anebo dva členové Soudu, jím ustanovení, budou oprávněni učiniti jménem Soudu všechna rozhodnutí, která Soud může učiniti o všem, co se týká rozhodčího řízení a dokud nezačne ústní jednání.

14. Žádná strana nebude moci bez souhlasu druhé strany použíti během jednání dokumentu, který dříve nebyl oznámen druhé straně.

15. Každý člen Soudu bude moci za ústního jednání klásti stranám otázky, jež bude pokládati za užitečné.

Soud bude moci kdykoliv před vynesením nálezu použíti všech informačních prostředků, které bude považovati za potřebné a bude moci si vyžádati všechny dodatečné noty, pamětní spisy, doklady anebo výklady, které bude považovati za žádoucí. V případě však, kdyby Soud chtěl použíti jiných prostředků informačních než těch, jež mu byly dodány stranami, poskytne jim možnost učiniti k tomu své připomínky.

16. Žádný ústní výklad nebude přijat od jedné ze stran, nebude-li přítomna strana druhá anebo nebyla-li řádně obeslána.

17. Každá žádost nebo oznámení podané Soudu jednou ze stran, budou současně sděleny straně druhé.

18. Tajemník Soudu oznámí všem stranám Dohody Haagské z ledna ag3o každé řízení, zahájené před Soudem.

19. Když některá signatární mocnost anebo Banka pro vyrovnání mezinárodních platů shledá, že ve sporu jde o nějaký její právní zájem, může požádati Soud, aby jí bylo dovoleno intervenovati jako třetí strana.

Není-li o tom dohody mezi stranami, určí buď předseda nebo některý člen Soudu, jím k tomu cíli jmenovaný, lhůtu, ve které intervenující strana má předložiti svůj pamětní spis.

S výhradou všech opačných rozhodnutí, učiněných soudem, předchozí pravidla a ustanovení Dohody Haagské z ledna 1930, týkající se rozhodčího řízení, zejména ta, která se vztahují na ustanovení dodatečného člena pro určité případy, budou platiti pro stranu intervenující jako pro každou původní stranu ve sporu.

UJEDNÁNÍ MEZI VĚŘITELSKÝMI MOCNOSTMI.

(NĚMECKO.)

Řádně zmocnění zástupcově vlády Jeho Veličenstva krále Belgického, vlády Spojeného království Velké Britanie a Severního Irska, vlády Kanadské, vlády Australské, vlády Nového Zélandu, vlády Unie Jihoafrické, vlády Indické, vládl republiky Francouzské, vlády republiky Řecké, vlády Jeho Veličenstva krále Italského, vlády Jeho Veličenstva císaře Japonského, vlády republiky Polské, vlády republiky Portugalské, vlády Jeho Veličenstva krále Rumunského, vlády republiky Československé a vlády království Jugoslavie dohodli se takto:

1. Signatární mocnosti přijímají, pokud se jich týče, rozvržení německých platů, jak vyplývá z Nového plánu, jakožto konečné vyrovnání všech otázek týkajících se rozvržení platů, převodů, postupů a dodávek již učiněných Německem při provádění smlouvy uzavřené ve Versailles, Úmluv o příměří a Úmluv je doplňujících s jedinou výhradou ustanovení, na něž poukazuje článek 3. a 4. tohoto Ujednání.

Toto rozvržení mezi signatární mocnosti nesmí býti dotčeno žádným z ujednání, jež jsou v platnosti mezi nimi, ani výsledkem účtů, vztahujících se na minulé operace.

2. V důsledku toho veškeré účty mezi podepsanými mocnostmi nebo mezi jednou z nich a reparační komisí, týkající se otázek uvedených ve článku I. a vztahující se na období předcházející provádění plánu znalců ze dne 7. června 1929 (včetně účtů týkajících se částí předválečného dluhu německého) budou napříště bezpředmětné a, bezúčinné a budou uzavřeny v nynějším svém stavu s jedinou výhradou ustanovení obsažených ve článku 3. a 4. tohoto Ujednání.

3. Nicméně:

(a) Akcie Společnosti drah bagdadských, jež jsou nyní v držení reparační komise, budou přiděleny po třetině Francii, Velké Britanii a Italii, aniž toto přidělení mohlo vésti k jakékoliv úpravě účtů mezi věřitelskými mocnostmi;

(b) podmínky rozdělení kabelů postoupených Německem na základě Versaillesské smlouvy budou určeny účastněnými věřitelskými vládami;

(c) výlohy komitétu znalců z r. 1929, připadající k tíži věřitelským mocnostem, budou mezi ně definitivně rozvrženy podle percentuálních podílů předvídaných Dohodou uzavřenou ve Spaa a Dohodami ji doplňujícími.

(d) Veškeré úspory docílené na přídělech, jež byly přiřčeny přednostně oddělením Vysoké mezispojenecké komise pro území Rýnská, z páté roční splátky Dawesovy, budou použity na úhradu výloh těchto oddělení po 31. srpnu 1929, včetně výloh likvidačních. Zbytek bude zaúčtován fondům předvídaným článkem IV. Protokolu ze dne 31. srpna 1929 a to až do těchto maximálních částek: 250.000 Mkř pro Belgii, 750.000 Mkř pro Francii a 360.000 Mkř pro Velkou Britanii;

(e) v míře, v jaké výlohy reparační komise a správních organismů Dawesova plánu, vzešlé po 31. srpnu 1929, by nebyly úplné kryty částkou 6,000.000 Mkř, opatřených na základě III. k Haagskému protokolu ze dne 31. srpna 1929, případný schodek bude upražen z úspor, docílených jak reparační komisí, tak řečenými správními organismy z částek stanovených pro výlohy téhož druhu před 31. srpnem 1929 z titulu ročních splátek Dawesova plánu;

(f) veškeré otázky, týkající se pohledávek nebo aktiv komise reparační, jejichž rozdělení není předvídáno předcházejícími odstavci, budou upraveny vládami Belgie, Francie, Velké Britanie, Italie a Japonska. Veškeré příjmy z titulu těchto pohledávek nebo těchto aktiv budou rozvrženy podle pravidel o rozdělení sjednaných Dohodou ze dne 14. ledna 1925.

4. Za účelem provedení článku 192 příloh ke zprávě znalců bude předem vzata z titulu posledních pěti měsíců Dawesova plánu částka 118,100.000 Mkř k dobru Velké Britanie, Italie a Řecka.

Tento plat bude rozdělen takto:

Velká Britanie	102,000.000
Italie	14,800.000
Řecko	1,300.000

Bude zaúčtován na přebytcích různých mocností těmito částkami:

Francie	89,380.446
Belgie	12,014.283
Japonsko	2,527.350
Jugoslavie	13,021.695
Portugalsko	134.661
Rumunsko	912.920
Polsko	108.645

5. Platy odvedené reparační komisi vládou dánskou, vládou svobodného města Gdanska, jakož i Radou přístavu a vodních cest Gdanska, budou pokládány za konečné vyrovnání všech jejich závazků k reparační komisi z titulu státních statků postoupených Německem a jejich části na německém předválečném veřejném dluhu.

Zbytek reservy, na nějž míří odst. 113. příloh ke zprávě znalců ze dne 7. června 1929 (předposlední věta) bude rozvržen mezi věřitelské vlády podle ujednáni, ke kterému dojde v daném okamžiku.

7. Za účelem uvedení v účinnost článku VI. přílohy I. protokolu ze dne 31. srpna 1929, uvolují se vlády francouzská a italská, že budou platiti Velké Britanii během každého ze 36 finančních roků počínajícího měsícem dubna 1930 roční splátky, předvídané v příslušných dohodách o vyrovnání jejich válečného dluhu, ve formě měsíčních platů 15. každého měsíce na místo platů pololetních 15. září a 15. března každého roku.

Ustanovení o době uvolnění italského deposita zlata tak, jak jsou předvídána článkem 7. dohody anglo-italské o konsolidaci válečného dluhu italského, budou přiměřeně změněna.

8. Roční splátky předvídané ve článcích 3. a 4. přílohy I. Haagského protokolu ze dne 31. srpna 1929 budou placeny ve dvou stejných částkách dne 1. července a 1. ledna každého roku, počínaje 1. červencem 1930 až do 1. ledna 1966. Za běžný rok, s výhradou opačného ujednání, bude plat vykonán vcelku dne 15. března 1930 s úrokem vypočteným na základě úrokové míry 5 ¹/₂ % od 1. října 1929 počínaje.

9. Služba roční splátky 19,8 milionů Mkř, jejíž zaplacení Velké Britanii zaručily Francie a Belgie podle článku III. přílohy I. protokolu v Haagu ze dne 31. srpna 1929, bude zajištěna do 16,650.000 Mkř Francií a do 3,150.000 Mkř Belgií.

10. Toto Ujednání, jehož texty anglický i francouzský jsou stejně autentické, bude ratifikováno a vstoupí v platnost pro každou vládu, která je ratifikovala, ve stejnou dobu, kdy pro ni vstoupí v platnost Dohoda o úplném a konečném vyrovnání reparací, uzavřená téhož dne s Německem v Haagu.

Dáno v Haagu, dne 20. ledna 1930.

HENRI JASPAR.
PADL HYMANS.
E. FRANCQUI.
PHILIP SNOWDEN.
PETER LARKIN.
GRANVILLE RYRIE.
E. TOMS.
PHILIP SNOWDEN.
HENRI CHÉRON.
LOUCHEUR.
N. POLITIS.
J. G. POLITIS.
A. MOSCONI.
A. PIRELLI.
SUVICH.
ADATCI.
K. HIROTA.
J. MROZOWSKI.
R. ULRICH.
TOMAZ FERNANDES.
G. G. MIRONESCO.
N. TITULESCO.
J. LUGOSIANO.
AL. ZEUCEANO.
Dr. EDUARD BENEŠ.
STEFAN OSUSKÝ.
Dr. V. MARINKOVITCH.
C. FOTITCH.

DOHODA.

UJEDNANÍ MEZI MOCNOSTMI

VĚŘITELSKÝMI

(RAKOUSKO, MAĎARSKO, BULHARSKO, OSVOBOZOVACÍ DLUH).

Řádné zmocnění zástupcově vlády Jeho Veličenstva krále Belgického, vlády Spojeného království Velké Britanie a Severního Irska, vlády Kanadské, vlády Australské, vlády Nového Zélandu, vlády Unie Jihoafrické, vlády Indické, vlády republiky Francouzské, vlády republiky Řecké, vlády Jeho Veličenstva krále Italského, vlády Jeho Veličenstva císaře Japonského, vlády republiky Polské, vlády republiky Portugalské, vlády Jeho Veličenstva krále Rumunského, vlády republiky Československé, vlády Jeho Veličenstva krále Jugoslavie se dohodli o státních statcích, postoupených Rakouskem, Maďarskem a Bulharskem, o osvobozovacích dluzích a rozvržení neněmeckých reparací takto:

Článek I.

Signatární mocnosti tohoto Ujednání, které jsou dlužníky z titulu statků postoupených na základě smluv uzavřených v Saint-Germain, Trianon a v Neuilly a náhrad za osvobození, které mají původ v dohodách ze dne 10. září a 8. prosince 1919, jsou úplně a s konečnou platností sproštěny tohoto dluhu.

Nicméně žádná z řečených mocností nebude účastna výhod tohoto ustanovení, pokud nebude předem ratifikovati ostatní dohody sjednané v Haagu v lednu 1930 s Německem, Rakouskem, Bulharskem a Československem.

Článek II.

Roční splátka deseti milionů zlatých marek, kterou Československo dohodou z dnešního dne se zavázalo zaplatiti ostatním věřitelským mocnostem, bude rozdělena mezi věřitelské mocnosti vyjímaje Rumunsko, Československo a Jugoslavii podle níže uvedeného rozdělovacího obrazce: