(3) Rozhodnutí, kterým bylo hlasovací právo věřiteli odepřeno, poznamená se v seznamu pohledávek. Odporovati mu lze toliko v rekursu proti potvrzení vyrovnání (§ 59).

Odročení vyrovnacího roku.

§ 53.

Kromě případu uvedeného v §u 50, odst. 2., může býti jednání na nejkratší dobu odročeno také tehdy, když byl návrh na vyrovnání změněn (§ 45, odst. 2.), nebo lze-li očekávati v nejbližší době změnu okolností rozhodných pro usnesení věřitelů. Dohodnouti se o odročení vyrovnacího roku účastníci nemohou.

Oddíl sedmý.

Obsah vyrovnání.

 

Práva vylučovatelů, oddělných věřitelů a přednostní pohledávky.

 

Uspokojení ostatních věřitelů.

 

§ 54.

(1) Nároky osob, které jsou oprávněny požadovati vyloučení věcí, nároky věřitelů oddělných a věřitelů, jejichž pohledávky mají přednostní právo (§ 26), nejsou vyrovnáním dotčeny a musí býti uspokojeny úplně a včas. Rovněž nejsou dotčeny nároky uvedené v § 30, č. 2, a 3. Přednostní pohledávky buďte na žádost věřitele zajištěny.

(2) S věřiteli, kteří nemají přednostního práva, musí býti mimo případ uvedený v § 29 nakládáno stejně, pokud sami neprojeví souhlas. tím, aby někteří věřitelé byli uspokojeni výhodněji. Souhlas věřitelů s výhodnějším uspokojením věřitelů jiných jest dán, vysloví-li se pro ně většina věřitelů a pohledávek počítaná podle § 50, při čemž věřitelé, kterým se má dostati výhodnějšího uspokojení, a jejich pohledávky se nepočítají.

(3) Byla-li některá pohledávka dlužníkem popřena, může vyrovnací komisař vyslechna účastníky na věřitelův návrh naříditi, aby částka, která by podle vyrovnání připadla na popřenou pohledávku, byla zajištěna. Zajištěná částka se uvolní, nebyl-li nárok věřitelem uplatněn ve lhůtě, kterou vyrovnací komisař ustanovil.

 

Úmluvy o zvláštních výhodách.

§ 55.

 (1) Úmluva dlužníka nebo jiných osob s některým věřitelem nebo s osobou jemu blízkou (§ 51), kterou se z podnětu vyrovnacího řízení nebo třeba den z nějaké vzdálené souvislosti s ním poskytují zvláštní výhody proti ostatním věřitelům stejného druhu, jest neplatna. Co bylo plněno na základě takovéto neplatné úmluvy nebo na základě závazku převzatého k za tření takovéto úmluvy, může býti bez újmy dalších nároků na náhradu do tří roků požadováno zpět.

(2) Za zvláštní výhodu se nepokládá, byla-li věřiteli za postoupení jeho pohledávky dána úplata, která byla úměrná hospodářskému stavu dlužníkovu v době, kdy k postupu došlo.

 Práva věřitelů proti spoluzavázaným.

§ 56.

Práva věřitelů proti ručitelům a spoludlužníkům dlužníka, který se vyrovnává, jakož i proti osobám, proti kterým přísluší věřitelům právo postihu, jsou vyrovnáním nedotčena, pokud se oprávnění výslovně neprohlásí jinak.

 

Oddíl osmý.

O potvrzení vyrovnání.

 

Potvrzení vyrovnání soudem.

§ 57.

(1) Věřiteli přijaté vyrovnání jest platno teprve, bylo-li vyrovnacím komisařem pravoplatně potvrzeno.

(2) V usnesení vyrovnacího komisaře buď uveden podstatný obsah vyrovnání; usnesení buď doručeno dlužníku, všem přihlášeným věřitelům a ostatním účastníkům, zejména osobám které se za splnění vyrovnání zavázaly jako ručitelé nebo spoludlužníci; a veřejně vyhlášeno. Ve vyhlášce uváděti obsah vyrovnání netřeba. Písemné vyhotovení usnesení potvrzujícího vyrovnání buď vypraveno téhož dne, kterého byla vyhláška vyvěšena na soudní desce; den vyvěšení vyhlášky buď na usnesení vyznačen.

Kdy jest potvrzení odepříti.

§ 58.

 

(1) Vyrovnání potvrzeno nebudiž

1. vyšlo-li najevo, že jsou tu důvody, pro které jest nepřípustno, aby vyrovnací řízení vůbec bylo zahájeno (§ 4);

2. nebylo-li šetřeno ustanovení tohoto zákona o řízení, zejména o přijetí vyrovnání, leda že by vady řízení mohly býti dodatečně odstraněny nebo nejsou podle povahy věci závažny;

3. byly-li proti ustanovení. § 55 poskytnuty některému věřiteli zvláštní výhody;

4. jestliže nebyly do třiceti dnů od přijetí vyrovnání, ač byl dlužník vyzván, zapraveny nebo zajištěny náklady řízení a poplatky z vyrovnacího řízení;

(2) Potvrzení může býti odepřeno, jsou-li výhody dlužníku ve vyrovnání poskytnuté v odporu v jeho hospodářskými poměry, odporuje-li vyrovnání společnému zájmu věřitelů, nevedl-li dlužník, který jest obchodníkem, obchodních knih anebo není-li možno,z jiného důvodu zjednati si dostatečného přehledu o hospodářském stavu dlužníkově.

Opravné prostředky.

§ 59.

Usnesení, kterým bylo vyrovnání potvrzeno, mohou odporovati rekursem účastníci, kteří k vyrovnání výslovně nepřivolili, jakož i dlužníkovi spoludlužníci a ručitelé; proti usnesení, kterým bylo potvrzení odepřeno, přísluší právo rekursu dlužníku a věřitelům, kteří vyrovnání neodporovali.

Oddíl devátý.

Právní účinky vyrovnání.

§ 60.

(1) Bylo-li vyrovnání soudem pravoplatně potvrzeno a úplně a včas splněno, jest dlužník sproštěn závazku věřitelům nahraditi ztrátu, kterou vyrovnáním utrpěli, i když hlasovali proti vyrovnání anebo se řízení nebo hlasování o vyrovnání nezúčastnili. Stejně jest dlužník osvobozen proti rukojmím a jiným osobám, kterým přísluší právo postihu. Ujednání, která těmto ustanovením odporují, jsou neplatna.

(2) Věřitelé, k jejichž pohledávkám nebylo přihlíženo toliko dlužníkovou vinou, mohou požadovati od dlužníka úplného zaplacení, dokáží-li, že o zahájení vyrovnacího řízení nevěděli anebo věděti nemusili a že by nebylo dosaženo většin předepsaných v § 50, kdyby byli ve vyrovnacím řízení hlasovali proti přijetí vyrovnání.

(3) Pohledávky uvedené v § 30, č. 1., nemohou býti vymáhány po splnění vyrovnání vůbec.

 

§ 61.

(1) Pravoplatně potvrzeným vyrovnáním osobně ručícího společníka obchodní společnosti o jeho soukromém jmění zprošťuje se společník ručení za závazky společnosti, pokud.by přesahovalo míru ve vyrovnání ustanovenou pro uspokojení jiných věřitelů.

(2) Byl-li zároveň s vyrovnacím řízením zahájeným na návrh obchodní společnosti prohlášen konkums proti osobně ručícímu společníku nebo na jeho návrh zahájeno vyrovnací řízení, dotýká se společníkovo vyrovnání pohledávek věřitelů společnosti jen potud, pokud mohou býti uplatňovány v konkursu nebo ve vyrovnání společníkovu.

(3) Není-li ve vyrovnání ustanoveno jinak, jsou právní účinky vyrovnání obchodní společnosti na, prospěch každému osobně ručícímu společníku proti věřitelům společnosti.

§ 62.

(1) Byl-li na dlužníkovo jmění prohlášen konkurs dříve, nežli bylo úplně splněno vyrovnání ujednané podle ustanovení vyrovnacího řádu, nejsou věřitelé povinni vrátiti, co podle vyrovnání bezelstně obdrželi:

(2) Jejich pohledávky pokládají se v konkursním řízení za uspokojené toliko částkou, která jim byla podle vyrovnání skutečně zaplacena.

§ 63.

(1) Nebyla-li pohledávka ve vyrovnacím řízení přihlášená a zapsaná do seznamu přihlášek dlužníkem ani vyrovnacím správcem popřena, může býti podle vyrovnání soudem potvrzeného a podle výpisu ze seznamu přihlášek proti dlužníku i proti osobám, které se za splnění vyrovnání zavázaly jako spoludlužníci nebo ručitelé (§ 2), vedena exekuce, nabylo-li usnesení o potvrzení vyrovnání právní moci, pero pohledávky, které nemají přednostního práva, však vždy jen do výše kvoty věřiteli přijaté Před splatností pohledávky může soud povoliti exekuci k zajištění, osvědčí-li věřitel nebezpečí, že by jinak dobytí nároku jeho bylo zmařeno nebo značně ztíženo.

(2) Exekucí mohou býti proti dlužníku vymáhány i náklady vyrovnacího řízení, nebyly-li ve lhůtě ustanovené v § 58, č. 4., zaplaceny nebo zajištěny.

 

Oddíl desátý.

Ukončení a zastavení řízení.

 

Ukončení vyrovnacího řízení.

§ 64.

 

(1) Nabylo li usnesení, kterým bylo vyrovnání potvrzeno, právní moci, prohlásí vyrovnací soud řízení za ukončené.

(2) Ukončení řízení soud veřejně vyhlásí a zároveň nařídí, aby byly vymazány poznámky o zahájení vyrovnacího řízení vykonané podle §u 8.

 

Zastavení vyrovnacího řízení.

§ 65.

(1) Vyrovnací řízení buď usnesením vyrovnacího soudu zastaveno

1. odvolá-li dlužník návrh na vyrovnání před vyrovnacím rokem nebo nebyl-li návrh přijat věřiteli do 90 dnů od zahájení řízení. Týká-li se však vyrovnací řízení podniku kromobyčejného rozsahu.a dalekosáhlého hospodářského významu a vyžaduje-li toho veřejný zájem, může vrchní soud na,návrh vyrovnacího komisaře učiněný před uplynutím této lhůty, povoliti její prodloužení. Před rozhodnutím, které jest konečné, buďte slyšeni věřitelé;

2. neprohlásí-li všichni osobně ručící společníci obchodní společnosti nebo všechny osoby oprávněné zastupovati osobu právnickou nebo všichni.dědicové (§ 3) nejpozději při vyrovnacím roku, že s návrhem na vyrovnání souhlasí;

3. nabylo-li usnesení, kterým bylo odepřeno potvrzení vyrovnání, právní moci;

4. nevykonal-li dlužník vyjevovací přísahu nebo jestliže uprchl;

5. objevilo-li se za řízení, že dlužník o zahájení vyrovnacího řízení žádal zřejmě ze svévole, že mu vůbec není možno nabízené vyrovnání splniti anebo že nebyly tu od počátku

podmínky, za kterých lze vyrovnací řízení zahájiti;

6. jestliže dlužník odepřel se vyjádřiti o přihlášených pohledávkách;

7. jestliže dlužník nedbal obmezení uložených mu. podle §§ 5 a 10, odst. 1. a 2.

(2) Zastavení vyrovnacího řízení buď ihned veřejně vyhlášeno.

(3) Byl-li konkurs prohlášen nejpozději do patnácti dnů po zastavení vyrovnacího řízení; tvoří náklady vyrovnacího řízení část nákladů řízení konkursního.

(4) Nabylo-li usnesení o zastavení vyrovnacího řízení právní moci a nebyl-li konkurs prohlášen do patnácti dnů po zastavení vyrovnacího řízení, buďte poznámky zahájení vyrovnacího řízení (§ 8) vymazány.

Oddíl jedenáctý.

Neplatnost a bezúčinnost vyrovnání; následky jeho nesplnění.

 

Neplatnost vyrovnání.

§ 66.

(1) Vyrovnání, jest neplatné a věřitelé mohou.bez dalšího požadovati úplné uspokojení svých nároků, jestliže byl dlužník do dvou let od potvrzení vyrovnání pravoplatně odsouzen pro podvodný úpadek.

(2) Neplatnost vyrovnání nedotýká se platnosti exekučních titulů vzniklých podle §u 63.

 

Následky nesplnění vyrovnání.

§ 67.

 

Nebylo-li potvrzené vyrovnání splněno úplně a včas, pozbývají účinnosti veškeré slevy i jiné výhody ve vyrovnání poskytnuté; práva, která vyrovnání věřitelům poskytuje proti dlužníku nebo jiným osobám, však zůstávají nedotčena. Za nesplněné pokládá se vyrovnání jen, když dlužník částky podle vyrovnání.splatné nezaplatil, ač byl věřitelem písemně upomenut a v upomínce poskytnuta mu dodatečná lhůta nejméně osmidenní. Dodatečná lhůta počíná běžeti dnem po doručení upomínky.

Bezúčinnost vyrovnání.

§ 68.

(1) Bylo-li vyrovnání docíleno podvodným jednáním nebo nedovoleným poskytnutím zvláštních výhod jednotlivým věřitelům, aniž tu jsou podmínky stanovené v § 66, mohou věřitelé do tří let po pravoplatném dotvrzení domáhati se žalobou, aby jim byl zaplacen schodek nebo aby byla jinaká výhoda prohlášena za bezúčinnou, aniž tím pozbývají práv z vyrovnání nabytých proti dlužníku nebo jiným osobám.

(2) Tento nárok nepřísluší věřitelům, kteří se zúčastnili podvodných jednání nebo nedovolených úmluv, ani věřitelům, kteří mohli skutečnosti, které je opravňují k žalobě uplatniti již v potvrzovacím řízení.

Příslušnost ve sporech.

§ 69.

K rozhodnutí o žalobách podle §§ 55, 67 a 68 jest výlučně příslušný vyrovnací soud. Nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu částku rozhodnou pro cenovou hranici věcné příslušnosti okresních soudů, buď řízení provedeno podle ustanovení o řízení před sondy okresními.

 

Oddíl dvanáctý.

Všeobecná ustanovení o řízení.

 

Obdobná platnost zákonů procesních.

§ 70.

 

Neustanovuje-li tento zákon jinak, platí ve vyrovnacím řízení obdobně předpisy řádu konkursního, a není-li jich, ustanovení zákonů o civilním soudním řízení a o příslušnosti a pravomoci soudů civilních.

Trestní oznámení.

§ 71.

Jestliže dlužník odepře vykonati vyjevovací přísahu, uprchne nebo vzejde vůbec podezření, že spáchal trestný čin, buď o tom učiněno oznámení státnímu zástupci.

 

III.

Odpůrčí řád.

Právo odporovati právním jednáním.

§ 1.

(1) Právním jednáním, která se týkají dlužníkova jmění, mohou věřitelé pro uspokojení svých pohledávek mimo konkurs odporovati podle ustanovení odpůrčího řádu.

Právní jednání, kterému bylo s úspěchem odporováno, prohlásí soud za bezúčinné proti odporujícímu věřiteli.

§ 2.

Odpor:

a) pro úmysl zkrátiti věřitele;

Odporovati lze:

1. právním jednáním, která dlužník vykonal v posledních deseti letech před vznesením odporu v úmyslu, zkrátiti své věřitele, druhé straně známém;

2. právním jednáním, kterými dlužníkovi věřitelé byli zkráceni, a která dlužník vykonal v posledních dvou letech před vznesením odporu, jestliže musil býti druhé straně znám dlužníkův úmysl, zkrátiti věřitele;

3. právním jednáním, kterými dlužníkovi věřitelé byli zkráceni a která dlužník sjednal v posledních dvou letech před vznesením odporu se svým manželem - před sňatkem nebo po něm -, se svým snoubencem nebo s jinými jemu blízkými osobami, anebo která vykonal ve prospěch všech těchto osob, leč by druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl, zkrátiti věřitele, nebyl znám, ani znám býti nemusil.

 

b) pro mrhání majetkem;

§ 3.

Odporovati lze smlouvám trhovým, směnným a dodávacím, které byly dlužníkem sjednány v posledním roce před vznesením odporu, pokud druhá strana v jednání seznala anebo seznati musila mrhání majetkem, kterým jsou dlužníkovi věřitelé zkracováni.

 

c) bezplatným a jim rovným opatřením.

§ 4.

 

Odporovati lze těmto právním jednáním, která byla vykonána v posledních dvou letech před vznesením odporu:

1. bezplatným opatřením dlužníkovým, pokud nejde o splnění zákonného závazku, a o obvyklé příležitostné dary nebo věnování přiměřené výše, která byla učiněna k účelům obecně prospěšným nebo kterými bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti;

2. nabytí dlužníkových věcí podle úředního opatření, byla-li úplata dána z dlužníkova jmění. Jestliže nabyly těchto věcí osoby dlužníkovi blízké, má se za to, že úplata byla.dána z dlužníkova jmění;

3. zajištění nebo vrácení věna, nebyl-li dlužník k němu zavázán ani smlouvou, kterou sjednal vstupuje v manželství nebo zřizuje věno, ani podle zákona při skončení manželského společenství, dále zajištění nebo vydání obvěnění nebo vdovského platu.

 

Osoby dlužníkovi blízké.

§ 5.

(1) Za osoby dlužníkovi blízké pokládají se jeho manžel a osoby, které jsou s dlužníkem nebo s jeho manželem příbuzny nebo sešvakřeny v přímém pokolení vůbec, nebo až do čtvrtého stupně v pokolení pobočném, dále osvojenci, schovanci, jakož i osoby, které s dlužníkem žijí v mimomanželském společenství. Mimomanželské příbuzenství pokládá se tu za rovno příbuzenství manželskému. Stupně počítají se v pobočném pokolení podle počtu zplození, kterými obě osoby pocházejí od svého nejbližšího společného kmene; ve kterém stupni jest někdo spřízněn s jedním manželem, v témž stupni jest sešvakřen s druhým manželem.

(2) Je-li dlužníkem společnost s ručením obmezeným, pokládají se společníci a osoby jim blízké za blízké osoby v poměru ke společnosti.

 

Jednotlivé drobné prodeje.

§ 6.

Dlužníkovu plnění z jednotlivých drobných prodejů movitých věcí v živnostenském podniku dlužníkovu lze odporovati jen za podmínek ustanovených v § 2.

Odpor a exekuce.

§ 7.

Právo odporovati není vyloučeno proto, že pro jednání, kterému se odporuje, bylo nabyto exekučního titulu nebo že bylo vymoženo exekucí. Bylo-li právní jednání. takové prohlášeno za bezúčinné, pozbude proti věřitelům účinnosti také exekuční titul.

Odpor proti opomenutím.

§ 8.

Stejně jako právní jednání posuzují se také dlužníkova opomenutí, kterými dlužník pozbývá práv nebo kterými se proti němu zakládají, zachovávají nebo zajišťují majetkové právní nároky. Totéž platí nenastoupil-li nebo nepřijal-li dlužník dědictví.

Kdo jest oprávněn odporovati.

§ 9.

(1) Odparovati právním jednáním jest oprávněn věřitel, jehož pohledávka jest vykonatelna, ať vznikla kdykoliv, nebyl-li exekucí na jmění dlužníkovo úplně uspokojen nebo lze-li předpokládati, že:by úplného uspokojení nedošel.

(2) Odpor může býti proveden žalobou nebo námitkou.

Prodloužení lhůty k odporu.

§ 10.

Věřitel může i dříve, než se jeho pohledávka stala vykonatelnou nebo než se objeví, že exekucí na dlužníkovo jmění nebyl úplně uspokojen nebo úplně uspokojen nebude, zpraviti toho, s kým bylo odporovatelné právní jednání vykonáno, nebo jeho dědice spisem doručeným soudem nebo veřejným notářem, že zamýšlí právnímu jednání odporovati. Stalo-li se tak, počítá se lhůta k odporu ode dne doručení nazpět, pokud lze souditi, že by věřitel exekucí na dlužníkovo jmění vykonanou již v době doručení nebyl býval úplně uspokojen, a pokud bylo právnímu jednání do dvou let od doručení skutečně odporováno.

Odpor před vykonatelností pohledávky.

§ 11.

Dříve, nežli se pohledávka věřitelova stala vykonatelnou, lze právnímu jednání odporovati

 

1. obranou ve sporu proti věřiteli zahájeném;

2. v řízení o rozvrhu výtěžku docíleného exekucí.

Proti komu lze odporovati.

§ 12.

 

(1) Odporovati lze proti tomu, kdo odporovatelné právní jednání s dlužníkem sjednal, vůči komu bylo jednostranné právní jednání dlužníkem vykonáno nebo kdo z odporovatelného jednání dlužníkova přímo nabyl prospěchu.

(2) Odpor odůvodněný proti zůstaviteli jest přípustný také proti dědici.

(3) Proti jinému právnímu nástupci nebo proti tomu, pro koho na základě odporovatelného práva bylo zřízeno další právo, lze uplatniti právo odporů odůvodněné proti jeho předchůdci jen:

1. jestliže v době, kdy práva nabyl, mu byly nebo musily býti známy okolnosti, které odůvodňují právo odporu proti předchůdci;

2. nabyl-li práva bezplatným jednáním předchůdcovým;

3. je-li osobou dlužníkovi blízkou, leda že mu v době, kdy nabyl práva, nebyly ani nemusilý býti známy okolnosti, které odůvodňují právo odporovati proti předchůdci.

(4) K prodloužení lhůty podle § 10 stačí, doručí-li se oznámení o zamýšleném odporu tomu, proti komu má býti odpor vykonán.

Odpůrčí žaloba.

§ 13.

Odporuje-li se žalobou, buď v ní udáno, v jakém rozsahu a jakým způsobem má žalovaný pro uspokojení věřitele něco plniti nebo trpěti.

Obsah odpůrčího nároku.

§ 14.

(1) Co odporovatelným jednáním ze jmění dlužníkova ušlo nebo bylo z něho zcizeno nebo čeho se dlužník zřekl, může věřitel pro sebe požadovati potud, pokud toho jest k jeho uspokojení třeba; není-li to možno, buď dána náhrada.

(2) Kdo jest zavázán plniti, pokládá se za nepoctivého držitele; jeho dědic však jen tehdy, jestliže mu byly nebo musily býti známy okolnosti, které odůvodňují odpůrčí nárok proti zůstaviteli.

(3) Poctivý příjemce bezplatného plnění jest povinen vrátiti toto plnění jen potud, pokud jest jím obohacen, leda že by jeho nabytí mohlo býti odporováno také jako úplatnému.

 

§ 15.

Jestliže nabyly na věcech, které jest vrátiti, osoby třetí práv, kterým nelze odporovati, jest povinen nahraditi škodu ten, za jehož držby byly věci zavazeny, mohlo-li býti jeho nabytí odporováno. Ustanovení § 14, odst. 3. platí i tu.

 

Nároky odpůrce odporovatelova.

§ 16.

Odpůrce odporovatelův může požadovati vrácení vzájemného plnění nebo splnění pohledávky, která pro odpor oživla, toliko od dlužníka.

 

Nepřípustnost kompensace.

§ 17.

Proti odpůrčímu nároku nelze kompensovati vzájemnou pohledávku proti dlužníkovi.

 

Jak se odpůrce odporu sprostí.

§ 18.

Odpůrce odporovatelův může se odpůrčího nároku sprostiti tím, že uspokojí pohledávku, která odporujícímu věřiteli přísluší proti dlužníku.

 

Odpor několika věřitelů.

§ 19.

Odporuje-li témuž právnímu jednání několik věřitelů, nikdy nemůže býti od odpůrce požadováno celkem více, nežli jest ustanoveno v §§ 14 a 15.

 

Odporování při prohlášení konkursu.

§ 20.

(1) Pokud mohou býti odpůrčí nároky vznesené konkursními věřiteli dále uplatňovány po prohlášení konkursu, ustanovuje § 40 konk. ř.

(2) Byl-li na dlužníkovo jmění prohlášen konkurs, může býti odporováno uspokojení nebo zajištění, jehož věřitel dosáhl před prohlášením konkursu, podle ustanovení konkursního řádu.

 

Poznámka odpůrčí žaloby.

§ 21.

(1) Odporuje-li se žalobou, může věřitel u procesního soudu žádati, aby žaloba byla poznamenána v knihovních vložkách, ve kterých jest potřebí zápisu, aby odpůrčí nárok byl proveden.

(2) Rozsudek o odpůrčí žalobě vydaný působí i proti osobám, které po poznámce žaloby nabyly knihovních práv na věci nebo právu, které jsou předmětem odporu.

Odůvodnění.

V Československé republice platí dvojí právo konkursní a vyrovnací: V zemi české a Moravskoslezské jest upraveno konkursní a vyrovnací právo řádem konkursním a řádem vyrovnacím, které byly vydány cís. nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., v zemi Slovenské a Podkarpatoruské pak platí konkurzný zákon vydaný zákonným článkem XVII/1881 a vyrovnací řád vydaný nařízením ze dne 15. listopadu 1915, č. 4070/1915 E. M.

Sjednotiti obojí toto konkursní a vyrovnací právo a zároveň nově je upraviti způsobem přiměřeným změněným poměrům hospodářským, jest předním úkolem tohoto vládního návrhu.

V obou jmenovaných konkursních řádech platných v Československé republice jsou obsažena ustanovení o odpůrčím právu za konkursu. Předpisy o odpůrčím právu mimokonkursním byly pro území mimoslovenské vydány současně s konkursním a vyrovnacím řádem z r. 1914 ve zvláštním řádu odpůrčím. Slovenské právo ustanovení o odpůrčím právu mimokonkursním nemá. Druhým úkolem osnovy této proto jest vydati předpisy o mimokonkursním odpůrčím právu i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus a úplně sjednotiti právní stav i v tomto oboru.

Na nové úpravě konkursního a vyrovnacího práva mají zájem nejširší vrstvy obyvatelstva: prvovýroba, velkoprůmysl i malé a střední živnosti, velkoobchod i maloobchod, peněžnictví, ústavy sociálního pojištění, samostatní podnikatelé i vrstvy pracující, sám stát i jiné korporace předepisující a vybírající veřejné dávky. Jde o to, aby velmi značné ztráty, které věřitelé ze všech těchto kruhů za dosavadního právního.stavu trpí při úpadcích a insolvencích, byly uvedeny na míru pokud možno nejnižší a aby bylo čeleno pletichám nepoctivých dlužníků vypočítaným na bezprávné obohacení na úkor věřitelů. O jak značné částky jde, lze odhadnouti aspoň přibližně podle dat uveřejňovaných Státním statistickým úřadem o prohlášených konkursech a vyrovnáních.

Podle výkazů těchto bylo v rohu 1922 v Československé republice prohlášeno 480 konkursů. Aktiva a pasiva byla zjištěna v 366 případech, aktiva činila celkem 61,561.000 Kč, pasiva 136,221.000 Kč.

V době deflace v r. 1923 prohlášeno bylo konkursů 759, aktiv zjištěno celkem 85,925.582 Kč, pasiv 211,606.343 Kč.

V následujících letech se počet konkursů podstatně zase snížil. V roku 1924 bylo jich prohlášeno 535, zjištěná aktiva činila 90,755.324 Kč, pasiva 203,587.855 Kč. V dalších letech 1925 až 1928 udržoval se počet prohlášených konkursů na přibližně stejné výši: 461, 492, 502, 518 a teprve v r. 1929 objevuje se opět značnější stoupnutí na 650. Aktiva a pasiva se ani v r. 1929 valně nezměnila: proti 86,728.888 Kč bylo zjištěno 128,274.196 Kč pasiv. Další stoupání počtu prohlášených konkursů, nikoli však stoupání pasiv vykazuje rok 1930: tu za první čtvrtletí byly prohlášeny 202 konkursy, zjištěná aktiva činila 16,592.130 Kč, pasiva pak 34,882.344 Kč.

Vyrovnacích řízení byl ve všech těchto letech počet daleko větší, nežli počet prohlášených konkursů a také úhrnná suma pasiv nekrytých zjištěnými aktivy byla tu nepoměrně vyšší.

V roku 1922 bylo zahájeno 2398 vyrovnacích řízení, stav aktiv a pasiv zjištěn byl ve 2378 případech a činila aktiva 817,023.963 Kč, pasiva 1.629,399.231 Kč.

V roku 1923 stoupl počet zahájených vyrovnacích řízení podobně jako počet prohlášených konkursu, značně na 2875; aktiva i pasiva dlužníků však zjištěna nižší, nežli v roce předchozím: proti 689,145.057 Kč aktiv bylo vykázáno 1.396,013.772 Kč pasiv.

V letech následujících 1924 až 1928 počet. zahájených vyrovnacích řízení poklesl a udržoval se přibližně na stejné výši: 1929, 2008, 2514, 2424, 2145. Naproti tomu jak aktiva, tak i pasiva jeví v tomto období tendenci sestupnou. Aktiv bylo v jednotlivých těchto letech zjištěno 495,617.424 Kč, 436,508.810 Kč, 408,208.688 Kč, 376,314.423 Kč, 312,615.685 Kč, pasiv pak 1.016,926.253 Kč, 874,628.368 Kč, 830,780.507 Kč, 756,698.581 Kč, 594,728.304 Kč. V roce 1929 počet zahájených vyrovnání opět stoupl na 2894, stoupla také zjištěná aktiva dlužníků na 558,126.235 Kč, ve větší ještě míře však pasiva a to na 1.022,623.564 Kč. Další velmi značné stoupnutí počtu vyrovnání vykazuje první čtvrtletí r. 1930, kdy zahájeno bylo 1063 vyrovnacích řízení, zjištěná aktiva činila 236,193.457 Kč, pasiva pak 442,429.457 Kč.

V konkursech prohlášených v období od počátku 1922 do konce prvního čtvrtletí 1930 činila zjištěná aktiva celkem 536,283.320 Kč, naproti tomu pasiva 1.173,069.504 Kč. Ve vyrovnacích řízeních zahájených v téže době zjištěno aktiv celkem 4.329,753.742 Kč, pasiv 8.564,228.027 Kč. V konkursech byli tedy úpadci předluženi o 636,785.184 Kč ve vyrovnacích řízeních pak dlužníci, kteří zažádali o zahájení vyrovnacího řízení, 04.234,474.285 Kč, úhrnem tedy o 4.871,259.469 Kč a nejméně tuto velikou částku v době 81/4 roku věřitelé jen v konkursech a vyrovnáních v Československé republice ztratili. Ztráty tak ohromné nejsou kruhy věřitelské s to trvale nésti, nemá-li býti existence mnohých z nich právě jen z tohoto důvodu ohrožena.