sice sníženy některé úvěry vzhledem k přirozenému vývoji a předpokladům při jich preliminování, že však byly také úvěry a důležité sociální úkoly značně zvýšeny, a jest zajisté potěšitelné vzhledem k stávající a vyvíjející se situaci hospodářské, že byly zvýšeny význačně sociální potřeby na péči o mládež, nezaměstnané a starobní podpory a že v úvěrech na živnostenskou inspekci pamatováno jest na výdaje, spojené s prováděním inspekce pracující mládeže v živnostenských podnicích, jakož i odměny za odbornou činnost a práce, týkající se ochrany pracující mládeže a prohloubení dosavadní této agendy.

Po referátu zpravodaje pronesl ministr sociální péče obsáhlé exposé, v němž dotkl se programově všech základních, vývojem hospodářsko-sociálních poměrů odůvodněných potřeb a úkolů. Poukázav na své exposé, přednesené v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny dne 11. listopadu dodává, že jest možno se mu omeziti hlavně na rozbor oněch otázek, které se staly v mezidobí akutními, aneb jež nebyly ve zmíněném exposé vyčerpány. Zmíniv se o zhoršující se stále hospodářské tísni, potvrzené také zprávou Národní banky za měsíc listopad, konstatuje, že přes provedená opatření k čelení dalšímu vzrůstu nezaměstnanosti počet nezaměstnaných roste; činí koncem listopadu podle předběžných zpráv již 154.615, což jest proti měsíci listopadu 1929 4násobek a proti roku 1928 počet 5násobný; proti měsíci září 1930 jest zvýšen skoro o 50 procent; tento počet jest přibližný, kdežto jen zlomek zaměstnanců jest odborově organisován; nelze považovati za chybu, odhadne-li se počet nezaměstnaných na 300.000. Aby tedy bylo odpomoženo nedostatku spolehlivé statistiky nezaměstnaných, dalo ministerstvo sociální péče státnímu úřadu statistickému podnět k nové organisaci sčítání nezaměstnaných, jež má býti postaveno na součinnost obcí a okresů. Mimořádná tíseň, jež působí nejtěžší otřesy v určitých průmyslových odvětvích, nutí k tomu, aby bylo použito ustanovení pro případ mimořádné nezaměstnanosti podle čl. III. novely čís. 74 z r. 1930 o nároku na mimořádnou podporu v nezaměstnanosti; ministerstvo počítá s aktivováním těchto předpisů od 1. ledna 1931, předpokládajíc souhlas ministerstva obchodu, zemědělství a financí. Zatím pokračuje vyživovací akce, zavedená ministerstvem, jíž se dostalo mimořádně cenného doplňku darem 2,000.000.- Kč, poskytnutým presidentem republiky. Dosavadní náklad státní vyživovací akce za měsíc srpen až prosinec činí 10,000.000.- Kč. Příplatky z titulu produktivní péče o nezaměstnané činí za měsíce září až prosinec 12,868.000.- Kč. Snahou ministerstva bude, aby požadovalo v rámci připravovaného zákona o 150,000.000ovém úvěru další částku ke zmírnění nouze rodin postižených nezaměstnaností a krise spolupostižených odborových organisací. Zjevům hospodářské krise věnuje ministerstvo největší pozornost. Považuje za svou povinnost pátrati při jejich zkoumání hlouběji. K tomuto účelu svolalo ministerstvo k poradě všechny živnostenské inspektory a probralo s nimi všechny problémy, spadající do oboru hospodářské krise, a zorganisovavši nově ústřednu pro zkoumání nových výrobních metod a jejich účinků, postavilo celou živnostenskou inspekci do služeb nových úkolů; porad živnostenských inspektorů bylo použito i k důkladné rozpravě o nutnosti přesného zachovávání zákona o osmihodinové době pracovní, jakož i o otázkách souvisejících s ochranou pracující mládeže. Přípravné práce k osnově zákona o zprostředkování práce dobře pokračují; zákon jest již v osnově hotov a po znaleckém vyjádření některých korporací bude odevzdán do meziministerského řízení. V oboru zákonodárství bytového došlo zatím k novelisaci, která zahrnula nejen ochranu nájemníků, nýbrž i určité naléhavé otázky stavebního ruchu. Příslušející sem zákony prodlouženy do 31. prosince 1931 a účinnost 2 1/2procentního státního příspěvku prodloužena do konce roku 1932, při čemž současně zvýšen úvěr k přejímání státní záruky o dalších 300,000.000.-, čili do výše 650,000.000.- Kč. V oboru ochrany nájemníků zůstalo nájemné sociálně slabých vrstev novelisací nedotčeno a také ochrana proti výpovědi - až na jediné ustanovení, opatřené sociálními zárukami - zůstala zcela zachována; připuštěno odstupňované zvýšení nájemného u nájemníků s důchodem přes 45.000.- Kč ročně a u větších provozoven; slevou domovní daně činžovní poskytnuto ulehčení i malým majitelům domů, jimž nemohlo býti přiznáno zvýšení činží. Do 31. prosince 1931 má připraviti ministerstvo podle usnesení ministerské rady - místo dosavadní bytové komise - definitivní bytový zákon. Ministerstvo jest ochotno vyhověti opětovnému volání o vybudování živnostenské inspekce; má již připravenu osnovu zákona o inspekci práce, která vyhovuje nutnosti reorganisace služby živnostensko-inspekční a která staví starý zákon z r. 1883 na zcela nové a moderní základy, přizpůsobené novým hospodářským poměrům a výrobním metodám. V oboru ochrany zaměstnanců bude ministerstvo ze všech sil podporovati parlamentní vyřízení zákona, již projednávaného o zavírání obchodů dne 24. prosince. Ministerstvo poukázalo živnostenské inspektoráty, aby věnovaly pozornost pracovním poměrům v živnosti obchodní a především aby co nejpřísněji bděly nad zachováváním předpisů o dodržování nedělního klidu. V oboru práce domácké se připravuje vládní nařízení k § 3 zák. č. 29 z r. 1920, jímž má býti provedeno bližší označení pojmu pro kategorii domáckých dělníků a samostatných živnostníků. V oboru pensijního pojištění byly osnovy vládního nařízení o převodních částkách a početních podkladech nositelů pensijního pojištění, vládního nařízení obsahujícího řád o volení členů výboru Všeobecného pensijního ústavu, jeho úřadoven, přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu odevzdány do meziministerského řízení. Zavedení vzájemnosti v oboru sociálního pojištění a péče o nezaměstnané jest též nejnaléhavějším úkolem sociální správy. Od r. 1924 se ministerstvo snaží dospěti ke konkretním úmluvám s oběma sousedními státy Německem a Rakouskem. Říšskoněmecký zahraniční úřad v srpnu letošního roku oznámil, že bude možno v jednání v r. 1927 zahájeném zase pokračovati a ministerstvo toto nové zahájení urgovalo. Také jednání s Rakouskem, počaté v roce 1920 a znovu zahájené v r. 1929, jest snahou ministerstva dospěti ke vzájemnostním úmluvám pro oba státy nepostradatelným. V oboru péče o nezaměstnané zahájeno vládou jednání s oběma sousedními státy o sjednání vzájemné úmluvy; jednání se ještě vedou. V pojištění proti nezaměstnanosti osob pracujících v pohraničním pásmu říšskoněmeckém, došlo k úpravě, že s účinností od 3. listopadu českoslovenští dělníci, bydlící v pohraničním pásmu, vyjímají se z říšskoněmeckého pojištění proti nezaměstnanosti a mohou si zabezpečiti svoje nároky v jejich československém bydlišti. V oboru péče o válečné poškozence provedlo ministerstvo již novelu č. 133 z. r. 1930 o zlepšení rent válečných poškozenců. Ministerstvo přes mimořádné obtíže se zřetelem na stále vzrůstající hospodářskou tíseň všemožně se namáhá, aby vyhověti v mezích svých rozpočtových prostředků úkolům jemu uloženým.

V rozpravě provedené na to o skupině sociální, promluvilo k ministerstvu sociální péče 10 řečníků; kteří podali svá stanoviska a přání k rozpočtu i k jednotlivým součástím působnosti ministerstva a k různým sociálním otázkám s agendou ministerstva souvisejícím, o nichž také přehledně promluvil již pan ministr sociální péče ve svém exposé.

K bližšímu posouzení otázek, jež byly předmětem rozpravy rozpočtové, připojuje se následující povšechný přehled podle jednotlivých hlavních oborů působnosti ministerstva:

Po skončení světové války stoupal v souvislosti se všeobecnou drahotou v důsledku znehodnocení peněž stavební náklad novostaveb rychleji a více než odpovídalo všeobecnému zdražení. Počátkem stavební sezony 1919 byl již 5 až 6krát počátkem roku 1920 7krát, počátkem r. 1921 16krát, ba při lepší výpravě domu až 18krát dražší než před válkou. Od r. 1921 zdražení stavebního nákladu klesalo. Koncem r. 1922 byl již jen 10krát a koncem r. 1923 jen 8krát až 9krát vyšší. Toto stoupání stavebního nákladu v letech 1918 až 1921 a pozdější klesání činilo samo o sobě soukromým podnikatelům nemožným a riskantním, aby se pustili do stavby. Za těchto poměrů nezbývalo než aby stát, kromě ochrany nájemníků před bezdůvodnými výpověďmi a neodůvodněným zvyšováním nájemného, sám vzal na sebe risiko novostaveb tím, že zahájil finanční podporování stavebního ruchu z prostředků veřejných.

Podpora staveb obytných domů dála se pak ve dvou od sebe povahově se lišících způsobech, a jest dle těchto způsobů charakterisována jednak zákony o stavebním ruchu z let 1919 až 1924, jednak zákony o stavebním ruchu z let 1927 a 1928. Zákonná podpora v letech 1919 až 1924 spočívala v tom, že stát finančně přispíval stavebníkům k úhradě stavebních nákladů buď placením anuit ze státem zaručené zpravidla druhořadé zápůjčky, nebo poskytováním příspěvku na zúročení a umoření stavebního kapitálu investovaného do stavby stavebníkem bez státní záruky.

V mezičasí v letech 1925 a 1926, v kterých nebyly obnoveny zákony o stavebním ruchu vzhledem k stabilisaci stavebního podnikání umožňoval obecně prospěšným stavebním sdružením a obcím udržení stavební činnosti zákon o státním bytovém fondu ze dne 21. února 1919, č. 98 Sb. z. a n., podle něhož byla poskytována záruka za druhořadé hypotekární zápůjčky.

Výsledky zákonné podpory stavebního ruchu obráží se v těchto datech:

Podle zákonů z r. 1919 až 1924 bylo vystavěno celkem 3296 nájemních domů obytných s 39.740 byty a 24.289 rodinných domků se 27.865 byty. Výstavbou těchto domů bylo získáno 182.066 obytných místností, 2493 malých provozoven, 1816 místností obchodních, 1919 hospodářských příslušenství malozemědělských a 191 místností věnovaných sociální péči. Stavební náklad všech těchto staveb činil u domů nájemních 2.826,701.165.- Kč, u domů rodinných 2.136,367.284.- Kč, tedy úhrnem 4.963,068.449.- Kč.

Finanční podporu na tyto stavby tvořily:

Z pravidelných výloh státu placených z titulu udělených finančních podpor činí pro rok 1931:

U domů, na nichž váznou zápůjčky zaručené státem, jest stát zavázán splatiti vypovězenou jistinu s příslušenstvím, neučiní-li tak dlužník, ač byl upomenut, a dále zaplatiti tu část zaručené zápůjčky s příslušenstvím, která by vyšla na prázdno při rozvrhu nejvyššího podání, kdyby byl dům prodán nucenou dražbou.

Do 30. listopadu 1930 bylo za zápůjčky státem zaručené a věřitelem vypovězené vyplaceno 45,234.263.02 Kč. V téže době bylo v důsledku exekučního prodeje subvencovaných domů zaplaceno věřitelůn 1,423.822.- Kč.

Z prostředků Státního bytového fondu podle zákona ze dne 20. února 1919, č. 98 Sb. z. a n., byla do 30. listopadu 1930 udělena podpora převzetím záruky fondu na stavby 173 domů nájemních s 3092 byty a 124 domků rodinných s 223 byty. Stavební náklad těchto domů činí celkem 251,217.881.33 Kč a zaručené zápůjčky 87,006.654.41 Kč. Celkový stav jmění fondu, jemuž podle § 29 zákona o stavebním ruchu ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., byly přikázány pohledávky bývalého fondu pro péči bytovou o státní zaměstnance, činil ke dni 30. listopadu 1930 celkem 50,773.407.- Kč. Jmění fondu jest podle čl. 4 stanov Státního bytového fondu uloženo ve státních cenných papírech.

Zákon o stavebním ruchu z roku 1927 zavedl zcela podle obdoby zákona o Státním bytovém fondu podporu ve způsobě záruky státu za hypotekární zápůjčku, rozšířil však okruh staveb, na něž lze záruku uděliti, o stavby rodinných domků budovaných jednotlivci. Tento zákon byl v r. 1928 téměř beze změny obnoven a účinnost zákona z r.1928 byla v r. 1929 dvakrát prodloužena, takže lze ho použíti až na stavby začaté do 31. března 1930. Konečně zákonem ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., bylo udělení záruky rozšířeno na stavby začaté do 31. prosince 1931.

Podle zákonů o stavebním ruchu z let 1927-1930 byla do 30. listopadu 1930 udělena záruka celkem na 517 nájemních domů obytných s 9560 byty a 4154 domků rodinných s 5371 byty. Celkem s dosavad udělenou podporou bylo působením zákonů z let 1927-1930 získáno 36.956 obytných místností, 844 malých provozoven, 119 hospodářských příslušenství a 649 obchodních místností. Celkový stavební náklad těchto staveb činí u domů nájemních 674,589.852.- Kč, u domů rodinných 373,438.488.- Kč, úhrnem 1.048,028.320.- Kč. Zaručené zápůjčky státem u těchto staveb činí u domů nájemních 283,849.894.- Kč, u domů rodinných 124,155.003.- Kč, tedy úhrnem 388,004.897.- Kč.

Záruka státu podle zákona z roku 1927 mohla býti převzata do úhrnné výše 120,000.000.- Kč, podle zákona z roku 1928 do nové úhrnné částky 150,000.000.- Kč, kteráž v roce 1929 byla zvýšena na 200,000.000.- Kč. Podle zákona z roku 1930 může býti záruka převzata na zápůjčky do úhrnné částky 350,000.000.- Kč.

Zákon č. 45 z r. 1930 vedle udělování záruky za druhořadé zápůjčky do úhrnné částky 650,000.000.- Kč, zavedl také opět peněžní příspěvek na zúročení a umoření zápůjček váznoucích na podporovaných domech.

Peněžní přispívání vztahuje se však výhradně na stavby domů s nejmenšími byty, t. j. s byty o pokoji a kuchyni do 40 m určenými pro osoby nemajetné.

Do 30. listopadu 1930 bylo přislíbeno udělení zmíněné podpory za zápůjčky ve výši 371,401.237.- Kč, což bude vyžadovati ročního nákladu 9,285.045.-Kč.

Definitivně byla již udělena podpora spojená s povinností platiti příspěvek ze zápůjček ve výši 59,144.020.- Kč roční částkou 1,282,890.- Kč.

Tit. 1 .§ 5.

V úvěrech § 5 titulu 1., který obsahuje potřeby na péči o mládež jsou uvedeny jednak výdaje na státní ústavy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jednak výdaje na péči mimoústavní. Na státní dětské domovy jest preliminováno v celku 10,255.300.- Kč, na ostatní péči 20,950.800.- Kč.

Péči o mládež veřejné ochrany potřebující obstarávají totiž v Čechách, na Moravě a ve Slezsku podle dosud platného zákonného stavu jednak orgány samosprávných svazků (země, okresy a obce), jednak různé instituce a korporace, zabývající se t. zv. dobrovolnou péčí o mládež. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi naproti tomu podle dosud platného zákonného článku VIII a XXI z r. 1901 obstarává péči o děti opuštěné nebo úředně (poručenskými úřady) za opuštěné prohlášené z největší části stát umístěním ve státních dětských domovech; pouze za děti starší 7 let jsoucí v péči některého státního dětského domova nahrazují státu ošetřovací náklady podle domovské příslušnosti ošetřovaných dětí příslušné domovské obce. V poslední době uplatňují se však také na Slovensku a v Podkarpatské Rusi v péči o mládež opuštěnou, tělesně nebo duševně úchylnou, různé dobrovolné instituce a korporace, jichž zdárná činnost vyžaduje ovšem ve svých počátcích zvýšení podpory z prostředků státních.

V agendě péče o mládež obstarávaná jest také agenda zákona o potulných cikánech, na kterou jest pamatováno v rozpočtu částkou 300.000.- Kč.

Vcelku výdaje tohoto § 5 vykazují proti roku 1930 zvýšení o 4,547.006.-Kč, což vzhledem k stávající hospodářské krisi lze jen vítati, zvláště když vedle zvýšení úvěru na zákonnou ochranu dětí v cizí péči a dětí nemanželských doznal většího zvýšení úvěr na podporu sociálních zařízení pro péči o mládež a to proti r. 1930 o 3,300.000.- Kč.

Titul 4.

Tato péče se dělí na:

1. péči o válečné poškozence poškozené světovou válkou,

2. péči o poválečné poškozence.

Do péče o válečné poškozence ze světové války spadá péče o válečné poškozence ze řad mužstva, poškozené světovou válkou, a to jak o invalidy, tak i o vdovy, sirotky, předky a sourozence. Tato péče byla organisována zákonem ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., nárok na zaopatřovací požitky normován zákonem ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců, ve znění zákona ze dne 25. ledna 1923, č. 39 Sb. z. a n. Péče o poválečné poškozence ze řad mužstva, a to jak invalidy, tak i pozůstalé po nich, upravena zákonem ze dne 31. ledna 1922, č. 41 Sb. z. a n.

Péče o invalidy předválečné, péče o vojenské poškozence gážisty, jakož i zaopatření bývalých příslušníků čsl. zahraničních vojsk a jejich pozůstalých, přísluší podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., ministerstvu národní obrany, jež se stará také o legionáře-invalidy, třeba ze stavu mužstva a jejich příslušníky, vyhovují-li podmínkám § 81 cit. zákona.

Zákonná péče o válečné poškozence provádí se u úřadů pro péči o válečné poškozence, a to pro zemi českou u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze, pro zemi Moravskoslezskou u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně, pro zemi Slovenskou u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě a pro zemi Podkarpatoruskou u úřadu pro péči o válečné poškozence pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.

O důchod podle zákonů o požitcích válečných poškozenců přihlásilo se do konce roku 1929 v celé republice 978.643 osob. Z tohoto počtu byl důchod přiznán 723.338 válečným poškozencům. Samozřejmě lze konstatovati přirozený úbytek válečných poškozenců-důchodců. Srovnáme-li počet válečných poškozenců-důchodců, jimž důchod se skutečně vyplácel a vyplácí, za léta 1923, 1924, 1925, 1926, 1927, 1928 a 1929, přicházíme k těmto výsledkům:

Z uvedeného počtu ke dni 31. prosince 1929 bylo:

Srovnáme-li počet válečných poškozenců ke dni 31. prosince 1923 a 1929, jest rozdíl číslo 195.988, o který jest válečných poškozenců méně.

Invalidů ubývá úmrtím a osamostatněním. Úmrtnost u invalidů není však vyšší než 4%ní. U vdov jeví se úbytek ponejvíce provdáním. V roce 1925 se provdalo 6.000 vdov, v roce 1926 téměř 5.000 vdov, v roce 1927 téměř 3.500 vdov, v roce 1928 jen 1.630 vdov a v roce 1929 již jen 1.268 vdov.

Sirotků ubývá dosažením hranice věkové (18 let). Nejmenší úmrtnost byla dosud u předků-důchodců.

Od počátku účinnosti příslušných zákonů bylo z titulu péče o válečné poškozence až do 31. prosince 1929 vyplaceno 5.115,254.882 Kč.

Jen na zákonitých požitcích bylo do 31. prosince 1929 vyplaceno:

Novelou č. 133 z roku 1930 zlepšeny byly důchody válečných slepců a invalidů bezmocných, družek a těžších invalidů. Náklad na tuto novelu určen je částkou 13,500.000 Kč.

Na péči o válečné poškozence zařazovány jsou do státního rozpočtu každoročně potřebné částky, které dosáhly do konce roku 1930 částky 6.102,271.150 Kč, a přičte-li se celková částka z rozpočtů na r. 1931, tedy 6.505,236.450 Kč.

Připočte-li se k číslici výdajů na válečné poškozence do 31. prosince 1929, t. j. 5.115,254.882 Kč, preliminář na rok 1930 per 444,228.620 Kč a preliminář na r. 1931 per 402,965.300 Kč, dojde se k celkové cifře 5.962,448.802 Kč, jež stát v mezích svých finančních prostředků věnoval na péči o válečné poškozence.

Tit. 5. § 2.

Na výlohy v oboru péče o vystěhovalce a přistěhovalce jest v § 2 tohoto titulu 5. preliminován úvěr 1,640.000 Kč. Péče o vystěhovalce spočívá na zákoně ze dne 15. února 1922, č. 77, a prováděcím nařízení ze dne 8. června 1922, č. 170. Nutno pečovati o to, aby vystěhovalectví, pokud se mu nelze vyhnouti, bylo usměrněno a regulováno tak, aby přineslo co nejméně škod a po případě i prospěch jak vystěhovalci tak státu. Značným krokem kupředu bylo založení zahraničního ústavu, který ve své činnosti se snaží poskytovati vystěhovalcům potřebné ochrany před risikem, které vystěhovalectví ssebou přináší. Pokud se týče péče o vystěhovalce již v zahraničí sídlící, stará se ministerstvo sociální péče v mezích svých finančních prostředků o sociální a kulturní pomoc, jichž v prvé řadě potřebují pro různé krise hlavně naši vystěhovalci v zemích evropských, v prvé řadě Rakousku, Německu a Francii. Snížení úvěru o 140.000 Kč proti roku loňskému týká se jen výdajů osobních. Mimo to dlužno upozorniti, že nákladem asi 4,350.000 Kč se právě dokončuje v Praze v Libni stavba nové hygienické vystěhovalecké stanice, která jistě přispěje k usnadnění poměrů našich vystěhovalců.

Tit. 5. § 4.

Úvěr na péči o nezaměstnané v celkové částce 74,400.000.- Kč určen jest hlavně k provádění zákona č. 267 z roku 1921 o podporách v nezaměstnanosti ve formě příspěvků státních k podpoře v nezaměstnanosti vyplacené odborovými organisacemi. Úvěr ten jest o 50,917.000.- Kč vyšší proti rozpočtu na r. 1930. Největší díl zvýšení připadá na výdaje určené na příspěvek státu k podpoře vyplacené nezaměstnaným odborovými organisacemi, které jsou zvýšeny o 50,000.000- Kč v duchu zákona č. 74 z roku 1930 péči o nezaměstnané nově upravujícího.

Tímto zákonem jest doba podpůrná prodloužena na dobu dalších 13 týdnů, při čemž odborové organisace hradí ze svých prostředků stejný díl jako dříve a stát přispívá poměrnou částkou vyšší, odpovídající trojnásobku, příp. čtyřnásobku organisační podpory. Tento zákon obsahuje také zvláštní ustanovení v čl. III. pro případ mimořádné nezaměstnanosti, a o produktivní péči o nezaměstnané. V tomto druhém způsobu péče o nezaměstnané bylo do 7. listopadu t. r. projednáno 408 žádostí veřejných stavebníků; výše přiznaného státního příspěvku činí dosud 12,868.000 Kč.

Tit. 5. § 5.

Státní starobní podpory spočívají na zákonu čís. 43/1929 Sb. z. a n. Účelem tohoto zákona jest poskytnouti z prostředků státních podporu těm osobám, které pro svůj vysoký věk nemohly již býti účastny výhod pojištění pro případ invalidity a stáří podle zákona čís. 221/1924 Sb. z. a n. a čís. 148/1925 Sb. z. a n., pokud dne 1. července 1926 dosáhly neb překročily 60. rok svého věku, jsou nemajetné a výdělku neschopné a dovršily již 65. rok.

Podpora starobní činí 500.- Kč pro osobu; poskytne-li se dvěma žadatelům žijícím ve společné domácnosti, snižuje se na ročních 300.- Kč pro každého z nich; jsou-li však trvale tak bezmocní, že potřebují pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby, obdrží každý z nich 500.-Kč.

Ke státní starobní podpoře poskytne obec bydliště příplatek z peníze 500.- Kč, případně 300.- Kč od 10% do 20%, odstupňovaný podle počtu obyvatelstva.

V roce 1929 na výdaje s prováděním cit. zákona byla určena částka 30,000.000.- Kč z fondu pro opatření strojených hnojiv podle §u 11 posl. odst. zákona čís. 683/1920 Sb. z. a n.

V roce 1930 činila ke dni 31. října potřeba na tento účel 60,951.429.- Kč.

Stav podporovaných osob činí kol 133.000.

Vzhledem ke skutečné vyšší potřebě, jež vyplývá z pracovního programu ministerstva pro zásobování lidu, byly pro rok 1931 preliminovány výdaje kapitoly 18. o 2,840.000.- Kč výše než v roce 1930. V příjmech pak se jeví pokles o 295.000.- Kč odůvodněný tím, že výtěžky za propadlé životní potřeby, jakož i pokuty a peněžité tresty zúčtují se k dobru kapitoly 21.

Zpravodaj o návrhu rozpočtu kapitoly 18. poukázal ve svém podrobném referátu zejména na nutnost postaviti činnost ministerstva pro zásobování lidu na pevný základ a podložiti ji zákonem o jeho kompetenci, který by účelně zapadal do rámce celkové administrativní organisace. Zmínil se též o mezerách a nedostatcích v našem zákonodárství, pokud jde o obor řádné a hospodářsky zdravé organisace spotřeby.

Pan ministr pro zásobování lidu odpověděl pak souhrnně na připomínky a přání, jež byla přednesena jak za generální, tak i speciální debaty, takto:

"Svůj výklad v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny zakončil jsem zdůrazněním, že cenový proces je jedním z ústředních problémů současné politiky hospodářské. Dovolte, abych zde, v rozpočtovém výboru senátu, učinil tuto myšlenku východiskem a jádrem svého výkladu z důvodu praktické potřeby, neboť důkladné řešení cenového problému jest jednou z hlavních podmínek zmírnění a zkrácení hospodářské krise, jsouc předpokladem zlepšení kupní síly širokých vrstev spotřebitelských a zárukou oživení výroby, zaměstnanosti a odbytu.

Cenový proces stal se problémem, když po prvých nárazech hospodářské krise nastalo přílišné rozrušení dosavadních vztahů mezi cenovými hladinami produktů zemědělských a výrobků průmyslových, jakož i mezi cenovými hladinami velkoobchodních cen průmyslových surovin a maloobchodních cen výrobků. Poněvadž subjektem hospodaření jest člověk a ne materie, musilo skřípání a ulamování zubů v hospodářském soukolí, jež v důsledku rozrušení cenových nastalo, býti provázeno zároveň těžkými ztrátami sociálními, což činilo nutnost státního zásahu nespornou nejen hospodářsky, ale i ethicky. Ministerstvo pro zásobování lidu musilo zasáhnouti v podobě zlevňovacích akcí a přes to, že nedostatečná kompetenční vybavení mu brání postupovati pronikavěji podle skutečné potřeby, přece naráží leckde na odpor podnikatelských skupin, které si neuvědomují, že z obnovené rovnováhy v hospodářském celku i jim vzejde prospěch. Jestliže zásahy ministerstva do cenového procesu narážejí leckde na nepochopení a krátkozrakost, je to citelnější, než se zdá, poněvadž nejen ústřední zájmové organisace průmyslnické, ale ani samosprávné korporace hospodářské, především obchodní a živnostenské komory, neposkytují ministerstvu pro zásobování lidu iniciativní podpory při zlevňovací akci. Selhání obchodních a živnostenských komor v této těžké době považuji za úhonu na jejich dřívější národohospodářské prestyži. Zdá se, že obchodní komory nemají dřívější odvahy odolávati příboji mocných skupinových zájmů a povznášeti se nad ně myšlením, které s nebojácnou objektivností rozsuzovalo a konstruktivně vedlo. Hlavní příčina, proč ministerstvu pro zásobování lidu nedostává se dostatečné podpory v ozdravování cenového procesu, spočívá v orientaci, se kterou nelze již dobře vystačiti.