1) Indication de la fabrique ou du commerce.

N. B. On ne doit remplir que la rubrique (¹) du formulaire, lorsqu’il s’agit du chef d’un établissement commercial (ou industriel).

Il est certifïé que M. ..........................................………………………………….. porteur de la présente carte, désirant se rendre avec ses marchandises aux foires et marchés en ..................................... (pour les ressortissants tchécoslovaques en Turquie, pour les ressortissants turcs en Tchécoslovaquie) est domicilié à .............................................................. et qu’il est tenu d’acquitter les taxes et impôts légaux pour l’exercice de son commerce ou industrie.

Le présent certificat est valable pour un délai de ……………………………………..........................……............................. mois.

(Překlad.)

mezi

President republiky Československé s jedné strany a president republiky Turecké se strany druhé, ve snaze rozvíjeti hospodářské styky mezi oběma zeměmi, rozhodli se sjednati obchodní úmluvu a jmenovali k tomu cíli svými plnomocníky:

pana Miloše Kobra,
mimořádného vyslance a splnomocněného ministra;

Zekai Beye,
ministra národní obrany,

Mustafu Şerefa Beye,
ministra národního hospodářství,

Menemenli Numana Beye,
státního podtajemníka v ministerstvu zahraničních věcí;

kteříž předloživše své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

Článek I.

Přírodní nebo průmyslové výrobky pocházející z jedné z vysokých smluvních stran nebudou podrobeny při dovozu do území druhé strany jiným neb vyšším clům, součinitelům, dávkám nebo jakýmkoli jiným nebo vyšším poplatkům, než jaké se vybírají nebo budou vybírati z podobných výrobků kteréhokoli třetího státu.

Vývoz do území jedné z vysokých smluvních stran nebude zatížen druhou stranou jinými nebo vyššími cly nebo dávkami než jaké se vybírají při vývozu týchž předmětů do státu požívajícího v tomto ohledu nejvyšších výhod.

Rozumí se, že nakládání podle zásady nejvyšších výhod se vztahuje rovněž na používání celních předpisů, na celní projednávání, na způsob používaný při zkoušení a rozboru dováženého zboží, na podmínky placení cel a dávek, jakož i na roztřídění sazeb podle zákonů a nařízení platných v příslušných státech.

Výrobky pocházející z Turecka, vyjmenované v seznamu (A), požívajíce plně výhod ustanovení prvního odstavce článku I. nebudou podrobeny při dovozu do Československa vyšším dovozním clům, než jaká jsou stanovena ve zmíněném seznamu.

Výrobky pocházející z Československa, vyjmenované v seznamu (B), požívajíce plně výhod ustanovení prvního odstavce článku I., budou připuštěny za procentní slevy uvedené ve zmíněném seznamu.

Přírodní nebo průmyslové výrobky jedné z vysokých smluvních stran, byvše provezeny územími jednoho nebo více jiných států, nebudou podrobeny při svém dovozu na území druhé strany vyšším clům a dávkám, než kdyby byly dovezeny přímo ze své země původu.

Toto ustanovení se vztahuje též na zboží po jeho přeložení nebo uskladnění.

Každá vysoká smluvní strana může požadovati ke zjištění země původu dovážených výrobků, aby dovozce předložil osvědčení původu, prokazující, že dovezený předmět je domácí výroby prvotní nebo průmyslové zmíněného státu, neb že se má se zřetelem na zpracování, jemuž tam byl podroben, podle předpisů státu svého určení za takový považovati.

Osvědčení původu budou vydávati buď příslušné úřady, nebo obchodní a živnostenská komora, k níž přísluší odesílatel, nebo každý orgán nebo sdružení, které schválí země určení. Vláda země určení bude míti právo požadovati ověření osvědčení původu svým diplomatickým nebo konsulárním zástupcem.

Budou osvobozeny od osvědčení původu, nejde-li o zboží, jehož cena převyšuje 50 L. tureckých nebo stejnou hodnotu této částky v měně československé:

1. poštovní balíčky,

2. poštovní zásilky,

3. balíčky 5 kg a méně posílané vzdušnou cestou.

Stejně tomu bude při vzorcích obchodních cestujících, ať jest jejich cena jakákoli. Tohoto posledního ustanovení nepoužije se však při prodeji vzorků.

Žádná vysoká smluvní strana nepodrží a nezavede žádného zákazu ani omezení dovozu nebo vývozu a průvozu jakéhokoli zboží, pocházejícího z území druhé strany nebo určeného k vývozu tam, jestliže by se zmíněný zákaz nebo omezení nevztahovaly za týchž podmínek, na podobné zboží, pokud takové zboží je, pocházející z jakéhokoli jiného státu nebo určené k vývozu tam.

Vysoké smluvní strany však shodně uznávají, že jsou přípustny tyto druhy zákazů neb omezení za podmínky, že se jich nepoužije způsobem, který by byl prostředkem k libovolnému nestejnému posuzování cizích států, jež jsou v podobných poměrech:

1. zákazy neb omezení, týkající se veřejné a státní bezpečnosti;

2. zákazy neb omezení vydané z důvodů mravnosti nebo lidskosti;

3. zákazy neb omezení vydané v zájmu veřejného zdravotnictví nebo k zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky;

4. zákazy neb omezení vývozu na ochranu národního majetku uměleckého, historického neb archeologického;

5. zákazy neb omezení, platné pro zlato, stříbro, mince nebo papírové peníze a cenné papíry;

6. zákazy neb omezení, jimiž se má rozšířiti na cizí zboží řád platný ve vlastním státě pro výrobu, obchod, přepravu a spotřebu podobných výrobků domácích;

7. zákazy neb omezení, platné pro výrobky, které jsou nebo budou ve vlastním státě, pokud jde o výrobu neb obchod, předmětem státních monopolů nebo monopolů provozovaných pod státním dozorem.

Vysoké smluvní strany se zavazují dovoliti vzájemně průvoz osobám, průvoz zavazadel, zboží a předmětů všeho druhu, zásilek, lodí, člunů, vozů a železničních vozů nebo jiných dopravních prostředků na cestách nejzpůsobilejších k mezinárodní přepravě, zajišťujíce si při tom nakládání podle zásady nejvyšších výhod.

Zboží všeho druhu, procházející celním územím jedné z vysokých smluvních stran, bude vzájemně osvobozeno od všech cel nebo dávek s výjimkou poplatků statistických a za dozor k zabezpečení průvozu.

Ustanovení tohoto článku platí i pro zboží v průvozu, jež bylo překládáno nebo uskladněno.

Předchozí ustanovení nejsou na újmu opatřením učiněným podle dotyčných celních zákonů k zamezení podloudného dovozu zboží do země.

Průvoz zboží může se zakázati:

a) z důvodů veřejné a státní bezpečnosti,

b) ze zdravotních důvodů nebo jako opatření proti nemocem zvířat a rostlin.

Vysoké smluvní strany budou míti právo učiniti nutná opatření, aby si zajistily, že zboží, které je na jejich území předmětem státního monopolu, nebo zákazu podle čl.V., se skutečně jen prováží.

Vnitřní poplatky a dávky vybírané na účet státu, zemí, obcí neb jakéhokoliv útvaru veřejné správy, které zatěžují nebo budou zatěžovati prvotní výrobu, průmyslovou výrobu zboží nebo spotřebu nějakého předmětu na území jedné z vysokých smluvních stran, nepostihnou výrobků, zboží nebo předmětů druhé strany více nebo tíživěji než podobné výrobky, zboží neb předměty vlastní země, a není-li těchto předmětů a zboží, než podobné výrobky, zboží a předměty státu požívajícího nejvyšších výhod.