(2) Stejně bude potrestán, kdo přijme nový vklad na vkladní knížku (list) již vydanou, ač jeho oprávnění vydávati vkladní knížky (listy) zaniklo.

(3) Trestní odpovědnost stíhá pachatele a spolupachatele; majitele podniku, po případě členy správních a dozorčích orgánů a vedoucí úředníky též tehdy, jestliže zanedbáním povinné péče zavinili, že v podniku došlo ke spáchání trestných činů uvedených v odst. 1. neb 2.

(4) Z nálezu lze se odvolati do 15 dnů ode dne doručení.

(5) Při opětném odsouzení majitele podniku může býti odňato živnostenské oprávnění, při jehož výkonu uvedené trestné činy byly spáchány.

(6) Potrestáním vinníka není dotčeno zákonné právo správních úřadů k jinakému zakročení.

§ 30 a.

(1) Kdo jako člen správního neb dozorčího orgánu aneb vedoucí úředník peněžního ústavu poruší některý příkaz nebo zákaz, uvedený v § 1, odst. 5. a 6., § 4, odst. 1., posl. větě, § 5, odst. 2, § 6, odst. 5., § 7, § 8, § 9, odst. 3. až 5., § 11, odst. 1. a 7., § 12, odst. 2. a 3., § 13, odst. 1., větě první a druhé, § 15, § 16, § 17 b, odst. 12., § 22, odst. 1., § 28, odst. 2. a 3., a § 35 d, odst. 4., nebo se takového činu zúčastní aneb zanedbáním povinné péče zaviní, že v ústavu došlo ke spáchání takového činu, bude potrestán okresním úřadem, nejde-li o čin trestný soudem, pro správní přestupek. Trestem jest, byl-li porušen některý příkaz nebo zákaz uvedený v § 1, odst. 5. a 6., § 4, odst. 1., posl. větě, § 5, odst. 2., nebo § 9, odst. 5., pokuta od 50 Kč do 5.000 Kč, a je-li nedobytná, vězení od jednoho dne do čtrnácti dnů, a byl-li porušen některý jiný napřed uvedený příkaz nebo zákaz, pokuta od 1000 Kč do 10.000 Kč, a je-li nedobytná, vězení od tří dnů do jednoho měsíce.

(2) Podle vyšší trestní sazby uvedené v odst. 1. bude potrestán okresním úřadem pro správní přestupek též:

1. kdo jako člen správního neb dozorčího orgánu banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) nebo jiného peněžního ústavu zaviní, že členem správního nebo dozorčího orgánu, zmocněncem, vedoucím úředníkem, pokladníkem nebo jiným vyšším úředníkem ústavu se stane nebo zůstane osoba k takovému úřadu podle § 35 e) nezpůsobilá, nebo, pokud jde o akciovou banku, z úřadu takového vyloučená (§§ 8 a, 11 a 13);

2. kdo jako vedoucí úředník takového ústavu věda, že jde o osobu k úřadům napřed uvedeným podle § 35 e) nezpůsobilou nebo z takového úřadu podle §§ 8 a, 11 nebo 13 vyloučenou, správnímu neb dozorčímu orgánu ústavu to neoznámí;

3. kdo poruší některý zákaz uvedený v § 17 a, odst. 5., nebo jako člen správního neb dozorčího orgánu anebo vedoucí úředník ústavu zaviní, že v podniku došlo k porušení tohoto zákazu;

4. kdo jako člen odpovědného orgánu akciové banky nebo společnosti s ručením obmezeným, provozující bankovní a peněžní obchody, neodklidí proti předpisu § 29 ve stanovené lhůtě závad při revisi shledaných;

5. kdo jako člen odpovědného orgánu spořitelny ve stanovené lhůtě neodklidí závad, vytčených státním dozorčím úřadem v mezích § 18 zák. č. 302/1920 Sb. z. a n., anebo závad, jichž odklizení bylo přikázáno revidujícím svazem, aniž státní dozorčí úřad výkonu takového příkazu odporoval nebo výkon zakázal (§ 25 cit. zák.);

6. kdo jako člen odpovědného orgánu záložny neb úvěrního společenstva (družstva) neodklidí závad, jež byly revisorem, vykonavším u ústavu zákonem předepsanou revisi, vytčeny a jichž odklizení v určité lhůtě bylo pod pohrůžkou trestního stíhání revisním svazem aneb úřadem (soudem), který revisora ustanovil, ústavu písemně nařízeno; byl-li však proti takovému nařízení v uvedené lhůtě podán u revisního svazu aneb u úřadu (soudu), který revisora ustanovil, rozklad, jest odpovědný orgán trestný teprve, neodklidí-li vytčených závad ani poté, když rozklad byl uznán bezdůvodným.

(3) Přestupky uvedené v odst. 1. tohoto paragrafu, pokud se vztahují na porušení některého příkazu nebo zákazu, uvedeného v § 1, odst. 6., § 5, odst. 2., § 6, odst. 5., § 9, odst. 3. a 4., § 12, odst. 3., § 16, § 22, odst. 1., § 28, odst. 2. a 3., jakož i přestupky uvedené v odst. 2., č. 4 až 6 tohoto paragrafu, stíhají se jen k návrhu dohlédacího orgánu veřejné správy anebo revisního svazu neb úřadu (soudu) povolaného ustanoviti revisora. Promlčecí lhůta ke stíhání uvedených přestupků počíná se podáním návrhu, nejdéle však jeden rok poté, co byl odklizen stav zákonu se příčící nebo zákonná povinnost byla splněna.

(4) Pokuta, uložená podle předešlých odstavců, může býti uložena opětovně, nebude-li ve stanovené lhůtě stav zákonu se příčící odklizen nebo zákonná povinnost splněna.

(5) Ustanovení § 30, odst. 4. a 6., platí i tu.

§ 30 b.

(1) Potrestán bude okresním úřadem, nejde-li o čin trestný soudem, pro správní přestupek pokutou od 1000 Kč do 10.000 Kč, a je-li nedobytná, vězením od tří dnů do jednoho měsíce,

1. kdo jako majitel nebo společník, po případě člen správního neb dozorčího orgánu aneb vedoucí úředník peněžního ústavu nebo peněžního podniku vůbec anebo podniku, který na peněžním podniku závisí zaviní, že společníkem některého z uvedených podniků, členem jeho správního neb dozorčího orgánu se stane nebo do služeb takového podniku přímo nebo nepřímo bude přijat bývalý zaměstnanec revisního oddělení revisního a důvěrnického společenstva (§ 18) před uplynutím pěti let po rozvázání služebního poměru k tomuto společenstvu, jakož i

2. bývalý člen revisního oddělení napřed jmenovaného společenstva, který před uplynutím řečené doby provozuje peněžní podnik nebo podnik, který na peněžním podniku závisí, stane se společníkem takového podniku anebo přijme v něm přímo nebo nepřímo službu.

(2) Ustanovení § 30, odst. 4., a § 30 a, odst. 4., platí i tu.

§ 30 c.

Ustanovení §§ 30 až 30 b) platí pro peněžní ústavy, které nemají více než čtyři stálé úřednické síly, s těmi změnami, že sazba peněžitých pokut tam uvedených činí 50 Kč až 2.500 Kč, a dopustil-li se vinník několika přestupků tam uvedených nebo byl-li již pro některý takový přestupek potrestán, 50 Kč až 5.000 Kč; je-li pokuta nedobytná, uloží se vězení od jednoho do čtrnácti dnů.

Ustanovení předešlého odstavce platí jak o akciových bankách a o společnostech s ručením obmezeným, provozujících bankovní a peněžní obchody, tak i obdobně o spořitelnách, záložnách, úvěrních společenstvech (družstvech) a jiných peněžních ústavech. Vedle osob tam uvedených jsou trestně odpovědni též vedoucí úředníci ústavu.

§ 32.

(1) Kdo jakýmkoli způsobem úmyslně ruší, ztěžuje nebo znemožňuje výkon zákonem předepsané revise peněžního ústavu, bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, soudem pro přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10.000 Kč.

(2) Stejně bude potrestán, není-li čin přísněji trestný, kdo ve výkazech nebo ve zprávách, uvedených v § 1, odst. 6., § 9, odst. 4., posl. větě, a v § 28, odst 2. a 3., v podstatných údajích vědomě něco nesprávného uvede nebo zamlčí. Ustanovení § 30, odst. 3., platí obdobně i tu.

§ 33.

(1) Kdo vyjeví z věcí banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) anebo jiného peněžního ústavu něco, co podle své obchodní povahy má zůstati utajeno a o čem se dověděl jako člen správního neb dozorčího orgánu, zmocněnec, vedoucí úředník, jiný zaměstnanec nebo likvidátor takového ústavu, ač ví, že tím může vzbuditi nedůvěru v ústav, přiměti jeho zákazníky k rozvázání obchodního, spojení nebo způsobiti vybírání vkladů u něho uložených, bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, pro přestupek vězením od jednoho do čtrnácti dnů nebo peněžitým trestem od 50 Kč do 10.000 Kč.

(2) Trestný není, kdo se dopustil činu uvedeného v odst. 1., uplatňuje své právo nebo plně povinnost, kterou mu ukládá zákon neb úřad, nebo byv zproštěn povinnosti zachovati mlčení anebo v podání k úřadu, aby byla zjednána náprava.

§ 34.

Kdo vydá vkladní knížku nebo vkladní list (§ 1, odst. 2.) bez skutečného vkladu, bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, pro přečin vězením od tří dnů do tři měsíců nebo peněžitým trestem od 5.000 Kč do 100.000 Kč. Ustanovení § 30, odst. 3., 5. a 6., platí obdobně i tu.

§ 35.

(1) Kdo jako člen správního orgánu akciové banky, její zmocněnec, vedoucí úředník (§ 36, odst. 3.) neb likvidátor vědomě přestoupí neb obejde zákaz:

a) sjednávati aneb zprostředkovati obchody nebo převody nemovitostí zakázané podle § 7,

b) sjednávati anebo zprostředkovati obchody nebo převody nemovitostí anebo poskytovati úvěr bez předchozího výslovného schválení dozorčí rady, jehož jest podle § 8 nebo podle jednacího řádu banky k tomu potřebí, ačkoli mohl si takové schválení včas opatřiti,

bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců anebo peněžitým trestem od 5.000 Kč do 100.000 Kč; způsobí-li tím však bance škodu, bude potrestán vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců a podle výše způsobené škody peněžitým trestem od 5.000 Kč do 100.000 Kč.

(2) Podle trestních sazeb uvedených v odst. 1. bude potrestán pro přečin, není-li čin přísněji trestný, kdo se obcházení některého zákazu uvedeného v odst. 1. vědomě zúčastní nebo jako člen dozorčího orgánu akciové banky nebo jako přednosta (náměstek) jejího kontrolního oddělení (§ 13) vědomě opomine postarati se o to, aby tyto zákazy nebyly přestupovány.

§ 35 a.

Kdo jako člen správního nebo dozorčího orgánu, zmocněnec, vedoucí úředník neb likvidátor banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) nebo jiného peněžního ústavu vážným porušením svých povinností vědomě nebo z hrubé nedbalosti způsobí, že ústav utrpí ztráty, které samy osobě nebo spolu s jinými ztrátami ohrožují schopnost ústavu uspokojiti veškeré věřitele v době přiměřené pravidlům jeho řádného provozování, bude potrestán soudem, není-li čin přísněji trestný, podle míry svého zavinění a způsobeného nebezpečí pro přečin vězením od čtrnácti dnů do jednoho roku a peněžitým trestem od 5.000 Kč do 100.000 Kč.

§ 35 b.

(1) Kdo jako člen správního nebo dozorčího orgánu, zmocněnec, vedoucí úředník nebo likvidátor banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) nebo jiného peněžního ústavu porušením svých povinností úmyslně způsobí ústavu, vkladatelům nebo jeho jiným zákazníkům škodu neb úmyslně sebe nebo jiného na jejich újmu obohatí, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců do tří let. Převyšuje-li však škoda neb obohacení peníz 2.000 Kč anebo byl-li činem poškozen značný počet osob neb užil-li vinník lsti, aby mohl pokračovati ve své činnosti, bude potrestán pro zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.

(2) Vedle trestu na svobodě budiž uložen podle výše způsobené nebo zamýšlené škody aneb obohacení při odsouzení pro přečin trest na penězích od 5.000 Kč do 500.000 Kč, při odsouzení pro zločin trest na penězích od 10.000 Kč do 500.000 Kč.

§ 35 c.

Ustanovení §§ 31 až 34 a §§ 35 a) a 35 b) platí pro peněžní ústavy, které nemají více než čtyři stálé úřednické síly, s těmito změnami:

1. Trestné činy uvedené v §§ 31 až 34 a v § 35 a) trestají se toliko peněžitými tresty tam uvedenými.

2. Spodní a horní hranice peněžitých trestů uvedených v §§ 31, 34, 35 a) a 35 b) se snižují na jednu pětinu, při čemž horní hranice nesmí převyšovati 20.000 Kč.

§ 35 d.

(1) Při ukládání trestu má soud (okresní úřad) i tam, kde to tento zákon výslovně neustanovuje, přihlédnouti k odborné způsobilosti vinníkově, k míře jeho zavinění a k významu zaviněných následků.

(2) Podmíněným odkladem trestu není odložen výkon uloženého trestu na penězích. Je-li však v takovém případě peněžitý trest nedobytným, odkládá se podmíněně výkon náhradního trestu na svobodě.

(3) Peněžité tresty uložené podle tohoto zákona připadají státu.

(4) Přesunouti placení peněžitých trestů nebo pokut, uložených podle tohoto zákona, na ústav, v němž se vinník trestného činu dopustil, jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující nejsou právně účinné.

§ 35 e.

(1) Kdo byl pravoplatně odsouzen pro čin trestný soudem, spáchaný ze ziskuchtivosti, pro některý z přečinů podle §§ 485 až 486 c) trest. zákona č. 117/1852 ř. z., podle § 759 voj. trest. zákona č. 19/1855 ř. z., podle §§ 416 a 417 trest. zákona čl. V/1878 a podle zák. čl. V/1916 o nuceném mimokonkursním vyrovnání a o změně některých ustanovení konkursního zákona, pro některý zločin nebo přečin podle tohoto zákona anebo podle zákonů ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z roku 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel, ze dne 10. října 1924, č. 240 Sb. z. a n., o příročí k ochraně peněžních ústavů a jejich věřitelů, a ze dne 10. října 1924, č. 241 Sb. z. a n., o povinnostech bankéřů při úschově cenných papírů, není způsobilý býti členem správního neb dozorčího orgánu, zmocněncem, vedoucím úředníkem neb likvidátorem banky, spořitelny, záložny, úvěrního společenstva (družstva) neb jiného peněžního ústavu anebo peněžního podniku vůbec, a byl-li odsouzen pro zločin spáchaný ze ziskuchtivosti nebo pro zločin podle napřed uvedených zákonů, ani pokladníkem nebo jiným vyšším úředníkem těchto peněžních ústavů.

(2) Tento následek odsouzení pomine při odsouzení pro přečin nebo pro přestupek po uplynutí tří let, při odsouzení pro zločin po uplynutí deseti let, počítajíc ode dne, kdy trest byl vykonán, prominut nebo jeho výkon promlčen.

§ 35 f.

(1) Pokud to zvláštní povaha činu nevylučuje, jest pokus přečinů uvedených v tomto zákoně trestný i v zemi Slovenské a Podkarpatoruské.

(2) Doba, jejíhož uplynutí se vyžaduje ku promlčení trestního stíhání, činí u přečinů uvedených v tomto zákoně tři roky, u zločinu deset let.

Čl. XXXIV.

§ 36 mění se a doplňuje takto:

(1) Představenstvem podle tohoto zákona jsou: u akciových společností představenstvo podle čl. 227 obchodního zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 1 ř. z. z r. 1863, a ředitelství (správa, správní rada) podle § 182 zák. čl. XXXVII/1875, u komanditních společností na akcie osobně ručící společníci a u společností s ručením obmezeným jednatelé podle § 15 zákona o společnostech s ručením obmezeným ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z. (zák. ze dne 15. dubna 1920, č. 271 Sb. z. a n.).

(2) Členy představenstva se služební smlouvou rozumějí se členové představenstva akciové banky, kteří mají smluvně zajištěnu dobu trvání členství aneb kteří ve svých požitcích bankou vyplácených nejsou odkázáni jen na presenční známky a podíl na zisku (tantiemy) podle stanov banky a na odměnu, kterou valná hromada akcionářů banky rok od roku povoluje členům představenstva za zvláštní výkony v uplynulém správním období. K odpočivným a zaopatřovacím požitkům, které nejdou na vrub provozovacího účtu banky, nýbrž výhradně na vrub zvláštních na to určených fondů nebo zařízení, jež jsou uloženy v majetkových hodnotách (v nemovitostech, v hypotečních pohledávkách zákonné jistoty, ve státních dluhopisech neb jiných cenných papírech sirotčí jistoty anebo jiným způsobem platným pro ukládání jmění sirotčího) od jmění banky oddělených, a odděleně účtovány a spravovány, se tu nepřihlíží; rovněž se nepřihlíží k náhradě cestovních výloh s úřadem spojených, pokud nepřesahují přiměřený peníz.

(3) Vedoucími úředníky jest rozuměti zaměstnance peněžního ústavu, kterým bylo svěřeno vedení ústavu neb vedení jeho pobočného závodu aneb některého samostatného oddělení (u akciové banky oddělení zřízeného podle jejího jednacího řádu).

(4) Které osoby dlužno rozuměti příslušníky rodiny, posuzovati jest podle § 5 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních.

(5) Podnikem závislými se míní podnik, na jehož základním (akciovém, kmenovém) kapitálu jest banka podle stavu ke dni své poslední roční účetní uzávěrky zúčastněna alespoň z 30%, anebo jemuž poskytuje úvěr přesahující 40% jeho vlastních prostředků, t. j. základního kapitálu a vlastních, v jeho poslední roční účetní závěrce vykázaných reserv. Totéž obdobně platí pro určení, co jest rozuměti bankou na podniku závislou.

Čl. XXXV.

(1) Bankou jest v dalších ustanoveních této části zákona rozuměti akciovou banku s podporou z veřejných prostředků; takovou podporou míní se podpora ze Zvláštního fondu pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů (zák. č. 237/1924 Sb. z. a n.) nebo výpomoc ze Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice Československé (zák. č. 238/1924 Sb. z. a n.) anebo podpora, kterou stát bance přispěl k odčinění jejích ztrát zápůjčkou, vkladem, platbou úroků ze zápůjčky někým jiným jí dané nebo jiným poskytnutím kapitálu anebo převzetím záruky za úvěr, který jí byl dán někým jiným.

(2) Při poskytnutí podpory (odst. 1.) budiž k tomu hleděno, aby urovnání poměrů banky šlo také na vrub jejích akcionářů.

(3) Služební poměry členů představenstva, vedoucích úředníků (čl. XXXIV) a zaměstnanců vůbec, jimž byla udělena prokura, lze v období tří let poté, co představenstvu banky bylo doručeno vyrozumění o poskytnutí podpory, zrušiti koncem kalendářního čtvrtletí po předcházející šestinedělní výpovědi bez ohledu na ustanovení jakýchkoliv a s kýmkoli sjednaných služebních úmluv; kdo z nich vystoupil ze služeb banky, ať na výpověď banky, anebo na výpověď vlastní, má proti bance nejvýš nárok na tříměsíční služební plat (bez vedlejších požitků), ovšem bez újmy zákonných nároků na odpočivné a jiné zaopatřovací požitky podle právních předpisů o pensijním pojištění zaměstnanců. Dále mohou se přezkoušeti též smluvní, z prostředků banky placené odpočivné a zaopatřovací požitky osob napřed uvedených a pozůstalých po nich a snížiti na míru odpočivných a zaopatřovacích požitků podle právních předpisů o pensijním pojištění zaměstnanců.

(4) Ustanovení odst. 3. lze uplatniti též v příčině služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitků vyplácených společenskými podniky, na jejichž základním kapitálu jest banka alespoň z poloviny trvale zúčastněna.

Čl. XXXVI.

(1) Členové představenstva a dozorčí rady banky (čl. XXXV, odst. 1.), kterým lze přičísti k vině, že se banka ocitla ve stavu, který vyvolal nutnost podpory z veřejných prostředků (hospodářská tíseň), anebo kteří hrubě porušili povinnosti, jež jim co do hospodaření se jměním banky ukládají zákony, stanovy, jednací řád banky, řád dozorčí neb jiné předpisy pro ně platné, jsou bez újmy povinnosti k náhradě škody povinni vrátiti veškeré odměny (tantiemy, podíly na zisku, provise atd), jichž se jim dostalo za výkon jejich úřadu v bance; členové představenstva se služební smlouvou a vedoucí úředníci banky (čl. XXXIV) jsou za stejných podmínek povinni vrátiti, co přijali na služebních nebo zaopatřovacích požitcích přesahujících přiměřenou výši (§ 17 b, odst. 2., zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. ve znění čl. XXVII tohoto zák.), anebo na odbytném přesahujícím přiměřené služební požitky za jeden rok. Uvedené osoby a zaměstnanci banky vůbec jsou za stejných podmínek povinni odvésti jí takové odměny, jichž se jim dostalo za členství ve správních neb dozorčích orgánech podniků, ve kterých banku zastupovali.

(2) Ustanovení předešlého odstavce týká se odměn, požitků a odbytného, které osoba zavinivší hospodářskou tíseň banky přijala poté, co se banka v takové tísni ocitla, nejméně však odměn, požitků a odbytného, přijatých v posledních třech letech před poskytnutím podpory z veřejných prostředků, u osoby pak, která porušila své povinnosti, odměn, požitků a odbytného, přijatých poté, co k porušení povinností došlo.

(3) Ustanovení odst. 1. a 2. platí obdobně také o členech představenstva neb dozorčí rady a o zaměstnancích banky, na jejíž jmění byl prohlášen konkurs aneb u níž bylo zahájeno řízení vyrovnací. Nedostalo-li se takové bance podpory z veřejných prostředků, počítá se tříletá lhůta určená v odst. 2. ode dne prohlášení konkursu nebo zahájení vyrovnacího řízení.

(4) Na členech představenstva a dozorčí rady banky a na jejích vedoucích úřednících, u nichž nejsou splněny podmínky odst. 1., lze se domáhati, aby přispěli k urovnání poměrů banky vrácením poloviny odměn, požitků a odbytného, uvedených v odst. 1., které přijali poté, co se banka ocitla v hospodářské tísni; stejně lze se domáhati na těchto osobách a na zaměstnancích banky vůbec vrácení poloviny odměn přijatých poté, co se banka ocitla v hospodářské tísni, za členství ve správních neb dozorčích orgánech podniků, ve kterých banku zastupovali.

(5) Závazky podle odst. 1. až 4. postihují i osoby, které z představenstva neb dozorčí rady banky aneb z jejích služeb vystoupily; za splnění těchto závazků ručí i manželka (manžel) zavázané osoby veškerým jměním, o němž neprokáže, že ho nabyla jinak než od zavázané osoby.

(6) O uplatnění nároků podle předešlých odstavců platí obdobně ustanovení § 17 b, odst. 3. až 10., zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve znění čl. XXVII tohoto zák.) s odchylkou, že návrh může podati jen revisní oddělení revisního a důvěrnického společenstva (§ 18), dále že o nákladech řízení platí předpisy civilního řádu soudního a že proti nálezu rozhodčího soudu (odst. 9. cit. paragrafu) lze k rozhodčímu soudu zřízenému u vrchního soudu (odst. 10. cit. paragrafu) podati také odvolání podle obdoby předpisů civilního soudního řádu.

(7) Od uplatňování nároků podle odst. 1. až 3. lze upustiti toliko tehdy, je-li důvodná obava, že by exekuce proti zavázané osobě neměla úspěchu.

Čl. XXXVII.

(1) Banka (čl. XXXV, odst. 1.) nesmí používati provozních zisku k vyplácení dividend a tantiem, dokud neuhradí veškerých svých ztrát a neutvoří všeobecnou reservu alespoň ve výši 10% akciového kapitálu ve stanovách vykázaného. Výplata nejvýše 4%ní dividendy jest výjimečně přípustna jen se souhlasem vlády po návrhu ministra financí, který napřed vyslechne revisní oddělení revisního a důvěrnického společenstva (§ 18 zák. č. 239/1924 Sb. z. a n.); souhlas lze uděliti toliko tehdy, jestliže na výplatu takové dividendy stačí zbytek skutečně dosaženého zisku banky, který vyplývá po provedení odpisů nutných k postupnému umořování ztrát podle stanoveného sanačního plánu a po povinném přídělu všeobecné reservě.

(2) Banka jest povinna spláceti kapitál, jehož se jí dostane podporou z veřejných prostředků (čl. XXXV, odst. 1.), podle dalších ustanovení, pokud podpora se neposkytne za podmínek přísnějších.

(3) Povinnost podle odst. 2. nastane, jakmile banka uhradí veškeré své ztráty a její všeobecná reserva dostoupí 10% akciového kapitálu ve stanovách vykázaného. Povinná splátka nechť činí alespoň polovinu bilančně vykázaného čistého zisku. Pokud se podpora poskytne v cenných papírech, lze konati splátky též v cenných papírech téhož druhu v hodnotě jmenovité.

(4) Splátky jest odváděti vždy do jednoho měsíce poté, co valná hromada akcionářů banky schválí dotčenou roční účetní závěrku, pokladně fondu, po případě skupinového fondu neb dílčího fondu skupinového (§ 6 zák. č. 238/1924 Sb. z. a n.), anebo státu, který podporu poskytl; poskytne-li se podpora s několika stran, rozdělí se splátky podle poměru nesplaceného zbytku podporou poskytnutých kapitálů.

(5) Splátky učiněné podle předešlých odstavců jsou přípustnou srážkovou položkou při vyměření zvláštní daně výdělkové.

Čl. XXXVIII.

(1) Ministr financí může ustanoviti u banky (čl. XXXV, odst. 1.) jednoho nebo více důvěrníků s právem a povinností dohlížeti všestranně na hospodaření banky. Usnesení orgánů banky, proti němuž důvěrník se vyslovil, nesmí býti provedeno.

(2) Jestliže toho vyžaduje důležitý veřejný zájem na urovnání poměrů banky, může vláda po návrhu ministra financí v dohodě s ministrem vnitra ustanoviti u banky správní výbor a dozorčí výbor s působností dále uvedenou.

(3) Opatření podle odst. 1. nebo 2. zpravidla potrvá až do náležitého urovnání poměrů banky. Po tu dobu pozbývá účinnosti ustanovení důvěrníka neb dozorčí komise podle § 21, odst. 1., zák. č. 237/1924 Sb. z. a n. a § 19, odst. 2., zák. č. 238/1924 Sb. z. a n., po případě působnost již ustanoveného takového důvěrníka nebo dozorčí komise zaniká.

(4) Důvěrníci a členové správního a dozorčího výboru jsou kdykoliv odvolatelni; jimi nemohou býti osoby, které jsou vyloučeny ze členství v představenstvu neb v dozorčí radě banky (čl. XX a XXII). Jejich požitky určí a vyplácí ministerstvo financí z prostředků, jež banka podle jeho příkazu odvádí k tomu účelu do státní pokladny.