V případech, kde tok změní své koryto teprve po vyhlášení tohoto zákona, a to buď způsobem přirozeným nebo umělým, jest zásada § 2, odst. 1 vládního návrhu plně uplatněna, poněvadž tu jde o nové právní poměry (srv. § 10 cit. prus. rybář. zákona). Zák. čl. XIX/1888 nemá sice pro tento případ zvláštního ustanovení, avšak vzhledem k ustanovení § 1 zák. čl. XIX/ 1888 by patrně platilo totéž.

Dalším zásadním ustanovením tohoto návrhu jest rozdělení vod na vody otevřené a uzavřené. Rovněž toto ustanovení jest převzato z rybářského práva dosud platného v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, ze zák. čl. XIX/1888, jenž v tomto směru stojí na stanovisku novějších zákonů rybářských, jako bavorského z r. 1908 a pruského z r. 1916. Ve všech těchto třech zákonech se stanoví positivně, které vody jsou uzavřené; otevřené jsou pak všechny ostatní rybné vody. Vody uzavřené a otevřené zná i čl. 23 francouzského rybářského zákona z 15. dubna 1829 ve znění zákona z 18. června 1923. Definice uzavřených vod není v jednotlivých rybářských zákonech stejná. Definice § 13 zák. čl. XIX/1888 jest v podstatě převzata v § tohoto návrhu, při čemž však byla podrobněji vymezena a doplněna.

Navržené rozdělení vod na uzavřené a otevřené bude tedy vyhovovati rybářskému právu platnému dosud v zemích Slovenské a Podkarpatoruské. V zemích České a Moravskoslezské nebyly dosud vody tímto způsobem děleny, leč přece lze v těchto zemích shledati ustanovení podobného rázu. Tak v § 9 cit. čes. a v § 10 cit. slez. polic. rybářského zákona se stanoví, že ustanovení tohoto zákona se nevztahují k rybníkům a jiným podobným vodojemům, kteréž jsou založeny k chovu ryb, a to bez rozdílu, jsou-li ve spojení s přirozenou vodou čili nic. Rovněž v § 24 mor. ryb. zákona z r. 189 jsou vyňaty z rybářských revírů vody stojaté, avšak k rybářství v nich oprávnění mají přesto zachovávati obecné předpisy policie rybářské.

Podle návrhu jsou sice rovněž vody uzavřené zásadně vyňaty z působnosti rybářského zákona, avšak připouštějí se podle hlavy VII. některé další výjimky z této zásady. K žádosti oprávněného k rybářství ve vodách uzavřených může totiž zemský úřad s ohledem na zájmy racionelního výkonu rybářství povoliti, aby tyto vody uzavřené byly pojaty do sousedního rybářského revíru. Dále může býti za jistých podmínek držitelům rybářských práv ve vodách uzavřených uloženo, aby provedli určitá opatření směřující k tomu, aby zájem racionelního výkonu rybářství ve vodách otevřených nebyl poškozován. Konečně byl v zájmu racionelního výkonu rybářství zjednán v zákoně podklad pro utvoření rybářských družstev z osob oprávněných k rybářství ve vodách uzavřených a byla poskytnuta možnost záchrany plevelných ryb pozůstalých po úplném vypuštění vod uzavřených (rybníků) v zájmu racionelního výkonu rybářství ve vodách otevřených.

Nedostatek přesných ustanovení o tom, kterých vod se rybářský zákon týká, a potřeba zákonné úpravy v tomto směru se projevuje v mor. ryb. zákonu z r. 1895 v tom, že bylo v § 3 tohoto zákona třeba stanoviti, co se rozumí umělými koryty a umělými shromaždišti vodními (rybníky a pod.) a že se regulované toky nemají považovati za umělá koryta po případě shromaždiště vodní. Dále bylo třeba v § 10 výslovně stanoviti, které závody rybářské a rybné vody se nemají proti vůli jich majitelů pojmouti do rybářských revírů.

Těchto všech ustanovení není třeba při zmíněném rozdělení vod na uzavřené a otevřené. Neboť vody, jež jsou otevřené, budou pojaty do rybářských revírů s výjimkou toků, spojujících vody uzavřené (rybníky), za jistých předpokladů uvedených v § 7, odst. 6 návrhu. Zjednoduší se tudíž značně ustanovení o tvoření rybářských revírů a usnadní se řádné rybářské hospodářství. Neboť veškeré tekoucí vody budou tímto způsobem pojaty do rybářských revírů a tím řádně ohospodařovány. Ustanovením § 6, odst. 2 jest postaráno o to, aby oprávněný k rybářství ve vodě uzavřené nemohl poškozovati rybářství v sousední vodě otevřené. Jakkoliv vody uzavřené uvedené v § 5, odst. 1, písm. b) musí býti odvod otevřených tak odděleny, aby se ryby, mající stanovenou nejmenší délku, nemohly dostati z jedné vody do druhé, přece jen se může státi, že by rybí násada, vysazovaná do sousední vody otevřené, mohla vniknouti do takových vod uzavřených, z čehož by měli oprávnění v nich k rybářství prospěch. Proto mohou býti v poměru k tomuto prospěchu zavázáni, aby osobě oprávněné k rybářství v sousední vodě otevřené přispívali k účelům zarybňovacím. Totéž platí též pro uzavřené vody uvedené v § 5, odst. 1, písm. f).

Další stěžejní zásadou vládního návrhu jednotného rybářského zákona jest rozdělení veškerých otevřených vod v celém státu v rybářské revíry na způsob revírů honebních. Nezbytným předpokladem racionelního výkonu rybářství jest, aby samostatný výkon rybářství byl připuštěn pouze v takových vodních tratích, jež svojí rozlohou jej umožňují. Rybářstvím nerozumí se v tomto návrhu pouze rybolov, nýbrž, a to třeba zdůrazniti, především též chov ryb, zejména péče o rybí násadu a její odchov. Rybářství v tomto smyslu se týká nejen ryb, nýbrž i raků a perlorodky říční. Kdyby se toho ukázala v budoucnosti potřeba, byla by ustanovení tohoto zákona rozšířena ještě na jiná vodní zvířata, jež by určila vláda nařízením. Poněvadž rybářská práva v Československé republice, zejména v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, často mají malou rozlohu a jsou rozdělena ideální střednicí řečiště, nutno se nezbytně postarati o to, aby takováto rybářská práva byla zcelena v hospodářsky soběstačné celky. Za tím účelem jest pak nutno omeziti, po příp. vůbec vyloučiti výkon rybářského práva jeho držitelem.

Tímto opatřením nebude však držiteli rybářského práva jeho právo ani vyvlastněno, ani mu nebude způsobena nějaká hospodářská újma. Naopak bude míti z tohoto opatření hospodářský prospěch, poněvadž veřejným dozorem bude postaráno o to, aby osoba oprávněná k rybářství, jíž bude svěřen výkon takovýchto rybářských práv, vykonávala rybářství s hlediska hospodářského co nejúčelněji. Proto také se v § 10 stanoví, že osoba oprávněná k rybářství musí vykonávati rybářství podle určitého hospodářského plánu schváleného zemským úřadem. Poněvadž držitelům rybářských práv připadne veškerý výtěžek docílený propachtováním jejich práv, nebudou odnětím jich výkonu nikterak hospodářsky poškozeni, nýbrž naopak stoupne hodnota jejich rybářských práv tím, že budou tekoucí vody řádně zarybněny a že z nich budou odstraněny různé překážky, znemožňující nebo poškozující dosud někde racionelní výkon rybářství.

Instituce rybářských revírů jest převzata z moravského rybářského zákona z r. 1895 (§§ 9-23); byla však nově vybudována, zejména pokud jde o to, aby rybářství v revíru se dostalo do rukou řádných rybářských hospodářů, kteří by nejenom ryby lovili, nýbrž hlavně v prvé řadě vysazovali a starali se řádně o to, aby rybářství ve vodě jim svěřené se zvelebilo.

Jsou proto z nabytí rybářství přímo zákonem vyloučeny jisté osoby, o nichž nelze předpokládati, že by dbaly zájmů rybářských.

Naopak bude moci rybářství v rybářském revíru ať vlastním nebo složeném býti propachtováno jedině osobě, která jest po stránce odborné náležitě k tomu vyzbrojena a bude tudíž poskytovati jistou záruku, že bude vykonávati rybářství řádně. Bude-li toho praktická potřeba vyžadovati, bude moci vláda nařízením stanoviti pro výkon rybářství průkaz způsobilosti na způsob živnostenského průkazu způsobilosti.

Ve vládním návrhu se říká důsledně propachtovati, pachtýř, pachtovní smlouva a nikoliv pronajmouti, nájemce, nájemní smlouva. Definici nájemní a pachtovní smlouvy v § 1091 ob. obč. zákona vyložila teorie (srv. na př. Krčmář: Právo obligační, 1926, str. 196) v tom smyslu, že nezáleží na povaze věci, nýbrž na povaze smluveného užívání: jde-li o pouhé uti, je tu nájem, jde-li o dobývání požitků (frui), pacht. Toto kritérium má býti pojato též do nového občanského zákoníka, podle něhož je nájmem smlouva o užívání, pachtem smlouva o požívání věci. Německá terminologie našich i cizích platných rybářských zákonů užívá důsledně termínů "verpachten", "Pächter" a "Pachtvertrag", kdežto česká a slovenská terminologie není jednotná, neboť užívá výrazů "nájemník" (srv. český text § 10 čes. ryb. zák. z r. 1883 resp. z r. 1891), "nájem", "pronajati" (srv. § 47 zák. čl. XIX. z r. 1888), "pacht", "podnájem" (srv. § 15 mor. ryb. zák. z r. 1895), "nájemné" a "pachtovník" (srv. § 19 téhož zákona), "pachtovné" a "pachtýř" (srv. § 3 říš. ryb. zák. z r. 1885) a j.

Zák. čl. XIX/1888 nezná sice rozdělení otevřených vod v rybářské revíry, leč přece lze i v tomto zákoně shledati něco obdobného. Neboť v § 14 se stanoví, že lze rybářství vykonávati samostatně jenom v takových vodách otevřených, jež svojí polohou a rozlohou umožňují, aby bylo vykonáváno racionelně. Poněkud jinými slovy jest tu v souvislosti s § 15 zák. čl. XIX/ 1888 ustanoveno totéž jako v § 7, odst. 1 vládního návrhu.

Rybářské revíry jsou buď vlastní nebo složené. Náleží-li totiž rybářská práva v takové souvislé trati vod otevřených, jež vyhovuje podmínkám § 7, odst. 1 a 2 návrhu, buď jediné osobě anebo nedílně několika osobám jako spoludržitelům, není příčiny, aby byly vylučovány z výkonu těchto svých práv a aby snad byly nuceny tato svá rybářská práva propachtovati. Vždyť právě u vlastníka věci nebo držitele vlastního práva lze zajisté předpokládati největší zájem na zachování a zlepšení věci nebo na nejhospodárnějším a nejúspěšnějším výkonu práva. Kdyby nebyly vlastní rybářské revíry uznány, nýbrž musily býti propachtovány, vedlo by to k absurdním důsledkům, že by držiteli rybářského práva bylo nutno propachtovati jeho vlastní právo, chtěl-li by je vykonávati.

Vládní návrh stojí na stanovisku, že držitelé rybářských práv nemají býti omezováni zbytečně ve výkonu svých práv, nýbrž jedině tehdy, když a pokud toho nezbytně vyžaduje zájem racionelního výkonu rybářství, tudíž zájem veřejný.

Proto jest ponecháno držitelům vlastních revírů na vůli, zdali chtějí sami rybářství vykonávati nebo zdali je chtějí propachtovati. Zároveň jest však úřadu v § 19 dána možnost, aby držitelům nebo pachtýřům vlastních revírů, kteří se opětovně provinili proti ustanovením rybářského zákona, jeho prováděcích předpisů nebo proti úředním nařízením neb opatřením, odňal výkon jejich práv.

Počet vlastních revírů se provedením pozemkové reformy valně nezmenšil, poněvadž právo rybolovu ve veřejných řekách, - třebas by podle poznámky zapsané v deskách zemských - příslušelo dočasnému vlastníku velkostatku, není právem podle § 2 záborového zákona zabraným (srv. nález Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 1927, č. 1004, Boh. A. 6432/27). Nejvíce vlastních revírů bude míti stát (střední ředitelství státních lesů a statků).

Pravidelně nebudou však rybářská práva míti takovou souvislou rozlohu, aby z nich mohly býti utvořeny rybářské revíry vlastní, nýbrž bude třeba zceliti menší rybářská práva v hospodářsky soběstačné celky, t. zv. revíry složené.

V zemích Slovenské a Podkarpatoruské neužívá se sice názvu "revíry" a nemluví se tam o rybářských revírech vlastních a složených; avšak ve skutečnosti rybné vody otevřené, zmíněné v § 14, odst. 2, lit. a) zák. čl. XIX/1888, jsou vlastní rybářské revíry (srv. §§ 11 a násl. mor. ryb. zák. z r. 1895 a §§ 11-13 tohoto návrhu) a rybné vody otevřené, zmíněné v témž § 14, odst. 2, lit. b), jsou rybářské revíry složené (srv. §§ 14-17 téhož mor. ryb. zákona a §§ 14 a násl. této osnovy). Rozdíl jest u těchto t. zv. složených rybářských revírů v tom, že v zemích Slovenské a Podkarpatoruské se zřizují v případě § 14, odst. 2, lit. b) obligatorně rybářská družstva, kdežto na Moravě se pravidelně tyto t. zv. složené revíry propachtují, při čemž se však též připouští, aby držitelé rybářských práv pojatých do rybářského revíru, utvořili rybářské družstvo za tím účelem, aby nedílně a na společný účet provozovali rybářské hospodářství v revíru.

Naopak zase též v zemích Slovenské a Podkarpatoruské se někdy podle § 47 rybářského zákona připouští, aby byly rybné vody uvedené v § 14, odst. 2, lit. b) úřadem propachtovány, a to tehdy, když rybářské družstvo. se neustaví anebo když neplní svých povinností.

Ježto v Čechách a ve Slezsku nebyl dosud vydán rybářský zákon, vykonává tu dosud každý držitel rybářského práva rybářství samostatně nebo je propachtuje, při čemž jest oprávněný k rybářství pouze povinen dbáti při výkonu rybářství ustanovení t. zv. policejních rybářských zákonů, jako na př. o stanovené době hájení, zákazu lovení ryb, zákazu používání některých rybářských nářadí a lovidel, zákazu lovení ryb podměrečných a j. Proto také v Čechách, a ve Slezsku jest nejvíce pociťován nedostatek zákonné úpravy rybářského hospodářství.

Ze shora vylíčeného jest patrno, že tvoření složených rybářských revírů jednak jako pachtovních a jednak jako družstevních bude vyhovovati praktické potřebě jak na Moravě, v Čechách a ve Slezsku, tak i v zemích Slovenské a Podkarpatoruské.

Podle návrhu bude však dáno držitelům rybářských práv pojatých do složeného revíru na vůli, aby sami rozhodli o tom, zdali si přejí, aby tato jejich rybářská práva byla úřadem propachtována anebo zdali chtějí utvořiti rybářské družstvo zatím účelem, aby na společný účet vykonávali rybářství v revíru. Uplatňuje se zde opět zásada zmíněná již shora při vlastních revírech, že držitelé rybářských práv nemají býti zbytečně ve svých právech omezováni, pokud toho nevyžaduje nezbytně veřejný zájem racionelního výkonu rybářství. Budou-li tudíž míti držitelé rybářských práv náležitý zájem a pochopení pro rybářství, budou moci způsobem družstevním sami se o rybářství starati.

Zkušenosti s rybářskými revíry na Moravě ukázaly, že jest nutno postarati se o to, aby rybářství v jednom revíru nebylo snad vykonáváno na úkor rybářství v revírech sousedních. Tato okolnost způsobila, že rybářské revíry na Moravě se plně neosvědčily. Proto jest třeba, aby rybářství v sousedních revírech bylo vykonáváno vždy s jednotného hospodářského a rybářsko-biologického hlediska. Jest o to postaráno tím, že se zřizují z rybářských revírů vyšší organisační jednotky, t. zv. svazy rybářských revírů, v jejichž oblastech musí býti rybářství vykonáváno rovněž podle úředně schváleného provozovacího plánu. Vzhledem k tomu, že provozovací plány jak jednotlivých revírů, tak i oblastí svazů rybářských revírů bude schvalovati týž úřad, totiž zemský úřad, u něhož bude ustanoven odborný rybářský úřední orgán, jest dána záruka, že provozovací plány jednotlivých revírů a též oblastí svazů rybářských revírů budou se vzájemně vhodně doplňovati s hlediska racionelního výkonu rybářství a budou vyhovovati hospodářským a biologickým podmínkám daným v určitých povodích.

Zájem racionelního výkonu rybářství jest sledován též ustanoveními § 22, odst. 4 a 32, odst. 2, podle nichž bude moci vláda nařízením stanoviti odbornou způsobilost pro odborné rybářské síly rybářských družstev nebo svazů rybářských revírů. Dále bude vláda nařízením moci stanoviti podle § 18, odst. 2 návrhu průkaz způsobilosti pro osoby oprávněné k rybářství.

Instituce rybářských družstev byla převzata ze zák. čl. XIX/1888, kde jest jich organisaci věnována celá hlava IV. (§ § 29 až 47 ). Rovněž novější rybářské zákony věnují řádné organisaci rybářských družstev velikou péči. Tak zejména v pruském rybářském zákonu z 11. května 1916 jsou velmi podrobná ustanovení o této věci ve 4. oddílu nadepsaném "Rybářská družstva" (titul 1-6, §§ 36-85 ), v bavorském rybářském zákonu z 15. srpna 1908 v celém 5. oddílu stejně nadepsaném (čl. 37-63), v srbském rybářském zákonu z 24. dubna 1912 v čl. 18 až 24 a j. Jak v pruském tak i v bavorském rybářském zákonu rozeznávají se jednak t. zv. ochranná družstva, jichž úkolem jest vésti řádný dozor a činiti společná opatření k ochraně rybí násady, a t. zv. hospodářská rybářská družstva, jichž úkolem jest společné hospodaření a braní a zužitkování výtěžků z rybných vod. Naproti tomu rybářská družstva v zemi Slovenské a rybářská družstva podle tohoto vládního návrhu jsou jednotná a obstarávají zároveň obojí tyto úkoly právě zmíněné.

Na Moravě byla sice podle § 16 mor. rybářského zákona z r. 1895 též zřizována rybářská družstva, avšak nedostatek pevné organisace a řádného dozoru, zejména po stránce hospodářské, způsobily, že držitelé rybářských práv, kteří družstvo utvořili, hospodaří pod titulem družstevního revíru na svém malém úseku bez ohledu na celek, vykořisťujíce ponejvíce rybné vody.

Takovýto způsob rybaření jest ovšem v zásadním rozporu s družstevním hospodářstvím, při němž výkon rybářství nepřísluší jednotlivým členům družstva, nýbrž rybářskému družstvu jakožto právnické osobě veřejného práva, kterou tvoří jednotliví držitelé rybářských práv.

V zemi Slovenské se rybářská družstva celkem dobře osvědčila. Instituce tato se tam vžila a družstevní rybářské hospodářství jest tam mimo případ uvedený v § 14, odst. 2, lit. a) zák. čl. XIX/1888 (revírů vlastních) pravidelnou formou hospodaření rybnými vodami. K úřednímu propachtování rybných vod ve složených revírech (§ 14, odst. 2, lit. b) zák. čl. XIX/1888) dojde podle § 47 téhož zákona jedině výjimečně tehdy, když se rybářské družstvo neustaví nebo když neplní svých povinností.

Poněvadž rybářská práva v zemi Slovenské jsou v důsledku provedení zásady § 1 zák. čl. XIX/1888 pravidelně velmi nepatrná, jest tam družstevní forma nejvhodnějším způsobem ohospodařování rybných vod. Z těchto důvodů jest nezbytně nutno převzíti ustanovení o rybářských družstvech též do vládního návrhu a možno očekávati, že i v zemi české a Moravskoslezské se rybářská družstva osvědčí, budou-li podle navržených ustanovení řádně organisována a bude-li postaráno o náležitý dohled na ně, zejména po stránce hospodářské. Ostatně držitelé rybářských práv pojatých do rybářského revíru budou míti podle § 14 možnost, aby se sami rozhodli buďto pro formu družstevní anebo pro propachtování svých rybářských práv.

Pokud jde o terminologii, užívá se jednak pojmenování "společenstvo" ve slovenském překladu zák. článku XIX/1888 a jednak "družstvo" v moravském rybářském zákonu z r. 1895; pojmenování v německém znění obou těchto zákonů a rovněž i v německých rybářských zákonech jest "Genossenschaft".

Českého pojmenování bylo užíváno dosud nejednotně, avšak pravidelně se nyní užívá pojmenování "družstvo" pro korporace veřejnoprávní, kdežto pojmenování "společenstvo" pro korporace soukromoprávní (srv. judikaturu nejvyššího správního soudu Sbírku Bohuslavovu a Sbírku nejvyššího soudu, zákon ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. o výdělkových a hospodářských společenstvech, dále oddíl IV. o vodních družstvech v "Českém vodním právu" od JUDr. B. Procházky a j.). Bylo proto v tomto vládním návrhu užito důsledně slova "družstvo" pro veřejnoprávní korporace utvořené podle § 22.

Členství v rybářském družstvu musí míti podobně jako členství ve vodním družstvu povahu reální, neboť nelze učiniti existenci družstva závislou na majetkových přesunech v držení rybářských práv pojatých do družstva.

Hlasovací a volební právo členů rybářského družstva řídí se podle poměru účastenství vyjádřeného výměrou vodních ploch.

Jak v cit. mor. rybářském zákonu v § 16, odst. 1, tak i v zák. čl. XIX/1888 jest stanoveno, že rybářské družstvo může býti utvořeno většinou zájemníků počítanou podle délkové rozlohy jednotlivých rybných vod, po případě podle velikosti vodních ploch.

Rozdíl mezi oběma těmito zákony jest v tom, že rybářská družstva v zemi Slovenské jsou obligatorní, kdežto na Moravě pouze fakultativní a že na Moravě jsou v rybářském zákonu z r. 1895 o rybářských družstvech pouze některá ustanovení organisačního rázu ve zmíněném § 16.

Instituce rybářských družstev byla do návrhu převzata též z toho důvodu, že nejlépe vyhovuje zásadě co nejširší samosprávy rybářství, na níž jest vládní návrh vybudován. Neboť právě družstevní forma umožňuje všem držitelům rybářských práv, aby činně se zúčastnili při ohospodařování revíru, do něhož byla jejich rybářská práva pojata, a aby nebyli omezeni pouze na hlasování o to, zdali rybářství v revíru má býti vykonáváno způsobem družstevním a dále na účast při rozdělování pachtovného.

Dalším velmi důležitým článkem samosprávy rybářství jsou svazy rybářských revírů nadřízené rybářským revírům. Jsou řádně organisovány jakožto právnické osoby veřejného práva, a to podobným způsobem jako rybářská družstva. Poněvadž se jim svěřují jisté funkce veřejnoprávní, jest postaráno o řádný dozor na jich činnost, a to nejen v ohledu organisačním, nýbrž i v odborném ohledu rybářském (srv. § 36).

Svazy rybářských revírů jsou institucí obdobnou revírním výborům, jak byly navrhovány ve vládních předlohách rybářského zákona, projednávaných na sněmích českém, moravském a slezském (srv. §§ 24-30 tisk. č. 225 čes. sněm/LV z roku 1886 a jak byly uzákoněny v některých zemích bývalého Rakouska, po případě jak jsou uzákoněny v novém rybářském zákonu tyrolském z 5. března 1925. Na Moravě nestala se tato ustanovení zákonem. Avšak právě na Moravě se ukázalo, že nestačí pouze tvořiti rybářské revíry, nýbrž že jest též třeba je vzájemně, účelně a pevně organisovati, neboť nelze hospodařiti v jednom revíru bez ohledu na rybářské hospodářství v revírech sousedních, jak bylo již shora vyloženo.

V návrhu bylo voleno pojmenování "svaz rybářských revírů" jednak proto, aby se tyto veřejnoprávní organisace odlišily od tak zv. poříčních rybářských svazů, jež jsou organisacemi nadřízenými rybářským spolkům a jsou utvořeny podle spolkového zákona, a jednak proto, že tímto pojmenováním se nejlépe vystihuje, že jsou organisacemi nadřízenými rybářským revírům a že jsou svazem držitelů nebo pachtýřů rybářských revírů. Naopak slovo "poříční" nebylo by dosti přiléhavé při rozdělení veškerých vod na otevřené a uzavřené. Shora zmíněné poříční rybářské svazy nebudou ve své právní existenci tímto vládním návrhem nijak dotčeny.

Jak členy revírních výborů, tak i svazů rybářských revírů volí osoby, jež jsou povinny platiti revírní příspěvek. Mimo to mohou býti připuštěni za členy svazu rybářských revírů s hlasem poradním držitelé nebo pachtýři závodů pro umělý chov ryb a rybářské spolky, které mají sídlo v obvodu svazovém. Všichni tito činitelé mají zájem na rozvoji rybářství ve vodách otevřených a jest tudíž jen v zájmu věci, aby byli pozváni ke spolupráci. Jmenovitě rybářské spolky starají se již podle ustanovení svých spolkových stanov o povznesení rybářství a pochopily správně potřebu vyšší organisační jednotky tím, že přikročily k utvoření zmíněných poříčních rybářských svazů podle spolkového zákona. Proto se ve vládním návrhu mimo případ právě uvedený přihlíží zvláště k rybářským spolkům též na jiných místech, totiž v § 98, odst. 1, č. 3, v němž se stanoví, že rybářským spolkům, vykonávajícím dosud rybářství jako držitel nebo pachtýř většiny rybářských práv pojatých do složeného rybářského revíru, může býti k jejich žádosti propachtováno z volné ruky rybářství v celém revíru, jenž bude utvořen podle tohoto zákona, a dále. v §u 15, odst. 2, čís. 5, podle něhož se rybářským spolkům z důvodů shora uvedených přiznává za určitých předpokladů přednostní nárok na propachtování složeného rybářského revíru. Poněvadž rybářské spolky mohou i v jiných případech pachtovati složený a pro případě i vlastní rybářský revír, mohou se státi členy svazů rybářských revírů též jako osoby oprávněné k rybářství.

Organisace svazů rybářských revírů byla přizpůsobena organisaci rybářských družstev, poněvadž tato forma lépe vyhovuje slovenským poměrům, neboť tam bude možná svaz rybářských revírů svazem rybářských družstev. Jest proto v zájmu věci, aby byly organisovány obdobně.

Do návrhu jsou pojata jen zásadní ustanovení o svazech rybářských revírů a o rybářských družstvech, kdežto podrobné předpisy o jich organisaci a působnosti vydá vláda nařízením.

Svazy rybářských revírů budou nejenom vyššími organisačními jednotkami, nýbrž i majetkovými subjekty, neboť jim připadne polovina revírních příspěvků. Těchto prostředků použijí svazy rybářských revírů jednak ke krytí svých správních výdajů a jednak k účelům zarybňovacím. Bude třeba stanoviti dostatečně velké obvody svazů rybářských revírů, aby mohly po stránce finanční plniti úkoly jim svěřené.

O zemskou samosprávu rybářství bude postaráno zřízením zemského svazu rybářského, jenž bude organicky spojovati svazy rybářských revírů v každé zemi.

Rybářská práva ve vodách otevřených jsou sice práva soukromá, avšak jich samostatný výkon nutno pravidelně omeziti, po případě vůbec vyloučiti, jak bylo již vyloženo v předcházející stati o rybářských revírech. Rybářská práva podobají se v této příčině právům honebním. Podle § § 382 a 383 ob. obč. zákona jsou jak zvěř, tak i ryby ve vodách otevřených věcí bez pána a nabývá se jich vlastnictví teprve přivlastněním (okupací), které jest podle honebních, resp. rybářských zákonů vyhrazeno držiteli honebního nebo rybářského práva. Dokud bylo vzhledem k přirozeným podmínkám pro vývin rybí násady a odchov ryb v řekách a potocích ryb dostatek, bylo lze připustiti, aby rybářství v těchto vodách bylo provozováno ponejvíce jako pouhé chytání ryb (rybolov), aniž by bylo třeba věnovati též zvláštní péči rybí násadě a chovu ryb.

Když však bylo užíváno vod v řekách a potocích čím dále tím více k účelům průmyslovým, k provádění regulací, k plavbě a pod., bylo seznáno, že podmínky pro přirozené rozmnožování se ryb v tekoucích vodách jsou stále více a více zhoršovány a že jest proto nutno starati se intensivně též o rybí násadu a odchov ryb, nemá li býti rybářství v tekoucích vodách obětováno těmto jiným zájmům.

V žádném státě nebylo však rybářství obětováno těmto odlišným a národohospodářsky často důležitějším zájmům. Jde tu hlavně o vypouštění znečištěných odpadních vod z průmyslových a jiných závodů, jimiž jsou tekoucí vody znečišťovány do té míry, že jsou škodlivé jak lidskému zdraví, tak i zdraví všech živoucích bytostí, zejména i ryb.

Bylo pozorováno, že ryby jsou právě indikatorem znečištění veřejných tekoucích vod, neboť vody, z nichž byly již ryby vypuzeny pro nastalé jich znečištění, jsou pravidelně též zdravotně závadné. V tomto smyslu možno mluviti o rybách jako o velmi dobré a spolehlivé zdravotní policii.

Nelze tedy rybářství posuzovati toliko s hlediska soukromopodnikatelského zájmu, nýbrž především též s hlediska veřejného zájmu péče o čistotu veřejných vod.

V rybářských zákonech se stanoví, že rybářstvím nelze rozuměti pouze chytání (okupaci) ryb, nýbrž že se jím rozumí též chov ryb, jenž musí býti racionelní, aby jím bylo docíleno opětného řádného zarybnění tekoucích vod. Poněvadž vody jednoho držitele rybářského práva v otevřených (tekoucích) vodách nejsou nijak odděleny od sousedních vod otevřených, nelze žádati od držitele rybářského práva, aby nasazoval ryby, jež by mu unikly do sousedních otevřených vod. Nutno se proto postarati zřízením dostatečně velkých rybářských revírů a jich vzájemnou organisací o vybudování soběstačných hospodářských celků rybářských a o zajištění jejich vzájemné spolupráce v chovu ryb v otevřených vodách.

Jest tedy výkon soukromého práva rybolovu omezen veřejným zájmem racionelního chovu ryb, který nedovoluje libovolného a neomezeného rybolovu. Toto stanovisko zaujal i Nejvyšší správní soud v Praze ve svém nálezu ze dne 30. listopadu 1921, čís. 15.922 (Boh. A. 1038/1921). Tento nález se týká případu z Čech, kde dosud platí pouze cit. t. zv. rybářský policejní zákon z r. 1883 a kde řádné rybářské hospodářství nebylo dosud upraveno zákonem. Tím spíše jest ovšem toto stanovisko odůvodněno na Moravě a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské, kde jest rybářství upraveno rybářskými zákony, zejména též s hlediska racionelního chovu ryb.