Pojem rybníků jest znám již platnému říšskému vodnímu zákonu z 30. května 1869, č. 93 ř. z. a zemským vodním zákonům z 28. srpna 1870 [§ 4, písm. c)]. Bližší ustanovení o zřizování, udržování a užívání rybníků jsou v ministerském nařízení ze dne 14. února 1894, č. 45 ř. z. Voda v rybníku jest vodou soukromou bez ohledu na to, zdali přítok do rybníku a odtok z rybníku jest vodou veřejnou. Zák. čl. XXIII/ I885 o vodním právu se sice o rybnících výslovně nezmiňuje, avšak zák. článku XIX. z r. 1888 o rybářství jest znám pojem umělých rybníků jakožto vod uzavřených a tedy vyhrazených volné disposici vlastníka. Rybník sice v žádném z těchto zákonů není definován, leč v teorii byla definice rybníku podána (srv. na př. článek Pantůčkův "O rybnících" otištěný v "Právníku" z r. 1914 na str. 404 a 405). Možno tedy pojem rybníka jakožto umělé vypustitelné vodní nádrže s přirozenými břehy a obyčejnou (rybniční) hrází, sloužící pravidelně chovu ryb, považovati za dosti jasný a nelze očekávati, že by tento pojem byl snad zaměňován na př. s údolní přehradou, sloužící k nahromadění vody nebo k zadržení valounů, jejíž pojem jest již vystižen v tomto pojmenování, nebo s pouhým basénem, t. j. nádrží s umělým dnem a umělými břehy a j.
Z odtoku rybníku náleží k němu hospodářsky jako nerozlučná jeho součást podtrubí, poněvadž držitel rybníku musí míti možnost po jeho úplném vypuštění vyloviti z podtrubí ryby z rybníku uniklé. Vzdálenost, na jakou má míti držitel rybníku disposiční volnost k přítoku a k odtoku, řídí se místními poměry: pravidelně nebývá delší nežli 30 až 100 m. Tuto vzdálenost určí úřad, bude-li toho třeba (srv. ustanovení odst. 4.).
Přítok a odtok budou do stanovené vzdálenosti vodami uzavřenými jedině tehdy, když budou oproti hornímu, po příp. dolnímu toku, jenž rybníky protéká, tak odděleny, že ryby, mající stanovenou nejmenší délku, se nemohou dostati z jedné vody do druhé.
Vody uzavřené uvedené v § 5, odst. 1, písm. b), totiž jezera, budou vodami uzavřenými toliko za jistých podmínek stanovených v návrhu.
Rybí nádrže uvedené v § 5, odst. 1, písm c) jsou vodami uzavřenými, poněvadž z jejich účelu již vyplývá, že musí vhodnou jich konstrukcí vždy býti postaráno o to, aby ryby v nich chované, po případě uchovávané, nemohly z nich uniknouti a aby ani jiné ryby z přilehlých vod se nemohly do nich dostati.
Rovněž jsou vodami uzavřenými vody uvedené v § 5, odst. 1, písm. d), poněvadž tyto vody postrádají jakékoliv souvislosti s vodami otevřenými (na př. t. zv. nebeské rybníky a j.).
Ustanovení další písm. e) je odůvodněno tím, že některá umělá zařízení, jež jsou zřízena při toku a slouží především jiným účelům nežli chovu ryb (na př. zařízení k čištění odpadních vod v cukrovaru, plavecké stadiony, basény v ohrazených zahradách nebo parcích a j.), budou za povodně souviseti s jinými přirozenými vodami. Náhony a odpady nemohou však býti vypuštěny ze soustavby otevřených vod, poněvadž mají značný význam pro revírní rybářské hospodářství.
Při podzemních tocích má rybářství zcela podružný význam a proto budou vodami uzavřenými, a to ať půjde o podzemní toky přirozené nebo umělé, na př. při stavbě tunelů a j.
Na přesné vymezení vod uzavřených a otevřených nutno klásti největší váhu, neboť tento zákon se týká pouze vod otevřených, kdežto rybářství ve vodách uzavřených není jím upraveno, pokud se nestanoví jinak. Vodami otevřenými budou i tůně a stará ramena, jež po případě jsou od toku již úplně oddělena, poněvadž alespoň za povodně souvisí s tokem a mají pro racionelní výkon rybářství význam proto, že se hodí ke zřizování chráněných rybích trdlišť a útulků. O jiných přirozených vodách se v definici vod uzavřených mluví též v čl. 2 bavorského rybářského zákona z 15. srpna 1908.
Za otevřené vody bude lze prohlásiti též propadliny zbylé po dolování (propady, průlomy - německy "Pingen" - vyskytující se v krajinách hornických), i když s ostatními otevřenými vodami nesouvisí a byly by tudíž podle § 5, odst. 1, písm. d) vodami uzavřenými. Tyto propadliny se vyskytují hlavně v Čechách a ve Slezsku, kde dosud nebylo hospodářského rybářského zákona a proto nebylo dosud možno přinutiti držitele těchto vod k tomu, aby je využili k chovu ryb buď sami anebo tím, že by je dali do pachtu držitelům rybářských práv v sousedních vodách otevřených. O tyto vody jevili držitelé sousedních rybářských práv veliký zájem, jak o tom svědčí jednak podání předložená ministerstvu zemědělství a jednak články publikované o těchto propadlinách zbylých po dolování v odborných rybářských časopisech. Zařazení těchto vod, pokud se hodí k chovu ryb, do vod otevřených, vyhoví plně intencím rybářského zákona, který má za účel umožniti racionelní výkon rybářství ve vodách tekoucích a v takových vodách stojatých, které nebyly zřízeny k chovu ryb. Držitelé těchto propadlin nemají pravidelně zájmu na rybářství po případě ani odborných znalostí k jeho výkonu. Pojetím těchto vod do rybářského revíru nebudou poškozeni, poněvadž obdrží podle § 16 návrhu přiměřené pachtovné a jsou chráněni proti případnému poškození svých sousedních pozemků ustanovením §u 49 návrhu. Naopak rybářství v sousedních vodách otevřených bude pojetím propadlin do rybářských revírů značně posíleno, zejména právě v krajinách hornických, kde zemědělství a hlavně rybářství jest citelně poškozováno průmyslem a hutnictvím, jakož i odpadními a kanalisačními vodami. Propadliny mají pro rybářství v revíru velký význam proto, že vedle konsumních ryb bude v nich možno odchovávati i veliká množství násadových ryb pro vody otevřené, což bude v zájmu racionelního výkonu rybářství v těchto vodách, tedy v zájmu veřejném.
K § 6.
Povinnost oprávněného k rybářství ve vodách uzavřených uvedených v § 5, odst. 1, písm. b) a f) k placení příspěvků k účelům zarybňovacím může býti úřadem stanovena jedině tehdy, má-li prokazatelný prospěch ze spojitosti se sousední vodou otevřenou, a to jen v poměru k tomuto prospěchu. Prospěch rybářství v těchto vodách uzavřených přes to, že budou v případě § 5, odst. 1, písm. b) řádně odděleny, vzejde z toho, že do nich budou unikati ryby nemající stanovené nejmenší délky. Příspěvky připadnou osobě oprávněné k rybářství v sousední vodě otevřené jako náhrada za náklad věnovaný na účely zarybňovací v této vodě.
K § 7.
Zemský úřad má míti podle ustanovení odst. 1 při rozdělení otevřených vod v rybářské revíry na zřeteli možnost racionelního výkonu rybářství. Rozumí se tím nejvýhodnější využití vody chovem ryb vzhledem k přirozeným daným podmínkám, tedy využíti vody chovem oněch druhů ryb, které v určité vodě představují nejvhodnější a nejcennější chovný materiál. Při tom bude směrodatný odborný rybářský znalecký posudek.
Rozdělení veškerých vod v zemi v rybářské revíry prováděl již dosud na Moravě podle § 9 mor. ryb. zákona zemský politický úřad.
Naproti tomu v zemích Slovenské a Podkarpatoruské provádělo dosud takovéto rozdělení otevřených vod v rybářsky soběstačné celky ministerstvo zemědělství podle § 15 zák. čl. XIX/1888.
Po provedení organisačního zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n. a po aktivování zemských úřadů není příčiny, aby si ministerstvo zemědělství tuto kompetenci ponechávalo, nýbrž možno provésti ve smyslu organisačního zákona a podle zásad decentralisačních přesun této kompetence na zemské úřady. Ministerstvu zemědělství pak bude po případě příslušeti, aby rozhodovalo o odvoláních podaných proti rozhodnutím zemských úřadů v této věci.
Mimo to bude moci ministerstvo zemědělství dáti podřízeným zemským úřadům potřebné pokyny podle čl. 1, odst. 3 cit. organisačního zákona.
Podle čl. 9 téhož zákona bude ministerstvo zemědělství příslušno k utvoření rybářských revírů z vod tvořících zemské hranice a z vod zemskou hranicí napříč přeťatých tehdy, nebude-li moci zemská hranice býti zároveň hranicí rybářských revírů.
K ustanovení odst. 2 se uvádí, že není zamýšleno zavésti nějaké šablonovité rozdělení tekoucích otevřených vod na trati asi 10 km dlouhé, nýbrž má jím býti zabráněno, aby nebyly tvořeny revíry příliš malé, nehodící se k racionelnímu chovu ryb. Proto jsou menší rybářské revíry přípustny pouze výjimečně. Naproti tomu není nikterak omezen největší rozsah rybářských revírů, což bude zejména vyhovovati poměrům v zemi Slovenské, kde družstevní revíry jsou dosud velmi rozsáhlé, zabírající někdy téměř celé velké toky.
Překážkami, jež znemožňují volný tah ryb, jsou míněny zejména údolní přehrady, vysoké stupně a jezy.
Poněvadž hranice zemské jsou stejně jako hranice státní stanoveny střednicí řečiště, kdežto racionelní výkon rybářství, tudíž zájem veřejný, nutně vyžaduje toho, aby rybářství v obou polovinách zemských hraničních vod bylo vykonáváno s jednotného hlediska a aby za tím účelem patřily do jednoho revíru vždy hraniční vody obou zemí, jest třeba, aby rybářské revíry v zemských hraničních vodách (na př. od státního převratu řeky Morava a Uh) byly tvořeny bez ohledu na zemské hranice a aby také tyto hraniční revíry byly pojaty do jednoho svazu rybářských revírů jakožto vyšší samosprávné hospodářské jednotky. (K tomu srv. ustanovení § 39, odst. 1).
Jest ovšem nezbytně třeba, aby v obou polovinách zemských hraničních vod platily stejné zákazy k ochraně rybářství uvedené v V. hlavě tohoto návrhu. O to jest postaráno ustanovením § 73 tohoto návrhu.
Při vodách, tvořících státní hranici, může ovšem vzhledem ke státní svrchovanosti nad těmito vodami sahati rybářský revír nejdále pouze ke střednici řečiště. O úpravě rybářství v hraničních vodách mají zvláštní ustanovení mezinárodní smlouvy, na něž se poukazuje v § 102 tohoto návrhu (srv. § 8 čes., § 9 mor. a slez. polic. ryb. zákona a § 71 zák. čl. XIX z r. 1888, dále ústavní zákon ze dne 11. června 1930, č. 102 Sb. z. a n., hlavu IV, čl. 39-47 t. zv. hraničního statutu československo-rakouského ze dne 12. prosince 1928, čís. 139/1930 Sb. z. a n., hlavu IV, čl. 39-53 t. zv. hraničního statutu československo-maďarského ze dne 14. listopadu 1928, č. 8/1931 Sb. z. a n. a smlouvu mezi republikou Československou a republikou Polskou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí ze dne 18. února 1928, čís. 109/1931 Sb. z. a n.).
Na zájem racionelního výkonu rybářství ve vodách zemskou hranicí napříč přeťatých jest pamatováno ustanovením 2. věty 4. odstavce §u 7.
Části toků, pokud spojují navzájem vody uzavřené (soustavy rybníků), jsou ponejvíce menší a krátké a nebudou míti pravidelně význam pro výkon rybářství ve vodách otevřených; od nichž jsou odděleny vodami uzavřenými. Nebudou-li tyto části toků pojaty do rybářských revírů, nestanou se tím sice vodami uzavřenými, avšak rybářství v nich bude možno provozovati jako ve vodách uzavřených.
K § 8.
Ustanovení o označení hranic rybářských revírů jest převzato z obdobného ustanovení § 11 a § 17 zák. čl. XIX/1888 a jest odůvodněno praktickou potřebou, neboť na př. rybářské lístky budou opravňovati k rybolovu jenom v těch revírech, pro něž bude jich držitelům vydán dovolovací list podle § 42 návrhu. Jest proto třeba za účelem zamezení sporů, aby se osoby oprávněné k rybolovu mohly samy na místě orientovati, kam až jejich oprávnění sahá.
Hranice rybářských revírů nebudou označovány tabulkami, jež by snad mohly rušiti provoz dráhy tam, kde tělesy dráhy je zřízeno těsně podél břehu, nýbrž budou označovány hraničními kameny na způsob, jehož se již nyní užívá při kilometrování toků, ovšem zřetelně od nich odlišnými.
Bylo-li by nezbytně třeba tyto hraniční kameny umístiti na drážních pobřežních pozemcích, musilo by se tak státi v dohodě se železniční správou.
V § 8, odst. 1 jde o t. zv. legální služebnosti, jež nebude třeba v každém jednotlivém případě zapisovati do pozemkových knih.
Nevzejde-li držitelům pobřežních pozemků škoda, budou povinni trpěti bezplatně, aby hraniční kameny byly zasazeny v jejich pozemcích. Jinak bylo v tomto a v jiných ještě případech (srv. § 45, odst. 1, § 49, odst. 5 a § 61, odst. 6) stanoveno, že, nedohodnou-li se strany dobrovolně, pokusí se nejprve starosta obce o smírnou dohodu mezi nimi. Tímto ustanovením se sleduje účel, aby úřad rozhodoval v takovýchto věcech pravidelně malého významu a nepatrné ceny jedině tehdy, když by se strany ani při smírčím jednání u starosty obce nedohodly. Toto smírčí jednání se neupravuje zvláštními předpisy, aby starosta obce měl možnost postupovati způsobem, který uzná v konkretním případě za nejvhodnější. O tomto jednání bude ovšem třeba sepsati protokol. V zemích Slovenské a Podkarpatoruské bude tato působnost vzhledem k ustanovení § 18 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 243 Sb. z. a n. příslušeti obecnímu (obvodnímu) notáři.
Ani v moravském rybářském zákonu, ani v zák. čl. XIX/1888 nebylo dosud ustanovení o tom, zdali lze měniti stanovené hranice rybářských revírů. Praktická potřeba však nutně vyžaduje toho, aby bylo lze podle nabytých zkušeností nově upraviti rozsah stanovených rybářských revírů, bude-li toho vyžadovati veřejný zájem.
K § 9.
Ze starších dob existují dosud po právu v českých řekách některá zvláštní zařízení k chytání ryb, zejména slupi, na základě starých listinných výsad a vrchnostenských nebo úředních povolení, a to ponejvíce při mlýnech. Již podle vyhlášky býv. čes. místo držitele ze dne 14. května 1897, č. 25 z. z., byla takováto rybolovná zařízení prohlášena za zakázaná a byla uznána jich právní existence pouze tehdy, když pocházejí z doby před vydáním této vyhlášky a když se zakládají na právních titulech právě zmíněných (srv. čl. III., bod 6 cit. místodržitelské vyhlášky z r. 1913, č. 34 čes. z. z.). Počet slupí v Čechách byl odhadován asi na tisíc. Avšak mnohé slupi byly již zrušeny a odstraněny.
Podle § 7 moravského rybářského zákona ze dne 27. XII. 1881, čís. 79 mor. z. z. ex 1882 a § 7 slezského rybářského zákona z 9. XII. 1882, čís. 28 sléz. z. z. ex 1883 jest bezvýjimečně zakázáno umísťovati ve splavech a stavidlech vrše, koše nebo jiná zařízení, jimiž by se ryby samy chytaly. Rovněž v zemích Slovenské a Podkarpatoruské neexistují po právu podobná zařízení k chytání ryb.
Poněvadž politické úřady rozhodovaly dosud pouze k návrhu stran, zdali takováto rybolovná zařízení existují po právu, vyskytnou se případy, že držitelé některých takovýchto zařízení nebudou moci prokázati náležitým způsobem své oprávnění.
Proto se stanoví jednoroční preklusivní lhůta, ve které budou musiti držitelé takovýchto zařízení podati úřadu průkaz o jich dosavadním právním trvání. K zachování lhůty stačí pouhé předložení průkazu úřadu, není však třeba, aby v této lhůtě bylo též provedeno potřebné šetření a vydáno úřední rozhodnutí.
Poněvadž držitelé takovýchto zařízení, jichž právní trvání bude uznáno podle tohoto zákona, budou míti prospěch z řádného provozování rybářství, budou povinni v poměru k tomuto prospěchu přispívati osobě oprávněné k rybářství k nákladům zarybňovacím. Předpokladem pro použití tohoto ustanovení jest ovšem, že existence těchto stálých rybolovných zařízení bude slučitelna s veřejným zájmem racionelního výkonu rybářství v revíru.
Ke zrušení všech takovýchto rybolovných zařízení (lovidel) nebylo přikročeno z toho důvodu, že by bylo třeba opatřiti náhrady za účelem vyvlastnění oněch zařízení, jež trvají po právu.
Poněvadž takováto zařízení mají nesporný vliv na hospodaření v rybářském revíru a ruší hospodářskou jednotnost a ucelenost revíru, jest třeba, aby byla vedena v patrnosti. Vhodnou konstrukcí takovýchto zařízení jest někdy možno zmírniti škody, jež mohou býti rybářství způsobeny, jako na př. tím, že jsou jimi usmrcovány ryby, k jichž chytání tato zařízení nejsou určena. Proto jest dána v návrhu možnost, aby ministerstvo zemědělství stanovilo vhodnou jich konstrukci. Dále bude prováděn stálý dohled na ně, aby jich nebylo zneužíváno. Kdyby přesto některé takovéto po právu trvající zařízení poškozovalo racionelní výkon rybářství, může je úřad vyvlastniti. Náhrada bude poskytnuta z rybářského Fondu.
K § 10.
Schvalování provozovacího plánu jest vyhrazeno zemskému úřadu, poněvadž tomuto úřadu bude přidělen odborný rybářský úředník a soustředěním této agendy bude nejlépe postaráno o to, aby bylo docíleno jednotného postupu v zájmu racionelního výkonu rybářství. Podrobná ustanovení o sdělávání a schvalování provozovacích plánů, jakož i o součinnosti svazů rybářských revírů v mezích jejich působnosti stanovené v § 34 návrhu budou vydána vládním nařízením.
V zemích České a Moravskoslezské nebylo dosud zvláštních rybářských provozovacích plánů. Ustanovení toto jest převzato z rybářských předpisů platných dosud v zemích Slovenské a Podkarpatoruské (srv. § 42; odst. 1, bod 4 zák. čl. XIX/1888 a §§ 17-22 prováděcího ministerského nařízení čís. 5000/1889 F. M. ve znění min. nařízení č. 70994/1897 F. M. a č. 86913/1.898 F. M., v nichž byla tato věc podrobně upravena). Rybářský provozovací plán sestává tu jednak ze všeobecného popisu, jednak z hospodářské mapy a jest stanovena trestní sankce pro případ, že by nebylo dbáno ustanovení schváleného provozovacího plánu.
Tato trestní sankce nebyla ve vládním návrhu převzata; za to však byla do něho pojata v §§ 19, 28 a 36 ustanovení o tom, jakým způsobem může úřad účinně zakročiti proti osobě oprávněné k rybářství, proti rybářským družstvům a proti svazům rybářských revírů, kdyby neplnily svých povinností a tudíž i povinností uložených jim ve schváleném provozovacím plánu.
Schváleného provozovacího plánu jest třeba nejen při výkonu rybářství v revírech složených (družstevních a pachtovních), nýbrž i v revírech vlastních.
K §§ 11 až 13.
Ustanovení o vlastních revírech jsou celkem převzata z §§ 11 až 13 mor. rybář. zákona z r. 1895, byla však přizpůsobena tendencím tohoto nového jednotného rybářského zákona, zejména pokud jde o účinný dohled na osobu oprávněnou k rybářství.
Vodní trať vyhovující zákonným podmínkám stanoveným v § 7 bude uznána za vlastní rybářský revír zpravidla k návrhu držitele nebo spoludržitelů rybářského práva; vyžaduje-li toho zájem racionelního výkonu rybářství, může však býti utvořen vlastní rybářský revír též bez návrhu těchto osob.
Rybářské předpisy platné v zemích Slovenské a Podkarpatoruské nemohly sloužiti za vzor, pokud jde o výkon rybářství ve vlastních revírech, poněvadž jak podle § 14, odst. 2, lit. a) zák. čl. XIX/1888, tak i podle § 16 prováděcího min. nařízení č. 5000/1889 F. M. může držitel vlastního revíru provozovati rybářství v něm v zákonných mezích zcela volně. Pouze tehdy, nechce-li své oprávnění zhodnotiti v celku, nýbrž propachtovati je několika osobám, jest povinen žádati ministerstvo zemědělství o stanovení minima pachtovního obvodu. Naproti tomu v § 13 mor. ryb. zák. z r. 1895 a v § 12 návrhu se připouští toliko, aby vlastní revír byl propachtován neděleně v celém rozsahu. K platnosti pachtovní smlouvy se vyžaduje schválení úřadu proto, aby tu byla záruka, že rybářský revír nebude propachtován osobě vyloučené z výkonu rybářství podle § 1.8. Pokud půjde o vlastní revír příslušející státu (podniku Státní lesy a statky), není třeba požadovati schválení pachtovní smlouvy okresním úřadem, poněvadž k platnosti takovéto pachtovní smlouvy jest potřebí schválení ministerstva zemědělství (ústředního ředitelství státních lesů a statků).
Ustanovení § 12, odst. 2 jest odůvodněno tím, že vlastní rybářský revír by po případě mohl býti utvořen i z moci úřední, vyžadoval-li by toho zájem racionelního výkonu rybářství.
K ustanovení § 12, odst. 3 se poznamenává, že již ze slova "pokud" v § 11, odst. 1 jest patrno, že bude uznána určitá vodní trať za vlastní revír jedině na tu dobu, dokud rybářská práva v ní jsou v držení jedné nebo ve spoludržení několika osob. Nejsou-li v důsledku pozdějších změn v držení těchto práv na dále splněny tyto podmínky pro uznání dotčené vodní trati za revír vlastní, nesmí býti rybářství vykonáváno na dále podle § 12, nýbrž jedině způsoby uvedenými v § 14 návrhu.
Ustanovení § 12, odst. 3 neodporuje zásadě nedělitelnosti rybářských práv stanovené v § 4, odst. 1, větě 1, poněvadž podle ustanovení následující 2. věty jest přípustné, aby rybářské právo bylo děleno v tom případě, když a pokud se spojí s vlastnickým právem ke korytu.
Ustanovení § 13 jest v celku převzatu z § 12 mor. rybář. zákona z r. 1895, bylo však stručněji a jasněji stylisováno. Vyhovuje se jím zásadě vyslovené v § 7 návrhu, že veškeré vody otevřené musí býti pojaty do rybářských revírů, pokud navzájem spolu souvisí (srv. však § 7, odst. 6 návrhu).
K § 14.
Držitelé rybářských práv pojatých do složeného revíru nepozbudou těchto svých práv, nýbrž bude jim pouze odňat jich výkon. Není ovšem vyloučeno, aby takový držitel rybářského práva se ucházelo propachtování rybářského revíru podle § 15 a nabyl oprávnění k výkonu rybářství v celém revíru, bude-li míti o věc zájem a nebude-li z výkonu rybářství vyloučen podle § 18.
Rybářství ve složeném revíru bude moci býti provozováno buďto tím způsobem, že bude úřadem propachtováno, anebo způsobem družstevním. K utvoření rybářského družstva nemůže dojíti v případech odst. 2, čís. 1 a 2.
Ustanovení bodu 1 jest odůvodněno tím, že k utvoření družstva třeba požadovati nejméně tří osob.
Ustanovení bodu 2 bude vyhovovati praktické potřebě, neboť by nebylo vhodné připustiti utvoření rybářského družstva, v němž by měl jeden člen více nežli třetinu hlasů, zejména kdyby to byla právnická osoba neb osoba vyloučená z výkonu rybářství podle § 18 návrhu.
K § 15.
Jak pro propachtování vlastního, tak i složeného revíru platí totéž ustanovení, totiž že rybářský revír lze propachtovati toliko neděleně v celém rozsahu na dobu deseti let. Splnění obou těchto podmínek jest předpokladem pro racionelní výkon rybářství a jsou tudíž obě podmínky stanoveny na ochranu tohoto zájmu veřejného.
Jedině dlouhodobý pacht zaručuje pachtýři, že bude míti též soukromý prospěch z investic, jež vynaloží v zájmu racionelního výkonu rybářství.
Zvláštní zájem na propachtování rybářství v sousedním revíru mají veřejné vědecké ústavy nebo rybářské školy a dále držitelé nebo pachtýři závodů pro umělý chov ryb, kteří k výchově matečných ryb, zejména lososovitých (pstruhů), nezbytně potřebují tekoucí vody, takže jest získání sousedního rybářského revíru pro ně existenční otázkou. Přiznáváním přednostního nároku bude se podporovati zakládání líhní, což jest v zájmu racionelního výkonu rybářství, tedy v zájmu veřejném.
Přednostní nárok se přiznává též držiteli rybářského práva v údolní přehradě, jenž bude míti převážný zájem na získání rybářského revíru utvořeného podle § 7, odst. 2, písm. b). Pojmenování "vodní nádrž" bylo uvedeno v závorce, poněvadž se ho někdy též užívá pro údolní přehradu [srv. právě cit. § 7, odst. 2, písm. b) a § 63, odst. 1 tohoto návrhu.
Ustanovení odst. 1, č. 4 jest odůvodněno tím, že rybářské revíry, v nichž mají toliko dvě osoby rybářská práva, jsou jaksi na přechodu mezi revíry vlastními a revíry složenými a že by nebylo účelné, aby rybářské družstvo bylo utvořeno pouze ze dvou osob.
V ustanovení čís. 5 se přiznává přednostní nárok na propachtování rybářského revíru rybářským spolkům z toho důvodu, že jich účelem jest péče o zvelebení rybářství. Vývoj činnosti rybářských spolků ukazuje, že z původních sportovních organisací se časem vyvinuly rybářské spolky, jež kladou čím dále tím více váhu na hospodářskou stránku rybářství v tekoucích vodách.
Ustanovením čís. 6 se pak sleduje účel, aby rybářské revíry byly propachtovány osvědčeným rybářským hospodářům.
Dosud bylo rybářství propachtováno veřejnou dražbou (srv. čl. III. nařízení býv. moravského místodržitele ze dne 30. června 1896, č. 24.126, č. 63 mor. z. z. a § 47, odst. 3 zák. čl. XIX/1888).
Ve vládním návrhu se dává v zájmu zajištění racionelního výkonu rybářství a ve smyslu požadavků rybářských zájemníků přednost vyhlášenému ofertnímu řízení, při němž bude úřad moci přihlížeti ke zvláštní individuelní způsobilosti osoby, která se bude ucházeti o propachtování rybářství v revíru, ježto výše nabídky nebude výhradně rozhodující.
Vyhlášené ofertní řízení není našemu právnímu řádu cizí, jak jest patrno z vládního nařízení ze dne 17. prosince 1920, č. 667 Sb. z. a n. o státním zadávacím řádu, dále z ustanovení § 23, odst. 1, bodu 3 obecní finanční novely z 12. srpna 1921, č. 329 Sb. z. a n., v němž se mluví o pronájmu (propachtování) obecního majetku nemovitého veřejně vyhlášeným řízením ofertním, a konečně i z judikatury nejvyššího správního soudu (srv. Boh. A č. 7991/ 1929 a 8095/1929).
Jestliže by se snad držitelé rybářských práv cítili poškozenými při propachtování revírů vyhlášeným ofertním řízením tím, že by snad úřad určil podle jejich názoru nízké pachtovné, budou se ovšem moci domáhati změny pachtovních podmínek odvoláním podaným k zemskému úřadu, jenž rozhodne po slyšení svého rybářského odborného znalce.
Složením dostatečně vysoké jistoty (kauce) bude zajištěno plnění pachtovních podmínek, zejména v těch případech, kde by hrozilo nebezpečenství, že by osoba oprávněná k rybářství nemohla vzhledem ke svým majetkovým poměrům dostáti převzatým závazkům.
Podrobná prováděcí ustanovení vydá vláda nařízením proto, aby byla jednotná pro celé státní území.
K § 16.
Ustanovení o rozdělení pachtovného, pokud se týče čistého výtěžku z rybářství, jsou dosud obsažena v § 3 říšského rybářského zákona z r. 1885, v §§ 19 á 20 mor. ryb. zákona z r. 1895 a v § 47, odst. 8 zák. čl. XIX/ 1888, v němž se však pouze stanoví, že čistý výtěžek z propachtovaného rybářství náleží osobám k rybářství oprávněným podle poměru jich vodních ploch.
Navržené ustanovení jest v celku převzato z právě citovaných ustanovení říšského a moravského rybářského zákona.
Nově bylo v odst. 1 připojeno, že nelze při rozdělení pachtovného přihlížeti k případným změnám hodnoty rybářského práva povstalým výkonem revírního rybářského hospodářství, na př. zřídí-li se někde chráněné rybí trdliště, vysadí-li se do otevřené vody rybí násada a pod., neboť tyto změny nastaly bez jakéhokoliv přičinění držitele rybářského práva. Zvýší-li se však pachtovné v důsledku zarybnění celé dotčené vodní trati, budou z toho míti prospěch všichni držitelé rybářských práv do revírů pojatých. Ke změně hodnoty rybářského práva, k níž by bylo třeba přihlížeti, by mohlo dojíti, byla-li způsobena jinak nežli revírním rybářským hospodářstvím, na př. nově povoleným vodním právem (dílem), v kterémžto případě se dostane držitelům rybářských práv náhrady za zmenšení hodnoty jejich rybářských práv.
Bylo stanoveno, že soud rozdělí pachtovné v řízení nesporném proto, aby strany po případě nebyly nuceny platiti útraty právního zastoupení. Pro řízení nesporné mluví dále jednak okolnost, že nejde o sporné nároky, nýbrž jen o jejich výši, jednak okolnost, že tu často bude větší počet držitelů rybářských práv, jichž nároky na část pachtovného lze nejvhodněji vypořádati v jednom řízení a konečně i požadavek ekonomie práce. Soudní řízení nesporné bylo nově upraveno zákonem ze dne 19. června 1931. čís. 100 Sb. z. a n.
K § 17.
Soustředí-li během pachtovního období jediný držitel na sebe veškerá rybářská práva pojatá do složeného revíru, nestane se takovýto rybářský revír ipso facto revírem vlastním, nýbrž bude třeba, aby byl za takový prohlášen zemským úřadem (srv. § 18 moravského rybářského zákona z r. 1895). Výhody této použije patrně držitel rybářského práva, jemuž bude rybářství propachtováno jako jednomu z držitelů rybářských práv pojatých do revíru, podaří-li se mu soustřediti na sebe během pachtovního období všechna tato rybářská práva. Neboť v jeho existenčním zájmu bude, aby v disposici s otevřenými vodami nebyl omezen na pachtovní období. Tím bude podporováno zcelování dosud roztříštěných rybářských práv. Pro výkon rybářství v takovémto revíru bude platiti ustanovení § 12, odst. 1 a 2.