K § § 18-21.

Ustanovení odst. 1 §u 18 vyplývá do jisté míry již z ustanovení §§ 40 a 41, neboť osoba, které musí býti odepřeno vydání rybářského lístku, nemohla by se státi již z tohoto důvodu osobou oprávněnou k rybářství a tedy ani pachtýřem rybářského revíru (srv. podobné výslovné ustanovení v bavorském rybářském zákoně z r. 1908 v čl. 31, odst. 2).

Průkaz způsobilosti pro osoby oprávněné k rybářství, na př. předepsáním určitého odborného vzdělání a praktického výcviku, bude zaveden, ukáže-li se toho později potřeba.

V § 19 jest zásadně stanoveno, jaké povinnosti mají osoby oprávněné k rybářství při jeho výkonu. Toto ustanovení platí též obdobně při rybářských družstvech, jak jest patrno z § 28. V § 19 jest dáno též zmocnění, aby v zájmu racionelního výkonu rybářství, tedy v zájmu veřejném, byla vydávána úřední nařízení a činěna úřední opatření. Nejčastěji půjde tu o nařízení a opatření okresního úřadu; bude však možno, aby též zemský úřad vydal podle tohoto zmocnění určitá nařízení s platností buďto pro celou zemi anebo alespoň pro určitá povodí resp. území jednotlivých svazů rybářských revírů.

Zachovávaní úředních nařízení vydaných podle §u 19, odst. 1, věty 1 jest zajištěno trestní sankcí podle §u 19, písm. a) a mimo to tím, že úřad může, bude-li písemné upomenutí bezvýsledné, zakázati osobě oprávněné k rybářství výkon rybářství v revíru. Této druhé sankce totiž odnětí výkonu rybářství v rybářském revíru po bezvýsledném písemném upomenutí, bude možno použít též proti takovým osobám oprávněným k rybářství, jež vypouštějí jako držitelé závodů nebo obce odpadní nebo kanalizační vody takovým způsobem, že se tím dopouštějí přestupku vodního zákona. Touto sankcí stanovenou v rybářském zákoně na osoby oprávněné k rybářství, jež se ukázaly býti špatnými revírními hospodáři, nemění se ovšem ničeho na platných předpisech vodoprávních. Trestní stíhání pro přestupek znečišťování veřejných vod podle vodních zákonů bude proto nezávislé na tom, zdali okresní jakožto rybářský úřad použije zmíněné sankce podle §u 19, odst. 2 zákona o úpravě rybářství.

Použije-li rybářský úřad této sankce, bude musiti vlastní revír propachtovati na dobu 10 let podle § 15 na účet držitele vlastního revíru.

Nebude-li rybářské družstvo plniti povinnosti uložené mu podle § 19 přes to, že bylo okresním úřadem písemně upomenuto, bude k návrhu okresního úřadu zemským úřadem rozpuštěno a rybářství v takovémto dosud družstevním revíru bude propachtováno úřadem podle § 15 (srv. § 28, odst. 2).

Nebude-li pachtýř rybářského revíru plniti povinnosti uložené mu podle § 19 přes to, že byl písemně úřadem upomenut, bude pachtovní smlouva s ním rozvázána a rybářství v revíru propachtováno úřadem novému pachtýři do konce pachtovního období, při čemž však dosavadní pachtýř bude povinen nahraditi veškerou újmu tím způsobenou.

Nařízení, která úřad vydá podle § 19, budou moci býti různého druhu. Předpokladem pro jich vydání jest, aby to zájem racionelního výkonu rybářství vyžadoval. Úřad bude moci na př. též naříditi, aby spoludržitelé vlastního revíru si ustanovili společného odpovědného zástupce při výkonu rybářství (srv. § 15, odst. 2 vládního nařízení o správním řízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n.).

Vzhledem k tomuto ustanovení § 19, jež poskytuje úřadu dostatečnou oporu pro zakročení, půjde-li o zjednání řádného hospodářství v rybářském revíru, nebylo uznáno za potřebné zvláště ještě stanoviti, že rybářství ve vlastním revíru obce nebo osady nesmí býti provozováno volně jednotlivými příslušníky obce nebo osady anebo ještě jinými osobami (srv. § 13, větu 2 mor. ryb. zákona z r. 189,5).

V § 20 bylo v zájmu dědiců pojato do návrhu nové ustanovení pro ten případ, že pachtýř zemře během pachtovního období.

Poněvadž při výkonu rybářství v revíru nutno přihlížeti k osobní způsobilosti a k tomu, aby osoba oprávněná k rybářství měla patřičný zájem na něm, nebude asi mnoho praktickým případ podpachtu. S hledisek právě zmíněných jest proto podpacht připuštěn toliko se schválením úřadu, kdyby snad zvláštní okolnosti konkretního případu toho vyžadovaly.

K § 22.

Z ustanovení odst. 1 jest patrno, že rybářská družstva budou moci býti utvořena buďto jako družstva dobrovolná se souhlasem všech zájemníků nebo jako družstva s nuceným členstvím se souhlasem většiny zájemníků. Ustanovení o tvoření rybářských družstev nucených, jichž stanovy by byly úřadem vydány bez souhlasu většiny zájemníků (srv. § 37, bod 3 pruského rybář. zák. z r. 1916), nebylo pojato do návrhu, ježto jest vhodnější zajistiti racionelní výkon rybářství jiným způsobem, totiž propachtováním rybářství v revíru.

Podle § 16, odst. 1 mor. ryb. zákona z r. 1895 a podle čl. IV místodrž. nařízení č. 63 ex 1896 mor. z. z. schvaluje družstevní stanovy politický úřad okresní, kdežto podle § 31, odst. 2 zák. čl. XIX/1888 jest tato kompetence vyhrazena ministru zemědělství. Tato ministerská kompetence byla v zemi Slovenské odůvodněna tím, že tam jsou rybářská družstva velmi rozsáhlá, která pravidelně přesahovala obvod bývalých municipií. Pro přenesení také této působnosti na zemské úřady svědčí důvody uvedené již shora k § 7.

Z toho, že rybářské družstvo jest právnickou osobou, plyne, že může po právu samo jednati, zejména nabývati jmění a se zavazovati.

Členy rybářského družstva jsou držitelé rybářských práv, tedy jak osoby fysické tak i právnické, nikoliv však pachtýři rybářství.

Ustanovení 2. odst. jest odůvodněno tím, že právnické osoby nemají zpravidla zájmu na družstevním výkonu rybářství, jímž by jim mohly býti naopak způsobeny zbytečné správní výdaje. Navržené řešení souhlasí s praksí v zemi Moravskoslezské, kde země obdrží od rybářských družstev každoročně odškodné za svá rybářská práva pojatá do družstevního svazku.

K § 23.

Toto ustanovení souhlasí obsahově s ustanovením § 33 zák. čl. XIX/1888, podle něhož členem družstva se stane, kdo získá rybářské právo na takové vodní ploše, která náleží ke svazku některého družstva.

Pachtýř nebude moci se státi členem družstva, poněvadž jeho právo není věcné, nýbrž jeho poměr k držiteli rybářského práva jest povahy obligační.

K § 24.

Oproti ustanovení § 16, odst. 1 nebude přihlíženo k rozličné hodnotě rybářských práv z toho důvodu, aby nedocházelo k zbytečným a složitým sporům a aby byl zjednán bezpečný a jednoduchý základ pro hlasování (srv. § 31, odst. 1 a § 35, odst. 1 zák. čl. XIX/1888 a § 54 prov. min. nařízení k němu č. 5000/1889 F. M.).

K majorisování při hlasování v rybářském družstvu nemůže dojíti vzhledem k ustanovení § 14, odst. 2, č. 2.

K § 25.

O volených orgánech rybářského družstva, totiž o valné hromadě, výboru a předsedovi, zejména též o jich volbě a působnosti, budou pojata podrobná ustanovení do prováděcího vládního nařízení. Výboru se přiznává přímo v zákoně též oprávnění, aby za jistých předpokladů ukládal nedbalým členům družstva pořádkové pokuty až do výše 100 Kč ve prospěch reservního družstevního fondu.

K usnesením valné hromady jest třeba většiny počítané podle poměru účastenství (§ 24).

K § 26.

Zřízení reservního fondu jest obligatorní, má ho býti použito k úhradě mimořádných výdajů rybářského družstva, jež bylo nutno vynaložiti k zabezpečení řádného rybářského hospodářství v družstevním revíru. S tohoto hlediska bude třeba posouditi, zdali reservní fond jest dostatečný. Mimořádnými příjmy družstva nelze rozuměti subvence udělované družstvu k určitým účelům, zejména zarybňovacím, nýbrž rozumějí se jimi všechny jinaké příjmy družstva, jež nepatří k řádným jeho příjmům a jež neznají povahu určitých příjmů účelových (dary, odkazy a j.).

K § 27.

Ustanovení o nejmenším počtu členů rybářského družstva není ani v zák. čl. XIX/ 1888, ani v mor. ryb. zákoně z r. 1895. Poněvadž podle § 36, odst. 2 zák. čl. XIX/1888 má výbor mimo předsedu ještě alespoň čtyři členy, byl by v zemi Slovenské nejmenší počet členů družstva pět. V návrhu se sice rovněž nestanoví nejmenší počet členů, avšak jest do něho k usnadnění věci pojato zvláštní ustanovení pro ten případ, že rybářské družstvo má pět nebo ještě méně členů. Toto ustanovení bude míti význam v zemích České a Moravskoslezské, kde může býti v revíru menší počet rybářských práv. Poznamenává se, že v Bavorsku jest podle čl. 40 bav. ryb. zákona potřebí k utvoření rybářského družstva nejméně tří osob. V Prusku stačí k tomu docela jen dvě osoby, jak jest patrno z § 84, odst. 1, bodu 2 prus. ryb., zákona. Podle čl. 18 srbského rybářského zákona z r. 1912 může rybářské družstvo utvořiti nejméně deset osob.

Pro případ, že v revíru složeném jsou pouze dva držitelé rybářských práv, bylo do návrhu pojato ustanovení zvláštní v § 14, odst. 2, č. 1, podle něhož bude nutno, aby úřad rybářství propachtoval, a to po případě jednomu z nich se souhlasem druhého (srv. § 15, odst. 2, č. 4). Z toho jest patrno, že rybářské družstvo mohou utvořiti nejméně tři osoby, což souhlasí se známou zásadou "Tres faciunt collegium".

K § 28.

Poněvadž racionelní výkon rybářství jest veřejným zájmem, jest třeba postarati se o patřičný dozor na rybářská družstva.

Podrobná ustanovení o tom, jaká práva příslušejí úřadu při provádění dozoru, jsou dána v zájmu rybářského družstva, aby úřadu byly stanoveny jisté meze při provádění tohoto dozoru. Úřad nebude na př. oprávněn, aby vysílal svého zástupce i ke schůzím výboru, nýbrž bude si moci toliko vyžádati opisy protokolů o schůzích výboru, dále nebude moci na př. ukládati pořádkové pokuty nedbalým členům výboru, svolávati valnou hromadu a j. Z toho jest patrno, že toto ustanovení jest značně zmírněno oproti podobným ustanovením § 49 pruského a zejména čl. 59 bavorského rybářského zákona.

Dozor na rybářská družstva bude zejména prováděn též po stránce hospodářské, nikoliv snad jenom po stránce formální. Na provádění dozoru právě po hospodářské stránce nutno klásti největší váhu. Proto byl tento dozor svěřen odborným orgánům, a to jednak podle § 34, odst. 2, bodu 1 vyšší samosprávné organisaci, totiž svazu rybářských revírů a jednak bude tento dozor prováděti okresní úřad svým odborným rybářským úředním orgánem. Budou-li nějaké závady shledány, bude družstvu uloženo, aby je odstranilo. Nevyhoví-li družstvo tomuto vyzvání, bude úřadem, v jehož obvodu jest jeho sídlo, písemně upomenuto, a neučiní-li ani potom ve stanovené lhůtě zadost svým povinnostem, bude moci býti k návrhu tohoto úřadu zemským úřadem rozpuštěno. K tomuto opatření bude však přikročeno zajisté toliko ze závažných důvodů, bude-li nedbalostí družstevních orgánů ohroženo splnění účelu, k němuž bylo rybářské družstvo zřízeno. Rozpuštěním rybářského družstva stane se z revíru družstevního revír pachtovní.

Rozpuštění rybářského družstva, které neplní svých povinností, jest podle § 47, odst. 1 zák. čl. XIX/1888 dosud vyhrazeno ministru zemědělství. Rovněž tato kompetence se přenáší na zemské úřady z důvodů uvedených shora ve vysvětlivkách k § 7.

K § 29.

Tento návrh souhlasí celkem s předpisem § 45 zák. čl. XIX/1888. O tom, jakým způsobem bude prováděna likvidace zaniklého nebo rozpuštěného rybářského družstva, budou předpisy ve stanovách, v nichž by mohlo býti po případě stanoveno, že zbylé jmění zaniklého družstva připadne jiné rybářské korporaci ať veřejnoprávní nebo soukromoprávní, eventuelně jinému rybářskému účelu. Podle obdoby ustanovení 67, odst. 1 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z. o společnostech s obmezeným ručením byla stanovena povinnost ručení právních předchůdců členů rybářského družstva za tím účelem, aby se členové nemohli vymknouti ze svých závazků prodejem rybářských práv pojatých do družstevního revíru.

K § 30.

Obdobné ustanovení jest v § 69 čes. a § 68 mor. a slezského vodního zákona ze dne 28. srpna 1870 o vymáhání družstevních příspěvků vodních družstev. Pro provádění politické exekuce platí nyní na celém státním území jednotné předpisy části II. vládního nařízení o správním řízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n.

K § 31.

Svazy rybářských revírů jsou instituce obdobné revírním rybářským výborům, jak byly navrhovány v § 24 a násl. zmíněné vládní předlohy z r. 1886 a jak byly zřízeny téměř všech bývalých rakouských zemích, kde byl říšský rybářský zákon z roku 1885 proveden. Rovněž do nového tyrolského rybářského zákona ze dne 5. března 1925 byla v §§ 23 až 29 převzata ustanovení o revírních výborech. V tomto zákoně jest však, pokud jde o jejich utvoření, v § 23 pouze stanoveno, že zemská vláda učiní potřebná opatření za účelem utvoření revírních výborů.

Na Moravě nebyly revírní výbory zřízeny; avšak právě na Moravě se při provádění rybářského zákona z r. 1.895 ukázalo, že rybářství v jednom revíru nelze vykonávati bez ohledu na rybářství v revírech sousedních, nýbrž že jest potřebí postarati se o organisaci nadřízenou rybářským revírům.

V zemi Slovenské se nedostatek organisace nadřízené rybářským družstvům a vlastním a pachtovním revírům nepociťuje z toho důvodu, poněvadž rybářská družstva zaujímají pravidelně veliké územní obvody a mimo to má tam úřad možnost účinně dozírati na družstevní výkon rybářství a zjednati v případě potřeby nápravu. Nicméně možno očekávati, že i v zemi Slovenské se takovéto nadřízené veřejnoprávní rybářské organisace osvědčí, budou-li co do svého obvodu přizpůsobeny tamějším poměrům.

Podle navrženého znění není nikterak určena velikost obvodů svazů rybářských revírů, nýbrž stanoví se pouze jisté směrnice, podle nichž dlužno tyto obvody stanoviti. Přesně jest pouze stanoveno, že organisace revírů ve svazu jest obligatorní.

Nebude-li možno utvořiti svaz rybářských revírů toliko buďto z vod pstruhových anebo mimopstruhových, bude vhodno, aby byla alespoň správa obojích těchto vod vedena ve svazu rybářských revírů odděleně.

Obvody svazů rybářských revírů budou moci býti měněny podle ustanovení odst. 3 v případě potřeby, totiž bude-li toho vyžadovati zájem racionelního výkonu rybářství.

K § 32.

Poněvadž se svazům rybářských revírů svěřují jisté veřejnoprávní úkoly a správa výtěžků jistých veřejnoprávních dávek, totiž revírních příspěvků, jest nezbytně nutné, aby tyto svazy byly organisovány jako právnické osoby veřejného práva a aby byly podrobeny veřejnému dozoru.

K § 33.

Ustanovení 1. odstavce se celkem shoduje s předpisem § 25 zmíněné vládní předlohy z r. 1886. Poněvadž maximální rozloha rybářských revírů není v návrhu nijak omezena, mohlo by se státi, že by ve svazu rybářských revírů byly sdruženy revíry, jež by se svojí rozlohou nápadně lišily (srv. některá rybářská družstva v zemi Slovenské). Rovněž by se mohly rybářské revíry značně od sebe lišiti svojí výnosností. Při větší výnosnosti bude však třeba platiti větší revírní příspěvky. Bylo by.proto v obou těchto případech nespravedlivé, aby každý revír měl ve svazu jeden hlas. Na tyto případy bylo v návrhu pamatováno v 3. větě 1. odstavce.

Ustanovením 2. odstavce má býti umožněno, aby se ve svazu rybářských revírů mohly uplatniti také jiné osoby, které mají zájem na zarybnění otevřených vod. Kdežto členství osob, platících revírní příspěvky svazu rybářských revírů, jest obligatorní, mohou se státi držitelé nebo pachtýři závodů pro umělý chov ryb a rybářské spolky členy svazu rybářských revírů s hlasem poradním pouze ke své žádosti, o níž rozhodne zemský úřad. Tato výhoda jest dána hlavně ve prospěch rybářských spolků, neboť držitelé nebo pachtýři závodů pro umělý chov ryb budou pravidelně osobami oprávněnými k rybářství v sousedním revíru (srv. § 15, odst. 2., č. 2 návrhu). Veškerá členská práva nemohou býti těmto osobám přiznána proto, poněvadž nebudou platiti revírní příspěvek.

Příslušnost byla přiznána v obou případech v tomto paragrafu zmíněných zemskému úřadu z toho důvodu, že týž jest úřadem dozorčím nad svazy rybářských revírů a jest proto vhodné přiznati mu též působnost, týkající se organisace těchto svazů.

K § 34.

V odst. 1 jest působnost svazu rybářských revírů stanovena všeobecně, kdežto v odst. 2 se demonstrativně uvádějí nejhlavnější obory jeho působnosti (srv. § 27 cit. vlád. osnovy z r. 1886 a § 26 tyrol. rybář. zákona).

Z odst. 1 a z odst. 2, čís. 1 a 2 jest patrno, že se klade důraz na činnost hospodářskou. O společných opatřeních k hubení zvířat rybářství škodlivých se nemluví výslovně, jsou však tato opatření zahrnuta v ustanovení čís. 2.

K bodu 5 se poznamenává, že jest nezbytně nutno založiti rybářský katastr a vésti řádnou statistiku rybářství proto, aby mnohdy nejasné poměry, pokud jde o držení rybářských práv, byly postaveny na pevný základ a získáním potřebných statistických dat aby byl umožněn přehled o stavu rybářství v otevřených vodách a u tom, jaká opatření dlužno učiniti k jeho zvelebení.

Potřeba založiti a vésti zvláštní rybářský katastr se projevila v praksi tím, že byly učiněny v tomto směru pokusy, a to jak se strany úřední, tak i se strany rybářských zájemníků.

K § 35.

Členství ve výboru jest úřadem čestným (srv. § 26 zmíněné vládní předlohy č. 225 čes. sněm. z r. 1886 a § 25 tyrol. ryb. zák. z r. 1925).

K § 36.

Ustanovení odst. 2 návrhu o jmenování správce svazu rybářských revírů jest na př. oproti § 24, odst. 3 tyrolského rybářského zákona z r. 1925 zmírněno tím, že se požaduje, aby svaz rybářských revírů byl nejprve písemně upomenut zemským úřadem o plnění svých povinností, a dále tím, že správce svazu rybářských revírů musí býti ustanoven pouze na určitou dobu.

K § 37.

Zemské rybářské svazy jsou vyvrcholením autonomních veřejnoprávních rybářských korporací v jednotlivých zemích. Působnost jejich jest obdobná působnosti jim podřízených svazů rybářských revírů. Zemský rybářský svaz bude podléhati zemskému úřadu, jemuž bude tím způsobem umožněno seznati potřeby rybářství v zemi. Nebude pak nutno zřizovati nějaký zvláštní poradní sbor pro otázky rybářské při ministerstvu zemědělství (Československou rybářskou radu), nýbrž v případě potřeby postačí, aby ministerstvo zemědělství řešilo celostátní otázky rybářské v dohodě se zemskými rybářskými svazy. Mimo to bylo by lze utvořiti z delegací zemských rybářských svazů podle § 90 ústavní listiny č. 121/1920 Sb. z. a n. zvláštní poradní sbor.

K § 38.

Poněvadž rybářský fond se zřizuje u zemského úřadu, jest odbornému rybářskému orgánu tohoto úřadu zajištěn patřičný vliv na užití fondu.

Ustanovení o tom, že fondu smí býti použito výhradně k účelům zvelebení rybářství, jest převzato z § 3 vlád. nařízení z 29. března 1928, čís. 51 Sb. z. a n., jímž byly upraveny taxy za rybářské lístky v Čechách a na Moravě.

Dozor podle ustanovení odstavce 2 bude prováděti ministerstvo zemědělství svými odbornými úředníky, a to po stránce rybářsko-hospodářské. Rybářský fond bude ovšem podroben též dozoru nejvyššího účetního kontrolního úřadu podle § 5 zákona čís. 175/1919 Sb. z. a n.

K § 39.

Ustanovení o revírních příspěvcích (taxách) nebylo dosud v žádném z našich platných rybářských zákonů. Příslušné paragrafy rakouské vládní předlohy nebyly do mor. rybář. zákona pojaty. Dotčená vládní předloha pro Čechy (čís. 225 sněm. 1886, tisk LV) jedná o revírních taxách v §§ 22 a 23. Tento nynější návrh vychází v podstatě z téhož ustanovení, jest však přizpůsoben předpisům do něho pojatým a upraven podle návrhů předložených ministerstvu zemědělství.

V návrhu jest užito výrazu "příspěvek", nikoliv "taxa", obdobně podle §§ 21 a 22 tyrol. rybář. zákona z r. 1925.

K placení tohoto příspěvku jsou zavázáni držitelé nebo pachtýři vlastních, pachtýři složených rybářských revírů, rybářská družstva a držitelé po právu trvajících samočinných i rybolovných zařízení, zejména slupí.

Příspěvků těchto smí býti použito jedině ve prospěch rybářství. Jednotlivé hlavní účely jsou uvedeny v zákoně pouze příkladmo.

Výtěžek z vybraných revírních příspěvků připadne z polovice zvláštnímu rybářskému fondu a z polovice svazu rybářských revírů. V případě potřeby by však mohl býti stanoven zúčastněnými ministerstvy též jiný poměr, zejména kdyby se ukázalo, že svazy rybářských revírů nemají dostatečné finanční síly k plnění úkolů jim svěřených.

Základnou pro vyměření revírních příspěvků jest roční pachtovné, po případě částka, jíž by se propachtováním docílilo.

Výše revírního příspěvku jest v návrhu stanovena 15 % z této základny. Tatáž výše byla stanovena v § 22 zmíněné vládní předlohy č. 225 čes. sněmu z r. 1886, tisk č. LV. Poněvadž v nedostatku potřebných statistických dat nelze předem odhadnouti, jaké částky tyto příspěvky vynesou, vláda se v zákoně zmocňuje, aby změnila percentuelní výši revírních příspěvků. Stane se to podle zkušeností doložených skutečně docílenými výtěžky a výdaji skutečně učiněnými ve prospěch rybářství v jednotlivých zemích a v obvodech svazů rybářských revírů. Byla však s ohledem na zájmy osob oprávněných k rybářství stanovena maximální hranice 20 % zmíněné základny (srv. § 111 ústavní listiny).

Pokud jde o provádění politické exekuce, platí nyní všeobecné předpisy části druhé, §§ 90 a násl. vládního nařízení o správním řízení ze dne 13. ledna 1928, čís. 8 Sb. z. a n.

Zemský úřad bude dozírati na finanční hospodářství svazů rybářských revírů, a to jednak po odborné stránce rybářské s hlediska hospodárného použití jich jmění ve prospěch rybářství, kterýžto dozor bude prováděti jeho odborný rybářský orgán, jednak po stránce účetní, kterýžto dozor budou prováděti odborné účetní orgány zemského úřadu. Za tím účelem bude zemský rybářský svaz povinen předkládati zemskému úřadu každoročně výkazy o činnosti svazů rybářských revírů, ležících v jeho obvodě a jich účetní uzávěrky.

Ustanovení odst. 5 o možnosti zvýšení revírních příspěvků ve formě zvláštní přirážky souvisí v podstatě a též co do výše této přirážky s ustanovením § 22, odst. 8 cit. vládní předlohy č. 22.5 čes. sněmu z r. 1886. Výtěžek této přirážky připadne výhradně rybářskému fondu. Povolení k jejímu vybírání jest vázáno na předpoklad, že v revírech, pro něž se má povoliti, činí určité v zákoně taxativně uvedené náklady ve prospěch rybářství více, nežli je čtvrtina celého výtěžku revírních příspěvků.

K § 40.

Od osob oprávněných k rybářství v revíru, jež jsou uvedeny v § 1, odst. 3 a jež se jmenují stručně osoby oprávněné k rybářství, dlužno rozeznávati osoby oprávněné toliko k rybolovu podle § 42.

Kdežto osoba oprávněná k rybářství jest oprávněna nejenom k rybolovu, nýbrž i k chovu ryb, má osoba oprávněná pouze k rybolovu oprávnění derivativní povahy, totiž odvozené od osoby oprávněné k rybářství. Mimo tyto osoby dlužno rozeznávati ještě pomocné zřízence osoby oprávněné k rybářství a její veřejnou stráž zemědělskou ustanovenou ke službě pro ochranu rybářství, dále posluchače veřejných rybářských škol, kteří ovšem budou požívati osvobození od rybářské taxy toliko po dobu studií, a držitele po právu trvajících omezených práv k chytání ryb, zejména slupí. Všechny tyto osoby potřebují k výkonu rybářského, po případě rybolovného oprávnění rybářského lístku. Pokud jde o lovení samočinnými lapadly (slupí, vrší a j.), musí jejich držitel míti při sobě rybářský lístek tehdy, když takové zařízení vkládá do vody, po případě když z nich vyjímá ryby, jež se do nich chytily. Osoby oprávněné pouze k rybolovu potřebují však mimo to ještě zvláštního dovolení osoby oprávněné k rybářství podle § 42.

Ustanovení o rybářských lístcích bylo dosud v rybářských zákonech v zemi České v § 10 rybář. zákona ze dne 9. října 1888, č. 22 čes. z. z. z r. 1885, ve znění upraveném zákonem ze dne 7. května 1891, č. 30 čes. z. z., na Moravě v §§ 27 až 29 rybářs. zákona ze dne 6. června 1895, č. 62 mor. z. z. z r. 1896, ve znění upravením podle zákona č. 280/1920 Sb. z. a n. vládními nařízeními ze dne 5. října 1920, č. 568 Sb. z. a n., a z dne 29. března 1928, č. 51 Sb. z. a n., v zemích Slovenské a Podkarpatoruské v § 8 zák. čl. XIX/1888 a v §§ 6 až 13 prováděcího ministerského nařízení č. 5000/1889 F. M. Ve Slezsku není vůbec v zemském rybářském zákonu ze dne 9. prosince 1882, č. 28 z. z. z r. 1888 ustanovení o rybářských lístcích. Rybářské lístky byly tam proto zavedeny pouze v moravských enklávách podle cit. předpisů mor. rybář. zákona z r. 1895.

Jak z cit. předpisů jest patrno, jsou ustanovení o rybářských lístcích v uvedených zákonech zařazena na různých místech. V návrhu byla tato ustanovení zařazena po vzoru zák. čl. XIX/1888 v hlavě II. o způsobu výkonu rybářství ve vodách otevřených, avšak nikoliv hned na počátku, nýbrž až na konci, a to z toho důvodu, aby nejprve byla v této hlavě ustanovení o rybářském hospodářství, pak teprve jaksi dodatkem jest v této hlavě upraveno též pouhé chytání ryb.

Otázka rybářských lístků jest řešena obdobně, jak se stalo v § 27 mor. ryb. zákona z r. 1895. Platnost rybářských lístků byla však rozšířena na celé území Československé republiky (srv. § 93 pruského a čl. 64, odst. 2 bavorského rybářského zákona). Ustanovení toto bude výhodné zejména v Čechách, kde osoby, chtějící loviti ryby, musily si dosud opatřiti rybářský lístek od každého jednotlivého držitele nebo pachtýře rybářského práva. Podobně jako na Moravě, nepropůjčuje rybářský lístek právo chytati ryby bez dovolení osoby oprávněné k rybářství. Vydávání těchto dovolení jest však zvláště upraveno v § 42 návrhu.

Hned na počátku § 40 jest jasně vysloveno, že ten, kdo loví ryby, musí míti platný rybářský lístek při sobě, a že tedy nestačí, aby tento lístek měl na př. doma. K zachování této povinnosti jest stanovena trestní sankce v § 82, písm. b). Lovení ryb osobou, nemající vůbec rybářského lístku, jest přestupkem trestným podle § 81, písm. f) návrhu.

Osoba oprávněná k rybářství a její pomocní zřízenci potřebují rybářského lístku pouze k lovení ryb, nikoliv též k provádění opatření rybochovných. Poněvadž tyto osoby budou pravidelně dozorčím orgánům známy, mohlo by dojíti k zbytečnému jich obtěžování, kdyby měly býti trestány za to, že neměly rybářského lístku při sobě. Proto nebyla tato jejich povinnost postižena trestní sankcí.

Rybářské lístky budou opatřeny fotografiemi jejich držitelů za účelem provádění účinnější kontroly a snazšího zjištění zneužití rybářského lístku. Zejména v pohraničních vodách se ukázala potřeba, aby rybářské lístky byly opatřeny podobiznami jejich držitelů a aby tak bylo na př. zamezeno zneužívání rybářských lístků k provádění podloudnictví.

Rybami se rozumějí v tomto paragrafu jak ryby v užším slova smyslu, tak i raci a perlorodka říční a po případě i jiná vodní zvířata, jež určí vláda nařízením podle § 1, odst. 1.

Na dosavadní příslušnosti k vydávání rybářských lístků nebylo ničeho měněno.

Ustanovení 3. odstavce, že rybářské lístky jsou podrobeny poplatkům podle všeobecných ustanovení jako vysvědčení, jest pouze rázu deklaratorního. Rybářské lístky jsou již nyní podrobeny kolkovým poplatkům.

Poplatek činí v zemi České a Moravskoslezské podle všeobecných ustanovení poplatkových jako z vysvědčení 8 Kč, byl-li rybářský lístek vydán okresním úřadem, a 5 Kč, byl-li vydán úřadem obecním nebo osobou soukromou; osoby služebné, tovaryši, dělníci, nádeníci a vůbec osoby, které žijí z výdělku, nepřesahujícího obyčejnou denní mzdu, platí však v obojím případě jen 1 Kč [saz. pol. 110/116 lit. a) a b) popl. zák. ve spojení s § 9 cís. nař. č. 281/1916 ř. z. a § 1 zák. čís. 54/1925 Sb. z. a n., nař. min. financí z 31. října 1882, č. 30065] Tyto poplatky se platí kolky.