V zemích Slovenské a Podkarpatoruské je poplatková povinnost rybářských lístků upravena zvláštním ustanovením obsaženým v § 8 zák. čl. XIX/1888 o rybolovu; podle tohoto ustanovení ve spojení s § 3 zák. č. 244/1921 a § 1 zák. č. 54/1925 Sb. z. a n. činí poplatek 10 Kč za osobu; jde-li o pomocný personál nebo dělnické osoby oprávněné k rybolovu, činí poplatek 3 Kč za osobu. Tyto poplatky se platí zvláštními úředními blankety vydanými pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Zmíněným ustanovením deklaratorního rázu se zároveň docílí unifikace poplatků z rybářských lístků, poněvadž ustanovení o vysvědčeních (saz. pol. 110/116 rak. popl. zák. a saz. pol. 21 uh. popl. sazby) jsou identická; budou-li tedy rybářské lístky vydávati jen státní úřady (politické úřady I. stolice), bude poplatek činiti 8 Kč nebo 1 Kč v celém státním území. Tento poplatek bude nutno platiti podle citovaných všeobecných ustanovení poplatkových při každém novém vydání rybářského lístku, tedy každý rok, jakož i při vydání duplikátu (po případě triplikátu atd.) rybářského lístku.
Podle všeobecných předpisů nutno posuzovati též zpoplatnění dovolovacích listů (§ 42), dovolovacích průkazek (§ 70) a vysvědčení (certifikátů) o původu ryb (§ 74).
V návrhu se činí výslovně dotčená poznámka deklaratorního rázu toliko, pokud jde o zpoplatnění rybářských lístků, z toho důvodu, aby se náležitě vyznačilo, že taxy za rybářské lístky jsou dávky zcela odlišné od kolkových poplatků.
Taxy za rybářské lístky nebyly dosud vybírány v zemích Slovenské a Podkarpatoruské. Jest však nutno též v těchto dvou zemích, stejně jako ve Slezsku tyto taxy zavésti, a to nejenom z důvodů unifikačních, nýbrž i proto, aby rybářskému fondu se dostalo dostatečných prostředků potřebných k plnění četných úkolů ve prospěch rybářství. Dosavadní výše taxy (30 Kč), upravená vládním nařízením ze dne 29. března 1928, č. 51 Sb. z. a n., byla ponechána beze změny. Vláda byla však zmocněna změniti nařízením výši této taxy, kdyby se toho ukázala potřeba. Maximální hranice 60 Kč byla stanovena vzhledem k § 111 ústavní listiny č. 123./1920 Sb. z. a n.
Osvobození pomocných zřízenců od placení této taxy jest shodné s dosavadním ustanovením § 29, odst. 3. moravského a § 10 českého rybářského zákona. Toto osvobození bylo rozšířeno na veřejnou stráž zemědělskou ustanovenou osobou oprávněnou k rybářství ke službě pro ochranu rybářství proto, že bude po případě někdy třeba, aby tato veřejná stráž vypomáhala v naléhavých případech při lovení ryb a dále na posluchače veřejných rybářských škol, nikoliv však též na pouhé účastníky rybářských kursů, ježto v tomto případě by mohlo býti tohoto osvobození zneužíváno.
Podrobná ustanovení o rybářských lístcích, zejména i o jich formě a znění, byla dosud vydána v Čechách vyhláškou býv. místodržitele ze dne 23. června 1913, č. 7-344/21 ai 1912, čís. 34 čes. z. z. (čl. V až IX), na Moravě nařízením býv. místodržitele ze dne 30. června 1896, č. 24.126, č. 63 mor. z. z. (čl. V a VI) a v zemích Slovenské a Podkarpatoruské v §§ 6 až 13 prováděcího ministerského nařízení č. 5000/ 1889 F. M., dále nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 14. října 1920, č. 65/1920,/7619 pres.) a pro Podkarpatskou Rus výnosem ministerstva zemědělství ze dne 19. března 1927, č. 19.989/ XVI a 1927.
Všechna tato prováděcí ustanovení budou unifikována v prováděcích předpisech, jež vydá ministerstvo zemědělství.
K § 41.
Dosavadní naše rybářské zákony nemají ustanovení o tom, kterým osobám nesmí býti rybářský lístek vydán, po případě komu smí býti odepřen. Pouze v § 67 zák. čl. XIX/1888 se stanoví, že rybářský lístek může býti odňat, po příp. na dobu dalších tří let odepřen tomu, kdo ve dvou letech byl dvakráte potrestán pro chytání ryb bez dovolení k rybářství oprávněného. anebo za použití zakázaných prostředků.
Do novějších rybářských zákonů jsou však podrobná ustanovení o tom pojímána (srv. na př. § 53 tyrol. ryb. zák. z r. 1925, § 96 pruského ryb. zákona z r. 1916 a čl. 66 bavorského ryb. zákona z r. 1908). V návrhu jest tato věc upravena se zřetelem na různé trestní předpisy platné jednak v zemích České a Moravskoslezské a jednak v zemích Slovenské a Podkarpatoruské s toho hlediska, aby z nabytí rybářského lístku byly nebo mohly býti vyloučeny osoby, u nichž by se dalo očekávati, že by uděleného oprávnění zneužily.
Osoby zbavené úplně svéprávnosti pro duševní chorobu nebo slabomyslnost se vylučují z nabytí oprávnění k rybolovu z toho důvodu, že neodpovídají za své skutky, pročež by byly vůči nim bezúčinné trestní sankce stanovené v §§ 78. až 82 k ochraně rybářství.
Podmíněné odsouzení a odsouzení k peněžitému soudnímu trestu nebude míti vlivu na vydání rybářského lístku.
V ustanovení odst. 1, č. 2, písm. b) se uvádí též způsobení povodně (§§ 429 až 433 zák. čl. V/1878), poněvadž tento delikt obsahuje v sobě poškození vodních staveb, které jinak v trestním právu platném v zemích Slovenské a Podkarpatoruské na rozdíl od trestního práva platného v zemích České a Moravskoslezské [§ 85, písm. c) trestního zákona ze dne 27. května 1852, čís. 117 ř. z.) není předmětem zvláštní přísnější trestní ochrany.
K ustanovení odst. 1, č. 2, písm. d) se uvádí, že za přečin potulky podle § 2 a § 3 zák. čl. XXI/1913 lze místo uložení trestu vězení odkázati pachatele do pracovny (§ 5 téhož zák. čl.). Odkázání do pracovny děje se tu sice na místo trestu, není však trestem na svobodě, nýbrž zabezpečovacím opatřením, které soud v tomto případě považuje za účinnější nežli trest odplatný. Pokud jde o odkázání donucené pracovní kolonie, srv. čl. VI. zákona ze dne 25. června 1929, čís. 102/1929 Sb. z. a n.
Ustanovení odst. 1, č. 3 jest třeba z důvodů unifikačních, poněvadž podle práva platného v zemích Slovenské a Podkarpatoruské nelze trestati pytláctví jako krádež, nýbrž jen jako správní přestupek §§ 26 a 27 zák. čl. XX/1883.
K ustanovení odst. 1, č. 4 se poznamenává, že rybolovu bylo často v pohraničních vodách, zejména v zemi Slovenské, zneužíváno k podloudnictví.
Ustanovení odstavce 1, čís. 5 jest odůvodněno tím, že možnost postavení pod policejní dozor vysloví soud, odsoudí-li pachatele pro určitý trestný čin svědčící o tom, že pachatel je nebezpečný cizímu majetku (srv. §§ 4 a 5 zákona ze dne 10. května 1873, čís. 108 ř. z. ); o takových osobách lze pak právem se domnívati, že by uděleného oprávnění zneužily. Vůbec lze tvrditi, že dosažení účelu instituce policejního dozoru by mohl býti na překážku výkon oprávnění plynoucích z rybářského lístku (ztížení dozoru ).
Z ustanovení odst. 2, č. 3 jest patrno, že fakultativní pravomoc úřadu podle odst. 2 ovšem nemá místa, pokud byla ztráta volebního práva vyslovena při takovém od souzení, při kterém podle odst. 1, č. 2 nastane naopak obligatorní odepření rybářského lístku.
K ustanovení 3. odst. srv. § 97 pruského ryb. zákona z r. 1916.
Ke 4. odstavci srv. předposlední a poslední odst. § 53 tyrol. ryb. zákona.
Ustanovení 5. odstavce jest vlastně doplněním ustanovení § 19, odst. 2 návrhu. Osoba oprávněná k rybářství, která pozbude oprávnění k rybolovu, nemohla by ovšem nadále plniti své povinnosti revírního rybářského hospodáře. Jest však třeba stanoviti, jakým způsobem má býti napříště vykonáváno rybářství v revíru a jak dlužno vypořádati vzájemné nároky z pachtovní smlouvy.
K § 42.
V § 27, odst. 3 mor. ryb. zákona z r. 1895 se sice předpokládá, že osoba oprávněná k rybářství dovolí držiteli rybářského lístku chytati ryby, avšak toto ustanovení není v tomto zákoně ani v prováděcím nařízení k němu provedeno. Podle § 65, písm. a) zák. čl. XIX/1888 dopouští se přestupku, kdo chytá ryby a raky bez povolení k rybolovu oprávněného (srv. též § 67 téhož zákona). Tato dosud nedostatečná ustanovení jsou v návrhu doplněna a upravena (srv. § 98 pruského a čl. 68 bavorského rybářského zákona).
Dovolovací list musí míti podle návrhu ten, kdo loví ryby nebo chytá raky, perlorodku říční, jiné škeble nebo žáby, a nepatří k osobám uvedeným v odst. 1 (srv. trestní sankce § 81, písm. f ) a 82 písm. b). Pouze k chytání jiných škeblí nežli perlorodky říční nebo žab není třeba dovolovacího listu, děje-li se v přítomnosti osoby oprávněné k rybářství (srv. čl. 1, odst. 4 bavor. ryb. zákona).
Z toho, že se v odst. 1 mluví výslovně o "dovolení", vyplývá, že osoba oprávněná k rybářství není nucena vydati dovolovací list určité osobě. Toliko, vyžadoval-li by toho veřejný zájem racionelního výkonu rybářství, na př. v zájmu vychytání dravých ryb, které se příliš rozmnožily, mohl by úřad padle § 19, odst. 1 a § 28, odst. 1 uložiti osobě oprávněné k rybářství, aby vydala určitý počet dovolovacích listů na určitý druh rybářského nářadí, nebylo-li by pro tento případ již dostatečného ustanovení ve schváleném provozovacím plánu nebo v pachtovních podmínkách.
Výší zvláštní úplaty za vydání dovolovacího listu bude třeba odstupňovati vzhledem k ustanovení odst. 1 a 2.
Zavedení zvláštních kontrolních lístků na každý jednotlivý rybolov, jimiž by byla odstupňována cena úlovku (chycených ryb), nebylo navrženo pro nepoměrnou nákladnost a těžkopádnost, po případě nemožnost účinné kontroly. Účelu, který tím byl sledován, bude dosaženo navrženým ustanovením odst. 2 způsobem daleko vhodnějším, jenž si nevyžádá zvláštního nákladu.
Za tím účelem, aby bylo pokud možno zamezeno padělání a aby byla umožněna kontrola počtu vydaných dovolovacích listů, stanoví ministerstvo zemědělství jich formu a znění a vydá pro ně formuláře, jež budou ovšem tiskopisy přísně súčtovatelnými. Z tohoto důvodu nebude však třeba požadovati, aby dovolovací listy byly ověřovány obecním starostou, jak jest na př. předepsáno v § 98, odst. 8 pruského rybář. zákona.
Dovolovací listy jsou podrobeny kolkovým poplatkům podle všeobecných ustanovení jako vysvědčení.
K § 43.
Ustanovení odst. 1 jest odůvodněno praktickou potřebou a jest jaksi doplněním ustanovení § 34, odst. 2, čís. 5 o vedení evidence rybářství svazy rybářských revírů.
Předpis 2. odstavce jest obdobný § 98, odst. 7 pruského rybářského zákona. úřadu jest tu dána možnost, aby v zájmu racionelního výkonu rybářství omezil anebo po případě vůbec zakázal vydávání dovolovacích listů pro určitý revír a na určitou dobu. Podnět k tomu by mohly dáti na př. příslušný svaz rybářských revírů nebo odborné rybářské úřední orgány.
K § 44.
O chráněných rybích oblastech, po příp. trdlištích bylo dosud ustanovení v § 16, § 17 a § 26, odst. 2 a 3 zák. čl. XIX/1888 a v § 31, odst. 1, bodu 2 mor. ryb. zák. z r. 1895.
Chráněná rybí trdliště jsou části vod otevřených, v nichž se ryby pravidelně třou nebo mohou tříti. Naproti tomu jsou chráněné rybí oblasti trati vodní, které slouží hlavně odchovu rybího plůdku (rybí násady), nebo místa, která slouží k přezimování ryb. Vody otevřené, jež se hodí k chovu perlorodky říční, bude moci úřad prohlásiti za perlorodnou oblast.
Pravidelně bude chráněné rybí trdliště ležeti v hranicích chráněné rybí oblasti, avšak nemusí tomu tak býti, na př. ve vodních tratích, kde vůbec není rybích trdlišť, takže je třeba, aby na vhodných místech byla vysazována rybí násada, jež pak nutně vyžaduje, aby ve svém vývoji nebyla rušena. Zřizovati chráněné rybí oblasti je tudíž nevyhnutelně nutno z toho důvodu, aby mohlo býti dosaženo účelu zarybňování vod cestou přirozenou i umělou.
Rybím plůdkem se rozumí rybička ihned po jejím vylíhnutí (vykulení) z vajíčka (jikry) až do stáří jednoho roku. Po této době až do doby pohlavní dospělosti (dosažení stanovené nejmenší délky) jsou ryby rybí násadou. V širším slova smyslu dlužno rozuměti rybí násadou vše, co se vkládá do vody za účelem jejího zarybnění, tudíž i plůdek, po příp. i jikry.
Naproti tomu rozumějí se rybí obsádkou veškeré ryby, kterými jest určitá voda zarybněna (srv. německé pojmenování "Fischbestand" a nesprávný jeho překlad "rybí násada" v § 7 čes. zem. ryb. zákona z r. 1883, jejž však přes to nejvyšší správní soud správně vyložil ve svém nálezu ze dne 6. prosince 1922, č. 18.685, Boh. A. 1729/22). Označení "rybí potěr" užívaný v obecné terminologii pro plůdek v nejútlejším věku, t. j. krátce po vylíhnutí, jest nepřiléhavý vzhledem k pojmu slova "potěr". Správný význam tohoto slova jest označení pohlavních produktů ryb, t. j. vajíček (jiker) a spermat (mlíčí) po vytření, nejčastěji již oplozených vajíček. Vzhledem k této nepřesné terminologii a k zamezení nesprávného výkladu užívá se však v návrhu pojmenování "jikry" nebo v závorce "rybí vajíčka" [srv. § 71, odst. 1, písm. c) a § 74, odst. 1].
Tak zv. ochranné revíry resp. ochranné rybí okresy (srv. §§ 110 a 111 prus. rybář. zákona), t. j. takové souvislé trati vodní, v nichž jest vůbec zakázáno loviti ryby, nebudou zřizovány, poněvadž téhož účelu dá se částečně dosíci vydáním všeobecného zákazu lovení podle § 67. Dále dlužno uvážiti, že vzhledem k trvalému zákazu lovení v takovýchto ochranných revírech by bylo nevyhnutelně třeba přikročiti k vyvlastnění rybářských práv v nich, pokud by nepatřila státu. Konečně se uvádí, že ochranné rybí revíry (okresy) nejsou známy ani zák. čl. XIX/18.88 (srv. § 16), ani novému tyrolskému rybář. zákonu z 5. března 1925 (srv. §§ 35-37), ani bavorskému ryb. zák. z 15. srpna 1908 (srv. čl. 80-83).
Bude-li zřízení chráněného rybího trdliště nebo chráněné rybí oblasti vyžadovati pouze zájem racionelního výkonu rybářství v jednom revíru, bude věcí osoby oprávněné k rybářství v tomto revíru, aby sama zažádala za jeho zřízení, po případě bude povinna to učiniti podle schváleného provozovacího plánu nebo podle pachtovních podmínek.
Zřízením chráněného rybího trdliště nebo chráněné rybí (perlorodné) oblasti z moci úřední bude sice osoba oprávněná k rybářství omezena v ohospodařování revíru; poněvadž však tu půjde o opatření ve prospěch racionelního výkonu rybářství, tedy o opatření ve veřejném zájmu, bude osoba oprávněná k rybářství povinna podle § 19 podrobiti se tomuto úřednímu opatření.
Zemědělská rada (komora) a obchodní a živnostenská komora se budou moci ve stanovené lhůtě o návrhu na zřízení chráněného rybího trdliště nebo chráněné rybí (perlorodné) oblasti vyjádřiti. Půjde-li o splavný tok, bude vzhledem k ustanovená § 94 nutno, aby se úřad dohodla Československým plavebním úřadem. Poněvadž tu půjde o odbornou otázku rybářskou, bude ovšem třeba, aby si zemský úřad vyžádal též odborný posudek svazu rybářských revírů.
Do návrhu bylo pojato co nejméně takových ustanovení, podle nichž by byl úřad, po př. zemský úřad povinen před vydáním nějakého nařízení (rozhodnutí, opatření) vyslechnouti ve věci nějakou korporaci nebo znalce, jak tomu bylo na př. podle § 21 čes. a slez. a § 23 moravského polic. rybář. zákona. Neboť takovýmto ustanovením se projednání určité věci velmi značně protahuje a stává těžkopádným ke škodě rybářství. Ostatně po splynutí samosprávy se správou politickou podle organisačního zákona čís. 125/1927 Sb. z. a n. stala se na př. právě cit. ustanovení platných rybářských zákonů z velké části bezpředmětná.
O oplocení chráněných rybích trdlišť se mluví též v § 36, odst. 3 tyrol. ryb. zákona. Oplocením má býti v době tření ryb zabráněn přístup do vody hlavně domácí vodní drůbeži (kachnám). Nutno ovšem dbáti toho, aby oplocení bylo nezávadné s hlediska požárního, zejména v blízkosti železnic.
K § 45.
O náhradě a její výši rozhodne okresní úřad z toho důvodu, poněvadž jde o otázky, jež budou po případě vyřízeny dohodou stran a poněvadž okresnímu úřadu jsou nejlépe známy místní poměry, k nimž dlužno při stanovení náhrady přihlížeti. Pořad práva bude ovšem vyhrazen podle všeobecných ustanovení § 105 ústavní listiny a zákona č. 217/1925 Sb. z. a n.
Škoda může vzniknouti jednak osobě oprávněné k rybářství, když byly chráněné rybí trdliště nebo chráněná rybí oblast zřízeny z moci úřední, jednak držitelům pobřežních pozemků, pokud jim skutečně nějaká prokazatelná škoda dotčeným označením nebo oplocením vznikla.
Poněvadž rybí plůdek nebo rybí násada bude často unikati do bezprostředně sousedních nebo i dalších revírů, budou moci býti osoby oprávněné k rybářství v těchto revírech úřadem zavázány k příspěvkům v poměru k prospěchu, který z toho budou míti. Tyto příspěvky budou podle povahy věci jednak jednorázové, jednak periodické.
O náhradě škody jednají v zák. čl. XIX/ 1888 §§ 57 až 59 v oddílu o řízení a v moravském rybář. zákonu z r. 1895 § 81. Tato ustanovení byla přizpůsobena intencím tohoto návrhu. Držitelé rybářských práv nejenom že nebudou poškozeni, nýbrž naopak získají jejich rybářská práva na ceně zřízením chráněných rybích trdlišť neb oblastí a tudíž zarybněním vod, jichž se práva ta týkají. K příspěvkům však nebudou zavázáni, poněvadž z tohoto zhodnocení svých práv nebudou míti při provádění revírního hospodářství ihned prospěch, nýbrž mohli by míti toliko v příštím pachtovním období prospěch ze zvýšeného pachtovného, kterýžto prospěch má držitelům rybářských práv připadnouti za to, že jim bude tímto zákonem odňat výkon jejich oprávnění.
Vzhledem k tomuto odnětí výkonu rybářských práv a vzhledem ke shora zmíněnému odškodnění držitele vlastního revíru jakožto osoby oprávněné k rybářství nebude třeba vyvlastňovati rybářská práva k účelům zřizování chráněných rybích trdlišť neb oblastí.
K § 46.
Zemský úřad může stanoviti tuto dobu buďto trvale po celý rok nebo toliko na takovou část roku, jíž jest třeba ke tření ryb a k vývoji plůdku nebo k přezimování ryb.
Rybami rozumějí se vzhledem k ustanovení § 1, odst. 2 těž raci a perlorodka říční, po případě vodní zvířata, jež určí vláda nařízením podle § 1, odst. 1. Jinými vodními zvířaty dlužno tudíž rozuměti všechna ostatní vodní zvířata (vodní živočišstvo) kromě právě jmenovaných, jako na př. i žáby.
Zákazy jsou celkem shodné se zákazy uvedenými v § 36 tyrol. a v čl. 81 bavorského rybářského zákona. Výpočet odst. 1, bodu 2 jest pouze demonstrativní, jak jest patrno ze slova "zejména".
V případě potřeby nařídí zemský úřad, aby tyto zákazy a tresty stanovené na jich přestoupení byly opětně vyhlášeny v příslušných obcích (srv. § 35, odst. 3 tyrol., § 110, odst. 2 pruského a čl. 80, odst. 2 bavorského rybářského zákona).
Předpisem odst. 2 má býti zejména zabráněno, aby chráněná rybí trdliště nebo chráněné rybí oblasti se nestaly nerušeným lovištěm neužitečných dravých a plevelných ryb a vodních zvířat rybářství škodlivých (srv. § 64, odst. 1 návrhu). Podobná ustanovení jsou i v cizozemských rybářských zákonech.
Jinými výjimkami v odst. 3 jsou míněny hlavně výjimky, jež bude třeba povoliti pro účely vědeckého badání.
Celkem lze říci, že ustanovení našich rybářských zákonů o chráněných rybích trdlištích neb oblastech jsou nedostatečná, pročež bylo v návrhu přihlíženo k oněm cizozemským rybářským zákonům, v nichž jest tato věc podrobněji upravena.
K § 47.
K tomuto ustanovení srv. čl. 83 bavorského a § 35, odst. 2 tyrolského rybářského zákona. V tomto paragrafu tyrolského rybářského zákona se mluví poněkud neurčitě o převážném zájmu, kdežto v návrhu byl tento pojem podrobněji vymezen. Úřad prohlásí chráněné rybí trdliště nebo chráněnou rybí oblast za zrušené buďto k žádosti osoby oprávněné k rybářství nebo z moci úřední, není však třeba to výslovně uváděti.
Rovněž se rozumí samo sebou, že po zrušení chráněného rybího trdliště nebo chráněné rybí oblasti bude lze v otevřených vodách, v nichž byly zřízeny, vykonávati rybářství takovým způsobem, jak se dělo před jich zřízením.
K § 48.
Tato výjimečná příslušnost zemského úřadu je odůvodněna tím, že zemský úřad je na vodách splavných (pro lodi a vory) příslušným vodoprávním povolujícím úřadem, a to jak v zemích České a Moravskoslezské podle § 76, odst. 1 čes., mor. a slezského vodního zákona, tak i v zemích Slovenské a Podkarpatoruské podle §§ 157 a 42 zák. čl. XXIII/1885 a podle § 2 vládního nařízení ze dne 28. června 1928, čís. 96 Sb. z. a n. Rovněž podle připravované osnovy jednotného vodního zákona má býti přiznána zemskému úřadu vodoprávní kompetence v I. stolici ve vodách splavných.
K § 49.
Mimo odůvodnění uvedené již ve všeobecné části ad VII se ještě uvádí, že toto oprávnění není omezeno pouze na břeh, nýbrž že možno použíti též pobřežních pozemků. Určitá vzdálenost od břehu není stanovena, avšak z povahy věci a ze slov "pokud jest toho nezbytně třeba k výkonu jejich oprávnění nebo k provádění dozoru" vyplývá, že jest tu míněna část pozemku bezprostředně u břehu. V tomto smyslu dlužno vykládati též oprávnění používati pozemků, ležících bezprostředně při propadlinách zbylých po dolování, jež budou prohlášeny za vody otevřené.
Oprávnění podle odst. 1 až 3 mají mimo dozorčí rybářské orgány jak osoby oprávněné k rybářství a jich pomocní zřízenci, tak i osoby oprávněné toliko k rybolovu, poněvadž jinak by nemohly vykonávati své oprávnění chovati a chytati resp. pouze chytati ryby. Osoby oprávněné k rybolovu nebudou zpravidla míti loď, z níž by mohly ryby chytati, nehledě ani k tomu, že některá místa otevřených vod nebudou ani lodí přístupná.
V zájmu racionelního výkonu rybářství, tedy v zájmu veřejném, může býti úřadem povolen i vstup na cizí ohrazené nemovitosti, tedy nikoliv jen pozemky. Toto povolení může však úřad uděliti toliko osobě oprávněné k rybářství v konkrétním případě a za jistých podmínek. V těchto podmínkách by mohla býti na př. osobě oprávněné k rybářství uložena i povinnost nahraditi držiteli ohrazených nemovitostí hotové výdaje spojené s případným dohledem (srv. § 38, odst. 3 tyrolského rybář. zákona). Úřad bude musiti při udělování tohoto povolení přihlížeti též k tomu, zdali lze vůbec připustiti, aby cizí osoby mohly vstoupiti do některého závodu, na př. z důvodů vojenských nebo z důvodů výrobního procesu anebo vzhledem k ochraně před průmyslovou špionáží.
Nedocílí-li se dohody, bude o náhradě škody způsobené výkonem tohoto oprávnění na pobřežních pozemcích a nemovitostech rozhodovati úřad, ovšem s výhradou pořadu práva.
Náležitým upravením vstupu osob oprávněných k rybářství a k rybolovu na cizí trvale a pevně neohrazené pobřežní pozemky se předejde četným sporům, jež se dosud často vyskytovaly mezi držiteli nebo pachtýři pobřežních pozemků a oprávněnými rybolovci.
V navrhované zákonné úpravě se v odst. 6 přihlíží jak k zájmům osob oprávněných k rybářství a rybolovu, tak i k zájmům majitelů pobřežních pozemků, a osob oprávněných k výkonu honebního práva, které mají zájem na tom, aby lovná zvěř, zejména bažanti, nebyla v době hnízdění rušena osobami oprávněnými k rybolovu. Z moci úřední by mohl úřad zakázati vstup na určité pobřežní pozemky, kdyby toho vyžadoval veřejný zájem ochrany lovné zvěře (srv. § 13, odst. 5 pruského rybář. zákona z r. 1916) K ustanovení poslední věty o používání břehů zavodňovacích náhonů a odvodňovacích příkopů srv. čl. 70, odst. 3 bavorského ryb. zákona z r. 1908.
K § 50.
Předpisy o lovení ryb při povodni a o možnosti přivlastniti si za určitých podmínek ryby pozůstalé po povodni jsou téměř ve všech novějších rybářských zákonech. Jde tu o jakýsi druh stíhání ryb podle analogického ustanovení § 384 ob. obč. zák. a o přechodnou úpravu vstupu na cizí pozemky.
Navržené ustanovení jest přizpůsobeno stěžejní zásadě návrhu rybářského zákona, totiž zásadě racionelního výkonu rybářství, jež vyžaduje, aby pokud možno všechny ryby se dostaly zase zpět do rybné vody. Proto bylo oproti dosavadním předpisům § 2 zák. čl. XIX/1888 ustanoveno, že držitelé zaplavených pozemků nejsou oprávněni na nich loviti ryby a že si smějí ryby pozůstalé po povodni přivlastniti tehdy, když je osoba oprávněná k rybářství opomene do tří dnů vyloviti nebo když by jinak lekly (srv. § 6 říšského a § 33 moravského rybářského zákona). Dále byla za účelem zajištění tohoto veřejného zájmu stanovena trestní sankce, neboť přestupku podle § 81, písm. e) se dopouští, kdo zabraňuje rybám návrat ze zaplavených pozemků do sousední tekoucí vody.
Naproti tomu jsou držitelé zaplavených pozemků chráněni tím, že vstup na tyto jejich pozemky jest osobě oprávněné k rybářství dovolen jedině za jistých podmínek uvedených v odst. 1.
Ustanovení odstavce 3 si vyžádala praktická potřeba a význam našeho rybnikářství, zejména v Čechách. V konkretních případech byla již prokázána proveditelnost tohoto ustanovení. V návrhu jest stíhací právo omezeno toliko na kapry a na určitou vzdálenost. Dále jsou stanoveny přísné podmínky pro výkon tohoto stíhacího práva z toho důvodu, aby nebylo tohoto práva zneužíváno ke škodě rybářství v otevřených vodách a jest stanovena určitá lhůta k vylovení uniklých kaprů. Rybářský lístek a dovolovací list se nepožaduje k výkonu tohoto práva jednak pro nebezpečí v prodlení a jednak, poněvadž tu jde toliko o vylovení vlastních ryb, které unikly z vod uzavřených. Úřad bude povolán k rozhodnutí jedině v případě sporu.
K § 51.
Užíváním vody, k němuž není potřebí vodoprávního povolení, rozumějí se způsoby užívání veřejných vod uvedené v § 15 českého, moravského a slezského vodního zákona z 28. srpna 1870 a v § 25, odst. 1 zák. čl. XXIII/1885 o právu vodním. Výslovně se uvádí též vypouštění kachen na otevřenou vodu, poněvadž praktické zkušenosti ukázaly, že jest nutno pamatovati na to, aby obecné užívání vod mohlo býti upraveno též v tomto směru. Půjde-li o veřejný zájem racionelního výkonu rybářství, provede ovšem příslušný vodoprávní úřad policejní úpravu tohoto t. zv. obecného užívání veřejných vod z moci úřední (srv. § 15 čes., § 16, odst. 1 a 2 mor. a § 14, odst. 1 a 2 slez. polic. rybářského zákona). Osobu oprávněnou k rybářství z jedné a pobřežní obec z druhé strany bude třeba vždy vyslechnouti vzhledem k různosti zájmů, jež pravidelně budou zastupovati.
K § 52.
Poněvadž v případě povolování vodních děl může dojíti nejenom k poškození nebo ztížení výkonu rybářství, nýbrž i k poškození a znehodnocení rybářských práv jakožto hodnot majetkových, přiznává se legitimace k podání námitek nejenom osobě oprávněné k rybářství, na niž bude přenesen podle tohoto zákona výkon rybářských práv, nýbrž i oněm osobám, jimž tato soukromá práva příslušejí.
Jestliže některá z těchto osob bude zároveň též držitelkou vodního díla, bude moci i z tohoto titulu činiti námitky.
Předpisem odst. 1 se ruší vzhledem k § 94, odsát. 1 a k derogační doložce § 104, odst. 1 ustanovení § 19 říšského vodního zákona z 30. května 1869, čís. 93 ř. z. a § 40 čes. a § 39 mor. a slezského zemského vodního zákona ze -dne 28. srpna 1870, čís. 71 čes., 65 mor. a 51 slezského zem. zák.
Výpočet námitek, které jsou tyto osoby oprávněny činiti, jest pouze demonstrativní.
Podle § 7, odst. 2 říšského rybářského zákona č. 58/1885 ř. z. měly býti podrobné předpisy k provedení ustanovení odst. 1 vydány v zemských rybářských zákonech. Poněvadž v tomto návrhu se upravuje výkon rybářství jednotně v celém území státním, nutno v něm vydati zároveň též ustanovení k provedení zásady stanovené v odst. 1.
V 2. odstavci se tato věc řeší pouze s hlediska všeobecného, kdežto v dalších §§ 53, 56, 58 a 61, odst. 7 návrhu se demonstrativně stanoví, jaká opatření může úřad uložiti žadateli za povolení k užívání vody za účelem ochrany rybářství v případech, při nichž jest rybářství nejvíce poškozováno.
Žadatel za vodoprávní povolení bude musiti provésti a udržovati potřebná zařízení svým nákladem bez přispění shora zmíněných rybářských zájemníků, poněvadž tito nebudou míti z těchto opatření prospěch potud, že i přes to, že tato opatření budou provedena, utrpí újmu při srovnání se stavem, jenž v dotčené vodě byl před povolením žádaného užívání vody nebo před zřízením vodního díla.