Vzhledem k všeobecným zásadám správního řízení (§ 42 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. z. a n.) bude ovšem vždy nutno jak v tomto tak i v následujících paragrafech slyšeti žadatele za vodoprávní povolení po případě držitele vodního díla a poskytovati mu příležitost, aby s hlediska svých práv a právních zájmů zaujal stanovisko k výsledku úředního řízení.

V návrhu se rozlišuje žadatel za vodoprávní povolení od držitele vodního díla (srv. §§ 54, 59 a 61), jímž dlužno rozuměti vlastníka vodního díla podle nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 10. října 1928, č:. 27.12, Boh. A. 7465/28 a nálezu správního soudu ze dne 10. června 1897, čís. 3311, Budw. č. 10.812.

Trvalým prospěchem se rozumí takový prospěch, který lze z provedení těchto zařízení očekávati pro rybářství též v budoucnosti. Nutno však zároveň též přihlížeti k tomu, aby těmito zařízeními ve prospěch rybářství nebylo značně ztíženo užívání vody, a to ani po stránce technické, ani po stránce hospodářské.

V tyrolském rybářském zákonu z r. 1925 jsou stanoveny podobné všeobecné podmínky v § 42, odst. 1 a v § 43, odst. 7. O případné náhradě škody způsobené povolným užíváním vody budou platiti předpisy platných vodních zákonů, resp. předpisy občanskosprávní.

K § 53.

Pravidelně uloží vodoprávní úřad též z jiných důvodů žadateli v podmínkách vodoprávního konsensu, aby při používání vody k odvádění splašků resp. odpadních vod zřídil a udržoval t. zv. čisticí zařízení (zasazovací jámy, biologická, tělesa a j.). Neboť péče o čistotu vody jest zájmem veřejným, o nějž přísluší úřadu pečovati též z povinnosti úřední. Znečištění vody podnikem, zejména podnikem průmyslovým nebo sváděním obecní kanalisace, může býti uznáno příslušným úřadem za přípustno jedině do určitých mezí, totiž aby tím ostatní užívání vody a zejména též rybářství nebylo zbytečně ztěžováno (srv. § 21 čes. a § 20 mor. a slez. zemského vodního zákona).

Podle návrhu bude vodoprávní úřad povinen, budou-li za to žádati rybářští zájemníci nebo bude-li toho vyžadovati veřejný zájem racionelního výkonu rybářství, přihlížeti zvláště též k tomu, aby čisticí zařízení bylo zřízeno a fungovalo tak, aby vody vypouštěné z něho do otevřené vody byly specielně též rybám pokud možno neškodné.

Poněvadž rybářský a hydrobiologický ústav státních výzkumných ústavů pro výrobu živočišnou disponuje odbornými silami, které již nyní provádějí analysu znečištěných vod a které budou moci též posouditi přípustnost znečištění otevřených vod s ohledem na chov ryb v určité vodě, budou si moci příslušné vodoprávní úřady vyžádati v případech pochybných též posudek tohoto ústavu. Ustanovení o tom bude po případě pojato do prováděcích předpisů. Podobný postup zachovává se i v cizích státech, na př. v Bavorsku (srv. čl. 37 bav. vod. zákona z 23. března 1907), kde dlužno při vpouštění tekutin do veřejných a jiných vod, pokud jde o rybářství, vyslechnouti biologickou pokusnou stanici rybářskou v Mnichově o chemicko-biologické stránce podniku a státního konsulenta rybářství v Mnichově, když z přivádění splašků dlužno se obávati značného poškození rybářství ve větších říčních tratích.

Zpravidla bude ovšem třeba, aby si vodoprávní úřad vyžádal posudek i odborných ústavů, po případě znalců z oboru chemické technologie a j., k čemuž jest vodoprávní úřad oprávněn již podle § 84, odst. 4. čes., mor. a slezského vodního zákona.

O vodách oteplených při výrobním procesu nebylo dosud výslovné zmínky ani ve vodních, ani v rybářských zákonech. V praksi však bylo již přihlíženo i k této změně povahy vody, zejména s ohledem na ochranu rybářství, jež může býti vpouštěním oteplených vod do otevřené vody značně poškozeno (srv. § 17 čes. a § 16 mor. a slez. vod. zákona).

K § 54.

Znečišťování otevřených vod ke škodě rybářství jest jednou z nejhlavnějších příčin nynějšího úpadku našeho říčního rybářství. Proto jest nezbytně nutno postarati se v novém rybářském zákoně o to, aby bylo rybářství před škodlivým znečišťováním otevřených vod pokud možno nejvíce chráněno. Zvýšenou péčí o čistotu vod poslouží se i spodním průmyslovým závodům, jež užívají vody a mají zájem na tom, aby mohly odebírati vodu pokud možno čistou.

K poškozování rybářství dochází hlavně tím, že schválené čisticí zařízení buďto správně nefunguje nebo není správně obsluhováno. V těchto případech nebo, kdyby snad byly odpadní vody vypouštěny bez vodoprávního povolení, jest možno zjednati nápravu podle § 72 čes., mor. a slez. vod. zákona, resp. podle § 185, bodu 1 a § 24 zák. čl. XXIII/1885 o vodním právu toliko ke konkretní stížnosti proti majiteli nebo odpovědnému zástupci určitého závodu za srovnání nalezeného stavu s úředními spisy o vodoprávním povolení dotčeného svádění odpadních vod. Při tomto postupu jest také zákonitými předpisy postaráno o hrazení útrat. Do některých vodoprávních konsensů byla do konsensních podmínek pojata. výhrada, že jest vodoprávní úřad oprávněn kdykoliv na útraty držitele závodu konati revisi jeho čisticího zařízení. V tomto případě jest o hrazení útrat revise postaráno i tehdy, když nebudou shledány závady. V jiných případech naráží však řešení otázky, kdo má hraditi útraty bezvýsledné revise závodu, v praksi na značné obtíže.

Navržené ustanovení souhlasí se shora citovanými předpisy platných vodních zákonů, jest v něm však v mezích těchto platných vodoprávních předpisů upraven specielně postup vodoprávních úřadů při takovém znečišťování vod, jímž jest ohrožen racionelní výkon rybářství, tedy zájem veřejný, zejména též s ohledem na hrazení útrat spojených s provedením revise (srv. čl. 28 srbského rybářského zákona z r. 1912).

K ustanovení 1. odstavce o oznamovací povinnosti srv. § 43, odst. 2 tyrolského rybářského zákona z r. 1925.

Praktická potřeba ukázala, že nestačí spokojiti se toliko s oznamovací povinností, nýbrž že jest třeba, aby odběrem vzorku vod, leklých ryb a usazenin v korytě (bahna) byl zajištěn potřebný důkazní materiál. K tomuto účelu bude třeba odebrati jednak vzorek vody v místech, v nichž bylo zjištěno hynutí ryb, jednak vzorek odpadních vod závodu, který mohl hynutí ryb způsobiti, a jednak vzorek vody nad tímto závodem. Vzájemným porovnáním chemického rozboru těchto tří vzorků bude při včasném a správném jejich odebrání možno zjistiti příčinu hynutí ryb, bylo-li hynutí. ryb způsobeno odpadními vodami. Za tímtéž účelem bude třeba odebrati a chemickým rozborem srovnati též usazeniny na dně (vzorky bahna). Vyšetřením leklých ryb bude nutno rozhodnouti otázku, zda příčinou hynutí ryb byla skutečně nepříznivá změna chemického složení vody, v níž žily, anebo zda ryby hynuly následkem epizootické nákazy.

Jest ovšem samozřejmé, že tyto vzorky bude nutno odebrati a odeslati v přítomnosti úředního orgánu, na příklad starosty obce, bezpečnostního orgánu, orgánu poříční policie a j., nebo alespoň dvou zletilých hodnověrných svědků, a bude-li to možno, přibrati k tomu zástupce dotčeného závodu.

Podrobná ustanovení o dotčené oznamovací povinnosti a o postupu vodoprávních úřadů při vyšetřování případů znečištění neb oteplení vod rybářství škodlivého vydá vláda nařízením, v němž budou též stanoveny podrobnosti právě zmíněné. Tyto prováděcí předpisy budou vydány též se zřetelem na ustanovení §u 75.

Předpokladem pro provedení neočekávané revise rybářským a hydrobiologickým ústavem státních výzkumných ústavů pro výrobu živočišnou jest, že revise provedená vodoprávním úřadem k návrhu svazu rybářských revírů byla bezvýsledná. Posudek tohoto ústavu dlužno považovati za posudek úředního znalce podle § 96 tohoto návrhu. Na základě samostatného ohledání provedeného mimo ústní jednání může býti podán znalecký posudek podle § 63, odst. 2 vládního nařízení o správním řízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n.

Ustanovením odst. 7 se sleduje účel, aby mohla býti působnost podle odst. 5 svěřena v zemi Moravskoslezské na přechodnou dobu příslušné sekci výzkumného ústavu zootechnického v Brně.

Praktická, potřeba si vyžádala zvláštní zákonné úpravy toliko v případech kdy půjde o znečišťování (oteplování) vod po právu trvajícími vodními díly s ohledem na rybářství. Tím ovšem není dotčeno právo a povinnost příslušného úřadu, aby zakročil i proti každému, kdo bez jakéhokoliv povolení veřejnou vodu znečišťuje a aby provedl okamžitý úřední zákrok i bez přibrání zástupce svazu rybářských revírů.

K § 55.

Toto ustanovení týká se jakéhokoliv znečišťování otevřených vod, děje-li se jiným způsobem nežli odpadními vodami. Příkladmo se uvádí močení lnu a konopí, jímž se zejména v zemi. Slovenské působí rybářství škody. Ve vodním zákoně (zák. čl. XXIII/1885) není specielního ustanovení o takovémto znečišťování vody, nýbrž jest v § 24 pouze všeobecně stanoveno, že jest zakázáno znečišťovati vody škodlivými látkami. V § 17 zák. č1. XII/1894 o zemědělství a polní policii v kapitole I, jednající o zemědělském užívání pozemkového držení, jest však předpis, že močení lnu a konopí jest dovoleno jenom na místech k tomuto účelu úřadem označených a za modalit úřadem stanovených. Navržené ustanovení jest vydáno přímo v zájmu rybářství, netýká se toliko znečišťování otevřených vod močením lnu a konopí, nýbrž i po případě jiného znečišťování těchto vod, na př. jež by mohlo vzejíti při dehtování silnic v blízkosti otevřených vod; předpisy jež mohou býti podle něho vydány, budou míti všeobecnou závaznost buďto pro celou zemi nebo toliko pro jednotlivé toky neb jich části (srv. 29, odst. 3 elsasko-lotrinského rybářského zákona z 2. července 1891, v němž se stanoví, že okresní presidenti mají učiniti usnesení o době trvání močení Inu a konopí a označení oněch vodních toků a míst, na nichž tato práce může býti prováděna s nejmenší újmou pro ryby).

Do návrhu bylo takovéto ustanovení pojato z toho důvodu, poněvadž se projevila v praksi jeho potřeba.

K § 56.

Ustanovení o zřizování t. zv. rybích přesmyků jsou téměř ve všech novějších zákonech rybářských (srv. § 43 tyrol., §§ 115-118 pruského, čl. 74 a 75 bavorského, dále § 31, bod 3, § 35 a § 36 morav. rybářského zákona a j.).

Rybí přesmyky mohou býti různého druhu. Charakteristickým jejich společným znakem jest, že jimi má býti umožněno, aby ryby překonaly výškový rozdíl mezi dolní a horní vodní hladinou a aby mohly proklouznouti z otevřené vody dolení do hoření. Název rybí přesmyk byl převzat z českého textu moravského rybářského zákona jakožto nejpřiléhavější a v ohledu jazykovém nejsprávnější. Příkladným uvedením ostatních v češtině užívaných výrazů

v závorce v §u 52, odst. 1 má býti naznačeno, že se názvu rybí přesmyk užívá v nejširším smyslu (srv. německé názvy "Fischwege"; "Fischpässe",."Fischtreppen", "Fischstege", "Fischdurchlässe" a j.). Názvu "rybovod" užitého Pantůčkem v jeho pojednání "O poměru zákona vodocestného k zákonu vodnímu", otištěném ve Správním obzoru z r. 1915 (str. 83) bylo v návrhu užito toliko v závorce z důvodů právě uvedených.

V zemích Slovenské a Podkarpatoruské jest otázka rybích přesmyků řešena ve vodním zákoně (zák. čl. XXIII/1885) v § 26, kde jest jich zřízení vázáno podmínkou, že bude určitou vodní stavbou řečiště zabráno v celé šířce. Prováděcí předpisy k tomuto paragrafu byly však vydány v §§ 43 až 48 prováděcího ministerského nařízení k rybářskému zákonu č. 5000/1889 F. M.

Prováděcí předpisy o zřizování rybích přesmyků byly vydány též býv. vídeňským ministerstvem orby oběžníkem ze dne 7. srpna 1891, čís. 12614/1919 ai 1891, k němuž byl připojen jako příloha spisek "Návod, týkající se zřizování cest pro ryby" (Anleitung betreffend die Herstellung von Fischwegen), vydaný jmenovaným ministerstvem v r. 1891. Je to obšírné pojednání o rybích přesmycích, zejména o jich různých druzích a konstrukci, a k názornému porozumění jsou připojeny potřebné výkresy, resp. náčrtky.

Zvláštní rybí přesmyky nebude snad potřebí ani zřizovati v takových případech, kde jest jiným způsobem o to postaráno, aby se ryby mohly dostati z vody dolení do hoření, jako tam, kde tomuto účelu mohou sloužiti vorové propusti, jsou-li dostatečně dlouhé, a plavební komory (na př. na Vltavě nebo na Labi).

Příspěvek podle odst. 2 bude moci úřad uložiti jedině soukromému žadateli za vodoprávní povolení, a to podle velikosti újmy, která tím bude způsobena racionelnímu výkonu rybářství, tedy zájmu veřejnému. Příspěvek jest právě odůvodněn tímto veřejným zájmem, jenž vyžaduje, aby újma, která byla rybářství jakožto veřejnému zájmu způsobena, byla alespoň částečně nahrazena tím, že prostředků takto získaných bude použito k účelům zarybňovacím. Dotčenými vodními stavbami se totiž znemožňuje tah cenných stěhovavých ryb, jako úhořů nebo lososů, do sladkých vod, takže jest rybářství v nich buďto značně poškozeno nebo jest nutno nakupovati do nich násadu těchto ryb (úhoří montée). Tento příspěvek nelze ovšem považovati za náhradu škody způsobené držitelům rybářských práv, jichž nárok není tímto příspěvkem dotčen. Příspěvek bude moci stanoviti příslušný vodoprávní úřad ve vodoprávním povolení.

K ustanovení 3. odstavce srv. vysvětlení k § 48.

K § 57.

Tento předpis se shoduje v podstatě s dosavadním ustanovením § 36 mor. rybář. zákona z r. 1895.

Náhrada za vyvlastnění bude poskytnuta z rybářského fondu (srv. § 43, odst. 5 tyrolského, čl. 75, odst. 6 bavorského a § 115, odst. 4 pruského rybářského zákona).

Poněvadž se ukázala praktická potřeba zřizovati v době velkého sucha v korytu malých nesplavných toků přepážky k nadržování vody nutné pro záchranu rybí obsádky, jest v návrhu pamatováno na to, aby vlastník pobřežního pozemku byl povinen dovoliti zapuštění těchto přepážek do břehu a provedení prací s tím spojených.

Navrženým ustanovením nejsou ovšem dotčeny předpisy o potřebě vodoprávního povolení ke zřízení těchto přepážek.

K § 58.

Jde tu vesměs o strojní zařízení, do nichž jsou ryby silným proudem vody strhovány, nebo do nichž se dostávají, plujíce po proudu (na př. úhoři), a jimiž jsou ničeny. Poněvadž turbiny jsou druhem vodních hnacích strojů, byly uvedeny v návrhu příkladmo (srv. § 43, odst. 6 tyrolského a č1.76 bavorského rybářského zákona, v nichž se mluví o hnacích strojích, a § 101 pruského rybářského zákona, v němž jest řeč přímo o turbinách). Ochranné zařízení v tomto paragrafu zmíněné bude moci vodoprávní úřad uložiti při povolování vodních hnacích strojů žadateli za vodoprávní povolení jedině tehdy, budou-li splněny všechny předpoklady zmíněné v § 52, odst. 2, zejména též v předpokladu, že se tím nestíží značně povolené užívání vody, tedy provoz těchto hnacích strojů.

Držitelé vodních děl opatřují již nyní sami ve vlastním zájmu hnací stroje, zejména turbiny, česlicemi k ochraně těchto strojů a plní tedy již nyní povinnosti, jež se jim ukládají v návrhu též v zájmu racionelního výkonu rybářství. štěrbiny česlic bývají zpravidla dosud široké 25 mm = 1 vídeňský palec.

K § 59.

Kdežto ustanovení §§ 53, 56, 57 a 58 se týkají vodních děl teprve povolovaných a opatření k ochraně rybářství v těchto paragrafech zmíněná mohou býti povolena jedině tehdy, budou-li splněny veškeré předpoklady uvedené v § 52, týká se § 59 vodních děl již po právu trvajících. Vyžaduje se, aby byly nejenom splněny veškeré předpoklady uvedené v § 52, nýbrž ještě i tyto další podmínky. Především jest nutno, aby těchto opatření (čistících zařazení, rybích přesmyků a ochranných zařízení při vodních hnacích strojích) vyžadoval nezbytně zájem racionelního výkonu rybářství, tedy zájem veřejný. Zmíněná opatření mohou býti vodoprávním úřadem dodatečně povolena jedině, bude-li postaráno o úhradu nákladu s tím spojeného z rybářského fondu, z něhož nutno nahrazovati držiteli vodního díla též potřebný udržovací náklad. Dodatečné provedení a udržování zmíněných zařízení buďto uloží vodoprávní úřad držiteli vodního díla, jenž bude však oprávněn žádati za tím účelem přiměřenou zálohu z rybářského fondu, anebo mu uloží, aby trpěl provedení a udržování těchto zařízení.

Všechny tyto podmínky byly stanoveny proto, poněvadž povolení zmíněných dodatečných zařízení jest omezením materielní právní moci dosavadního vodoprávního povolení. Toto omezení jest odůvodněno zmíněným zájmem veřejným. Držiteli pravoplatně povoleného vodního díla nevzejdou provedením a udržováním zmíněných zařízení žádné výdaje; bude však za účelem dosažení tohoto zájmu veřejného povinen trpěti bez náhrady, bude-li provoz jeho vodního díla provedením těchto zařízení do jisté přípustné míry ztížen (srv. § 43 posl. odst. tyrolského, §§ 102 a 116 pruského, čl. 75, odst. 2 a čl. 76, odst. 2 bavorského rybářského zákona).

V navrženém ustanovení jest na držitele vodních děl vzat daleko větší zřetel, nežli jest tomu na př. podle § 102 pruského rybářského zákona z 11. května 1916, podle něhož náklad na zlepšení čisticích zařízení ve prospěch rybářství též u starých po právu trvajících vodních děl mají napříště hraditi jich držitelé, a to podle komentáře k tomuto ustanovení proto, že jsou hospodářsky silnější nežli osoby k rybářství oprávněné.

K § 60.

K tomuto ustanovení srv. § 44 tyrolského a čl. 79 bavorského rybářského zákona.

Povolení příslušného vodoprávního úřadu bude k provedení těchto ochranných opatření pravidelně třeba.

Provedením těchto opatření nestanou se ovšem vody takto oddělené uzavřenými a nezmění se ničeho na jejich příslušnosti k rybářskému revíru.

Hospodaření na takovýchto nevhodných vodách by bylo zbytečným zatěžováním výkonu rybářství a proto bude pro osobu oprávněnou k rybářství výhodnější, bude-li moci tyto vody od svého revíru úplně odděliti.

K § 61.

Ustanovení toto se týká vodních děl k užívání vody, při nichž dochází k zahrazování, vypouštění nebo k odvádění vody, jímž se způsobuje vysušení koryta. Pokud jde o plavební komory, při jejichž úplném vypuštění octne se zpravidla velké množství ryb, hlavně rybí násady, na suchu, bude tato věc moci býti řešena podle § 63, odst. 7 návrhu. Při zahrazování vody se odstavuje na sucho spodní trať vodní, kdežto při jejím vypouštění trať nad zdrží (přehradou, jezem a pod.). Odváděním vody z koryta se pravidelně neodstaví na sucho koryto toku, z něhož se voda odvádí, a bude tudíž tento případ řídký. V návrhu nebylo užito slov "odstavovati na sucho" proto, poněvadž nevystihují skutečný stav věci. Rozhodným jest, že takovým jednáním držitele vodního díla se odejme rybám voda nezbytně potřebná, takže mohou lekati, zvláště děje-li se to v dobách sucha.

K ustanovení 2. odstavce srv. předpis posledního odstavce § 51 cit. vládní osnovy čís. 225 čes. sněmu z r. 1886 a § 45 tyrolského rybářského zákona. V právě citovaném S 51 se mluví o rybách, nalézajících se ve vypuštěných vodovodech. Poněvadž slovo "vodovody" není v tomto případě přiléhavé, neboť může jíti též o vypuštěné části toku, byla tatáž věc v návrhu jinak vyjádřena (srv. též čl. 77 bavor. rybář. zákona).

Nárok na náhradu škody podle ustanovení 4. odstavce jest rázu soukromoprávního. Proto, i když rozhodnutí vodoprávního úřadu podle odst. 6 stane se pravoplatným, bude lze nastoupiti pořad práva podle § 105 ústavní listiny a zákona č. 217%1925 Sb. z. a n.

Poněvadž oznamovací povinnost se ukládá držiteli vodního díla výhradně jen v zájmu osoby oprávněné k rybářství, musí mu táž nahraditi veškeré skutečně vynaložené výdaje.

Kdežto odst. 1 až 6 se týká vodních děl již existujících, jest v odst. 7 stanoveno ve shodě s ustanovením § 21 čes. a § 20 mor. a slezského vodního zákona, že vodoprávní úřad má se postarati o ochranu ryb již při vodoprávním povolování úpravy zahrazování nebo vypouštění vody neb odvádění vody z toku.

K § 62.

Poněvadž k zahrazování nebo vypouštění vody nebo k odvádění vody z toku ke škodě rybářství dochází pravidelně již při provádění vodních staveb, bude povinností vodoprávního úřadu, aby se postaral o dotčenou ochranu rybářství již v tomto přechodném stadiu podle ustanovení § 61, odst. 7.

Podle § 71, odst. 1, písm. a) jest zakázáno používati k chytání ryb výbušných prostředků, jako dynamitu. Může se však státi, že by používáním výbušných látek v otevřené vodě k jiným účelům jež jsou v návrhu příkladmo uvedeny, mohly býti též ryby zabity. Proto bude povinností úřadu, aby v příslušném povolení přihlížel pokud možno též k ochraně ryb před těmito škodami. Osobu oprávněnou k rybářství bude třeba uvědomiti o zamýšleném použití výbušných látek v otevřené vodě též z toho důvodu, aby si mohla včas zabité ryby sebrati.

K § 63.

Poměr rybářství k regulacím není řešen ani v českém rybářském zákoně ze dne 9. října 1883, č. 22 ex 1885, ani v mor. ryb. zák. ze dne 6. června 1895, č. 62 ex 1896 z. z., resp. ze dne 27. prosince 1881, č. 79 z. z., ani ve slezském rybářském zákoně ze dne 9. prosince 1882, č. 28 ex 1883 a rovněž ani v uherském zák. čl. XIX/1888 o rybolovu. Vodní zákony platné v těchto zemích nemají rovněž ustanovení v této příčině. Také ani v § 7 říš. ryb. zákona ze dne 25. dubna 1885, č. 58 ř. z. není tato otázka řešena, poněvadž se v něm upravuje poměr rybářství toliko k vodním užívacím právům.

Rovněž není ani v cit. rybářských zákonech, ani v platných lesních zákonech ze dne 3. prosince 1852, č. 250 ř. z. a v zák. čl. XXXI/1879 zmínky o ochraně rybářství při plavení dříví a zřizování staveb ku plavení dříví nebo staveb ochranných.

Do vládní osnovy, na jejímž podkladě byly podle § 9 říšského rybářského zákona z r.1885 vydány v jednotlivých bývalých rakouských zemích zemské rybářské zákony (v Čechách cit. osnova č. 225 sněm. z r. 1886), bylo v § 52 pojato ustanovení o ochraně rybářství jak při provádění regulací, tak i při plavení dříví a zřizování staveb právě zmíněných. Toto ustanovení bylo převzato v § 52 dolnorakouského rybářského zákona ze lne 26. dubna 1890, č. 1 z. z. ex 1891, v § 36 hornorakouského ryb. zák. z 2. května 1895, č. 32 z. z. z r. 1896, v § 52 haličského rybářského zákona ze dne 31. října 1887, č. 37 z. z. ex 1890, § 52 krajinského ryb. zák. z 18. srpna 1888, č. 16 z. z. z r. 1890, v § 23 solnohradského ryb. zák. z 25. února 1889, č. 10 z. z., v § 52 vorarlberského ryb. zákona z 21. února 1889, č. 27 z. z. ex 1891 a v § 52 gorickogradišského ryb. zákona ze 17. září 1894, č. 16 z. z. z r. 1897.

Stejné ustanovení bylo v § 46 převzato i do nového tyrolského rybářského zákona ze dne 5. března 1925, č. 25 z. z. pouze s tou změnou, že za slovy "při provádění" byla připojena slova "a udržování" díla regulačního.

Býv. ministerstvo orby ve Vídni vydalo již před vydáním říšského rybářského zákona cirkulární výnos ze dne 19. února 1884, č. 139/91/1884 o ochraně rybářství při provádění vodních úprav. Na základě shora citovaných paragrafů zemských rybářských zákonů vydalo pak toto ministerstvo nový podrobný cirkulární výnos ze dne 16. května 1893, č. 527-1893, v němž byla tato věc podrobně upravena.

Jakkoliv tyto ministerské výnosy nemohly býti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku opřeny o nějaké zákonné ustanovení, přece ve všech těchto zemích byla jich ustanovení v praksi prováděna a velmi dobře se osvědčila. V praksi (na př. na řece Moravě) se též ukázalo že stará ramena, jichž spojení s tokem bylo zachováno, jsou nejenom při povodni, nýbrž i při znečišťování a otravování tekoucích vod splaškovými vodami jediným útočištěm četných ryb, jež jsou takto chráněny před úplným vyhubením.

Navržené ustanovení jest tedy odůvodněno nejenom dosavadními předpisy, nýbrž i praktickou potřebou a mimo to i veřejným zájmem racionelního výkonu rybářství.

Odhrazená řečiště a stará ramena se v praksi často osvědčila jako chráněná rybí trdliště, po případě chráněné rybí oblasti. Proto se v odstavci 3. stanoví, že mohou býti za taková úřadem prohlášena. Patří tedy toto ustanovení svým obsahem částečně do hlavy III. o chráněných rybích trdlištích. a chráněných rybích oblastech.

Do této hlavy nebylo však pojato z toho důvodu, aby se tímto zařazením naznačilo, že v první řadě dlužno přihlížeti k tomu, aby byl splněn účel vodní úpravy, po případě plavení dříví. Teprve, lze-li poskytnouti rybářství ochranu v naznačených směrech bez újmy tohoto účele, bude přihlíženo též k tomuto zájmu. V tomto případě nastává - podobně jako v případě uvedeném v dalším odst. 7 - střetnutí dvou nebo i více veřejných zájmů, při čemž zájmu primérnímu a důležitějšímu nutno dáti přednost před zájmem sekundérním.

Ustanovení odst. 1 platí pouze při nových úpravních neb ochranných stavbách, jež jsou v závorce taxativně vypočteny a při nichž bude nutno již při jich projektování bráti zřetel na zájmy rybářské.

Obdobně bude třeba použíti těchto předpisů též při stavbách, jež povoluje ministerstvo veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy podle § 13, odst. 4 vodocestného zákona z 11. června 1901, čís. 66 ř. z., podle § 20, odst. 3 zákona ze dne 27. března 1931, čís. 50 Sb. z. a n. a podle § 13, odst. 1 prováděcího ministerského nařízení z 23. dubna 1903, čís. 90 ř. z.

Ustanovení odst. 2 platilo již podle dosavadních předpisů (srv. § 7 říšského rybářského zákona z r. 1885, v němž nejsou uvedeny regulace nebo stavby ochranné).

Ustanovením 4. odstavce má býti dosaženo toho, aby tato opatření na ochranu a k umožnění racionelního chovu ryb bylo po případě lze provésti i na stavbách již zřízených, ovšem jedině tehdy, nelze-li očekávati, že by tím doznal újmy účel takové provedené již stavby. Tato opatření ve prospěch rybářství budou dodatečně provedena na náklad rybářského fondu jedině tehdy, pokud nebude o hrazení nákladu jinak postaráno.

Podrobná ustanovení budou vydána v prováděcím vládním nařízení. K odstavci 7 se uvádí, že podobné ustanovení nebylo dosud v platných rybářských zákonech. V praksi se však ukázalo, že pro výkon rybářství v přístavech, podobných plavebních zařízeních a v údolních přehradách nutno vydati předpisy zvláštní.

Vody v těchto všech zařízeních budou podle definice § 5 vodami otevřenými a jako takové budou pojaty do rybářského revíru. Tato zařízení jsou zřízena k plavebním nebo jiným veřejným účelům, hodí se však zároveň též k chovu ryb. Souvislost vod v těchto zařízeních s ostatními vodami otevřenými jest tak těsná, že zájem racionelního výkonu rybářství, tedy zájem veřejný, nepřipouští, aby byly ze soustavy rybářských revírů zcela vypuštěny. Zejména vody v přístavech jsou rybám velmi vhodným útočištěm v zimě, při povodni a v jiném nebezpečenství. Velmi často dostává se tu rybám výborné potravy, zejména z nakládaného a vykládaného obilí, kterou by jinak nebylo lze hospodářsky zužitkovati (na př. v přístavu v Podmoklech).

Střetnou se tedy v tomto případě dva veřejné zájmy, jednak zájem plavební nebo veřejné zájmy sledované stavbou údolních přehrad, jež dlužno vzhledem k účelu těchto zařízení považovati za primérní, a jednak zájem racionelního výkonu rybářství jakožto sekunderní.

Až dosud povolovaly plavební úřady k žádostem rybářských zájemníků, po většině držitelů rybářských práv ve vodách sousedních, v jednotlivých konkretních případech výlov a nasazování ryb v přístavech, umělých plavebních kanálech a podobných plavebních zařízeních.

Tato dosud osvědčená prakse se přejímá pro všechna zmíněná zařízení též v navrženém ustanovení, podle něhož budou za účelem zjednodušení vládním nařízením vydány všeobecné předpisy o tom, do jaké míry lze rybářství respektovati v těchto zvláštních zařízeních.

Ustanovení odst. 8 0 ochraně rybářství při plavení dříví se celkem shoduje s ustanovením § 52, odst. 2 shora zmíněné vládní osnovy z r. 1886.