Mapa 1:2880 s podrobným popisem hranice a zajišťujícími prvky mezníků je na konci každého svazku podepsána všemi komisary a opatřena jejich razítkem.
Překlad protokolu, podepsaného v Krakově dne 6. května 1924, jest ověřen komisary Polska a Československa, podepsán presidentem komise a opatřen jeho razítkem.
Článek X.
Rozhraničovací práce a pořízení mapy 1:2880 s podrobným popisem hranice a zajišťovacími prvky mezníků byly provedeny delegacemi Polska a Československa podle pokynů, vydaných rozhraničovacím komisím.
Komise,
přesvědčivši se, že mezníky jsou umístěny co nejvhodněji, aby označovaly hraniční čáru způsobem zřetelným a trvalým,
ověřivši přesnost zakreslení jejich polohy v hraniční mapě a správnost údajů podrobného popisu,
přesvědčivši se, že tři exempláře konečné hraniční dokumentace jsou shodny,
uzavřela tento protokol, který ruší a nahrazuje protokol, podepsaný komisí pro stanovení hranice dne prvního června jedentisícdevětsetdvacetpět.
Čemuž na svědomí shora jmenovaní komisaři tento protokol podepsali a opatřili jej svými razítky.
Dáno v Paříži dne dvanáctého října jedentisícdevětsetdvacetsedm ve třech stejnopisech ve francouzském jazyku.
Komisar Velké Britanie
L. S. CAREY, m. p.
Komisar Francie,
president komise
L. S. UFFLER, m. p.
Komisar Italie
L. S. PELLICELLI, m. p.
Komisar Polska:
L. S. GOETEL, m. p.
Komisar Československa:
L. S. ROUBÍK, m. p.
Příloha
k delimitačnímu protokolu.
Protokol o poradách konaných v Krakově ve dnech 25. dubna 1924 až 6. května 1924 mezi komisarem polským a československým při mezinárodní rozhraničovací komisi polsko-československé.
I. Vzhledem na resoluci Rady Společnosti Národů ze dne 12. března 1924, odporučující, že
"k zabezpečení spojení a zájmů obcí ležících s jedné i druhé strany poblíž této čáry"
mají býti sepsány protokoly
"zajišťující co nejvýhodněji zájmy obyvatelstva"
shodli se dole podepsaní na základě resoluce Konference Velvyslanců ze dne 26. března 1924, stanovící:
"2. vyzvati zmíněnou komisi, aby pověřila účastněné komisary, aby připravili protokoly určené k zabezpečení hospodářských zájmů obcí sousedících s hraniční čárou a k usnadnění spojení mezi těmito obcemi",
na ustanoveních, obsažených v přiloženém annexu (příloha A).
K článkům annexu XI 2 a 3, XIII, XVI, XVII 2 a 3 a XVIII prohlašuje československý komisar výslovně, že přesahují rámec výše uvedených resolucí Rady Společnosti Národů a Konference Velvyslanců.
Nicméně uznávaje vzájemnou prospěšnost zásad v nich vyslovených a veden snahou vyjíti přáním vysloveným s polské strany, co nejvíce vstříc, přivoluje k tomu, aby i ustanovení výše zmíněných článků byla pojata do přílohy A, připojené k tomuto protokolu.
II. Mimo záležitosti, obsažené v textu přílohy A tohoto protokolu, oba komisaři projednali řadu záležitostí povahy všeobecné a související s pracemi delimitačními i zájmy kulturními v pohraničí a došli ke shodnému závěru, že doporučí svým vládám, aby co nejdříve uzavřely:
a) dohodu o turistice, umožňující a ulehčující v celém horském pohraničí polsko-československém rozvoj turistiky, především odstraněním pasových potíží, usnadněním komunikací atd.;
b) dohodu o přírodním parku (reservace), kterým by dle vzoru analogické dohody mezi Spojenými Státy Americkými a Kanadou vytvořeny byly v pohraničním pásmu polsko-československém okrsky, vyhrazené kultuře místní fauny i flory i rázu krajiny.
III. Konečně projednali oba komisaři i jiné záležitosti delimitace na hranici polsko-československé a zejména dohodli se co do hraničního úseku podél Dunajce (příloha B).
IV. Oba komisaři se dohodli, že text tohoto protokolu i s přílohami A a B, sepsaného v jazyku polském a československém, bude péčí obou komisařů přeložen do jazyka francouzského a společným přípisem předložen presidentu mezinárodní rozhraničovací komise. Současně s podepsáním tohoto protokolu bude president komise vyrozuměn telegraficky o dohodě docílené v Krakově a o podepsání protokolu.
V. Tento protokol byl sepsán dvojmo ve stejně znějících originálech v jazyku polském a československém v Krakově, a podepsán dne 6. května 1924.
Na důkaz toho oba komisaři opatřili tento protokol i s přílohami A a B svými podpisy a pečetěmi.
Dr. WALERY GOETEL m. p.
Ing. VÁCLAV ROUBÍK m. p.
Příloha A
k protokolu ze dne 6. května 1924.
Zájmy hospodářské.
Článek I.
1. Okolnost, že pozemky ležící na hranici, jsou touto přeťaty, nesmí býti na překážku řádnému hospodaření na těchto pozemcích.
2. Dovoleno jest beze cla z části pozemku ležící na jedné straně hranice na druhou po přirozených přechodech honiti hospodářský dobytek, převážeti a přenášeti hospodářské stroje a nářadí, osivo potřebné k obdělání polí, jakož i plodiny zemědělské a produkty zvířecí, dále písek, hlínu, kámen a štěrk, dobyté na tomto pozemku.
3. Přestup hranice dovolen jest na stálou legitimaci.
Článek II.
1. Předpisy, uvedené v článku I pod 1 a 3, platí také pro ten případ, že pozemek obdělávaný majitelem nebo držitelem statku, leží v území státu druhého v pásmu pohraničním.
2. Pozemky, patřící právem vlastnickým občanům Jurgovským v katastru obce Slovenské Vsi mimo pásmo pohraniční, posuzují se tak, jako by ležely v československém pásmu pohraničním; při tom je rozhodující stav z roku 1923.
3. Zásadně bude nutno používati celní cesty; pokud toho však poměry a potřebné práce skutečně vyžadují, dovolen bude přechod hranice po cestách vedlejších s podmínkou, že budou zachovávány příslušné usnadněné celní formality a že se obdělavatelé pozemků vrátí pravidelně téhož dne.
Vyžaduje-li toho nutně druh práce, jest dovoleno vrátiti se v době delší, nejdéle však do šesti dnů. Hospodářské stroje a nářadí, povozy a potahy bude dovoleno přepravovati v těchto případech přes hranici za příslušných kontrolních opatření, platných v záznamním řízení (enregistrement) a zvláště, pokud půjde o stroje, s výhradou přiměřeného zajištění cla.
Článek III.
1. Ani se strany polské ani se strany československé nebude činěno překážek stálým obyvatelům pohraničních obcí, aby nadále společně (se servir) užívali pastvin na druhé straně hranice v tom rozsahu a za těch podmínek, jak se to dosud dálo, a to bez ohledu na přerušení, jež snad v užívání pastvin z jakýchkoliv příčin v poslední době nastalo.
2. Oba státy se postarají svými administrativními úřady, aby hospodářské zájmy dosavadních uživatelů pastvin byly zabezpečeny, jmenovitě se přičiní o smírné narovnání případných sporů mezi vlastníkem půdy a uživatelem pastvin, o pastvu samou a její příděl, o její rozsah a výkon, její podmínky a o náhradu za pastvu. Zejména se postarají, aby náhrada za pastvu byla stanovena dle stejných zásad v obou státech se zřetelem na celkový stav hospodářských poměrů.
3. Provedení tohoto ujednání nesmí býti na újmu pořádanému lesnímu hospodaření, zejména,co se týče ochranných lesů.
4. Stát, na jehož území se nalézá pastvina, nebude ztěžovati vývoz naturalií (sena atd.), kterých uživatelé pastvin snad nabudou v důsledku pracovního poměru uzavřeného s majitelem pastviny. Vývoz těchto naturálií, děje-li se bez použití povozu, jest dovolen také po vedlejších cestách, při čemž dlužno zachovávati předpisy pro styk tohoto druhu. Vůči kontrolním orgánům jest se vykázati osvědčením majitele pastvin.
5. Dobytek možno bezcelně hnáti na pastvu s jednoho území na druhé s podmínkou, že bude totožnost dobytka při návratu zjištěna podle předchozího záznamu. Rovněž mohou s místa pastvy býti bezcelně dopravovány produkty dobytka, vyhnaného na pastvu, jako sýr, mléko, máslo, vlna a hnůj, jakož i mláďata vržená v té době, ale vždy v množství úměrném počtu dobytka a skutečnému trvání pastvy. Přeprava těchto předmětů může se rovněž díti po vedlejších cestách. Rovněž možno bez dávek přepravovati předměty jako na př. sůl, dobytčí sůl, mouku a chléb pro vlastní potřebu pohraničních obyvatelů při pasení dobytka po dobu pastvy a v množství této potřebě přiměřené, jež stanoví oba celní úřady.
6. Dovoz a vývoz při tomto styku může se díti pouze tehdy, jsou-li zachovávány platné veterinární předpisy (viz článek XX).
Článek IV.
1. Dělníkům zemědělským a lesním a řemeslníkům chodícím z Jurgova, Repiska a Černé Hory na práci na Javorinu, nebudou se činiti žádné překážky při výkonu těchto prací.
2. Rovněž nebudou činěny žádné překážky obyvatelům obcí Vyšných a Nižných Sromovců, kteří chodí na zemědělskou práci do Osturně, Velké a Malé Frankové.
3. Výše ad 1 a 2 uvedení dělníci, pokud jsou nebo byli ve stálém námezdním poměru za hranicí, jsou oprávněni, vracejí-li se do svého bydliště nejpozději šestého dne od doby, kdy přišli na místo výkonu své práce, překročiti celní hranici též po vedlejších cestách a přenášeti potřebné nářadí, jakož i mzdu v hotovosti a naturáliích (námezdní poměr naturální) bez jakýchkoliv vývozních neb dovozních poplatků, řídíce se předpisy platnými pro styk tohoto druhu. Doprava naturální mzdy povozem jest dovolena pouze po celních cestách a nutno vykázati se osvědčením zaměstnavatele. Rovněž předměty osobní potřeby (na př. obuv a oděv), jež obdrželi jako mzdu, mohou tito dělníci přepravovati toliko po celních cestách a dlužno předložiti osvědčení zaměstnavatelovo. Pokrmy, upravené pro tyto dělníky v jejich domovech (menage), mohou býti přepravovány beze cla.
Článek V.
Předměty vlastní potřeby stálých obyvatelů pohraničního pásma, které mají býti v protilehlém pohraničním pásmu zpracovány, předělány nebo praveny, smějí býti za tímto účelem beze cla a jiných dávek vyváženy a po zpracování atd. zpět dováženy. Rovněž bude stálým obyvatelům pohraničního pásma jednoho z účastněných států, kteří jsou se svými zemědělskými produkty, jako jest obilí, olejnatá semena, konopí, len, dříví a kůra odkázáni na mletí, roztloukání, tření atd. ve mlýnech a jinakých tomu odpovídajících provozovnách v protilehlém pohraničním pásmu, dovoleno za tímto účelem přepravovati takové předměty beze cla a jiných dávek přes hranici a po jich zpracování vyvážeti zpět v množství, po případě ve váze, odpovídající množství suroviny. Podmínkou těchto úlev jest, že jde o předměty pro vlastní hospodářskou potřebu. O podrobnostech tohoto řízení se v případě potřeby dohodnou účastněné celní správy.
Článek VI.
1. Za příslušných kontrolních opatření bude dovolen průvoz dříví a lesních sazenic z československého území přes území polské a zpět na území československé po cestě vedoucí:
a) od hájovny Solisko na pravém břehu Klorovky a vúsťující asi 600 kroků jižně od Jurgova do silnice z Jurgova do Podspádů;
b) po cestě, odbočující asi v polovině osady Jurgova a vedoucí ve směru jihovýchodním na kotu 890 a na vrch Bria (kota 1041) s odbočkou, jež se asi 400 kroků severozápadně od koty 890 odchyluje na východ a prochází katastrem obce Repisko;
c) po cestě, vedoucí z Hovancova Vrchu přímo k severu přes potok Javorinku a připojující se v Podokulni na silnici z Jurgova do Podspádů.
2. Obyvatelům polských obcí Jurgova, Repiska a Černé Hory najatým na námezdní zemědělské a lesní práce v pohraničním pásmu na území javorinském na straně československé, bude na celní záruku zaměstnavatele dovolen přestup hranice s povozy, saněmi a potahy v celním záznamním řízení po celní cestě Jurgov-Podspády.
Článek VII.
1. Osobám fysickým i právnickým v pohraničním pásmu, které jsou vlastníky lesů v pohraničním pásmu druhého státu, přísluší právo svobodného kácení dřeva v těchto lesích a převážení jeho přes hranice se zachováváním příslušných předpisů.
2. Obyvatelé obcí ležících v pohraničním pásmu jednoho státu mohou pro svou vlastní hospodářskou potřebu bez překážky nabývati a převážeti přes hranici beze cla a jiných poplatků z pohraničního pásma druhého státu palivové dříví všeho druhu a měkkou kulatinu do 24 cm středního průměru.
3. Pokud správa javorinského panství poskytne svým dělníkům, bydlícím v pohraničním pásmu na polské straně, místo mzdy snad kulatinu nad 24 cm středního průměru, jsou tito dělníci povinni zažádati u kompetentního československého úřadu za povolení k vývozu. Žádosti tyto, jež nutno ověřiti správou panství v tom smyslu, že žadateli bylo přiděleno dříví místo mzdy, budou vyřizovány s největším urychlením.
4. Stálým obyvatelům pohraničního pásma na polské straně jest dovoleno v pohraničním pásmu československém bez překážky pro jich vlastní potřebu hospodářskou beze cla a poplatků nabývati a vyvážeti měkké řezivo. Dovoz tohoto řeziva na polské straně bude prost cla a jiných poplatků. V případě pochybnosti posoudí přiměřenost vlastní potřeby celní úřad československý, po případě v dohodě s celním úřadem polským.
5. Vývoz dříví z javorinských lesů do Polska za pohraniční pásmo nebude ztěžován celními dovozními formalitami ani clem a poplatky jinými, než jak tomu jest nebo zbude na ostatní polsko-československé hranici.
Článek VIII.
1. Na katastrálním území javorinském budou stav lesů i lesní hospodářství udržovány podle československého lesního zákona, nyní platného na tomto území.
2. V případě, kdyby předpisy tohoto zákona měly býti změněny, obě strany dohodnou se o způsobu zabezpečení zájmů obyvatelstva obcí Jurgova, Repiska, Černé Hory a Trybše co do potřeb dřeva stavebního a palivového, i lesního výpasu, které podle dosavadního dávného zvyku ukojují smlouvy mezi vlastníkem panství Javoriny a výše zmíněnými obcemi.
3. Lesní stráži panství javorinského budou povoleny se strany polské všechny možné úlevy při překročování hranice i při průchodu polským územím, pokud jsou potřebnými ku provádění hospodářství na pozemcích lesních, náležejících vlastníku tohoto panství a položených buď na území republiky Polské neb na území republiky Československé; této stráži bude v případě potřeby poskytnuta všeliká možná podpora při výkonu její služby.
4. Kdyby část katastrálního území Javoriny byla vloučena do obvodu národního parku (reservace) a z toho důvodu bylo třeba stanoviti některá omezení v lesním hospodářství, obyvatelstvo obcí Jurgova, Repiska, Černé Hory a Trybše bude zavázáno přizpůsobiti se výše zmíněným omezením. V tomto případě dorozumějí se obě strany zavčas o tom, jak zabezpečiti obyvatelstvu těchto obcí nezbytné minimum dřeva stavebního a palivového a lesního výparu podle úmluv, o nichž jest řeč v předchozím článku.
Článek IX.
1. Majiteli panství javorinského bude dovoleno nerušeně vyvážeti na československé území zvěř a lovecké trofeje, ulovené při honech na polském území v honebních revírech, najatých tímto vlastníkem. Vedle toho bude mu dovoleno dovážeti na území polského státu krmivo pro zvěř v těchto revírech.
2. Dokud honitba na revírech ležících v pohraničním pásmu na polské straně, přilehlých k javorinskému úseku, bude na základě nájemního poměru vykonávána majitelem javorinského panství, bude dovoleno střelcům, pronásledujícím zvěř, přestoupiti hranici na kterémkoliv místě. O úlevách pasových platí v tomto případě ustanovení článku XV. Převážeti zvěř a lovecké trofeje, ulovené na polském území, jakož i krmivo pro zvěř v honebních revírech, bude dovoleno jen po celních cestách.
3. Polská strana povolí všechny možné úlevy pro loveckou stráž panství javorinského při překročování hranice a při průchodu polským územím, pokud jsou potřebné pro řádný výkon služby, jak v revírech, náležejících vlastníku panství na území československém, tak i v revírech, najatých tímto majitelem na území polském, jakož i poskytne této stráži v případě potřeby všelikou možnou podporu při výkonu její služby.
Článek X.
1. Ve společném zájmu povznesení rybolovu jest žádoucím, aby zákonodárství o rybářství v obou státech pokud možno co nejvíce, zabezpečovalo racionelní kulturu rybní; k tomu cíli jest nezbytno, aby platné předpisy o ochraně ryb byly na obou stranách přísně zachovávány, jmenovitě aby byl přísně stíhán každý jiný způsob lovení ušlechtilých ryb (lososa, pstruha, lipena) než na udici nebo sítěmi, jakož i aby nebylo trpěno zřizování stálých slupí. Vedle toho náleželo by v příslušných předpisech stanoviti, aby při lovu sítěmi vlastníci práva rybolovu na jedné straně hranice uvědomili vlastníky takového práva na druhé straně hranice o dni a hodině lovu.
2. Polská strana nebude činiti žádných překážek vlastníku panství javorinského při výkonu příslušejících mu práv rybolovu na řece Bialce a přítocích až po mlýn v obci Trybši; rovněž nebude činiti žádných překážek vlastníku panství Javoriny v činnosti související s jeho právem rybolovu, jako ve vybírání potěru a ryb a v přenášení jich z jím užívaných vodních revírů, položených na území polském, do Československa a naopak.
Článek XI.
1. Strana polská nebude činiti žádných překážek vlastníku panství Javoriny při výkonu příslušejících mu vodních práv na řece Bialce a jejích přítocích až po mlýn v obci Trybši.
2. Při respektování práv příslušejících oběma státům na řece Bialce nebude československá strana činiti překážek straně polské a polská strana za téže podmínky nebude činiti překážek straně československé ve využití vodní síly společné řeky Bialky nad ústím potoka Javorinky (zejména zbudováním přehrad na řece Bialce), jestliže dotyčné projekty polské, beroucí ohled rovněž také na zájmy československé, a dotyčné projekty československé, beroucí ohled rovněž také na zájmy polské, budou v dohodě s úřady obou stran uvedeny v soulad s platnými zákony obou států.
3. Strana československá nebude činiti překážek v tom případě, bude-li technické zařízení, sloužící k témuž účelu a zbudované na řece Bialce pod ústím potoka Javorinky, vzdouvati vodu v částech Bialky a Javorinky položených nad jejich soutokem, jestliže zájmy československé budou zabezpečeny jako v předchozím odstavci.
Článek XII.
1. Změnou hranice nenastává změna co do práv patronátních farního kostela v Jurgově a filiálního kostela v Javorině a co do zákonných povinností ohledně oprav a udržování budov kostelních a farních.
2. Rovněž nenastává změnou hranice změna co do povinností patrona obou kostelů, které převzal zakládací listinou co do oprav a udržování budov kostelních a farních a co do příspěvků (prestation) beneficiatu, po případě pomocným kněžím, pokud povinnosti tyto přesahují povinnost zákonnou.
3. Změnou hranice nenastává žádná změna v rozsahu farnosti jurgovské a zůstávají v platnosti všecka práva a povinnosti obyvatelů javorinských, přifařených do Jurgova, které vyplývají z jejich poměru jakožto přifařených k duchovní správě, pokud nebude rozhodnutím příslušných církevních a administrativních úřadů provedena změna v obvodu farnosti jurgovské.
4. Jurgovskému faráři a jeho pomocníkům nebude bráněno československými úřady při vykonáváni duchovních úkonů na území Javoriny a budou jim poskytnuty všemožné úlevy při přecházení hranice. Rovněž nebude bráněno farníkům, usedlým v Javorině, v jejich náboženských úkonech v kostele jurgovském.
5. Duchovní správce v Jurgově a jeho pomocníci mohou překročiti hranici při výkonu svého povolání a přenášeti bohoslužebné předměty, jichž k tomuto výkonu potřebují, bez všelikých celních formalit také po vedlejších cestách v kteroukoliv hodinu denní i noční. Přeprava naturalií, jež duchovní správce obdrží jakožto příspěvek patrona, bude přes hranici volná, a děje-li se bez použití povozu, jest v případě skutečné potřeby dovolena také po vedlejších cestách, při čemž dlužno zachovávati předpisy pro styk toho druhu. Vůči kontrolním orgánům jest se vykázati osvědčením patronovým.
Článek XIII.
1. Pokud se týká všeobecně vysloveného záměru polské strany, vybudovati v pohraničním pásmu československém klimatické stanice, bude československá strana v případě úplné dohody dotyčného podnikatele s majitelem pozemku, eventuelně se sousedy, v rámci svých platných ustanovení blahovolně projednávati podniky toho druhu.
2. Polská strana bude stejným způsobem nakládati s obdobnými projekty československými, pokud realisace zamýšlena bude na pohraničním pásmu polském, a to dle zásad vzájemnosti.
Komunikace a pohyb na hranici.
Článek XIV.
1. Kromě již stávající celní silnice Jurgov-Podspády budou především k umožnění přepravných styků prohlášeny za celní cesty:
a) pro občany československé cesta, vedoucí přes Kacvín a Nedeč do Spišské Staré Vsi, pouze však na přiměřeně krátkou dobu, než bude na československém území vybudována cesta spojující Osturňu, Velkou a Malou Frankovou směrem přes vrchy na Hanušovce;
b) pro občany polské cesta z Podspád na Lysou Polanu. Přepravní styk - transit - po celní cestě, uvedené ad a), jakož i průvozní styk po celní cestě z Jurgova přes Podspády na Lysou Polanu, bude volný a bez vybírání jakýchkoliv poplatků, kromě případných poplatků statistických. Povolení k průvozu bude požadováno jen tehdy, pokud jest nebo bude v průvozním státě všeobecně předepsáno z důvodů bezpečnosti státu, policie veřejné bezpečnosti vůbec a z příčiny zdravotní ochrany lidí, zvířat a rostlin nebo při průvozu zboží, které jest nebo bude v jednom z obou států předmětem státního monopolu. O přestupování hranice jízdními koly, motocykly i automobily po uvedených celních cestách platí všeobecné předpisy v obou státech vydané.
Zřizování celních jistot (cautionnement) při průvozu zboží na uvedených celních cestách nebude celní správou průvozního státu od obyvatelů pohraničního pásma požadováno, jinak nutno však zachovávati úřední předpisy, jež jsou nebo budou vydány účastněnými státy na ochranu celního důchodku. Celní správy účastněných států se dohodnou na tom, aby příslušné celní formality byly co možno jednotně upraveny.
2. Budou-li pro ostatní celní hranici polsko-československou ujednány úlevy další než vyplývají z tohoto protokolu, budou jich účastni též obyvatelé označeného ve článku XXI pohraničního pásma.
3. Pokud jest podle ustanovení tohoto protokolu dovoleno přestupování celní hranice po vedlejších cestách, jest při tom dbáti předpisů platných pro styk tohoto druhu.
4. Ustanovení tohoto protokolu nemění ničeho na předpisech o statistice zahraničního obchodu a vybírání statistických poplatků.
5. Bude-li zjištěno, že se výhod poskytnutých touto úmluvou co do přestupování hranice neb co do placení cla a jiných dávek zneužívá, jsou celní správy oprávněny učiniti příslušná opatření, aby tomu bylo zabráněno.
6. Příslušné úřady, to je nyní generální finanční ředitelství v Bratislavě a Dyrekcja ceł ve Lvově, budou se v otázkách, spadajících do jich oboru, navzájem dorozumívati přímo, a učiní zejména opatření, aby úřední hodiny protilehlých celních úřadů byly stanoveny souhlasně.
Článek XV.
Občané trvale usedlí v pohraničním pásmu požívají v pohraničním styku těchto úlev:
1. Občané tito obdrží stálé legitimace pro přestup hranice s platností celoroční.
2. Tyto legitimace opravňují k pohybu a k nepřetržitému pobytu na území druhého státu v pohraničním pásmu na šest dní a jde-li o práce sezonní (práce zemědělské, lesní a pod.), nebo o pasení dobytka na dobu, po kterou práce nebo pastva obvykle trvá, konečně jde-li o trvalé zaměstnání, na celou dobu platnosti legitimace.
3. Tyto legitimace budou vydány osobám, jichž hospodářské zájmy (pasení, návštěva trhů, práce lesní a polní, nákup zboží atd.), rodinné poměry, náboženské úkony, povolání neb jiné důležité důvody, toho vyžadují. Odpadnou-li důvody, pro které byla legitimace vydána, může legitimace za souhlasu úřadu, který ji vydal, býti odebrána administrativním úřadem, v jehož obvodu se osoba zdržuje.
4. Co do používání cest pro přechod přes hranici, poukazuje se na ustanovení příslušných článků.
5. Tyto legitimace bude vydávati v Polsku příslušné starostvo a v Československu příslušný okresní úřad.
6. Legitimace budou se vydávati v úředním jazyku a to bezplatně a budou kolku prosty.
7. Na formuláři legitimace dohodnou se co nejdříve příslušné administrativní úřady druhé instance obou států; formuláře tyto budou vedle jiných dat obsahovati krátký popis osoby, povolání, pokud se týče zaměstnání, a důvod vydání; fotografie netřeba.
8. Kdo na základě legitimace, uvedené pod čís. 1, hodlá zdržovati se na území druhého státu déle než šest dní, jest povinen hlásiti se při přestoupení hranice u celního úřadu druhého státu.
9. Každý stát vykonává kontrolu legitimací na svém území podle svých předpisů; vidování legitimací se strany druhého státu není potřebí.
10. Korespondence mezi administrativními úřady obou států ve věcech těchto legitimací se děje bezprostředně.
11. Ustanovení čís. 1 až 10 mají platnost též pro obyvatele:
a) obce Jurgova, kteří jsou vlastníky pozemků v obci Slovenské Vsi,
b) obcí Vyšných a Nižných Sromovců, kteří se odebírají na práci do některé obce, ležící v československém pohraničním pásmu,