c) obcí v polském pohraničním pásmu, kteří se odebírají do obcí Kežmarku, Spišské Belé a Podolince na trhy neb za jinými hospodářskými záležitostmi, a obcí v československém pásmu pohraničním, kteří za stejnými účely docházejí do Nowego Targu a Krościenka.

12. Legitimace s platností celoroční vydávají se též tatranským průvodcům a členům záchranných sborů obou států; pro osoby tyto platí, třebas nebydlí v pohraničním pásmu, ustanovení předcházející s tím rozdílem, že osoby ty jsou oprávněny pohybovati se mimo pohraniční pásmo druhého státu v obvodu Vysokých Tater. Legitimace tyto buďtež opatřeny výslovným označením "Legitimace pro průvodce tatranského" neb "Legitimace pro člena tatranského záchranného sboru".

13. Při požáru jest dovoleno hasičům překročovati hranice k hašení s potřebnými předměty v kteroukoliv hodinu denní i noční též po vedlejších cestách.

Článek XVI.

1. Osobám, které se v době letní neb zimní usadí v některém z tatranských míst klimatických na území polském nebo československém, bude dovoleno volně přecházeti přes hranici obou států a po dobu platnosti legitimace zdržovati se v letních sídlech tatranských, ležících na území druhého státu.

2. Osobám, uvedeným v odstavci 1, vydávají se na dobu tří měsíců zvláštní legitimace, zvané "Legitimacemi tatranskými".

3. Takové legitimace, však toliko s platností šestidenní, vydají se osobám, které meškají ve zmíněných místech toliko přechodně, neb jimi toliko procházejí.

4. Osoby, které se mohou vykázati členským lístkem některého turistického spolku se sídlem na území polském neb československém a uvedeného v dohodě o turistice, která má býti uzavřena dle bodu II tohoto protokolu, nepotřebují legitimací, uvedených v odstavci 2 a 3, nýbrž požívají týchž oprávnění na základě svého členského lístku, vidovaného úředně s platností jednoho roku.

5. Rovněž nepotřebují legitimací státní občané polští a českoslovenští, kteří mají řádný cestovní pas s visem příslušného úřadu druhého státu, ani cizozemští turisté, kteří mají pas s visem příslušného úřadu státu, v němž se za účely uvedenými v odstavci 1 zdržují.

6. Legitimace tatranské vydává za náhradu hotových výloh, jakož i členské lístky turistických spolků bezplatně potvrzuje příslušný administrativní úřad I. instance státu, na jehož území leží místo, zmíněné v odstavci 1 tohoto článku nebo má sídlo dotyčný spolek, a v zastoupení tohoto úřadu orgány od něho k tomu zmocněné.

7. Členské lístky turistických spolků, potvrzené příslušným úřadem administrativním (bezpečnostním) bydliště majitele členského lístku, nepotřebují dalších potvrzení.

8. Ustanoveními, uvedenými v odstavcích 1 až 7, nejsou dotčeny všeobecné předpisy o hlášení cizinců, platné v jednom i druhém státě.

9. Na příslušnou legitimaci, po případě členský lístek, jest dovolen se zachováním platných kontrolních předpisů osobám, jmenovaným výše pod čís. 1, 3, 4 a 5, přechod přes hranici v pohraničním pásmu též po vedlejších cestách a přenášeti beze cla a jakýchkoliv jiných poplatků, kromě přiměřené zásoby prádla a šatstva pro vlastní potřebu během cesty, též turistickou, případně lyžařskou výzbroj s náhradními součástkami ve skutečně potřebné míře, dále potraviny a léky pro vlastní potřebu po dobu cesty i kuřivo v množství dovoleném v cestovním styku. Za týchž podmínek mohou tatranští průvodci turistů, jakož i členové záchranných sborů tatranských přestupovati hranici a vraceti se přes ni s předměty, jichž potřebují při výkonu tohoto povolání.

Článek XVII.

1. Silnice Jurgov-Podspády-Javorina-Lysa Poljana a silnice Franková-Kacvín-Nedeč-Spišská Stará Ves, budou na vlastním území každého státu zachovány, po případě uvedeny ve stav silnice druhého řádu a udržovány ve stavu sjízdném.

2. Ukáže-li se v rozvoji hospodářského života v pohraničních obcích potřeba vybudování nových silnic přes hranici, budou obě strany v rámci předpisů platných v obou státech blahovolně projednávati projekty takových komunikací.

3. Obě strany budou si ve vzájemném dorozumění poskytovati všelikou podporu co do jednotného způsobu zřizování a značkování tatranských stezek a přechodů, vedoucích přes hranici s jedné strany na druhou, jakož i co do ulehčení v jich užívání.

Článek XVIII.

1. V případě výstavby dráhy z Nowego Targu do Jurgova nemá československá strana námitek proti jejímu prodloužení do Podspádů, bude-li ona část projektu, jež se týká území československého, vyhovovati zákonným podmínkám, požadovaným při stavbě drah v Československu a bude-li tento projekt podroben řízení předepsanému československými zákony a nařízeními.

2. Naproti tomu bude polská strana stejným způsobem nakládati s obdobnými československými projekty, a to dle zásad reciprocity.

Článek XIX.

1. Lékaři, zvěrolékaři a porodní báby, bydlící v pohraničním pásmu, mohou vykonávati své povolání na druhé straně hranice, vykáží-li se zvláštním povolením, za podmínek, že budou zachovávati tam platné předpisy. Mohou rovněž přecházeti přes hranici po vedlejších cestách v každé hodině denní i noční za účelem výkonu svého povolání, jakož i přenášeti přes hranici lékařské nástroje, léčiva i obvazy v množství nezbytném pro daný případ.

2. Způsob vydávání speciálních povolení předvídaných v odstavci 1, ustanoví kompetentní činitelé po obou stranách.

3. Léky, připravované v malých dávkách pro potřebu chorých v blízkých lékárnách na předpis lékaře, oprávněného vykonávati praksi na území jedné nebo druhé strany, mohou býti přenášeny přes hranici beze cla a beze zvláštního povolení.

Článek XX.

1. Pokud se týká vyhánění domácích zvířat na trvalá pastviska na druhé straně hranice, budou závaznými následující předpisy veterinární:

a) zvířata určená na letní pastviny, položené na území druhého státu, mají býti znamenaná tak, aby bylo umožněno zjištění jich identity. Takové označení děje se ušními známkami, vypálením značky, tetováním atd.;

b) pro jednotlivá stáda zvířat označkovaných a opatřených pasy buďtež pořízeny soupisy ve čtyřech exemplářích, z nichž jeden obdrží státní veterinář okresu, na jehož území leží pastvina, druhý exemplář zůstane u obecního úřadu, z něhož zvířata pocházejí, a třetí a čtvrtý dostanou příslušné celní úřady polský a československý; pasy stáda mají býti uloženy na obecním úřadě, v jehož obvodu se pastvina nachází;

c) bezprostředně před vyhnáním na letní pastviny a rovněž před sehnáním s pastvin zpět do míst původu, podléhají zvířata přehlídce příslušným státním veterinářem, aby zjištěn byl jich zdravotní stav; při přechodu hranice odpadá zvěrolékařská prohlídka takových zvířat;

d) místa původu zvířat, určených na letní pastviny, jakož i místa sousední musí býti prosta slintavky a kulhavky a zvířata mohou býti hnána s místa původu na pastviny pouze cestami nákazou neohroženými;

e) pro zvířata, hnaná na letní pastviny, vyžadují se pasy (jednotlivé nebo hromadné), vystavené k tomu oprávněnými osobami s potvrzením státního veterináře, že v župě (Wojwodstwie), z které zvířata pocházejí, nepanuje mor skotu, a že okres, ze kterého pocházejí zvířata, i okresy sousední jsou prosty plicní nákazy skotu a konečně že v obci, ze které zvířata pocházejí, a i v obcích sousedních není slintavky a kulhavky.

2. Vzájemné překračování hranice se zvířaty na jednodenní pastvu a pro výkon hospodářských nebo výdělečných prací po dobu jednoho dne bude dovoleno bez jakéhokoliv vysvědčení o zdravotním stavu zvířat.

3. V případě vypuknutí nakažlivých chorob zvířecích, podléhajících povinnému ohlášení, hořejší ulehčení v překročování hranice jsou suspendována i začínají platiti všeobecné zásady stávajících předpisů v příslušném státě.

Všeobecná ustanovení.

Článek XXI.

1. Ustanovení předcházejících článků týkají se s odchylkami, v jednotlivých článcích zvláště uvedenými území po obou stranách hranice v šíři 15 km na úseku hranice polsko-československé, v němž doznala hranice dříve uhersko-haličská na Spišsku změny.

2. Tam, kde v ustanovení předcházejících článků jest řeč o pohraničním pásmu československém neb polském, jest tím míněno československé, případně polské území, uvedené pod čís. 1; tam, kde jest řeč o pohraničním pásmu bez bližšího označení, je míněno území v obou státech uvedené pod čís. 1.

Ing. V. ROUBÍK.

Dr. WALERY GOETEL.

  

Příloha B

k protokolu ze dne 6. května 1924.

Předmětem jest úmluva mezi delegací československou a polskou,při mezinárodní rozhraničovací komisi polsko-československé, týkající se úpravy věcí, souvisejících s průběhem státní hranice mezi Czorsztynem a Szczawnicou.

Obě delegace shodují se provésti státní hranici mezi bodem, kde vchází státní hranice od Nedeče do Dunajce, až do místa, kde hranice ta opouští řeku Dunajec, t. j. na jih od Szczawnice tak, jak probíhala stará hranice v roce 1914 mezi bývalou Haličí a bývalými Uhrami.

Za účelem úpravy věcí souvisejících s výše uvedeným průběhem státní hranice a té doby daných zájmů hospodářských a dopravních obyvatelstva i obcí pohraničních, jakož i ruchu turistického, zavazují se oba komisaři v okamžiku udělení formálního plnomocenství od svých vlád uzavříti úmluvu mezi Polskem a Československem, která by obsahovala následující záležitosti:

1. regulaci řeky Dunajce a přeložení hranice do středu plavebního koryta;

2. ulehčení k přepravě přes řeku a v používání cesty na pravém břehu Dunajce v části výše zmíněné pro obyvatelstvo pohraničních polských obcí;

3. ulehčení turistického ruchu na této cestě;

4. umožnění výstavby mostu nebo převozu s polské strany na československou a připojení jich na silnici;

5. úpravu práv a závazků, vyplývajících pro Polsko a Československo z úmluvy, uzavřené v roce 1886 mezi Akademií Věd v Krakově a řecko-katolickým biskupstvím v Prešově;

6. úpravu záležitostí rybochovu a rybolovu na řece Dunajci a to stejným způsobem, jak se to stalo v příloze A ku protokolu ze dne 6. května 1924.

Polský komisar zavazuje se přistoupiti do další delimitace v úseku XX.

Československý komisar, jemuž v nejkratší době doručen bude polskou delegací potřebný materiál, zavazuje se započíti nejpozději dnem 1. červencem tohoto roku podrobná jednání, čelící k uskutečnění úmluvy.

Ing. V. ROUBÍK.

Dr. WALERY GOETEL.

  

Protokol o delimitaci hranice

v částech sledujících bývalé mezinárodní hranice rakousko-německou a rakousko-maďarskou.

Rozhraničovací komise, ustavená podle ustanovení článku II rozhodnutí Konference Velvyslanců ze dne 28. července 1920, byla dne 3. srpna 1922 a dne 22. května 1924 Konferencí Velvyslanců zmocněna, aby se zabývala určením částí hranice polsko-československé, sledujících bývalé mezinárodní hranice rakousko-německou a rakousko-maďarskou.

Zástupci spojených mocností jakož i Polska a Československa v této rozhraničovací komisi byli za:

vládu Britské Říše:

podplukovník ženijního pluku Carey;

vládu Republiky Francouzské:

podplukovník, pak plukovník pěchoty Uffler,

president komise;

vládu Království Italského:

podplukovník hlavního štábu činného vojska, pak zálohy Pellicelli;

vládu Císařství Japonského:

major hlavního štábu Ando;

vládu Republiky Polské:

Dr. Goetel,

profesor báňské akademie;

vládu Republiky Československé:

Ing. Roubík,

odborový přednosta ministerstva veřejných prací, pak ministr veřejných prací.

Major Ando vystoupil z komise dne 25. února 1923 podle rozhodnutí japonské vlády, oznámeného presidentu komise dopisem generálního sekretariátu Konference Velvyslanců ze dne 4. prosince 1922.

Konference Velvyslanců rozhodla v sedění dne 28. března 1923, že práce uskutečněné komisí za nepřítomnosti komisara vlády japonské budou platny přes to, že se jich tento komisar nezúčastnil.

Článek I.

V částech hranice mezi Polskem a Československem, sledujících bývalé mezinárodní hranice rakousko-německou a rakousko-maďarskou, muselo se hlasování komise podle předpisu kap. I (Všeobecné předpisy) pokynů pro rozhraničovací komise omeziti na přezkoušení bývalých mezníků.

Avšak ve skutečnosti v těchto částech, mimo určitá místa úseků XVIII, XX, XXVII a XXX, nebylo mezníků.

Účastněné delegace musely tudíž provésti skutečné určení hraniční čáry v přírodě, pak její vymezníkování a zaměření.

Toto určení provedly, přihlížejíce k předpisům pokynů pro rozhraničovací komise a podle určitých pravidel, jež mezi sebou sjednaly a které jsou uvedeny v příloze tohoto protokolu.

Článek II.

Poněvadž ve třech zvláštních případech nemohlo těchto pravidel býti použito, byl průběh hranice určen dohodou mezi účastněnými komisary, což komise vzala na vědomí.

Tyto tři případy a zároveň i způsob, jak byly vyřešeny, jsou uvedeny v příloze tohoto protokolu.

Článek III.

Komise nejprve projednávala:

v sedění dne 25. září 1922 rozhraničovací práce v dílech hranice, sledujících bývalou hranici rakousko-německou a bývalou hranici rakousko-maďarskou na západ od koty 1335 (Halicz);

v sedění dne 23. května 1924 rozhraničovací práce v dílu hranice polsko-československé, sledujícím bývalou hranici rakousko-maďarskou na východ od koty 1335 (Halicz).

Protokoly o seděních komise, pokud šlo o určení hranice jak na územích Těšínska, Oravy a Spiše, tak i v dílech, kde tato sleduje bývalé hranice rakousko-německou a rakousko-maďarskou, byly spojeny v jeden svazek.

Článek IV.

Hranice je zobrazena a popsána v dokumentu, nadepsaném: "Carte d'ensemble á grande échelle avec Description détaillée", jehož levé stránky podávají podrobný popis hranice od mezníku k mezníku, jakož i zajišťovací prvky mezníků, a pravé stránky průběh hraniční čáry v příslušném dílu hraniční mapy 1:2500 pro úsek XXX a 1:2880 pro úseky I-XX, XXII a XXIII a od XXV-XXVII.

Tento dokument se skládá z jednoho svazku pro část hranice sledující bývalou hranici rakousko-německou (úsek XXX) a

z 25 svazků pro díly hranice, sledující bývalou hranici rakousko-maďarskou (úseky od I-XX, XXII, XXIII a od XXV-XXVII).

Mapa 1:2880 byla zaměřena v přírodě.

Mapa 1:2500 byla pořízena podle číselných měr dosavadní hraniční mapy a doplňovacího zaměření, provedeného v přírodě při přehlídce mezníků.

Úplná mapa 1:25.000 hranice polsko-československé byla pořízena přezkoušením bývalé rakouské mapy 1:25.000 v pruhu 1000 m s obou stran hraniční čáry.

Tato mapa obsahuje 83 listy a jsou v ní zakresleny jen základní a hlavní mezníky.

Povšechný popis celé hranice polsko-československé byl vypracován v souhlase s dodatkem k pokynům ze dne 22. července 1920, schváleným Konferencí Velvyslanců v sedění dne 21. května 1924;

mapa 1:200.000 celé hranice je k témuž připojena.

Povšechná zpráva o provádění rozhraničovacích prací je připojena ke konečnému dokumentárnímu dílu o určení hranice.

Článek V.

Hraniční polní náčrtky, opatřené v přírodě, podle kterých byly vypracovány mapy 1:2500 a 1:2880 s podrobným popisem hranice, byly pořízeny ve dvou shodných exemplářích a podepsány odborníky, kteří měření provedli, řídícími techniky a komisary obou účastněných mocností a ověřeny podpisem presidenta komise. Jeden exemplář těchto polních náčrtků jest uložen v archivu ministerstva veřejných prací ve Varšavě, druhý v ministerstvu veřejných prací v Praze.

V částech hranice probíhajících vodními toky, které byly zaměřeny připojením na polygonové pořady, položené odděleně na obou březích, je hraniční čára patrna, z příloh k polním náčrtkům.

Číselné údaje, obsažené v přílohách, byly vyšetřeny společnou dohodou podle podrobného zaměření.

Přílohy jsou podepsány řídícími techniky, komisary obou účastněných mocností a ověřeny podpisem presidenta komise.

Polní náčrtky s přílohami jsou rozhodující ve všech případech, kde jde o zjištění přesné polohy částí hranice v přírodě, zakreslených v podrobném popisu.

Článek VI.

Je-li silnice nebo cesta, vodní tok nebo příkop hranicí, je hraniční čarou střední čára povrchu silnice nebo cesty, vodního toku nebo příkopu mezi okraji, jimiž byl povrch určen při rozhraničení, a který je v mapách 1:2500 a 1:2880 zobrazen orámováním barevnými proužky, růžovým se strany československé a zeleným se strany polské.

Slovy "střední čára" je rozuměti čáru, dělící povrch, o němž je výše řeč, ve dvě stejné části a jejíž body byly určeny tím způsobem, že jako podklad byla vzata čára od obou břehů stejně vzdálená.

Článek VII.

Užívání a udržování silnic nebo cest, vodních toků nebo příkopů, o nichž se mluví v předchozím článku, dohled na hraniční znaky a udržování jich, mýcení hraniční čáry a všechny ostatní otázky právního rázu, vyplývající z určení hranice, budou upraveny přímo mezi oběma účastněnými státy.

Článek VIII.

Konečná dokumentární díla o určení hranice jsou pořízena ve třech exemplářích ve francouzském jazyku.

Mapy 1:2500 a 1:2800 s podrobným popisem hranice a zajišťovacími prvky mezníků jsou - prvá na konci svazku, druhá na konci každého svazku - podepsány všemi komisary a opatřeny jejich razítkem.

Mapa 1:25.000 je na každém listě podepsána odborníky, kteří měření prováděli, a vedoucími techniky; poslední stránka jest opatřena podpisy a razítky komisarů účastněných států a presidenta komise.

Povšechný popis hranice, jakož i každý list mapy 1:200.000, k tomuto popisu připojené, jest opatřen podpisem a razítkem každého z komisarů.

Povšechná zpráva o provádění prací komise jest opatřena podpisem a razítkem každého z komisarů.

Sbírka protokolů o seděních komise jest opatřena podpisem a razítkem každého z komisarů.

Článek IX.

Rozhraničovací práce a pořízení map 1:2500 a 1:2880 s podrobným popisem hranice a zajišťovacími prvky mezníků byly provedeny delegacemi Polska a Československa podle pokynů, vydaných rozhraničovacím komisím.

Komise,

přesvědčivši se, že mezníky jsou umístěny co nejvhodněji, aby označovaly hraniční čáru způsobem zřetelným a trvalým,

ověřivši přesnost zakreslení jejich polohy v hraničních mapách a správnost údajů podrobného popisu,

přesvědčivši se, že tři exempláře konečné hraniční dokumentace jsou shodny,

navrhuje Konferenci Velvyslanců, aby rozpuštění komise bylo stanoveno na šestnáctého října jeden tisíc devět set dvacetsedm a uzavírá tento protokol.

Čemuž na svědomí shora jmenovaní komisaři tento protokol podepsali a opatřili jej svými razítky.

Dáno v Paříži dvanáctého října jeden tisíc devět set dvacetsedm, ve třech stejnopisech ve francouzském jazyku.

Komisar Velké Britanie:

L. S. CAREY, m. p.

Komisar Francie,

president komise:

L. S. UFFLER, m. p.

Komisar Italie:

L. S. PELLICELLI, m. p.

Komisar Polska:

L. S. GOETEL, m. p.

Komisar Československa:

L. S. ROUBÍK, m. p.

 

Příloha

k delimitačnímu protokolu.

Pravidla, sjednaná mezi komisary účastněných států, podle kterých bylo postupováno při určení hranice mezi Polskem a Československem, v částech, kde tato sleduje bývalé hranice rakousko-německou a rakousko-maďarskou.

V místech, kde byly mezníky označující bývalou hranici, bylo započato s přezkoušením jich; mezníky, které byly ještě v dobrém stavu, byly zachovány v jejich tvaru a rozměrech; byly opatřeny jen nápisy, jak toho zařazení jich do nového rozhraničení vyžadovalo;

poškozené mezníky byly znovuzřízeny;

scházející mezníky byly nahrazeny;

konečně ve všech případech, kde zřetelnost hraniční čáry toho vyžadovala, byly vloženy nové mezníky mezi bývalé zachované, znovuzřízené nebo nahrazené mezníky.

Tato práce mohla býti vykonána jen:

v úseku XXVIII mezi mezníky 52-56;

v úseku XX mezi mezníky 9/12 a XXI/1;

v úseku XXVII mezi mezníky 67 a XXVIII/1,

a v celém úseku XXX.

Ve všech ostatních částech hranice, sledujících bývalé mezinárodní hranice, nebyl žádný dřívější mezník.

Bylo tudíž potřebí v těchto částech započíti určením bývalé hranice v přírodě.

Podkladem tohoto určení hranice byly katastrální mapy ke hranici přilehlých obcí bývalých států.

Když katastrální mapy nesouhlasily, bylo použito oné z obou map, která více souhlasila s přírodou;

když se obě katastrální mapy lišily, aniž by některá z nich dostatečně souhlasila s přírodou, nebo když souhlasily spolu, ale nikoliv s přírodou, byla hraniční čára určena se zřetelem na majetkové hranice podle výpovědi majitelů přilehlých území.

Když podle map bývalá hraniční čára byla střední čarou společné cesty, tato cesta, byla-li dosud v přírodě, zůstala společnou cestou;

jestliže cesta již nebyla, a obyvatelé sousedící s hranicí neměli zájmu o její znovuzřízení, byla za hraniční čáru vzata střední čára bývalé cesty, aniž bylo k této cestě jinak přihlíženo;

když hranice byla v mapách zobrazena jednoduchou čarou a když tuto čáru v přírodě sledovala cesta, používaná obyvateli, s hranicí sousedícími, byla z této cesty učiněna společná cesta, jejíž střednice se stala hraniční čarou.

Jestliže bývalá hraniční čára povšechným způsobem sledovala vodní tok, který byl kdysi společný a jehož střední čára byla stanovena již při dřívějším určení hranice, pak byly jako body hraniční čáry zachovány body, které v původním hraničním dokumentárním díle, s výjimkou oněch bodů které v přítomné době jsou ve vlastním vodním toku; tyto posledně uvedené body se vyskytují jen v mapách 1:2500 a 1:2880 a jejich poloha je zajištěna pomocí polygonových pořadů, položených na březích vodního toku. Takové případy jsou v rozhraničení XX úseku (řeka Dunajec) mezi mezníky 9/12 a XXI/1 a v úseku XXX (řeka Olše a potok Petrůvka).

Pakliže bývalá hraniční čára byla střední čára společného hraničního toku neurčená při dřívějším rozhraničení, byla za hraniční čáru vzata střední čára vodního toku za stavu, ve kterém tento byl v době rozhraničení; tuto čáru je napříště považovati za nepohyblivou i tehdy, kdyby nastaly změny vodního toku (nepohyblivá hranice).

Zvláštní případy. V těchto třech případech bylo určení hranice ujednáno mezi komisary účastněných států - ujednání ta vzala komise na vědomí:

1. V úseku XVI mezi mezníky 18/9 a 18/16 byla provedena podružná změna bývalé mezinárodní hranice proto, aby hraniční čarou nebyl protínán vojenský hřbitov, založený v poslední válce (1914-1918). Tento hřbitov byl celý přiřčen Polsku.

2. V úseku XIX mezi mezníky 12 a 13/13 byla hranice mezi obcemi Litmanova (ČS) a Piwniczna (P) vždy příčinou sporů.

Aby byly tyto spory skončeny, byla území, která obě strany požadovaly, připojena k Československu.

3. V úseku XX se nemohla smíšená komise pro určení hranice mezi Rakouskem a Maďarskem v roce 1905 dohodnouti na průběhu hranice mezi mezníky 18/10 a 19.

Bylo přijato řešení, které uspokojilo požadavky Polska v tomto území.

Vzato na vědomí:

Komisar Velké Britanie:

L. S. CAREY, m. p.

Komisar Francie,

president komise:

L. S. UFFLER, m. p.

Komisar Italie:

L. S. PELLICELLI, m. p.

Komisar Polska:

L. S. GOETEL, m. p.

Komisar Československa:

L. S. ROUBÍK, m. p.

  

Příloha II.
Załącznik II.

 

Průkaz čís. ........
Dowód Nr. ........

o plavecké způsobilosti na řece..................
uzdolnienia do spławu na rzece..................

Vorař.....................................................................................................................................................
Flisak.......................................

státní příslušník..............................................................................................................................................
obywatel......................................

bydlící v.......................................................................................................................................
zamieszkały w....................................

jest oprávněn říditi na řece ...........................vory, a to
jest uprawniony do prowadzenia tratew na rzece.......................