Článek II.

Příslušníci každé smluvní strany budou míti právo vystupovati před soudy a budou míti volný přístup k úřadům druhé smluvní strany. Budou moci používati k hájení svých zájmů advokátů a zmocněnců, jež si sami zvolí, aniž budou podléhati jiným omezením než oněm, která jsou ustanovena zákony a nařízeními v dotyčném území a bude se s nimi nakládati v každém ohledu stejně jako s příslušníky kteréhokoli jiného státu.

Článek III.

Příslušníci jedné smluvní strany budou požívati na území druhé strany pokud jde o jejich osoby jakož i jejich majetek, jejich práva a zájmy, v oboru břemen (daní a poplatků), dávek, pokud mají povahu daní, nebo jiných podobných dávek, v každém ohledu téhož nakládání a téže ochrany před úřady a fiskální pravomocí jako vlastní příslušníci nebo příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod.

Článek IV.

1. Příslušníci každé smluvní strany budou osvobozeni na území druhé strany od jakékoli vojenské služby v branné moci, jakož i od jakékoliv dávky, ukládané náhradou za osobní vojenskou službu, a naopak nebude se jim nijak brániti, aby dostáli své vojenské povinnosti ve vlastním státě.

2. V míru i za války nebudou povinni k jiným vojenským plněním a rekvisicím, leč k těm, které se ukládají vlastním příslušníkům, a to v téže míře a podle stejných zásad jako těmto.

 

3. Rovněž budou osvobozeni od jakékoli závazné úřední činnosti soudní, správní nebo obecní, vyjma poručenství (opatrovnictví) nad příslušníky svého státu.

Článek V.

1. Bez újmy jiných výhod vyplývajících z doložky o nejvyšších výhodách budou obchodníci, továrníci nebo jiní živnostníci jednoho z obou států, kteří prokáží předložením živnostenské legitimace, vydané příslušnými úřady jejich státu, že jsou tam podle zákona oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tam platí daně a dávky stanovené zákonem, míti právo buď osobně nebo cestujícími, kteří jsou v jejich službách, na území druhé smluvní strany nakupovati zboží u obchodníků nebo výrobců nebo ve veřejných prodejnách.

2. Rovněž budou moci přijímati zakázky, i podle vzorků, od obchodníků nebo jiných osob, které pro svůj obchod nebo svoji živnost používají zboží odpovídajícího vzorkům. Ani v jednom, ani ve druhém státě nebudou z toho důvodu povinni platiti zvláštní dávku.

3. Tato ustanovení se nevztahují na živnosti kočovné, podomní obchod a vyhledávání zakázek u osob, které neprovozují ani živnosti ani obchodu a smluvní strany si vyhražují v tomto oboru úplnou volnost svého zákonodárství.

4. Obchodní cestující každé smluvní strany opatření živnostenským listem (legitimací), vydaným příslušnými úřady jejich státu, jsou oprávněni míti s sebou vzorky nebo modely, nikoliv však zboží.

5. Smluvní strany si vzájemně oznámí úřady, které jsou pověřeny vydáváním živnostenských listů (legitimací), jakož i kterými ustanoveními se mají říditi cestující při výkonu obchodu.

6. Pokud jde o živnostenské listy (legitimace) pro obchodní cestující, jakož i o postup, kterého se má používati pro vzorky nebo modely, smluvní strany budou se říditi ustanoveními Mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, sjednané v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

Článek VI.

S příslušníky jedné ze smluvních stran, kteří se ubírají na veletrhy a trhy na území druhé strany, aby tam obchodovali, bude se vzájemně zacházeti, kromě opačných zákonných ustanovení a předpisů týkajících se živností kočovných, jako s příslušníky vlastními, mohou-li předložiti legitimaci podle vzoru uvedeného v Mezinárodní úmluvě o zjednodušení celních formalit, sjednané v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

Článek VII.

1. Společnosti obchodní, průmyslové, peněžní, pojišťovací, dopravní a přepravní, mající své sídlo na území jedné smluvní strany a které jsou ustaveny na podkladě zákonodárství tohoto státu, budou uznány za ustavené po právu na území druhého státu. Mohou tam vystupovati před soudy buď jako žalobci nebo žalovaní a budou míti volný a snadný přístup k úřadům druhé smluvní strany. Zákonitost jejich ustavení a jejich způsobilost vystupovati před soudy budou posuzovány podle zákona jejich země původu.

2. Připuštění těchto společností k výkonu obchodu nebo obvyklé živnosti na území druhé smluvní strany bude upraveno zákony a ustanoveními, které jsou nebo budou v platnosti na tomto území. S těmito společnostmi bude se nakládati v každém oboru jako se společnostmi státu požívajícího nejvyšších výhod.

3. Příslušníci jedné smluvní strany budou požívati na území druhé strany, pokud jde o zřizování společností uvedených v prvém odstavci, týchž práv a výhod, jaké budou přiznány příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod.

Článek VIII.

1. Každá smluvní strana zajistí podle svých platných zákonů a nařízení účinnou ochranu zemským plodinám nebo výrobkům pocházejícím z druhé smluvní strany proti nekalé soutěži při obchodních jednáních, zejména potlačujíc a zamezujíc zabavením nebo všemi jinými vhodnými trestními opatřeními dovoz, uložení a vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej a uvádění do prodeje uvnitř země všech výrobků, opatřených přímo nebo na jejich bezprostřední úpravě nebo vnějším obalu známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoliv označeními, směřujícími přímo nebo nepřímo k nesprávnému označení původu, druhu, podstaty neb zvláštních vlastností těchto výrobků nebo zboží.

2. Každá smluvní strana se zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby potlačila na svém území nesprávné používání označování původu, zejména pokud jde o pivo, minerální vody a výrobky z minerálních vod, pokud druhá smluvní strana tato označení řádně chrání a je oznámila.

Výše uvedené oznámení musí zvláště určiti ustanovení příslušných zákonů a předpisů tohoto státu, stanovící oprávnění k označení původu.

Pokládají se za nesprávně používaná označení původu jednoho z obou států, jsou-li použita pro výrobky, jimž zákonná ustanovení tohoto státu upírají této výhody.

3. Pod názvem československý chmel, zvláště pod pojmenováním "český chmel" ("Žatecký chmel", "Roudnický chmel", "Úštěcký chmel", "Dubský chmel"), "Moravský chmel" ("Tršický chmel") smí se uváděti v Bulharsku do oběhu jen chmel známkovaný a provázený ověřovací listinou některé veřejné československé známkovny podle zákonitých předpisů o označování původu chmele, platných v republice Československé. Mimo to musí býti takový chmel v původním plnění, t. j. v obalu, opatřeném označením původu, pečetí a plombou podle zmíněných československých předpisů.

4. Pod názvem "Afuz-Ali" a "Dimiat" smějí se uváděti v Československu do oběhu jen čerstvé hrozny známkované a provázené ověřovací listinou některého příslušného bulharského veřejného úřadu podle platných zákonných předpisů v Bulharsku.

5. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na zboží průvozní.

Článek IX.

Vnitřní dávky, vybírané na účet kohokoli, jež zatěžují nebo budou zatěžovati výrobu, zpracování, oběh nebo spotřebu některého zboží na území jedné ze smluvních stran nebudou z jakéhokoliv důvodu postihovati výrobky druhé strany více nebo tíživěji než domácí výrobky téhož druhu nebo, není-li jich, než výrobky státu požívajícího nejvyšších výhod.

Článek X.

1. Zboží, zemské plodiny nebo výrobky jedné ze smluvních stran nebudou podrobeny při svém dovozu do celního území druhé strany clům nebo dávkám - včetně všech vedlejších dávek a přirážek - jiným nebo vyšším, než jaké se vybírají nebo budou vybírati z výrobků nebo zboží kteréhokoliv třetího státu.

2. Výrobky zhotovené na území jedné ze smluvních stran, a to i v záznamním řízení, zpracováním cizích hmot budou se rovněž považovati za průmyslové výrobky této strany.

3. Při vývozu z území jedné smluvní strany do celního území druhé smluvní strany nebudou se vybírati vývozní cla nebo dávky jiné nebo vyšší než při vývozu týchž předmětů do státu požívajícího v tom ohledu nejvyšších výhod.

4. Mimo to i v jiných ohledech každá smluvní strana se zavazuje, že nepodrobí dovoz a vývoz ve styku s druhou stranou jinému nebo méně příznivému nakládání, než jakého se používá pro kterýkoliv třetí stát, zejména pokud jde o celní předpisy a jejich provádění, o postup při zkoumání a rozboru dováženého zboží, o podmínky placení cel a dávek, o zařadění do sazeb a jejich výklad, jakož i pokud jde o celní uskladnění, včetně úpravy vstupu, výstupu a uložení zboží ve svobodných přístavech, obvodech a veřejných skladištích.

5. Rozumí se, že výrobky zhotovené zpracováním cizích hmot budou se pokládati za průmyslové výrobky jedné ze smluvních stran jen tehdy, budou-li zpracovány nebo zušlechtěny takovým způsobem, že jejich povaha se stane rozdílnou nebo změní-li se zpracováním hodnota cizozemských hmot podstatně. Opravy, přebalení, jednoduché čištění zboží nebo podobná opatření nebudou se pokládati za změnu nebo zušlechtění.

Článek XI.

Zemědělské a průmyslové výrobky jedné ze smluvních stran, po průvozu územím jednoho nebo více třetích států, nebudou podrobeny při jejich dovozu na území druhé strany vyšším clům nebo dávkám než by podléhaly, kdyby byly dovezeny přímo ze své země původu.

Článek XII.

Nakládání podle doložky o nejvyšších výhodách, stanovené v předchozích článcích, nebude zahrnovati:

1. Výsady, jež jsou nebo budou přiznány jednou ze smluvních stran, aby byl usnadněn pohraniční styk se sousedními státy v pásmu nepřesahujícím 15 km s každé strany hranice.

2. Práva a výsady plynoucí z celní unie.

3. Práva a výsady sjednané jednou ze smluvních stran pro zemědělské výrobky zemědělských států na základě výjimečných úmluv, které byly nebo budou sjednány s těmito státy k dosažení užší hospodářské spolupráce.

4. Práva a výsady, jež budou v budoucnosti přiznány některou ze smluvních stran třetím státům ve vícestranných úmluvách, na nichž by druhá strana nebyla zúčastněna, jestliže tato práva a výsady byly sjednány ve vícestranných úmluvách, sjednaných pod záštitou Společnosti Národů nebo touto zaznamenaných a ke kterým jest každému státu volno přistoupiti. Nicméně může dotčená smluvní strana požadovati účast na těchto právech a výsadách, jestliže tato práva a výsady byly sjednány též v jiných úmluvách než vícestranných, odpovídajících shora uvedeným podmínkám, nebo také jestliže strana, která požaduje, aby jich byla též ona účastna, jest ochotna poskytnouti navzájem stejné nakládání.

Článek XIII.

Dovozní cla v Československu na plodiny nebo výrobky bulharského původu, vyjmenované v příloze A této smlouvy, a dovozní cla v Bulharsku na plodiny nebo výrobky československého původu, vyjmenované v příloze B této smlouvy, nepřekročí sazeb vyznačených v těchto přílohách.

Článek XIV.

Při dovozu a při vývozu budou vzájemně osvobozeny ode všech dovozních a vývozních cel a dávek:

1. svršky a předměty upotřebené k osobní potřebě, jakož i cestovní zásoby nutné pro cestující po dobu jejich cesty a v množství přiměřeném okolnostem, pokud nejsou předmětem obchodu;

2. vzorky, též na kartonech, jichž nelze jinak použíti, avšak s výjimkou předmětů monopolu;

3. upotřebené známkované obaly všeho druhu, jde-li o obaly vrácené, pocházející z vývozních zásilek a budou li vráceny ve vymezené lhůtě.

Článek XV.

Pokud budou zachovány předpisy týkající se dočasného připuštění, bude poskytnuto osvobození od cla:

1. pro předměty určené k opravě a pro předměty určené k pokusům a zkouškám;

2. pro stroje a oddělené součástky strojů zaslané na zkoušku;

3. pro zboží určené pro výstavy, soutěže, veletrhy;

4. pro nástroje a nářadí montérů, které by byly dováženy nebo vyváženy jimi samými nebo které by jim byly zaslány před tím nebo potom, kdy montéři překročili hranici;

5. pro vozy stěhovací s jejich příslušenstvím, naložené nebo prázdné, i tehdy, přijmou-li v jakémkoliv místě jiný náklad pro svoji zpáteční cestu, pod podmínkou, že se jich nepoužije za jejich dočasného pobytu na území druhé smluvní strany pro vnitrozemský obchod;

6. pro již použité vnější obaly všeho druhu, dovezené k naplnění a znovu vyvezené po naplnění.

Článek XVI.

1. Pod podmínkou, že vstupují do území jedné ze smluvních stran a že opět vystoupí, podrobujíce se zákonům a nařízením této strany, ať s nákladem nebo bez něho, jakožto dopravní prostředky pro dopravu osob nebo zboží, budou osvobozeny ode všech dovozních a vývozních dávek:

a) lodi a čluny všeho druhu, včetně jejich obvyklého inventáře a příslušenství nalézajícího se na nich, jejich domácích lékárniček, jakož i náhradních součástek a nářadí, jež jsou spolu vezeny na zmíněných lodích a člunech k opravě při poškození;

b) lokomotivy, s tendry nebo bez nich, jakož i železniční vagony a jejich obvyklé příslušenství, nalézající se na nich;

c) letadla se všemi předměty, potřebnými pro vzduchoplavby, jakož i veškeré náhradní součástky a nářadí potřebné k opravě v případě poškození.

2. Ode všech dovozních a vývozních dávek jsou rovněž osvobozeny všechny pohonné látky, nalézající se na lodích a člunech, lokomotivách a letadlech jedné smluvní strany v množství odpovídajícím délce jízdy v celním území druhé strany, jakož i šatstvo, prádlo, poživatiny a monopolní předměty - tyto však jen v množství přípustném podle příslušných monopolních předpisů dovozního státu - jež s sebou veze dopravní personál pro vlastní potřebu či spotřebu.

3. Předměty a materiál, nalézající se na lodích, člunech a letadlech, musí býti zapsány v inventáři vozidla. Pokud by nebyly zapsány v inventáři, musí býti sepsány ve zvláštním seznamu.

4. Inventář a zvláštní seznam musí býti celním úřadům a orgánům na požádání předložen.

Článek XVII.

Jestliže zboží vyvážené z jedné země do druhé se vrací původnímu vývozci proto, že je ten, jemuž bylo určeno, nepřijal, nebo z jiných důvodů, upustí se při zpětném vývozu od vybírání vývozní dávky a již zaplacená dovozní dávka se vrátí nebo se upustí od vymáhání povinované dovozní dávky, s podmínkou, že zboží zůstane až do zpětného vývozu pod dozorem celního úřadu nebo veřejného dopravního podniku a že zpětný vývoz se provede za pomoci téhož dopravního dokladu ve lhůtě tří měsíců od dovezení, aniž zboží doznalo jakékoliv změny.

Článek XVIII.

Smluvní strany se shodují v tom, že ve vzájemných stycích budou používati ustanovení Mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, sjednané v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

Článek XIX.

1. Smluvní strany se zavazují, že nebudou překážeti žádným způsobem vzájemnému obchodnímu styku obou států zákazy nebo omezeními dovozu a vývozu.

2. Vyhrazují si však právo činiti z této zásady výjimky z níže vyjmenovaných důvodů, pokud tyto zákazy neb omezení budou platiti současně pro všechny ostatní státy, u nichž jsou stejné předpoklady:

1. zákazy neb omezení, týkající se bezpečnosti státu a veřejné bezpečnosti;

 

2. zákazy neb omezení, vydané z důvodu mravnosti nebo lidskosti;

3. zákazy neb omezení obchodu se zbraněmi, střelivem a válečným materiálem nebo za mimořádných okolností s veškerými jinými válečnými potřebami;

4. zákazy neb omezení, vydané v zájmu veřejného zdravotnictví nebo k zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem

a škodlivými příživníky;

5. zákazy neb omezení vývozu na ochranu národního majetku uměleckého, historického neb archeologického;

6. zákazy neb omezení, týkající se zlata, stříbra, mincí, papírových peněz a cenných papírů;

7. zákazy neb omezení, jimiž se má rozšířiti na cizí výrobky řád platný uvnitř státu o výrobě, obchodu, přepravě a spotřebě výrobků domácích stejného druhu;

8. zákazy neb omezení platné pro výrobky, jež jsou nebo budou, pokud jde o výrobu neb obchod, předmětem státního monopolu nebo monopolů provozovaných pod státním dozorem.

Článek XX.

Pokud jde a průvoz, obě smluvní strany budou používati ve vzájemných stycích ustanovení úmluvy a statutu podepsané v Barceloně dne 20. dubna 1921 a statutu o svobodě transitu.

Článek XXI.

1. Nečiní se žádný rozdíl v nakládání s příslušníky obou smluvních stran, přicházejících z vlastního státu, pokud jde o použití dopravních sazeb pro cestující a poplatků za dopravu zavazadel, ani pokud jde o jiné poplatky a dodatkové dávky jakékoliv povahy při dopravě uvnitř státu, jakož i pokud jde o průvoz územím každé smluvní strany. Výjimky budou připuštěny toliko se zřetelem na státní bezpečnost.

2. Se zbožím podaným k přepravě na území jedné smluvní strany, jakož i se zbožím určeným do tohoto území bude nakládáno jako se zbožím téhož druhu druhé strany, pokud jde o jeho vypravení a výpočet dovozného, daný podle vnitřních tarifů (místních nebo svazových) platných na dopravní trati ve směru dopravy, jakož i pokud jde o veřejné dávky, které jest platiti za přepravu zboží bez ohledu na jeho původ nebo určení.

3. Smluvní strany se zavazují, že zakročí u svých příslušných železničních správ, aby zahájily co nejdříve po nabyti platnosti této smlouvy jednání k vypracování přímých tarifů pro přepravu cestujících a zboží mezi oběma státy a pro dopravu jejich územím.

4. Smluvní strany se zavazují, že budou používati též těchto mezinárodních úmluv, pokud jde o dopravní dráhy, přepravu a průvoz:

a) úmluvy o dopravě cestujících a zavazadel po železnici (ze dne 23. října 1924), jakož i příslušného protokolu ze dne 1. října 1932;

b) úmluvy o dopravě zboží po železnici (ze dne 23. října 1924).

Článek XXII.

Pokud jde o poštovní, telegrafní a telefonní styk mezi oběma státy, bude se používati platných úmluv, dohod a prováděcích nařízení Světové unie poštovní nebo Unie mezinárodních telekomunikací, pokud tyto styky nebudou upraveny zvláštními dohodami, které byly nebo budou sjednány mezi dotyčnými správami.

Článek XXIII.

1. S námořními loďmi každé smluvní strany, s jejich náklady, veliteli a posádkami bude se v přístavech a v teritoriálních vodách druhé smluvní strany nakládati v každém oboru stejně jako s loďmi domácími nebo s loďmi státu, požívajícího nejvyšších výhod.

2. Nakládání s námořními loďmi domácími nebo s jejich náklady se nevztahuje:

a) na výhody přiznané domácímu rybářství,

b) na zvláštní opatření učiněná, aby se povzbudila domácí plavba, podporami,

c) na výhody přiznané domácím sportovním společnostem,

d) na pobřežní plavbu,

e) na provozování služby lodivodní, vlečné, signalisační a záchranné v přístavech.

Článek XXIV.

Námořní lodi jedné smluvní strany, které vjíždějí do přístavu druhé strany, buď aby doplnily svůj náklad určený do ciziny, nebo aby tam vylodily celý náklad nebo část svého nákladu, který přichází z ciziny, při čemž je povoleno i přímé překládání, mohou podržeti, zachovávajíce platné zákony a nařízení, onu část svého nákladu, která je určena do některého jiného přístavu této smluvní strany nebo některého jiného státu a mohou ji opět vyvézti, aniž budou platiti za tuto část svého nákladu dávky. Tyto nebudou vyšší nežli ty, jimž jsou nebo budou podrobeny domácí lodi nebo lodi některého třetího státu.

2. Za týchž podmínek se mohou plaviti z jednoho přístavu do druhého téže smluvní strany buď, aby tam vylodily cestující přicházející z ciziny, nebo aby tam nalodily cestující, kteří cestují do ciziny.

Článek XXV.

1. S námořními loďmi, plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky jedné smluvní strany bude se nakládati v přístaveh a na území druhé strany ve všem, pokud jde o dopravu vystěhovalců, kteří přicházejí z jejího území nebo jím projeli a naloďují se v jejích přístavech, jako s loďmi, plavebními společnostmi a vystěhovaleckými podniky státu, požívajícího nejvyšších výhod.

2. Tímto článkem nejsou nikterak dotčena ustanovení zákonů a nařízení o podmínkách, kterým je podrobeno buďto oprávnění k dopravě vystěhovalců, nebo ke zřizování jednatelství těmito plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky.

Článek XXVI.

1. Národnost námořních lodí bude se vzájemně uznávati podle zákonů a nařízení každé smluvní strany podle průkazů a lodních listin, jsoucích na palubě a vyhotovených příslušnými úřady každého státu.

2. Vyjma případ soudního prodeje, nemohou se státi lodi jedné smluvní strany loďmi druhé strany bez prohlášení o odnětí vlajkového práva, jež bylo vydáno úřadem státu, jemuž lodi náležejí.

3. Až do sjednání zvláštní dohody o vzájemném uznávání výměrných listů, nebudou námořní lodi žádné smluvní strany v přístavech druhé strany podrobeny jakémukoliv novému výměrnému řízení, a placení plavebních poplatků a dávek bude provedeno podle výměrných listů vydaných příslušnými úřady státu, jehož vlajku loď nese, byly-li tyto výměrné listy vydány podle pravidel stanovených Evropskou dunajskou komisí nebo Společností suezského průplavu.

4. Pravidla a předpisy domácího zákonodárství o výstroji, zařízení a bezpečnostních opatřeních námořních lodí, používané každou smluvní stranou, budou se rovněž uznávati v přístavech druhé strany.

Článek XXVII.

Při plavbě na mezinárodních řekách budou smluvní strany používati ve vzájemných stycích ustanovení Úmluvy a Statutu o režimu vodních cest mezinárodního významu, sjednaných v Barceloně dne 20. dubna 1921 a Úmluvy ze dne 23. července 1921, zřizující konečný mezinárodní statut dunajský.

Článek XXVIII.

Ustanovení této smlouvy nevztahují se na plavbu ve vnitrozemských vodách, které nepřináležejí ke zmezinárodněné říční síti.

Článek XXIX.

Úpravy veterinárních styků mezi oběma smluvními stranami (příloha C) tvoří nedílnou část léto smlouvy.

Článek XXX.

1. Vzniknou-li mezi smluvními stranami spory o výklad nebo o použití ustanovení této smlouvy, bude spor, požádá-li o to jedna smluvní strana, předložen rozhodčímu rozhodnutí.

2. Rozhodčí soud bude sestaven pro každý spor tak, že každá strana ustanoví jednu vhodnou osobu, zvolenou z jejich příslušníků, za rozhodce a že smluvní strany zvolí za vrchního rozhodce příslušníka třetího státu,

Smluvní strany si vyhrazují, že se dohodnou předem a pro určité období o osobě vrchního rozhodce, jejž by bylo jmenovati, bude-li toho třeba.

3. Rozhodčí soud bude zasedati v prvém sporném případě v území žalované strany, v druhém případě v území druhé smluvní strany a tak střídavě v územích jedné nebo druhé strany. Strana, v jejímž území se má sejíti, označí místo jeho sídla. Má povinnost pečovati o místnosti, kancelářské síly a služební personál potřebný pro působnost soudu. Vrchní rozhodce předsedá soudu. Rozhodnutí se stanou většinou hlasů.

4. Smluvní strany dohodnou se o zřízení rozhodčího soudu pro případ o který jde nebo jednou pro vždy. Nebude-li takové dohody, která musí býti uskutečněna ve lhůtě dvou měsíců, upraví řízení rozhodčí soud sám. Řízení může býti písemné, dohodnou-li se o tom obě strany.

5. Pokud jde o zvaní a výslech svědků a znalců, úřady obou smluvních stran poskytnou na žádost rozhodčího soudu, kterou třeba říditi na dotyčnou vládu, svoji právní pomoc týmž způsobem jako dožádáním domácích civilních soudů.

Článek XXXI.

1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve.

2. Vstoupí v platnost 15. dne po výměně ratifikací.

3. Obě vlády mohou se však dohodnouti o jejím dřívějším uvedení v platnost, jestliže jejich příslušná zákonodárství je k tomu opravňují.

4. Tato smlouva bude platiti dva roky ode dne, kdy vstoupí v platnost.

5. Jestliže tato smlouva nebude vypovězena jednou smluvní stranou tři měsíce před uplynutím této lhůty, bude mlčky prodloužena a zůstane v platnosti tak dlouho, dokud nebude vypovězena, při čemž výpověď bude účinkovati po třech měsících od doby učiněného oznámení.

Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tuto smlouvu a přitiskli své pečetě.

Dáno v Praze, dvojmo, dne 29. srpna 1933.

Dr. Jul. Friedmann v. r.

C. Watschoff m. p.