Článek I.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou požívati, pokud jde o nastupování a provozování obchodu a živností na území druhé vysoké smluvní strany všech výsad, svobod a výhod přiznaných příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod.

 

Článek II.

S příslušníky jedné z vysokých smluvních stran, kteří se ubírají na veletrhy a trhyna území druhé vysoké smluvní strany, aby tam obchodovali, bude se vzájemně zacházeti jako s vlastními příslušníky, mohou-li předložiti legitimaci podle vzoru přiloženého k této úmluvě, vydanou úřady státu, jehož jsou příslušníky.

 

Článek III.

S příslušníky každé vysoké smluvní strany bude se na území druhé vysoké smluvní strany zacházeti, pokud jde o jejich právní postavení, jejich majetek movitý i nemovitý, jejich práva a zájmová účastenství, stejně příznivě jako s příslušníky kteréhokoli třetího státu. Budou míti volnost spravovati své záležitosti na území druhé vysoké smluvní strany buď osobně, nebo prostředníkem jimi zvoleným, aniž by byli v tomto ohledu podrobeni jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákony a nařízeními, platnými na příslušném území.

 

Budou míti právo vystupovati osobně, nebo plnomocníkem před soudy a správními úřady druhé vysoké smluvní strany, a nebudou podléhati jiným omezením než těm, která jsou stanovena zákony a nařízeními, platnými na příslušném území, a bude se s nimi v každém ohledu stejně zacházeti jako s příslušníky kteréhokoli jiného státu.

 

Článek IV.

Příslušníci jedné z vysokých smluvních stran nebudou přidrženi na území druhé strany k žádné povinné službě, ať ve vojsku pozemním nebo námořním, či v národní gardě nebo milici.

 

Budou osvobozeni od jakýchkoli dávek, ukládaných náhradou za osobní službu vojenskou, ode všech vojenských plnění a rekvisicí osobních, avšak budou podrobeni, pokud jde o jejich movitý nebo nemovitý majetek v zemi, vojenským rekvisicím a břemenům vojenského ubytování za těchže podmínek jako vlastní příslušníci.

 

Článek V.

Příslušníci žádné vysoké smluvní strany nebudou platiti na území druhé strany za svou osobu a svůj majetek, ani za výkon jakéhokoli obchodu, živnosti, řemesla nebo zaměstnání jakýchkoli daní, dávek a břemen jiných nebo vyšších, než jaké se vybírají od vlastních příslušníků.

 

Tato ustanovení nejsou na překážku, aby se vybíraly dávky z pobytu nebo dávky, související se splněním policejních formalit. Příslušníci obou vysokých smluvních stran budou v tomto ohledu požívati nakládání přiznaného příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod.

 

Článek VI.

Společnosti akciové a jiné společnosti obchodní, průmyslové, finanční, pojišťovací a dopravní, které mají své sídlo na území jedné z vysokých smluvních stran a podle zákonů tohoto státu jsou tam po právu ustaveny, budou právně uznány na území druhé strany. Budou míti volný přístup k soudům a budou moci vystupovati před soudy jako žalobci nebo žalovaní.

 

Připuštění uvedených společností k provozování jejich obchodu nebo živnosti na území druhé vysoké smluvní strany bude se říditi zákony a nařízeními, které platí nebo budou platiti na tomto území.

 

Činnost společností ustavených podle zákonodárství jedné z vysokých smluvních stran, pokud se vykonává na území druhé smluvní strany, bude podrobena zákonům a nařízením této strany. V každém ohledu výše jmenované společnosti budou požívati, jsouce připuštěny, těchže práv, která jsou nebo budou přiznána v tomto oboru společnostem stejného druhu státu požívajícího nejvyšších výhod, což se však nedotýká rozhodnutí činěných na základě koncesního systému nebo podle volného uvážení ve věcech správních.

 

Jmenované společnosti nebudou platiti na území druhé strany z provozování svého obchodu nebo živnosti žádných daní, dávek nebo poplatků jiných nebo vyšších, než které se vybírají od vlastních společností.

 

Pokud jde o právní postavení těchto společností, jejich majetek movitý i nemovitý, jejich práva a zájmová účastenství na území druhé strany, platí přiměřeně ustanovení článku III.

 

Článek VII.

Obchodníci, továrníci, a jiní živnostníci, kteří prokáží předložením legitimace podle připojeného vzoru, vydané příslušnými úřady svého státu, že jsou tam oprávněni provozovati svůj obchod nebo svoji živnost a že tam platí poplatky a daně zákonem předepsané, budou míti právo osobně nebo svými cestujícími uzavírati koupě na území druhé, vysoké smluvní strany u obchodníků nebo průmyslníků a živnostníků nebo ve veřejných prodejnách. Budou rovněž moci přijímati zakázky, i podle vzorků, od obchodníků neb jiných osob, které pro svůj obchod nebo svou živnost používají zboží, odpovídajícího těmto vzorkům. Nebudou povinni platiti z tohoto důvodu žádných zvláštních poplatků.

 

Hořejší ustanovení nevztahují se na osoby provozující kočovná zaměstnání, na podomní obchod, jakož i na vyhledávání zakázek u osob neprovozujících ani živnosti ani obchodu, přičemž si každá z vysokých smluvních stran vyhrazuje v tomto oboru úplnou volnost svého zákonodárství.

 

Obchodníci, továrníci a obchodní cestující v jejich službě, opatření legitimací, budou míti právo míti s sebou vzorky nebo modely, nikoli však zboží.

 

Vysoké smluvní strany si vzájemně sdělí, které úřady jsou pověřeny vydávati legitimace, jakož i kterými předpisy shora uvedené osoby se mají, říditi při provozování svého obchodu.

 

Legitimace budou osvobozeny od visa konsulárního nebo jiného.

 

Při dovozu a zpětném vývozu vzorků a modelů bude používáno ustanovení mezinárodní konvence o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

 

V tomto, jakož i v každém jiném ohledu, spadajícím pod tento článek, přiznávají si vysoké smluvní strany vzájemně nakládání podle doložky, nejvyšších výhod.

 

Článek VIII.

Vnitřní dávky, vybírané na účet kohokoli, jež jsou nebo budou uvaleny na těžbu výrobu, oběh nebo spotřebu některého druhu zboží na území jedné z vysokých smluvních stran, nepostihnouze žádného titulu výrobků druhé strany více nebo tíživěji, něž domácí výrobky téhož druhu nebo, není-li jich, výrobky státu požívajícího nejvyšších výhod.

 

Článek IX.

Zemské, plodiny i průmyslové výrobky, pocházející a přicházející z celního území jedné z vysokých smluvních stran, nebudou podléhati při dovozu do celního území druhé strany jinému nebo méně příznivému nakládání v ohledu celním než stejné výrobky, pocházející a přicházející ze státu požívajícího nejvyšších výhod, zejména nebudou podléhati jiným a vyšším clům nebo dávkám, včetně všech vedlejších poplatků a přirážek, než jaké se vybírají nebo budou vybírati ze stejných výrobků kteréhokoli třetího státu.

 

Nakládání podle doložky nejvyšších výhod, stanovené v prvém odstavci, bude rovněž platiti při vývozu zemských plodin a průmyslových výrobků, jedné z vysokých smluvních stran z jejího celního území do celního území druhé strany.

 

Shora uvedená ustanovení se vztahují rovněž na provádění celních předpisů, celní projednávání zboží, postup při zkoumání a rozboru dovážených výrobků, podmínky placení cla a poplatků, jakož i na zařaďování zboží a výklad celního sazebníku.

 

Výrobky získané na celním území jedné z vysokých smluvních stran zpracováním cizozemských hmot, a to i v záznamním styku, budou považovány rovněž za průmyslové výrobky této strany pod podmínkou, že tyto výrobky doznaly zpracováním značné změny. Hranice změny, jež má za následek uznání výrobku, vyrobeného z cizozemských hmot, za výrobek smluvní strany, řídí se autonomními předpisy všeobecně platnými na celním území dovozního státu, při čemž se zajišťuje nakládání podle doložky nejvyšších výhod.

 

Článek X.

Zemské plodiny i průmyslové výrobky, pocházející a přicházející z polského celního území, jež jsou uvedeny v připojené listině A, nebudou při dovozu do celního území československého podléhati vyšším celním sazbám než oněm, jež jsou stanoveny v této listině.

 

Zemské plodiny i průmyslové výrobky, pocházející a přicházející z československého celního území, jež jsou uvedeny v připojené listině B, nebudou při dovozu do polského celního území podléhati vyšším celním sazbám než oněm, jež jsou stanoveny v této listině.

 

Ustanovení hořejších odstavců není nikterak na újmu příznivějšímu nakládání, jež by mohlo plynouti z ustanovení článku IX.

 

Článek XI.

Nakládání podle doložky nejvyšších výhod, upravené v článku IX., se nevztahuje na:

 

1. výhody, jež jsou nebo budou přiznány jednou z vysokých smluvních stran k usnadnění pohraničního styku se sousedními státy v pásmu nepřesahujícím 15 km s té i oné strany hranice,

 

2. zvláštní výhody, vyplývající z celní unie,

 

3. prozatímní celní režim mezi polským a německým Horním Slezskem, zavedený polsko-německou úmluvou o Horním Slezsku, podepsanou v Ženevě dne 15. května 1922,

 

4. výhody neb výsady, které Polsko poskytlo nebo poskytne státům baltickým, a to Lotyšsku, Estonsku, Litvě a Finsku, pokud jich rovněž neposkytne jakémukoli jinému státu.

 

Článek XII.

Nakládání podle doložky nejvyšších výhod se nevztahuje na zvláštní ustanovení smluv uzavřených mezi jednou z vysokých smluvních stran a třetím státem k dosažení rovnováhy při zdanění v tuzemsku a v cizině, k vymezení daňové výsosti obou států a zejména k zamezení dvojího zdanění.

 

Článek XIII.

Po dobu, než nastane úplná volnost obchodu mezi oběma vysokými smluvními stranami, nebude se používati na obchod druhé strany omezení nebo zákazů při dovozu a vývozu, které platí nebo budou platiti na celním území jedné z vysokých smluvních stran, leč že by

se tato omezení a zákazy vztahovaly též na všechny jiné státy.

 

Článek XIV.

Závazky stanovené v článku předchozím nevztahují se na níže uvedené zákazy neb omezení, avšak s podmínkou, že jich nebude používáno jako prostředku k libovolné diskriminaci vůči cizím státům, kde jsou dány stejné předpoklady, ani jako prostředku k zastřenému omezení vzájemné výměny zboží:

 

1. zákazy nebo omezení, týkající se veřejné bezpečnosti,

 

2. zákazy neb omezení, vydané z důvodu mravnosti nebo lidskosti,

 

3. zákazy neb omezení obchodu se zbraněmi, střelivem a válečným materiálem nebo za mimořádných okolností, s veškerými válečnými potřebami,

 

4. zákazy neb omezení, vydané v zájmu veřejného zdravotnictví nebo zajištění ochrany zvířat nebo rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky; pokud by tyto otázky nebyly upraveny zvláštními úmluvami,

 

5. zákazy neb omezení vývozu na ochranu národního majetku uměleckého, historického neb archeologického,

 

6. zákazy neb omezení, týkající se zlata, stříbra, mincí, papírových peněz a cenných papírů,

 

7. zákazy neb omezení, jimiž se má rozšířiti na cizozemské výrobky režim, který platí nebo bude platiti ve vlastní zemi pro výrobu, obchod, dopravu a spotřebu domácích výrobků téhož druhu,

 

8. zákazy neb omezení platné pro výrobky, jež jsou nebo budou, pokud jde o výrobu neb obchod, předmětem státního monopolu nebo monopolů provozovaných pod státním dozorem.

 

Článek XV.

Rozumí se, že předchozí články XIII. a XIV. nedotýkají se nikterak práv obou vysokých smluvních stran učiniti potřebná opatření na ochranu životních zájmů státu za okolností mimořádných a neobvyklých.

 

Článek XVI.

S podmínkou zpětného vývozu či zpětného dovozu a s výhradou, že budou učiněna nezbytná kontrolní opatření, zachovány platné předpisy a že bude vybrána jistota sloužící k zajištění dávek, jež by podle okolností měly býti zaplaceny, bude poskytnuto osvobození ode všech dávek dovozních a vývozních v rámci platných zákonů pro:

 

1. předměty určené ke správce,

 

2. nářadí, přístroje a strojní pomůcky, které podnikatel nebo firma jedné z vysokých smluvních stran vyváží na území druhé strany, aby tam dala provésti pracovním personálem montáže vyzkoušení nebo opravy, ať jsou tyto předměty zasílány dopravním podnikem či dováženy samotným pracovním personálem,

 

3. předměty zasílané z jednoho státu do druhého k vyzkoušení,

 

4. zboží (mimo věci spotřebitelné), zasílané na veletrhy, výstavy a soutěže,

 

5. stěhovací vozy, jež přestupují hranice proto, aby dopravovaly předměty z území jedné z vysokých smluvních stran do území druhé strany, i když se vracejí s novým nákladem, bez ohledu na to, kde byl do nich naložen, avšak s podmínkou, že jich nebylo v mezidobí použito k dopravě výhradně vnitrozemské, přičemž jest shoda v tom, že tyto dopravní prostředky se rozumějí s příslušenstvím, nezbytným k obvyklému používání za dopravy, a že lhůta ke zpětnému vývozu se stanoví šesti měsíci,

 

6. vzorky a modely, podle mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě dne 3. listopadu 1923; lhůta ke zpětnému vývozu se stanoví šesti měsíci, při čemž je shoda v tom, že bude na žádost dovozcovu prodloužena až do dvanácti měsíců.

 

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP