15. Pro zásilky zvířat, masa čerstvého nebo konservovaného, masných výrobků, zvířecích produktů a surovin, jakož i všech předmětů, jimž lze přenésti nakažlivinu zvířecích nákaz, které pocházejí z území jedné vysoké smluvní strany a j sou prováženy územím druhé strany, nebude požadována povolení země průvozní.

Avšak zásilky zvířat, masa čerstvého a chla­zeného budou připuštěny, zaváže-li se sou­sední země určení nebo nejbližší země prů­vozní, že v žádném případě nevrátí zvířata a maso provážené. Generální prohlášení příslušné země v takovém případě jest posta­čující.

Volný jest průvoz masných výrobků, suro­vin a produktů, jimiž lze přenésti nakažlivinu zvířecích nákaz, které pocházejí z území jedné z vysokých smluvních stran a jsou prováženy územím druhé strany.

 

Průvoz zvířat chovných a užitkových se při­pouští, jsou-li splněny podmínky stanovené ve veterinární úmluvě pro jatečná zvířata.

V tomto bodě zmíněný průvoz bude při­puštěn s výhradou omezení a zákazů, uvede­ných v článku 6. a 7. veterinární-úmluvy.

16. Omezení nebo zákazy následkem vy­skytnutí nebo přenosu nákazy mají býti vy­dány jen tehdy, vyžaduje-li toho nezbytně ve­terinární ochrana chovů, aby byl odvrácen přenos nákazy a v důsledku toho nebezpečí jejího rozšíření.

17. Dovoz jednokopytníků, přežvýkavců, ve­přového bravu a drůbeže, určených pro vě­decké účely nebo zoologické zahrady, obory, cirkusy a pro zvěřince, nebo pro podobné pod­niky, řídí se těmito předpisy:

a)K dovozu přežvýkavců a vepřů jest třeba v každém případě zvláštního povolení země určení; dovoz jiných zvířat děje se bez povolení.

b) Při dovozu zvířat pro cirkusy nebo zvěřince (jednokopytníci, přežvýkavci, vepřový brav a drůbež), která dopravují se po železnici odděleně od ostatních zvířat určených pro volný obchod a která budou v místě určení (místo pohostinského vystoupení) umístěna ve vlastních stájích, postačí, předloží-li do­vozce jejich hromadný soupis, ve kterém jest uvedeno přesné popsání zvířat s udáním jejich zvláštních znamení. Takový soupis musí býti dále opatřen potvrzením státního nebo stát­ním úřadem k tomu zvláště zmocněného zvě­rolékaře, že zvířata byla před naložením prohlédnuta, zdravými shledána a že s hlediska veterinárního mohou býti dopravována bez ne­bezpečí přenosu nákazy.

c) V pohraniční stanici budou zvířata (jed­nokopytníci, přežvýkavci, vepřový brav) zvěrolékařsky prohlédnuta; pokud taková pro­hlídka nedala by se provésti podle příslušných předpisů, budiž opakována bezprostředně po dojití zvířat v místě určení.

d) Doprava zvířat od hranice do místa ur­čení, jakož i opatření, jichž má býti dbáno za dopravy, řídí se příslušnými ustanoveními platnými v zemi dovozní.

18. Koně dostihoví, koně určení k soutěžím a sportovním zkouškám, mohou býti dováženi, jsou li provázeni, místo osvědčením uvedeným ve veterinární úmluvě, osvědčením vydaným předsedy jezdeckých společností, které k tomu budou zmocněny vzájemnou dohodou. Toto osvědčení musí býti opatřeno razítkem a visem klubu anebo spolku a obsahovati jméno a příjmení majitele, přesný popis zvířete, jeho pů­vod a místo určení, jakož i prohlášení státního zvěrolékaře, o dobrém zdravotním stavu zví­řete s potvrzením, že podnik, odkud zvíře po­chází, je nejméně v posledních 40 dnech prost nákaz. Dovoz koní opatřených takovýmto osvědčením děje se bez předběžného veteri­nárního povolení.

19. Průvoz živých zvířat, masa, jakož i zví­řecích surovin a produktů z třetího státu úze­mím jedné z vysokých smluvních stran do uzemí druhé strany připustí se za těchto podmínek:

že vysoká smluvní strana průvozní neome­zila s hlediska veterinármho, dopravu z území státu původu;

že při zvěrolékařské prohlídce na hranici vysoké smluvní strany průvozní nebylo zjištěno v zásilce podezření nakažlivé nemoci;

že jest zajištěno bezpodmínečné přijetí zá­silky na území vysoké smluvní strany.

Doprava kusových zásilek může se díti také v neplombovaných vagonech, je-li zboží v obalech dobře uzavřených. Při průvozu třeba opa­třiti obaly vhodnými uzávěry (plombami atd.), aby byla vyloučena možnost zásilku otevříti.

Zjistí-li se některá nakažlivá nemoc povinná hlášením ve vstupní stanici průvozní země a jde-li o transport pocházející z třetí země, sdělí se toto zjištění a učiněná opatření co možná nejrychleji ústřední veterinární správě dovozní země.

Jedna z vysokých smluvních stran nemůže odmítnouti přijetí zvířat, masa a zvířecích su­rovin a produktů, jichž průvoz byl dovolen druhou smluvní stranou, jsou-li splněny vše­chny výše stanovené podmínky.

20. Přežvýkavci a vepři smí býti zásadně dopravováni jen ve vozech tak zařízených, aby bylo zabráněno vypadávání nebo odtékání látek pevných nebo tekutých (výkaly zvířat, nečistota a látky všeho druhu, jež mohou býti nosiči nákazy). Avšak doprava může býti také povolena ve vozech, které neodpovídají plně požadavkům výše uvedeným, když po přezkou­šení poměrů vývozní země, může se souditi, že není nijakého nebezpečí. V tom případě vše­chny otvory ve vagonech musí býti zakryty prkny do příslušné výšky a to tak, že ani při otvírání dveří nemohou potraviny, stelivo, vý­kaly atd. vypadávati a vytékati z vozu. Za ste­livo nesmí býti použito ani země, ani slámy; připouští se však dřevěné piliny nebo čistá rašelina a nejsou-li tyto látky po ruce, použije se dostatečně silné vrstvy jemného písku.Rovněž při dopravě drůbeže bude dbáno toho, aby podlaha vagonů; sloužících k takové dopravě, nebyla poškozena a aby bylo Také za­bráněno vypadávání a vytékání výkalů, od­padků potravin, steliva atd.

 

21. Jest shoda, že ustanoveni veterinární úmluvy mohou býti případně rozšířena novou dohodou mezi vysokými smluvními stranami i na jiné nemoce známé nebo neznámé, jichž přenesení by mohlo býti jednou obáváno.

22. Nutná sdělení o provádění veterinární úmluvy mohou býti vyměněna přímo mezi příslušnými ústředními veterinárními úřady obou vysokých smluvních stran.

Závěrečný protokol.

Přistupujíce k podpisu obchodní a plavební úmluvy, uzavřené dnešního dne, podepsaní plnomocníci učinili tyto výhrady a tato pro­hlášení, jež budou tvořiti nedílnou část této úmluvy.

K článku I.

Rozumí se, že ustanovení článku I. nedotýká se v ničem zákonů a předpisů žádné vy­soké smluvní strany o vstupu na území a o cizinecké policii, jakož i práva vypovídání. Vysoké smluvní strany se však shodují v tom, že se těchto zákonů a předpisů nebude po­užívati takovým způsobem, že by celé kate­gorie osob byly vylučovány z výhod úmluvy.

K článku II.

Qbě vysoké smluvní strany se shodují v tom, že ustanovení článku II. se nedotýkají před­pisů o pasech.

K. článku III., odst. 2.

Ustanovením tohoto odstavce jist rozuměti, tak, že neupravují skládání žalobní jistoty a práva chudých; tyto věci jsou upraveny ve zvláštní úmluvě.

K článku IV.

Rozumí se, že příslušníkům každé z vyso­kých smluvních stran nebude se nikterak brá­niti ve výkonu jejich vojenské povinnosti ve vlastním státě, a že slovem "rekvisice" rozumějí se všechna hmotná plnění ve pro­spěch vojenské správy, pokud nenahrazují plnění uložená náhradou za osobní službu.

K článkům I. až VI.

Rozumí se, že ustanovení článků I. až VI., pokud zaručují nakládání podle zásady nej­vyšších výhod, nedotýkají se nikterak zvlášt­ních zákonů, nařízení a předpisů v oboru ob­chodu, živností, policie, veřejné bezpečnosti a výkonu určitých řemesel a živností, které jsounebo budou platiti na území vysokých smluv­ních stran a vztahují se všeobecně na všechny cizince.

K článku X.

Celní sazby československého celního sazeb­níku, stanovené v příloze A, se rozumějí v československých korunách. Poměr českosloven­ské koruny ke zlatu jest stanoven opatřením Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929 (Sbír­ka zákonů a nařízení čís. 166 z roku 1929).

Celní sazby polského celního sazebníku, sta­novené v příloze B, se rozumějí ve zlotých ve zlatě, podle poměru, stanoveného naříze­ním presidenta Polské republiky ze dne 13. října 1927 o stabilisaci zlotého (Dziennik Ustaw Nr 88, poz. 790 z 1927 r.).

K článku XVI. bodu 1.

Rozumí se, že přídatky v cizině přibylé, pod­léhají dovoznímu clu.

K článku XVIII.

Kdyby jedna z vysokých smluvních stran poskytla později třetímu státu osvobození nebo jakékoli úlevy ve věci osvědčení původu, užívání těchto výhod bylo by ihned pod pod­mínkou vzájemnosti rozšířeno na dovoz z druhé strany.

K článku XIX.

Rozumí se, že ustanovení článku XIX., ja­kož i ustanovení článků VII. odstavec 6. a XVI. bod 6., nedotýkají se nijak výhrad, uči­něných vládou republiky Polské při podpisu uvedené úmluvy o zjednodušeni celních for­malit.

K článku XX.

Vláda polská, ve snaze zajistiti ochranu označení "Plzeňské pivo" ("Piwo Pilzeńskie") podle svého vnitřního zákonodárství, prohla­šuje, že pokládá označení "Plzeňské pivo" ("Piwo Pilzeńskie") za označení okrskové, příslušející pivovarům plzeňským, a zavazuje se zajistiti tomuto označení stejnou ochranu, kterou podle svého zákonodárství může po­skytnouti výrobkům s okrskovým pojmenová­ním vůbec.

Poskytnutí této ochrany je podmíněno tím, že československá vláda oznámí polské vládě seznam plzeňských pivovarů, jimž ochrana tato podle československého zákonodárství přísluší.

Stejným způsobem poskytne polská vláda ochranu také názvům československého chme­le, československých minerálních vod i vín, jež jí budou československou vládou oznámeny.

Chemický preparát, který není vyroben z přírodní minerální vody podle druhého odstavce článku XX. chráněné, nesmí býti označován chráněným názvem této vody, leč by k tomuto názvu bylo připojeno nápadně a zře­telně slovo "umělý" ("umělá") a bylo vyzna­čeno místo výrobní na vinetě, jež se podstatně liší formou, tiskem i barvou od vinět užívaných pro příslušné přírodní minerální vody.

K článku XXVII.

Obě smluvní strany budou vzájemně pod­porovati styk dopravní a transitní, zejména pokud jde o přístavy na Dunaji v Bratislavě a Komárně, i o námořní přístavy v Gdyni a v Gdansku.

Otázky vnitrozemské plavby budou uprave­ny zvláštní úmluvou.

K článku XXVIII.

Pokud se týká textu veterinární úmluvy spolu se závěrečným protokolem, stanoví se, že vzhledem k tomu, že tato úmluva byla se­psána v jazyku francouzském, bude rozhodu­jícím pro výklad text francouzský, uložený v archivech ministerstev zahraničních věcí obou smluvních stran.

K úmluvě o usnadnění pohra­ničního styku.

Úmluva mezi Československem a Polskem o usnadnění pohraničního styku, podepsaná v Praze dne 30. května 1925, doplňuje se tímto ustanovením:

 

Veškeré dříví (vyjma vrbové proutí) ex saz. čís. 133 československého celního sazeb­níku, vytěžené v lesích státního statku v Istebné, ležících nejdále 15 km od hranice, dopravované přes Československý celní úřad v Bukovci povozy (nikoli též motorovými vo­zidly) nebo ručními vozíky, pro spotřebu v československém pohraničním pásmu, bude až do nejvyššího množství 10.000 q ročně vy­clíváno za přiměřených kontrolních podmínek celní sazbou 3.- Kč za 100 kg hrubé váhy, pod podmínkou, že každá zásilka bude prová­zena osvědčením, vydaným obecním úřadem v Istebné o tom, že dovážené dříví bylo vskutku vytěženo v lesích státního statku v Istebné, ležících nejdále 15 km od hranice.

Pokud jde o používání celního sazebníku československého.

K s. č. 31.

Jako boby saz. pol. 31 b) vyclívají se nejen boby (vicia faba), nýbrž i jedlé fazole (pha­seolus multiflorus, phaseolus vulgaris).

K s. č..40.

Bramborová sáď bude vyclena smluvní saz­bou 15 Kč za 100 kg jen tehdy, předloží-li dovozce s celní prohláškou osvědčení česko­slovenského ministerstva zemědělství tohoto znění: