Dále přidal k témuž § nový odstavec tohoto znění:
Hospodářství fondu je veřejné a podléhá kontrole nejvyššího účetního a kontrolního úřadu:
K § 56, odst. 2. žádalo ministerstvo obchodu, aby v bodě c) na místo částky 50.000 Kč byla uvedena částka 20.000 Kč. Proti tomu vyslovila se však všechna ostatní zúčastněná ministerstva z toho důvodu, že jest tu zachovati konformitu s § 8, odst. 1., bod c) zákona čís. 198/1932 Sb. z. a n. o dopravě motorovými vozidly.
K § 58: 1. Některá ministerstva žádala vypuštění slov "jinak pozbývají ve svém celku platnosti" ku konci prvé věty prvého odstavce. Proti tomu vyslovila se však ministerstva veřejných prací, vnitra, národní obrany, zahraničních věcí, školství, financí, pošt, železnic a zdravotnictví, a to z těch důvodů, že účelem této věty jest nutiti pojistníky a hlavně pojišťovny,aby veškeré dosavadní pojišťovací smlouvy, přizpůsobili ustanovením osnovy.
Po vypuštění těchto slov zbyl by však jen jediný donucovací prostředek, totiž trestní sankce, jehož by však mohlo býti používáno jen proti pojistníkům a nikoliv proti pojišťovnám. Obavy, které byly s druhé strany vyslovovány [a) že bude tím dána pojišťovnám příležitost, aby obmyslně teprve po nastalé pojistné příhodě namítaly okolnost, že pojišťovací smlouva je neplatná, poněvadž neodpovídá zákonu; b) že to bude záminkou, aby pojišťovny rozvázaly dosavadní smlouvy za tím účelem, aby mohly uzavříti: nové za podmínek pro pojistníka méně výhodných; c) že nebude tu v případě, nebude-li smlouva včas přizpůsobena, žádného pojištění, kdežto při vypuštění této věty by platilo aspoň pojištění staré] nejsou odůvodněny proto, že obmyslné jednání se strany pojišťoven by rozvrátilo, pojišťovně její obchod, čehož se pojišťovny jistě vyvarují, a že ministerstvo vnitra má jako dozorčí úřad možnost zabrániti postupu, který byl ke škodě pojistníků.
2. Některá ministerstva žádala, aby jako třetí odstavec připojeno bylo toto ustanovení:
"Úmluvy mezi pojišťovnami o minimálních prémiích jsou zakázány".
Proti pojetí tohoto ustanovení do osnovy vyslovila se však některá ministerstva, ježto jde o otázku, jejíž řešení patří do zákona kartelového a nehodí se do tohoto specielního zákona.
K § 64: Ministerstvo spravedlnosti vyslovilo se proti tomu, aby vydání podrobných předpisů a složení kuratoria fondu bylo ponecháno vládnímu nařízení a žádalo, aby v § 64 osnovy bylo složení kuratoria podrobně stanoveno. S tímto požadavkem nesouhlasila však ostatní zúčastněná ministerstva, jež nepokládají za vhodno a účelno, aby tento případným změnám podléhající detail byl upraven přímo v zákoně.
Svaz čsl. pojišťoven zaslal nám k § 58 této předlohy toto vyjádření:
V prvém odstavci §u 58 vládního návrhu zákona o jízdě motorovými vozidly jest obsaženo ustanovení, že "veškeré pojistné smlouvy, týkající se pojištění proti následkům zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel, musí býti - je-li toho třeba - do jednoho roku ode dne účinnosti zákona přeměněny tak, aby byly ve shodě s ustanoveními tohoto zákona, jinak pozbývají ve svém celku platnosti."
Svaz vyslovuje se proti sankci zde vyjádřené, t, j. proti samočinnému zrušení platných smluv pojišťovacích z moci zákona automobilového. Toto svoje stanovisko odůvodňuje Svaz takto:
1. V praktickém životě dnes jsou a v době účinnosti zákona ještě také budou v platnosti některé pojišťovací smlouvy, týkající se zákonné odpovědnosti automobilistů, jež budou zníti na jiné pojistné částky, než které stanoví zákon. Tak na př. jest až dosud pojišťovnami používána tato kombinace pojistných sum: pro úraz jedné osoby Kč 30.000,-, pro celou pojistnou příhodu Kč 100.000,-, pro věcné škody Kč 10.000,-. Naproti tomu osnova zákona předepisuje nyní pro určité druhy vozidel částky vyšší. Kdyby některá dosavadní pojistka nebyla ve svých sumách do jednoho roku zvýšena na míru zákonem předepsanou pro příslušný druh vozidla, tu předepisuje vládní osnova, že taková smlouva úplně pozbývá platnosti a samočinně, uplynutím jednoho roku se zrušuje. Podepsaný Svaz má za to, že vládní osnova v tomto ohledu bezdůvodně jde proti vlastní intenci zákona celého, neboť tato intence jistě spočívá v tom, aby každý držitel motorového vozidla především vůbec pojištěn byl. Jestliže některé pojistky jenom výší svých pojištěných částek neodpovídají sumám předepsaným zákonem, pak je zajisté na snadě, aby na nevyhovující pojistku byla vztažena všeobecná sankce obsažená v §u 62 osnovy, t. j. trestné pokuty a j., nikoli však, aby celá pojistka automaticky byla mocí zákona zrušena.
Samočinné zrušení pojistek automobilových pouhým uplynutím času hromadně k jedinému termínu, t. j. do jednoho roku ode dne účinnosti zákona, způsobilo by u automobilových pojišťoven nežádoucí ztížení pracovní agendy, jehož s ohledem na hladké uvedení zákona v praktický život jest nutno se vystříhati. Zákon již sám o sobě zavedením všeobecné povinnosti pojišťovací bude znamenati pro všechny zúčastněné činitele, t. j. jednak pro automobilové pojišťovny, jednak také pro veřejné orgány řadu nových prací a úkonů, jež dnes nelze ani ještě přehlédnouti. Jest tudíž jen v zájmu věci, jestliže s provedením zákona nebudou souviseti zbytečné komplikace, za jakou zcela jistě lze považovati hromadné rušení pojistek k jednomu dni.
Dlužno dále poukázati také k tomu, že ustanovení §u 58 osnovy jest zásahem do soukromých smluv majetko-právních. Pojišťovny získávají svůj obchodní kmen prostřednictvím svých akvisičních orgánů (jednatelé, pojišťovací zástupci) a musí samy spolupracovníkům za získávání pojištění zaplatiti. Náhlým a samočinnými zrušením smluv, pokud takové zde ještě budou, byli by materielně poškozeni zejména spolupracovníci (jednatelé, zástupci) pojišťoven, neboť byli by náhle připraveni o příslušné inkasní provise, připadající na následné prémie k těmto pojištěním. Jejich odměna je totiž kalkulována na celou smluvní dobu, rok od roku, takže předčasným ukončením smluvní doby byli by uvedení spolupracovníci pojišťoven podstatně zkráceni na svých požitcích.
Se zřetelem na tyto vývody žádám Svaz, aby dosavadní sankce §u 58 osnovy, t. j. samočinné zrušení pojistek, byla změněna v tom smyslu, že v platnosti se nalézající pojistky motorových vozidel, pokud neodpovídají předpisům zákona, nepozbývají sice platnosti, avšak jsou podrobeny, jako všechny jiné případy nedodržení zákona, všeobecné sankci, obsažené v §u 62. Tudíž místo slov "jinak pozbývají ve svém celku platnosti", jež nutno škrtnouti, budiž na př. použito slov "jinak platí pro ně ustanovení §u 62."
Ostatní obsah §u 58 může zůstati beze změny.
Požadavku tomuto nebylo vyhověno.
Oddíl X. (§ 67) pojednává o závodech a soutěži mot. vozidel, které vyžadují úředního povolení.
V oddílu XI. (§§ 68 až 71) jedná se o výstražných značkách. Bližší podrobnosti vydají se nařízením. Sluší poznamenati, že v § 69 ukládá se vlastníkům a držitelům nemovitostí sousedících se silnicemi a cestami, pokud jde o umístění značek jakási nucená služebnost a připouští se pokud jde na př. o stromoví i jakási expropriace, ovšem za náhradu.
Poškození značek trestá se podle ustanovení všeobecných trestních zákonů vztahujících se na železnici.
V oddílu XII. (§§ 72 až 77) setkáváme se s výcvikem řidičů motor. vozidel, kterážto záležitost byla již dlouhou dobu předmětem porad, úvah a také stížností.
Svaz úředně oprávněných autoškol podal senátu petici, kterou se dožadoval, aby v § 72, odst. 2, vypuštěno bylo ustanovení písmeno b), kde se dovoluje majitelům továren na motor. vozidla, obchodům s nimi a podnikům používajícím většího počtu motor. vozidel, jakož i zaměstnancům těchto závodů a dále zaměstnancům oněch úřadů nebo hasičských sborů, které používají většího počtu motor. vozidel, aby všem těmto vyjmenovaným osobám bylo dovoleno vyučovati jízdě, jestliže dosáhly 25 roku věku, jestliže byly oprávněny říditi motor. vozidlo nejméně po tři léta a jestliže poskytují záruku svědomitého a důkladného vyučování. Tuto žádost odůvodňuje Svaz tím, že předpisy o kvalifikaci vyučujících, jsou v případech právě uvedených ve značném rozporu s oněmi, jež platí pro majitele soukromých škol, kde se do konce žádá absolvování vysoké školy technické pro dosažení koncese.
Úřední kontrola podobného výcviku bude ilusorní, bude-li vůbec jaká, kdežto autoškoly úřední kontrole podléhají.
Také je tu důvodná obava z obcházení podmínky, dle které mohou továrny a p. učiti jen své zaměstnance, a to formálním přijetím do zaměstnání po dobu výcviku.
Kdyby však přes to podobné povolení bylo továrnám a p. uděleno, žádá Svaz, aby každý kandidát zkoušky, cvičený mimo autoškolu, byl povinen dodatečně absolvovati doplňovací kurs některé autoškoly.
Dále žádal Svaz, aby odst. 5., v § 72, byl pozměněn takto:
"Ustanovení předchozích odstavců neplatí pro ojedinělý často nebo soustavně se neopakující případ neúplatného vyučování jediné určité osoby, je-li vyučující oprávněn říditi motorové vozidlo dotčené kategorie a řídí-li je nejméně po 3 roky."
Odůvodněním tohoto návrhu na změnu textu jest možnost nebezpečí, že by bylo vyučováno soustavně osobami bez příslušné kvalifikace a povolení, zpravidla za účelem výdělečným a bez možnosti úřední kontroly a to jak co do kvality učení, tak co do újmy státní pokladny, unikáním zdanitelných příjmů.
Bylo by tudíž žádoucí, aby v zájmu fiskálním vyloučeno bylo jakékoli nekontrolovatelné vyučování. Technicko-dopravní výbor nedal souhlasu k těmto navrženým změnám, a to hlavně z důvodů sociálních, neboť by to znamenalo zdražení a ztížení možnosti naučiti se říditi motorová vozidla, zejména pro osoby sociálně slabé.
Technicko-dopravní výbor zdůrazňuje, že zájmy autoškol jsou vládním textem, zákona dostatečně chráněny.
V důvodové zprávě k vládnímu návrhu dočítáme se o této věci následující:
I při úpravě výchovy řidičů motorových vozidel bylo nutno říditi se účelem tohoto zákona, jímž jest výhradně ochrana veřejné bezpečnosti při jízdě motor. vozidly. Nelze proto předpisy o výchově řidičů sledovati cíle jiné a nelze v nich činiti rozdílu mezi řidiči, pokud tento rozdíl není diktován zájmy veřejné bezpečnosti. Dále praví důvodová zpráva, že vyučování jízdě není možno koncentrovati v učelištích a že je nutno úřadům, továrnám, hasičským sborům dáti možnost, aby si vychovaly samy svoje řidiče.
Zajímavým je, že pro požadavek kontrolovaného vyučování jízdě vyslovilo se ministerstvo sociální péče, které bylo do jisté míry stejného náhledu jako Svaz autoškol.
Ministerstvo sociální péče trvá na tom, aby povolení vyučovati jízdě motorovými vozidly mohlo býti uděleno toliko učitelským osobám na veřejných školách, zabývajících se výcvikem řidičů, jakož i majitelů a zaměstnanců soukromých po živnostensku provozovaných podniků pro výcvik řidičů, a v důsledku toho žádá:
a) aby bylo vypuštěno ustanovení § 72, odst. 2, písm. b),
b) aby bylo vypuštěno ustanovení odstavce 5 téhož paragrafu.
Proti tomuto požadavku vyslovila se některá zúčastněná ministerstva, a to jednak z těch důvodů, jež jsou shora uvedeny proti požadavku obligatorního výcviku řidičů na průmyslových školách, jakož i z toho důvodu, že nelze vyloučiti soukromé vyučování jízdě u výrobců motorových vozidel a obchodníků jimi, jak se děje dosud, neboť by tím byl velmi ztížen obchod motorovými vozidly, a že nelze vyloučiti ani vyučování vlastních řidičů se strany úřadů, podniků a hasičských sborů, které používají většího počtu motorových vozidel, ani konečně t. zv. vyučování rodinné, jak podrobně odůvodněno v důvodové zprávě k tomuto paragrafu.
K § 74 žádalo 1. ministerstvo sociální péče vypuštění odst. 3. Proti tomu se vyslovila některá zúčastněná ministerstva, ježto toto ustanovení odpovídá dosavadní praxi a ježto jest účelno zachovati i nadále možnost; aby úřad v případech zvláštního zřetele hodných mohl povoliti výjimku;
2. ministerstvo školství žádalo, aby v odst. 3, byla za slovem "povoliti" vsunuta slova "po slyšení příslušné zájmové korporace". Proti tomuto požadavku vyslovili se zástupci všech ostatních zúčastněných ministerstev, jelikož tu nejde o případ, kdy by takové slyšení zájmové korporace bylo účelné a ježto navrhovaný doplněk je velmi nejasný neboť není zřejmo, o které korporace by tu vlastně mělo jíti.
Technicko-dopravní výbor v tomto oddílu nepřičinil změn.
Oddíl XIII. (§ 78) pojednává o úschově motorových vozidel.
Oddíl XIV. (§ 79) jedná o možnosti zřízení poradního sboru pro otázky týkající se motor vozidel, a to při ministerstvu veřej. prací, jenž by se skládal ze zástupců zúčastněných úřadů a odborníků.
Oddíl XV. (§§ 80 až 85) pojednává o ustanoveních trestních.
Sluší poznamenati toto:
Pokud jde o stíhání předpisů o přípustné rychlosti soud zabývá, se pouze případy, kde bylo skutečně jiným způsobem nebezpečí smrti nebo poškození na těle, jinak podobné případy stíhají se administrativně. Trestající úřad má také právo vyloučiti chybující osobu prozatímně z řízení odnětím řidičského průkazu. Okresní úřady mohou zmocniti orgány veřejné moci, aby pro určité přestupky vybíraly ihned na místě činu pokuty (nejvýš 300 Kč), jestliže přistižená osoba je ochotna pokutu zaplatiti, jinak v opačném případě učiní se oznámení úřadu.
Toto ustanovení odpovídá dosavadní praxi, s tím rozdílem, že s pokutou možno posečkati, nemá-li postižený peněz u sebe. Také v nepřítomnosti postiženého může býti uložena pokuta na místě, přilepením příkazu na vůz.
Příslušný veřejný orgán může prozatímně zabaviti vozidlo, je-li důvodné podezření, že byl spáchán soudně trestný čin proti bezpečnosti života nebo zdraví.
Je-li řidič opilý, může veřejný orgán učiniti vhodné opatření pro vyloučení téhož z jízdy.
K § 80: žádala ministerstva sociální péče, obchodu a spravedlnosti, aby s ohledem na ustanovení § 2 zákona, čís. 208/1.932 Sb. z. a n. byla pro přestupky tohoto zákona a nařízení vydaných na jeho základě stanovena, pokud nejde o činy trestné soudně, nejvýše přípustná horní hranice pokuty částkou 1000 Kč.
Proti tomuto požadavku a pro ponechání navrhované osnovou sazby 5000 Kč vyslovila se všechna ostatní zúčastněná ministerstva z těchto důvodů:
Maximální trestní sazba 5000 Kč je stanovena již v čl. III. zákona o organisaci správy a rovněž v osnově zákona o trestním řízení správním navrhuje se tato částka; není proto možno, aby pro přestupky tohoto zákona, jež mohou býti velmi závažné, byla tato částka snižována, poněvadž by toto opatření nutilo úřady sahati k trestu na svobodě, který jest pro postiženého trestem daleko těžším než peněžitá pokuta, i v případech, kdy by vyšší peněžitá pokuta mohla býti pokládána za trest postačitelný.
K § 81: Ministerstvo sociální péče souhlasí s tímto ustanovením toliko za předpokladu, že ministerstvo vnitra nařídí bezpečnostním úřadům, aby v normálních typických případech, pokud nepůjde o případy opětného potrestání nebo o případy vyvolané svévolně, neukládaly vyšších trestů než by byly bývaly stanoveny trestním řízením příkazovým, kdyby došlo k vyměření pokuty na místě samém.
K § 82: Ministerstva spravedlnosti a sociální péče žádají, aby v § 82 bylo stanoveno jakési minimum a maximum délky lhůt pro zaplacení pokut takto vyměřených. Proti tomuto řešení vyslovila se však všechna ostatní zúčastněná ministerstva.
Oddíl XVI. (§§ 86 až 93) obsahuje ustanovení všeobecná.
Sluší poznamenati, že pro jízdu motorovými vozidly platí všeobecné předpisy o silniční policii, pokud tento zákon jinak neustanovuje.
Předpisy o vyzkoušení a kontrole parních kotlů zůstávají tímto zákonem nedotčeny. Osoby zaměstnané jakkoliv při provozu motor. vozidel podléhají úrazovému pojištění.
Vzhledem k pojistné povinnosti, vlastní motor. vozidla pokládá, se vždy za podnikatele pojištěním povinného, kromě případu, kdy vozidlo bylo prodáno na splátky s výhradou vlastnického práva. V tomto případě je podnikatelem osoba, které vozidlo bylo prodáno na splátky.
Pojistné povinnosti podléhají dělníci a úředníci zaměstnaní v podnicích zabývajících se po živnostensku garážováním, čištěním a pronájmem vozidel.
Z pojistné povinnosti jsou vyňati zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů, pokud jsou cizozemci a jestliže mezinárodní úmluvy o sociálním pojištění neobsahují odchylná ustanovení.
Dále jsou vyňaty z pojistné povinnosti osoby řídcí vojenská motor. vozidla, pokud konají službu podle branného zákona nebo zákona o válečných úkonech. Také i ustanovení §§ 38, 39 a 88 neplatí na tyto osoby vzhledem ku zvláštní povaze vojenské služby a příslušných vojenských předpisů.
V tomto oddílu (§ 91) upravuje se též kompetence jednotlivých ministerstev, do jichž oboru spadá právní úprava jízdy motorovými vozidly, aby se předešlo kompetenčním konfliktům. Jsou to ministerstvo vnitra a veřejných prací. V pochybných případech je rozhodujícím ministerstvo vnitra.
Uzavřenou osadou podle tohoto zákona rozumí se skupina více budov tvořících společné osídlení.
K § 88: nesouhlasilo ministerstvo sociální péče s tím, aby v odstavci 1 druhé větě byl ponechán dodatek: "s výjimkou případu, kdy vozidlo bylo prodáno na splátky s výhradou vlastnického práva; v tomto případě pokládá se za podnikatele osoba, které bylo vozidlo prodáno na splátky", poněvadž vidí v tomto ustanovení ztížení dosavadní posice pojišťoven vyplývající z dosavadního právního stavu (§ 11, odst. 4. zákona čís 162/1908 ř. z.), kteréžto zhoršení spočívá v tom, že na místo výrobce motorového vozidla vstupuje tu nabyvatel vozidla, jenž může býti hospodářsky slabší a tím ne podává úrazovým pojišťovnám takovou záruku, jako výrobce, a poněvadž dosud nebylo v tomto směru závad. Ministerstvo sociální péče pokládá za spravedlivo, aby v oboru úrazového pojištění bylo pojistné zabezpečeno stejnou měrou, jako je tomu u ostatního dělnického pojištění sociálního a poukazuje na ustanovení § 21 zákona čís. 116/1927 Sb. z. a n., které má stejné hospodářské důsledky jako odstavec 1. tohoto paragrafu bez zmíněného dodatku.
Dodatek tento byl pojat do osnovy na žádost ministerstva obchodu a projevila s ním souhlas ministerstva vnitra, veřejných prací, unifikací, zemědělství, pošt a železnic, národní obrany, školství, zdravotnictví a zahraničí, a to z toho důvodu, že není spravedlivo, aby za řádné plnění povinností vyplývajících z předpisů o pojištění dělníků proti úrazu ručily továrny, jež na provoz vozidla a na plnění těchto závazků nemají žádného vlivu, a že praktikování dosavadního stavu by mohlo ohroziti splátkové obchody automobily.
Všeobecně:
Ministerstvo sociální péče žádalo konečně, aby do osnovy bylo pojato ještě toto ustanovení:
"Řidiči motorových vozidel z povolání podléhají ode dne vyhlášení tohoto zákona
pensijnímu pojištění ve smyslu zákona o pensijním pojištění zaměstnanců ve vyšších službách dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n."
Proti tomuto požadavku vyslovila se některá zúčastněná ministerstva.
Část třetí (§§ 94 až 97) obsahuje ustanovení závěrečná.
Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti (což se má státi vládním nařízením), pozbudou platnosti všechny dosavadní policejní předpisy o jízdě motor. vozidly a předpisy o odpovědnosti za škody a p.
Vysvědčení o zkouškách řidičů, povolení říditi motor. vozidlo, úřední potvrzení o zkouškách a schválení motor. vozidel nebo jejich typů vydaná před účinností tohoto zákona platí dále; též oprávnění k výcviku řidičů.
O výkonu a zániku těchto povolení a oprávnění platí předpisy podle tohoto zákona. Zápisy do rejstříků (vozidel i řidičů) stane se ve lhůtě stanovené ministerstvem vnitra.
Motorová vozidla v dosavadním provozu musí býti do 3 měsíců upravena tak, aby odpovídala předpisům tohoto zákona, jinak jich nesmí býti dále užíváno. Konečně budiž připomenuto, že bylo by žádoucím, aby kauce, jež možno dle § 56 místo povinného pojištění složiti, mohly býti přijímány též ve spořitelních knížkách.
Dodatečně předložily svoje opravné návrhy: Jednota motoristů a Ústřední svaz autodopravních živností o nichž bylo rovněž jednáno.
Ústavně-právní výbor podrobil předlohu a změny způsobené technicko dopravním výborem bedlivému a podrobnému zkoumání a dospěl k tomuto rozhodnutí:
Vyslovuje souhlas se změnou provedenou v § 1.
V § 3 pozměňuje usnesení techn.-dopr. výboru v tom smyslu, že doplněk odst. 2, stylisuje takto: "vyžaduje-li toho veřejný zájem". Jde tu o pojem širší než je "státní zájem".
Ústřední svaz žádal vypuštění slov v odst. 1: aby vozidla ta neznemožňovala svými rozměry....", neboť vozidlo jednou již připuštěné nelze vylučovati. Jde tu o příští vozidla jak mají býti zařízena a proto návrh nelze akceptovati.
Vyslovil souhlas se změnou v § 5.
Ústřední svaz žádal vypuštění odst. 3, v § 5, nelze vyhověti, poněvadž tu jde o vozidla, která svojí rychlostí a pod. neohrožují veřejnou bezpečnost.
K § 8 žádala Jednota motoristů, aby byl vsunut nový odstavec, kde by bylo stanoveno, že výrobci a opravci mot. vozidel ručí, aby součástky byly vyrobeny z bezvadného materiálu. Podobné ustanovení není tu třeba, neboť je na věc pamatováno jinak a v případě havárie rozhoduje úsudek znalců.
Návrh ústředního svazu k tomuto § 8 je bezpředmětným, neboť samozřejmě vozidlo je vyloučeno z jízdy na tu dobu, kdy závada trvá.
Úst.-právní výbor vyslovil souhlas se změnou v § 10.
K návrhům ústředního svazu k § 11 nebylo možno přihlížeti.
K § 12 budiž konstatováno, že veřejnou dopravou nutno též rozuměti i koncesovanou dopravu po živnostensku provozovanou.
K požadavku, aby stáří řidiče bylo sníženo ze 24 na 21 roků, výbor se nepřiklonil.
Vyslovil souhlas se změnou v odst. 1 § 15, škrtl však v témže paragrafu změnu způsobenou techn.-dopr. výborem v odst. 2, poněvadž je těžko rozlišovati nákladní vozidla podle celkové váhy a pak by logicky musilo býti rozšířeno ustanovení § 12, odst. 4, též i na dopravu zboží.
V §§ 20 a 21 bylo. slovo "spolek" pozměněno v plural: spolky a to proto, aby se tu již předem nevytvářel jakýsi monopol pro ten či onen spolek. Aby oprávnění vydávaly pouze státní úřady bylo by v odporu s pařížskou mezinárodní úmluvou, ku které jsme přistoupili.
Technicko-dopravní výbor doplnil v § 38 odst. 1, za slovem "zejména" slovy "únavou nebo" a připojil v témže paragrafu odstavec nový, devátý, tohoto znění: Vládním nařízením budou vydány předpisy o zajištění přiměřeného odpočinku řidičů z povolání v rámci zákona o osmi hodinné době pracovní. Úst.-pr. výbor se též připojil k těmto změnám.
Jednota motoristů žádala, aby odst. 4 tohoto paragrafu 38 byl pozměněn v ten smysl, že by pouze okresní úřad se schválením zemského úřadu mohl stanoviti maximální rychlost v určitých místech, aby se předešlo vznikům t. zv. "pastí" v některých obcích. Podobného doplňku není třeba, neboť odst. 4 ve svém znění plně tomuto požadavku vyhovuje.
Ústřední svaz žádal škrtnutí tohoto odstavce. Nebylo možno vyhověti.
V témže § 38, v odst. 6, obsažené ustanovení, že řidič nesmí opustiti vozidlo, nutno rozuměti tak, že se nesmí vzdáliti od mot. vozidla.
K témuž § 38 Jednota motoristů upozorňovala, že není tu pamatováno na zákaz vozidel, které vyvíjejí nadprůměrné množství kouře. V § 3 je na to pamatováno.
Ústřední svaz žádal, aby § 40, odst. 2, bylo ustanovení doplněno slovy: "pak pro dopravu trhovců, zemědělců a živnostníků a to proto, že tento dodatek jest v souhlase s dnešním právním stavem".
Ústavně-právní výbor vyslovil souhlas s doplňkem v § 41, odst. 1, "a doklady uvedené v § 61".
Dále vyslovil souhlas s doplňkem v § 42, odst. 1, v první větě; tohoto znění "v obvodu železnice", Ústřední svaz navrhoval škrtnutí části prvé věty a to: nebo orgánem povolaným k výkonu železniční policie. Nelze vyhověti. Železnice jsou státními podniky s určitou veřejnou pravomocí.
Úst.-právní výbor vyslovil souhlas se změnou v § 45, odst. 1, v třetí větě: Při provozu mot. vozidla osobou, která "převzala toto vozidlo do opravy".
K § 46, ústavně-právní výbor usnesl toto znění:
O způsobu a rozsahu povinnosti k náhradě škody podle tohoto oddílu zákona platí ustanovení obecného občanského práva o způsobu a rozsahu povinnosti k náhradě škody vzniklé poškozením na těle nebo na zdraví, zohyzděním nebo usmrcením a škody vzniklé poškozením věci, vyjímajíc ustanovení, podle nichž se při těžším stupni viny přiznává náhrada ve větším rozsahu za škodu vzniklou na věci.
K tomuto novému znění nutno poznamenati toto:
V § 1 dosavadního zákona o odpovědnosti za škody z provozování motorových vozidel (z 9. srpna 1908, č. 162 ř. z.) jest rozsah škody, za kterou se odpovídá, určen takto:
1. jde-li o náhradu způsobené škody poškozením věcí: za odškodnění podle § 1323,
2. jde-li o náhradu způsobené škody tělesným poškozením: podle §§ 1325 a 1326,
3. jde-li o náhradu způsobené škody usmrcením: podle § 1327.
Podotknouti dlužno, že ad 1. se odškodněním rozumí toliko náhrada utrpěné škody, kterýž pojem jest uveden v § 1323. Má tudíž citace § 1323 obsažená v § 1 autom. zákona ten význam, že se vyjadřuje, že se odpovídá za odškodnění ve smyslu § 1323, že tudíž jest odpovědný povinen nahraditi "skutečnou" (utrpěnou) škodu (damnum emergens).
§ 1323 stanoví pojen odškodnění a plného dostiučinění.
§ 1324, který v autom. zákoně není citován, stanoví, že při zlém úmyslu a hrubé nedbalosti přísluší poškozenému plné dostiučinění, v ostatních případech jen vlastní odškodnění.
Při §§ 1325 a 1327, ustanovujících o rozsahu náhrady při poškození na těle a při usmrcení, není rozhodným stupeň zavinění.
Při § 1326 (zohyzdění) však rozhoduje stupeň zavinění, ježto slova "zlým nakládáním" předpokládají úmysl; nedostačí tudíž nedbalost (culpalevis nebo culpa lata). Ovšem v důsledku citace § 1326 v § 1 autom. zákona odpadá zřetel k podmínkám nároku na náhradu škody (to jest též zřetel ke stupni zavinění) a nelze tudíž přihlížeti ke slovům "zlým nakládáním".