Přehled.

Automobilní zákon.

V § 1 autom. zákona jsou citovány §§ 1323 a 1325-1327.

Pokud jde o citaci § 1323, plyne z ní, že při poškození věcí provozem motorového vozidla se odpovídá za odškodnění t. j. náhradu skutečné škody (damnum emergens) a že se skutečná škoda posoudí se zřetelem k "obecné" ceně (obecné odhadní hodnotě, § 305 obč. zák), nikoliv k ceně mimořádné (se zřetelem na mimořádné poměry poškozeného) nebo dokonce k ceně zvláštní obliby.

Při poškození na těle a na zdraví a při usmrcení se odpovídá v rozsahu podle §§ 1325 a 1327.

Při zohyzdění se odpovídá v rozsahu podle § 1326 beze zřetele k podmínce "zlého nakládání".

Ve vládním návrhu.

V textu § 46 bylo zamýšleno vyjádřiti totéž formou zhuštěnou tak, aby mohlo býti upuštěno od citací vzhledem k právu slovenskému a k budoucímu novému občanskému zákonu. Při této příležitosti bylo uváženo "zohyzdění" a ježto se nejevilo dosti přiměřeným, aby při škodě způsobené motorovým vozidlem se mělo odpovídati (při ručení za výsledek) za více, nežli při náhradě požadované toliko podle občanského zákona, bylo tu "zohyzdění" vypuštěno.

(Při náhradě škody požadované podle občanského práva jest nutno při § 1326 prokázati zlé nakládání - tedy úmysl kdežto, jde-li o objektivní odpovědnost podle autom. zákona, není třeba prokazovati nijakého zavinění.)

V nové úpravě.

V § 46 bylo podle rozhodnutí ústavněprávního výboru zahrnuto i zohyzdění. Poslední vedlejší věta činí výjimku v tom smyslu, že neplatí § 1323, pokud ustanovuje o plném dostiučinění (samozřejmě že neplatí ani § 1324) a že se odpovídá jen za obecnou cenu, nikoli i za cenu mimořádnou nebo za cenu zvláštní obliby (pretium affectionis). Znění nynější tudíž odpovídá platnému právnímu stavu.

 

K § 47, odstavec 1, žádá Jednota motoristů toto znění:

Kdo odpovídá podle § 45 za škodu, osvobodí se od tohoto závazku jen tehdy a jen tou měrou, pokud dokáže, že událost byla způsobena

a) neodvratnou náhodou (vyšší mocí, vis maior);

b) nebo neodvratným činem třetí osoby, nebo

c) zaviněním poškozeného samého. Ostatní ustanovení § 47, odst. 1, buďtež ponechána.

Důvody:

Dosavadní exkulpační důvody přejaté z § 4, zákona č. 162/1908 jsou takové povahy, že téměř ve všech případech provozovatel náhradu škody poskytnouti musí, takže k jeho vyvinění dochází zcela výjimečně a spory automobilové stávají se tímto způsobem jen spory o výši náhrady. Navrhovaná úprava jest převzata ze zákona č. 27/1896 upravujícího ručení železnic za škody způsobené při provozu železnice, kde v případech v návrhu uvedených lze přece jen vyvinění dosáhnouti. - Automobilista podle nynějšího stavu ručí též za vadnou funkci automobilu, o níž v praksi zpravidla ani neví, což má za následek, že prémie pojištění jsou velmi vysoké a zatěžují režii automobilu tou měrou, že tento zůstává stále ještě vyhrazen zámožným vrstvám, ačkoliv vývoj a tendence v ostatních státech směřuje k zlidovění tohoto dopravního prostředku.

Nebylo vyhověno, poněvadž požadavku tomuto úplně vyhovuje znění navrhovaného zákona. Praví-li se v odst. 1, jestliže událost nemohla býti odvrácena opatrností při řízení mot. vozidla, rozumí se tím i vis maior.

K § 48, odst. 4, žádala Jednota motoristů tento dodatek:

Každá z těchto osob může se však domáhati, aby její závazek k náhradě škody podle dotčených předpisů byl omezen na tu poměrnou část škody, která jest přiměřena účasti jejího provozu na způsobené škodě vzhledem k zavinění povinně odpovědných provozů ostatních a bude zproštěna, pakliže dokáže, že škoda vznikla výhradně zaviněním druhého zúčastněného provozu.

Důvody:

Podle dosavadního stavu zákonodárství a soudní prakse Nejvyššího soudu nemohl se ani nevinný zúčastněný provozu exkulpovati, a to ani v tom případě, když škoda byla způsobena jedině a výhradně hrubým zaviněním druhého provozu. - Například: Do stojícího automobilu vrazí automobil jiný a odrazí stojící automobil na chodník, kde jest zraněna osoba. - Podle dosavadního stavu musel i vlastník stojícího automobilu, který vyhověl všem předpisům, platiti náhradu škody.

Znění vládního návrhu plně vyhovuje a není třeba žádané změny.

V ústavně-právním výboru podán byl návrh tohoto znění jako odstavec 6:

"Osoby, které na podkladě pracovního nebo služebního poměru jsou zaměstnány při provozu motorového vozidla, nebo jejich pozůstalí, mají proti provozovateli nárok na náhradu škody, pokud převyšuje nároky z úrazového pojištění dělnického i tehdy, když úraz byl způsoben hrubou nedbalostí provozovatele".

Dosud platilo, byl-li úraz způsoben úmyslně.

Ustanovení toto bude schváleno dodatečně v plenu.

K § 55 žádala Jednota motoristů, aby byl připojen odstavec 2 tohoto znění "Ustanovení toto nevztahuje se na úmluvy uzavřené po události škodné, kterými byly nároky oprávněných osob smírnou cestou vyřízeny".

Podle dosavadní prakse nebyly uznávány smíry, kterými povinně odpovědný nároky oprávněných osob po nehodě vyřídil a kterými zejména menší nehody byly likvidovány. To mělo za následek, že docházelo přímo k vyděračským žalobám a že byly přisuzovány náhrady, které se příčily všeobecnému cítění právnímu. Na příklad: Automobilista povalil chodce a po nehodě a po vyšetření jeho zranění lékařem zaplatil náhradu. - Chodec se touto náhradou neuspokojil a ačkoliv podepsal prohlášení, kterým se zřekl dalších nároků, žaloval a vysoudil další náhradu.

Neodpovídá skutečnosti; byl-li uzavřen řádný smír po škodné události, je vždy soudy respektován. Tak bylo konstatováno téměř všemi členy úst.-právního výboru.

K § 56 obě zmíněné organisace žádají, aby pojistné částky byly stanoveny podle výše a zásad určených vládním nařízením č. 36/1933 k zákonu o dopravě motorovými vozidly.

Podle ujištění zástupců vlády stane se tak v nařízení.

Pokud jde o požadavek, aby kauce mohla býti složena v spořitelních knížkách, usnesl se výbor na příslušné resoluci.

K § 57, odst. 1, žádá Ústřední svaz škrtnutí slov: svazků územní samosprávy. Dále žádá též škrtnutí celého odst. 2 v témže paragrafu.

Nelze vyhověti, poněvadž samosprávné svazky poskytují dostatečné záruky.

K § 58 žádá Jednota motoristů, aby odstavec 2 byl takto pozměněn: "Výše pojistných prémií z pojistných smluv, zmíněných v předchozím odstavci, bude stanovena vládním nařízením.

Důvody:

Má-li býti zákonem stanovena všeobecná pojišťovací povinnost, jest samozřejmé, že ti, na něž povinnost tato se bude vztahovati, musí býti ochráněni před případným vykořisťováním se strany pojišťoven, zejména zkartelovaných.

Zkušenosti s povinným pojištěním autodopravců dokazují, že tato, dnes tak těžce postižená skupina živnostníků, jest nejvíce zatížena vysokými pojišťovacími prémiemi, které mají za následek, že velká většina autodopravců svoji povinnost udržovati pojištění v platnosti placením prémií nedodržuje a proti zákonu č. 198/1932 jezdí bez pojištění. - Tím pak ovšem padá smysl zákona. - Stylisace návrhu dává vládě pouze možnost, aby pověřila ministerstvo vnitra schvalováním pojistných prémií podobně, jako se stalo v zákoně č. 198/1932. - Ačkoliv však od vydání tohoto zákona uplynuly již téměř dva roky, vláda této možnosti u autodopravců nevyužila, ministerstvo vnitra schvalováním prémiových sazeb pověřeno nebylo a následkem toho jsou autodopravci v tomto směru vydáni na milost a nemilost pojišťovnám.

Není třeba této změny, znění osnovy plně uspokojuje. Je lhostejno, jestli výši prémie stanoví přímo vládní nařízení, nebo jestli výše prémií podléhá schválení ministerstvem vnitra.

K § 59 žádá Ústřední svaz úplné škrtnutí celého paragrafu a to proto, že zákon o pojistné smlouvě sám určuje hranici spoluručení vyjádřenou percentuelní výší a nejnižším obnosem. Rozšíření spoluručení, jak jest navrhováno, bylo by jen ku prospěchu a k dobru pojišťovnám a vlastní pojištění samo stalo by se skoro ilusorním vzhledem ke škodnímu průběhu, který se pohybuje podle statistik jen v malých výších odškodného.

Nebylo vyhověno, znění osnovy je dostatečné.

V § 61 technicko-dopravní výbor škrtl druhou větu.

Ústavně právní výbor přiklonil se k této změně, poněvadž je to řečeno v § 41.

K § 64 žádá Jednota motoristů toto znění:

1. Zřizuje se "Fond pro bezpečnost provozu motorovými vozidly se sídlem v Praze", do něhož plynou příspěvky podle §u 62, 63, 64. - Fond jest osobou právnickou a jest spravován kuratoriem, jehož složení bude stanoveno vládním nařízením. - Jednací řád kuratoria vydá ministr vnitra v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.

2. Fond tento jest určen:

a) K opatření a vydržování pomůcek nutných k vykonávání silniční policie; která bude prováděna četnictvem, případně stráží bezpečnosti státní a samosprávou.

b) K opatření peněžitých prostředků nutných k zařizování a udržování pomůcek, kterými se zvyšuje bezpečnost uličního a silničního provozu, např. signalisačních zařízení na nebezpečných křižovatkách, výstražných a jiných značek a p.

c) K opatření peněžitých prostředků, nutných k odstranění nebezpečí, hrozících provozu motorovými vozidly, např. zřizování železničních nad a nebo podjezdů, odstraňování překážek, zamezujících výhledy při jízdě neb způsobujících zamokávání jízdní dráhy a v zimě její zledovatění.

d) Pro účely zábrany úrazu motorovými vozidly, na př. propagaci opatrné jízdy a opatrné chůze.

3. Nebudou-li příjmy fondu vyčerpány náklady podle odstavce 2., mohou z něho býti udělovány podpory osobám, utrpěvším úrazy motorovými vozidly nebo pozůstalým po osobách, jež byly takovým vozidlem usmrceny nebo zemřely v důsledku úrazu, je-li poškozený následkem toho ohrožen na své existenci a nemohla-li by škoda býti hrazena od osoby odpovědné pro nedobytnost nároků na náhradu, které nejsou zajištěny podle §u 56, po případě podle předpisů zmíněných v §u 63, nebo proto, že osoba odpovědná nemohla býti zjištěna. Na podporu nemá nikdo právního nároku, žádosti o podporu podávají se kuratoriu fondu.

4. Výdaje spojené se správou fondu hradí se z jeho příjmů. Funkce členů kuratoria jest čestná.

V odstavci 4, § 64, vládní osnovy, je na tento požadavek pamatováno ustanovením, že fondu může býti použito též pro účely zábrany úrazů, na propagaci a p.

V § 64 technicko-dopravní výbor pozměnil odstavec 4 tímto ustanovením: za slovo "odstavec 2" připojil větu: "a správními výdaji podle odstavce 5, bude poloviny zbytku použito k vytváření reservy až do výše 5,000.000 Kč; druhé poloviny zbytku."

Dále doplnil § 64 tímto odstavcem 6: Hospodářství fondu je veřejné a podléhá kontrole nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

K § 65 žádala Jednota motoristů, aby příjmy fondu opatřovaly se z těchto prostředků:

1. Každá pojišťovna, zabývající se pojištěním mot. vozidel, jest povinna platiti roční příspěvek ve výši od 20.000 do 100.000 Kč podle výše prémií;

2. každý podnik, provozující mísení lihu s benzinem, platí roční příspěvek od 100.000 do 2,000.000 Kč podle množství vyrobené směsi;

3. každý podnik, zabývající se výrobou mot. vozidel, rovněž od 100.000 do 2,000.000 Kč podle celkového obratu;

4. každý podnik, zabývající se výrobou obručí pro mot. vozidla, od 5.000 do 2,000.000 Kč podle počtu vyrobených obručí;

5. zájmová korporace, na niž se pře nese oprávnění vydávati mezinárodní osvědčení, od 50.000 do 500.000 podle počtu vydaných oprávnění a p.;

6. pojišťovny, provozující pojištění proti následkům zákonné povinnosti z provozu mot. vozidel odváděti budou 1 % ryzí přímé prémie ročně;

7. za umístění reklamních tabulí, štítů a p. v blízkosti silnice a komunikací platí se určitá dávka;

8. fondu se dále přikazují výtěžky z pokut, uložených podle §§ 80 a 81 tohoto zákona;

9. dávky právě uvedené nesmějí býti přímo ani nepřímo zakalkulovány do cen, prémií a p.

10. Dávky vybírají v I. stolici okr. fin. ředitelství a v druhé a konečné stolici Zemská fin. ředitelství.

Založení "Fondu pro podporu při úrazech", jehož roční příjem se dá odhadnouti v nejpříznivějším případě na 1,000.000 Kč, nemělo by pro automobilismus, který jest těžce postižen řadou zákonných opatření, naprosto žádného významu a fondem tímto by nebylo pravděpodobně pomoženo ani osobám, které byly postiženy automobilovým úrazem. Dlužno podotknouti, že případů těchto jest poměrně málo a že začasté není podpory ze sociálních důvodů ani třeba. Na druhé straně jest zásadním a důležitým požadavkem automobilistů, aby veřejná správa pečovala i o jejich vlastní bezpečnost a jest třeba upozorniti na to, že poměry motorového provozu jsou při naprostém nedostatku silniční policie ve stavu desolátním. Na silnicích panuje stále ještě skutečné pirátství, které jest způsobeno nedostatkem jakékoliv bezpečnostní služby. Některé známé a neblaze pověstné železniční přejezdy anebo křižovatky vyžádaly si již celou řadu lidských obětí, aniž by se stala radikální náprava. Důvodem této pasivity jest hlavně naprostý nedostatek finančních prostředků. Silniční policie vyžaduje opatření pomůcek bezpečnostním orgánům, na př. automobilů, motocyklů a p. Pokud se týče opatření příjmů pro účely fondu pro bezpečnost automobilového provozu, jest třeba poukázati na to, že lihovarníci dosahují při povinném mísení lihu s benzinem zisků naprosto a to jak nynější době, tak i nosnosti výkonných automobilistů - nepřiměřených. Výdělek Společnosti pro zpeněžení lihu, dosažený v prvním roce po zavedení povinného mísení lihu s benzinem, se zvýšil nejméně o 30,000.000 Kč, v druhém roce pak měrou stejnou. Pokud se týče pojišťoven, jest třeba uvésti, že výše vyplacených odškodnění činí necelých 20% z prémií ve skutečnosti zaplacených, činí tedy hrubý zisk pojišťoven z povinného ručení dosud 80% a odpočítáme-li 30% na režii pojišťovny, docházíme k čistému zisku nejméně 50%.

Pokud se týče dávkové povinnosti automobilových továren, jest třeba podotknouti, že ceny automobilů v našem státě jsou, přirovnáme-li je k cenám ve státech jiných, přímo horentní. Jest na př. velmi dobře známo, že skutečná výrobní cena jednoho z tak zv. lidových automobilů, který se prodává za 25.000 Kč, činí pouze 8.000 Kč. Ceny jsou udržovány na umělé výši vysokým clem, znemožňujícím dovoz výrobků cizozemských a domácí továrny nechtějí ceny svých výrobků snížiti. Podobné poměry panují i ve výrobě pneumatik, o čemž svědčí nejlépe okolnost, že po konkurenčním zásahu firmy Baťa-Zlín byly ceny pneumatik sníženy na 30% cen, běžných ještě v roce 1931, při čemž jest však možno pod rukou tyto pneumatiky si opatřiti za 50% cen prodejních i dnes.

Z důvodů hospodářských a zejména z důvodu, že není v přítomné době možno ukládati nové dávky, nelze vyhověti.

Pouze v resoluci má býti vyjádřen požadavek, aby finanční správa, část pokut ukládaných podle tohoto zákona odváděla jmenovanému fondu.

K § 68 žádala Jednota motoristů doplněk tohoto znění:

V případě, že na veřejných cestách jest omezen provoz, musí býti správou silnic postaráno o vhodnou náhradu. Omezení, jakož i směr nutno řádně a srozumitelně označit. Náhradní cesta musí býti před uzavřením hlavní cesty uvedena do stavu sjízdného.

Správy veřejných silnic jsou povinny tak učiniti podle dosud platných předpisů.

K témuž § žádá Ústřední svaz doplnění odstavce 1 těmito slovy:.... určí okresní úřad po slyšení silniční správy a "Spolků automobilistů".

K § 80 žádala Jednota motoristů, aby před odstavec 1 vsunuty byly tyto nové odstavce:

1. Kdo nedodržením předpisů, obsažených v tomto zákoně, anebo předpisů vydaných pro dopravu, způsobí smrt osoby, dopouští se přečinu a budiž potrestán soudem vězením od 6 měsíců do 1 roku.

2. Kdo nedodržením předpisů, obsažených v tomto zákoně nebo předpisů vydaných pro dopravu, způsobí těžké ublížení na těle druhé osobě, dopouští se přestupku a budiž potrestán soudem vězením v trvání od 1 - 6 měsíců.

3. Kdo nedodržením předpisů, obsažených v tomto zákoně anebo předpisů; vydaných pro dopravu, způsobí lehké ublížení na těle druhé osobě, dopouští se přestupku a budiž potrestán soudem pokutou do 5.000 Kč, nebo trestem na svobodě do 14 dnů.

Důvody:

Navrhovatelé pokládají tuto stylisaci za nejdůležitější a sice z toho důvodu, že tímto způsobem bude pro jízdy motorovými vozidly vyloučena účinnost §u 335 a 431 tr. z. Podle stávající soudní praxe jsou odsuzováni a to zpravidla k trestům nepodmínečným řidiči, kteří při jízdě způsobili smrt nebo zranění, ačkoliv ve většině případů se trestním řízením prokáže, že vina jejich byla pouze částečná a že nehoda byla spolu způsobena též okolnostmi jinými, zejména neopatrností postižených osob. Soudy vycházejí při tom ze stanoviska, že řidič musí při jízdě dodržovati nejen předpisy pro jízdu vydané, nýbrž, že musí dbáti nejvyššího stupně opatrnosti a že neopatrnost postiženého samého, byť byla stupně nejvyššího, řidiče osvoboditi nemůže.

Při této stylisaci muselo by býti řidiči prokázáno, že nedbal uvedených předpisů a jenom v tom případě mohl by býti odsouzen, kdežto dosavadní právní stav se i v oboru trestního páva zvrhl vlastně v ručení řidiče za výsledek nehody, tedy zásadu, která jest snad možná v oboru práva soukromého kde se jedná o náhradu škody, ale naprosto neodpovídá duchu moderního zákonodárství trestního.

Odsunovati tuto úpravu až do vydání nového zákona trestního by znamenalo připustiti odsouzení několika set řidičů, a to zejména řidičů z povolání k těžkým trestům, které jsou všeobecně pociťovány jako nespravedlivé.

Z důvodů zpřísnění, pokud jde o veřejnou bezpečnost, nelze tomuto požadavku vyhověti.

K témuž § 80 žádá ústřední svaz škrtnutí celého odstavce 3 a odůvodňuje svůj požadavek takto:

Navrhované ustanovení nemá žádného věcného podkladu, jelikož správní úřad nemůže rozhodovati o náhradě škody, protože při řízení správním nejsou možnosti, aby v případech nejasných a sporných mohl býti slyšen znalec, jako jest tomu při řízení před řádnými soudy. Snad bylo by možno modifikovati toto ustanovení tak, že v každém případě měl by úřad snažiti se smírnou cestou vyřešiti náhradu škody nepřesahující Kč 1.000,-, ale jenom tehdy, pakli by žádná ze stran proti tomuto smírnému řešení nevznesla námitky. Jinak budiž věc přikázána příslušnému soudu.

Neodpovídá skutečnosti, neboť i v administrativním řízení je možno vyslechnouti znalce.

K § 81 žádá Jednota motoristů, aby v odstavci 1 stanovená nejvyšší sazba v blokovacím řízen byla snížena na 30 Kč a odůvodňuje svůj požadavek takto:

Zkušenosti bezpečnostních orgánů, které podle zákona č. 124/1931 mohou v blokovacím řízení ukládati až dosud pokuty do výše 50 Kč, dokazují, že v blokovacím řízní jsou účelny pouze pokuty nízké, a že za nynějších těžkých hospodářských poměrů řidič nemůže naprosto zaplatiti pokuty vyšší než 10 až 20 Kč, účelem blokovacího řízení jest zjednodušení úřadování u úřadů okresních a policejních.

Nebylo vyhověno.

K § 82 žádá Jednota motoristů, aby byl vůbec vypuštěn, neboť ustanovení téhož jeví se naprosto nepraktickým a při mentalitě našich řidičů nedá se prý vůbec očekávati, že by tímto způsobem platili pokuty.

Nebylo vyhověno.

K témuž § 82, odst. 1, navrhuje naproti tomu ústřední svaz škrtnutí slov: "bude připevněno na vozidle" a na místo toho nahraditi slovy: "doručí úřad řidiči vozidla" a odůvodňuje svůj požadavek takto:

Kdyby v nepřítomnosti řidiče výkonný orgán připevnil trestní příkaz na vozidlo a někdo nepovolaný potom ze zlomyslnosti tento výměr odcizil, řidič vozidla byl by zbaven možnosti likvidovati přestupek takovým způsobem, jako jest uvedeno v §u 81 a to jen ke škodě samotných administrativních úřadů.

Ústavně-právní výbor uznal praxi navrhovanou vládní osnovou správnější.

K § 85, odstavec 1 žádá ústřední svaz, aby v prvé větě škrtnuta byla slova: "veřejný orgán" a dále: "těla nebo zdraví" a odůvodňuje to takto:

Rozhodovati o zabavení vozidla budiž ponecháno jedině příslušnému úřadu, neboť jen zde možno objektivně posouditi, zda jest odůvodněna domněnka o spáchaném soudně trestném činu podle povahy věci a příhody. Dále není doporučitelno vůbec, aby v mnoha případech i pro nejasný pojem bylo vozidlo, zabaveno z důvodů, že jest domněnka,spáchaného činu proti bezpečnosti těla nebo zdraví.

Nebylo možno vyhověti. Technicko-dopravní výbor pozměnil v § 85, odst. 1 v první větě slovo "domněnka" v "podezření", k čemuž se též výbor úst.-právní přiklonil.

V § 88, odst.1, technicko-dopr. výbor doplnil první větu za slovem "související" tímto ustanovením: "nebo jsou jako zaměstnanci podniku pro účely tohoto podniku motorovým vozidlem dopravovány (na př. komerční úředníci, obchodní cestující, zástupci, jednatelé)".

Ústavně-právní výbor nerozhodl o této navržené změně. Bude o ní dodatečně rozhodnuto v plenu senátu.

Dále byl k tomuto §u podán návrh, aby řemeslní řidiči mot. vozidel podléhali zákonu o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

O tomto návrhu rozhodnuto bude v plenu senátu.

K § 93 žádá Ústřední svaz, aby definice "uzavřená osada" byla jinak stylisována.

Stylisace vládní osnovy vyhovuje.

K § 94, odstavec 3, žádá Ústřední svaz toto znění:

"S výjimkou řidičů majitelů koncese živnostenské, kterým již před vydáním tohoto zákona bylo povolení uděleno a kteří dosud zvláštního povolení nepotřebovali, nemůže jim býti povolení odepřeno. Nevztahuje se v tomto případě na ně ustanovení §u 12, odst. (4).

Požadavek ten opřen jest o skutečnost, kdy řidič a současně sám majitel živnosti autodopravní nemohl by sám živnost činně prováděti proto, že nedosáhl zákonného věku 24 let, přesto, že i podle nového zákona autodopravního bylo pro tyto případy pamatováno.

Dosud nabytá práva se zachovávají a změnou v § 12, odst. 4, se tomuto požadavku vyhovuje.

K témuž § 94 žádá Jednota motoristů, aby zákon nabyl platnosti 30. den po dni vyhlášení a odůvodňuje to takto:

Stanovení určitého dne platnosti zákona již v zákoně jest nutné, aby zvláště bylo napřed známo, do které doby má býti sjednáno, pojištění proti následkům povinného ručení, ve smyslu § 56 z. t.

Jest také již v zájmu veřejném, aby povinné pojištění motorových vozidel fungovalo co nejdříve, neboť škody, vznikající z nepojištěných vozidel, jsou na denním pořádku.

Ústavně-právní výbor dodatečně pozměnil v § 12, odst. 4, v první větě znění takto za slovem "uděleno" vložil slova: po účinnosti tohoto zákona (§ 94, odst. 3).

Dále upustil od změny navrhované v §§ 20 a 21 pokud jde oslovo "spolky" (viz str. 19 této zprávy) a přijal znění §§ 20 a 21 podle vládní osnovy.

Vzhledem k tomu, že prováděcí nařízení pro obsažnost zákona vyžádají si více času, nebylo možno stanoviti určitý termín pro nabytí účinnosti zákona.

Všechny ostatní §§, o nichž není tu specielní zmínky, se nemění a ústavně-právní výbor je schválil ve znění navrženém vládní osnovou.

Ústavně-právní výbor připojil se k resolucím navrženým technicko-dopravním výborem a usnesl se na nových třech resolucích.

Ústavněprávní výbor doporučuje sl. senátu schválení osnovy zákona a resolucí ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 16. října 1934.

Dr. Veselý v. r.,

místopředseda.

Pánek v. r.,

zpravodaj.

 

Zákon

ze dne ..................................................,

o jízdě motorovými vozidly.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

ČÁST PRVÁ.

Ustanovení úvodní.

§ 1.

Motorovými vozidly podle tohoto zákona jsou vozidla, uváděná do pohybu motorickou silou, která se pohybují po zemi, avšak nikoliv na kolejnicích. Jsou to zejména:

1. jízdní kola s pomocným motorem,

2. motorová kola (motocykly), motorová kola s přívěsnými vozíky a motorové tříkolky,

3. automobily osobní (také s vlečnými vozy),

4. autobusy (také s vlečnými vozy),

5. automobily nákladní (také s vlečnými vozy),

6. automobily se zvláštním určením (zvláštní motorová vozidla hasičská, zametací pojízdné stroje atd.),

7. traktory,

8. motorové vlaky,

9. silniční válce a pojízdné drtiče štěrku,

10. motorové pluhy,

11. letadla pohybující se vlastní silou po silnicích a cestách,

12. motorové vozíky pro invalidy.

§ 2.

Na specielní motorová vozidla vojenská, označená jako taková zvláštní značkou, kterou stanoví ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvy vnitra a veřejných prací, a na vozidla trolleyová se ustanovení tohoto zákona s výjimkou § 88 nevztahují. Jsou-li však taková vozidla řízena osobami ve službě konané podle branného zákona nebo podle zákona o válečných úkonech, nevztahuje se na ně ani ustanovení § 88.

§ 3.

(1) Motorová vozidla buďtež tak zařízena, aby bylo lze bezpečně a spolehlivě je ovládati, říditi a otáčeti, aby bylo vyloučeno pokud možno každé nebezpečí ohně nebo výbuchu, aby provozem jejich nebyla ohrožena bezpečnost života, zdraví a majetku, aby byly zamezeny přílišný lomoz a nadměrné obtěžování kouřem, unikající parou nebo plynem, aby bylo co nejvíce omezeno vypadávání žhavých částí paliva nebo zbytků, dále aby nebyla poškozována neobvyklou měrou jízdní dráha veřejných silnic a cest, aby vozidla ta neznemožňovala svými rozměry a provozem obecné užívání veřejných silnic a čest a neohrožovala dopravu a pořádek na nich. Platí-li pro ústrojí, z něhož vychází hybná síla, zvláštní předpisy, musí tato ústrojí vyhovovati také těmto zvláštním předpisům.

(2) Vládním nařízením může býti též stanoveno, že jednotlivé části motorového vozidla mají vyhovovati určitým technickým normám, vyžaduje-li toho veřejný zájem.