Ve čtvrtek dne 22. listopadu o 10. hod. dopolední osobně jsem se přesvědčil, že čtyři cikáni odstraňují bláto a čistí kanál pouze před soukromým domem náčelníka Durčínského. U sousedního domu plný příkop bahna a vody byl netknutý.

V obci Snině je neobmezeným vládcem a diktátorem obecní notář. Hospodaří s obecními penězi způsobem neodpovědným. U okresního živnostenského společenstva ve Snině byla zjištěna velmi značná zpronevěra. To vše děje se přímo pod okny úřadovny pana okresního náčelníka. I zde je nutná poctívá a svědomitá revise. V r. 1932 byla u obecního úřadu ve Snině revise krajinského úřadu, která zakázala notáři samovolnou manipulaci s obecními penězi. Vše ale zůstalo při starém a obecní notář Műller používá dále ochrany náčelníka Durčinského. V nestřežené chvílí se obecní notář Frant. Müller upřímně vyjádřil: »Když půjdu já, půjde pan náčelník také«.

Případ Jána Ferduco, občana z obce Jalové, okres Snina, který byl v souvislosti s vraždou Jána Čukalovského, která se stala dne 30. června 1931, při vyšetřování na četnické stánici týrán a odvezen autem do ústavu pro choromyslné v Košicích, odkud byl po třech týdnech převezen do státní nemocnice v Košicích na léčení a po šesti týdnech propuštěn, vyžaduje zvlášť samostatného a nestranného šetření. Ján Ferduco má od doby svého ztýrání pravou ruku ochromenou.

Pozoruhodné jsou »úřední« cesty okresního náčelníka a účtování diet za tyto cesty. Zvláště žádám revisi »úředních« cest okresního náčelníka v r. 1933: dne 16. července, 17. července, 18. července, 19. července, 25. července, 30. července, 4. srpna, 21. srpna, 25. srpna, 26. srpna, 28. srpna, 29. srpna, 30. srpna, 3. září, 5. září, 6. září, 9. září, 11. září, 13. září, 14. září, 24. září, 25. září, 27. září, 29. září, 1. října, 2. října, 3. října, 6. října, 8. října, 10. října, 22. října atd., atd. Z jakých důvodů nechal okresní náčelník na úředním autu odmontovati počítač kilometrů, bude jistě také překontrolováno. Kdyby úřední revise nemohla zjistiti jaké cesty v uvedených dnech okresní náčelník konal, posloužím podrobnějšími daty. Prozatím očekávám, že nestranná revise úřední zjistí, nejen kde v uvedených dnech okresní náčelník dlel, ale také jaké bylo jeho služební poslání a jaké diety za cesty účtoval. Za některé cesty za osobní záležitostí diety neúčtoval.

Okresní náčelník Durčínský holduje pitkám a kartám. To je po Snině všeobecně známo a o zvlášť význačných pitkách, kdy okresní náčelník zmožen alkoholem octl se také pod stolem, se po Snině jenom šeptá, proto, že se každý bojí udavačů.

Okresní náčelník Julius Durčinský je podle svého vniterního přesvědčení Maďaronem. Dne 20. července 1933 dal ve Snině v den výročí smrti své dcery sloužiti bohoslužby s madarskými kostelními zpěvy přes to, že Snina je městečko čistě slovenské. Konečně konstatuji, že okresní náčelník Durčinský není schopen slovenského konceptu. Velmi často důležité koncepty vyhotoví napřed v jazyku maďarském a podřízeni úředníci překládají tyto do slovenštiny.

Jakým způsobem plní okresní náčelník Durčínský zákonné předpisy, o tom svědčí případ dělníka Lukaše ze Zubného, okres Snina. Jmenovaný pracoval na úpravě okresní cesty v Zubné. Práci podnikal okres. Lukaš tloukl štěrk a nejsa chráněn ochrannými skly, vlétla mu střepina kamene do oka a přišel o ně. Nebyl vůbec pojištěn, také žádnou rentu úrazovou neobdržel.

Stejně tak i poměry malozemědělců jsou velmi trudné. Hospodáři jsou předluženi, spořitelny a záložny (Berezná) účtují až 10%ní úroky, které malozemědělci platiti nemohou. Trpí i se svými rodinami hlad a bídu jako nezaměstnaní lesní dělníci.

Také v sousedním okrese Humenném je nezaměstnanost, hlad a bída. Ale tamní okresní náčelník beztak těžce postiženým nezaměstnaným dělníkům a malorolníkům jejich těžké existenční postavení neztrpčuje, netýrá a neukládá jim nesmyslné pokuty.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra, zdali je ochoten nestrannou a přísnou revisí úřadování okresního vicenáčelníka ve Snině Julia Durčinského zkontrolovati a vyvoditi z toho jedině možné důsledky, aby Julius Durčinský místo své opustil a byl nahrazen úředníkem svědomitým a nestranným.

Podepsaní připomínají, že zemský úřad v Bratislavě přejímá část zodpovědnosti proto, že na jednotlivé případy byl již dříve upozorněn, aniž by sjednal nápravy.

V Praze, dne 30. listopadu 1934.

Časný, Havránek, Koukal, Zimák, Havlena, Filipínský, Modráček, Pocisk, dr Witt.

Od 11. února 1934 nalézají se ve vazbě krajského soudu v Liberci typograf Ervín Liebsch a dělník Rudolf Hübner. Oba byli stíháni nejdříve podle §u 2 zákona na ochranu republiky (úklady o republiku), konečně také podle §u 6 zákona na ochranu republiky (vojenská zrada).

Podezření proti oběma obviněným bylo hned z počátku tak slabé - u Hübnera zakládalo se jen na tom, že znal Liebsche a u tohoto jen na tom, že měl u sebe cizí pas, který nalezl a jehož majitel ještě dříve nežli se s ním Liebsch mohl dorozuměti, ztrátu ohlásil - že všichni činitelé krajského soudu ihned zaujali stanovisko, že potřebné vyšetřovací úkony nutno provésti jen pro formu, načež by ihned nastalo propuštění z vazby. Avšak vyšetřovací vazba trvá dodnes, po uplynutí skoro devíti měsíců, a prodlužuje se vždy znovu, jak ještě bude vylíčeno, vysloveně protizákonnými průtahy policie v Jablonci nad Nisou a libereckého státního zastupitelství. Policejní komisařství v Jablonci n. N., které také v četných jiných případech prokázalo svou zvláštní péči o komunisty, přispělo také v tomto případě neslýchaným způsobem k tomu, aby oba obvinění Liebsch a Hübner, kteří neprávem jsou považováni za komunisty, ve skutečnosti však jimi vůbec nejsou, co nejdéle zůstali v bezpečné vazbě.

Trestní udání, sepsané tajemníkem policejního komisařství v Jablonci Jarošem, je velice nuzné a neobsahuje vedle shora uvedených údajů nic podstatného. Tajemník Jaroš sám, který byl několikráte vyslýchán jako svědek, prohlásil vždy, že nemůže udati nic bližšího, že se při svých údajích opírá o důvěryhodnou osobu, jejíž jméno však nemůže prozraditi. Naproti tomu však pokaždé, když vyšetřování mělo býti skončeno, docházela doplňující udání policejního komisařství v Jablonci n. N., jež vyžadovala nových šetření, aniž by se státní zastupitelství anebo soud viděly nuceny zakročiti proti tomuto systematickému odkladu skončiti vyšetřování. Této jednostranně proti komunistům namířené taktiky používá policejní komisařství v Jablonci n. N. zcela všeobecně. Připomínáme při tom postup v t. zv. dynamitovém procesu, ve kterém jablonecké komisařství používalo individuí špatné pověsti a provokatérů, jako na př. bratří Bruno a Erharda Wünschů, aby jen přitížiti mohlo funkcionářům komunistické strany.

Zcela zvláštních triků se použilo k tomu, aby bylo možno vyříditi komunistického městského radního a dělníka elektrické pouliční dráhy v Jablonci n. N. Erharda Klingera. Klinger byl současně zapleten do tří nebo čtyř řízení, ale všechna tato řízení proti němu musila býti zastavena, v jednom řízení, ve kterém došlo až k žalobě, musil býti Klinger osvobozen. Klinger však seděl dohromady přes tři měsíce ve vyšetřovací vazbě, ale nějaké odškodnění za vazbu mu přiznáno nebylo, ačkoli by byl pro nesvědomité machinace přišel skoro o práci. Takovýchto případů však je celá řada.

Poslední zvláštní kousek provedlo jablonecké komisařství, když na den 14. října ohlášeno bylo vystoupení sudetskoněmecké vlastenecké fronty, českých sociálních demokratů, německých sociálních demokratů, českých národních socialistů a komunistů. Projevy všech skupin byly zakázány. Státní policie měla za to, že komunisté přes to budou demonstrovati. Na základě této domněnky dalo policejní komisařství zkrátka a bez jakéhokoli zákonitého důvodu vzíti celou řadu jabloneckých soudruhů do vazby, tedy do ochranné vazby, a prohlásilo intervenujícímu senátoru Pilzovi, že tito soudruzi budou propuštěni jen tehdy, jestliže se pan Rudolf Wünsch, který příslušnou schůzi ohlásil, přihlásí dobrovolně u policie. Jablonecké komisařství dalo se tedy ve svém protizákonném postupu strhnouti až k zatčení soudruhů jakožto rukojmí. Tito soudruzi byli samí skladníci krajského konsumního spolku »Vorwärts«, vytrženi ze své práce, ačkoliv senátor Pilz prohlásil, že s organisací pochodu nemají nic společného. Dále však byl městský radní Klinger, o jehož zvláštní oblíbenosti u policie jsme již shora mluvili, ačkoli byl naprosto nezúčastněn a přes 10 minut od středu města vzdálen zcela samoten čekal na městskou dráhu, dvěma policejními inspektory v občanském oděvu přistižen a zatčen a jednoduše odsouzen na 14 dní policejního vězení. Zajisté jedinečný to případ protizákonného odsouzení.

Tyto případy uvádějí se v této souvislosti jen k ilustraci stálého protizákonného pronásledování, jemuž u policejního komisařství v Jablonci n. N. vydána jsou třídně uvědomělí dělníci jen proto, že jsou komunisty.

Stejně jako v případě dynamitového procesu vešla také v případě řízení proti Liebschovi a Hübnerovi nepředvídanou náhodou ve známost osoba, kterou komisařství jakožto důvěryhodnou nemělo prozraditi. Také s touto důvěryhodnou osobou mělo komisařství smůlu, neboť jde při tom o jakéhosi Arnošta Haupta z Jablonce n. N., nic méně nežli 25 krát pro krádež a podobné delikty již trestaného. Vyslýchán jsa u krajského soudu předstihl Haupt udání trestního oznámení ještě daleko, vyprávěje neuvěřitelné báchorky o domněle nelegální činnosti jabloneckých komunistů. Na místě, aby se spis jednoduše uložil, poněvadž přece musilo býti jasno, že údajům tohoto hlavního přitěžujícího svědka nelze věřiti, tyto údaje se opětovně svědomitě přezkoumávají. Obvinění zůstávají však nadále ve vazbě, kde jim nad to jakákoliv úleva ve vazbě zůstává odepřena.

Dne 15. října 1934 byly i nově se objevivši okolnosti přesně přezkoumány, takže spis mohl býti znovu předložen státnímu zastupitelství k rozhodnuti o vazbě, po případě k podání žaloby. Všeobecně očekávalo se nyní propuštění z vazby. Obhájce obou obviněných intervenoval opětovně stran brzkého propuštění z vazby, ale místo toho musil po uplynutí zákonité osmidenní lhůty, předepsané pro rozhodnutí státního zastupitelství, konstatovati, že spis také nadále nebylo možno nalézti a jakékoliv vysvětlení o tom, kde se spisy nalézají, bylo mu odepřeno.

Na to zaslal obhájce krajskému soudu v Liberci podání, ve kterém se praví:

Vazba byla značně prodloužena tím, že policejní komisařství v Jablonci n. N. předkládalo přitěžující materiál patrně jen s odklady a váhavě. Tato okolnost byla dodatečně zdůrazněna také ve stížnosti obhájce proti vazbě ze dne 4. srpna. Když vyšetřování bylo skoro skončeno, objevil se a vyslýchán byl další svědek Arnošt Haupt, který byl nicméně nežli 25 krát před tím trestán a patrně je totožným s onou důvěryhodnou osobou, kterou policejní komisařství uvádí jako hlavního přitěžujícího svědka, která však nemohla býti jmenována. Patrně na základě tohoto nově na jevo vyšlého a přitěžujícího průkazního materiálu zamítl vrchní soud v Praze stížnost obhájcovu proti vazbě. Nyní a to 15. října 1934 bylo vyšetřování zase tak dalece skončeno, že spis mohl býti předložen státnímu zastupitelství k podání žaloby, k podání dalších návrhů anebo k podání návrhu na propuštění z vazby ve smyslu §u 112 trestního řádu.

Podle §u 112 trestního řádu přísluší státnímu zástupci k podání těchto návrhů nepřekročitelná lhůta 8 dnů. Obhájce musil však konstatovati, že se příslušný akt ještě dnes, tedy po uplynutí plných dvanácti dnů, nalézá u státního zastupitelství, aniž by byla bývala podána některá z prohlášení uvedených v §u 112 trestního řádu, anebo vznesena byla obžaloba.

Bylo by bývalo povinností krajského soudu v Liberci samého, aby o tomto průtahu sám a z úřední moci podal oznámení. Jak již shora uvedeno, nastal průtah ve skončení vyšetřování tím, že se vyřízení policejního komisařství v Jablonci n./N. protahovalo o týdny, ba snad o měsíce. Inkriminovaný případ poskytuje křiklavý příklad nedbalosti a průtahů v plnění povinností zákonem uložených, že nikterak nelze to pominouti mlčením, ježto přece jde o vazbu, která trvá ne méně nežli 9 měsíců. Přihlížeje k průkaznímu materiálu, samo sebou slabě přitěžujícímu, a přihlížeje především k pobuřující skutečnosti, že zde dva lidé po dobu více než 9 měsíců patrně nevinně ve vysilující vyšetřovací vazbě čekají na skončení vyšetřování proti nim vedeného, navrhuje obhájce, aby krajský soud v Liberci ve smyslu §u 27 trestního řádu zjednal odpomoc proti průtahu skončení vyšetřování, zaviněnému zjevně nedbalostí ve vyřizování tohoto spisu.

Obhájce, který pak dále šel po věcí, musel konstatovati, že podání předloženo bylo jednoduše státnímu zastupitelství, tedy tomu úřadu, který způsobil protizákonný průtah. Intervence u prokuratury státního zastupitelství v Liberci a u presidenta krajského soudu zůstaly úplně bez výsledku, ježto oba pánové jen pokrčili rameny a dovolávali se vnitřního postupu v úřadě, i když tento byl protizákonný. Tak tedy strážcové zákona dbají zákonů republiky, při jejichž nejmenším porušení, pracující lidé této země musí vytrpěti nejtěžší tresty. Soudy a státní zastupitelství porušily však, jde-li o skutečné anebo jen domnělé komunisty, tyto zákony vědouce, že mohou obdržeti nejvýše výstrahu a pravděpodobně ani tuto. Obvinění však, oběti této protizákonností, sedí do nekonečna ve vysilující vyšetřovací vazbě.

Obhájce obrátil se na ministerstvo spravedlnosti také telegramem, ve kterém také upozornil na zahanbující protizákonnost; také tento krok zůstal bezvýsledným. Obhájce obou obviněných obrátil se potom, ježto všechny kroky podniknuté k odstranění zlořádů a protizákonností zůstaly marnými, v dalších podáních a telegramech na presidium krajského soudu v Liberci, na pražský vrchní soud, konečně opětovně na ministerstvo spravedlnosti a kancelář presidenta republiky; také tyto kroky neměly výsledku, ačkoli, jak shora vylíčeno, nejen věcná stránka, nýbrž obzvláště právní stránka pokud jde o zákonité povinnosti státního zastupitelství a soudu jsou naprosto jasné.

Konečně intervenoval také senátor Pilz s příslušníky obou obětí ve věcí shora vyučených nezákonitostí u prokuratury krajského soudu, aniž byla sjednána náprava.

Za takovýchto poměrů v justici musí oběti, které po celé měsíce a bez naděje na skončení vyšetřování snad bez viny a proti zákonu jsou držány ve vyšetřovací vazbě, skoro zoufati.

Tážeme se proto pana ministra spravedlnosti:

1. Co zamýšlí pan ministr podniknouti proti vyučeným křiklavým nezákonitostem?

2. Jak a v jaké formě zamýšlí pan ministr zakročiti proti zodpovědným činitelům krajského soudu a státního zastupitelství v Liberci?

Dále tážeme se ministra vnitra:

1. Co zamýšlí pan ministr učiniti v příčně protizákonného postupu státní policie v Jablonci n. N.?

2. Je pan ministr ochoten učiniti přítrž protizákonnému postupu jablonecké policie, aby nevinní dělníci nebyli stále olupováni o osvou osobní svobodu?

V Praze, dne 24. listopadu 1934.

Mikulíček, Hajníková, Douda, Langer, Kindl, Stejskalová,

Fidlík, Kello, Vydrová, Hlávka, Mezö.

Seit 11. Feber 1934 befinden sich in der Haft des Kreisgerichtes Reichenberg der Schriftsetzer Erwin Liebsch und der Arbeiter Rudolf Hübner. Beide wurden zuerst nach § 2 des Schutges. (Anschlag auf die Republik), schliesslich auch nach § 6 Schutzgesetz (Spionage) verfolgt.

Der Verdacht gegen beide Beschuldigte war von Anfang an, so schwach - bei Hübner gründete er sich nur darauf, dass er Liebsch kannte und bei diesem nor darauf, dass er bei sich einen fremden Pass hatte, den er gefunden hatte und dessen Besitzer noch bevor Liebsch sich mit diesen verständigt haben konnte, den Verlust meldete - dass alle Stehen des Kreisgerichtes sogleich den Standtpunkt einnahmen, dass nur formal die notwendigen Untersuchungshandlungen vorgenommen werden müssten, worauf sogleich die Haftentlassung erfolgen würde. Indessen dauert die Untersuchungshaft noch heute, nach nahezu neun Monaten, an, und wird überdies, wie noch ausgeführt werden wird, durch ausgesprochen gesetzwidrige Verschleppungen durch die Polizei Gablonz a. N. u. durch die Reichenberger Staatsanwalfschaft immer wieder verlängert. Das Polizeikommissariat Gablonz, welehes auch in zahlreichen anderen Fällen seine besondere Fürsorge für Kommunisten bewiesen hat, hat auch in diesem Falle in einer unerhörten Weise dazu beigetragen; dass die beiden Beschuldigten. Liebsch und Hübner, welche zu unrecht als Kommunisten angesehen werden, in Wirklichkeit aber gar keine sind, solange als möglich in sicherem Gewahrsam bleiben.

Die Strafanzeige, verfasst vom Sekretär Jaroš des Polizeikommissariates Gablonz, ist ausserordentlich dürftig, und enthält nichts wesentliches uber die oben angeführten Angaben hinaus. Sekretär Jaroš selbst, welcher mehrmals als Zeuge einvernommen wurde, erklärte stets, dass er nichts näheres angeben könne, dass er sich bei seinen Angaben auf eine vertrauenswürdige Person stütze, deren Namen er aber nicht preisgeben könne. Dagegen kamen aber immer dann, wenn die Untersuchung abgeschlossen werden sollte, Ergänzungsanzeigen des Polizeikommissariates Gablonz a. N., welche neue Erhebungen erforderlich machten, ohne dass sich die Staatsanwaltschaft oder das Gericht veranlasst gesehen hätten, gegen diese systematische Verschleppung der Beendigung der Untersuchung einzuschreiten. Diese einseitig gegen die Kommunisten gerichtete Taktik, wird vom Polzeikommissariate Gablonz ganz allgemein angewandt. Wir erinnern dabei an das Vorgehen im sogenannten Dynamitprozess, in dem sich das Gablonzer Kommissariat übel beleumdeter Individuen und Provokateuere, wie z. B. der Brüder Bruno und Erhardt Wünsch, bediente, um nur die Funktionäre der kommunistischen Partei belasten zu können.

Ganz besondere Künste wurden angewandt, um den kommunistischen Stadtrat und Arbeiter der Elektrischen Strassenbahn in Gablonz a. N. Erhardt Klinger erledigen zu können. Klinger wurde in drei oder vier Verfahren zugleich verwickelt, aber alle diese Verfahren mussten gegen ihn eingestellt werden, in einem Verfahren, in dem es bis zur Anklage gekommen war, musste Klinger freigesprochen werden. Klinger aber hatte zusammen über 3 Monate in Untersuchungschaft gesessen, aber eine Entschädigung für die Haft wurde ihm nicht zuerkannt, obwohl er durch die gewissenlosen Machinationen fast um die Arbeit gekommen wäre. Solche Fälle gibt es aber eine ganze Anzahl.

Die letzte Sonderleistung des Gablonzer Kommissariates wurde anlässlich des für den 14. Oktober angesagten Aufmarsches der Sudetendeutschen Heimatfront, čechischen Sozialdemokraten, deutschen Sozialdemokraten, čechischen Nationalsozialisten und Kommunisten, durchgeführt. Die Kundgebungen aller Gruppen varen verboten. Die Staatspolizei hatte angenommen, dass die Kommunisten trotzdem demonstrieren würden. Auf Grund dieser Annahme liess das Polizeikommissariat kurzerhand und ohne jede gesetzliche Grundlage eine Reihe Gablonzer Genossen in Haft, also in Schutzhaft nehmen und erklärte dem intervenierenden Senator Pilz, dass diese Genossen nur dann freigelassen würden, wenn Herr Rudolf Wünsch, welcher die betreffende Versammlung angemeldet hatte, sich freiwillig bei der Polizei stellt. Das Gablonzer Kommissariat liess sich also in seinem gesetzwidrigen Vorgehen bis zur Verhaftung von Genossen als Geiseln hinreissen. Diese Genossen waren lauter Lagerhalter des Kreiskonsumvereines »Vorwärts«, mitten aus der Arbeit herausgerissen, trotzdem Senator Pilz erklärte, die Betreffenden haben mit der Organisierung des Aufmarsches gar nichts zu tun. Des weiteren aber wurde der Stadtrat Klinger, von dessen besonderer Beliebtheit bei der Polizei wir bereits oben sprachen, obwohl er völlig unbeteiligt war und über 10 Minuten vom Stadtzentrum entfernt, ganz allein auf die Strassenbahn wartete, von zwei Polizeiinspektoren in Zivil angetroffen und verhaftet, und einfach zu 14 Tagen Polizeiarrest verurteilt. Wohl ein einzig dastehender Fall von gesetzwidriger Verurteilung.