1. z daně dopravní (taxi) . . . 7.245.311 Kč

2. z daně přepravní . . . . . . 27.314.471 Kč

3. z daně z jízdného . . . . . . 13.703.845 Kč

celkem . . . . . . . . . . . . . . . . 48.263.627 Kč

Silniční fond měl dosud příjem:

1. z daně z motorových vozidel 68.620.000 Kč

2. z daně z jízdného . . . . . . . . . 12.966.899 Kč

celkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81.586.899 Kč

Podle osnovy nového zákona (tisk 1447) má míti stát příjem jedině z daně z jízdného 15.000.000 Kč, silniční fond pak jenom z daně z motorových vozidel 77.714.460 Kč, takže bude stát míti méně asi o 33.000.000 Kč a silniční fond méně asi o 4.000.000 Kč.

Tento úbytek je třeba nějakým způsobem nahraditi, zvláště u silničního fondu, který ani s dosavadním svým příjmem nemůže vystačiti, poněvadž tento příjem stačí jenom na úrok z dosavadních zápůjček. Má-li však fond pokračovati v další úpravě silnic a jejich řádném udržování, je třeba opatřiti mu nové prameny příjmů.

Proto je zároveň také navrhována změna některých ustanovení zákona o spotřební dani minerálních olejů, kterou má býti opatřena potřebná úhrada (tisk 1446).

Hranice nutnosti je posunována s dosavadních 790 stupňů na 810 stupňů, poněvadž se k pohonu motorů používá benzinů stupňovitosti mírně vyšší, které dosud podléhají nižší daňové sazbě.

Daň z benzinu se zvyšuje z dosavadních 75 Kč na 92 Kč na 100 kg. Toto zvýšení činí na 1 litr lihobenzinové směsi asi 10 hal. Spotřeba zdaněného benzinu činí asi 1.700.000 l ročně, takže navrhované zvýšení vynese asi 29.000.000 Kč.

Daň z minerálních olejů hutnosti od 810° se zvyšuje z dosavadních 15 Kč na 40 Kč na 100 kg. V r. 1933 činil výnos daně z minerál. olejů 150.215.549 Kč. Z toho dostal 70 %, t. j. 103.869.483 Kč silniční fond, a zbytek 30 %, t. j. 46.346.066 Kč dostal stát.

Výnos podle návrhu zák. tisk 1446 bude činiti asi 217.600.000 Kč. Navrhuje se, aby státu připadlo opět 33 % jako původně, t. j. 71.808.000 Kč, a silničnímu fondu 67 %, t. j. 145.792.000 Kč. Příjem státu by byl tedy asi o 24,5 mil. větší než dosud, takže by jeho ztráta 33 mil. z daně dopravní (taxi) a přepravní byla zčásti nahrazena. Silniční fond by měl větší příjem o 41 mil. Kč, takže by mu po uhrazení ztráty 4 mil. Kč z daně z jízdného zbylo ještě zvýšení příjmu o 37 mil. Kč, jichž potřebuje na nové práce.

Proti této daňové konstrukci namítají majitelé malých vozů, že jim přináší zdražení jak ve formě daně z motorových vozidel tak ve formě zdražení pohonné směsi. Důvodová zpráva uvádí, že "dosavadní tarifní konstrukce měla nepříznivý vliv na poptávku po vozech s velkými motory a tady i na výrobu takových automobilů". Nemohu se s tímto názorem ztotožniti. Odklon od vozů o velkém obsahu válců k vozům o malém obsahu válců není zjevem jenom československým, který by snad souvisel s dosavadní konstrukcí daně, nýbrž je zjevem světovým. V Německu klesla výroba vozidel o obsahu nad 2 litry od r. 1929 do 1933 se 45% produkce všech vozů na pouhých 9 % a do dubna 1934 ještě dále na pouhých 7,33%. Je to důsledek hospodářské krise, ale také technického zdokonalení motoru, které umožňuje, že motor o obsahu 1000 ccm dává výkon 100 ks, kdežto ještě r. 1925 bylo k takovému výkonu třeba motoru o obsahu 5000 ccm. Požadavkům této kategorie vozů je částečně vyhověno změnou § 63, odst. 1, kterou navrhují výbory rozpočtový a technicko-dopravní.

Námitky proti navrhované konstrukci daně má také Sdružení soukromých pouličních a místních drah, a celá samospráva. Sdružení soukromých pouličních a místních drah poukazuje k tomu, že těmto drahám, které z důvodů veřejné potřeby jsou nuceny provozovati autobusovou dopravu městskou, je jejich již tak pasivní doprava ještě zatěžována dalším palivem, které postihne samosprávné korporace, jež jsou majiteli těchto dopravních podniků. Této námitce nelze upříti oprávněnosti, uvážíme-li, že tyto ve správě měst provozované dráhy vlastně neopouštějí okruhu měst a že tu používají městských ulic, na jejichž udržování stejně již obcím přispívají přímo. Pokud jde o kvotu, která ze zvýšené daně z benzinu připadá státu, je nesporno, že tuto část daně musí uhraditi i tyto podniky, ale pokud jde o kvotu, která připadá silničnímu fondu, který je přece jenom fondem účelovým, soudím, že by bylo spravedlivo, aby tato část daně byla těmto obecním podnikům vrácena. Požadavku samosprávy je částečně vyhověno změnou § 73, odst. 2, kterou navrhuje technicko-dopravní výbor.

Zvýšení daně z minerálních olejů hutnoty vyšší než 810° postihne také petrolej ke svícení, který bude zdražen o 20 hal. na 1 litru, takže jeho cena stoupne z 1,60 na 1,80 Kč. Třeba uznávám, že má pravdu důvodová zpráva, když vypočítává, že vzhledem k předválečné ceně petroleje 40 hal. za litr bude zdražená cena odpovídati koeficientu 4,5 - nedosáhne tedy stále ještě indexového čísla - nemohu se smířiti s faktem, že na snížení nákladů autoprovozu mají připláceti největší chudáci, kteří ještě dnes svítí petrolejem.

Osnova zákona osvobozuje od daně z motorových vozidel všechna vozidla, která byla osvobozena již zákonem 116/1927. Jsou to vozidla vlastní správy státní, kromě podniků, vozidla zahraničních zástupců diplomatických na základě reciprocity, vozidla územní samosprávy, jichž se užívá ke stavbě, udržování a čištění cest, zařízení vodovodních, kanalisačních, k odvážení popela a smetí, vozidla pro službu hasičskou a zdravotní, vozidla elektráren a elektr. drah drobných, zařízená pro stavbu a udržování, traktory a podobná vozidla, používaná v zemědělství, nepřesahuje-li jejich rychlost 12 km za hodinu. Ministr financí může povoliti osvobození i pro cizozemská vozidla za účelem podpory cizineckého ruchu. Osvobození vozidel samosprávy podle § 59, odst. 1, platí samozřejmě i pro vozidla určená k dopravě zaměstnanců a materiálu k těmto účelům. Osvobození zemědělských traktorů platí všeobecně při využití v zemědělství i v cizím hospodářství.

Vedle toho osvobozuje zákon od daně po opravě provedené ve výborech nová tuzemská motorová vozidla kromě jízdních kol s pomocným motorem, která budou dána po prvé do provozu v době od vyhlášení zákona do 31. prosince 1938. Osvobození platí na dobu 1 roku, jsou-li vozidla hnána motory nízkotlakými, zařízenými pro pohon minerálními oleji, jichž hutnota při + 15° C nedosahuje 810° (benziny) nebo jejich směsí s lihem. Vozidla, hnaná motory vysokotlakými, zařízenými pro pohon minerálními oleji o hutnotě alespoň 810° nebo zařízená pro pohon jinou hnací látkou nebo elektřinou, jsou osvobozena na 3 roky. Na stejnou dobu jsou osvobozena také vozidla, jejichž poháněcí zařízení bylo do 3 let ode dne, kdy byla dána po prvé do provozu, zaměněno pro pohon vysokotlakým motorem na minerální olej hutnoty aspoň 810°, nebo pro pohon jinou hnací látkou nebo elektřinou.

Toto časové omezení od daně má ten účel, aby jednak byl zvýšen počet motorových vozidel jednak usnadněna obnova zestárlých a nehospodárných vozidel, jednak aby byly podporovány snahy o zlepšení konstrukce motorů pro pohon domácí pohonnou látkou neb elektřinou. Ovšem není možno odmítnouti námitku, že není účelno, aby vozy starší 3 let byly z daňového osvobození vyloučeny. Nová zařízení dávají se přece do vozů nejstarších, poněvadž nejsouce dosud dostatečně vyzkoušena, jsou vlastně jenom pokusným zařízením. Proto takové pokusné zařízení není dáváno do poměrně ještě zánovních vozů, a tím je výhoda daňového osvobození značně restringována.

Rozpočtový výbor navrhl však doplňky k §§ 60 a 63, jimiž se účinek daňových osvobození motorových vozidel, která jsou hnána jinou látkou, nežli lihobenzinovou směsí, skoro úplně paralysuje.

Po stránce finanční mají tato ustanovení v dohledné době cenu jen akademickou jak pro stát, tak i pro majitele motorových vozidel. Myslím dokonce, že při té akademické ceně zůstane na trvalo, poněvadž spotřeba lihu bude stoupati se stoupajícím počtem motorových vozidel.

Avšak pokládám za svoji povinnost upozorniti na to, že tato ustanovení budou míti jistě nepříznivý vliv na výzkumnictví jak pokud jde o konstrukci motoru, tak i pokud jde o pohonnou látku. Kdo se pustí do nákladných a úmorných pokusů o nový motor nebo novou pohonnou látku, když nad ním visí Damoklův meč ustanovení §§ 60 a 63, které vyloučí jeho motor nebo jeho pohonnou látku z osvobození daňového a naopak mu hrozí zvýšením daňové sazby?

Nemáme v Československu dostatek pohonné látky, jejíž podstatnou část tvoří benzin. Jsme tu odkázáni na dovoz. Ačkoli jsem zásadním odpůrcem autarkie, která jest neštěstím našeho hospodářského života a zabíjí náš vývoz, jsem v tomto případě z důvodů obrany státu pro emancipaci od dovozu benzinu a petroleje z ciziny. Jeden francouzský maršál prohlásil ke konci války, že kapka petroleje vyváží kapku krve. Nebudeme-li míti petroleje, budeme musit obětovati mnoho krve. A krve nemá náš národ nadbytek.

Proto pokládám v zájmu obrany státu i v zájmu obyvatelstva bez rozdílu národnosti a bez rozdílu politické příslušnosti za povinnost nás všech, abychom v tomto případě se snažili státi se soběstačnými bez ohledu na to, zdali snad někdy dočasně klesne spotřeba lihu, a abychom neznemožňovali všechny pokusy o vynález českoslov. motoru a československé pohonné látky.

Od daně z jízdného jest jako dosud osvobozeno jízdné za pravidelnou hromadnou dopravu osob, provozovanou výhradně v obvodu obce nebo mezi obcí a stejnojmennou železniční stanicí, i když jest tato v jiné obci, a jízdné za dopravu, kterou obstarávají letecké podniky svými autobusy mezi městem a letištěm. Nově přistupuje ustanovení, které dává ministru financí možnost, aby v dohodě s ministrem železnic osvobodil i hromadnou dopravu osob cizozemskými autobusy. Přitom jest sledován účel podpory cizineckého ruchu.

Ze sociálně politických důvodů je záhodno, aby od daně z jízdného byla osvobozena také hromadná doprava dělníků mezi bydlištěm a pracovním místem, a doprava žáků mezi bydlištěm a školou.

Při § 73 snažil se výbor, aby jízdné za hromadnou dopravu dělníků do práce a z práce a žáků do školy a ze školy bylo od daně z jízdného osvobozeno. Tento požadavek neprosadil, poněvadž bylo poukazováno na to, že by se toto osvobození v ceně jízdného stejně neprojevilo. Výbor však přes to doporučuje, aby tato otázka byla podrobena ministerstvem financí nové úvaze, jakým způsobem bylo by možno této naléhavé sociální potřebě vyhověti a jakým způsobem je ji provésti, aby se její účinek projevil opravdu v ceně jízdného. Při nejmenším však žádám, aby pro tyto druhy jízd a pro chudé horské kraje bylo použito nejnižší přípustné daňové sazby.

Osnova však neosvobozuje od daně z jízdného hromadnou dopravu osob v okruhu 5 km kolem obcí nad 15.000 obyvatel. Osnova rozšiřuje dosavadní osvobození od nutnosti opatřiti si koncesi k dopravě osob obcí, které provozují dopravu ve svém obvodu také na okruh do 5 km přes katastrál. území obcí s více než 15.000 obyvateli. Je to uznání faktu, že tyto obce konají službu veřejnosti, když s velkými obětmi udržují pasivní dopravu. Logickým důsledkem by mělo býti, aby tato doprava byla osvobozena od daně z jízdného, neboť jinak nemá rozšíření okruhu o 5 km žádné praktické ceny. Jestli tato doprava bude zatížena daní z jízdného, není naprosto možno, aby některá obec mohla využíti svého oprávnění k tomu, aby dopravu přes svoje katastrál. hranice zavedla. Je přece anomalií, když doprava elektr. drahou jest od této daně osvobozena, aby byla dani podrobena doprava autobusy, které jsou náhradou za stavebně příliš nákladnou elektr. dráhu. Proto technicko-dopravní výbor doplnil § 75, odst. 2 novou větou, kterou se ministerstvu financí poskytuje možnost, aby pro tyto případy snížilo daň z jízdného ještě dále se zřetelem na místní dopravní poměry. Technicko-dopravní výbor očekává, že ministerstvo financí této možnosti použije.

Dozorem nad prováděním zákona se pověřuje četnictvo a státní policie, pokud pak jde o poštovní regál a dopravu balíků, orgány poštovní, a pokud jde o zachovávání dohod, orgány železniční. Aby nebylo neshod a rekriminací, bude třeba, aby k dozoru byli určeni zvláštní zákona a prováděcích nařízení dokonale znalí orgánové stát. bezpečnostní služby. V tom smyslu navrhuje technicko-dopravní výbor zvláštní resoluci.

Práva dělníků, zaměstnaných v dopravě motorovými vozidly, jsou chráněna ustanoveními §§ 102 a 103, které se týkají hromadných pracovních smluv a závodních výborů.

Když byl projednáván zákon o jízdě motorovými vozidly (tisk 1310), poukazoval jsem na to, že výkon řidiče za volantem je činnost, která klade na nervy řidiče, jeho bystrost a inteligenci velké požadavky. Při trvalém zaměstnání řidičském, jaké mají řidiči z povolání, je třeba přiznati, že jde o činnost převážně duševní, která vyčerpává řidiče tak, že jeho pracovní schopnost jest věkově omezená. Doporučoval jsem proto, aby řidiči motorových vozidel z povolání byli pojati do pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách podle zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n. Senát při té příležitosti vyzval vládu zvláštní resolucí, aby podrobila poměry řidičů z povolání zvláštnímu šetření v tom směru, jak se projevuje zvláštní povaha jejich povolání v morbiditě a mortalitě, a na podkladě výsledků tohoto šetření uvažovala o způsobu potřebného pensijního zaopatření řidičů z povolání.

Byl jsem i při projednávání tohoto zákona stejného názoru, že by pensijní pojištění řidičů z povolání mělo býti do zákona pojato. Většina technicko-dopravního výboru nepřipojila se k mému názoru. Připomínám proto opět resoluci, kterou senát schválil při projednávání zákona o jízdě motorovými vozidly.

§ 50, odst. 2, zakazuje, že odpovědný orgán nesmí přesunouti předepsanou mu pokutu na právnické osoby nebo soubor osob, které zastupuje. Domnívám se, jako se zakazuje přesunutí pokuty nahoru, že by stejně mělo býti zakázáno přesunouti ji dolů na zaměstnance podniku. Většina výboru nepřiklonila se k mému návrhu, poněvadž tato ochrana jest opatřena již jinými zákony.

Osnova zákona snižuje nebo rozděluje stejnoměrněji zatížení dopravy motor. vozidel, odstraňuje některé tvrdosti zák. 198/1932, obsahuje ustanovení, která jsou s to zavésti pořádek do dopravy motor. vozidel a včleňují tuto dopravu do celkové dopravy ve státě jako její důležitou složku. Je možno doufati, že se splní naděje, které jsou do ni kladeny, totiž že bude zvýšena rentabilita autodopravy a v důsledku toho, že stoupne výroba a odbyt motor. vozidel. Tím by byla dána možnost zaměstnání většího počtu dělnictva. Zde ovšem nelze nezmíniti se o otázce ceny motor. vozidel jinde a u nás. V Anglii byl r. 1922 prodáván malý čtyřválcový vůz o obsahu 743 ccm za 225 L, nyní však stojí jenom 112 L, ačkoliv byl zdokonalen tak, že by podle ceny z r. 1922 měl státi 266 L, a ačkoliv zatím byla provedena velmi podstatná devalvace libry. Podle kursu L z 19. března stojí tedy v Anglii čtyřválcový vůz asi 12.700 Kč. Při tak nízké ceně je pochopitelno, že v Anglii počet motor. vozidel velmi podstatně stoupá. Snad by také u nás byla levná cena vozidla účinným prostředkem propagace, možná, že ještě účinnějším, nežli všechny slevy na daních a úlevy, které projednávaná osnova zákona obsahuje.

Motorisace dopravy je důležitou otázkou národohospodářskou a důležitou otázkou státní. Vidíme-li, jak náš soused používá všech prostředků, aby co nejvíce zvýšil počet motor. vozidel, pak nám nezbývá, než abychom i my učinili pro motorisaci vše, co je v našich silách. Z těchto důvodů doporučuje technicko-dopravní výbor, aby senát schválil osnovu zákona o dopravě motor. vozidly a jich zdanění (tisk 1447) v úpravě, na které se dohodly výbory technicko-dopravní a rozpočtový a resoluce, které tyto výbory doporučují.

V Praze, dne 2. dubna 1935.

Havlena v. r.,
předseda.

Ing. Winter v. r.,
zpravodaj.

 

Dodatečná zpráva rozpočtového výboru.

Poněvadž technicko-dopravní výbor pozměnil svrchu uvedenou předlohu zákona v některých bodech, rozpočtový výbor byl povinen o změnách těchto dodatečně pojednati.

Učinil tak ve schůzi ze dne 2. dubna 1935 a schválil veškeré pozměňovací návrhy přijaté technicko-dopravním výborem v těchto §§: 2, 3, 9, 26, 27, 30, 34, 43, 55, 60, 75, 81, 93, kromě některých menších stylistických oprav. Dodatečně schválena byla nová resoluce, v tom smyslu, aby finanční správa povolovala mírné splátky na dlužné daně vyměřené podle zákona 198/32, o nichž sama důvodová zpráva praví, že byly tíživé. Bylo dokonce i vysloveno přání, aby v případech zvláštního zřetele hodných, kde jde o existencí majitele motorového vozidla, nastal buď úplný nebo částečný odpis dlužných daní vyměřených podle právě uvedeného zákona.

V Praze, dne 2. dubna 1935.

Dr J. Karas v. r.,
předseda.

Pánek v. r.,
zpravodaj.

 

Zákon

ze dne ....... 1935

o dopravě motorovými vozidly a jich zdanění.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Hlava I.

Všeobecná ustanovení.

§ 1.

(1) Doprava osob nebo nákladů, ať pravidelná nebo nepravidelná, provozovaná po živnostensku motorovými vozidly, jest živností koncesovanou.

(2) Motorovými vozidly podle tohoto zákona jsou vozidla uváděná do pohybu motorickou silou, která se pohybují po zemi, avšak nikoli na kolejnicích. Za motorová vozidla se nepokládají vozidla trolleyová.

(3) Pravidelnou jest taková doprava, jejíž provoz je časově a místně upraven tak, že lze s ní jako s opakující se počítati. Jak hodnotiti jednotlivé znaky pravidelné dopravy, a to i takové, které jsou dány záměrnou součiností dvou nebo více podnikatelů, bude určeno směrnicemi, které vydá ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem železnic.

(4) Hromadnou dopravou osob jest doprava provozovaná autobusem (§ 65, odst. 4).

(5) Nepravidelnou dopravu nákladů lze povoliti toliko pro určitý územně stanovený obvod.

§ 2.

Koncesi k dopravě osob nebo nákladů nepotřebují:

a) podnik Československé státní dráhy a podnik Československá pošta,

b) letecké dopravní podniky, pokud jde o dopravu osob a nákladů, kterou provádějí za účelem dovozu neb odvozu svých cestujících nebo svých nákladů z obce, pro kterou jest letiště vybudováno, na toto letiště nebo z letiště,

c) obce pro pravidelnou hromadnou dopravu osob ve svém obvodu, a, je-li nejbližší železniční stanice v sousední katastrální obci, též mezi obcí a touto železniční stanicí; dále obce nad 15.000 obyvatel po předchozím souhlasu ministerstva železnic také v okruhu nejvýše do 5 km přes jejich katastrální území a, pokud jde o hlavní město Prahu, mimo to i do obcí uvedených v § 3 zákona ze dne 5. února 1920, č. 88 Sb. z. a n., o zřízení stání regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím,

d) soukromé železnice ve vlastním provozu, po předchozím souhlasu ministerstva železnic, k dopravě osob nebo nákladů na svá nádraží z míst, pro něž jest nádraží určeno, nebo naopak,

e) veřejné léčebné ústavy, korporace a zařízení pro dopravu nemocných a nákladů s ní souvisejících motorovými vozidly k tomu účelu zvlášť zařízenými,

f) zahraniční podnikatelé pro nepravidelnou dopravu osob do území republiky Československé, zahrnujíc v to i případy turistických jízd okružních, kdy se osoby v cizině nastoupivší týmž vozidlem opětně vracejí, při čemž další cestující na zdejším území přibíráni nejsou,

g) zahraniční podnikatelé pro průvoz nákladů přes území republiky Československé s podmínkou, že vzájemnost je zaručena,

h) zahraniční podnikatelé pro dopravu mrtvol motorovým vozidlem k tomu účelu zvlášť zařízeným z cizozemska do území republiky Československé nebo přes území republiky Československé opětně na území cizího státu,

i) osoby mající traktory a jiná podobná motorová vozidla používaná v zemědělství, průmyslu, obchodu a živnostech, prokáže-li se úřední zkouškou typu nebo jednotlivého motorového vozidla, že jsou zařízena tak, že při zatížení vlastní vahou nutném k jízdě a řízení, nemohou na dobré a rovné silnicí překročiti rychlost 12 km za hodinu,

j) osoby, které podle smlouvy s podnikem Československá pošta se zabývají výlučně dopravou poštovních zásilek,

k) osoby, které podle smlouvy s podnikem Československé státní dráhy se zabývají výlučně dopravou nákladů z nádraží do míst, pro něž je nádraží určeno, nebo naopak.

§ 3.

Žadatel o koncesi musí prokázati:

a) osobní spolehlivost co do provozu této živnosti,

b) nejméně tříletou praksi řidičskou. V případech zvláštního zřetele hodných může býti koncesním úřadem tříletá prakse řidičská buď úplně nebo částečně prominuta,

c) že dosáhl věku alespoň 24 let. V případech zvláštního zřetele hodných může býti koncesním úřadem po slyšení příslušného živnostenského společenstva a obchodní a živnostenské komory výjimečně povoleno před dovršeným 24 rokem věku provozovati živnost tomu, kdo má právo jmění samostatně spravovati,

d) státní občanství republiky Československé a bydliště v tuzemsku; výjimka z tohoto ustanovení je přípustna jen v případech reciprocity.

§ 4.

1) Společnosti veřejné, komanditní a komanditní na akcie mohou nabýti koncese:

a) mají-li sídlo v tuzemsku,

b) jestliže všichni jejich společníci vyhovují ustanovení § 3, písm. a), c) a d) a není-li proti nim vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1,

c) zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (zákona) . Zástupce ten musí vyhovovati ustanovení § 3 a nesmí býti proti němu vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1.

(2) Společnosti akciové, společnosti s ručením obmezeným a společenstva (podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., po případě podle zák. čl. XXXVII/1875) mohou nabýti koncese:

a) mají-li sídlo v tuzemsku,

b) jestliže všichni členové vedoucí správu vyhovují ustanovení § 3, písm. a), c) a d) a není-li proti nim vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1,

c) jsou-li společenské podíly (akcie, podíly) alespoň ze dvou třetin v rukou československých státních příslušníků a

d) zřídí-li způsobilého zástupce ve smyslu živnostenského řádu (zákona). Zástupce ten musí vyhovovati ustanovení § 3 a nesmí býti proti němu vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1.

(3) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na tuzemské soukromé železnice zřízené již před 31. prosincem 1932 a na železnice cizozemské.

§ 5.

Soukromé železnice mohou žádati o udělení koncese nebo změnu koncese nebo trati toliko se souhlasem ministerstva železnic. Jestliže taková železnice jest provozována jinou železnicí, musí si k tomu vyžádati také souhlasu železnice vedoucí provoz.

§ 6.

(1) Koncese nemůže býti udělena osobám:

a) které byly pravoplatně odsouzeny pro zločin vůbec, přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti, nebo pro přečin podvodného úpadku, nebo pro celní přestupek,

b) které byly dvakráte pravoplatně potrestány pro přestupek ustanovení § 7, odst. 3, § 8, § 9, odst. 3, §§ 10, 14, 16, 17, 19, § 20, odst. 1, § 27, odst. 4, § 49, odst. 1 a § 99 tohoto zákona, po případě podle obdobných ustanovení zákona ze dne 23. prosince 1932, č. 198 Sb. z. a n., o dopravě motorovými vozidly, při čemž následky trestů pomíjejí v době čtyř let od posledního pravoplatného potrestání,

c) které byly dvakráte pravoplatně odsouzeny pro zkrácení nebo zatajení daní podle tohoto zákona, po případě podle zákona č. 198/1932 Sb. z. a n., nebo které byly třikráte potrestány pro přestupek zkrácení dávky z jízdného podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu, při čemž následky trestů pomíjejí v době čtyř let od posledního pravoplatného potrestání,

d) které byly pravoplatně odsouzeny pro některý z přečinů podle § 4, č. 2, § 5, č. 2, § 6, č. 4, § 11, č. 2, § 13, č. 4, § 14, § 15, č. 1 a 2, § 16, č. 1, § 17, § 18, č. 2 a 3, § 19, č. 1, § 23 a § 24, č. 1 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., na ochranu republiky.

(2) Koncese k provozování dopravy nemůže býti udělena:

a) jestliže potřeba obyvatel nevyžaduje této dopravy,

b) jestliže zřízení zamýšlené dopravy příčilo by se veřejným zájmům,

c) jestliže zamýšlená pravidelná doprava neuspokojí účelně skutečnou dopravní potřebu,

d) jestliže stavební a udržovací stav silnic a cest nedovoluje, aby na nich byla zamýšlená pravidelná doprava provozována,

e) jestliže železnice po případě podnik Československá pošta uplatnily přednostní nárok podle § 21.

(3) Při posuzování potřeby obyvatel budiž přihlíženo k tomu, zda je již dostatečně a účelně uspokojena dopravou železniční po kolejích nebo jiným dopravním prostředkem.

(4) Rozsah veřejných zájmů, jež třeba chrániti [odstavec 2, písm. b)], bude stanoven vládním nařízením.

§ 7.

(1) Koncesi lze uděliti toliko na určitou dobu nejvýše 15 let, počítajíc ode dne pravoplatnosti koncese. Po uplynutí této doby možno koncesi po příslušném řízení uděliti nově. Při novém udělení koncese a při stanovení podmínek nové koncesní listiny třeba přihlížeti k tomu, zda a pokud se změnily poměry, které zde byly v době udělení původní koncese.

(2) Při udělení nové koncese budiž přihlíženo v prvé řadě k dosavadnímu koncesionáři, jestliže podal nejpozději jeden rok před uplynutím koncesní doby žádost o udělení nové koncese k dopravě jím dosud provozované. Jestliže koncesní úřad nerozhodne o žádosti před uplynutím koncesní doby, jest koncesionář oprávněn dopravu prozatím provozovati po předběžném ohlášení koncesnímu úřadu až do rozhodnutí o žádosti; podrobnosti stanoví vládní nařízení.

(3) Dokud žadatel neobdržel koncesní listinu, nesmí započíti s provozováním dopravy.

(4) Koncese jest osobní oprávnění, jehož převod na jinou osobu, ať mezi živými nebo pro případ smrti, jest nepřípustný; exekuci lze vésti vnucenou správou nebo exekučním propachtováním koncese. Živnost smí býti provozována pouze majitelem koncese; koncesní úřad může však z důležitých příčin zvláštního zřetele hodných povoliti výjimečně její provozování také náměstkem nebo pachtýřem.

(5) Zanechal-li koncesionář vdovu, která není s ním z vlastní viny soudně rozvedena, nebo není-li jí, k dědictví oprávněné descendenty, může na oznámení příslušnému koncesnímu úřadu vdova po dobu svého vdovství a descendenti až do 24 let věku živnost dále provozovati, ovšem jen na zbývající dobu koncese. Pokud vdova nebo descendenti nevyhovují ustanovení tohoto zákona co do osobní způsobilosti ku provozování této živnosti, musí zříditi způsobilého náměstka nebo pachtýře.

(6) Náměstek, pachtýř nebo vnucený správce musí míti náležitosti uvedené v § 3, nesmí býti proti němu vylučujících důvodů uvedených v § 6, odst. 1 a musí býti schválen okresním úřadem (magistrátem, městským notářským úřadem) stanoviště živnosti.

§ 8.

(1) Koncesionář jest povinen k zajištění svých závazků, plynoucích z odpovědnosti z provozu motorových vozidel, používaných v této živnosti, sjednati pojištění u některé pojišťovny, připuštěné ku provozování obchodu v republice Československé. Vláda určí nařízením výši pojistné částky pro každý druh motorových vozidel. Nařízením určená pojistná částka nesmí přesahovati:

a) pro úraz jedné osoby 100.000,- Kč;

b) pro celou pojistnou příhodu:

aa) u motorových kol 150.000,- Kč,

bb) u automobilů 350.000,- Kč,

cc) u autobusů 800.000,- Kč;

c) pro věcné škody 50.000,- Kč. Pojištěním věcných škod se rozumí toliko pojištění proti škodám způsobeným na věcech mimo motorové vozidlo a na oděvu dopravovaných osob a na předmětech, které nosí při sobě, jakož i na jejich zavazadlech s osobními cestovními potřebami.

(2) Pojištění na částky vyšší jest přípustné.

(3) Vládním nařízením budou vydána bližší ustanovení o povinnostech koncesionáře a pojišťoven obstarávajících toto pojištění.

(4) Bude-li potřeba, vláda může nařízením stanoviti, že výše pojistných prémií z pojistných smluv, zmíněných v odstavci 1, podléhá schválení ministerstva vnitra.

(5) Koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže koncesnímu úřadu, že sjednal pojištění podle odstavce 1. Jestliže později jeho pojištění z jakéhokoli důvodu zanikne nebo stane se neúčinným, jest povinen ihned zastaviti provoz a může jej znovu zahájiti teprve tehdy, prokáže-li, že sjednal nové pojištění podle odstavce 1. Tímto ustanovením není nijak dotčen předpis § 29, písm. d) a § 30.

(6) Koncesionář, případně ten, koho používá k obstarávání dopravy, jest povinen při provozování dopravy míti potvrzení pojišťovny o tom, že jest podle odstavce 1 sjednáno pojištění na odpovědnost z provozování motorového vozidla v této dopravě používaného a na jakou dobu pojišťovací prémie byly zaplaceny; dále jest povinen na vyzvání úředních orgánů k tomu oprávněných takovým potvrzením se prokázati.

§ 9.

(1) Koncesionář je povinen provozovati dopravu podle koncesním úřadem schváleného dopravního řádu (§ 23), který musí obsahovati všeobecně platné podmínky pro dopravu osob a zavazadel, případně nákladů podle zásad stanovených vládním nařízením. Při dopravě osob je koncesionář kromě toho povinen dodržovati koncesním úřadem schválený sazebník (§ 23), který musí obsahovati všeobecně platné sazby, jakož i slevy všem za týchž podmínek stejně přístupné.